marigold a bouře: KOMUNIKACE VE VOLNOSTI S BUBÁKY

Konečně jsem se po dlouhé době vrátila do normálního běhu života a nemohla se dočkat, až vezmu svou malou hvězdu na nějaký dobrodružný trénink Za tu dobu se mi v hlavě usadilo pár nápadů, mimo jiné se nejvíc zaměřit na terén a věci, co kobylku normálně děsí.
Proto jsem navštívila halu místo snídaně, jednou mi to taky neuškodí a Sue mi určitě dovolí udělat si aspoň kafe, tak jsem se spokojeně rozhlížela po zmrzlých stéblech trávy a po cestě si domýšlela detaily. Ve skladu u venkovní jízdárny jsem našla pěknou modrou plachtu, jeden podivný žlutý míč a menší barel, v krmivárně vzala pár starých kbelíků. Donesla jsem si to do haly, kde by teď měl být klid, přesto jsem však na sebe opatrně nejprve upozornila.
Chvíli jsem přemýšlela, než jsem plachtu umístila ke stěně, tam se mi Buřinka dobře povede. Rozestavěla jsem podél stěn pár kbelíků v dostatečně vzdálenosti, aby se tam kobylka vešla a míč položila na jeden z nich. Barel jsem zatím nechala u stabilních překážek ve středu haly.
O chvíli později jsem si hvězdu přivedla dovnitř, pěkně ve své pracovní bederce a pro jistotu se strouhačkami a šlachovkami, ať nic neriskuju. Bylo mi jasné, že než začneme něco dělat, bude potřeba jí trochu vyběhat a nápad zakombinovat to s věcmi, kterých by se teoreticky mohla bát, se mi poměrně zamlouval. Pustila jsem jí z vodítka a musela uhnout, protože odběhla rychle pryč a cestou pohazovala hlavou společně s vyhazováním, takže jsem nejdřív trohcu vyčkala, než ze sebe sama dostane to nejhorší a radši se přesunula ke skokům, kde neexistovalo nebezpečí srážky Byla jak z divokých vajec.
Hodinky, co jsem dostala od ségry k Vánocům, říkaly, že už má prostor až moc dlouho. Nechtěla jsem jí zase moc unavit, dneska ještě něco dělat budeme, tak jsem nahlas pustila hudbu od Thomase Bergersena, při které se nám hezky pracovalo, vzala svůj dlouhý lonžovací bič a pomalu přešla zezadu ke kobylce, abych jí šikmo směrem k její zádi pobídla ke klusu. Ruku s bičem jsem měla nataženou směrem k ní.
"Jdi klus!" vybídla jsem jí a zamlaskala, Buřinka ale švihla ocasem a vyrazila cvalem pryč, až jí od kopyt odletěl oblak písku.
"Kurnik." zašklebila jsem se a vyrazila pomalu k ní. Na druhém konci haly se zastavila, otočila ke mě hlavu a hlasitě si tak podivně odfrkla, v očích jí jiskřilo. Kurnik dvojnásob.
Hala byla velká a já nestíhala kobylku uhlídal po celou dobu ve cvalu, proto jsem musela nejdřív ze všeho přijít na to, jak jí přimět ke klusu. Už mě nějak opouštěla představa, že jí to přestane bavit... nebo že se unaví.
Nechala jsem bič u překážek a použila jen nataženou ruku směrem k ní, vzala jí opět od zádi a lehce zamlaskala, aby vyrazila. Držela jsem si odstup a následovala jí přibližně v rovině zádi, postupně a pomalu se k ní přibližovala, abych jí dostala ke stěně. Bouře konečně naklusala, ale pořád svižně a každou chvíli hrozilo, že mi uteče. Proto jsem se zdržela příliš dominantího postoje těla, držela za ní nataženou ruku a poklusávala za ní. Konečně se mi podařilo jí nasměrovat ke stěně. Minula první kbelík, úspěšně. Když viděla plachtu, váhavě zpomalila, já ale zamlaskala a znovu jí vybídla ke klusu. Kobylka vyrazila odhodlaně kupředu, taky už jsme s plachtou pracovaly při partnershipu, proto to zvládla celkem úspěšně a na její zvuk reagovala jen trochu vyplašeným zrychlením. Ještě, že to opakujeme.
Kbelíky ušly, akorát míč trochu výš u ní jí poděsil, tak to zapíchla a z místa s odrazem vycválala od stěny pryč. Zamířila jsem pomalu k ní a konejšivě jí něco vykládala, nechala mě v klidu přijít. Přicvakla jsem jí vodítko k ohlávce a trochu se s ní prošla, zkusila si s ní trochu zaklusat. Pozvolna jsem spolu přešly plachtu, okolo kbelíků, nakonec k míči, kam jsem jí pomalu dostrkávala a chválila za pokroky. Když se k němu dostala natolik, že si ho začala se zájmem prohlížet, odměnila jsem jí kouskem suchého chleba a opět jí pustila.
Tentokrát šla pěkným klusem, já klusala za ní s nataženou rukou a vytlačila si jí s dominantním postojem zpátky ke stěně, nedovolila z ní odejít. Proběhla okolo kbelíků, přes plachtu, dokonce i okolo míče, který se nebezpečně zachvěl. Nechtěla zastavit, tak jsem zrychlila, trochu se oddálila a obloukem jí přeběhla k hlavě, kde už nebylo potřeba dělat nic dalšího, protože se sama zarazila a změnila směr. Pochválila jsem jí a opět za její zádí klusala okolo našich bubáků, které i z druhé ruky zvládla poměrně úspěšně. Na konci jsem svěsila ruce, trochu se nahrbila a přešla k ní s rukou nataženou a pamlskem, takže mi vyšla s našpicovanýma ušima vstříc a spokojeně schroupala další kousek chleba.
Podrbala jsem jí na kohoutku a pohladila, než jsem přešla k barelu a vzala ho k místu s plachtou. Dala jsem jí na něj, snad to kobylku něvyděsí. Moc na to ale nevypadala, protože mě po většinou času pronásledovala. Asi doufala, že dostane další pamlsek
Znovu jsem si jí "nahnala" ke stěně, kupodivu se plachty už vskutku nebála. Zkusila jsem jí postavit něco trochu vyšího - barel s plachtou, na tom kbelík postavený tentokrát normálně a do něj vložený míč. Taková věžička, snad to nespadne
Hvězda se toho zprvu bála dost, vysoké věci nikdy moc nemusela, proto jsem jí nejdřív pomalu provedla okolo a odměnila za přiblížení, pak jí zkusila nechat v klusu proběhnout okolo na obě ruce. Byla jsem nadšená.
"Tak pojď ty můj tlušťoušku, za chvíli půjdeme domů." hladila jsem jí radostně, zatímco pokukovala po další dobrotě. Byla trochu kulatější, snad to shodíme
Nechala jsem jí ještě chvíli samotnou, mezitím si všechny věci vyskládala na jednu hromadu, že to pak odnesu. Zkusila jsem jí vyvést v klusu po celé délce haly, pak se zastavila a zklidňovala jí ke kroku, abych jí zkusila ve volnosti vykrokovat. Nedělala jsem prudké pohyby, jen držela ruku nataženou a kráčela pozvolna za ní. Sledovala mě jako ostříž, klidně jsem na ní mluvila a chválila jí, protože rozuměla skvěle.
Povedlo se nám bez větších karambolů projít halu v klidu jednou na každou ruku, akorát při změně směru jsem jí musela trochu zklidňovat. Nechala jsem jí přijít, což dělala dříve či později pokaždé, když tušila pamlsek, a samozřejmě jí odměnila, už přicvakla vodítko. Trochu jsem se prošly po hale, jednou na každou ruku, než jsem jí šla do boxu obstarat.
A když byla hotová, samozřejmě odnosit věci zpátky, kam patří.