clair a pomněnka: VOLNOST 2/2 TÝDEN PŘÁTELSTVÍ S MELLYSOU A CALLATOSEM

Stejně jako včera, i dnes jsem dorazila k trojúhelníkové jízdárně. Tentokrát jsem si však vedla Pomněnku. Uvnitř jsem odcvakla vodítko od hnědčiny ohlávky a počkala jsem, až dovnitř vejde Mell s Callatosem. Opřela jsem se o hrazení a pohlédla jsem na ně. Mellysa se ke mně po chvilce připojila. Hnědka měla zvedlou hlavu a dívala se k jezeru. Callatos se snažil zaujmout její pozornost. Zvedl se na zadní a hlasitě zaržál. Teprve teď se hnědka otočila a zašklebila se. Byť byla submisivní, okamžitě se na zadní zvedla taky. Dopadli na zem a stáli naproti sobě. Když k ní Call o krok přistoupil, Pom po něm chňapla. Call uskočil a vykopl. Kobča se mu tak tak vyhnula. S hlasitým zaržáním vyrazila proti němu. Když ji Callatos spatřil, rychle vyrazil na jinou stranu. Pomněnka se prudce otočila a neustále ho pronásledovala. Valáška to však už asi přestalo bavit a prudce zastavil a obrátil se proti Pomněnce. Ta to očividně nečekala, protože rychle změnila směr. Tentokrát honil Callatos ji. “Pojedeme odpoledne na tu vyjížďku?” Zeptala jsem se, když se v jízdárně honili. “Jasně.” Usmála se Mellysa a tak jsem jen přikývla a svou pozornost jsem zase začala věnovat těm dvěma. Zpomalili a pomalu se začali očichávat. Dnes to netrvalo tak dlouho jako včera, nebo se mi to tak alespoň zdálo. Ale ani mě to moc nepřekvapilo. Po pořádném očichání se zase začali vzájemně čistit. “To zase bude” ušklíbla jsem se. Když už se dostatečně očistili upřeli na nás své pohledy a pomalu se vydali k hrazení, o které jsme se opírali. Jakoby si teprve nyní všimli, že jsme tam s nimi. Proklouzla jsem za Pomněnkou a vodítko jsem cvakla k její ohlávce. Společně s Mell, která měla už na vodítku Calla jsme zamířili do stáje.