marigold a bouře: 8.level - Povinná práce ze země – skoky ve volnosti do 70 cm (1)

V hale jsem si dneska hned po ránu postavila dvě řady, které jsme s Bouří už skákaly, ale po dlouhé době nám stejně dost pomohou. Na jedné dlouhé stěně jsem si připravila kavaletu, odkrokovala tři metry a nanosila stojany na určené místo, postavila z břeven křížek a přeměřila výšku tak 60cm. Na rozeskákání tak akorát. Ohraničila jsem to páskou a na druhé dlouhé stěně se pustila do stavby druhé řady, kavalety, po třech metrech zvýšenou kavaletu 45cm a po 6,5 metrech kolmák 70cm. Opět jsem ohraničila páskou a zatím uzavřela ze strany, odkud by tam mohla Bouře naběhnout, pokud bych si ji nestačila ohlídat.
O chvíli později jsem si ji přivedla do haly, měla na sobě chrániče a botičky, lonžovací ohlávku. Abych si ji mohla uvolnit, našla jsem si nejdřív volné místečko, nasměrovala pryč ode mě a zamlaskala. Kobylka odešla na kruh okolo mě, nechala jsem ji obejít tři okruhy v kroku, poodstoupila a z druhé strany vybídla bičem směrem k holeni, změnily jsme směr. I na levou ruku si obešla tři okruhy, následovala další změna a přechody mezi krokem a klusem, vždycky po kruhu v kroku jsem jí nechala na dva okruhy naklusat, čekala, až mi pěkně vytáhne hlavičku, střídala ruce. Přechody mezi krokem a klusem jsme střídaly, dokud mi nezačala pěkně pracovat zádí, nezaměřila svojí pozornost na mě a uvolnila si krk. Až po opracování v kroku a v klusu jsem ji na chvíli pobídla do cvalu na obě ruce, jen na chvíli, ještě trochu oklusala a pustila z lonže, pochválila. Odjistila jsem první, rozeskakovací řadu a pomalu vykročila s lonžovací bičem v jedné ruce k Bouři, s dominantním postojem, tak nějak zešikma k zádi. Zamlaskala jsem, vybídla kobylku hlasem do cvalu a chvíli pokračovala za ní, druhou ruku taky natáhla a držela tím Bouři u lambríny, za skoků se rozeběhla s ní a vybázela jí dál. Nebylo ani třeba, jak najela s poměrně ostrým obratem k první kavaletě, nabrala tempo, tak jsem ji spíš tišila, lehce se odrazila a pěkně na středu překonala křížek. Na konci jsem ji poměrně snadno zpomalila, pochválila a poslala znovu ze stejné ruky. Buřinka, zkušený parkurák, nepotřebala moc asistovat, stačilo jí jen vysvětlit, co se po ní chce. Byla jsem za to ráda, protože dneska neměl nikdo z kluků čas a tak jsem to musela zvládnout sama.
I po druhé se řada Buřince bez problémů povedla, pochválila jsem jí, zajistila rozeskakovací řadu a odjistila druhou. I na ní jsem Buřinku nasměrovala ze cvalu, kobylka si musela pečlivě rozmyslet, jestli na ní naletí po hlavě, jak to ráda dělávala. Zkorigovala si sama tempo, překonala kavaletu, pak lehce zvýšenou a akorát jí trochu méně vyšly skoky na kolmák, takže shodila břevno a trochu se toho lekla, tak mi tišení zabralo trochu delší dobu. Postavila jsem překážku znovu a poslala na řadu Buřinku znovu, tentokrát už řadu lehce překonala. Pochválila jsem jí, odjistila rozeskakovací a rozhodla se zkusit to nakombinovat, nejrpve v klidu z klusu najet na rozeskakovací řadu, Bouře vycválala pryč, to jsem musela velice rychle přeběhnout ke krátké stěně, vybízet Bouři dál a pokračovat s ní. Hvězdu to sice trošičku zmátlo, ale běžela dál a dokonce už ani tolik nevyostřila ten obrat, když si najela na druhou řadu a postupně se přehoupla přes zvýšenou kavaletu a kolmák. Na konci jsem jí pochválila a začala sklízet překážky na původní místo, zatím si nechala kobylku se mnou na volno. Chvíli mi asistovala a sledovala mě, sem tam se trochu polekala a odklusala pryč. Když jsem sklidila, ještě jsem jí chvíli vodila v kroku a až pak zamířila domů.