marigold a bouře: 1. + 2. řada (lehký trénink)

Buřinka už mi nějakou dobu neskákala, tak jsem se rozhodla vzít jí na halu a zkusit si pár skoků ve volnosti, když je venku tak hnusně a zima. Chtěla jsem to mít každopádně provedené už dopoledne, abychom odpoledne někomu nelezly do plánů, tak jsem skočila za Connorem a poprosiala ho, jestli by mi nepomohl s rozmístěním překážek a pohlídáním Buřinky, ať to má nějaký smysl. Naštěstí měl dneska čas, tak jsme se krátce po snídani sešli na hale a přesunuli k dlouhé stěně pár skoků - k jedné kavaletu, odkrokovaná vzdálenost tří metrů a křížek, ke druhé opět kavaletu, tři metry prostoru, zvýšenou kavaletu, pět metrů a kolmák. První křížek jsme nechali vysoký jen 60cm, kolmák 70cm, v osnovách ještě víc povoleno nemáme, tak ať to nepřeháníme. Zatím jsme se rozloučili, že se sejdeme, až kobylku připravím, takže tak za půl hoďky.
Buřinka už měla lonžovací ohlávku, krásnou novou pracovní bederku (pořád jsem z toho stříhání byla trochu vyjukaná, ještě nikdy se mi to nestalo ), zabandážované nožky a chrániče spěnek, plně vybavení a připravené jsme vstoupily do haly. Connor tu ještě nebyl, tak jsem si začala kobylku pěkně uvolňovat na lonži okolo mě, s přechody v kroku a v klusu na obě ruce. Měla jsem s sebou i lonžovací bič, takže jsme zkrátka začaly, jako obvykle , soustředila jsem se především na uvolněný pohyb. Pár okruhů v kroku, změna ruky, opět krok a proložit krátkými klusovými úseky, změna ruky.
"Ahoj, už jste připravené?" upozornil na sebe Connor, hned jak vešel do haly.
"Ještě chvíli. Jsi připraven ty? Včera jsem jí trochu projela, jinak pár dní nic nedělala, takže bude nejspíš trochu..."
"A jéje. Chápu." usmál se Connor a sledoval, jak si Buřinku slovně vybízím ke klusu a nechávám jí pár okruhů, už se začala pěkně vytahovat a podsazovat, její pohyb získal trochu víc na přirozenosti.
"Myslím, že už jde dobře, zkusíme to?"
"Nekecej nám do toho, ještě chvíli." zasmála jsem se pro změnu já a pokračovala v soustředěném pozorování Bouře. Ještě chvíli... věděla jsem, že to jde i uvolněněji a lépe. Nechci na ní tlačit.
Poodstoupila jsem a vybídla jí z druhé strany ke změně ruky, nechala jí kousek vyklusat i tady. Na tuhle ruku jsem ještě zopakovala přechody mezi krokem a klusem, uvolňovala se trochu hůř, po pár okruzích už to bylo ale přijatelné.
"Co jí tak cvičně vypustit a zkouknout, jak je na tom?" promluvil po chvíli Connor, pokývala jsem hlavou a přivolala si kobylku k sobě. Odepnula jsem od ní lonž, sundala jí pracovní bederku a ustoupila společně s Connorem, Buřinka se totiž otočila snad jen přes zadní nohy a jedním skokem vyběhla vpřed. Házení hlavou, kozly, prudké změny směru.. myslela jsem, že jí šiblo
"To byl dobrý nápad. Neměla by ale padnout dřív, než začneme skákat." podotkla jsem a pomalu vykročila za kobylkou, snažíc se jí utišit. Ze začátku se jí moc nechtělo, pobíhala mezi překážkami.
"Přerostlý hříbě! Šetři síly." zakroutila jsem hlavou, když se mi podařilo jí odchytit.
"Tak jo, rozeskakovací řada. Můžu jí navést?" ohlédla jsem se na Connora, který přešel ke svému stanovišti a ukázal mi zdvižený palec.
"Bezva." rozeběhla jsem se kobylkou, jen za ohlávku, a pustila jí těsně před nájezdem na kavaletu, zamlaskala v pobídnutí. Oba dva jsme jí hlídali, aby nevyjela z dráhy dřív, než to bude nutné, kobylka se při pohledu na překážky trochu upokojila a pěkným cvalem se rozeběhla přes kavaletu, s mohutným odrazem překonala křížek.
"Jo, krása! Ještě jednou?" zaradovala jsem se a zvědavě ohlédla na Connora, který mi přitakal. Znovu jsem navedla kobylku a se smotanou lonží v ruce vybídla dál, před křížkem trochu zaváhala, než se přes něj lehce přehoupla. Nedělalo jí to problém.
"Šikovná holka! Na!" houkla jsem na ní, na to bezpečně slyšela Nastražila ouška a přišla si pro pamlsek, který jsem jí nabízela.
"Víc ne, jdi." odstrčila jsem jí jemně na důkaz toho, že víc už nebude a trochu jí popohnala ještě jednou na řadu.
"Půjdeme už na tu druhou?" poradila jsem se opět s Connorem, vzhledem k tomu, že Buřince rozeskakovací řada nečinila moc velkou námahu, rozhodli jsme se jí z druhé ruky navést na druhou řadu na protější dlouhé stěně, kousek jsem s ní popoběhla klusem a pustila jí před první kavaletou. Kobylka stále klusala, trochu jsem jí popohnala, když zvolnila tempo; dala si pozor na první kavaletu, pečlivě zvedala nožky i u zvýšené a to už odcválala, když se z větší dálky lehce odrazila a s rezervou skončila na druhé straně.
"Jde jí to, ale chtělo by to víc jí vyhecovat. Strašně se fláká." vyslovil Connor nahlas myšlenku, která na mě lehce dorážela taky, tak jsem kobylku na řadu navedla znovu a pořádně jí pobídla nejen slovně, ale i lonžkou (samozřejmě gestem, žádným fyzickým kontaktem). U kavalety to šlo, při zvýšené už cválala a tentokrát se pořádně přehoupla přes překážku, takže to skutečně vypadalo jako plnohodnotný skok, ačkoliv nebyla nijak zvlášť vysoká.
"Naposled a sklízíme, jo?" obrátil se na mě Connor, vypadal spokojeně.
"Jasný." přitakala jsem, naposledy navedla Buřinku na skokovou řadu, tentokrát spíš na překážku táhla, než se flákala, ale nutilo jí to pořádně se zamyslet nad vlastním tempem a kupodivu jí to i vyšlo. Jako závěr jsme jí ještě jednou nechali probéhnout rozeskakovací řadu na obě ruce, což už jsem měla strach, aby jí to nepřestalo bavit, tak jsme to utli.
"Hodná holka." pochválila jsem jí, když hlasitě oddychovala po svém výkonu, znovu nasadila pracovní bederku a s Connorem jsme začali sklízet. V průvěhu práce jsem kobylku sem tam vybídla do pohybu, ať nestojí, pak mě Connor odehnal a já jí trochu vykrokovala po hale na obě ruce. Vyšlo nám to akorát do oběda, nakonec jsem Connorovi poděkovala a odvedla si kobylku domů.