jennifer+galaxie: Vyjížďka ke dni objevů 1/3

Podívala jsem se na hnědku, která stála vedle mě před stájí a frkla. ,,No, jedeme ven,“ zazubila jsem se a podívala se na oblohu, jak to dnes vypadá. Dnešní cesta vede jen k Loutně, ale pak to prodloužíme příště až k vodopádům :3 Ukázala jsem hnědce mapu pohladila ji s ní, kdy se Galaxie na ni zahleděla, ale frkla, přešlápla si a jakoby mě svým pohledem už vybízela do sedla. Zasmála jsem se, ale stáhla si třmeny, dotáhla podbřišák a nasedla. Zkontrolovala jsem obsahy brašen a stiskla holeně. ,,Užij si vyjdu!“ mávla na mě Sue a já na ni taky. ,,Děkujeme, tedy za dvě hodiny!“ zazubila jsem se. ,,Máš mobil?“ zeptala se mě ještě, kdy jsem přikývla a usmála se. U brány jsem hnědku zastavila, rozložila mapu, zašustila a pohladila ji s ní Galaxii, která si jen odfrkla já ji pohladila a otevřela si čipem bránu. Gal stříhla ušima a já ji nechala jít. Usmála jsem se a ještě za námi bránu zavřela a nadechla se příjemného vzduchu po dešti. Bylo kolem desáté hodiny, tak akorát na pořádný mejdan Tedy, desátá hodina ranní moc ne, ale nevadí. Podívala jsem se na mapku, věděla jsem, že se naše cesta bude nyní ubírat směrem kolem štoly, kterou jsem před několika dny objevila. Gal stříhla ušima a já se pousmála. ,,Ano, tudy jsme jely, doufám, že si někde zacváláme a nebudeme jen tak bezmezně chodit krokem, půda je na cval skvělá,“ pohladila jsem hnědku a strčila si mapu do kapes bundy. V náprsní kapsičce jsem cítila mobil a byla spokojená, ale v tu chvíli mě napadlo, že bych si měla všímat signálu, naštěstí můj senzor v mobilu mi to dával dost jasně najevo, stačilo si jen zapamatovat prvotní místa a sledovala jsem stromy. Vzala jsem k ruce mapu, přehla si ji, abych držela jednoruč otěže – díky bohu za provazový – a v druhé plánek kde jsem viděla jasně ten strom, který jsem si na procházce označila jako uvazový kousek. Signál tu byl, byla jsem zatím tedy bez obav, schovala si mapu a spokojeně nechala hnědku vyklusat. Začala jsem do rytmu vysedat a Gal frkla nadšeně a sledovala svoje okolí. ,,Tudy jsme moc často nejezdily, viď, ale mohly bychom začít,“ zazubila jsem se a dle mých myšlenek bychom mohly jet na louku, kde se nachází ten kmen stromu a kousek od něj dál ještě další dva, které jsou perfektně připravené ke skákání. ,,Skočíme si dnes?“ usmála jsem se, projela hnědce ve hřívě rukou a nechala ji odžvýknout. Gal pofrkovala a já se usmála, kdy jsem ji jen lehounce nechala přejít do kroku a najela si na slalom mezi stromy, abych si ji ještě před výkonem na kmenech parádně rozhýbala. Gal přistupovala k pobídkám velice dobře a měla prostupnost tudíž dnes namoudoši skvělou. Byla jsem spokojená a chválila ji. Na rozcestí jsem ji zastavila, podrbala a vytáhla si mapku, kdy jsem se podívala na to, kde jsme. Zakreslila jsem pořádně rozcestí, kdy jsem si i napsala, kam ta cesta vede. Zase jsem mapku uklidila a pohladila hnědku a chválila, že klidně stojí. Ale po cestě doleva jsem jet nechtěla, tudy bychom mohly jet příště, ale dnes jsem vzala hnědku na druhou cestu, kdy ji nechala naklusat. Cítila jsem živý dopředný chod a vysedala do rytmu s pocitem blaha, jaké to stvoření mám pod sebou. ,,Kdys měla naposledy špatný den brouku, už vím když jsi měla říji!“ Zasmála jsem se, kdy Gal frkla, stříhla ušima a my vyjely na velkou krásnou louku kdy jsem hnědku lehce vzala na levou ruku a tam byl onen 40 cm vysoký kmen. Samosebou jsem věděla, že za ním a před ním je skvělé místo a terén nebyl nijak poškozený a hrbolatý. Galaxie potěšeně frkla a já se pousmála, přesedla si do pracovního sedu a jemně hnědku vypobídla kupředu, aby šla opravdu krásně klusově vpřed. ,,Paráda,“ pousmála jsem se a sledovala místo za překážkou, holeně dýchaly s tělem koně, lopatky jsem měla zpět, maličko jsem hnědku nechala odžvýknout a počítala si kroky. Měla bych nechat už všechno na hnědce, ono nebyl špatný nápad si to odkrokovat Zůstala jsem v pracovním sedu, stačila lehká pobídka a Gal frkla a já šla do stehenního sedu, kdy hnědka lehce se odrazila zadníma nohama a dělala, že tato překážka pro ni nic není, švihla ocasem já zůstala mimo sedlo s mým pozadím a dala ruce dopředu po krku a lehce nechala proklouznout otěž. Gal natočila boltce na mě, frkla a já se vyrovnala s doskokem, kdy jsem čekala, že se Galia dá do cvalu. Doskočila pěkně, pochválila jsem ji a od skoku vypobídla, kdy hned naskočila do cvalu, zafrkala a hodila si potěšeného kozlíka. ,Hele ty kozlice jedna nevyskákaná, skákat můžeš ve výběhu, ale ne tady,“ zardudila jsem se, ale zasmála se a zůstala ve stehenním sedu, kdy si hnědku vzala maličko k pravé straně a zadívala se na další kmen, který byl možná maličko vyšší. ,,Chceš ještě jednu?“ usmála jsem se, ale odpověď jsem nedostala, i tak jsem si lehce sedla do pracovního sedu, hnědku poloviční zádrží dostala do shromážděného cvalu, kdy frkala a šla pěkně vznosně dopředu. Pousmála jsem se a sledovala místo za překážkou. Maličko jsem ji nechala odžvýknout, pobrala si otěže, ale ne moc. Gal frkala a já se dívala za překážku, přišla chvíle nepletení se do věcí koňovi, protože ten má velkou hlavu ,,To zvládneš!“ podpořila jsem ji, nechala holeně dýchat s tělem, lopatky zpět, pohled kamsi za překážku a cítím pohyb hory svalů pode mnou. Odpočítala jsem si, stiskla holeně, mlaskla a zvedla se ze sedla s energií zadních nohou a dala ruce nahoru po krku a nechala proklouzlou otěž. Gal měla tak berličku a já ji podporovala v doskoku. Pak jsme měly točit na levou ruku, proto jsem prošlápla levý třmen více a chválila hnědku hned po doskoku, který se jí vydařil. Nechala jsem ji odskočit pěkně od kmenu, kdy ji vypobídla, zkontrolovala jsem nohy a mohla hnědku jen a jen zase pochválit. ,,Dnes to šlape skvěle,“ usmála jsem se šťastně a Galaxie zafrkala, kdy jsem se usmála a nechala ji po pár metrech ve cvalu přejít od klusu. Zasedla jsem do sedla, napla se v kříži, zasedla více, ruce mírně přizvedla, dala vydržující otěže a vypobídla holeněmi jemně hnědku. Gal tohle znala, řekla jsem ještě zdůrazňující pobídku kluus a Gal s odfrkem přešla do klusu, nechala jsem jí vytáhnout pomalu otěže a vklusaly jsme do lesa, kde bylo příjemně, možná by mohlo být tepleji, ale musela jsem si zvykat na tento druh počasí. Gal frkla, potřásla hlavou, kdy jsem ji podrbala a přesedla si. ,,A krook,“ usmála jsem se po chvilce a Galaxie přešla po poloviční zádrži, kterou jsem opakovala. Chválila jsem ji a podívala se na mobil, jak jsme na tom signálově. ,Hodil by se stojánek na koňský krk, abych to kontrolovala“ odfrkla jsem si, ale pak si nějak proštelovala všechno v aplikaci, až jsem na něco přišla. ,,Gal, hou, stůj,“ usmála jsem se, zatnula břišní svaly a podsadila si. Gal zastavila a pootočila na mě zvědavě hlavu. ,,Vydrž na něco jsem kápla,“ ušklíbla jsem se a najednou jsem měla mapu signálu celého mého okolí. ,,Tohle se využije,“ zazubila jsem se a vytáhla mapu a hned si tam vše zakreslila, tedy jen to nejdůležitější. ,,Si s tim pak musím vyhrát na pokoji, jdeme,“ usmála jsem se, stiskla holeně a Gal se rozešla dopředu. Tato vyjda nás měla zavést k Loutně, snad se tam dostaneme ještě dnes Galaxie frkla a já schovala mapu i mobil. Byla jsem spokojenost sama a kdo by nebyl spokojenej, když jeho mapa je hnedle celá už popsaná vším možným Protáhla jsem se a v sedle, pustila otěže a dala ruce nahoru a jemně mi křuplo v ramenou. Gal dala uši dozadu a sledovala mě alespoň jinak. ,,Jo, jsem už stará, to víš,“ zazubila jsem se, pohladila ji a nechala vyklusat, kdy jsem se po cestě podívala, ale nebylo tu nic, co by bylo zajímavé. Stromy zde byly celkem dost slabé a z kamenů by se nedalo vstoupit. Přesedla jsem si, měla očky na šťopkách a nechala hnědku najet na rozcestí vlevo, kdy jsem si to zapamatovala, že si t opak zapíšu. Ale nevěděla jsem, že hned po zatáčce budeme muset stavět, protože se tam objevilo něco úchvatného. Nechala jsem hnědku přejít přes celou zádrž do zastavení a jen s překvapeným výrazem v očích doslova čučela před sebe a vytáhla mobil. Vyfotila jsem ho, jinak to nešlo. On na nás hleděl taky. Jelen evropský… naprosto úchvatné zvíře, právě přes cestu přebíhalo jeho stádo a já fotila kdy samosebou byly vidět Galaxiny našpicované uši dopředu. Seděla jsem nehybně, on jen na nás koukal, ale jakmile přeskočila poslední laň, on odběhl taky. Tajil se mi dech, ale usmála jsem se šťastně. Vytáhla jsem rovnou mapu, zakreslila rozcestí a všimla si pěkného stromu, proto jsem ho hned zakreslila a nechala hnědku vykročit, kdy jsem si mapu dala pod zadek – jo jetli spadne, bude to blbý ale měla jsem beránek, proto jsem se rozhodla mapu dát pod něj a tužku strčila do kapsy – naštěstí mám v brašně 4 Galaxie frkla a já ji nechala naklusat. Hnědka frkla a vyklusala hned, jakmile jsem stiskla holeně. Byla jsem moc ráda, že jsem se do toho týdne objevů dala, moc mě to bavilo. Sledovala jsem trpělivě své okolí, kdy les najednou prořídl a před námi se objevila v celé své kráse Loutna. ,,Wau, jsme tu,“ usmála jsem se šťastně a nechala hnědku přejít do kroku. Pohladila jsem ji a nechala zastavit, kdy jsem si zakreslila hned krásné kmeny stromů, co tu stály, protože se budou hodit k přivázání. Mohla bych to zkusit, a tak jsem sesedla a vytáhla z brašen vodítko, které jsem připla k provazovce, kterou měla Gal pod uzdečkou, příště spíš dám provazovku do brašen, ale zase takhle to bylo rychlejší. Uvázala jsem Gal a vytáhla z brašny jablko, půlku jsem si vzala já a druhou dala hnědce, musela jsem povolit nánosník, aby ho mohla líp schroupat. Napila jsem se a šla blíž k Loutně, kdy jsem na hnědku mluvila, ale ta jako by se nic nedělo a začala se pást Mluvila jsem však stále a schovala se za hradní zeď, ale pečlivě si zakreslila Floresthenge a taky kameny, co byly od posvátného místa dál samosebou!, a vše co kolem dokola bylo a dalo se použít. Pak jsem se podívala po jedné cestě, kam vede a zahlédla tam pěknou chaloupku, jak z perníku. Pískla jsem si a šla k hnědce, která se na mě otočila, frkla a já ji podrbala a zase zapla nánosník. Nabídla jsem jí kostku cukru a nasedla do sedla, kdy jsem si odkašlala, zasmála se a zase sesedla. ,,Nemůžeš mi připomenout, že bych tě taky měla odvázat?“ zazubila jsem se, odepla vodítko, dala ho do brašen, nasedla a konečně jsme mohly vyjet na cestu. Chaloupku jsem si zakreslila a rozhlédla se ještě kolem dokola. Nic více tu již nebylo, ale přeci jen jsem viděla menší potůček, kdy jsme podél něj jely,já ho zakreslila a přemýšlela, kde asi končí, když jsem mapu založila a nechala hnědku naklusat, přišla mi tak krajina povědomá každou chvilkou. ,,Teda my fakt divně jezdíme křížem krážem sleduj, Perlovka!“ Zasmála jsem se. Opravdu, tenhle mini potůček končil v Perlové říčce, hnědka frkala šťastně a já se zubila a zadívala se na mobil. ,,Máme ještě patnáct minut,“ usmála jsem se, nechala hnědku přejít do kroku a podrbala ji. Nechala jsem vytáhnout otěže a rozhlížela se kolem sebe, kdy jsme z cesty, která vedla kolem louky, přejely do lesa a hned před námi byl most. Ten jsme lehce přejely a Gal hned tušila, kde jsme. Odfrkla si a já s úsměvem na rtech ji vyfotila a poslala jelena Cassie, určitě se jí bude líbit. Byla nyní pryč, mimo Florestu, ale ne na dlouho, brzy se určitě vrátí! Jinak bych si pro ni dojela Podrbala jsem hnědku a sledovala pomalu se blížící zadní bránu Floresty. ,,A jsme doma, s pěti minutovým spožděním,“ povzdechla jsem si a otevřela bránu, kdy jsme projely a já za námi zavřela. ,Uý mi kručí v břiše,“ zazubila jsem se, kdy hnědka pofrkala a kopyta doklapala na cestě, až jsem viděla několik očí v okně jídelny a jen se na všechny zazubila, sesedla a podrbala hnědku. Povolila jsem podbřišák, nánosník, dala si mapu do kapes a vedla hnědku směr box.