kitty + asie: SKOKY VE VOLNOSTI - PO DELŠÍ DOBĚ SKÁČEME, ZVYŠUJEME PRVNÍ ŘADU
Bylo ráno, chvilku po snídani a já už klisnu vyváděla na halu. Dneska jsme hodlaly po delší době zkusit zase skoky ve volnosti. Asie se v parkuru zlepšovala, snažily jsme se jak ve volnosti, tak ze sedla, takže v nejbližší době budu chtít pokročit na třetí řadu. Protože jsme, jak už jsem řekla, ale dlouho neskákaly, nejdříve to bude chtít zopakovat první dvě – na obě ruce. Na pomoc by mi měl přijít Connor, nikoho jinýho snad potřebovat nebudu. Pokud se mi nebude plést do práce Tak to snad zvládneme i ve dvou. Teď jsem klisnu odepnula z vodítka, ukázala jí houpnutím vodítka a gestem, ať jde a mlaskla na ní. „Jdi krok!“ Vranka se vydala krokem po obvodu a já se rozhodla, že dneska si vyzkoušíme skákání bez uličky. Uvidíme, jak nám to půjde  Vranka se zatím krokovala kolem, načež jsem jí přivolala zahvízdáním k sobě, gestem jí nechala změnit směr a opět nechávala krokovat. Díky pravidelné práci ve volnosti se nikde nezasekávala, nezastavovala, nesnažila se chodit ke mně nebo si obvod moc zmenšovat. Po chvilce jsem na ní proto houkla „A klus!“ hodila losovacím bičem o zem – resp. Jeho koncem, ne že bych ho zahodila – a nechala jí vyklusat kupředu. Zrovna když oklusávala třetí obvod, ozval se Connorův hlas. „Dveře!“ „Moment!“ opáčila jse a zahvízdala na klisnu, aby přišla ke mně. Naklusala do oblouku, kdž jsem se jí ale vydala na prosti, přešla do kroku a nechala se čapnout. „Můžeš!“ zavolala jsem na Konyho, zatímco jsem klisnu hladila po hlavě. Teprve když za sebou Cnnor zase zavřel dveře, vypustila jsem Asii na druhou ruku – zase v klusu. „Takže co dneska?“ „Postav klasickou rozeskakovací, zopakujeme dneska spíš tu.“ Connor se na mě trochu pochybovačne zadíval. „Zvedneme jí potom na stovku – Asie ty vyšší ještě neskákala.“ Vysvětlila jsem mu a on přikývnul, a jal se připravovat materiál. „Jo, a bez uličky.“ Houkla jsem na něj ještě, když jsem na stěnu začínala přinášet stojany. Pokukovala jsem přitom po Asii, jestli maká, jak má. Po chvilce jsme na ní houkla „A cval!“ a vranka se rozcválala po obvodu. Díky práci za poslední dny nelítala jak šílená, naopak dopředně, ale v klidu. Zatímco Connor stavěl kolmák, dělala jsem mu zábranu, aby mu do toho Asie nvlítla dřív, než budeme chtít. Jelikož šlo ale jen o jeden skok a kavaletu, během chvilky bylo hotovo – když jsme Asii ocválali i na druhou ruku, zapískala jsem na ní, odchytla si jí, a mohli jsme začít. Odskokovka byla daná na Asiinu vzdálenost, kolmák měl zatím těch sedmdesát centimetrů. Mlaskla jsem na klisnu, nechala jí naklusat a po jejím boku protáhla kroky tak, abych jí umožnila vyklusat si hezky prostorným klusem. Vyvedla jsem jí z rohu na skok a pak jsem jí pustila. Klisna stříhala ouškama směrem ven, ale stejně nacválala, zvedla nožky nad kavaletu a pak odraz zadky a přeletěla přes kolmák. Zahvízdala jsem na Asii, když po odcválání od skoku vyklusala na dlouhou stěnu (a s výrazem „Vidíš to, jak jsem šikovná??“) a nechala jí přijít k sobě. Dostala ňamku, podrbání a znovu jsem jí navedla z téže strany. I tentokrát sice stříhla ouškama směrem dovnitř, tedy ven ze skoku, nic ale neudělala a tak jsem si jí zase zavolala k sobě a moc jí pochválila. „Přehodíš odskokovku?“ poprosila jsem Connora, ten přikývnul a já si zatím obcházela halu s Asií na ruce. Když byla odskokovka na druhý straně – zase na Asiinu vzdálenost – tak jsem na klisnu mlaskla, chytila si jí za ohlávku a vyběhla s ní krátkou stěnou, do rohu, a jakmile jsem jí pustila, vraná vycválala na skok a spokojeně překonala jak kavaletku, tak i kolmák. Vypadala, že jí to baví  A ještě aby ne, zbožňovala když se práce obměňovala – zvlášť, když za to dostávala odměnu. Zahvízdala jsem, nechala jí přijít ke mně a zase jí podrbala. Dostala ňaminku a jakmile jí rozžvýkala, mlaskla jsem na ní a opět jí přivedla ke skoku. Nemusela jsem ani tak natahovat kroky, pokud jsem jí hned po rohu pustila, stačila si ještě prothnout tempo, klidně i nacválat – a to ačkoliv původně jsme zamýšleli, že by si nacválala až přes kavaletu. Díky tomu, že měla otevřený prostor, nikam neutíkala a takhle nadšeně do toho šla jsem věděla, že jí nepřetahuju a že jí tedy můžeme zvednout kolmák na stovku. Poprosila jsem proto Connora, aby ho zvednul, zatímco já s klisnou obcházela kolem, aby mi nezatuhla. Během půl minutky bylo hotovo a já klisnu zase v klusu navedla na začátek dlouhé stěny. Pustila jsem ohlávku, vranka našpicovala ouška a sledovala skok před sebou. Zafrkala, a připadalo mi, že znerv=ozněla, tak jsem na ní houkla podpořující „A hop!“ a nevím vlastně, jestli jsem jí tím nějak pomohla, nicméně odskočila – moc ale na skok spěchala, takže narazila do břevna a to s dutou ránou spadlo na zem. „Oprav to.“ Houkla jsem na COnnora trochu panovačněji, než jsem plánovala a s hvízdáním si došla pro vranku. Ta přišla ke mně, odměny se nedočkala, ale znovu jsem jí navedla na skok – Connor nám přehodil kavaletu na druhou stranu, tak to zkusíme z ní. „Když něco opravuješ, vždycky to zkus udělat jinak, než jaks to dělala prve.“ Zněla mi hlavou rada jednoho z trenérů – už ani nevím kterého, ale tu větu jsem měla jasně zafixovanou. Navedla jsem tedy klisnu z druhé strany na opravený kolmák – tentokrát víc v klidu, přesto jsem ale zamlaskala, když sem mi zdálo že je klisna nejistá, a ona kolmák v klidu překonala. „To je hodná holka!“ pochválila jsem jí hlasově, a volala jí k sobě. Moc jsem jí pochválila, dostala bandu pamlsků a po tom, co skočila ten samý skok z druhé ruky, jsem se rozhodla skončit. Můžeme přece postupovat pomalu  Takže zatímco Connor sklízel vybavení, já jsem jí nechávala ve volnosti vyklusat a vykrokovat. Když Kony odcházel, poprosila jsem ho ješt,ě jetli by mi na halu nedonesl tušírku.