jennifer+galaxie: Vyjížďka ke dni objevů 2/3

Měla jsem vymalovanou mapku, ještě nás čekají dvě jízdy ven a budeme mít objevy splněné. Tedy dnes jedem ven a pak si necháme vyjdu na neděli. Gal frkla a zadívala se směrem k výběhům. Pousmála jsem se, dotáhla podbřišák a stáhla třmeny. Galia si přešlápla, ale dál stála klidně, kdy jsem se usmála, pohladila ji po krku a nasedla do sedla. Zkontrolovala jsem brašny a mávla na Jasona s Laurisem, kteří zrovna dojížděli ke stáji od jízdárny. Stiskla jsem holeně a Gal šla směr brána, která se zrovna otevřela. Hnědka natáhl krk dopředu a já se podívala, co se bude dít, ale ještě jsem vzala hnědku stranou a nechala ji zastavit. ,,Stůj holka, hodná,“ usmála jsem se, projela jí ve hřívě a spatřila auto Toma. Mávla jsem mu, kdy zastavil u nás. ,,Kam razíte dámy?“ pousmál se. ,,Máme týden objevů, tak plánujeme k Andělským vodopádům a do čtyř hodin snad budeme zpět,“ usmála jsem se. ,,No, je jedna hodina, to chcete jet tak dlouho?“ zasmál se trenér. ,,Jojo,“ zazubila jsem se. ,,Už jste zkoušely úlohu drezurky?“ ,,Ještě ne, asi až příští týden,“ usmála jsem se, kdy se Tom usmál, kývl popřál nám hezkou cestu a odjel ke stájím. Stiskla jsem holeně a Gal si odfrkla a vyrazila vpřed. Pousmála jsem se, podrbala ji a navedla na cestu, kudy jsme už jednou, tedy víckrát šly za tento týden Gal si odfrkla a natáhla krk dopředu. ,,Takže, máme prochozený cesty kolem tohoto místa,“ řekla jsem zamyšleně a vytáhla si mapku, kdy jsem hnědku zastavila a rozložila mapu přes krk koně. Gal se ohlížela kolem sebe a já sledovala, co mám zapsané a co ne. ,,Mohly bychom jet k Andělákům tou cestou, která je nad nimi v kopci a shlížet na vodopády zeshora. To bude nádherné, co myslíš?“ usmála jsem se a hnědka frkla. Složila jsem mapu, dala ji pod beránka a podívala se na mobil. Opravdu jsme měly času habaděj a já pro jistotu řekla Sue i radši časový termín pět hodin, ale to se snad vrátíme. Stiskla jsem holeně a s hnědkou vyrazila zase na cestu osudu Nebyl to zrovna přívětivý osud, i když no jo byl, podrbala jsem hnědku, která natáhla krk dopředu a frkla. Usmála jsem se a nechala ji naklusat, vysedala jsem do rytmu, zlehka jsme si vyjely zatáčku a já si přesedla, nechala hnědku přežvýknout a sledovala dění kolem sebe. V okruhu pěti kilometrů od Floresty jsme tohle prozkoumané měly. Netušila jsem, kilometrů jsou vzdáleny Anděláky, ale tímto tempem tam budem za…. No máme dvě hodiny tam a zpět, takže je to skvělá zpráva a můžeme i objevovat při cestě. Galaxie frkla a sledovala dění kolem nás. S Galií jsme přešly do kroku. Vzala jsem ji mezi slalom stromů, bylo to tu vyježděné – od nás a hlavně to tu vypadalo úžasně a dalo se zde skvěle trénovat ohýbání a reakce na holeně, ale jízdárna s tyčemi je lepší. Pousmála jsem se a naváděla hnědku postupně a opatrně mezi nimi, vyjížděla si s ní oblouky pečlivě, přikládala otěže, tiskla pravé holeně, jak jsem měla a pak s hnědkou vyjela ven a chválila ji. Naklusaly jsme si a já věděla, že minule jsme cválaly na louce, proto dnes pojedeme po cestě a neskočíme si nic, ale to vůbec nevadilo. Zajely jsme na levou stranu na rozcestí, vzpomněla jsem si, že jsme tudy jely včera na zpáteční cestě, až jsem se divila, kde jsme se to vzaly Gal si odfrkla, když mi asi četla myšlenky, sklonila hlavu, odfrkovala a šla pěkně od zádě. Já ji nechala neprověšenou volnou otěž a byla spokojená, taky co naplat, když mám tak skvělého koně pod sebou. Usmívala jsem se, podrbala hnědku a podívala se kolem sebe, kdy jsem chtěla zachytit nějaký bod, který bych si zakreslila do mapy, ale nic tu nebylo, vesměs všechny body jsem měla již zapsané a vybarvené, jak se slušelo a patřilo Podívala jsem se do hloubi lesa, kde jsem spatřila odbíhající srnku, usmála jsem se a přesedla si. Gal frkla a natáhla hlavu. Usmála jsem se, pohladila ji a nechala odžvýknout. Gal frkla znovu a já si s ní najela na jezdeckou stezku, byla zapsaná na mapě a nezdálo se mi, že by zde mělo být něco k zakreslení, navíc jí jedu i poprvé vlastně, takže bude naše premiéra Zasedla jsem do sedla, vnější holeň dala za podbřišák, vnitřní na, vnější otěží jemně zaktivizovala koutek, malskla, houkla, stiskla holeně a Gal se zafrkáním pěkně nacválala. ,,Šikulka,“ usmála jsem se, pocítila první cvalový krok, kdy mě to lehce zhouplo, ale to už jsem se „posadila“ do stehenního sedu, zapřela kolena do opěrek, narovnala se v zádech, lýtka, prošlápla paty, špičky ke koni, pohled před sebe a ruce u koňského krku. Bylo to tak nádherné a já se blaženě usmívala. Gal frkala a hrdě cválala po cestě, která byla pro koně jako stvořená. Cítila jsem ten vítr, co se mi opíral do obličeje a do vlasů, které zpod helmy vlály. ,,Božííí,“ řekla jsem s úsměvem, Galaxie frkala a já se usmála. Nechtěla jsem hnědku zbytečně hnát dlouho, proto jsme asi po půl kilometru přešly do klusu, nechala jsem hnědku vyklusat v klidu na delší otěži a pohladila ji, protože ten cval byl něco úchvatného. Usmívala jsem se a pohladila hnědou kobylku po krku. Přesedla jsem si a oddechla si. ,,Krása, že jo?“ usmála jsem se a jely jsme na rozcestí vlevo, kdy jsem hnědku nechala přejít do kroku a vytáhla opatrně plánek, držela otěže v levé ruce a zatím se dívala na plán a kolem sebe. ,,Jsme tady…,“ zabrblala jsem a sledovala místo kolem nás i mapu. Gal jsem zastavila a zapsala tam, že tu je asi pět stromů, co se hodí na uvázání koně. Ve cvalu jsem viděla jednu velkou šmouhu – kámen, co se hodí na nastupování. Odhadla jsem na mapě, kde asi tak byl, ale nechtělo se mi vracet, jen jsem se otočila v sedle, skousla ret a pokusila si to odhadnout. Pod námi bylo celkem malé údolí, v kterém protékala jakási říčka. ,,Jé, to je nádherný,“ usmála jsem se jiskřivě a zakreslila i toto, naznačila jsem, že k potůčku vede svah dolů, možná by se to dalo sejít, ale dala jsem tam vykřičník, že jedině na začátku stezky, tady to nebylo možné. Stiskla jsem holeně, hnědka se rozešla a já se podívala kolem sebe a schovala mapku. Měla jsem v plánu vzít hnědku do toho kopce, co se objevil za cestou více vlevo. Objížděly jsme lehce Loutnu, která nyní byla dost dobře vidět mezi stromy. Vytáhla jsem si mobil a vyfotila si ji a dala si selfie s hnědkou Musím to poslat Cassie! Galy frkla a já se usmála. Před námi byl kopec, Gal jsem dostala na zadek a stiskla holeně, aby šla pěkně dopředu. Šla jsem do stehenního sedu a dala otěže s rukama ke krku. Gal frkla a začala zabírat. Nebyl to moc kopec do výšky, jako spíše že byl táhlý. Takové jsem nenáviděla a kdyby se tento kopec jmenoval Svinský, nejspíše bych se tomu vůbec nedivila . Gal zafrkala a já se pousmála a podrbala ji otěží na krku. Zlehka jsem zase začala s pravou zadní tisknout pravou holeň, s levou zadní levou holeň, dokud jsem necítila příjemnou práci zadních nohou. Už jsme šly opravdu do kopce správně, netiskla jsem holeně a jen si to vychutnávala. Galaxie chůzí do kopce posílí zadní nohy, nabere kondičku a bude to mít skvělý vliv na srdce i plíce. Galaxie by nejraději vyklusala, ale v tom jsem jí bránila a musela tudíž šlapat vpřed. ,,Už by mohl být konec,“ řekla jsem si a hnědka to odsouhlasila se zafrkáním. ,,No jo, já vím, ty moje parní mašino,“ zasmála jsem se a když jsem zahlédla konečně rovinku, oddechla jsem si a poplácala hnědku po krku. Dosedla jsem do sedla a vzala ji na cestu vpravo, která se celkem začala stáčet a maličko jsem poznala klesání, ale nebude to tolik znatelné, proto jsem vzala hnědku mezi stromy ji naohýbat, když jsem nevěděla, co jiného dělat, rovnou jsem po udělání slalomu zakreslila tyto stromy do mapky, zakreslila i ten hnusný kopec, ale zase pak i ten nádherný výhled, který se nám po chvilce ukázal. Za chůze se malovalo delikátně Naštěstí hnědka šla dobře vpřed, byla zvědavá a já byla spokojená, že takovou kobylku mám. Podrbala jsem ji a zakreslila i pěkný strom, který zde byl. Gal frkla a zadívala se na ten výhled, který byl vlevo. ,,Je to tu úžasný,“ usmála jsem se a před námi se objevilo jakési odpočívadlo se studánkou a posezením. ,,Jé koukej,“ usmála jsem se a hnědku u studánky zastavila a sesedla. Podrbala jsem hnědku a poodepla nánosník, kdy jsem jí připla k provazové ohlávce vodítko, které jsem vytáhla z brašen a zavedla ji ke stromu, který zde byl významně krásný a byl blízko k posezení. Vytáhla jsem si věci a šla si je rozložit na stůl nebude piknik, jen jsem chtěla zakreslit toto místo i se studánkou a stromy i kameny a rovnou vytáhla půlku hrušky, kterou jsem měla nakrájenou. Podělila jsem se s kobylkou a podívala jsem se na studánku, raději jsem se napila z flašky a vzala si jeden toast, který jsem si vzala od Sue na přání :3 ještě že tu tetičku máme a nenechá mě o hladu! Nestíhaly jsme totiž svačinu Hnědce jsem povolila i podbřišák a nechala ji uvázanou a pohladila ji. V brašnách bylo vše potřebné, baterky do čelovky, ochrané kamaše,, které svítí ve tmě a i dokonce obal na podbřišák a různé další potřebné věci do tmy. Na mobilu jsem měla asi 90%, což bylo ideální. Naštěstí jsem měla v brašnách zdroj, tudíž bych mobil mohla kdykoliv doplnit. Hlavně jsem měla i jídlo a nějaké mlsky pro Galku. Sledovala jsem dění kolem, dozapisovala si různé věci a byla spokojená. Gal frkla, já dojedla, dopila a porozhlédla se kolem. Gal začala žrát trávu a já ji po chvilce odvázala a vzala k vodě, aby se napila, kdy i tak rovnou učinila. ,,Dobrá vodička?“ usmála jsem se, nechala hnědku odloženou, poklidila věci do brašen, vše pozapínala, podívala se na mobil a zakreslila, že tu je dost dobrý signál. Jen na vrcholku kopce nebyl moc extra silný, proto jsem i toto zaregistrovala do mapky, postavila hnědku na cestu, smotané vodítko dala do brašen, zase je zapnula, a nasedla do sedla po upevnění nánosníku na původní velikost. Gal frkla a já ji s úsměvem pohladila. ,,Krásná vyjda, nemyslíš?“ usmála jsem se a stiskla holeně, kdy hnědka frkla a šla znovu dál. Podívala jsem se na mobil, kolik je hodin. ,,Už bychom měly být na místě, jedeme hodinu a půl, trochu to jedeme větší oklikou,“ ušklíbla jsem se a hnědka s odfrknutím vjela do hlubšího lesa, kde byla menší zima, ale nám to nevadilo. Naklusaly jsme a já nechala trochu volnější neprověšené otěže, ale hnědka mi nabízela nadále přilnutí a já se usmála. Zaslechla jsem šumění a rozjasnil se mi úsměv na tváři. Gal frkla a zbystřila cosi před námi, nebo spíše ono to cosi bylo vidět zeshora moc dobře. Gal jsem nechala přejít do kroku a byly jsme pěkně nahoře nad Andělskými vodopády. Nádhera…opravdu nádherné místo a ke všemu jsme jen na jezdecké stezce a tak málo stačí ke štěstí. Gal frkla a rozšiřovaly se jí nozdry. Pohladila jsem ji a udělala několik fotek, zkontrolovala signalismus a pak poslala i nějaké fotky Cassie. Už musím poslat konečně fotky do toho krámu, ale když ono těch fotek je Pohladila jsem hnědku a nechala ji vyjít. Mohly jsme se stočit směrem dolů k vodopádům po cestě, taky že po ní pojedeme, ale nepojedeme přímo zase kolem vodopádů pod nimi, ale trochu již kousek dál. Galia si odfrkla a já ji nechala v kroku scházet snižovaní cesty. Nechala jsem ruce vpředu, kontrolovala, jestli nejde přes předek, ale pěkně přes záď, ještě jsem se zaklonila, vyrovnávala a nechala to na ní. Jen jsem s ní začala jezdit vlnky, aby se to scházelo líp. Gal si odfrkla znovu a pak již jen spokojeně naše cesta končila na rovném place. Usmála jsem se, podrbala hnědku a vzala ji na polní cestu, která byla kousek odsud. Mlaskla jsem a naklusaly jsme. ,,Dnes máme celkem dost vytrvalostní vyjdu, co myslíš,“ zazubila jsem se, kdy hnědka frkla, pohodila hlavou a já se ušklíbla. ,,No jo ty,“ usmála jsem se, nechala ji odžvýknout a přesedla si. Hleděla jsem kolem sebe, trochu to tu foukalo, ale chtěla jsem to projet a zajet na hranici luk a lesa. Odkašlala jsem si, když se do nás opřel prudký vítr, až hnědka dávala uši dozadu. ,,Musíme to přežít,“ usmála jsem se, přesedla si, ale nechala hnědku přejít do kroku, kdy ten vítr nebude tak hrozný. Gal frkla, ale nechala jsem ji i prodloužit krok poloviční zádrží a sledovala místa kolem sebe, na rozcestí najela vpravo – v těch směrech by se jeden ztratil Galaxie frkla a polní cesta se změnila v něco, co vypadalo jako luční cesta, která lemovala jedno z polí. Najely jsme na ni a já hnědku nechala naklusat. Vpravo jsme měly totiž les a proto na nás nemůže nic. Gal frkala a já s úsměvem vysedala do rytmu. Dýchala jsem pravidelně a cítila ten svěží vzduch kolem. ,,A hop!“ mlaskla jsem o chvilce, když jsme byly na krásné louce. Dala jsem cvalovou pobídku a Galaxie se zafrkáním nacválala a já zůstala nahoře v sedle ve stehenním. Galaxie šla kupředu, měla tedy uši vzadu, aby si je chránila před větrem, ale cítila jsem tu její energii a radost. Usmívala jsem se a sledovala vše kolem. Naštěstí tu nic nebylo – nechtěla bych si to pamatovat užívala jsem si cestu. Necválaly jsme dlouho, ale asi v půlce louky jsem zasedla opatrně do pracovního sedu, Gal se přizpůsobila cvalem, moc ho neprotahovala a frkla. Já se napla v kříži, více zasedla do sedla, stiskla stehna, dala vydržující otěže a stiskla holeně. ,,Kluuus,“ řekla jsem a málem se nahltala vzduchu Gal pofrkovala a přešla s aktivitou do aktivního klusu, nechala jsem prodloužit otěže a vysedala do rytmu a trochu v něm zpomalila. Z pangejtu vyběhl zajíc, kdy hnědka potřásla hlavou. ,,Proč na nás ti zajíci tak útočí, nevíš?“ ušklíbla jsem se a uchechtla se. Galaxie frkla a já s úsměvem ji pohladila a sledovala cestu kolem. Přesedla jsem si, nechala hnědku přejít do kroku, podrbala jsem ji a vjely jsme spolu do lesa. Podívala jsem se na hodiny na mobilu. ,,Ty vade, budou čtyři hodiny a to jsme od Floresty ještě tak třičtvrtě hodiny krokem,“ usmála jsem se překvapeně. Podrbala hnědku a vytáhla mapku zpodberánku a hověla si v teple Plánek ukrýval všemožná místa, kde jsme s hnědkou byly, už se těším, až prozkoumáme v neděli další a pak budeme pokračovat, ale tento týden je výjimečnější. Zastavila jsem hnědku na rozcestí, vytáhla mapu a vzpomněla si, že při louce při cvalu byl na jednom výstižném místě dobrý strom, naznačila jsem si ho tam, bylo jich tam více, proto se pak zorientuji rychle. Podívala jsem se na rozcestí a uprostřed byl balvan, proto jsem i ten zakreslila a sledovala místa kolem sebe pozorně. Ale nakonec jsme zabočily na levou stranu a já viděla šumící potůček, zakreslila jsem ho za chůze a vysledovala i taková místa, jako je místo pro uvázání, dobré mmísto pro napojení a místo pro nasednutí. ,,Úžasný,“ usmívala jsem se a všimla si, že jedeme do hloubi lesa, ale najednou jsem ho začala poznávat. Byly to hranice, které přejdou do Starého lesa, kde moc signálu není, proto jsem si zkontrolovala mobil, přepsala všechny údaje do mapy a nechala hnědku ještě naklusat, aby nezatuhla v kroku i když to moc nešlo, když je skvěle rozehřátá. Vysedala jsem na druhou nohu a pak ji ještě vyměnila, než jsme přešly do kroku a vjely do lesa. Pohladila jsem hnědku po krku a usmála se. Starý les, úchvatné staré magické místo, které nikdo nikdy nenaruší. Viděla jsem jít nějaké lidi, proto jsem jak se patří pozdravila a poděkovala, když mi nechali cestu volnou. Hnědka frkla a já s úsměvem sledovala krajinu kolem. Tady bych asi nechtěla koně uvazovat, protože co tu dělat…. Ale přesto jsem si zakreslila tři stromy a dva kameny, co vypadaly důvěryhodně. Gal si odfrkla a my najely na lesní cestu a zbýval nám asi kilometr na Florestu. Ten půl kilometr jsme si ještě zaklusaly, než jsme se dostaly k silnici. To už jsme musely do kroku, přešly jsme ji opatrně a na zahozené otěži dojely k hlavní bráně. ,,Sláva nazdar výletu výletu výletu, nezmokly jsme a už jsme tu, už jsme taaady,“ zasmála jsem se pohladila hnědku a otevřela nám. Se spokojeností jsem i zavřela a dojely jsme ke stáji. ,,Jaká byla vyjda?“ objevila se Lisa ve dveřích. ,,Úžasnááá,“ usmála jsem se, sesedla, povolila nánosník, sedlo, vytáhla třmeny a podívala se na mobil. ,,Akorát pátá hodina, to máme na večeři,“ pousmála jsem se, pohladila hnědku a Lisa kývla. ,,Řeknu Sue, že jsi přijela,“ usmála se trenérka a já přikývla. ,,Děkuji,“ zazubila jsem se a šla s hnědkou do stájí.