izzy+meteor: Uvolnění před tréninkem
,,Dveře," houkla jsem než jsme s Meteorem vešli do haly.,,Můžete, " ozval se hlas z druhé strany a já jsem odsunula vrata a vstoupila s Metym dovnitř. Za námi jsem zase zavřela. ,,Ahoj Izzy, " pozdravil mě trenér který se zrovna chystal vytáhnou stojan do prostoru haly. ,,Ahoj Jasone, jestli nevadí já Metyho uvolním ve volnosti, než začnem" vysvětlila jsem trenérovi svůj plán. ,,Jo jasně,aspoň si se můžem domluvit na tom jak chceš teď pokračovat" usmál se trenér. Trochu jsem tušila že se na to dříve či později někdo zeptá,přece jen brzo začne sezóna. Odpověď jsem sice měla srocenou v hlavě ale bylo to samé když a kdyby. Sundala jsem Tikimu sedlo,poprsák a dečku a položila je bokem. Potom jsem mu sundala i uzdečku a pustila ho na volno do prostoru. Mety zůstal stát a čekal co se bude dít. Vzala jsem si do ruky mrkvovou hůlku a vyslala s její pomocí a mlasknutím Meteora do prostoru. Mety se přiblížil ke stěně ale udržoval si od ní odstup aspoň tří metrů. Šel klidně a uvolněně a hlavu si během chvíle vytáhnul dopředu dolů. ,,Šikovný kluk" pochválila jsem ho. ,,Tak jak to teď vidíš?" zeptal se Jason. ,,No teď hlavně záleží jak dopadne tenhle týden. Jestli to přežiju ve zdraví a doktoři dovolí budu se snažit si do konce dubna dokončit parkurové osnovy. Zároveň bych chtěla vyjíždět na závody...jenže to je samozřejmě ideální případ žeano.Taky se může stát že strávím dalšího půlroku v nemocnici." odpovídala jsem Jasonovi zatímco jsem sledovala Meteora a sem tam na něj mlaskla aby nezpomaloval. ,,Dobře dobře,no ja vám budu pomáhat jak jen bude v mých silách, moc parkurových tréninků teď stejně nerozdávám takže mám času víc než obvykle. Věř v to nejlepší co se může stát,ale buď připravená že ne vždy to vyjde" usmál se trenér. Mety mezitím obešel celou halu po obvodu. Vyšla jsem proti němu a přiměla ho změnit směr na druhou ruku načež jsem jej znovu nechala obejít celý obvod haly. ,,Tak pojď kluku, " řekla jsem a mávla jsem volným koncem mrkvové hůlky směrem k Meteorově zádi. Valášek pohodil hlavou, měl pravdu mohla jsem ho zkusit pobídnout jinak než jsem přešla k hůlce,nicméně já netušila jestli myslel tohle nebo třeba jen dorovnával rovnováhu v přechodu. S Jasonem jsme na to vedli zajímavou debatu zatímco Mety se svými dlouhými klusovými kroky pohyboval po obvodu haly. Nechávala jsem ho volit trasu kterou chtěl,od toho byl ve volnosti. Podle toho jsem pak volila jak dlouho bude chodit na jednu ruku. Vždy jsem pak vyšla proti němu s rukama rozpaženýma a mrkvovkou ve vnější ruce abych ho přiměla se otočit na druhou ruku. Když jsem já , a zkontrolovala jsem si to i u trenéra, usoudila že je dostatečně uvolněný,houkla jsem na grošáka "hop!" a pobídla ho do cvalu. Najednou jsem si vzpomněla jak jsem při prvních jezdeckýcj lekcích pořvávala hop při nacválání v sedle. Musela jsem se nad tou vzpomínkou pousmát Rozhodla jsem se že se taky trochu rozehřeju a tak jsem se rozběhla vedle Meteora,akorát na ohodně menším obvodu. Mety zdálo se že přidal aby mě předběhl,já ale na něj vyzrála tak že jsem si podle potřeby zmenšila či zvětšila kruh po kterém jsem běžela a tím jsem rozdíl který valach nabral dorovnala. ,,Mety vypadá že by rád vyhrál" řekl trenér s úsměvem. Já se na to skoro na místě zastavila. Měla jsem v plánu ho nechat ať se proběhne,ale grošák mě překvapil když se po mě ohlédnul a přiklusal ke mě aby zjistil proč jsem zastavila. Pochválila jsem ho podrbáním i hlasem,nemyslela jsem si že to udělá,ale byla to úžasná reakce kterou bylo třeba odměnit. Potom jsem si s Tikouškem zaběhala i na druhou ruku...jednou jsem u toho spadla,prostě jsem zakopla o svou vlastní nohu,chápete to? Pak už byl čas začít trénovat.