kitty+asie: Klisnu jsem vyvedla na tu prapodivně vypadající jízdárnu Která se i ale začínala zamlouvat. Byla menší, zastrčená, moc lidí sem nechodilo a povrch tu byl fajn. Vypustila jsem krakena A Asie, pořád ještě plná energie, začala všechno zkoumat, jakoby tu nebyl před pár hodinami. „Ale to víš že jo“ promluvila jsem na ní, „Jen si to všechno prohlídni.“
Netrvalo tak dlouho a Asie se zklidnila, i v neznámém prostředí a já jí mohla začít nechat krokovat po obvodu. No, skoro obvodu protože některé rohy vyjíždět prostě nešly. Nechala jsem jí kráčet jí příjemným tempem, šla hezky dopředu, zároveň se nehnala, bylo to tak akorát. Tušila jsem, že za to vděčím dopolední práci. V klidu jsem obcházela uvnitř jízdárny, kousek za ní abycjí neustále podněcovala k pohybu vpřed, a pak jsem vlezla před ní a nechala jí změnit směr. Asie se na mě podívala, našpicovala ouška, ale začala vytávřet oblouk, tohle už znala moc dobře. „To je moje holka.“ Pochválila jsem jí hlasově. Napadlo mě v blízké době zkusit následování. Ale ne teď, teď jde o to jí hlavně uvolnit.
Nechala jsem vranou vyklusat, stačilo trochu zacmukat a Asie naskočila. Vážně byla skvěle pozorná, jakoby věděla jak moc potřebuju tenhle týden její pozornost. Jelikož jí tentokrát neotravovala na zadku žádná lonž, začala už relativně brzy povolovat ve hřbetě, spouštět dolu krk a ocas nehala volně vlát za sebou. Zpočátku neměl její klus takový výraz, ale když jsem jí dala chvilku na rozhýbání, tak už zase vypadala jako baletka 
Vlezla jsem jí do prostoru před ní a klisna změnila směr. Pochválila jsem jí a nechala klusat na tuhle ruku. Napadlo mě, jestli by to udělala i ve cvalu a kdyby ano, jestli by si přitom přeskočila. No, zkoušet to nebudeme, ne teď. Kavalety na jízdárně čekají a nerada bych aby nám je někdo uklidil v domění, že je tam někdo zapomněl. Netrvalo dlouho a vranka šla hezky pravidelně, prostorně a uvolněně i na tuhle ruku. Nechala jsem jí tedy nacválat. Šla do kontracvalu, a tak jsem udělala to jediné, co mě napadlo – natlačila jsem jí vlastním osobním prostorem víc do rohu, a jak ho projížděla, tak si sama přeskočila. „To je moje pašanda“ pochválila jsem jí a doufala že se to nenavykne vždycky, to by při drezurce docela překáželo
Za chvilku už cválala klidným tempem, pravidelný trojtakt, uvolněná – hlava sice nebyla ani tak dole, ale věděla jsem že to je prostě její přirozenost. Byla zvyklá čumět po všem co se kde dělo, a zvlášť v témhle rychlosti. Připadalo mi vždycky, že si prostě užívá vítr jak jí hvízda kolem uší Nechala jsem jí ocválat i na druhou ruku, a pak jsem jí cvakla na vodítko a vedla do stáje.