marigold a bouře: 7.level - Povinná práce ze země – skoky ve volnosti do 70 cm (1)

"Já se na to vykašlu. Vážně, tohle nemá budoucnost!" rozčilovala jsem se z normálnímu člověku nepochopitelných důvodů a naštvaně kopla do kavalety. Skoková řada, jistě... ale jak asi, když mi to nevychází!
Neměla jsem naprosto žádnou inspiraci, jak to mám postavit a to jsem prošla nejméně deset internetových stránek. Jak to ale přizpůsobit Buřince?
Pořád ještě rozmrzelá jsem vylezla z haly a rozhodla se najít Toma, na tohle nervy nemám.
"Tome? Jsi tu?" zaslechla jsem nějaký mužský hlas kousek od haly a vykoukla za roh. Sue se tam zrovna bavila s nějakým cizím mužským, který mi tedy Toma jaksi nepřipomínal...
"Ehm, omlouvám se, hledám Toma, nechtěla jsem rušit..." pokusila jsem taktne uhladit vyrušený rozhovor, když už jsem do něj tak nedbale vstoupila.
"Tom je teď mimo akademii, potřebuješ s něším pomoct?" promluvil ten muž dřív, než to stačila udělat teta Sue. Chvíli jsem přemýšlela, co mám říct a jen na něj zírala, než mi to začalo v hlavě trochu šrotovat.
"Jo, totiž já... No... já vlastně nevím, pane, eh..." vypadlo ze mě nakonec, což vyznělo trochu tupě, nějak mi ale došly slova. Jak mu taktně naznačit, že řešit s citím člověkem skokovou řadu speciálně pro mého koně je takové... nezvyklé? Bůhví kdo to je!
"Marigold, tohle je Jason, bude tady teď trénovat všestranost. Myslím, že ho můžeš klidně požádat o pomoc." usmála se Sue, jako obvykle všechno dokázala vyřešit taktně.
"Jason." usmál se pro změnu tmavovlasý muž a podal mi ruku.
"Marigold." oplatila jsem mu gesto a rychle začala vysvětlovat.
"No, mám trochu problém se stavbou skokové řady. Moje kobylka Bouře má problémy udržet tempo na překážkách, navíc má taky strašně.. rozsáhlé odskoky a mě to pořád nevychází na dlouhou stěnu..."
Jason pokyvoval hlavou, sem tam se na něco zeptal, než začal mluvit pro změnu on. Vysvětlil mi spousty věcí o skokových řadách, pak jsme spolu jen na dlouhé stěně začali stavět velice jednudochou řadu, u které mi vysvětlil základní vzdálenosti a výšku. Chvíli jsme spolu řešili i Bouřiny odskoky, které nebyly problémem, ale trochu mi zkomplikovaly odpočet. Moje kobylka totiž už svůj styl měla a já se tomu musela přizpůsobit, Jason mi naštěstí pomohl podle toho, co jsem mu řekla a zakrátko už tu stála rozeskakovací jednoduchá řada ohraničená páskou, aby kobylka nikam neodbočila. Kavaleta, za ní na tři metry vzdálená 60cm překážka, jen na rozehřátí.
"Kdy začnete?" zeptal se mě nakonec Jason.
"Než jí připravím a rozehřeju, tak za půl hoďky se do toho pustíme. Přijdete nám pomoct? Prosíím, se mnou bude ve volnosti skákat poprvé a já bych nerada něco zkazila." Jason byl milý a sympatický, proto jsem s ním dokázala normálně mluvit. Usmál se a přislíbil, že za půl hoďky se tu objeví a bude mi asistovat. Poděkovala jsem mu a vypravila se rychle za Bouří, ať si jí připravím.

Kobylka byla připravená, nastrojená, vešly jsme do haly, kde by teď nikdo neměl být. Buřinka se zvedavě zahleděla k překážkám, které tu stály trvale i k těm, které jsme přemístili s Jasonem. Rozhodla jsem se jí v kroku a v klusu chvíli olonžovat, než jí pustím, ať se sama proběhne a porozhlédne.
Došly jsme spolu k volnému úseku, kde bylo dost místa na kruh, nechala jsem kobylku ode mě odejít a lonžovacím bičem k zádi si jí ohnula. Krok nebyl nic moc, pobídla jsem jí do vnitřní zadní nohy a nechala na dva okruhy, pak jí pobídla ke klusu jen na jeden okruh, ať získá na jistotě přechody. Následovala opět dvouokruhová kroková pasáž, pak jeden okruh klus a změna ruky. Po pár kruzích v kroku či v klusu i na druhé ruce už to vypadalo o něco lépe, vytáhla krk a zapracovala víc od zádě, tak jsem jí nechala dva okruhy na každou ruku vyklusat, aby se uvolnila, pak si jí zastavila, pochválila a poodstoupila, aby přešla ke mě.
"No pojď!" vybídla jsem jí a pohladila po krku, kulíška. Alespoň přijít na zavolání hezky uměla
Odepla jsem jí z lonžovací ohlávky lonžku a vybídla bičem ku zemi k pohybu. Bouře hodila hlavou a rozeběhla se pryč, hodila si i kozla. Nechala jsem jí, ať se trochu vyběhá a bedlivě jí sledovala. Zkoumala skoky, občas se prostě jen otočila jedním skokem o 180° a rozeběhla se s kozlováním zase pryč. Pak se al upokojila a rozklusala se napříč halou směrem na mě, pohybovala se poměrně uvolněně
"Můžu?" ozvalo se pak ode dveří.
"Jasně. Díky, že jste přišel." usmála jsem se na Jasona, který ke mě přišel a začal Buřinku sledovat ještě bedlivěji, než já. Zkušeným okem pozoroval její pohyby, já koukala zamilovaným okem po její eleganci, hrdosti a kráse
"Tak jak jste na tom s rozehříváním? Už se do toho můžeme pustit?" zeptal se najednou, když zhodnotil mou kobylku.
"Určitě." přisvědčila jsem a zavolala na Buřinku, která se ke mě ochotně rozklusala.
"Jak to provedeme?" optala jsem se Jasona.
"Máš dost temperamentní klisnu a pokud vím tak jsi říkala, že má sklony na překážky dost táhnout. Takže si jí v klusu navedeš na řadu, postavíš se sem ke kavaletě, já jí budu korigovat u překážky. Má dlouhý a aktivní krok, dobře, ze jsme dali tu třímetrovou vzdálenost. Tak se pustíme do cvičného skoku." pronesl a přešel ke skoku. Já si odchytila Buřinku a prošla se s ní, pak zrychlila tempo a slovně jí pochválila, když přešla do klusu spolu se mnou. Rozeběhly jsme se vstříc řadě, kde jsem jí pustila a zamířila ke kavaletě, zatímco jsem jí nespouštěla z očí. Bouře klusala energicky, při pohledu na překážku nabírala na tempu, díky kavaletě si ale musela dávat pozor a tak to nepřeháněla.
"Houu..." zvolala jsem klidně, když začala zrychlovat až nápadně, naštěstí ale zůstala v klusu. Kavaletu překonala pozorně, pak přešla k nízkému křížku a jen tak ledabyle ho přeskočila a odcválala pryč. Jasonovi se podle všeho její styl líbil, ačkoliv na tomhle skoku to nebylo tak dobře vidět. Pěkně ho odflákla
"Dobře, vzdálenosti sedí. Zopakujeme si to ještě z druhé ruky, znovu v klusu." řekl Jason, byla jsem ráda, že je tady. Alespoň mi mohl ukázat, jak taková lekce probíhá.
Znovu jsem si kobylku zavolala, odměnila jí pamlske, čímž jsem si definitivně získala její pozornost, prošla se s ní, rozklusala a navedla jí na řadu, kde jsem jí pustila a přeběhla k překážce, kde jsem měla skvělý výlet. Znovu jsem na ní jemně zavolala, aby umírnila tempo, překážku bez problémů skočila a překonala i kavaletu. A rozeběhla se cvalem pryč.
"Šikovná holka! Bouře!" zvolala jsem, kobylka ale proběhla okolo mě, div mě neporazila.
"Ale no ták!" bědovala jsem a pomalu kráčela k ní, opatrně, abych jí zase nedala záminku zběsile běhat. Moje hvězda byla ale rozumná, proto se nechala chytit a ještě na mě divně koukala, co zase panikařím, vždyť si chtěla jen trochu zaběhat!
"Jen jí nech, tohle už necháme a postavíme trochu těžší řadu. Tady necháme kavaletu, odkrokuj to tak na...3 metry a postavíme bariéry okolo 40cm." začala jsem tedy stavět zvýšenou kavaletu, zatímco Jason odkrokoval vzdálenost a pustil se do stavby 70cm kolmáku. Hvězda se mezitím trochu vylítala, spíš ale zkoumala okolí, překážky a nás, sem tam zase odklusala pryč. Už jí nebavilo jen tak lítat dokola.
"Tak si jí zavolej a zkusíme to." kývl na mě Jason, zavolala jsem si kobylku, odměnila jí za to, že přišla a trochu se s ní prošla.
"Tohle už jí necháme zajet ve cvalu, co ty na to?" zeptal se mě Jason, načež jsem pokývala hlavou; ať má dostatečnou rozjezdovou rychlost a naučí se držet tempo i ve cvalu, kavalety jí v tom pomohou. Zrychlila jsem s Buřinkou do klusu, před řadu jí pustila, mlaskla a slovem pobídla ke cvalu společně se švihnutím biče o zem. Bouře přešla s přískokem do cvalu, jakmile ale překonala první kavaletu, zapojila ty správné svaly a dostala se hezky na záď. Jemným odrazem překonala bariéru a ladně se přes ní přenesla, tam už trochu nabrala na tempu. Já stála u bariéry, Jason si jí hezky srovnal a sledoval, jak přeskakuje 70cm kolmák. Pro ní to nebylo nic vysokého, ve výcviku byla mnohem dál, než já, proto se z větší dálky odrazila, skrčila přední nohy a elegantním přeletem se dostala na druhou stranu překážky. Zdálo se, že jí to baví.
"Styl už má hezky vypracovaný, vypadá to opravdu dobře. Tak ještě jednou, pak zopakovat i na druhou ruku a balíme to, ať jí neznudíme, když jí to tak baví." překvapil mě Jasonův odhad; viděl mojí hvězdu poprvé v životě a už na ní poznal snad všechno
Pře dráhu jsme jí převedli ještě jednou ve cvalu, hezky se srovnala a opět překonala překážku. Chvíli jsem jí pak vodila v kroku, rozeběhla se s ní z druhé strany a vybídla jí ke cvalu, rychle uhnula z jejího dosahu. Na překážku se přihnala trochu moc zběsile a štycla břevno, na bariéře a kavaletě se pak ale hezky srovnala, na druhý pokus jsem jí korigovala už ze začátku a zkoušela pobídky užívané z lonže, kobylka je ale vnímala jen, když se jí chtělo. Když jí nedržím za žádné lano, co by poslouchala
Proběhla řadou, povalila poslední kavaletu, ale to bylo jen z nepozornosti. Jason zavelel, radši jsme lekci už ukončili, aby toho na ní nebylo moc, nechali jí, ať se projde a vydýchá. Začali jsme naší řadu zase pracně uklízet, což chvíli zabralo, mezitím jsme si povídali. Měla jsem spousty otázek ohledně nového trenéra, Jason byl naštěstí milý a příjemný, takže se s ním povídalo dobře. Když jsme po nás všechno, co tu předtím nebylo, sklidili, odchytila jsem si Buřinku a trochu se s ní ještě prošla po hale, Jason už se rozloučil. Srdečně jsem mu poděkovala za pomoc a rozloučila se s ním taky, my s hvězdou ještě chvíli pobyly. Kobylka se zakrátko uklidnila po práci, tak jsem s ní vyrazila domů.