Komentáře k článku: Terén

cassie + gentleman: Gentleman postával vedle mě. Přežvykoval udidlo a přešlapoval na místě. Držela jsem ho za otěže a on se o mě začal drbat, kdy se na něj zadívala a zamračila se.
,, Jsem snad drbátko? Já vím, že tě nebaví čekat, ale nemohu za to, že všude jsme první,“ řekla jsem mu, podrbala ho po čumáku a vyhlížela Sebastiana. Čip jsem měla a Sue věděla, že jedeme ven.
,, Promiň za zdržení,“ omluvil se Sebastian.
,, Mě se neomlouvej,“ zazubila se a podívala se na hřebce. ,, Ale jemu,“ dodala jsem a stáhla jsem třmeny a dotáhla si podbřišník. Sebastian se usmál a podíval se na Gentlemana, který zafrkal a ustoupil stranou. Jistě se nadšeně chvěl.
,, Dobře .. omlouvám se ti Gentlemane, že si na nás musel čekat, je odpuštěno?“ zasmál se mladík a já se zamyslela, podívala se na hnědáka, ale vyhoupla jsem se obratně do sedla.
,, To nevím. Možná za pamlsek,“ ušklíbla se a zasedla do základního sedu. Narovnala se v ramenou, holeně přiložené k bokům a v kontaktu s koněm, kdy váha je na obou sedacích kostech a ne ve třmenech, o které se jen lehce opírám. Ohlédnu se dozadu, kdy Seb je též v sedle a přikývne, že můžeme jet. Stisknu hnědákovi holeně a otěže mu nechávám delší, aby si vytáhl hlavu směrem dopředu a dolů a tím protahoval nejdelší hřbetní sval. Hřebec vyrazil energicky dopředu, tempo se mi líbilo a i to, že si došlapuje pod své vlastní těžiště. Jak jsem zjistila, líný koně mi příliš nevyhovují, mám ráda aktivní a dopředný koně, ale to je nejspíše proto, že na jednom jezdím a asi každý by chtěl koně, jenž nemá problém udělat jeden pohyb. Čipem jsem otevřela bránu a když jsme jí projeli, zavřela jsem jí. Patron začal vzrušeně frkat a já se musela usmát. ,, Patron je z toho očividně nadšený,“ otočila se dozadu.
,, To víš, policejní kůň. Určitě mu jeho práce chybí,“ pohladila ryzáka po krku a já se pousmála. To rozhodně. Asi by bylo dobré, aby ho měl už někdo na starost. ,, Kam vůbec pojedeme?“ zeptal se Sebastian a já pokrčila rameny.
,, Asi tak všude, kam se jen dá a co stihneme. Bude to delší, ale to vůbec nevadí. Rozhodně budu muset do terénu teď zajíždět častěji,“ usmála se. Po příjezdové cestě jsem pokračovala až na louku, kudy jsme většinou chodili na procházku a poté vlezli do lesa, ale dneska pojedeme podél louky na cestě a poté do menšího kopce do lesa. Patron energicky šlapkal, díval se kolem a každou chvíli zafrkal. Gentleman mu vždy nadšeně odpověděl. Vyjeli jsme cestu, až do lesa, kdy se lehce předklonila, abych mu usnadnila cestu. Drželi jsme se cesty, až do lesa, který jsme projížděli. Po nějaké době se ohlédla dozadu na Sebastiana, s kterým jsem probírala všechno a chvílemi jsme narazili i na téma co asi Niora na olympiádě. Jakpak se jí asi vede? Na jedné cestě jsme zaklusali. Gentleman přešel krásně po stisknutí holení a já odlehčila jeho záda vysedáním. Patron se Sebastianem nás stíhali a měla jsem pocit, že kdyby Patron mohl, už by byl před námi, jenže hřebec je rád vepředu. AS má na to právo, když musel čekat a byli jsme na nádvoří jako první. Být jako druhý, nejspíše by mi trochu zlobil. Takhle mi to vyhovovalo, ale Seb si zatím nestěžoval. Klusali jsme - Gentleman si někdy odfrkl, a nebo si spokojeně přežvýkl. Potřeboval také uvolnit svaly v hubě. Mít udidlo v tlamě, není nic příjemného. Dívala jsem se kolem a prohlížela si každé místo, které se dalo. Plánovat trasu není nic jednoduchého, spíše vůbec a budu muset trochu více přemýšlet, ale jistě to dám. Strach jsem měla spíše z toho, že se to holkám nebude líbit, i když asi budou rádi za všechno. Přešli jsme zase do kroku a dál projížděli lesem, až se ocitli na louce. Vypadala vcelku zajímavě, ale čert ví, jestli ji využiji nebo ne, spíše ne. Uvidím, uvidím. Zde jsme polovinu zaklusali, kdy si ho vzala už více na otěže a i zacválali, což bylo něco úžasného i pro Patrona, do něhož se ozývalo neustálé řehtání a vzrušené frkání. Rychlejší tempo mu vůbec nevadilo. Zajeli jsme opět do lesa, tady jsem to znala, ale zajížděli jsme i do míst, jenž byla pro mě neznámá, až jeli krokem do kopce ve stehenním sedu. Nahoře nás čeká pořádný výhled a odtamtud bych mohla mít taky trochu přehled a mohl se mi udělat menší obrázek. Gentleman frkal, hezky zabíral. V kroku to bylo rozhodně náročnější, ale takhle se naučí dýchat a roztáhne si pěkně plíce. Na kopci jsme zastavili.
,, To je nádhera,“ okomentovala jsem výhled a usmála se.
,, To máš recht, Floresta nemůže být na lepším místě co?“ souhlasil se mnou Sebastian.
,, Jo, je to tu pro koně jako stvořené,“ pohladila hřebce po krku, kdy se k němu sklonila a lehla si mu na krk, když ho měl více nahoře. Vdechla jsem jeho vůni, ale rozjeli se zpátky na Florestu. Z kopce byla zakloněná a nechala ho, ať si ho v klidu vyřeší sám – otěže mu nechala volnější. Zpátky na Florestu jsme se dostali skoro stejnou cestou a střídavě klusali a kde byla možnost, si ještě zacválali. Koním se to líbilo a když jsme dorazili na Florestu, oba dva ještě frkali, ale dálka je přece jen trochu zmohla. ,, Alespoň dneska budeš hodný,“ zasmála se, když sesedla. Uvolnila podbřišník s nánosníkem a vytáhl třmeny a poté se vydala do stáje.

jennifer+galaxie: Gal frkala, když jsme byly konečně venku před stájemi. ,,Ano, jedem ven, ano pojedeš první..stačí ti to vědět?“ Zasmála jsem se, objala ji a pohladila. Udělala jsem třmeny, dotáhla si podbřišák a zapla nánosník. Vyhoupla jsem se do sedla, upravila rukavice, otěže, nakopla třmeny a podívala se do okna ředitelny. Mávla na mě jedna ruka Byla to nejspíše Sue, která o mém výletu věděla. Stiskla jsem holeně a Gal vyšla na cestu. ,,Mám na tebe tolik vymyšlených věcí, že nám to zabere hoodně času.“ Zasmála jsem se a otevřela bránu. ,,Jennifer? Můžem s vámi?“ Ozvalo se za námi, byl tam Sebastian s Lionem. Gal frkla a já se usmála. ,,Ale jo, společnost nám nevadí.“ Přikývla jsem a zavřela bránu za námi. ,,Jsem slyšel že jedete, tak jsem si řekl, že když chci jet s ryzákem, připojíme se.“ Usmál se mladík a jeli za námi. ,,No, ale pojedete za námi.“ Zasmála jsem se a hnědka frkla na souhlas. ,,Nebojte se, dělej, jako když tu nejsme.“ Zasmál se Seb. ,,Ale to nejde, když musím udávat tempo.“ Pokrčila jsem s úšklebkem rameny a navedla hnědku na silnici. Jely jsme po kraji, jak se má a nechávala na kontaktu otěže, ale jen na opravdu nepatrném. ,,Co plánuješ na příští týden?“ ,,Musím pryč, ale ve čtvrtek budu zpět. Jedu do Španělska, kvůli rodinné tradiční oslavě.“ Pousmála jsem se a pohladila hnědku. ,,Nemáte je nějak brzo?“ Zasmál se Seb. ,,Ne, je to předvánoční prostě no. Alespoň to budu mít za sebou a pak ještě oslava u babičky a ve čtvrtek po třetí hodině mě tu budete mít zase na krku.“ Zasmála jsem se a pohladila hnědku. ,,Pojedu vedle vás ano? Aby řidiči zpomalili.“ Usmál se mladík. Přikývla jsem. ,,Jasně.“ Podívala jsem se na něj a Gal sestavila tak, aby neuhla zadkem do silnice. Mladík s valáškem jeli vedle nás a frkl na hnědku, která na něj jen pootočila hlavu a zase s ní šla kupředu. Kopyta klapala a my jeli po rovném úseku. Zaslechla jsem auto. Gal si odfrkla a já se usmála. Bylo mi to jedno, že jede nějaké auto, protože s Gal jsme byly zvyklé. Řidič zpomalil a my se Sebastianem přikývli jako poděkování i jako pozdrav. Na sklo na zadních sedačkách se tiskla tvář holčičky a sledovala nás s úsměvem. Usmála jsem se na ni a zamávala ji. Gal stříhla uchem a šla spokojeně dál. Pohladila jsem ji. ,,Dobrý, jste sehrané.“ Usmál se Seb. ,,Takt o víš, už ji budu mít v péči za měsíc rok. ,,Tot o utíká, co? A to máme za sebou takovou dlouhou cestu.“ Usmála jsem se a objala hnědku. Ta frkla a já se usmála. Projelo další auto, ale na druhé straně, Galaxie si toho moc nevšímala a Lion šel klidně vedle nás. ,,Neprojedem si vesnici?“ Podíval se na mě Sebastian. ,,Ale jo, klidně.“ Usmála jsem se. ,,Tak si najeďte na polňačku.“ Kývl blonďák na cestu, která končila na obzoru mezi stromy a za nimi byly domy. Rozhlídla jsem se a společně oba dva se rozjeli na cestu. Gal jsem stiskla holeněmi a ta šla rychleji kupředu než Lion, tedy šla více energicky, abychom mohly jet první. Mrkla jsem na Seba. ,,Naklušem?“ ,,Můžem.“ Přikývl a já s úsměvem stiskla holeně. Gal vyklusala a já začala vysedat na druhou dobu. Gal frkla a já se usmála. Hleděla jsem na cestu. ,,Pojedem po pravé straně, vlevo je celkem dost výmolů a veprostřed jsou chvilkama kameny.“ Pousmála jsem se. ,,Už jsem tudy dlouho nejel.“ ,,Já taky ne, vlastně do vesnice jsem ještě nikdy nejela, ale dokážu se tu vyznat naštěstí.“ Zasmála jsem se, nechala hnědku, aby si protáhla hlavu a pak si přesedla. Hezky se uvolňovala postupně a mohla se tak spokojeně uvolnit a rozehřát. Dneska měla bederku, přeci jen venku je zima, ale zas ne velká, dneska vysvitlo i zimní slunko. Koně dnes šlapali skvěle a já byla spokojená. Hnědka si odfrkla a odžvýkla. ,,Přejíždíme do levého pruhu!“ Ozvala jsem se dozadu a nechala hnědku jet nalevo, abychom se vyhly špatnému stavu pravého pruhu. Gal frkla a já s úsměvem ji pohladila vnější otěží. Před námi začaly stromy lemovat cestu a my vjely do jejich stínů. ,,Jsi pašanda.“ Usmála jsem se a pohladila ji. Přesedla jsem si a všimla si cedule oznamující, že jsme ve vesničce. ,,Přejdeme do kroku, ano?“ Ozvala jsem se dozadu a počkala, než ti dva přejdou. ,,Jasně.“ Pousmál se mladík a já po chvilce začala vysedat ztěžka a ztišila hnědku. Přešla do pěkného kroku a šly jsme společně po cestě vesnicí. ,,Jéé koníci jdou!“ Ozvalo se před námi z dětského hřiště. Galaxie frkla a zvedla hlavu s rozšířenými nozdrami. ,,Klid.“ Usmála jsem se a podívala se na Seba. ,,Kudy pak pojedem?“ ,,Do lesa, vezmeme to k Andělákům, říkala jsi Sue, kam jedeš?“ ,,Měly jsme s Gal namířeno k právě k vodopádům.“ Zasmála jsem se a věnovala se dění před námi. Stálo tam několik dětí s rodiči. ,,Zastavíme na chvilku.“ Ozvalo se zezadu. ,,Dobře.“ Ušklíbla jsem se, pozdravili jsme rodiče dětí a zastavili na trávě. ,,Můžeme si je pohladiiit?“ Ozývalo se ze stran. Sebastian děti umravnil ze slušnosti a řekl jim, jak se k nim chovat. Já zase rozmlouvala s rodiči dětí, že měkké rohlíky koně nesmí, odmítla jsem je mile, ale hned nabídla, že když budou mít tvrdé pečivo, mohou ho zavézt k nám do stájí k hlavním vedoucím. Stejně tak jablka a mrkve, když jich budou mít dostatečně velké množství. Usmála jsem se a pohladila hnědku, která s hlavou dopředu drcla s frknutím do holčičky, která ji objala. Usmála jsem se. ,,Hnědá nezlob.“ Usmála jsem se. ,,Jak se jmenuje?“ Šeptala holčička nahlas svému tatínkovi a ukazovala na hnědku. ,,To je Galaxie, skvělá a šikovná holštýnka. Doprovází nás její kamarád, také holštýn a je to Lion. Jako lev, vypadá skoro jako lvíček.“ Usmála jsem se a dětičky byly samé jéé a jůů ,,Tak promiňte, my budeme muset jet, ale určitě tudy nejedeme naposledy.“ Usmála jsem se, všichni se s námi rozloučili, my s nimi a rozjeli se zase pryč a já vzala hnědku na lesní cestu. Odfrkla si, byla tam pěkná trasa. Najely jsme na rovinku, která lemovala louku a pole, byla to cesta na okraji luk a lesa. Nechala jsem hnědku po oznámení naklusat. Vytáhla si krk a já s úsměvem ji podrbala. Gal si vykračovala pěkně kupředu a já sledovala dění. Už pěkně byla uvolněná a připravená ke cvalu, navíc jsme byly na dobré cestě, která byla ke cvalu naprosto skvělým řešením. ,,Nacváláme?“ Houkla jsem dozadu. ,,Můžeme, my už jsme uvolnění.“ ,,My právě taky.“ Kývla jsem a dala vnější holeň za podbřišák, lehce brnkla do vnější otěže, mlaskla a stiskla holeně. ,,Hop.“ Zamyslela jsem se a Galaxie se zafrkáním nacválala. Šla jsem do lehkého sedu, abych odlehčila záda a Galaxie se pěkně protáhla a šla dopředu. Usmála jsem se, pohladila ji vnější otěží a sledovala cestu před námi. Galaxie zafrkala a šlapala skvěle, po chvilce jsem viděla zátočinu, proto jsem řekla Sebovi, že přejdem do klusu, kdyby tam proti nám někdo vyjel tak ještě do kroku, nebylo totiž vidět do zatáčky. Sebastian přitakal a po chvilce jsem slyšela ticho ,,A kluuus.“ Nejprve jsme s hnědkou přešly do klusu, nechala jsem ji vyklusat a pak jsme přešly do kroku. Podrbala jsem Gal po krku a už jsme pomalu projely zatáčkou, nikdo tam nejel naštěstí a já s úsměvem pohladila hnědku a podívala se za nás. ,,Tak co, doklušem k vodopádům?“ ,,Jo, můžem.“ Přikývl Sebastian a já stiskla holeně. Galaxie vyklusala se zafrkáním. Byl tu dobrý terén a na kopyta to mělo jen ten nejmenší vliv. Gal sklonila hlavu a pak zase vrátila na kolmici. Pohladila jsem ji a nechala odžvýknout. Pak jsem zkrátila lehce otěže a sledovala cestu před námi. Ještě jsme párkrát projely přehlednými zatáčkami a já viděla i nějakou srnku sem tam, jak si přehupsala přes cestu. Usmála jsem se a podívala se na levou stranu. Zaslechla jsem šumění a bublání. Už jsme se blížily k vodopádům s hnědkou. No vlastně Lion se Sebem taky Přešly jsme do kroku všichni a pomalinku dojeli k vodopádům. Gal si dlouze odfrkla a já ji nechala delší otěž. Byli jsme u potůčku, který od vodopádů odtékal a byla tu pěkná příležitost zajet k vodě. Hnědka odfrkla a sklonila hlavu a napila se. Usmála jsem se a nadzvedla se lehce v sedle. Hnědka se napila a jely jsme stranou, aby se napil i Lion. Když se napil jeli jsme již cestou domů. Tedy jen jsme najeli na cestu k loukám Na té jsme naposledy jely před několila měsíci v klusu, nyní si ji dáme ve cvalu. ,,Nacváláme si na louce, co ty na to?“ Podívala jsem se na Seba, zrovna mžoural očima, asi ho oslnilo slunko, které nám svítilo na cestu ,,Klidně,“ zazubil se a já s úšklebkem nechala hnědku naklusat a naše cesta se trochu zúžila a končila na louce. Vykonala jsem pobídku ke cvalu, mlaskla, stiskla holeně a pískla. Galaxie zafrkla a nacválala krásně energicky kupředu Usmála jsem se a šla do lehkého sedu. Hnědka s frkáním šla kupředu a já se usmála spokojeně a nechala se unášet krásným hnědčiným cvalem. Sebastian s ryzákem jel vedle kolem nás najednou Teda vedle nás, nepředjížděli, měly jsme s Gal trochu navrch. Ušklíbla jsem se a Gal šla pěkně kupředu. Zafrkala a více se opřela kupředu a s radostí hodila hrba, když viděla Liona, jak se i on s velkou hrdostí a radostí opřel do jednoho cvalového skoku a vyhodil zadníma nohama. Zasmála jsem se. ,,Nemusíš ho napodobovat a sedla si lehce do pracáku a narovnala se v ramenou, ztuhla a narovnala se v kříži, na půl sekundy nadzvedla ruce a vydržela, stiskla holeně a ztišila hnědku do klusu. Sebastian nás trochu předjel, poušklíbl se a přešel do klusu také. Vyklusali jsme pěknou cestu. ,,A jdeme krooook.“ Ozvala jsem se na Seba, přešli dřív než my a my je s hnědkou předjely Gal si odfrkla a já ji pár meetrů před Lionem nechala přejít do kroku. Pohladila jsem ji a nechala vytáhnout otěže. Gal si odfrkla v klidném kroku a já ji s úsměvem vzala na zkratku lesem, trochu hlubokým. ,,Pokud se nemýlím, budem za chvilku na Florestě.“ Otočila jsem se na Seba. ,,To se nepleteš, skutečně.“ Ukázal bradou na ceduli. Ještě kilák a budem tam. Přikývla jsem, pohladila hnědku a pomalu jsme dojeli k bráně druhou stranou. Otevřela jsem ji a dojeli jsme ke stájím, kdy jsem za sebou ještě zavřela bránou. U stáje jsme sesedli a já pohladila hnědku. Vytáhla jsem třmeny, odepla nánosník, povolila podbřišák. ,,Díky za vyjdu, že jste nás vzaly s sebou.“ Usmál se Sebastian. ,,Za málo, díky, že jste nám dělali společnost.“ Usmála jsem se. ,,Taky za málo.“ Zasmál se Seb a spolu jsme šli do stájí. ,,Jak jste se měli?“ Podívala se Sue na nás. ,,Skvěle, všichni tři poslouchali.“ Zazubila jsem se a Sue se zasmála. Šla jsem s hnědkou k boxu.

jennifer+galaxie: Podívala jsem se ven ze stáje. ,,Zima, zmrzne mi nos!“ zamručela jsem a Galaxie frkla, až jí šla pára od nozder a mně od úst i z nosu taky ,,Hlavně nezmrzněte!“ houkl na mě někdo, kdy jsem se otočila. ,,Neboj Jasone, my to zvládneme, jsme nabalené,“ zazubila jsem se na trenéra a vzala hnědku ven, kdy jsem s mými polozmrzlými nohami vysedla do sedla Gal frkla a já se uvelebila. ,,Nemít ten beránek na endurančák, asi nikam nejedem, ale takhle je to cájk, co myslíš, Gal?“ ušklíbla jsem se a stiskla holeně. Hnědka měla vánoční čabraku a vypadala v ní jak malý ježíšek :3 Galaxie pofrkala a já s úsměvem otevřela bránu. Hned jsem za sebou zavřela, zastavila hnědku, poohýbala ji v krku na jednu i na druhou stranu opatrně, rozhlédla se, jestli něco nejede a zlehka mlaskla. Gal se rozešla kupředu. ,,Dnes je vážně zima,“ zabrblala jsem. Galy zafrkala, protáhla krk a já se zachumlala do šály. Byla jsem ráda za tu čelenku kolem uší, nemít ji, asi jsem zmrzlý ledňáček na severním pólu Byla jsem ráda za provazové otěže, které se v rukavicích dobře držely, neklouzaly a celkem to i hřálo. Jediná chybka byly asi boty, nejspíše si pořídím pořádně teplé, jinak v těhle umrznu a bude ze mě rampouch, tedy z mých nohou ,,Pojedeme k Andělákům, co ty na to?“ usmála jsem se, projela rukou ve hřívě a navedla hnědku na lesní cestu, která vedla kolem jedné z velké luk, ale nenechávala jsem ji naklusat. Šla pěkně vpřed a enericky, sníh pod botkami křupal a já se usmívala spokojeně, i když byla zima Sníh byl krásný a ta krajina kolem. Vzala jsem foťák, protože fotit na mobilu, to je vražda Zapla jsem si foťák a fotila nás. Usmívala jsem se a byla spokojená. Galaxie frkla, natahovala krk a sledovala své okolí dost zvědavě a byla šťastná. ,,Mohly bychom jít pod padem někdy na halu si zajezdit, co ty na to?“ usmála jsem se, pohladila hnědku po krku a ta si odfrkla. Z mých úst šla pára a já si Gal přistavila k pravé straně, kde to vypadalo alespoň trochu pěkně. Sníh pod kopyty křupal a já se podívala kamsi dopředu, kde byl pěkná cesta. ,,Kluus,“ mlaskla jsem a stiskla holeně. Gal zafrkala a vyklusala kupředu. Usmívala jsem se a začala vysedat. ,,Asi mi zmrzne pozadí, pokud budu tak dlouho nad sedlem,“ zasmála jsem se a Gal se na mě jedním ouškem soustředila a druhým sledovala své okolí. Gal se mohla zahřát a rozhýbat, já se mohla koukat kolem sebe, protože hnědka se určitě nelekne igelitky, jako se mi to stalo se Sezamem Z pagejtu najednou vystřelil zajíc, Galaxie rozšířila nozdry. ,,Klid,“ zasmála jsem se, projela jí rukou ve hřívě a nechala najet do druhé stopy, protože pokud jsem si dobře pamatovala, tak v pravé stopě byly vždy kameny, které vlevo nejsou naštěstí. Hnědka frkala, natahovala krk, ale nelehala do otěží a šla pěkně od zádě. Měla bederku, která byla dost teplá na to, aby Gal neunikalo teplo a nenastydla. Díky tuhnutí zimy koně zase získávali svoji srst, kterou jsme jim na podzim ostříhali, tudíž se budou stříhat znova. Galy odfrkla a já se usmála. Přesedla jsem si a sledovala naši cestu. Galaxie šla krásně, už lepšeji se uvolnila, cítila jsem to, že je uvolněná a jde kupředu. ,,Paráda holka,“ usmála jsem se a zlehka si sedla do sedla a zasedla více, aby hnědka přešla do kroku i smým slovíčkem a ztišením. ,,Šikovná holka,“ usmála jsem se a pohladila ji. Gal šla dnes opravdu pěkně. ,,Anděláky budou nádherné, co myslíš?“ usmála jsem se a vzala ji na cestu na polní cestu, která byla celkem odvátá, jak tu musel foukt vítr. Mohla jsem vidět pěkně celou cestu a byla ráda, když se polňačka vinula kolem lesa, tudíž to zde nefoukalo a my s hnědkou mohly znovu naklusat. ,,Nacváláme?“ usmála jsem se, podrbala hnědku a pískla, kdy jsem zlehka zasedla, vnější noha za podbřišákem, vnitřní na, stisk a zlehka brnknutí do vnější otěže. Gal zafrkala a nacvála. S prvním „zhoupnutím“ cvalového kroku jsem šla do stehenního sedu. Galaxie zafrkala a já se usmála. Dala jsem ruce ke krku a koukala se před sebe. Galaxie šla pěkně s hlavou kupředu, nadšeně frkala a já byla spokojená. ,,Ještě chvilku takhle pojedeme a já roztáhnu ruce! To je úžasný,“ zasmála jsem se a sledovala cestu. Přede mnou ze zatáčky vyklusalo několik jezdců, kteří rázem přešli do kroku, když nás viděli. ,,A kluuus,“ řekla jsem, zasedla do sedla lehce zpět, narovanal jsem se v kříži, zasedla hlouběji do sedla, dala vydržující otěže, přizvedla ruce, uzavřela je a vypobídla hnědku holeněmi. Galy zafrkala a přešla do klusu. Zůstala jsem v pracovním sedu. ,,Krooooook,“ usmála jsem se a Gal s odfrkováním přešla pěkně do kroku. ,Šikovná Galí,“ usmála jsem se a pohladila ji po krku a poplácala ji lehce. Jezdci se k nám přiblížili. ,,Dobré odpoledne,“ usmála jsem se a nechala hnědku jet vpravo. Jezdci mi odpověděli, byli mezi nimi dospělí, ale i děti. Gal frkla na pozdrav všem šesti koním a když jsme byly mimo ně, nechala jsem ji vyklusat a projely jsme zatáčkou. Hnědka vyfukovala spokojeně ze svých nozder lehkou páru a z mých nosních dírek šel ten samý kouř. Občas jsem vydechla pusou, ale tu měla spíše zarytou v šále, abych neumrzla. Gal mi nabízela přilnutí, já zlehounka nechala hnědku odžvýknout a brala si opatrně otěže do rukou, až jsem měla pod sebou perfektně uvolněnou hnědou kobylku, která šla pěkně energicky kupředu. Galaxie pěkně šlapala a určitě se pořádně na novou sezonu připravíme dobře, i když čert ví, jak tohle dopadne Podívala jsem se na stromořadí, kde by se snad dal dělat slalom, ale raději jsme tam nezajely, protože napadl nový sníh a bůh ví, jak tot am vypadá. Gal zafrkala a my jely hranicí luk a lesa. Krásná, zasněžená cesta, která nás vedla do kopce. Zlehka jsem se zvedl ze třmenů nahoru, abych hnědce pomohla na cestě do kopce. Galaxie funěla, šla pěkně kupředu a nepadala na předek, protože bych jí to nedovolila. Zadní nohy naberou svaly a hnědce se zlepší činnost srdce a plic. Mně tohle počasí určitě taky pomůže, protože mráz je skvělým léčitelem na dýchací cesty. Gal frkla a my konečně po chvilce byly na kopci, odkud byl opravdu nádherný výhled široko daleko, protože jsme měly zkrátka krajinu pod sebou jako na dlani. ,,Nádhera, dozajista nádhera,“ usmála jsem se spokojeně a rozhlížela se po zasněžené krajině. Vyfotila jsem si to a vyfotila sebe i hnědku. Všimla jsem si větve, kam jsem položila foťák a nastavila samospoušť. Pak jsem s hnědkou poodjela dál, aby nás to zabralo. Dala jsem ruku dopředu. ,,Úsměv!“ řekla jsem s úsměvem, zakřenila se taky a Gal se usmála. Ozvala se spoušť a já spokojeně hnědku pochválila a dojely jsme pro přístroj, kdy jsem se na fotku koukla. ,,Vypadáme nádherně,“ zazubila jsem se, podrbala hnědku a foťák schovala. Podívala jsem se na mobil a usmála se. Najely jsme na lesní jezdeckou stezku a nechala hnědku naklusat. Bylo to zde pěkně upravené. Po chvilce jsem slyšela tlumený hukot a některé stromy praskaly, ale nebylo to nic nebezpečného. Nechala jsem uvolněné otěže, pak Gal protáhla svůj krk a odžvýkla si. Pohladila jsem ji a hnědka si lízla do sněhu a žďuchla do sněhové koule, co zde byla udělaná. Asi tu bylo nějaké dítě a hnědce se koule líbila. ,,Neznič ji prosimtě,“ usmála jsem se, ale hnědka zafrkala a ťukla do ni znovu, ale šla tedy dál. Pak se znovu zastavila a hrabala. ,,Jdeme,“ usmála jsem se, mlaskla a stiskla holeně. Hnědka se rozešla kupředu a před námi se tyčily krásné vodopády. ,,No není to boží?“ usmála jsem se a sledovala zimní krajinu. Seskočila jsem z hnědky a spustila otěže dolů, abych hnědku odložila a ona mě sledovala. Vzala jsem fotoaparát a vyfotila hnědku. Pak jsem dala fotoaparát na místo, odkud jsem nás vyfotila se samospouští. Následně jsem jidala do kapes, objala hnědku a cítila, jak mi mrznou nohy Vystoupila jsem na vyvýšené místo a nasedla do sedla zlehkostí a podrbala hnědku. Ta odfrkla a já s ní najela zpět do lesa, kudy jezdíme obvykle. Usmála jsem se spokojeně a ještě se za sebe ohlédla. ,,Vypadá to tu výtečně,“ usmála jsem se, pohladila hnědku, nechala ji odžvýknout a vzala si lehce otěže na kontakt. Užívala jsem si dnešní den v zasněžené krajině. O tohle jsem ve Španělsku přicházela, i když dalo se tam zase pro změnu zajet k moři a zaplavit si. Jak to tam asi teď vypadá? Určitě je tam tepleji, než tady Gal jsem nechala znovu naklusat a hnědka zafrkala a zafuněla. Pousmála jsem se a najela s ní na udržovanou jezdeckou cestu. Zlehounka jsem zasedla. ,,Hop!“ mlaskla jsem, dala vnitřní na, vnější za podbřišák a stiskla holeně, jemně brnkla do vnější otěže a hnědka nacválala krásně kupředu. Bambulka na čabrace jen hrála vypadalo to opravdu krásně. Usmívala jsem se spokojeně a Gal frkala. ,,A jdeme klus,“ usmála jsem se, když jsem uznala za vhodné, že cval stačil. Zlehka jsem zasedla, narovnala se v ramenou, kříži a dala vydržující otěže a vypobídla holeněmi. Gal zafrkala a perfektně přešla do klusu a zafrkala, snížila krk níž a poskočila si radostně. ,,Hele!“ Zasmála jsem se, když jsem se musela pořádně zapřít o sedlo koleny a maličko mě to dostalo do stehenního sedu. Niic se však nestalo, proto sem se usmála, ušklíbla a hnědku hlasem pokárala. Gal zafrkala a klusala s hlavou vpřed. Přesedla jsem si a poloviční zádrží ji nechala přejít do kroku, najely jsme na rozcestí na levou stranu. Gal zafrkala a já se rozhlédla kolem sebe. Najely jsme rovnou do Starého lesa. ,,Je to tu jak v ráji,“ usmála jsem se spokojeně. Kolem dokola byly zapadané stromy, keře a všechno možné. Protáhla jsem se v sedle a byla spokojená. Gal si odfrkla a já sledovala cestu před sebou. Gal si užívala naši společnou cestu, kterou jsem jezdívala vždy. Byla tak krásná a spokojená, samozřejmě Galaxie Ale já taky :3 Gal jsem zastavila, naohýbala ji krk, podrbala a objala. Vyfotila jsem krajinu kolem nás a samotnou hnědku taky. Galaxie byl odpočatá, rozehřátá a uvolněná, tohle jsme obě dvě potřebovaly. Nadechla jsem se spokojeně a dívala se kolem sebe. Podrbala jsem hnědku a vyjely jsme ven z lesa, kde nikdo nebyl. Všude kolem nás byl klid, krásný klid, jen jsem občas zahlédla nějakou tu srnku nebo laň. Spokojeně jsme s hnědkou naklusaly, aby mi nezatuhla. Usmívala jsem se spokojeně a dívala se kolem sebe. Přesedla jsem si a všimla si směrovky. Jely jsme na cestu, která vedla k zadní bráně. Nechala jsem hnědku přejít do kroku a pohladila ji po krku. Povolila jsem otěže, Gal si odžvýkla a frkla. ,,Dnešek byl krásný, viď,“ usmála jsem se, hnědka frkla a já otevřela zadní bránu ovladačem. Před námi se rozprostíral velký výběh, který byl uzavřen. Ve vedlejším menším nás zdravily kobylky, Venuše, Spirálka a Perla. Galaxie jim odpověděla, zafrkala a já se usmála. U stáje jsem ji zastavila, poškrabkala a sesedla. ,,Jaká byla vyjda?“ usmál se Sebastian, který k nám přišel a vytáhl třmen na druhé straně, když jsem povolila podbřišák a nánosník a vytáhla levý třmen. ,,Výborná a nádherná,“ usmála jsem se, Sebík kývl a s vodítkem šel kamsi k výběhům. Ve stáji jsem potkala Sue a usmála se na ni. Věděla, že jsme byly venku a nyní se o nás nemusela strachovat.

jennifer+galaxie: Vyjížďka ke dni objevů 1/3

Podívala jsem se na hnědku, která stála vedle mě před stájí a frkla. ,,No, jedeme ven,“ zazubila jsem se a podívala se na oblohu, jak to dnes vypadá. Dnešní cesta vede jen k Loutně, ale pak to prodloužíme příště až k vodopádům :3 Ukázala jsem hnědce mapu pohladila ji s ní, kdy se Galaxie na ni zahleděla, ale frkla, přešlápla si a jakoby mě svým pohledem už vybízela do sedla. Zasmála jsem se, ale stáhla si třmeny, dotáhla podbřišák a nasedla. Zkontrolovala jsem obsahy brašen a stiskla holeně. ,,Užij si vyjdu!“ mávla na mě Sue a já na ni taky. ,,Děkujeme, tedy za dvě hodiny!“ zazubila jsem se. ,,Máš mobil?“ zeptala se mě ještě, kdy jsem přikývla a usmála se. U brány jsem hnědku zastavila, rozložila mapu, zašustila a pohladila ji s ní Galaxii, která si jen odfrkla já ji pohladila a otevřela si čipem bránu. Gal stříhla ušima a já ji nechala jít. Usmála jsem se a ještě za námi bránu zavřela a nadechla se příjemného vzduchu po dešti. Bylo kolem desáté hodiny, tak akorát na pořádný mejdan Tedy, desátá hodina ranní moc ne, ale nevadí. Podívala jsem se na mapku, věděla jsem, že se naše cesta bude nyní ubírat směrem kolem štoly, kterou jsem před několika dny objevila. Gal stříhla ušima a já se pousmála. ,,Ano, tudy jsme jely, doufám, že si někde zacváláme a nebudeme jen tak bezmezně chodit krokem, půda je na cval skvělá,“ pohladila jsem hnědku a strčila si mapu do kapes bundy. V náprsní kapsičce jsem cítila mobil a byla spokojená, ale v tu chvíli mě napadlo, že bych si měla všímat signálu, naštěstí můj senzor v mobilu mi to dával dost jasně najevo, stačilo si jen zapamatovat prvotní místa a sledovala jsem stromy. Vzala jsem k ruce mapu, přehla si ji, abych držela jednoruč otěže – díky bohu za provazový – a v druhé plánek kde jsem viděla jasně ten strom, který jsem si na procházce označila jako uvazový kousek. Signál tu byl, byla jsem zatím tedy bez obav, schovala si mapu a spokojeně nechala hnědku vyklusat. Začala jsem do rytmu vysedat a Gal frkla nadšeně a sledovala svoje okolí. ,,Tudy jsme moc často nejezdily, viď, ale mohly bychom začít,“ zazubila jsem se a dle mých myšlenek bychom mohly jet na louku, kde se nachází ten kmen stromu a kousek od něj dál ještě další dva, které jsou perfektně připravené ke skákání. ,,Skočíme si dnes?“ usmála jsem se, projela hnědce ve hřívě rukou a nechala ji odžvýknout. Gal pofrkovala a já se usmála, kdy jsem ji jen lehounce nechala přejít do kroku a najela si na slalom mezi stromy, abych si ji ještě před výkonem na kmenech parádně rozhýbala. Gal přistupovala k pobídkám velice dobře a měla prostupnost tudíž dnes namoudoši skvělou. Byla jsem spokojená a chválila ji. Na rozcestí jsem ji zastavila, podrbala a vytáhla si mapku, kdy jsem se podívala na to, kde jsme. Zakreslila jsem pořádně rozcestí, kdy jsem si i napsala, kam ta cesta vede. Zase jsem mapku uklidila a pohladila hnědku a chválila, že klidně stojí. Ale po cestě doleva jsem jet nechtěla, tudy bychom mohly jet příště, ale dnes jsem vzala hnědku na druhou cestu, kdy ji nechala naklusat. Cítila jsem živý dopředný chod a vysedala do rytmu s pocitem blaha, jaké to stvoření mám pod sebou. ,,Kdys měla naposledy špatný den brouku, už vím když jsi měla říji!“ Zasmála jsem se, kdy Gal frkla, stříhla ušima a my vyjely na velkou krásnou louku kdy jsem hnědku lehce vzala na levou ruku a tam byl onen 40 cm vysoký kmen. Samosebou jsem věděla, že za ním a před ním je skvělé místo a terén nebyl nijak poškozený a hrbolatý. Galaxie potěšeně frkla a já se pousmála, přesedla si do pracovního sedu a jemně hnědku vypobídla kupředu, aby šla opravdu krásně klusově vpřed. ,,Paráda,“ pousmála jsem se a sledovala místo za překážkou, holeně dýchaly s tělem koně, lopatky jsem měla zpět, maličko jsem hnědku nechala odžvýknout a počítala si kroky. Měla bych nechat už všechno na hnědce, ono nebyl špatný nápad si to odkrokovat Zůstala jsem v pracovním sedu, stačila lehká pobídka a Gal frkla a já šla do stehenního sedu, kdy hnědka lehce se odrazila zadníma nohama a dělala, že tato překážka pro ni nic není, švihla ocasem já zůstala mimo sedlo s mým pozadím a dala ruce dopředu po krku a lehce nechala proklouznout otěž. Gal natočila boltce na mě, frkla a já se vyrovnala s doskokem, kdy jsem čekala, že se Galia dá do cvalu. Doskočila pěkně, pochválila jsem ji a od skoku vypobídla, kdy hned naskočila do cvalu, zafrkala a hodila si potěšeného kozlíka. ,Hele ty kozlice jedna nevyskákaná, skákat můžeš ve výběhu, ale ne tady,“ zardudila jsem se, ale zasmála se a zůstala ve stehenním sedu, kdy si hnědku vzala maličko k pravé straně a zadívala se na další kmen, který byl možná maličko vyšší. ,,Chceš ještě jednu?“ usmála jsem se, ale odpověď jsem nedostala, i tak jsem si lehce sedla do pracovního sedu, hnědku poloviční zádrží dostala do shromážděného cvalu, kdy frkala a šla pěkně vznosně dopředu. Pousmála jsem se a sledovala místo za překážkou. Maličko jsem ji nechala odžvýknout, pobrala si otěže, ale ne moc. Gal frkala a já se dívala za překážku, přišla chvíle nepletení se do věcí koňovi, protože ten má velkou hlavu ,,To zvládneš!“ podpořila jsem ji, nechala holeně dýchat s tělem, lopatky zpět, pohled kamsi za překážku a cítím pohyb hory svalů pode mnou. Odpočítala jsem si, stiskla holeně, mlaskla a zvedla se ze sedla s energií zadních nohou a dala ruce nahoru po krku a nechala proklouzlou otěž. Gal měla tak berličku a já ji podporovala v doskoku. Pak jsme měly točit na levou ruku, proto jsem prošlápla levý třmen více a chválila hnědku hned po doskoku, který se jí vydařil. Nechala jsem ji odskočit pěkně od kmenu, kdy ji vypobídla, zkontrolovala jsem nohy a mohla hnědku jen a jen zase pochválit. ,,Dnes to šlape skvěle,“ usmála jsem se šťastně a Galaxie zafrkala, kdy jsem se usmála a nechala ji po pár metrech ve cvalu přejít od klusu. Zasedla jsem do sedla, napla se v kříži, zasedla více, ruce mírně přizvedla, dala vydržující otěže a vypobídla holeněmi jemně hnědku. Gal tohle znala, řekla jsem ještě zdůrazňující pobídku kluus a Gal s odfrkem přešla do klusu, nechala jsem jí vytáhnout pomalu otěže a vklusaly jsme do lesa, kde bylo příjemně, možná by mohlo být tepleji, ale musela jsem si zvykat na tento druh počasí. Gal frkla, potřásla hlavou, kdy jsem ji podrbala a přesedla si. ,,A krook,“ usmála jsem se po chvilce a Galaxie přešla po poloviční zádrži, kterou jsem opakovala. Chválila jsem ji a podívala se na mobil, jak jsme na tom signálově. ,Hodil by se stojánek na koňský krk, abych to kontrolovala“ odfrkla jsem si, ale pak si nějak proštelovala všechno v aplikaci, až jsem na něco přišla. ,,Gal, hou, stůj,“ usmála jsem se, zatnula břišní svaly a podsadila si. Gal zastavila a pootočila na mě zvědavě hlavu. ,,Vydrž na něco jsem kápla,“ ušklíbla jsem se a najednou jsem měla mapu signálu celého mého okolí. ,,Tohle se využije,“ zazubila jsem se a vytáhla mapu a hned si tam vše zakreslila, tedy jen to nejdůležitější. ,,Si s tim pak musím vyhrát na pokoji, jdeme,“ usmála jsem se, stiskla holeně a Gal se rozešla dopředu. Tato vyjda nás měla zavést k Loutně, snad se tam dostaneme ještě dnes Galaxie frkla a já schovala mapu i mobil. Byla jsem spokojenost sama a kdo by nebyl spokojenej, když jeho mapa je hnedle celá už popsaná vším možným Protáhla jsem se a v sedle, pustila otěže a dala ruce nahoru a jemně mi křuplo v ramenou. Gal dala uši dozadu a sledovala mě alespoň jinak. ,,Jo, jsem už stará, to víš,“ zazubila jsem se, pohladila ji a nechala vyklusat, kdy jsem se po cestě podívala, ale nebylo tu nic, co by bylo zajímavé. Stromy zde byly celkem dost slabé a z kamenů by se nedalo vstoupit. Přesedla jsem si, měla očky na šťopkách a nechala hnědku najet na rozcestí vlevo, kdy jsem si to zapamatovala, že si t opak zapíšu. Ale nevěděla jsem, že hned po zatáčce budeme muset stavět, protože se tam objevilo něco úchvatného. Nechala jsem hnědku přejít přes celou zádrž do zastavení a jen s překvapeným výrazem v očích doslova čučela před sebe a vytáhla mobil. Vyfotila jsem ho, jinak to nešlo. On na nás hleděl taky. Jelen evropský… naprosto úchvatné zvíře, právě přes cestu přebíhalo jeho stádo a já fotila kdy samosebou byly vidět Galaxiny našpicované uši dopředu. Seděla jsem nehybně, on jen na nás koukal, ale jakmile přeskočila poslední laň, on odběhl taky. Tajil se mi dech, ale usmála jsem se šťastně. Vytáhla jsem rovnou mapu, zakreslila rozcestí a všimla si pěkného stromu, proto jsem ho hned zakreslila a nechala hnědku vykročit, kdy jsem si mapu dala pod zadek – jo jetli spadne, bude to blbý ale měla jsem beránek, proto jsem se rozhodla mapu dát pod něj a tužku strčila do kapsy – naštěstí mám v brašně 4 Galaxie frkla a já ji nechala naklusat. Hnědka frkla a vyklusala hned, jakmile jsem stiskla holeně. Byla jsem moc ráda, že jsem se do toho týdne objevů dala, moc mě to bavilo. Sledovala jsem trpělivě své okolí, kdy les najednou prořídl a před námi se objevila v celé své kráse Loutna. ,,Wau, jsme tu,“ usmála jsem se šťastně a nechala hnědku přejít do kroku. Pohladila jsem ji a nechala zastavit, kdy jsem si zakreslila hned krásné kmeny stromů, co tu stály, protože se budou hodit k přivázání. Mohla bych to zkusit, a tak jsem sesedla a vytáhla z brašen vodítko, které jsem připla k provazovce, kterou měla Gal pod uzdečkou, příště spíš dám provazovku do brašen, ale zase takhle to bylo rychlejší. Uvázala jsem Gal a vytáhla z brašny jablko, půlku jsem si vzala já a druhou dala hnědce, musela jsem povolit nánosník, aby ho mohla líp schroupat. Napila jsem se a šla blíž k Loutně, kdy jsem na hnědku mluvila, ale ta jako by se nic nedělo a začala se pást Mluvila jsem však stále a schovala se za hradní zeď, ale pečlivě si zakreslila Floresthenge a taky kameny, co byly od posvátného místa dál samosebou!, a vše co kolem dokola bylo a dalo se použít. Pak jsem se podívala po jedné cestě, kam vede a zahlédla tam pěknou chaloupku, jak z perníku. Pískla jsem si a šla k hnědce, která se na mě otočila, frkla a já ji podrbala a zase zapla nánosník. Nabídla jsem jí kostku cukru a nasedla do sedla, kdy jsem si odkašlala, zasmála se a zase sesedla. ,,Nemůžeš mi připomenout, že bych tě taky měla odvázat?“ zazubila jsem se, odepla vodítko, dala ho do brašen, nasedla a konečně jsme mohly vyjet na cestu. Chaloupku jsem si zakreslila a rozhlédla se ještě kolem dokola. Nic více tu již nebylo, ale přeci jen jsem viděla menší potůček, kdy jsme podél něj jely,já ho zakreslila a přemýšlela, kde asi končí, když jsem mapu založila a nechala hnědku naklusat, přišla mi tak krajina povědomá každou chvilkou. ,,Teda my fakt divně jezdíme křížem krážem sleduj, Perlovka!“ Zasmála jsem se. Opravdu, tenhle mini potůček končil v Perlové říčce, hnědka frkala šťastně a já se zubila a zadívala se na mobil. ,,Máme ještě patnáct minut,“ usmála jsem se, nechala hnědku přejít do kroku a podrbala ji. Nechala jsem vytáhnout otěže a rozhlížela se kolem sebe, kdy jsme z cesty, která vedla kolem louky, přejely do lesa a hned před námi byl most. Ten jsme lehce přejely a Gal hned tušila, kde jsme. Odfrkla si a já s úsměvem na rtech ji vyfotila a poslala jelena Cassie, určitě se jí bude líbit. Byla nyní pryč, mimo Florestu, ale ne na dlouho, brzy se určitě vrátí! Jinak bych si pro ni dojela Podrbala jsem hnědku a sledovala pomalu se blížící zadní bránu Floresty. ,,A jsme doma, s pěti minutovým spožděním,“ povzdechla jsem si a otevřela bránu, kdy jsme projely a já za námi zavřela. ,Uý mi kručí v břiše,“ zazubila jsem se, kdy hnědka pofrkala a kopyta doklapala na cestě, až jsem viděla několik očí v okně jídelny a jen se na všechny zazubila, sesedla a podrbala hnědku. Povolila jsem podbřišák, nánosník, dala si mapu do kapes a vedla hnědku směr box.

jennifer+galaxie: Vyjížďka ke dni objevů 2/3

Měla jsem vymalovanou mapku, ještě nás čekají dvě jízdy ven a budeme mít objevy splněné. Tedy dnes jedem ven a pak si necháme vyjdu na neděli. Gal frkla a zadívala se směrem k výběhům. Pousmála jsem se, dotáhla podbřišák a stáhla třmeny. Galia si přešlápla, ale dál stála klidně, kdy jsem se usmála, pohladila ji po krku a nasedla do sedla. Zkontrolovala jsem brašny a mávla na Jasona s Laurisem, kteří zrovna dojížděli ke stáji od jízdárny. Stiskla jsem holeně a Gal šla směr brána, která se zrovna otevřela. Hnědka natáhl krk dopředu a já se podívala, co se bude dít, ale ještě jsem vzala hnědku stranou a nechala ji zastavit. ,,Stůj holka, hodná,“ usmála jsem se, projela jí ve hřívě a spatřila auto Toma. Mávla jsem mu, kdy zastavil u nás. ,,Kam razíte dámy?“ pousmál se. ,,Máme týden objevů, tak plánujeme k Andělským vodopádům a do čtyř hodin snad budeme zpět,“ usmála jsem se. ,,No, je jedna hodina, to chcete jet tak dlouho?“ zasmál se trenér. ,,Jojo,“ zazubila jsem se. ,,Už jste zkoušely úlohu drezurky?“ ,,Ještě ne, asi až příští týden,“ usmála jsem se, kdy se Tom usmál, kývl popřál nám hezkou cestu a odjel ke stájím. Stiskla jsem holeně a Gal si odfrkla a vyrazila vpřed. Pousmála jsem se, podrbala ji a navedla na cestu, kudy jsme už jednou, tedy víckrát šly za tento týden Gal si odfrkla a natáhla krk dopředu. ,,Takže, máme prochozený cesty kolem tohoto místa,“ řekla jsem zamyšleně a vytáhla si mapku, kdy jsem hnědku zastavila a rozložila mapu přes krk koně. Gal se ohlížela kolem sebe a já sledovala, co mám zapsané a co ne. ,,Mohly bychom jet k Andělákům tou cestou, která je nad nimi v kopci a shlížet na vodopády zeshora. To bude nádherné, co myslíš?“ usmála jsem se a hnědka frkla. Složila jsem mapu, dala ji pod beránka a podívala se na mobil. Opravdu jsme měly času habaděj a já pro jistotu řekla Sue i radši časový termín pět hodin, ale to se snad vrátíme. Stiskla jsem holeně a s hnědkou vyrazila zase na cestu osudu Nebyl to zrovna přívětivý osud, i když no jo byl, podrbala jsem hnědku, která natáhla krk dopředu a frkla. Usmála jsem se a nechala ji naklusat, vysedala jsem do rytmu, zlehka jsme si vyjely zatáčku a já si přesedla, nechala hnědku přežvýknout a sledovala dění kolem sebe. V okruhu pěti kilometrů od Floresty jsme tohle prozkoumané měly. Netušila jsem, kilometrů jsou vzdáleny Anděláky, ale tímto tempem tam budem za…. No máme dvě hodiny tam a zpět, takže je to skvělá zpráva a můžeme i objevovat při cestě. Galaxie frkla a sledovala dění kolem nás. S Galií jsme přešly do kroku. Vzala jsem ji mezi slalom stromů, bylo to tu vyježděné – od nás a hlavně to tu vypadalo úžasně a dalo se zde skvěle trénovat ohýbání a reakce na holeně, ale jízdárna s tyčemi je lepší. Pousmála jsem se a naváděla hnědku postupně a opatrně mezi nimi, vyjížděla si s ní oblouky pečlivě, přikládala otěže, tiskla pravé holeně, jak jsem měla a pak s hnědkou vyjela ven a chválila ji. Naklusaly jsme si a já věděla, že minule jsme cválaly na louce, proto dnes pojedeme po cestě a neskočíme si nic, ale to vůbec nevadilo. Zajely jsme na levou stranu na rozcestí, vzpomněla jsem si, že jsme tudy jely včera na zpáteční cestě, až jsem se divila, kde jsme se to vzaly Gal si odfrkla, když mi asi četla myšlenky, sklonila hlavu, odfrkovala a šla pěkně od zádě. Já ji nechala neprověšenou volnou otěž a byla spokojená, taky co naplat, když mám tak skvělého koně pod sebou. Usmívala jsem se, podrbala hnědku a podívala se kolem sebe, kdy jsem chtěla zachytit nějaký bod, který bych si zakreslila do mapy, ale nic tu nebylo, vesměs všechny body jsem měla již zapsané a vybarvené, jak se slušelo a patřilo Podívala jsem se do hloubi lesa, kde jsem spatřila odbíhající srnku, usmála jsem se a přesedla si. Gal frkla a natáhla hlavu. Usmála jsem se, pohladila ji a nechala odžvýknout. Gal frkla znovu a já si s ní najela na jezdeckou stezku, byla zapsaná na mapě a nezdálo se mi, že by zde mělo být něco k zakreslení, navíc jí jedu i poprvé vlastně, takže bude naše premiéra Zasedla jsem do sedla, vnější holeň dala za podbřišák, vnitřní na, vnější otěží jemně zaktivizovala koutek, malskla, houkla, stiskla holeně a Gal se zafrkáním pěkně nacválala. ,,Šikulka,“ usmála jsem se, pocítila první cvalový krok, kdy mě to lehce zhouplo, ale to už jsem se „posadila“ do stehenního sedu, zapřela kolena do opěrek, narovnala se v zádech, lýtka, prošlápla paty, špičky ke koni, pohled před sebe a ruce u koňského krku. Bylo to tak nádherné a já se blaženě usmívala. Gal frkala a hrdě cválala po cestě, která byla pro koně jako stvořená. Cítila jsem ten vítr, co se mi opíral do obličeje a do vlasů, které zpod helmy vlály. ,,Božííí,“ řekla jsem s úsměvem, Galaxie frkala a já se usmála. Nechtěla jsem hnědku zbytečně hnát dlouho, proto jsme asi po půl kilometru přešly do klusu, nechala jsem hnědku vyklusat v klidu na delší otěži a pohladila ji, protože ten cval byl něco úchvatného. Usmívala jsem se a pohladila hnědou kobylku po krku. Přesedla jsem si a oddechla si. ,,Krása, že jo?“ usmála jsem se a jely jsme na rozcestí vlevo, kdy jsem hnědku nechala přejít do kroku a vytáhla opatrně plánek, držela otěže v levé ruce a zatím se dívala na plán a kolem sebe. ,,Jsme tady…,“ zabrblala jsem a sledovala místo kolem nás i mapu. Gal jsem zastavila a zapsala tam, že tu je asi pět stromů, co se hodí na uvázání koně. Ve cvalu jsem viděla jednu velkou šmouhu – kámen, co se hodí na nastupování. Odhadla jsem na mapě, kde asi tak byl, ale nechtělo se mi vracet, jen jsem se otočila v sedle, skousla ret a pokusila si to odhadnout. Pod námi bylo celkem malé údolí, v kterém protékala jakási říčka. ,,Jé, to je nádherný,“ usmála jsem se jiskřivě a zakreslila i toto, naznačila jsem, že k potůčku vede svah dolů, možná by se to dalo sejít, ale dala jsem tam vykřičník, že jedině na začátku stezky, tady to nebylo možné. Stiskla jsem holeně, hnědka se rozešla a já se podívala kolem sebe a schovala mapku. Měla jsem v plánu vzít hnědku do toho kopce, co se objevil za cestou více vlevo. Objížděly jsme lehce Loutnu, která nyní byla dost dobře vidět mezi stromy. Vytáhla jsem si mobil a vyfotila si ji a dala si selfie s hnědkou Musím to poslat Cassie! Galy frkla a já se usmála. Před námi byl kopec, Gal jsem dostala na zadek a stiskla holeně, aby šla pěkně dopředu. Šla jsem do stehenního sedu a dala otěže s rukama ke krku. Gal frkla a začala zabírat. Nebyl to moc kopec do výšky, jako spíše že byl táhlý. Takové jsem nenáviděla a kdyby se tento kopec jmenoval Svinský, nejspíše bych se tomu vůbec nedivila . Gal zafrkala a já se pousmála a podrbala ji otěží na krku. Zlehka jsem zase začala s pravou zadní tisknout pravou holeň, s levou zadní levou holeň, dokud jsem necítila příjemnou práci zadních nohou. Už jsme šly opravdu do kopce správně, netiskla jsem holeně a jen si to vychutnávala. Galaxie chůzí do kopce posílí zadní nohy, nabere kondičku a bude to mít skvělý vliv na srdce i plíce. Galaxie by nejraději vyklusala, ale v tom jsem jí bránila a musela tudíž šlapat vpřed. ,,Už by mohl být konec,“ řekla jsem si a hnědka to odsouhlasila se zafrkáním. ,,No jo, já vím, ty moje parní mašino,“ zasmála jsem se a když jsem zahlédla konečně rovinku, oddechla jsem si a poplácala hnědku po krku. Dosedla jsem do sedla a vzala ji na cestu vpravo, která se celkem začala stáčet a maličko jsem poznala klesání, ale nebude to tolik znatelné, proto jsem vzala hnědku mezi stromy ji naohýbat, když jsem nevěděla, co jiného dělat, rovnou jsem po udělání slalomu zakreslila tyto stromy do mapky, zakreslila i ten hnusný kopec, ale zase pak i ten nádherný výhled, který se nám po chvilce ukázal. Za chůze se malovalo delikátně Naštěstí hnědka šla dobře vpřed, byla zvědavá a já byla spokojená, že takovou kobylku mám. Podrbala jsem ji a zakreslila i pěkný strom, který zde byl. Gal frkla a zadívala se na ten výhled, který byl vlevo. ,,Je to tu úžasný,“ usmála jsem se a před námi se objevilo jakési odpočívadlo se studánkou a posezením. ,,Jé koukej,“ usmála jsem se a hnědku u studánky zastavila a sesedla. Podrbala jsem hnědku a poodepla nánosník, kdy jsem jí připla k provazové ohlávce vodítko, které jsem vytáhla z brašen a zavedla ji ke stromu, který zde byl významně krásný a byl blízko k posezení. Vytáhla jsem si věci a šla si je rozložit na stůl nebude piknik, jen jsem chtěla zakreslit toto místo i se studánkou a stromy i kameny a rovnou vytáhla půlku hrušky, kterou jsem měla nakrájenou. Podělila jsem se s kobylkou a podívala jsem se na studánku, raději jsem se napila z flašky a vzala si jeden toast, který jsem si vzala od Sue na přání :3 ještě že tu tetičku máme a nenechá mě o hladu! Nestíhaly jsme totiž svačinu Hnědce jsem povolila i podbřišák a nechala ji uvázanou a pohladila ji. V brašnách bylo vše potřebné, baterky do čelovky, ochrané kamaše,, které svítí ve tmě a i dokonce obal na podbřišák a různé další potřebné věci do tmy. Na mobilu jsem měla asi 90%, což bylo ideální. Naštěstí jsem měla v brašnách zdroj, tudíž bych mobil mohla kdykoliv doplnit. Hlavně jsem měla i jídlo a nějaké mlsky pro Galku. Sledovala jsem dění kolem, dozapisovala si různé věci a byla spokojená. Gal frkla, já dojedla, dopila a porozhlédla se kolem. Gal začala žrát trávu a já ji po chvilce odvázala a vzala k vodě, aby se napila, kdy i tak rovnou učinila. ,,Dobrá vodička?“ usmála jsem se, nechala hnědku odloženou, poklidila věci do brašen, vše pozapínala, podívala se na mobil a zakreslila, že tu je dost dobrý signál. Jen na vrcholku kopce nebyl moc extra silný, proto jsem i toto zaregistrovala do mapky, postavila hnědku na cestu, smotané vodítko dala do brašen, zase je zapnula, a nasedla do sedla po upevnění nánosníku na původní velikost. Gal frkla a já ji s úsměvem pohladila. ,,Krásná vyjda, nemyslíš?“ usmála jsem se a stiskla holeně, kdy hnědka frkla a šla znovu dál. Podívala jsem se na mobil, kolik je hodin. ,,Už bychom měly být na místě, jedeme hodinu a půl, trochu to jedeme větší oklikou,“ ušklíbla jsem se a hnědka s odfrknutím vjela do hlubšího lesa, kde byla menší zima, ale nám to nevadilo. Naklusaly jsme a já nechala trochu volnější neprověšené otěže, ale hnědka mi nabízela nadále přilnutí a já se usmála. Zaslechla jsem šumění a rozjasnil se mi úsměv na tváři. Gal frkla a zbystřila cosi před námi, nebo spíše ono to cosi bylo vidět zeshora moc dobře. Gal jsem nechala přejít do kroku a byly jsme pěkně nahoře nad Andělskými vodopády. Nádhera…opravdu nádherné místo a ke všemu jsme jen na jezdecké stezce a tak málo stačí ke štěstí. Gal frkla a rozšiřovaly se jí nozdry. Pohladila jsem ji a udělala několik fotek, zkontrolovala signalismus a pak poslala i nějaké fotky Cassie. Už musím poslat konečně fotky do toho krámu, ale když ono těch fotek je Pohladila jsem hnědku a nechala ji vyjít. Mohly jsme se stočit směrem dolů k vodopádům po cestě, taky že po ní pojedeme, ale nepojedeme přímo zase kolem vodopádů pod nimi, ale trochu již kousek dál. Galia si odfrkla a já ji nechala v kroku scházet snižovaní cesty. Nechala jsem ruce vpředu, kontrolovala, jestli nejde přes předek, ale pěkně přes záď, ještě jsem se zaklonila, vyrovnávala a nechala to na ní. Jen jsem s ní začala jezdit vlnky, aby se to scházelo líp. Gal si odfrkla znovu a pak již jen spokojeně naše cesta končila na rovném place. Usmála jsem se, podrbala hnědku a vzala ji na polní cestu, která byla kousek odsud. Mlaskla jsem a naklusaly jsme. ,,Dnes máme celkem dost vytrvalostní vyjdu, co myslíš,“ zazubila jsem se, kdy hnědka frkla, pohodila hlavou a já se ušklíbla. ,,No jo ty,“ usmála jsem se, nechala ji odžvýknout a přesedla si. Hleděla jsem kolem sebe, trochu to tu foukalo, ale chtěla jsem to projet a zajet na hranici luk a lesa. Odkašlala jsem si, když se do nás opřel prudký vítr, až hnědka dávala uši dozadu. ,,Musíme to přežít,“ usmála jsem se, přesedla si, ale nechala hnědku přejít do kroku, kdy ten vítr nebude tak hrozný. Gal frkla, ale nechala jsem ji i prodloužit krok poloviční zádrží a sledovala místa kolem sebe, na rozcestí najela vpravo – v těch směrech by se jeden ztratil Galaxie frkla a polní cesta se změnila v něco, co vypadalo jako luční cesta, která lemovala jedno z polí. Najely jsme na ni a já hnědku nechala naklusat. Vpravo jsme měly totiž les a proto na nás nemůže nic. Gal frkala a já s úsměvem vysedala do rytmu. Dýchala jsem pravidelně a cítila ten svěží vzduch kolem. ,,A hop!“ mlaskla jsem o chvilce, když jsme byly na krásné louce. Dala jsem cvalovou pobídku a Galaxie se zafrkáním nacválala a já zůstala nahoře v sedle ve stehenním. Galaxie šla kupředu, měla tedy uši vzadu, aby si je chránila před větrem, ale cítila jsem tu její energii a radost. Usmívala jsem se a sledovala vše kolem. Naštěstí tu nic nebylo – nechtěla bych si to pamatovat užívala jsem si cestu. Necválaly jsme dlouho, ale asi v půlce louky jsem zasedla opatrně do pracovního sedu, Gal se přizpůsobila cvalem, moc ho neprotahovala a frkla. Já se napla v kříži, více zasedla do sedla, stiskla stehna, dala vydržující otěže a stiskla holeně. ,,Kluuus,“ řekla jsem a málem se nahltala vzduchu Gal pofrkovala a přešla s aktivitou do aktivního klusu, nechala jsem prodloužit otěže a vysedala do rytmu a trochu v něm zpomalila. Z pangejtu vyběhl zajíc, kdy hnědka potřásla hlavou. ,,Proč na nás ti zajíci tak útočí, nevíš?“ ušklíbla jsem se a uchechtla se. Galaxie frkla a já s úsměvem ji pohladila a sledovala cestu kolem. Přesedla jsem si, nechala hnědku přejít do kroku, podrbala jsem ji a vjely jsme spolu do lesa. Podívala jsem se na hodiny na mobilu. ,,Ty vade, budou čtyři hodiny a to jsme od Floresty ještě tak třičtvrtě hodiny krokem,“ usmála jsem se překvapeně. Podrbala hnědku a vytáhla mapku zpodberánku a hověla si v teple Plánek ukrýval všemožná místa, kde jsme s hnědkou byly, už se těším, až prozkoumáme v neděli další a pak budeme pokračovat, ale tento týden je výjimečnější. Zastavila jsem hnědku na rozcestí, vytáhla mapu a vzpomněla si, že při louce při cvalu byl na jednom výstižném místě dobrý strom, naznačila jsem si ho tam, bylo jich tam více, proto se pak zorientuji rychle. Podívala jsem se na rozcestí a uprostřed byl balvan, proto jsem i ten zakreslila a sledovala místa kolem sebe pozorně. Ale nakonec jsme zabočily na levou stranu a já viděla šumící potůček, zakreslila jsem ho za chůze a vysledovala i taková místa, jako je místo pro uvázání, dobré mmísto pro napojení a místo pro nasednutí. ,,Úžasný,“ usmívala jsem se a všimla si, že jedeme do hloubi lesa, ale najednou jsem ho začala poznávat. Byly to hranice, které přejdou do Starého lesa, kde moc signálu není, proto jsem si zkontrolovala mobil, přepsala všechny údaje do mapy a nechala hnědku ještě naklusat, aby nezatuhla v kroku i když to moc nešlo, když je skvěle rozehřátá. Vysedala jsem na druhou nohu a pak ji ještě vyměnila, než jsme přešly do kroku a vjely do lesa. Pohladila jsem hnědku po krku a usmála se. Starý les, úchvatné staré magické místo, které nikdo nikdy nenaruší. Viděla jsem jít nějaké lidi, proto jsem jak se patří pozdravila a poděkovala, když mi nechali cestu volnou. Hnědka frkla a já s úsměvem sledovala krajinu kolem. Tady bych asi nechtěla koně uvazovat, protože co tu dělat…. Ale přesto jsem si zakreslila tři stromy a dva kameny, co vypadaly důvěryhodně. Gal si odfrkla a my najely na lesní cestu a zbýval nám asi kilometr na Florestu. Ten půl kilometr jsme si ještě zaklusaly, než jsme se dostaly k silnici. To už jsme musely do kroku, přešly jsme ji opatrně a na zahozené otěži dojely k hlavní bráně. ,,Sláva nazdar výletu výletu výletu, nezmokly jsme a už jsme tu, už jsme taaady,“ zasmála jsem se pohladila hnědku a otevřela nám. Se spokojeností jsem i zavřela a dojely jsme ke stáji. ,,Jaká byla vyjda?“ objevila se Lisa ve dveřích. ,,Úžasnááá,“ usmála jsem se, sesedla, povolila nánosník, sedlo, vytáhla třmeny a podívala se na mobil. ,,Akorát pátá hodina, to máme na večeři,“ pousmála jsem se, pohladila hnědku a Lisa kývla. ,,Řeknu Sue, že jsi přijela,“ usmála se trenérka a já přikývla. ,,Děkuji,“ zazubila jsem se a šla s hnědkou do stájí.

jennifer+galaxie: Vyjížďka ke dni objevů 3/3

Tak, dnes nás čekala poslední vyjížďka v tomto napjatém týdnu. Gal frkla a natáhla krk. Já stáhla třmeny, dopla podbřišák a podrbala ji, kdy jsem si upravila rukavice, vytáhla z kapes ovladač, abych se ujistila, že ho mám a dala zpět. Nasedla jsem do sedla a z brašen vytáhla mapku, kterou jsem si tradičně dala pod beránka V brašnách jsem měla vodu, jídlo od tetičky, protože zase nebudu na svačinu a těžko říct v kolik se vrátíme. Vzala jsem hnědku k zadní bráně. Gal šla pěkně dopředu, odfrkla si, přežvýkla udidlo v hubě a já se usmála. Cesty kolem Floresti ve vzdálenosti asi šesti až deseti kilometrů jsme tak nějak docela dobře znaly, ale známe i jejich tajné cesty? To jsme nyní jely prozkoumat! Gal odfrkla a já otevřela bránu a pak i za námi zavřela. Jely jsme druhou cestou od Azulu spíše a brzy se vyloupneme u Perlovky, kterou jsme poslední dobou spíše příjížděly, než odjížděly. Pohladila jsem hnědku a nechala delší otěž s kontaktem. Gal sledovala svoje okolí a já vesměs taky, kdy jsem chtěla přijít na další výborné místo Během toho týdne jsem maličko asi poztrácela pár tužek, ale ty jsem pak obvykle i nacházela Bylo to zapeklité, opravdu Gal sledovala dění kolem sebe a já se protáhla v sedle a dívala se na mostek, který jsme si přejely. Hnědka sklonila hlavu, já ji nechala a podívala se do plánku, kdy jsem tam rovnou vyznačila pěkný strom k uvázání a balvan k nasednutí. ,,Hodí se to v létě,“ usmála jsem se, pohladila hnědku a nechala ji jet cestou mezi stromy, které nás chránily před větříkem, který se proháněl po louce. Gal našpicovala uši a já ji pohladila s úsměvem. Mlaskla jsem a stiskla holeně, kdy vyklusala hned pěkně svižně. ,,No jo, se těšíš na pořádnou prohlídku okolí, co?“ zasmála jsem se, pohladila Galaxii po krku, kdy zafrkala a já s úsměvem vysedala zatím na pravou přední. Gal frkala, já ji nechala odžvýknout, maličko měla otěž více v ruce, aby nebyla prověšená, ale byla volná. Mapka byla zase mezi posedlím a beránkem Gal si přežvýkla, já se dívala kolem sebe a nechala přejet do druhé stopy, kde nebyly zbytky po louží. Zlehka jsem přesedla, nechala hnědku odžvýknout a sledovala okolí. Po pravé straně to bylo spíše samý keř, zarostlé a rozhodně bych tu Galaxii neuvazovala. Znovu jsem přesedla a přemýšlela, jak to provedeme. Vzala jsem hnědku na rozcestí vlevo na polní cestu, která se ovšem měnila vzápětí na louku, kde jsem hnědce udala jen lehkou cvalovou pobídku a hlas, kdy Gal frkla a nacválala. Šla jsem do stehenního sedu, usmívala se a byla ráda, že mám pod sebou skvělé zvíře, kterým Gal byla. Tohle prostředí jsme znaly nazpaměť, navíc jsem veškeré stromy a balvany a hlavně skoky dle paměti mohla zapsat už včera večer. Stále ale nejhezčímísto bylo odpočívadlo nad Andělskými vodopády, kam jednou vezmu i Cassie, protože to byl vážně skvělý výhled. Všimla jsem si, že před námi je nějaký manželský pár s dětmi a mají psa, myslím, že to byl ovčák. ,,A kluuus,“ zasedla jsem do sedla, zpevnila a zatáhla břišní svaly a sedla více do sedla. Byl to jen úkon používaný při přechodech, nechtěla jsem hnědku brát do polovičních zádrží. Gal frkla, stříhla ušima, přežvýkla a přešla do klusu, kdy jsem chvilku vysedávala, než jsem ji nechala přejít do kroku a vzala více ke kraji lesa, kdy jsem si tu rodinku před sebou prohlédla. Muž podržel psa a já se usmála. ,,Dobrý den,“ usmála jsem se, kdy mi všichni odpověděli a děti nás s úžasem sledovaly. Já se usmála, pohladila hnědku a na lesní cestě, když tu nikdo nebyl, nechala hnědku naklusat. ,,Proč nám vždy něco přijde do cesty?“ ušklíbla jsem se se šeptem k hnědce a ta frkla a pohodila hlavou. Usmála jsem se, podrbala ji a odmáčkla pravou otěž, odžvýkla si a šla více na pravou stranu. ,,Hodná,“ usmála jsem se, pohladila ji a nechala ji odžvýknout na levý koutek, předtím na pravou stranu jsem totiž tiskla i pravou holeň a levou měla za podbřišníkem lehounce, aby hnědka přejela do pravé stopy. Šlapala krásně a já měla z ní radost. Přesedla jsem si, nechala volnější otěže a sledovala, že Gal jde uvolněně vpřed, nabízí mi přilnutí. Byla jsem ráda za ni, nechala jsem ji odžvýknout a měla otěže asi na 4 zarážky. Gal šlapala krásně kupředu, ale po chvilce jsme přešly do kroku. ,,Dnes to bude záhul, věř mi,“ usmála jsem se, kdy hnědka frkla a já si vybrala turistickou cestu, kde nejspíše chodí moc turistů, ale nakonec ji křížila jezdecká stezka, po které nás nikdo nepřekvapí – jedině sebevrah Zastavila jsem hnědku na rozcestí a nechala volné otěže, zatímco jsem si vytáhla mapku a sledovala v ní, kam bychom měly spolu jet. ,,No, poud pojedeme po stezce jezdecký, tak bychom mohly podjet ten kopec nad anděláky, tudíž pojedeme kolem toho potoka, který jsme viděly předevčírem…jestli pojedeme po turistické, dostaneme se na místa s lidmi, jak je ten tábor..,“ říkala jsem nahlas, zakreslovala dle paměti ještě věci z lesa, kterým jsme projely před tím a sledovala vyznačená místa na mapě. Gal stála klidně, rozhlížela se a já rejdila prstem v mapě. Většinu věcí jsme díky objevování měly již zapsané, ale tahle cesta kolem potoka je neprobádaná, a tak jsem se místo projetí kolem tábora, kde se to hemžilo lidmi, hlavně starými seniory, jsem se rozhodla pro cestu jezdeckou, kde na nikoho nenarazíme, leda že by to byl sebevrah Gal odfrkla, já schovala mapu a stiskla holeně, kdy se hnědka rozešla. Usmála jsem se, sledovala cestu kolem a nechala ji naklusat. Vjely jsme do krásného lesa, který jezdeckou stezku lemoval. Nic tu nebylo, jen klid, ptáčci jarabáčci a vše kolem krásné, až by se jednomu zželelo tu něco utrhnout. Sledovala jsem vše kolem. Přišla odbočka, rovně do kopce, doprava dolů, kdy se cesta snižovala prakticky pomalu a nebylo to poznat. Vzala jsem hnědku doprava, kdy frkala a já se usmála. Nebyl to kopec dolů, kdy bych musela být v sedle zakloněná, dalo se to a já se usmívala, ale na jedné z rovinek, která se stáčela spíše nyní doleva, jsme přešly do kroku, kdy jsem hnědku pohladila po krku, usmála se a sledovala potok. Unášela jsem se krásou kroku i té přírody kolem. Vytáhla jsem mapu, která měla tvrdší podklad, aby se do ní dobře psalo i za jízdy. Rozhlédla jsem se kolem, nechala zahozené otěže a věnovala hnědce jen holeně a pohled vpřed, abych dávala pozor na cestu samosebou. Hnědka frkla a já se podívala na pár stromů u cesty. Zapsala jsem je a i tu odbočku se spadlým kmenem, který byl pro tuto stezku stvořen jako překážka a kdo o ní nevěděl, nejspíše ji objížděl. Já ji dnes neobjela, já jela jinudy, ale příště si ji můžeme klidně skočit. Hnědka frkla, natáhla hlavu a sledovala cestu kolem sebe. Já se usmála, zakreslia rychle pár bodů, měla jsem různá znamení, proto mi stačilo namalovat kolečko pro strom, čtverec pro balvan a pak různá hesla a zkratky A na pokoji to pak překreslím do pravé mapy, kdy tohle byla pomocná, měla jsem dvě mapy, tu druhou jsem si nechala vytisknout, abych mohla tuhle klidně i ztratit Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a vydechla. Usmála jsem se, schovala mapku a nechala hnědku přejít přes mini mostek, co vedl přes potok, kdy jsem hnědku za mostem zastavila, nechala jít k potoku a nadzvedla se v sedle, když pila. Pohladila jsem ji a usmála se, byla to průzračná voda a já se rozhlédla kolem sebe. Vyrazily jsme dál a já cítila, že jsme trochu výš, než obvykle. Vyjely jsme na turistickou cestu, která šla pěkně do kopce. Nechala jsem hnědku naklusat a zvedla se do stehenního sedu, pohlídala jsem ji, aby šla od zádě a nevalila se na předku. Frkala, ale stoupala do kopce, kdy by nejspíše nejradši vycválala. Nedovolila jsem ji to už jen hlasem, kdy jsem ji odhadla dobře. Ještě jsem podržela otěže tak, aby se do nich případně uhodila, ale nakonec se s tím spokojila a klusala vpřed a vzhůru. ,,Šikovná,“ usmála jsem se a sledovala kopec, který snad neubíhal, ale doufala jsem, že už budeme nahoře. Pšíkla jsem, to sluníčko bylo otravné. Gal frkla a odžvýkla si. Já se usmála. Pěkně zabírala zadky, ano, posílí si svaly a srdce s plícemi se jí taky odvděčí. Já na tom byla hnedle stejně. Usmála jsem se a byla ráda, když jsme se objevily nahoře. Hnědku jsem pochválila a nechala vyklusat na delší otěži a po chvilce přešla do kroku po mém zasednutí, narovnání v kříži, vydržující otěži, pobídnutí holení a hlasu. Hnědka přešla pěkně do kroku a já si užívala rytmus koňského těla pod sebou a jen a jen se spokojeně usmívala na svět kolem sebe. Galy si odfrkla a já ji podrbala na krku a usmála se. Vyfotila jsem nás a vytáhla mapu, vše zakreslila, co jsem si z cesty pamatovala – měla jsem fotografickou paměť, za kterou jsem nyní byla ráda Slyšela jsem někde z dálky jakési hučení. Anděláky jsme měly určitě za sebou a byly jsme docela vysoko, a proto jsme se určitě blížily k Lososové řece a taky že ano! Ten klidnější proud vypadal úžasně, i když bude asi dost studený, ale pamatuju si na mělčinu, která tam byla a tam byla voda docela v pořádku. Začaly jsme se stáčet nahoru po cestě, nebyl to moc velký kopec, ale přizpůsobila jsem se mu a hnědka frkla, ale zabírala dost dobře. Točily jsme se, tedy po kopci, který byl točivý vzhůru, o to super bude cesta dolů, ale můžeme to vzít jinudy. Gal zafrkala, ale zabrala a já ji chválila, až nakonec jsme se objevily na krásné dlouhé a rozkvetlé louce a kousek od nás proudilo tiché rameno řeky a byla tam i blízko mělčina. Hnědka frkla a já se usmála. Pohladila jsem ji, seskočila a vedla ji ke dvěma stromům, které byly pokroucené. Vytáhla jsem vodítko a rozhodla se, že se tu utáboříme. Uvázala jsem hnědku, odsedlala ji a nechala přes záda bederku jenom. Ještě sundat uzdečku a jen na ohlávce a vodítku jsem vzala hnědku k té mělčině. Musela jsem si aj sundat helmu, aby se mi nepařila hlava. Gal frkla a našpicovala ušiska. Hrábla si ve vodě, kdy jsem si sáhla. ,,Brr studí, ale ne moc, napít se můžeš,“ usmála jsem se, pohladila hnědku a ta se s odfrkem napila hned, kdy jsem se usmála. Nabere tak sílu na zbytek cesty. Šly jsme nazpět k pokrouceným stromům, co byly do sebe docela spojené, takže sem si na ně sedla a udělala fotku. ,,Galí, šťastnéh Valentýna Lásko,“ usmála jsem se a dala hnědce pusu, ukázala na svoji tvář. ,,Hubana!“ řekla jsem s úsměvem a hnědka mi taky dala pusu. Pochválila jsem ji a poslala Cassie přání také, ale té jsem poslala přání s hřebcem Usmála jsem se, podrbala hnědku a z brašen vytáhla jablko, to dostala hnědka a já si vzala toasty a pochutnala si na nich. Bylo tu dost signálu a já se napila, zkontrolovala vše v brašnách. Pak se podívala na hodiny. ,,No, za půl hodiny budeme nad Anděláky a pak nás čeká asi hodina a půl cesty domů, to je docela dost, co?“ pusmála jsem se, bylo totiž něco kolem čtvrté hodiny, tudíž jsme sem jely hodiny, ušetřily jsme asi půlhodiny. Gal frkla a já ji podrbala. Mohla se napást, ale po chvilce jsem si ji znovu nachystala, uklidila vodítko, brašny upevnila k sedlu a pokontrolovala vše, jestli nic nepřekáží, není ohnutá dečka a ani sedlo. Zkontrolovala jsem místo odpočinku, zakresila si vše do mapky a rozešla se s hnědkou, abych ji povodila, pak dotáhla podbřišák, stáhla třmeny a nasedla. Pohladila jsem hnědku a vzala na druhou stranu, než jsme přijely. Tahle cesta by měla nějak být úzce spjata s tou, která vede nad Anděláky, vždyť tam taky vedla kolem skály nějaká cesta, ne? Pokud jsem si to alespoň dobře pamatovala. Pohladila jsem hnědku a nechala jít poklidně krokem, brzo si na jezdecké stezce zacváláme, ale nyní půjdeme chvilku krokem, než se zase rozpohybujeme, i když jsme moc dlouho na louce nestrávily. Hnědka frkla a já s úsměvem ji nechala odžvýknout. Cesta se snižovala, proto jsem se lehce zaklonila a nechala ruce vepředu. Nechala jsem kopec dolů na hnědce, kdy se stáčela na levou stranu. Přejely jsme přes nějaký most, kdy pod ním byla rozbouřená divoká řeka, hnědka frkla a já se zatajeným pohledem vše sledovala a vyfotila si to. Naštěstí se dalo fotit s rukama v rukavicích, nechtěla jsem je v žádném případě sundavat. Galaxie si odfrkla a já ji na jedné cestě nechala vyklusat, kdy se před námi po levé straně rozléhaly Anděláky. Vzala jsem hnědku do kopce v klusu, šla do stehenního sedu a nechala hnědku ten kopeček vzhůru vystoupat. Gal pofrkovala a já ji podpořila s úsměvem. Byla jsem s dneškem spokojená. Gal stříhla ušima a já si říkala, jestli bych už neměla hnědce nasadit reflexní věci a sama si vzít čelovku. Gal pofrkovala a po chvilce se cesta stáčela doleva, tudíž se více dostáváme nad Andělské vodopády, kdy jsem hěndku na rovince nechala přejít do kroku, chválila ji a podívala se kolem sebe. Tajil se mi dech na tu krásu kolem. Mrzelo mě, že jsem dnes na cestě k louce neviděla nic nového, ale ono přeci jen ty stromy, spadlé kmeny, balvany a hlavně ten balvan, co vypadal jak nějaký člověk..Vše bylo tak krásné, až jsem hnědku u posezení zastavila. Znovu to krásné posezení. Pohladila jsem Gal, nabídla jí kousek pamlsku,, kdy jsem odepla nánosník, aby mohla dobře rožvýkat. Zatím jsem sundala kamaše a nasadila reflexní věci a rovnou si nasadila na helmu čelovku. Koukla jsem se, kolik je hodin. ,,Budeme to mít jen tak tak,“ usmála jsem se, pohladila hnědku, kdy si odfrkla. Nasedla jsem znovu a začala jíst jablko, kdy hnědka frkla. Měla zase zaplý nánosník, ale přeci jen jsem jí kousek jablka dala a pohladila. Usmívala jsem se a vzala Gal na cestu vpravo, kterou jsme předtím nejely a mně se nechtělo z toho kopce a tato cesta vypadala skvěle, spíše se stáčela, než že by šla rovnou prudce dolů. Jen jsem se lehce zaklonila, nechala ruce vepředu a sledovala vše kolem, až jsme byly dole na rovince a tam stál starý, opuštěný mlýn, byla to jako nějaká chaloupka, co vypadala strašidelně, ale navíc tak tajemně, až magicky. Usmála jsem se a podívala se po okolí a hnědka zastavila po zádrži. Pohladila jsem ji a zakreslila si to, všechno, jak tu cestu dolů, tak tento opuštěný mlýn. Tohle se všechno moc hodilo, jednou se to bude hodit. Nadechla jsem se, vydechla a dívala se kolem sebe, kde to na mě dýchalo hodně vůněmi. Pohladila jsem Gal a nechala jet dál. Najely jsme na jezdeckou stezku, kde jsme si nakonec i zacválaly :3 Hnědka frkala radostí a já ji nechala, aby si tento cval užívala. Jely jsme po cestě, kde měl být onen kmen, proto jsem si po chvilce zlehka dosedla do pracovního sedu, hnědku si zpracovala do shromážděného cvalu přes poloviční zádrže. Hnědka frkala a když viděla kmen, pofrkala a já se usmála. ,,Ano, jdeme si skočit,“ zubila jsem se a odpočítávala si kroky, hnědka zafrkala a nakonec jsme se dostaly ke kmenu, já držela lopatky zpět, narovnaně jsem seděla, holeně dýchaly s tělem koně a já mlaskla, stiskla holeně a hnědka šla přes kmen, kdy jsem ji chválila a šla společně s energií zadních nohou vzhůru a zapřela nohy o opěrky. Gal frkla, stříhla ušima a já nechala proklouznout otěž a dala ruce více po krku nahoru. Gal frkla a já se snažila nehrbit. Doskočily jsme pěkně, já hnědku vypobídla, chválila ji a usmála se. ,,Ták je hodná holka,“ usmála jsem se, podrbala ji a nechala najet na cestu na levou stranu a vzápětí nechala přejít do klusu, kdy jsem ji nechala vyklusat na delší otěži. Viděla jsem, že se pomalu zatahuje, buď bude pršet, nebo začne být tma, buď a nebo Gal frkla a já se usmála, přesedla jsem si, nechala ji odžvýknout, o dvě zarážky si zkrátila otěže, nadechla se, vydechla a vyjely jsme z jezdecké stezky, najedly si do Starého lesa, ale chtěla jsem vyjet u Perlovky, musela jsem si přejít s hnědkou do kroku, dávala pozor na cestu. Pomalu byla tma a to se mi moc nelíbilo, ale pohladila jsem hnědku, usmála se a podrbala ji. Gal si odfrkla a já rozsvítila svítilnu na helmě, kdy Gal pootočila hlavu, já ji pohladila a podívala se na mapku, kde se tahle cesta vyskytla. Usmála jsem se, zastavila hnědku, dokreslila tam pár nezbytností a energickým krokem jsme dojely k mostku, přejely jej a já se spokojeností nechala hnědku jít na zahozené otěži až k zadní bráně Floresty. Byla jsem jak Bludička. ,,Co to tu jede za bludičky?“ zasmál se někdo. Byl to Sebastian. ,,Pche… já ti ukážu bludičku, ale těš se, nebude to nic pěkného,“ zašklebila jsem se, pohladila hnědku a u stáje vypla čelovku, pohladila hnědku, povolila podbřišák, nánosník a vytáhla třmeny. Konečně jsme byly zpět! A měly splněn týden!

lia a charakter: JÍZDA S TRENÉREM
,,Jasone? Kdyby mě kdokoli hledal, jedu s Lisou asi tak na jednu a půl hodinky ven, jo?“
,,Jasně a díky za ty služby.“
,,Není vůbec zač,“ zaculila jsem se. ,,Tak zatím!“ houknula jsem a vyvedla hnědáka ven. Lisa tam ještě nebyla, ale každou chvilku tu musela být. A taky, že jo. Blondýnka se objevila s nasedlanou Lady jen o pár minutek později.
,,Máš mobil?“ ujišťovala se.
,,Mám, mám i kopyťák a provázek,“ přikyvovala jsem, přehodila otěže Charliemu přes hlavu, stáhla třmeny, levou nohu do něj vložila, pravou rukou se přidržela zadní rozsochy, levou tu přední a otěže, odrazila jsem se pravou nohou a vyhoupla se do sedla.
,,Tak, kam pojeme?“ usmála se Lisa a já stiskla holeně, abychom drželi s trenérkou a klisnou krok.
,,Uvažovala jsem o Andělských vodopádech, ale to je daleko. Chtěla bych nějakou kratší trasu, aby-chom byli do hodiny a půl zpět.“
,,Co takhle zřícenina?“ navrhla Lisa a čipem otevřela zadní bránu.
,,Jo, to by šlo,“ kývla jsem a jemnými pomůckami zadržela Charlieho, aby mohla Lisa projet první a zároveň aby zklidnil svoje tempo.
,,Za chvilku zabočíme doprava, poté doleva a budeme pokračovat rovně,“ ukázala Lisa na pravou stranu a zavřela za námi bránu. Teď jsme jeli chvilku po silnici, takže jsem nechala Charlieho zařaze-ného a snažila se ho přibržďovat, ne že by poklusával, ale byl poměrně napnutý a při jakékoli větší pobídce připraven vyrazit. Jemně jsem přitlačila pravou holeň, levou posunula za podbřišník, zapra-covala rameny a otěžemi, když se vpravo od nás objevila odbočka. Jemně jsem probrnkávala do obou otěžích a zároveň ho sem tam trochu přibržďovala.
,,Zastavíme a dotáhneme je!“ ozvala se Lisa zapředu, já tedy provedla zádrž – šla proti jeho pohybům, hlouběji do sedla. Charlie nejdříve pouze zpomalil, ale když jsem přidala i otěže, které byly na lehkém přilnutí, zastavil. Sice zdráhavě, ale ano. Levou nohu jsem tedy přehodila přes sedlo a dotáhla podrbřišník.
,,Můžeme za chvilku naklusat?“ zeptala se Lisa, když jsme přešli do kroku a odbočili doleva.
,,Jo, klidně,“ kývla jsem a poplácala valáška, dlouhý klus ho alespoň zklidní.
,,Tak, naklušeme,“ ozvala se blondýnka před námi a Lady po chvíli naklusala, Charakter ji následoval, začala jsem vysedat, ani si nehlídala příliš nohosled, jako spíš správnou rychlost a sed. Po chvílích jsem si opět přesedala, aby Charlie zatěžoval druhou stranu. Projeli jsme okolo odbočky, o které jsem poprvé odbočovala se Sue a les okolo nás začal postupně řídnout, až se změnil na smrčinu a poté na rozlehlé louky, před kterými jsme přešli do kroku. Charlieho jsem si v klusu vzala na otěž, hezky postupně odrážku po odrážce, milimetr po milimetru. Terry se hezky v klusu uklidnil. Ovšem teď, když jsme vjeli na volný prostor, se z něj stal opět ten vyhlášený tahoun.
,,Uklidni se kamaráde… Klídek,“ houkla jsem na něj a pohladila ho po šíji, stále lehce zabořená do sedla, než by bylo žádáno, ovšem Charliemu se pořád neuklidnila přemíra energie. Lisa nás opatrně pozorovala.
,,Zase naklušeme, jo? Snad se trochu uklidní…“ Ulehčeně jsem kývla a nechala dvojici před námi naklusat. Charlie se za nimi chtěl okamžitě vrhnout, ovšem já byla na podobné vrkoty připravená. Čekala jsem je od té doby, co jsme vyjeli z areálu. Zadržela jsem ho do kroku a teprve na můj stisk holení jsem ho nechala naklusat. Charlie zafrkal a svižně naklusal. Snažila jsem se ho zpomalit vysedáním, ovšem zadařilo se až po chvíli. Lisa nás tu a tam kontrolovala a svah začal lehce stoupat.
,,Můžeme nacválat?“ zeptala se, a když jsem souhlasila, Lady se vyhoupla do cvalu. Já si Charlieho podržela, což se mu moc nelíbilo, ale nacválal až na moji pobídku. Zvedla jsem se ze sedla a nechala ho trochu vypustit páru, nedalo se totiž říct, že Lady před námi má málo energie, ovšem se chovala mnohem způsobileji než Charlie. Terén se po chvíli znovu srovnal a já Charlieho otočila na menší zatáčku. Valášek pofrkával a otáčel ušima. Na tváři se mi vyloudil úsměv, tenhle koník si cval uměl užít na sto procent.
,,Přejdeme zase do klusu!“ houkla Lisa před námi a já tedy zasedla hluboko do sedla, šla proti jeho pohybům a brala hnědáka zpět.
,,Klííídek…“ zapískala jsem a Charlie přešel do svižného klusu. Lisa po nás hodila pohledem a rychle brala Lady zpátky, aby Charlie neměl dojem, že musí být ve vyšším chodu s nimi. Charliemu jsem odlehčila hřbet a nechala ho vyklusat na rovinku, na které jsme přešli do kroky. Charlie zafrkal ašvihl ocasem.
,,Hodný, kluk,“ poplácala jsem ho po krku a pokračovala za Lisou lehce doprava. Nechali jsme koně vydechnou a postupně stoupali stále nahoru, kde byla zřícenina Loutny. Poplácala jsem Charlieho, když jsme dokončili výstup.
,,Šikula,“ vydechla jsem. Nejenže ten výstup dal zabrat jenom jemu, dal zabrat i mě, spíše mým nohám. S Lisou jsme prošli branou a pokračovali chvíli rovně po hřebeni, pak po mírně strmém svahu dolu. Lehce jsem se zaklonila a pomáhala Charliemu srovnat těžiště, cesta dolu byla poměrně krátká, ale Lisa mi vysvětlila, že tu bude ještě několik menších svahů. Na rovince jsme znovu naklusali a Charlie se začal konečně po sestupu chovat, jako inteligent. Tentokrát to byl klidnější úsek ovšem a častými přechody, právě kvůli mírným svahům. Z kopce jsme konečně sestoupili až úplně u lesa a Lisa mě pobídla k poslednímu nacválání. Přesunula jsem tedy levou holeň za podbřišník a stiskla holeně. Charlie naskočil do kulatého cvalu, tentokrát jsem zůstala několik kroků v pracovním a pak se teprve postavila do třmenů. Mlaskla jsem na Charlieho a ten ochotně pokračoval ve cvalu za Lady. Projeli jsme zákrutem jedné cesty a znovu přešli do klusu. Les mi zde začal být nějaký povědomí a taky, že ano, po chvíli klusu jsme zpomalili koně do kroku a Lisa mě upozornila na odbočku doprava. Byla to ta samá pěšinka, se kterou jsem šla se Sue. Nechala jsem dvojici před námi vyjít krátký svah, ovšem nebyl by to Charlie, který by neudělal něco akčnějšího. Od cesty totiž vedl mírný svah, který se následně zvedal do většího, ovšem stále to bylo jen pár kroků. Charlie na chvíli stál i přes mou pobídku nerozhodně před příkopem, poté se silně odrazil zadníma nohama, doskočil na protější svah a dalšími dvěma cvalovými vycválal k Lady. Já měla co dělat, abych se udržela v sedle.
,,V pohodě?“ otočila se na mě Lisa.
,,Jo, já jo, ale nevím, jestli on to má v hlavě srovnané…“ usmála jsem se a poplácala Charlieho po krku. Nakonec naše čtveřice vyrazila po pěšině, lemovanou několika balvany.
,,Zvedej!“ napomenula jsem valáška, když se ozval dutý náraz.
,,Pořádně,“ upozornila jsem ho, když škrtl o ten další. Nakonec jsme z pěšiny sešli na normální lesní cestu, na níž jsme již před tím jeli a krokem zabočili doleva a poté po silnici zpět k akademii.

lia a charakter: JÍZDA DO TERÉNU S TRENÉREM
Charlieho jsem vyvedla před stáj a rozhlédla se okolo sebe, Sue tu prozatím nebyla, podívala jsem se na mobil do kapsy a pochopila. Měla jsem ještě dobrých sedm minut času, nějak jsem sebou při sedlání a přípravě Terryho hodila. Dotáhla jsem hnědákovi podbřišník, stáhla třmeny, přehodila otěže přes hlavu a vyhoupla se do sedla. Vsunula jsem pravou nohu do třmenu, otěže chytnula oběma rukama, prošlápla paty, špičky namířila k Charlieho bokům a ohlédla se přes rameno k východu. Zatím nic. Podrbala jsem svého svěřence na kohoutku. „Ještě si chvilku počkáme, kamaráde,“ broukla jsme k němu. Sue se ale brzy dostavila s Vanilkou. „Čekáte dlouho?“ zeptala se nás tetička.
„Pár minut, byly jsme tu vlastně trochu dříve…“ usmála jsem se.
„Platí tedy perlová studánka?“ vyhoupla se s těmito slovy tetička do sedla a já přikývla. Místo kam vyrazíme, jsme si domluvily u oběda. Stiskla jsem holeně a vyrazila vedle tetičky s Vanilkou k zadní bráně. Hnědák zafrkal a zastříhal ušima, ven se těšil, dlouho jsme tam nebyly. Blondýnka vytáhla čip a než jsme se nadáli, byly jsme za branou. Ztuhla jsem v sedu a v rukou stiskla otěže, chtěla jsem se zařadit za předchozí dvojici, přeci jen pojedeme pár metrů po silnici a i poté bychom měli jet za se-bou. Hnědák dal dupnutím jasně najevo, co si o tem myslí i přes to však zpomalil a zařadil se za Vanilku. Charliemu jsem postupně probrnkávala obě dvě otěže, abych si ho mohla postupně začít sbírat na otěž. Odbočili jsme z hlavní cesty na lesní, která se jevila Charliemu, jako mnohem zajímavější.
„Můžeme naklusat?“ ozvala se tetička ze předu. Přitakala jsem jí a jemně si Charlieho podržela, aby nelezl kobylce před námi na záď. Jakmile se Vanilka rozklusala, stiskla jsem holeně a začala vysedat, pomocí vysedání jsem si také kontrolovala jeho rychlost. Na další křižovatce jsme se dali do leva a já si začínala Charlieho postupně sbírat – zarážku po zarážce, nic najednou, hezky postupně. Charakter stříhal ušima a pofrkával, byl akčnější než na jízdárně, ale to asi platilo i o kobylce před námi, protože ta hravě udržovala svižné tempo, které jsme nasadili. „Přejdeme do kroku,“ ozvala se tetička a já tedy zasedla do sedla, přenesla těžiště vzad, stáhla břišní svaly a v rukou stiskla otěže. Charliemu se to příliš nelíbilo, ale jakmile přešel do kroku, Vanilka ho následovala a jakmile i kobylka přešla do pomalejšího chodu, uklidnil se. Ona mu nikam neuteče.
„Půjdeme tou pěšinkou, jak jsme šli doprava,“ upozornila mě Sue. Věděla jsem jakou cestu myslí, mluvila o vyjížďce při plnění třetího levelu. O chvilku později jsem se tedy nadlehčila v sedle, aby se Charliemu ty dva kroky do svahu dělali snadněji a poté se vrátila do posedí. Před námi se klikatila drobná pěšinka, která vedla podél smrčiny na další cestu, kde koně museli naopak překonat klesání a drobný příkop, tentokrát ho hnědák neskočil, jako naposledy, ale hezky ho přešel. Tentokrát jsme ovšem zabočili doleva, ne doprava jak to mu bylo předtím. O chvilku později jsme opět naklusali, na další křižovatce se dali doleva a následoval další přechod do pomalejšího chodu. Hnědák se rozhlížel okolo.
„Za chvilku tam jsme,“ ozvala se Sue zpředu. A skutečně, za dalším ohybem cesty se krčila dřevěná boudička s malou nádrží před sebou. Okolním stromům již dávno rašili drobné, zelené lístky, ovšem trsy trávy v okolí stále nebyly v tom nejlepším stavu.
„Jedeme dál nebo tu chceš chvilku zůstat?“ zeptala se tetička.
„Asi můžeme jet,“ usmála jsem se. Ještě chvíli jsme pokračovali krokem, cesta tu totiž byla poměrně kamenitá, postupně se však změnila v udusanou lesní cestu.
„Zkusíme cval nebo zůstaneme pouze u klusu?“ ozvala se Sue. Pohladila jsem hnědáka po krku a zhodnotila jeho dnešní chování, nic extra výrazného to nebylo, navíc jsme měli za sebou lonž.
„Můžeme nacválat,“ kývla jsem a stiskla holeně, poté co Vanilka před námi přešla do klusu. Kobylka o chvíli vycválala vpřed. Podržela jsem si ho, zasedla do sedla, pravou nohu přesunula za podbřišník, brnkla do levé otěže a stiskla holeně. Hnědák zafrkal, odrazil se a cvalovými skoky se pustil za Vanil-kou. Zůstala jsem v pracovním a stále si ho hlídala, ale když se žádný výstřel neobjevil, zvedla sjem se z posedí, abych mu odlehčila hřbet. Charlie zafrkal a pokračoval ve cvalu. Cesta se lehce stáčela doprava, směrem zpět k akademii. Sue mě ovšem po přechodu do klusu ujistila, že cesta na ni bude trvat minimálně půl hodiny. Přesedla jsem si a pohladila Charlieho po kohoutku. „Přejdeme do kro-ku,“ ozvala se Sue a já tedy vzala hnědáka do nižšího chodu. „Šikovný,“ podrbala jsem ho na krku a o jednu zarážku popustila otěže. Koníky jsme nechali vydechnout po cvalovém a klusovém úseky. Hnědák se stále aktivně zajímal o okolí, koukal na oba kraje cesty a stříhal ušima. Pak se stalo něco, co nikdo z nás nečekal. Dva metry před Vanilkou vyletěl z houští zajíc, přeběhl cestu a ztratil se v křoví. Vanilka zaržála a uskočila, Charlieho jsem prudce otočila, aby na nás Vanilka neskočila a hladila ho po krku. Terry se překvapivě nijak nevyděsil i když já sama jsem se lekla, hnědák sotva hnul brvou.
„V pohodě?“ otočila se na mně tetička a já přikývla.
„Na tohle musíš být vždy připravená, proto musíš mít koně vždy minimálně na lehkém přilnutí,“ upozornila mě tetička a já stiskla holeně, abychom nezůstali za rozcházející se Vanilkou pozadu. Klisně byla při přechodu okolo křoví opatrná, ale nezastavila se a svižným krokem prošla okolo houští.
„Ještě jednou si naklusáme a pak jim dáme pauzu, můžeme?“
„Jo,“ kývla jsem a znovu stiskla holeně, poté co se kobylka před námi rozklusala. Valášek aktivně přešel do klusu, pohodil hlavou a švihl ocasem. Již nebyl tak nabitý, jako na začátku, ale stále měl v sobě dost energie. Po chvíli jsem si opět přesedla a nechala hnědáka klusat za Vanilkou. Cesta se stále stáčela jemně doprava a já tušila, kudy se vrátíme.
„Přejdeme do kroku,“ ozvala se tetička pochvíli a já tedy zpomalila hnědáka do pomalejšího chodu. Charliemu se to příliš nelíbilo, ale když jsem mu povolila otěže – samozřejmě všeho s mírou, pochopil že se dnes již nic akčního dělat nebude. Napojili jsme se na cestu, ze které jsme před tím odbočovali a brzy se ocitli na silnici a u zadní brány. Hnědák hlasitě zavolal směrem k výběhům a s nastraženýma ušima čekal na odpověď. Neozvala se. „Jsem moc daleko,“ pohladila jsem Charlieho po krku.
„Děkuju moc, že si nás vzala ven,“ kývla jsem na tetičku a zastavila před stájí, sklouzla jsem ze sedla, povolila podbřišník s nánosníkem, vytáhla třmeny, přehodila otěže přes hlavu a zavedla Charlieho do stájí.

lia a charakter: JÍZDA S TRENÉREM
Dnes byl den pro vyjížďku jako stvořený a Charlie viditelně souhlasil s nastraženýma ušima a zvednutou hlavou vyšel za mnou ven a rozhlížel se okolo. „No jo, půjdeme ven,“ usmála jsem se a upravila si řemínek pod bradou, dotáhla podbřišník, stáhl třmeny, otěže přehodila přes hlavu a vyhoupla se do sedla. Sue se za chvilku vynořila z útrob stáje společně s Úplňkem, který okamžitě zdravil Charaktera tichým zaržáním. „Ahoj,“ kývla jsem na Sue a pohladila hnědáka po krku. „Kam pojedeme?“ zeptala se po opětování pozdravu. „No, uvažovala jsem, že bychom mohli na horskou louku…“ nechala jsem větu viset ve vzduchu, nikdy jsem tam nebyla, ale slyšela jsem o ní. „To je dobrý nápad, mohli bychom to vzít přes řeku, v tomto počasí to bude spíše příjemné zpestření,“ usmála se blondýnka a vyhoupla se do sedla. Přidržela jsem si valáška a nechala dvojici jet, jako první a snažila se mezi nimi a námi udržovat správný rozestup. Sue z kapsy vytáhla čip a otevřela nám zadní bránu, kterou za námi opět zavřela. Vyrazili jsme po cestě a já probrnkávala Charliemu otěže, aby se uvolnil a aby stále věděl, že tam jsem. Jinak poměrně hezky šlapal, valášek před námi měl poměrně svižné tempo a dosti podobnou, ne-li úplně stejnou výšku. Otěže jsem neměla úplně zahozené, lehce zkrácené a byla připravená, až Sue zavelí ke klusu, to ještě chvilku trvalo. Nejdříve jsme odbočili do lesa a v něm následně doleva, abychom se dostali přes něj k loukám. Jakmile se Sue ozvala, valáška jsem si přidržela a teprve když Sue před námi Úplňka naklusala, stiskla jsem holeně a mlaskla. Začala jsem vysedat na levou stranu a začala si ho postupně uvolňovat i v klusu a poté postupně sbírat na otěž. Po klusu jsme si dali lehkou krokovou pauzu a pokračovali v jízdě lesem. Oba hnědáci se chovali klidně, byli sice dopřední, ale dali se snadno kontrolovat, tedy alespoň Charlie. Sue se zepředu ozvala k dalšímu klusu a já tedy stiskla holeně a mlaskla, jakmile dvojice před námi nabrala tempo. Les postupně řídl a já si sem tam přesedla, abych Charliemu odlehčila druhou nohu. Na loukách se cesta opět rozdělovala, my se tentokrát vydali doprava. „Krok,“ ozvala se vpředu Sue a já tedy zasedla do sedla, stáhla břišní svaly a stiskla v rukou otěže. „Prrr,“ houkla jsem na valáška a pohladila ho po krku, jakmile poslechl. Začalo před námi dlouhé stoupání na nejvyšší bod v okolí. Oba koníci měli dost energie na vybití, Úplněk si sem tam i vyhodil a já tedy měla ještě větší důvod držet svého svěřence v dostatečně daleko od nebezpečí zadních nohou. Tetička mě upozornila na další přechod a já tedy o chvilku později stiskla holeně a odlehčila se v sedle, abych hnědákovi pomohla ve stoupání, stejně jako před tím v kroku. Charlie frkal, stříhal ušima a stříhal ocasem. Úplněk před námi určoval svižné tempo, které nikomu z nás nevadilo. Koníci stejně potřebovali vybít energii, které měli na rozdávání. Cesta byla hlinitá a počasí neměnné. Bylo poměrně teplo, no na květen bylo poměrně horko. Ale tohle počasí podle předpovědi nemá dlouho vydržet, což je škoda. „Krok,“ ozvala se zepředu Sue a já tedy zpomalila hnědáka do kroku a vzápětí se nadzvedla, abych mu pomohla při namáhavém stoupání, které mělo brzy skončit. Jakmile jsme se přehoupli přes menší vyvýšeninu, otevřel se nám výhled na štíty majestátných hor tyčících se směrem k nebi. Ovšem koníky zajímala, spíše než výhled, pastva, která zde byla skutečně různorodá. Vzhledem k množství kvetoucích květin, i když by koníci dali raději přednost travinám, schovávajících se pod květy. Slézat jsme začali na druhé straně louky, zde jsem se naopak lehoulince zaklonila, abych pomohla hnědáčkovi udržet rovnováhu. Sestup byl zdlouhavější, než výstup, protože jsme si nemohli dovolit takové tempo, kvůli kamenitějšímu terénu. Ale přeci jen jsme se dostali dolů, zpět na rovnější a pevnější povrch. „Můžeme nacválat?“ ozvala se zepředu tetička. „Jo,“ přitakala jsem jí a připravila se na nacválání. Hnědák měl tendence vyrazit bez mé pobídky, jen se slepě hnát za Úplňkem. Takže jsem se s ním chvíli dohadovala, než jsem ho pobídkou – pravá holeň za podbřišník, do levé otěže brnknout a stisknout otěže – nacválala. Zvedla jsem se z posedí a jen lehce kontrolovala jeho rychlost. Charlie s nastraženýma ušima prodloužil cvalové skoky, aby dohnal Úplňka, který nám kvůli zdržení při nacválání trošku utekl. V tom okamžiku jsem zasedla do sedla a brala hnědáka zpět. Charakter pohodil hlavou a začal postupně ubírat na tempu. „Klus,“ ozvala se zepředu Sue a já tedy pokračovala v zpomalování akčního hnědáka, který ani tak výstup nezmohl. Jakmile zpomalil do klusu, začala jsem vysedat a zkontrolovala si tak jeho tempo. Hnědák šel svižně za Úplňkem a ochotně přešel do kroku, který následoval poté. Nastal však jiný problém. Dostali jsme se k brodu, z řeky se oba hnědáci napili, ale Charlie, na rozdíl od Úplňka, zamrzl na bředu, přední nohy namočené po spěnky a odmítal jít dál. Mlaskla jsem na něj a jemně ho pobídla. „No tak, je to jenom voda.“ I když v tom se schovával celý ten problém, všimla jsem si, že Charlie vodu moc nemusí už při sprchování nohou a to jsem ho chtěla dříve či později umýt celého. Sue se zastavila přibližně v půli brodu, když zjistila, že máme problém. Úplněk se na nás otočil a Charlie udělal několik tanečních kroků zpátky. Zamlaskala jsem ho a pobídla, prakticky připravená to vzdát, ale hnědák na poslední chvíli odskočil a dlouhými cvalovými skoky překonal vzdálenost, která ho dělila mezi jedním a druhým břehem. Málem jsem se neudržela v sedle, ale hned ho na druhé straně chválila a uklidňovala. „Je to jenom voda,“ zopakovala jsem mu a počkala, až k nám druhá dvojice dorazí. Sue na mě povzbudivě kývla. „Super, možná by nebylo od věci, vzít ho sem někdy ze země, až bude voda teplejší a zkusit si s ním pohrát,“ kývla a vyrazili jsme již směrem k akademii. „Naklušeme,“ ozvala se zepředu a já tedy zareagovala pobídkou. Charlie byl skutečně rozklepaný a nervózní, kvůli přechodu přes řeku, ale po pár desítek metrů se opět uklidil a byl to ten starý valášek. Z luk jsme zajeli do lesa, cesta vedla po-měrně rovně, sem tam nějaká zatáčka. Přešli jsme opět do kroku a již se dostali na cestu, která vedla po hranici okolo rybníka k akademii. Sue nám opět otevřela bránu. „Díky, že jsi nás vzala,“ poděkovala jsem při sesedání. „To byla maličkost,“ pokrčila rameny tetička. „Zatím,“ rozloučila jsem se a zavedla hnědáka do stáje.