cassie + gentleman: ,, Dneska pracujeme ze země co? Ale taky to potřebuješ,“ usmála se na hnědáka.
,, Já se aspoň zase přiučím,“ zazubila se Jennifer zavírající dveře za námi. Požádala jsem jí, aby mi pomohla se skoky. Bude mi hnědáka hlídat, přesněji řečeno jeho tempo na překážkách. Mrkla jsem na ní a začala přemýšlet, kde jsme to předtím skončili. Každopádně se bude stavět řada na rozskákání. S Nathem jsem postavila uličku pro překážky u jedné stěny. Byla sestavená ze stojanů a břeven. Hnědák se podíval kolem a vzrušeně zafrkal. Bude se něco dít! Bezva. Dopoledne jsem s ním byla venku a rovnou jsme si zkusili zase něco z přirozené komunikace. Dlouho jsem s ním nic z PK nedělala. Bylo na čase a naučíme se zase novou věc. Nejdříve musím hnědáka uvolnit na lonži. Byla jsem tak zvyklá. Jistě, mohla jsem ho pustit, aby se volně proběhl. To může i potom, co ho budu lonžovat. Poděkovala jsem Jenn, když mi předala lonž a tu jsem připnula na ohlávku hřebce a začali jsme lonžovat. Jako vždycky. V kroku na každou ruku tak tři kruhy, to samé v klusu a poté střídat po půl kruhu klus a krok, přitom nezapomenout střídat ruce, ať pracujeme na obě dvě ruce stejně a poté cval, kdy jde spíše o naskočení do něj. Prokládáme korkovými přestávky a střídáme chody, dokud koník není uvolněný tak, aby mohl postoupit k další práci. Hřebec šlapal, jak měl. Reagoval krásně a snažil se. Jeho chody byli v pořádku, prostě úžasný. Jennifer nás sledovala. Poté jsem ho pustila na volno, ať se ještě sám proběhne, čeho využil a začal po hale cválat a vyvádět. Nechala jsme ho být a jen někdy se na něj podívala, a pokud zastavila, donutila jsem ho nenásilnou metodou, jak byla zvyklá, se pohybovat. Pomáhala jsem Jennifer zatím do uličky postavit jednu kavaletu a za ní hned křížek. Gentleman pobíhal kolem, a když jsme měli hotovo, přivolala jsem si ho k sobě. Zavolala jsme ho jménem a otočila se k němu zády a rozešla se pryč a zastavila se. Hnědá ochotně přišel, položil čumák mi na rameno a nechal se pohladit. Vzala jsme ho za ohlávku a dovedla z jedné strany do uličky, kdy jsem běžela. Pustila jsem ho a běžela na druhou stranu, zatím co Jennifer hlídala jeho tempo a pouze mu švihla bičem za jeho zadkem, Gentleman zafrkal a zrychlil své tempo. Přecválal kavaletu a přeskočil křížek, což nebylo nic těžkého. Zvedal hezky nohy a skákal na středu, kam ho křížek i lákal. Z druhé strany jsem si ho zase navedla já zpátky do uličky tím, že jsem působila pohledem na místo za ušima a někdy jsem mlaskla. Gentleman byl plné energie a s chutí přede mnou běhala naběhl opět do uličky, kdy se Jennifer pousmála a ani nemusela nic dělat. Gentleman si tam naběhl sám, přecválal kavaletu a přenesl se lehce přes křížek a ještě jeho zadní nohy vylétli o něco výše. Pochválila jsem ho a na druhé straně si ho odchytila a Jennifer pouze přehodila kavaletu na druhou stranu. Hřebec frkal a napínal svaly. Pochvalně jsem ho pohladila po krku a navedla ho z druhé strany do uličky. Kopyta se mu bořila do písku z něhož se před křížkem odpíchl a opět se přenesl lehce přes překážku s velkou rezervou a ještě radostným frkáním. Vzdálenost překážek byla v pořádku, byla přesně na něj a začínali jsme skákat na 50 cm, což byla pro hřebce hračka.
,, Šikovný.“ Pochválila jsem ho. Měla jsem z něj radost a opět ho navedla po druhé.
,, Má hodně energie co?“ zasmála se Jennifer držící bič a sledující hnědáka. ,, Je hezké vidět, že jde do toho s chutí. Tohle má Galaxie po něm, doufám,“ dodala Jennifer.
,, Samozřejmě.“ Zasmála jsem se a sledovala, jak se znova přenesl přes řadu a poté ho nechala vyběhnout na stěně a řekla Jennifer, že chci aby dala kavaletu, zvýšenou kavaletu a trojbradlí na 60 cm. Zde bude muset už přemýšlet, kde odskočí. Jennifer stavěla a já jí někdy pomáhala, když jsem zrovna nehlídala hřebce, aby nestál na místě a obcházel jízdárnu alespoň krokem. Nezastavoval tak moc často, někdy se na nás přišel podívat, co děláme a Jennifer málem skončila mezi překážkami, avšak většinou pobíhal kolem. Jennifer se podívala na práci, já si zkontrolovala ještě vzdálenost mezi překážky a přivolala si k sobě energického hřebce. Ochotně šel, nechal se podrbat, zatvářil se přitom spokojeně a navedla jsem ho stejně jako předtím ta ohlávku do uličky, kdy už frkal a nejraději by vyrazil vpřed. Pustila jsem ho včas a rozešla se na druhou stranu.
,, Zlepši to,“ houkla jsem na něj. Přecválal rychlým tempem přes kavaletu, přeskočil zvýšenou kavaletu a přenesl se přes trojbradlí, akorát břevno spadlo a hnědák si vyhodil zadníma.
,, Ten se rozeběhl,“ vykulila oči Jennifer, kdy jsem se ušklíbla.
,, No tak klid,“ ztišila jsem hlas, navedla ho znova a hlasem si ho hlídala. Snižovala jsem hlas a Gentleman zvolnil. ,, Přemýšlej troubo,“ zamumlala si pro sebe. Tentokrát se mu to vydařilo, kdy jsem jej pochválila, vyměnili jsme překážky, aby si skočil na druhou ruku. Pochválila jsem ho, když se povedlo i po druhé a konečně začal u toho přemýšlet a nehnal se dopředu jen proto, že z toho byl nadšený a nemohl se dočkat, až si to skočí. ,, Je nádherné mít aktivního koně že?“ mrkla na Jennifer.
,, Samozřejmě. Jsou to hvězdy,“ přikývla souhlasně Jennifer. Gentleman pobíhal zase kolem, zatím co my zvýšili překážky. Postupně jsme zvyšovali výšku, až jsme dosáhli tak na 80 cm a já řekla dost. Dostával i mezi skoky přestávky, aby se nenamáhal. Na každou ruku si skočil tak dvakrát třikrát a Jenn nemusela moc mávat bičem. Jen někdy, když tempo nebylo úplně dobré. Hnědák se moc snažil. Rád skákal a delší dobu neměl možnosti si něco skočit, až jsem přemýšlela, že si zítra skočíme něco na jízdárně, ale nemohla jsem mu nic slíbit. Spíše řekla, že bychom mohli.
,, Tak stačilo chlapče?“ přejela jsem prstem po jeho hlavě a obtáhla bílou lysinu. Zafrkal. Nechala jsem ho vydýchat, kdy jsme s Jennifer chodili po hale a Gentleman nás následoval, nebo spíše mě. Bylo pěkné, že jsem ho nemusela volat a šel za mnou hezky sám od sebe. Vysloužil si pochvalu a jednu pusinku na čumák. Poté, co se uvolnil, jsme opustili halu, abych se o něj postarala.