cassie + gentleman: Gentleman postával vedle mě. Přežvykoval udidlo a přešlapoval na místě. Držela jsem ho za otěže a on se o mě začal drbat, kdy se na něj zadívala a zamračila se.
,, Jsem snad drbátko? Já vím, že tě nebaví čekat, ale nemohu za to, že všude jsme první,“ řekla jsem mu, podrbala ho po čumáku a vyhlížela Sebastiana. Čip jsem měla a Sue věděla, že jedeme ven.
,, Promiň za zdržení,“ omluvil se Sebastian.
,, Mě se neomlouvej,“ zazubila se a podívala se na hřebce. ,, Ale jemu,“ dodala jsem a stáhla jsem třmeny a dotáhla si podbřišník. Sebastian se usmál a podíval se na Gentlemana, který zafrkal a ustoupil stranou. Jistě se nadšeně chvěl.
,, Dobře .. omlouvám se ti Gentlemane, že si na nás musel čekat, je odpuštěno?“ zasmál se mladík a já se zamyslela, podívala se na hnědáka, ale vyhoupla jsem se obratně do sedla.
,, To nevím. Možná za pamlsek,“ ušklíbla se a zasedla do základního sedu. Narovnala se v ramenou, holeně přiložené k bokům a v kontaktu s koněm, kdy váha je na obou sedacích kostech a ne ve třmenech, o které se jen lehce opírám. Ohlédnu se dozadu, kdy Seb je též v sedle a přikývne, že můžeme jet. Stisknu hnědákovi holeně a otěže mu nechávám delší, aby si vytáhl hlavu směrem dopředu a dolů a tím protahoval nejdelší hřbetní sval. Hřebec vyrazil energicky dopředu, tempo se mi líbilo a i to, že si došlapuje pod své vlastní těžiště. Jak jsem zjistila, líný koně mi příliš nevyhovují, mám ráda aktivní a dopředný koně, ale to je nejspíše proto, že na jednom jezdím a asi každý by chtěl koně, jenž nemá problém udělat jeden pohyb. Čipem jsem otevřela bránu a když jsme jí projeli, zavřela jsem jí. Patron začal vzrušeně frkat a já se musela usmát. ,, Patron je z toho očividně nadšený,“ otočila se dozadu.
,, To víš, policejní kůň. Určitě mu jeho práce chybí,“ pohladila ryzáka po krku a já se pousmála. To rozhodně. Asi by bylo dobré, aby ho měl už někdo na starost. ,, Kam vůbec pojedeme?“ zeptal se Sebastian a já pokrčila rameny.
,, Asi tak všude, kam se jen dá a co stihneme. Bude to delší, ale to vůbec nevadí. Rozhodně budu muset do terénu teď zajíždět častěji,“ usmála se. Po příjezdové cestě jsem pokračovala až na louku, kudy jsme většinou chodili na procházku a poté vlezli do lesa, ale dneska pojedeme podél louky na cestě a poté do menšího kopce do lesa. Patron energicky šlapkal, díval se kolem a každou chvíli zafrkal. Gentleman mu vždy nadšeně odpověděl. Vyjeli jsme cestu, až do lesa, kdy se lehce předklonila, abych mu usnadnila cestu. Drželi jsme se cesty, až do lesa, který jsme projížděli. Po nějaké době se ohlédla dozadu na Sebastiana, s kterým jsem probírala všechno a chvílemi jsme narazili i na téma co asi Niora na olympiádě. Jakpak se jí asi vede? Na jedné cestě jsme zaklusali. Gentleman přešel krásně po stisknutí holení a já odlehčila jeho záda vysedáním. Patron se Sebastianem nás stíhali a měla jsem pocit, že kdyby Patron mohl, už by byl před námi, jenže hřebec je rád vepředu. AS má na to právo, když musel čekat a byli jsme na nádvoří jako první. Být jako druhý, nejspíše by mi trochu zlobil. Takhle mi to vyhovovalo, ale Seb si zatím nestěžoval. Klusali jsme - Gentleman si někdy odfrkl, a nebo si spokojeně přežvýkl. Potřeboval také uvolnit svaly v hubě. Mít udidlo v tlamě, není nic příjemného. Dívala jsem se kolem a prohlížela si každé místo, které se dalo. Plánovat trasu není nic jednoduchého, spíše vůbec a budu muset trochu více přemýšlet, ale jistě to dám. Strach jsem měla spíše z toho, že se to holkám nebude líbit, i když asi budou rádi za všechno. Přešli jsme zase do kroku a dál projížděli lesem, až se ocitli na louce. Vypadala vcelku zajímavě, ale čert ví, jestli ji využiji nebo ne, spíše ne. Uvidím, uvidím. Zde jsme polovinu zaklusali, kdy si ho vzala už více na otěže a i zacválali, což bylo něco úžasného i pro Patrona, do něhož se ozývalo neustálé řehtání a vzrušené frkání. Rychlejší tempo mu vůbec nevadilo. Zajeli jsme opět do lesa, tady jsem to znala, ale zajížděli jsme i do míst, jenž byla pro mě neznámá, až jeli krokem do kopce ve stehenním sedu. Nahoře nás čeká pořádný výhled a odtamtud bych mohla mít taky trochu přehled a mohl se mi udělat menší obrázek. Gentleman frkal, hezky zabíral. V kroku to bylo rozhodně náročnější, ale takhle se naučí dýchat a roztáhne si pěkně plíce. Na kopci jsme zastavili.
,, To je nádhera,“ okomentovala jsem výhled a usmála se.
,, To máš recht, Floresta nemůže být na lepším místě co?“ souhlasil se mnou Sebastian.
,, Jo, je to tu pro koně jako stvořené,“ pohladila hřebce po krku, kdy se k němu sklonila a lehla si mu na krk, když ho měl více nahoře. Vdechla jsem jeho vůni, ale rozjeli se zpátky na Florestu. Z kopce byla zakloněná a nechala ho, ať si ho v klidu vyřeší sám – otěže mu nechala volnější. Zpátky na Florestu jsme se dostali skoro stejnou cestou a střídavě klusali a kde byla možnost, si ještě zacválali. Koním se to líbilo a když jsme dorazili na Florestu, oba dva ještě frkali, ale dálka je přece jen trochu zmohla. ,, Alespoň dneska budeš hodný,“ zasmála se, když sesedla. Uvolnila podbřišník s nánosníkem a vytáhl třmeny a poté se vydala do stáje.