kitty+asie: Vyvedla jsem vranou do výběhu. Pustila jsem jí a jak už to měli koně ve zvyku, okamžitě nos u země a žeru žeru žeru. Odhodila jsem vodítko na zem a modlila se, že na něj klisna během práce nešlápne. Nerada bych tomu vyměňovala karabinu.
Asie teď měla čumák u země a hrála si na sekačku. Práskla jsem lonžákem a klisna podrážděně zvedla hlavu a otočila se po mě. Na to jsem couvla, snažila jsem se vytvořit podtlak, a řečí svého těla jsem jí vyzvala k sobě. Vranka seskutečně otočila, ale hned šel zase čumákk zemi. Znovu jsem jí znepříjemnila prostředí a chvilku jsem si takhle hrála s trestem a odměnou, než konečně přistoupila ke mně. Tohle už jsme znaly z doby strávené v kruhovce. „To je hodná holka.“ Pochválila jsem jí a chvilku jí nechala u mě, zatímco jsem jí drbala. Pak jsem přistoupila k ní, ramena natočená na plece a lonžák šel jakoby zespoda dozadu. Vyzvala jsem jí tím k pohybu vpřed a Asi skutečně vykročila. Šla jsem vedle ní, vedla ramene, a obešla s ní dvakrát celý výběh dokola. Vděčila jsem těm hodinám stráveným v kruhovce za to, že šla skutečně vedle mě, a postupně jsem se začala vzdalovat. Lonžákem jsem přitom určila, že má zůstat u hrazení a vzdalovala se čím dál tím .. dál Asie šla brzy hezky krokem, nijak zvlášť se ke mně nesnažila přiblížit a já stála hezky napřímeně, brada bojovně vepředu a nahoře, dávala jsem jí najevo že nechci, aby šla ke mně. Sledovala jsem její krok, nechtěla jsem s ní dneska úplně pracovat, potřebovala jsem jen určitou zpětnou vazbu, prosledovat její chody. Včera jsem vedla s pár holkama seminář o zlepšení kroku a uvědomila si, že bych se na to měla podívat taky ze země. Sledovala jsem to většinou spíš průběžně, než abych se na to soustředila, takže kdo ví co bych mohla odhalit.
Krok se nicméně zdál v naprostém pořádku. Šla hezky kupředu, podšlapovala daleko pod tělo, každou chvíli se během jednotlivých fází objevovala a zase otevírala jednotlivá véčka, když jsem si začala odříkávat, zdálo se mi že je to opravdu pravidelný čtyřtakt. Snad podsouvala pravou nohu o trochu dál než levou, ale třeba se mi to jen zdá. Pozvu si někdy Nioru, ať posoudí.
„Klus!“ houkla jsem na kobylku a místo gesta bičem jsem naznačila zhoupnutí se do vyběhnutí. Kobylka frkla, udělala dva kroky a vyklusala kupředu. Nejprve přizvedla hlavu, postupně se ale hřbet začala zakulacovat, ocas spadal volně dolu a hlava byla vytažená. Tohle Asie uměla  „To je hodná holka.“ Houkla jsem na ní a když se takhle uvolnila na obě strany, začala jsem sledovat nožky. Přimlaskávala jsem si do rytmu matronomu, snažila se to představit nezávisle na ní a vypozorovat, jak moc se rozchází. Asie se ale plynule zhoupávala z jedné diagonály na druhou a moment vznosu byl taky docela jasný. Když to porovnám s tím, co jsem vídala na jízdárně v děcáku.. No. Škoda mluvit.
Cval jsem rpo dnešek nechala být. Půda nebyla úplně suchá a co kdyby náhodou. Proto sjem si kobylku zavolala k sobě.