jennifer+galaxie: Podívala jsem se ven ze stáje. ,,Zima, zmrzne mi nos!“ zamručela jsem a Galaxie frkla, až jí šla pára od nozder a mně od úst i z nosu taky ,,Hlavně nezmrzněte!“ houkl na mě někdo, kdy jsem se otočila. ,,Neboj Jasone, my to zvládneme, jsme nabalené,“ zazubila jsem se na trenéra a vzala hnědku ven, kdy jsem s mými polozmrzlými nohami vysedla do sedla Gal frkla a já se uvelebila. ,,Nemít ten beránek na endurančák, asi nikam nejedem, ale takhle je to cájk, co myslíš, Gal?“ ušklíbla jsem se a stiskla holeně. Hnědka měla vánoční čabraku a vypadala v ní jak malý ježíšek :3 Galaxie pofrkala a já s úsměvem otevřela bránu. Hned jsem za sebou zavřela, zastavila hnědku, poohýbala ji v krku na jednu i na druhou stranu opatrně, rozhlédla se, jestli něco nejede a zlehka mlaskla. Gal se rozešla kupředu. ,,Dnes je vážně zima,“ zabrblala jsem. Galy zafrkala, protáhla krk a já se zachumlala do šály. Byla jsem ráda za tu čelenku kolem uší, nemít ji, asi jsem zmrzlý ledňáček na severním pólu Byla jsem ráda za provazové otěže, které se v rukavicích dobře držely, neklouzaly a celkem to i hřálo. Jediná chybka byly asi boty, nejspíše si pořídím pořádně teplé, jinak v těhle umrznu a bude ze mě rampouch, tedy z mých nohou ,,Pojedeme k Andělákům, co ty na to?“ usmála jsem se, projela rukou ve hřívě a navedla hnědku na lesní cestu, která vedla kolem jedné z velké luk, ale nenechávala jsem ji naklusat. Šla pěkně vpřed a enericky, sníh pod botkami křupal a já se usmívala spokojeně, i když byla zima Sníh byl krásný a ta krajina kolem. Vzala jsem foťák, protože fotit na mobilu, to je vražda Zapla jsem si foťák a fotila nás. Usmívala jsem se a byla spokojená. Galaxie frkla, natahovala krk a sledovala své okolí dost zvědavě a byla šťastná. ,,Mohly bychom jít pod padem někdy na halu si zajezdit, co ty na to?“ usmála jsem se, pohladila hnědku po krku a ta si odfrkla. Z mých úst šla pára a já si Gal přistavila k pravé straně, kde to vypadalo alespoň trochu pěkně. Sníh pod kopyty křupal a já se podívala kamsi dopředu, kde byl pěkná cesta. ,,Kluus,“ mlaskla jsem a stiskla holeně. Gal zafrkala a vyklusala kupředu. Usmívala jsem se a začala vysedat. ,,Asi mi zmrzne pozadí, pokud budu tak dlouho nad sedlem,“ zasmála jsem se a Gal se na mě jedním ouškem soustředila a druhým sledovala své okolí. Gal se mohla zahřát a rozhýbat, já se mohla koukat kolem sebe, protože hnědka se určitě nelekne igelitky, jako se mi to stalo se Sezamem Z pagejtu najednou vystřelil zajíc, Galaxie rozšířila nozdry. ,,Klid,“ zasmála jsem se, projela jí rukou ve hřívě a nechala najet do druhé stopy, protože pokud jsem si dobře pamatovala, tak v pravé stopě byly vždy kameny, které vlevo nejsou naštěstí. Hnědka frkala, natahovala krk, ale nelehala do otěží a šla pěkně od zádě. Měla bederku, která byla dost teplá na to, aby Gal neunikalo teplo a nenastydla. Díky tuhnutí zimy koně zase získávali svoji srst, kterou jsme jim na podzim ostříhali, tudíž se budou stříhat znova. Galy odfrkla a já se usmála. Přesedla jsem si a sledovala naši cestu. Galaxie šla krásně, už lepšeji se uvolnila, cítila jsem to, že je uvolněná a jde kupředu. ,,Paráda holka,“ usmála jsem se a zlehka si sedla do sedla a zasedla více, aby hnědka přešla do kroku i smým slovíčkem a ztišením. ,,Šikovná holka,“ usmála jsem se a pohladila ji. Gal šla dnes opravdu pěkně. ,,Anděláky budou nádherné, co myslíš?“ usmála jsem se a vzala ji na cestu na polní cestu, která byla celkem odvátá, jak tu musel foukt vítr. Mohla jsem vidět pěkně celou cestu a byla ráda, když se polňačka vinula kolem lesa, tudíž to zde nefoukalo a my s hnědkou mohly znovu naklusat. ,,Nacváláme?“ usmála jsem se, podrbala hnědku a pískla, kdy jsem zlehka zasedla, vnější noha za podbřišákem, vnitřní na, stisk a zlehka brnknutí do vnější otěže. Gal zafrkala a nacvála. S prvním „zhoupnutím“ cvalového kroku jsem šla do stehenního sedu. Galaxie zafrkala a já se usmála. Dala jsem ruce ke krku a koukala se před sebe. Galaxie šla pěkně s hlavou kupředu, nadšeně frkala a já byla spokojená. ,,Ještě chvilku takhle pojedeme a já roztáhnu ruce! To je úžasný,“ zasmála jsem se a sledovala cestu. Přede mnou ze zatáčky vyklusalo několik jezdců, kteří rázem přešli do kroku, když nás viděli. ,,A kluuus,“ řekla jsem, zasedla do sedla lehce zpět, narovanal jsem se v kříži, zasedla hlouběji do sedla, dala vydržující otěže, přizvedla ruce, uzavřela je a vypobídla hnědku holeněmi. Galy zafrkala a přešla do klusu. Zůstala jsem v pracovním sedu. ,,Krooooook,“ usmála jsem se a Gal s odfrkováním přešla pěkně do kroku. ,Šikovná Galí,“ usmála jsem se a pohladila ji po krku a poplácala ji lehce. Jezdci se k nám přiblížili. ,,Dobré odpoledne,“ usmála jsem se a nechala hnědku jet vpravo. Jezdci mi odpověděli, byli mezi nimi dospělí, ale i děti. Gal frkla na pozdrav všem šesti koním a když jsme byly mimo ně, nechala jsem ji vyklusat a projely jsme zatáčkou. Hnědka vyfukovala spokojeně ze svých nozder lehkou páru a z mých nosních dírek šel ten samý kouř. Občas jsem vydechla pusou, ale tu měla spíše zarytou v šále, abych neumrzla. Gal mi nabízela přilnutí, já zlehounka nechala hnědku odžvýknout a brala si opatrně otěže do rukou, až jsem měla pod sebou perfektně uvolněnou hnědou kobylku, která šla pěkně energicky kupředu. Galaxie pěkně šlapala a určitě se pořádně na novou sezonu připravíme dobře, i když čert ví, jak tohle dopadne Podívala jsem se na stromořadí, kde by se snad dal dělat slalom, ale raději jsme tam nezajely, protože napadl nový sníh a bůh ví, jak tot am vypadá. Gal zafrkala a my jely hranicí luk a lesa. Krásná, zasněžená cesta, která nás vedla do kopce. Zlehka jsem se zvedl ze třmenů nahoru, abych hnědce pomohla na cestě do kopce. Galaxie funěla, šla pěkně kupředu a nepadala na předek, protože bych jí to nedovolila. Zadní nohy naberou svaly a hnědce se zlepší činnost srdce a plic. Mně tohle počasí určitě taky pomůže, protože mráz je skvělým léčitelem na dýchací cesty. Gal frkla a my konečně po chvilce byly na kopci, odkud byl opravdu nádherný výhled široko daleko, protože jsme měly zkrátka krajinu pod sebou jako na dlani. ,,Nádhera, dozajista nádhera,“ usmála jsem se spokojeně a rozhlížela se po zasněžené krajině. Vyfotila jsem si to a vyfotila sebe i hnědku. Všimla jsem si větve, kam jsem položila foťák a nastavila samospoušť. Pak jsem s hnědkou poodjela dál, aby nás to zabralo. Dala jsem ruku dopředu. ,,Úsměv!“ řekla jsem s úsměvem, zakřenila se taky a Gal se usmála. Ozvala se spoušť a já spokojeně hnědku pochválila a dojely jsme pro přístroj, kdy jsem se na fotku koukla. ,,Vypadáme nádherně,“ zazubila jsem se, podrbala hnědku a foťák schovala. Podívala jsem se na mobil a usmála se. Najely jsme na lesní jezdeckou stezku a nechala hnědku naklusat. Bylo to zde pěkně upravené. Po chvilce jsem slyšela tlumený hukot a některé stromy praskaly, ale nebylo to nic nebezpečného. Nechala jsem uvolněné otěže, pak Gal protáhla svůj krk a odžvýkla si. Pohladila jsem ji a hnědka si lízla do sněhu a žďuchla do sněhové koule, co zde byla udělaná. Asi tu bylo nějaké dítě a hnědce se koule líbila. ,,Neznič ji prosimtě,“ usmála jsem se, ale hnědka zafrkala a ťukla do ni znovu, ale šla tedy dál. Pak se znovu zastavila a hrabala. ,,Jdeme,“ usmála jsem se, mlaskla a stiskla holeně. Hnědka se rozešla kupředu a před námi se tyčily krásné vodopády. ,,No není to boží?“ usmála jsem se a sledovala zimní krajinu. Seskočila jsem z hnědky a spustila otěže dolů, abych hnědku odložila a ona mě sledovala. Vzala jsem fotoaparát a vyfotila hnědku. Pak jsem dala fotoaparát na místo, odkud jsem nás vyfotila se samospouští. Následně jsem jidala do kapes, objala hnědku a cítila, jak mi mrznou nohy Vystoupila jsem na vyvýšené místo a nasedla do sedla zlehkostí a podrbala hnědku. Ta odfrkla a já s ní najela zpět do lesa, kudy jezdíme obvykle. Usmála jsem se spokojeně a ještě se za sebe ohlédla. ,,Vypadá to tu výtečně,“ usmála jsem se, pohladila hnědku, nechala ji odžvýknout a vzala si lehce otěže na kontakt. Užívala jsem si dnešní den v zasněžené krajině. O tohle jsem ve Španělsku přicházela, i když dalo se tam zase pro změnu zajet k moři a zaplavit si. Jak to tam asi teď vypadá? Určitě je tam tepleji, než tady Gal jsem nechala znovu naklusat a hnědka zafrkala a zafuněla. Pousmála jsem se a najela s ní na udržovanou jezdeckou cestu. Zlehounka jsem zasedla. ,,Hop!“ mlaskla jsem, dala vnitřní na, vnější za podbřišák a stiskla holeně, jemně brnkla do vnější otěže a hnědka nacválala krásně kupředu. Bambulka na čabrace jen hrála vypadalo to opravdu krásně. Usmívala jsem se spokojeně a Gal frkala. ,,A jdeme klus,“ usmála jsem se, když jsem uznala za vhodné, že cval stačil. Zlehka jsem zasedla, narovnala se v ramenou, kříži a dala vydržující otěže a vypobídla holeněmi. Gal zafrkala a perfektně přešla do klusu a zafrkala, snížila krk níž a poskočila si radostně. ,,Hele!“ Zasmála jsem se, když jsem se musela pořádně zapřít o sedlo koleny a maličko mě to dostalo do stehenního sedu. Niic se však nestalo, proto sem se usmála, ušklíbla a hnědku hlasem pokárala. Gal zafrkala a klusala s hlavou vpřed. Přesedla jsem si a poloviční zádrží ji nechala přejít do kroku, najely jsme na rozcestí na levou stranu. Gal zafrkala a já se rozhlédla kolem sebe. Najely jsme rovnou do Starého lesa. ,,Je to tu jak v ráji,“ usmála jsem se spokojeně. Kolem dokola byly zapadané stromy, keře a všechno možné. Protáhla jsem se v sedle a byla spokojená. Gal si odfrkla a já sledovala cestu před sebou. Gal si užívala naši společnou cestu, kterou jsem jezdívala vždy. Byla tak krásná a spokojená, samozřejmě Galaxie Ale já taky :3 Gal jsem zastavila, naohýbala ji krk, podrbala a objala. Vyfotila jsem krajinu kolem nás a samotnou hnědku taky. Galaxie byl odpočatá, rozehřátá a uvolněná, tohle jsme obě dvě potřebovaly. Nadechla jsem se spokojeně a dívala se kolem sebe. Podrbala jsem hnědku a vyjely jsme ven z lesa, kde nikdo nebyl. Všude kolem nás byl klid, krásný klid, jen jsem občas zahlédla nějakou tu srnku nebo laň. Spokojeně jsme s hnědkou naklusaly, aby mi nezatuhla. Usmívala jsem se spokojeně a dívala se kolem sebe. Přesedla jsem si a všimla si směrovky. Jely jsme na cestu, která vedla k zadní bráně. Nechala jsem hnědku přejít do kroku a pohladila ji po krku. Povolila jsem otěže, Gal si odžvýkla a frkla. ,,Dnešek byl krásný, viď,“ usmála jsem se, hnědka frkla a já otevřela zadní bránu ovladačem. Před námi se rozprostíral velký výběh, který byl uzavřen. Ve vedlejším menším nás zdravily kobylky, Venuše, Spirálka a Perla. Galaxie jim odpověděla, zafrkala a já se usmála. U stáje jsem ji zastavila, poškrabkala a sesedla. ,,Jaká byla vyjda?“ usmál se Sebastian, který k nám přišel a vytáhl třmen na druhé straně, když jsem povolila podbřišák a nánosník a vytáhla levý třmen. ,,Výborná a nádherná,“ usmála jsem se, Sebík kývl a s vodítkem šel kamsi k výběhům. Ve stáji jsem potkala Sue a usmála se na ni. Věděla, že jsme byly venku a nyní se o nás nemusela strachovat.