kitty+asie: Ve výběhu jsem sesedla, sundala vrané uzdu, sedlo, a srovnala to na překážku, která byla v rohu postavená – tak, že se skákat nedala. Třikrát jsem se ujistila, že je to stabilní, než jsem se vydala k vrané. Ta byla v tomhle výběhu poprvé, a tak tu přecházela s čumákem u země jako pejsek, zkoumala co se dalo, a začala si pysky objíždět i svoje sedlo. „Ty seš tele“ zavrtěla jsem nad ní hlavou, ale dala jsem jí chvilku, ať se porozhlédne. Když se po pár minutách zklidnila, mlaskla jsem, poposkočila abych neznačila vyběhnutí a houkla „A klus!“ Asie vyklusala kupředu, byl na ní nádherný pohled. Jak byla uvolněná a protažená, měla jasně sníženou záď oproti předku, krásná akce nohou, hlava výš ale zaklapnutá na kolmici, šla naprosto krásně. Zdá se, že má energie pořád dost, sice nelítala jako splašená jako obvykle, ale šla hezky aktivně kupředu, ocas spokojeně svěšený, nemrskala s ním, nedržela ho nahoře ani ho neměla stažený, hezky v klidu za ní vlál, od kořene lehoulince pozvednutý. Uši jí spokojeně tikaly na všechny strany, vzpomněla jsem si kvůli tomu na Meteora Já sama jsem přecházela po prostoru výběhu dál od ní, ale pořád jakoby za její úrovní, abych udržovala pohyb vpřed. Poté jsem se zastavila, otočila na vlastní patě a vlezla do prostoru před ní. Zvedla jsem ruce, vystrčila bradu a jasně kráčela proti – kobylka se zarazila na zádi a otočila se doslova na podpatku. První dva skoky z toho vycválala, pak ale přešla do klusu. Snížila krk k zemi, odfrkla si a zase ho pozvedla. Dívala se po mě tím svým očkem, jakoby mi říkala „Na co si to sakra hraješ?“ ale klusala spokojeně dál. Stále si hrála z oušky, obščas čmuchla k zemi a zahrála si na pejska, a já si jen říkala že ty bandáže budou potřebovat vyprat „A krooků řekla jsem jí po chvilce, a přesunula se víc na úroveň její hlavy. Klisna přešla, nezměnila ale nijak postavení, hlava stále ve vytažení dolu, vypadala spokojeně. Možná se cítí asi jako já když se konečně přemluvím k tomu jít běhat „No ale jdeme“ promluvila jsem znovu a zamlaskala. Vranka o trochu zrychlila, a už se nesnažila se flákat. Celou dobu mi v hlavě běžel proces mléčného kvašení a já si nebyla jista, jestli to není známka psychického narušení.. ale jestli jo, tak co. Stejně s tím už nic nenadělám
Nechala jsem vranku v klidu vykrokovat, pak jsem jí nasadila uzdu – znovu – a sedlo s podbřišníkem zapnutým jen tak, aby nespadlo. Odvedla jsem jí do stáje.