jennifer+galaxie: Vyjížďka ke dni objevů 3/3

Tak, dnes nás čekala poslední vyjížďka v tomto napjatém týdnu. Gal frkla a natáhla krk. Já stáhla třmeny, dopla podbřišák a podrbala ji, kdy jsem si upravila rukavice, vytáhla z kapes ovladač, abych se ujistila, že ho mám a dala zpět. Nasedla jsem do sedla a z brašen vytáhla mapku, kterou jsem si tradičně dala pod beránka V brašnách jsem měla vodu, jídlo od tetičky, protože zase nebudu na svačinu a těžko říct v kolik se vrátíme. Vzala jsem hnědku k zadní bráně. Gal šla pěkně dopředu, odfrkla si, přežvýkla udidlo v hubě a já se usmála. Cesty kolem Floresti ve vzdálenosti asi šesti až deseti kilometrů jsme tak nějak docela dobře znaly, ale známe i jejich tajné cesty? To jsme nyní jely prozkoumat! Gal odfrkla a já otevřela bránu a pak i za námi zavřela. Jely jsme druhou cestou od Azulu spíše a brzy se vyloupneme u Perlovky, kterou jsme poslední dobou spíše příjížděly, než odjížděly. Pohladila jsem hnědku a nechala delší otěž s kontaktem. Gal sledovala svoje okolí a já vesměs taky, kdy jsem chtěla přijít na další výborné místo Během toho týdne jsem maličko asi poztrácela pár tužek, ale ty jsem pak obvykle i nacházela Bylo to zapeklité, opravdu Gal sledovala dění kolem sebe a já se protáhla v sedle a dívala se na mostek, který jsme si přejely. Hnědka sklonila hlavu, já ji nechala a podívala se do plánku, kdy jsem tam rovnou vyznačila pěkný strom k uvázání a balvan k nasednutí. ,,Hodí se to v létě,“ usmála jsem se, pohladila hnědku a nechala ji jet cestou mezi stromy, které nás chránily před větříkem, který se proháněl po louce. Gal našpicovala uši a já ji pohladila s úsměvem. Mlaskla jsem a stiskla holeně, kdy vyklusala hned pěkně svižně. ,,No jo, se těšíš na pořádnou prohlídku okolí, co?“ zasmála jsem se, pohladila Galaxii po krku, kdy zafrkala a já s úsměvem vysedala zatím na pravou přední. Gal frkala, já ji nechala odžvýknout, maličko měla otěž více v ruce, aby nebyla prověšená, ale byla volná. Mapka byla zase mezi posedlím a beránkem Gal si přežvýkla, já se dívala kolem sebe a nechala přejet do druhé stopy, kde nebyly zbytky po louží. Zlehka jsem přesedla, nechala hnědku odžvýknout a sledovala okolí. Po pravé straně to bylo spíše samý keř, zarostlé a rozhodně bych tu Galaxii neuvazovala. Znovu jsem přesedla a přemýšlela, jak to provedeme. Vzala jsem hnědku na rozcestí vlevo na polní cestu, která se ovšem měnila vzápětí na louku, kde jsem hnědce udala jen lehkou cvalovou pobídku a hlas, kdy Gal frkla a nacválala. Šla jsem do stehenního sedu, usmívala se a byla ráda, že mám pod sebou skvělé zvíře, kterým Gal byla. Tohle prostředí jsme znaly nazpaměť, navíc jsem veškeré stromy a balvany a hlavně skoky dle paměti mohla zapsat už včera večer. Stále ale nejhezčímísto bylo odpočívadlo nad Andělskými vodopády, kam jednou vezmu i Cassie, protože to byl vážně skvělý výhled. Všimla jsem si, že před námi je nějaký manželský pár s dětmi a mají psa, myslím, že to byl ovčák. ,,A kluuus,“ zasedla jsem do sedla, zpevnila a zatáhla břišní svaly a sedla více do sedla. Byl to jen úkon používaný při přechodech, nechtěla jsem hnědku brát do polovičních zádrží. Gal frkla, stříhla ušima, přežvýkla a přešla do klusu, kdy jsem chvilku vysedávala, než jsem ji nechala přejít do kroku a vzala více ke kraji lesa, kdy jsem si tu rodinku před sebou prohlédla. Muž podržel psa a já se usmála. ,,Dobrý den,“ usmála jsem se, kdy mi všichni odpověděli a děti nás s úžasem sledovaly. Já se usmála, pohladila hnědku a na lesní cestě, když tu nikdo nebyl, nechala hnědku naklusat. ,,Proč nám vždy něco přijde do cesty?“ ušklíbla jsem se se šeptem k hnědce a ta frkla a pohodila hlavou. Usmála jsem se, podrbala ji a odmáčkla pravou otěž, odžvýkla si a šla více na pravou stranu. ,,Hodná,“ usmála jsem se, pohladila ji a nechala ji odžvýknout na levý koutek, předtím na pravou stranu jsem totiž tiskla i pravou holeň a levou měla za podbřišníkem lehounce, aby hnědka přejela do pravé stopy. Šlapala krásně a já měla z ní radost. Přesedla jsem si, nechala volnější otěže a sledovala, že Gal jde uvolněně vpřed, nabízí mi přilnutí. Byla jsem ráda za ni, nechala jsem ji odžvýknout a měla otěže asi na 4 zarážky. Gal šlapala krásně kupředu, ale po chvilce jsme přešly do kroku. ,,Dnes to bude záhul, věř mi,“ usmála jsem se, kdy hnědka frkla a já si vybrala turistickou cestu, kde nejspíše chodí moc turistů, ale nakonec ji křížila jezdecká stezka, po které nás nikdo nepřekvapí – jedině sebevrah Zastavila jsem hnědku na rozcestí a nechala volné otěže, zatímco jsem si vytáhla mapku a sledovala v ní, kam bychom měly spolu jet. ,,No, poud pojedeme po stezce jezdecký, tak bychom mohly podjet ten kopec nad anděláky, tudíž pojedeme kolem toho potoka, který jsme viděly předevčírem…jestli pojedeme po turistické, dostaneme se na místa s lidmi, jak je ten tábor..,“ říkala jsem nahlas, zakreslovala dle paměti ještě věci z lesa, kterým jsme projely před tím a sledovala vyznačená místa na mapě. Gal stála klidně, rozhlížela se a já rejdila prstem v mapě. Většinu věcí jsme díky objevování měly již zapsané, ale tahle cesta kolem potoka je neprobádaná, a tak jsem se místo projetí kolem tábora, kde se to hemžilo lidmi, hlavně starými seniory, jsem se rozhodla pro cestu jezdeckou, kde na nikoho nenarazíme, leda že by to byl sebevrah Gal odfrkla, já schovala mapu a stiskla holeně, kdy se hnědka rozešla. Usmála jsem se, sledovala cestu kolem a nechala ji naklusat. Vjely jsme do krásného lesa, který jezdeckou stezku lemoval. Nic tu nebylo, jen klid, ptáčci jarabáčci a vše kolem krásné, až by se jednomu zželelo tu něco utrhnout. Sledovala jsem vše kolem. Přišla odbočka, rovně do kopce, doprava dolů, kdy se cesta snižovala prakticky pomalu a nebylo to poznat. Vzala jsem hnědku doprava, kdy frkala a já se usmála. Nebyl to kopec dolů, kdy bych musela být v sedle zakloněná, dalo se to a já se usmívala, ale na jedné z rovinek, která se stáčela spíše nyní doleva, jsme přešly do kroku, kdy jsem hnědku pohladila po krku, usmála se a sledovala potok. Unášela jsem se krásou kroku i té přírody kolem. Vytáhla jsem mapu, která měla tvrdší podklad, aby se do ní dobře psalo i za jízdy. Rozhlédla jsem se kolem, nechala zahozené otěže a věnovala hnědce jen holeně a pohled vpřed, abych dávala pozor na cestu samosebou. Hnědka frkla a já se podívala na pár stromů u cesty. Zapsala jsem je a i tu odbočku se spadlým kmenem, který byl pro tuto stezku stvořen jako překážka a kdo o ní nevěděl, nejspíše ji objížděl. Já ji dnes neobjela, já jela jinudy, ale příště si ji můžeme klidně skočit. Hnědka frkla, natáhla hlavu a sledovala cestu kolem sebe. Já se usmála, zakreslia rychle pár bodů, měla jsem různá znamení, proto mi stačilo namalovat kolečko pro strom, čtverec pro balvan a pak různá hesla a zkratky A na pokoji to pak překreslím do pravé mapy, kdy tohle byla pomocná, měla jsem dvě mapy, tu druhou jsem si nechala vytisknout, abych mohla tuhle klidně i ztratit Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a vydechla. Usmála jsem se, schovala mapku a nechala hnědku přejít přes mini mostek, co vedl přes potok, kdy jsem hnědku za mostem zastavila, nechala jít k potoku a nadzvedla se v sedle, když pila. Pohladila jsem ji a usmála se, byla to průzračná voda a já se rozhlédla kolem sebe. Vyrazily jsme dál a já cítila, že jsme trochu výš, než obvykle. Vyjely jsme na turistickou cestu, která šla pěkně do kopce. Nechala jsem hnědku naklusat a zvedla se do stehenního sedu, pohlídala jsem ji, aby šla od zádě a nevalila se na předku. Frkala, ale stoupala do kopce, kdy by nejspíše nejradši vycválala. Nedovolila jsem ji to už jen hlasem, kdy jsem ji odhadla dobře. Ještě jsem podržela otěže tak, aby se do nich případně uhodila, ale nakonec se s tím spokojila a klusala vpřed a vzhůru. ,,Šikovná,“ usmála jsem se a sledovala kopec, který snad neubíhal, ale doufala jsem, že už budeme nahoře. Pšíkla jsem, to sluníčko bylo otravné. Gal frkla a odžvýkla si. Já se usmála. Pěkně zabírala zadky, ano, posílí si svaly a srdce s plícemi se jí taky odvděčí. Já na tom byla hnedle stejně. Usmála jsem se a byla ráda, když jsme se objevily nahoře. Hnědku jsem pochválila a nechala vyklusat na delší otěži a po chvilce přešla do kroku po mém zasednutí, narovnání v kříži, vydržující otěži, pobídnutí holení a hlasu. Hnědka přešla pěkně do kroku a já si užívala rytmus koňského těla pod sebou a jen a jen se spokojeně usmívala na svět kolem sebe. Galy si odfrkla a já ji podrbala na krku a usmála se. Vyfotila jsem nás a vytáhla mapu, vše zakreslila, co jsem si z cesty pamatovala – měla jsem fotografickou paměť, za kterou jsem nyní byla ráda Slyšela jsem někde z dálky jakési hučení. Anděláky jsme měly určitě za sebou a byly jsme docela vysoko, a proto jsme se určitě blížily k Lososové řece a taky že ano! Ten klidnější proud vypadal úžasně, i když bude asi dost studený, ale pamatuju si na mělčinu, která tam byla a tam byla voda docela v pořádku. Začaly jsme se stáčet nahoru po cestě, nebyl to moc velký kopec, ale přizpůsobila jsem se mu a hnědka frkla, ale zabírala dost dobře. Točily jsme se, tedy po kopci, který byl točivý vzhůru, o to super bude cesta dolů, ale můžeme to vzít jinudy. Gal zafrkala, ale zabrala a já ji chválila, až nakonec jsme se objevily na krásné dlouhé a rozkvetlé louce a kousek od nás proudilo tiché rameno řeky a byla tam i blízko mělčina. Hnědka frkla a já se usmála. Pohladila jsem ji, seskočila a vedla ji ke dvěma stromům, které byly pokroucené. Vytáhla jsem vodítko a rozhodla se, že se tu utáboříme. Uvázala jsem hnědku, odsedlala ji a nechala přes záda bederku jenom. Ještě sundat uzdečku a jen na ohlávce a vodítku jsem vzala hnědku k té mělčině. Musela jsem si aj sundat helmu, aby se mi nepařila hlava. Gal frkla a našpicovala ušiska. Hrábla si ve vodě, kdy jsem si sáhla. ,,Brr studí, ale ne moc, napít se můžeš,“ usmála jsem se, pohladila hnědku a ta se s odfrkem napila hned, kdy jsem se usmála. Nabere tak sílu na zbytek cesty. Šly jsme nazpět k pokrouceným stromům, co byly do sebe docela spojené, takže sem si na ně sedla a udělala fotku. ,,Galí, šťastnéh Valentýna Lásko,“ usmála jsem se a dala hnědce pusu, ukázala na svoji tvář. ,,Hubana!“ řekla jsem s úsměvem a hnědka mi taky dala pusu. Pochválila jsem ji a poslala Cassie přání také, ale té jsem poslala přání s hřebcem Usmála jsem se, podrbala hnědku a z brašen vytáhla jablko, to dostala hnědka a já si vzala toasty a pochutnala si na nich. Bylo tu dost signálu a já se napila, zkontrolovala vše v brašnách. Pak se podívala na hodiny. ,,No, za půl hodiny budeme nad Anděláky a pak nás čeká asi hodina a půl cesty domů, to je docela dost, co?“ pusmála jsem se, bylo totiž něco kolem čtvrté hodiny, tudíž jsme sem jely hodiny, ušetřily jsme asi půlhodiny. Gal frkla a já ji podrbala. Mohla se napást, ale po chvilce jsem si ji znovu nachystala, uklidila vodítko, brašny upevnila k sedlu a pokontrolovala vše, jestli nic nepřekáží, není ohnutá dečka a ani sedlo. Zkontrolovala jsem místo odpočinku, zakresila si vše do mapky a rozešla se s hnědkou, abych ji povodila, pak dotáhla podbřišák, stáhla třmeny a nasedla. Pohladila jsem hnědku a vzala na druhou stranu, než jsme přijely. Tahle cesta by měla nějak být úzce spjata s tou, která vede nad Anděláky, vždyť tam taky vedla kolem skály nějaká cesta, ne? Pokud jsem si to alespoň dobře pamatovala. Pohladila jsem hnědku a nechala jít poklidně krokem, brzo si na jezdecké stezce zacváláme, ale nyní půjdeme chvilku krokem, než se zase rozpohybujeme, i když jsme moc dlouho na louce nestrávily. Hnědka frkla a já s úsměvem ji nechala odžvýknout. Cesta se snižovala, proto jsem se lehce zaklonila a nechala ruce vepředu. Nechala jsem kopec dolů na hnědce, kdy se stáčela na levou stranu. Přejely jsme přes nějaký most, kdy pod ním byla rozbouřená divoká řeka, hnědka frkla a já se zatajeným pohledem vše sledovala a vyfotila si to. Naštěstí se dalo fotit s rukama v rukavicích, nechtěla jsem je v žádném případě sundavat. Galaxie si odfrkla a já ji na jedné cestě nechala vyklusat, kdy se před námi po levé straně rozléhaly Anděláky. Vzala jsem hnědku do kopce v klusu, šla do stehenního sedu a nechala hnědku ten kopeček vzhůru vystoupat. Gal pofrkovala a já ji podpořila s úsměvem. Byla jsem s dneškem spokojená. Gal stříhla ušima a já si říkala, jestli bych už neměla hnědce nasadit reflexní věci a sama si vzít čelovku. Gal pofrkovala a po chvilce se cesta stáčela doleva, tudíž se více dostáváme nad Andělské vodopády, kdy jsem hěndku na rovince nechala přejít do kroku, chválila ji a podívala se kolem sebe. Tajil se mi dech na tu krásu kolem. Mrzelo mě, že jsem dnes na cestě k louce neviděla nic nového, ale ono přeci jen ty stromy, spadlé kmeny, balvany a hlavně ten balvan, co vypadal jak nějaký člověk..Vše bylo tak krásné, až jsem hnědku u posezení zastavila. Znovu to krásné posezení. Pohladila jsem Gal, nabídla jí kousek pamlsku,, kdy jsem odepla nánosník, aby mohla dobře rožvýkat. Zatím jsem sundala kamaše a nasadila reflexní věci a rovnou si nasadila na helmu čelovku. Koukla jsem se, kolik je hodin. ,,Budeme to mít jen tak tak,“ usmála jsem se, pohladila hnědku, kdy si odfrkla. Nasedla jsem znovu a začala jíst jablko, kdy hnědka frkla. Měla zase zaplý nánosník, ale přeci jen jsem jí kousek jablka dala a pohladila. Usmívala jsem se a vzala Gal na cestu vpravo, kterou jsme předtím nejely a mně se nechtělo z toho kopce a tato cesta vypadala skvěle, spíše se stáčela, než že by šla rovnou prudce dolů. Jen jsem se lehce zaklonila, nechala ruce vepředu a sledovala vše kolem, až jsme byly dole na rovince a tam stál starý, opuštěný mlýn, byla to jako nějaká chaloupka, co vypadala strašidelně, ale navíc tak tajemně, až magicky. Usmála jsem se a podívala se po okolí a hnědka zastavila po zádrži. Pohladila jsem ji a zakreslila si to, všechno, jak tu cestu dolů, tak tento opuštěný mlýn. Tohle se všechno moc hodilo, jednou se to bude hodit. Nadechla jsem se, vydechla a dívala se kolem sebe, kde to na mě dýchalo hodně vůněmi. Pohladila jsem Gal a nechala jet dál. Najely jsme na jezdeckou stezku, kde jsme si nakonec i zacválaly :3 Hnědka frkala radostí a já ji nechala, aby si tento cval užívala. Jely jsme po cestě, kde měl být onen kmen, proto jsem si po chvilce zlehka dosedla do pracovního sedu, hnědku si zpracovala do shromážděného cvalu přes poloviční zádrže. Hnědka frkala a když viděla kmen, pofrkala a já se usmála. ,,Ano, jdeme si skočit,“ zubila jsem se a odpočítávala si kroky, hnědka zafrkala a nakonec jsme se dostaly ke kmenu, já držela lopatky zpět, narovnaně jsem seděla, holeně dýchaly s tělem koně a já mlaskla, stiskla holeně a hnědka šla přes kmen, kdy jsem ji chválila a šla společně s energií zadních nohou vzhůru a zapřela nohy o opěrky. Gal frkla, stříhla ušima a já nechala proklouznout otěž a dala ruce více po krku nahoru. Gal frkla a já se snažila nehrbit. Doskočily jsme pěkně, já hnědku vypobídla, chválila ji a usmála se. ,,Ták je hodná holka,“ usmála jsem se, podrbala ji a nechala najet na cestu na levou stranu a vzápětí nechala přejít do klusu, kdy jsem ji nechala vyklusat na delší otěži. Viděla jsem, že se pomalu zatahuje, buď bude pršet, nebo začne být tma, buď a nebo Gal frkla a já se usmála, přesedla jsem si, nechala ji odžvýknout, o dvě zarážky si zkrátila otěže, nadechla se, vydechla a vyjely jsme z jezdecké stezky, najedly si do Starého lesa, ale chtěla jsem vyjet u Perlovky, musela jsem si přejít s hnědkou do kroku, dávala pozor na cestu. Pomalu byla tma a to se mi moc nelíbilo, ale pohladila jsem hnědku, usmála se a podrbala ji. Gal si odfrkla a já rozsvítila svítilnu na helmě, kdy Gal pootočila hlavu, já ji pohladila a podívala se na mapku, kde se tahle cesta vyskytla. Usmála jsem se, zastavila hnědku, dokreslila tam pár nezbytností a energickým krokem jsme dojely k mostku, přejely jej a já se spokojeností nechala hnědku jít na zahozené otěži až k zadní bráně Floresty. Byla jsem jak Bludička. ,,Co to tu jede za bludičky?“ zasmál se někdo. Byl to Sebastian. ,,Pche… já ti ukážu bludičku, ale těš se, nebude to nic pěkného,“ zašklebila jsem se, pohladila hnědku a u stáje vypla čelovku, pohladila hnědku, povolila podbřišák, nánosník a vytáhla třmeny. Konečně jsme byly zpět! A měly splněn týden!