Komentáře k článku: Hromadné vyjížďky

jennifer+galaxie: Vyjížďka společně s Blood

Podrbala jsem Galaxii na krku a došla s ní před stáj. ,,Po dlouhé době pod sedlem ven, těšíš se?“ Usmála jsem se a hnědka sklonila hlavu. Šla jsem dotáhnout podbřišák a stáhla si třmeny. Pak jsem pomlaskla a hnědka hlavu zvedla. Mohla jsem jí dotáhnout nánosník. Podívala jsem se ke stáji, odkud zrovna vyšla dívka s hnědou kobylkou. ,,Ahojky, mám čip a Sue o nás ví.“ Pousmála jsem se na pozdrav na Bloodye, která vedla Notu. Ráno u snídaně jsme se dohodly na společné vyjdě do přírody, jelikož Nota potřebuje kondiční vyjížďku a Galaxii to jenom prospěje. ,,Super, nečekáte moc dlouho?“ ,,Kdepak,“ pousmála jsem se, podrbala hnědku, ještě zkontrolovala chrániče a obsah malé taštičky připojené k sedlu, kde byla brašnička. Byl tam provázek, kopyťák a ty nezbytné věci z lékárničky. ,,Můžeme?“ Podívala se na mě Bloodye a nasedla. ,,Jasně.“ Usmála jsem se, chytla levou rukou třmen, strčila do něj nohu a pravou nohou se odrazila od země a opatrně přehodila pravou nohu přes záď a dosedla měkce do sedla. Nejprve jsem vzala jemně otěže a pak vsunula pravou nohu do třmenu. Stiskla jsem jemně holeně, Blood se zařadila za nás a já s hnědkou jela k hlavní bráně. Z kapsy jsem vytáhla čip a otevřela nám bránu. Bylo super ji pozorovat konečně ze sedla, než ze země Stiskla jsem jemně holeně a Gal se rozešla. S krkem dolů, pofrkla a šla energicky vpřed. Když projela i dívka za námi, otočila jsem se a zavřela monstrózní bránu za námi. ,,Takže dneska nějaký terén s kopečky?“ Pousmála jsem se dozadu na Blood. ,,Jasně, hlavně terén bez bláta vybírat.“ ,,Včera jsme byly na procházce a jediné, kde není bláto, byla trasa kousek k horám a polňačky a samosebou luční cesty a louky.“ Usmála jsem se. ,,No uvidíme, kam se až dneska dostaneme.“ Zasmála se Bloodye a já taky. Jely jsme k přechodu na druhou stranu k lesním cestám, ještě jsem se rozhlédla, jestli nic nejede. ,,Dobrý.“ Ozvala jsem se a nechala hnědku vykročit. Příjemně jsem se nechala unášet rytmem jejího kroku. Sluníčko nám svítilo nad hlavami. Bylo opravdu nádherně. Všimla jsem si, že cesta, na kterou jsme najely, byla celkem oschlá, bylo to naštěstí pro nás pozitivum, ale stejně po návratu budeme muset omýt nožky. Dívala jsem se na cestu a vzala hnědku středem, protože tu byly kolem různé výmoly. ,,To je cesta tohle.“ Ozvala se dívka za námi. ,,To teda je.“ Přikývla jsem a na rozcestí nechala jít Galaxku vpravo, protože by pak měla přijít polňačka, kde si budeme moct koně rozehřát v klusu ještě před tím, než přijdou kopce. ,,Heleď, až bude v půlce polňačky to rozcestí, jeď vlevo, měly bychom se dostat na louku, takovou kratší, tu bychom si přecválaly, aby si holky otevřely plíce a protáhly ještě více nožky.“ ,,Dobře, takže polňačku do půlky překlušem.“ ,,Jo a v lese po louce by měl být dobrý porost, kde bychom mohly koně naohýbat mezi stromy, než se dáme do prvního kopce.“ Představila jsem si úsměv na Bloodynčině tváři a podrbala hnědku po krku. Ta si odfrkla. Šla pěkně uvolněně, s hlavou dopředu. Maličko jsem ji dostala na zadek, aby mi nešla po předku, když se mi zdálo, že ten krok není ono. ,,Tak si naklusejte.“ Ozvala se zezadu Bloodye. Jen jsem odpověděla s úsměvem. ,,Jasně. Kluus.“ Mlaskla jsem a stiskla holeně. Galaxie vyklusala automaticky a já do rytmu začala vysedat. Otěže jsem měla volnější a neprověšené a hnědka měla hlavu výš a sledovala okolí, ale jen ušima Hlídala jsem cestu, která se pomalu jevila před námi, celkem to ušlo. Po malé zatáčce bylo menší převýšení, ale nic hrozného, takže jsme ani nemusely jít do stehenního sedu. Přesedla jsem si a Gal si odžvýkla, odfrkla a oklepala hlavu. Já se jen ušklíbla a vysledovala, kde je rozcestí, ještě jsme se k němu neblížily, ale Gal už pěkně šlapala a měla dost dobrou náladu a dostatek energie. Zapřemýšlela jsem se nad tím, že bychom si mohly další level plnit před začátkem jara, nyní do zimy budeme spíše nabírat kondičku a sil. Polňačka se trochu rozšířila, protože tu byl vjezd na pole, přejela jsem s hnědkou do bezpečí pravé strany, kde to nebylo nebezpečné. ,,Veprostřed je to nějaké rozježděné a zdálo se mi, že jsem tam zahlédla střepy.“ Houkla jsem dozadu na zapálenou hlavu, jak jí přezdívala Kitty Ty lidi dnes vyhodí kdeco a neuklidí po sobě ani ostré předměty, ještě že jsem si toho všimla dřív a Gal si neporanila kopyta a nebo kdybych to neřekla Blood, tak by si kopyta poranila zase Nota. Spatřila jsem již menší rozcestíčko, po levé straně se objevil les a vedle něj byla louka, kde se právě naše polňačka zůžovala, až nakonec zmizela. ,,Jak vypadá terén na konci polňačky?“ Zeptala se Blood. ,,Bezchybný, bez výmolů a bez překážek.“ Usmála jsem se. ,,Tak můžeme nacválat.“ ,,Dobřé a radši se budem držet od kraje trochu dál, je tam menší stružka.“ ,,Jasně.“ Ozvalo se. ,,Tak Galí, hop!“ Mlaskla jsem, stiskla holeň, kdy jsem vnější dala za pobřišák a jemně brnkla do vnější otěže. Galaxie si odfrkla a nacválala celkem s čistým prvním cvaláčem. Narovnala jsem se v zádech a stoupla si ve třmenech. Ucítila jsem tlak na lýtkách, no už jsem pár dní nebyla ve stehnenním sedu, to budu zítra ráno vypadat Ale nemělo by to být tak hrozný. Ruce jsem přiložila ke krku a podívala se na levou stranu. Opravdu, byla tam dost nepříjemná strouha a sem tam se tam objevil kámen. To v naší stopě byl klidný terén Gal si pofrkala a protáhla pořádně krk kupředu uvolněně. ,,Jsi jak dostihák.“ Šeptla jsem směrem k hnědčinu uchu, které špicovala na mě. Gal pofrkala a já si všimla, že za chvilku přijde konec. ,,Už přejdeme do klusu.“ Houkla jsem dozadu a počkala, než se zezadu ozve dvoudobý takt. Jemně jsem dosedla zpět do sedla do pracovního sedu. ,,Kluus.“ Houkla jsem na Gal hned po zasednutí a narovnání se, pak ještě vypobídnutí a vydržující otěže. Provedla jsem poloviční zádrž a hnědka přešla pěkně do klusu a já vysedala už na druhou dobu. Vjely jsme do lesa. ,,Přecházíme do kroku, támhle máme stromořadí.“ ,,Jasněě.“ Odpověděla jsem Blood a usmívala se. Vyjížďka byla super a počasí nám přálo, ikdyž bylo chladno, ale ne tolik. Bloodye přešla do kroku, netušila jsem, jak se jí vede s Notou, zepředu toho člověk moc nevidí vzadu. Najely jsme si mezi stromy, kde byl skvělý slalůmek, připomnělo mi to pole bending, jednu z westernových disciplín, které jsem před několika lety občas jezdila. Hnědka krásně reagovala na holeně a změnu váhy. Pak jsme si vyjely zpět na cestu. Spatřila jsem první, trochu větší kopec, ale nebyl zas tolik strmý. ,,Tak první kondičák je tu.“ Ušklíbla jsem se. ,,Tak s chutí do něj.“ Zasmála se dívka za námi. ,,Jo s velkou chutí a odvahou.“ Zasmála jsem se. ,,Tak jdeme hore.“ Mlaskla jsem na hnědku. Ta pofrkala. Zlepšila jsem střídavým stiskem holení odlehčenost předku a šla do stehenního sedu. Pomáhala jsem hnědce, aby vyšla kopec bez potíží. Mohla si takhle pořádně nabrat svaly, protože v kroku to šlo taky a bylo to sice o trochu míň namáhavější než v klusu. Gal si zafuněla a natáhla krk dopředu. Hlídala jsem si, aby hnědka nešla po předku. Gravitace mě chtěla dostat do sedla, ale já se nedala Kopec teda byl větší jen představově, ve skutečnosti jsme byly asi po třech minutách nahoře. Dosedla jsem opatrně dosedla a pohladila pravou otěží hnědku. Vyskytly jsme se v příjemném lese, na hranici luk a lesa. Spatřila jsem spadlý kmen stromu. ,,Pojedu zkouknout terén, skočíme si to?“ Usmála jem se na Blood dozadu. ,,Můžeme, zkontroluj to.“ Usmála se dívka a já přikývla. Mezitím, co Bloodye mohla ještě naohýbat Notu, jsem s Gal v klusu dojela k překážce, byla na dobrém místě, nadzvedla jsem se v sedle a koukla se dál. Žádný výmol, nic nebylo. Usmála jsem se. Gal pofrkala. ,,Skočíme.“ Podrbala jsem hnědku a odklusala nazpět. ,,Půjde to.“ Usmála jsem se na Blood. ,,Super, jděte první a po překážce kdyžtak pár metrů cval a pak u rozcestí klus a počkejte na nás.“ ,,Jasně.“ Usmála jsem se a otočila hnědku. Stiskla jsem holeně a mlaskla. Gal naklusala a já zatím vysedávala, nechala hnědku odžvýknout a pak si sedla do pracáku. Stiskla jsem holeně, přimlaskla si a jemně brnkla do vnější otěže. Galaxie nacválala krásně. Usmála jsem se. Nejdříve jsem si ji pořádně shromáždila poloviční zádrží. Narovnala jsem se, držela lopatky zpátky a sledovala zatím překážku, nebyly jsme totiž blízko. Holeně dýchaly s koněm a já se pomalu začala zaměřovat na prostor za kmenem stromu, který nebyl nebezpečný, nemohl mít víc jak 50 cm. Galaxie pofrkala a zastříhla ušima. Odpočítávala jsem kroky a Gal si zatím mohla prohlížet kmen. Pomalu jsme se k němu blížily a hnědka frkla a já se usmívala. ,,A jdi hop!“ Mlaskla jsem a stiskla holeně, když jsme byly u kmenu a mohly jsme se přenést. Gal pofrkala a já s pohybem a energií zadních nohou se odlepila od sedla a nechala proklouznout maličko otěže. Gal vyklenula krk a zastříhala ušima. Já se usmála a sledovala svět před námi. Stále ve stehenním sedu jsem zůstávala i po čas fázi letu a nakonec i při doskoku, kdy jsem se hnědce přizpůsobila. ,,Pašanda.“ Chválila jsem hnědku, která pofrkala a já ji od překážky ještě vypobídla. Hnědka parádně od překážky odcválala a já se podívala, kde je rozcestí, už bylo vidět. Zasedla jsem do pracovního sedu a udělala poloviční zádrž. ,,A kluuus zlato.“ Usmála jsem se a ztišila kobylku pode mnou. Ta s odfrknutím a odžvýknutím přešla do klusu a já ji pohladila vnější otěží. Natáhla krk dopředu a já se usmívala. Podrbala jsem ji a pak společně jsme zastavily u rozcestí a já s hnědkou vjela jen mezi stromy, než dojede Blood s Notou. Všimla jsem si jich při skoku, bylo super je vidět. Vyjela jsem ven, když obě k nám dorazily. ,,Nechala bych je jít krokem, aby trochu vydechly a pak to vezmem přes další kopec v klusu.“ Usmála se dívka na mě. ,,Jo to beru.“ Usmála jsem se, podrbala hnědku a nechala ji vyjít na pravou cestu. Pobídla jsem ji jemně do energičtějšího kroku a prodloužila otěže. Gal si natáhla hlavu a já je pak po chvilce po odžvýknutí brala zpět. Hnědka pofrkla a já se usmála. Chvilku jsme si s Blood povídaly a pak se před námi zjevil kopec Nechala jsem Gal vyklusat a jelikož byl kopec pěkně táhlej, bude to alespoň další zkouška fyzičky. Šla jsem do stehenního sedu a podrbala hnědku. ,,Jdeme hore.“ Usmála jsem se a pohladila Gal po krku. S funěním vyklusávala kopeček, šlo to trochu ztěžka, chtěla chvilkama nacválat, aby to bylo jednodušší, ale já ji v tom bránila. Hnědka frkala a pomalu jsme stoupaly výš a výš. ,,Je to parádní kondičák i pro nás.“ Zasmála jsem se. ,,Mi povídej.“ Zasmála se Blood. Hlavně odolat gravitaci a zůstat nahoře a pomáhat hnědce v cestě nahoru. Pak jsme se konečně vyskytly nahoře. ,,Hurá, dokázaly jsme to.“ Zasmála jsem se a pohladila Galaxii, když jsem dosedla a užila si pár klusových kroků s přesednutím. Všimla jsem si, že je před námi hotové rejdiště. ,,Blood, přejdeme do kroku, tady je to rozrejdovaný, asi od prasat.“ Ozvala jsem se dozadu. ,,Dobřé.“ Houkla na mě dívka a já počkala, než přejde s Notou do kroku. Já pak zpomalila hnědku pomocí poloviční zádrže a podrbala ji. Nechala jsem volnější otěž. Dojely jsme společně k místu, kde jsem to moc dobře znala. ,,Tuhle cestu k Andělákům ani neznám.“ Usmála jsem se. ,,Tak teď už jo.“ Zasmála se Blood. ,,Jojo, tady je někde dobré místo, kde jsem nechávala hnědku pít.“ Usmála jsem se. Pod vodopády se totiž tvořilo takové malé jezírko, ke kterému vedla dobrá a hlavně dost příznivá cesta. Dojela jsem k vodě nejdříve s Gal a nechala ji napít. Pila jen chvilku. ,,,Ty nemáš žízeň? Tak ne no.“ Ušklbla jsem se a nechala Blood, aby tam mohla jet i s Notou. Po občerstvení koní jsme se vydaly po dost známé trase směr Floresta. Od anděláků jsme musely jet krokem, jelikož okolí bylo celkem dost rozbahněné a my se musely přizpůsobit terénu. Hnědka šla s ušima na stopkách. Vzpomněla jsem si, že před létem jsme měly problémy s oním turistou s ffoťákem s bleskem. Naštěstí není sezona turistů, ale děti bychom vidět mohly, ale ty hnědce nevadí. Mrkla jsem na hodinky, byly jsme na vyjdě celkem dlouho, protože to byla opravdu delší vyjda Gal alespoň nabere svaly a ten kopec v klusu jí určitě pomohl ze všeho nejvíce. Na rozcestí jsme jely vlevo a najely na polňačku, která měla povrch akorát pro klus, za polňačkou byla udržovaná jezdecká stezka. ,,Naklušem?“ ,,Jojo.“ Ozvalo se zezadu a já hnědku nechala vyklusat. Pofrkala a já s úsměvem začala vysedat na pravou nohu. Pak jsem ji změnila a nechala hnědku vyklusat mírnější kopeček. Byla jsem v lehkém předklonu a ve stehenním sedu. Galaxie frkala, ale po chvilce jsme byly zase nahoře a užívaly si jízdu. Tentokrát jsem vysedala na levou nohu a nechala Gal přejet do druhé stopy. Pofrkala, odžvýkla si a když jsem jí prodloužila otěže, protáhla si krk a já si pak zase s odžvýknutím vzala otěže pomalu zpět. Hnědka pofrkala a já s úsměvem změnila vysedací nohu. Už jsme zase vjížděly do lesa a já si všimla cedulky koně v zeleném poli. ,,Tak jo, dáme poslední cval Jenn.“ ,,Fajnee, povrch je v pořádku.“ Usmála jsem se, protože jsme byly v lese první a viděly dál před sebe. Hnědka pofrkala a já ji nechala nacválat. Ve stehenním sedu to bylo nejlepší a hlavně jsem Gal nepřekážela v sedle a neničila záda. Projely jsme opatrně přehlednou zatáčkou, dnes jsme nepotkaly ani živáčka. Jen teda když jsme projížděly zatáčkou, někde v dáli jsem zahlédla houbaře, ale ti se k nám nepřibližovali Hnědka frkla a já s úsměvem ji pohladila pravou otěží. ,,Támhleten kopec si vyklušem.“ Ozvala jsem se dozadu a Bloodye jen přisvědčila a nechala Notu přejít do klusu. Já počkala a pak přešla i s Gal poloviční zádrží, hnědka reagovala dnes skvěle. Pohladila jsem ji a připravila na kopec. Před začátkem stoupání jsem šla do stehenního sedu a pomlaskla. Hnědka pofrkovala a šla kupředu do kopce. Usmívala jsem se a koukala se před sebe. Gal zabírala pěkně, šla lehce na předku. Nabírala si svalíky na zadní nohy a zlepšovala se jí funkčnost srdce a plic. Galax vyklusala kopec celkem rychle a skvěle. ,,Pašanda.“ Usmála jsem se a pohladila hnědku. Odbočily jsme na levou ruku a já se ozvala dozadu, že přejdem do kroku. Nejdříve přešla Blood a pak já. Nechala jsem pomalu prodlužovat otěže a Gal si protáhla krk. ,,Tamhle je už starý les, to jsme to ujely celkem pohodově.“ Usmála jsem se na Blood dozadu. ,,To určitě, hlavně když jsme jely zkratkami a dobrými cestami.“ Usmála se na mě dívka. Jen jsem přikývla. Vjely jsme do lesa. Bylo tu ticho, viděly jsme laně a dokonce i jelena, bylo to super a krásná pastva pro oči. Viděly jsme i nějaké lidi s dětmi, všichni jen tak tiše chodili po lese a sbírali větve na zemi. Pousmála jsem se a pohladila hnědku. Atmosféra tu byla pozitivní, ale trochu chlad Nechala jsem Gal najet na cestu, kudy jsme jezdily spolu od rybníčku a najely jsme na cestu, která tedy nebyla moc pěkná, protože byla plná bláta, ale musely jsme se nějak dostat z lesa. Najely jsme konečně na příznivou cestu, která by nás měla zavést k Florestě, ještě jsme si na půl kilometru chvilku zaklusaly, když nám to dovolil terén a pak již poslední kilometr před Florestou jsme nechaly obě klisny v klidu a v kroku jít na volné otěži zpět k domovu. Gal frkla a natáhla krk. Povídaly jsme si s Blood, která si ovšem dávala pozor na Notu, přišlo mi, že s ní neměla žádné problémy, ale bohužel zadní oči nemám Podrbala jsem hnědku po krku a pomalu jsme dojely k bráně Floresty. Otevřela jsem ji čipem, který jsem měla stále v kapse. Projely jsme a já za námi zavřela. ,,Jakou jste měly vyjdu?“ Objevil se před námi Connor. ,,Skvělou, počasí bylo skvělé a kobylky taky.“ Usmála se Blood a já jen přikývla a usmála se. ,,Až na některé cesty, bylo vše suprové,“ usmála jsem se, projela hnědce ve hřívě a zastavily jsme se u stáje. Mávla jsem na Sue, která šla s jednou dívkou ke kolejím, Sue na nás také mávla. S Bloodye jsme klisnám povolily podbřišníky, nánosníky a šly s němi do stáje Dnešní vyjda byla povedená a i kondiční

jennifer+galaxie: Společná vyjda s Cassie a Gentlemanem /doprovod Serano se Sebem/

Vyšla jsem ven před stáj. Cassie a Sebastian měli koně ve stejné části stájí. Takže jsem nyní Gal vyvedla ven a dotáhla podbřišák a stáhla třmeny. Pohladila jsem hnědku po krku a Dopla si helmu. ,,Máme čip,“ zahlásila mi čtveřice, co vyšla ze dveří. ,,Super, já byla za Sue,“ usmála jsem se na ně a pohladila hnědku, která frkla na pozdrav. ,,Dobře, takže my jedem první,“ usmála se Cassie na nás. ,,S tím počítám, doufám, že Galaxie nebude vyrážet dopředu,“ usmála jsem se a pohladila hnědku po krku. ,,Fajne,“ zasmála se dívka a nasedla na hřebce. Já vysedla na hnědou kobylku a Sebík na Serana Počkala jsem, až ti dva před námi najedou na příjezdovou cestu a Cassie otevřela bránu. My s hnědkou jely dostatečně za nima a usmála se, uvolnila se v sedu a nechala lehce volnější otěže. ,,Pojedeme k Loutně teda?“ houkla dozadu Cassie. ,,Jojo, říkala jsem o tom i Sue, nechci hnědku moc přetěžovat.“ Usmála jsem se a pohladila ji. Trochu jsem si upravila sed a narovnala se v lopatkách. Sledovala jsem cestu, která se měnila ze silnice do lesní cesty. Galaxie zafrkala a dívala se dlouze před sebe a trochu mírně natočila hlavu doprava. ,,Nic tam není,“ ušklíbla jsem se a projela její hřívou rukou. Měla na bedrech bederku, aby nenachladla. Galaxie odfrkla a já se kochala kolem, jak ta příroda vypadá, ikdyž je pravda, že jsem se musela mít na pozoru, aby hnědka nejančila, ale byla v klidu. Jeli jsme kolem stromů, co byly od sebe rozestoupené. ,,My si jdem ohýbat,“ ozvala jsem se a najela mezi stromy společně s hnědkou. Ta si protáhla krk a já jí pěkně nechávala reagovat na holeně a moc nepoužívala otěže. Po chvilce jsem najela na cestu a na rovince se Cassie rozhodla pro klus. Mlaskla jsem a stiskla holeně. Galaxie zafrkala a počkaly jsme, až nakluše Serano před námi. Hnědka vyšla hned vpřed. Usmála jsem se a vysedala do rytmu klusového kroku hnědčina. Gal si odfrkla a sklonila hlavu. Její krk byl pěkně ohnutý, ale ona stejně měla nataženou hlavu. Byla skvělá a já ji milovala. Přesedla jsem si a zahleděla se dopředu na cestu. Před námi se tyčil konec lesa a začátek nějakého pole. Pohladila jsem hnědku, přesedla si a Galaxie zafrkala. Serano nebyl dlouho venku, je škoda, že Thea je pryč. Valášek bude nyní osamocen, snad ne na dlouho. Podívala jsem se na cestu vepředu. Galaxie zastříhala ušima a nechali jsme koně jet po středu cesty, aby nejeli koně tam, kde jsou výmoly. Hnědka zafrkala a já se usmála. ,,Krok, pojedeme kouskem Starého lesa!“ Ozvala se zepředu Cassie a já s ušklíbnutím začala vysedat pomalu a těžce. ,,Krook,“ ztišila jsem po chvilce hlas a jemně zasedla do sedla. Galaxie s odfrknutím přešla do kroku, pěkně energického. Pohladila jsem ji a pak přešli do kroku Seb se Serym a nakonec i Cassie s Gentym. Koně šli energicky, sice Seb měl problémy s lenochem Seranem ale zvládal jej skvěle. Ušklíbla jsem se a byla ráda, že je hnědka tak skvěle energická. Vjeli jsme do Starého lesa trochu jinou cestou, myslím, že vedla k rovné lesní cestě, kde si určitě zacváláme. Gal si vytáhla krk a já se usmála. Nechala jsem ji odžvýknout a pak zastavila a ohla krk na pravou ruku a následně i na tu levou. Oba koně před námi šli dál, nám to nevadilo, jelikož jsme je pak stejně s hnědkou dohnaly, lesem byla totiž poklidná cesta. Pak jsme vyjeli na prostorném place. Hranice luk a lesa. Usmála jsem se spokojeně. Zepředu se Cass ozvala že nacváláme. Počkala jsem na ně. Samosebou jsme do cvalu šli přes klusovou pasáž. Nechala jsem hnědku po chvilce vyklusat za Serym. Nechávala jsem ji přecházet z pravé strany do levé a usmívala se, bylo to takové možná bezvýznamné cvičení, ale fajnové. Galaxie odfrkla a já se usmála a pohladila ji. Přesedla jsem si a když nacválal Seb se Seranem. Zasedla jsem, dala vnější holeň za podbřišák a vnitřní stiskla na podbřišníku. Stiskla jsem obě holeně a lehce brnkla do vnější otěže malíčkem a mlaskla. Hnědka hned kvalitně nacválala na správnou nohu. Šla jsem do stehenního sedu a dala ruce na krk a Gal si ho protáhla. Usmála jsem se a sledovala cestu před námi a vzdalující se ocas Serana. Galaxie zafrkala a natáhla krk kupředu. ,,Nezrychluj,“ houkla jsem po ní a hnědka s odfrkem zase cválala normálně. ,,Do zatáčky kluuseem,“ ozvala se Cassie a jelikož jsem měla přejít do klusu jako první já, zasedla jsem do pracovního sedu a zasedla více do sedla. Zatnula jsem břišní svaly, napnula je a stáhla lopatky dozadu, ale seděla rovně a stiskla stehna. Galaxie tohle znala a s frkáním šla do klusu. Začala jsem vysedat. ,,Hoodnááá holka,“ pochválila jsem ji hned a drbala. Zatáčkou jsme skutečně projeli klusem. Nikdo tam nebyl a já se usmála. Před námi se tyčila Loutna hned po chvilce, kdy jsme vyjeli z lesa na louce, která byla spíše takový pruh. Ten jsme si jen proklusali. U Loutny jsme přešli do kroku a povídali jsme si, kdy jsem jela vedle Serana a ten vedle Gentyho. Loutna v tomto období byla docela strašidelná. Hlavně jak stromy byly bez listí, být tu sníh, je to tz ještě hezčí. ,,Jaké je to asi v horách,“ usmála jsem se. ,,Sněhové,“ zasmál se Sebastian. ,,To bych bez tebe nevěděla,“ zasmála jsem se a Cassie se šklíbla. ,,Se divím, žes tam při kurzu nezamrzla,“ zasmála se na mě a já se ušklíbla. ,,Umím držet termoregulaci,“ zašklebila jsem se a zasmála se. Povídali jsme si spolu a následně zase na cestě naklusali a seřadili se do řady. Galaxie si odfrkla a odžvýkla si, já měla hnědku na kontaktu. Byla skvělá i přes to volno, ale je pravda, že jsem tu nebyla jen pět dní. Hnědka si odfrkovala a já si přesedla. Galaxii jsem nechala vytáhnout krk a po odžvýknutí si vzala otěž zpět pomalu do rukou. Pohladila jsem hnědku vnější otěží a pousmála se. Nakonec jsme zase přešly do kroku a já se pousmála. Zbýval nám ještě kousek cesty na Florestu, proto jsme jeli jen krokem a povídali si a dávali si pozor na koně. Hnědka si odfrkla. Galaxie byla klidná, opravdu moc klidná, ale byla jsem ráda, že je to taková poklidná cesta. Cassie otevřela bránu a pak i zavřela. Dojeli jsme ke stáji a já hnědku pohladila a usmála se. Gentleman se po nás podíval. ,,Ahoj chlapče,“ zasmála jsem se a pohladila ho. Poodepla jsem podbřišák, vytáhla třmeny a povolila nánosník. Podrbala jsem hnědku a zavedla ji do stáje k jejímu boxu.

cassie + gentleman: SPOLEČNÝ TERÉN S JENN A GALAXiÍ



Ukázala jsem Sebovi čip, který jsem vzala, abychom se odtud vůbec dostali, zatím co Jennifer dostala za úkol oznámit Sue, že jedeme ven. Dneska nám společnost bude dělat i Sebastian společně se Seranem. Byla to taková pojistka vzhledem k tomu, že já mám hřebce a Jennifer klisnu.
,, Máme čip,“ oznámila jsem dívce, která na nás čekala. Sebastian mě následoval se Seranem, který se rozhlížel kolem nadšeně a každou chvíli vzrušeně zafrkal. Jistě bude rád, když ho vezme někdo protáhnout ven.
,, Super, já byla za Sue,“ oznámila nám Jennifer, kdy jsem přikývla a usmála se. Zavedla si hnědáka od nich trochu dál, špicoval uši dopředu a poslouchal každý zvuk zvědavě. Naladěný byl dobře, ale málo kdy byl naštvaný, ovšem potom to stálo za to.
,, Dobře, tak my jedeme první,“ oznámila jsem hned. Myslím, že by mi měl za zlé, kdybych ho v téhle náladě nechala jet vzadu a spíše bych mu jí zkazila. Oslavenkyně by měla jet vepředu, tak doufá, že jí nebude vyrážet dopředu.
,, Tak si to na zpáteční cestě vyměníte,“ rozsoudil nás Sebastian, kdy se na něj otočila,zatím co jsem dotahovala sedlo a upravovala si třmeny na induračním sedle.
,, Tak jo, ale pokud bude mít zkaženou díky tomu náladu, budeš za to zodpovídat!“ upozornila jsem ho a ušklíbla se.
,, Pche, proč bych ti měl zodpovídat za tvého chlapa,“ zabrblal Sebastian.
,, Za mého ,, chlapa“ nemusíš, ten je daleko,“ odpověděla jsem mu, Jennifer se na nás podívala, ale zasmála se.
,, Gentleman se nedokáže naštvat,“ řekla Jennifer, když se vyhoupla do sedla hnědky, stejně jako já se dostala do sedla hřebce, ten si udělal dva kroky dopředu – spíše ty dva kroky stačil udělat, protože jsem přenesla váhu a ztuhla jsem v sedu, zacouval zpátky, kdy jsem ho pochválila, z místa si ohnula jeho krk na místě, aby se protáhl a stiskla mu jemně holeně. Dostala jsem ho dopředu a Seb si zařadil valacha za mě.
,, To bys koukala,“ usmála se. Jemný stisk holení a hřebec vyrazil energickým a pohodlným tempem na příjezdovou cestu, kde jsem otevřela bránu a hned jí za námi zavřela. Měla jsem dlouhé otěže, tak si hnědák protáhl krk dolů a dopředu a bude se mi takhle uvolňovat. ,,Pojedeme k Loutně teda?“ ujistila se o naší trase, kterou mi Jennifer odsouhlasila. Najeli jsme na lesní cestu, kam jsem si ho ohnula za pomocí pomůcek, které byli pro něj dost jasné a zřetelné, ačkoliv byl za tu dobu už jemnější a stačil pouze mírný tlak – pokud nechtěl teda dělat problémy. Projeli jsme kolem stromů, které přímo vyzývali člověka, aby se kolem nich projel a naohýbal tak svého koně, čehož využila Jennifer. Udělala jsem stejnou věc, navedla hnědáka do lesa a ohýbala jsem ho mezi stromy, kdy tak procvičovala reakci na holeň a celkově na pomůcky a více se mi naohýbá. Otěže nechala stejně volné – pořád jsme pracovali ve fázi uvolňování a tohle byla dobrá příležitost. Jako první jsem vyjela z lesa, abych se napojila s hřebcem na cestu. Ta byla velmi pěkná.
,, Ani není taková zima co?“ usmál se Sebastian, který téhle příležitosti nevyužil, vedl Serana po cestě. Ten byl trochu živější, takhle venku. Nevím, kdy přesně byl naposledy venku. Opravdu bylo pěkně. Hřebec zafrkal a přežvýkl si spokojeně.
,, Nádherně na narozeninovou vyjížďku,“ ušklíbla jsem se. Jo, tohle celou dobu Jennifer připomínala. Její kobylka má dneska narozeniny a její dárek jsem jí dala už ráno. ,, Klus,“ řekla jsem jim vzadu, cesta byla proto jako stvořená, pobídla jsem hnědáka holeněmi. Přešel mi do klusu, ten přechod se mi nelíbil, byl až moc rychlý, ale nechtěla jsem zdržovat moc vzadu, takže jsme ho jen okřikla, za pomocí hlasu jsem si ho zvolnila do tempa, připravena použít sed, pokud nebude reagovat. Dva klusové seděla a začala se zvedat do lehkého klusu, až když mě to vyhodilo a já se chytila jeho tempa. Holeně u jeho boků, vedla jsem si ho po cestě v pravidelném tempu a hlídala ho, když pozorností šel trochu někam jinam. Začala jsem vysedávat pomaleji, zareagoval a zpomalil, po pár vteřinách začala vysedávat zase o trochu rychleji, přizpůsobil se, kdy jsem jej pochválila za skvělou práci. Přejela mu vnitřní otěží lehce po krku. Střídala jsem si nohy, jak vysedám a dívala se na cestu. Hnědák měl hlavu více dole, ale to mi vůbec nevadilo. Les se blížil ke svému konci a začínalo na jeho konci pole. Vyjeli jsme z lesa, drželi se stále cesty, jenž vedla na kraji pole a vzhlédla jsem k cestě do starého lesa, to znamenalo krok. ,,Krok, pojedeme kouskem Starého lesa!“ upozornila dozadu a přešla do kroku teprve, až když Serano šel za mnou krokem. Hřebci se to nelíbilo. Nejraději by si ještě zaklusal a rychlé tempo se mu zamlouvalo o hodně více, než pomalé.
,, Počkejte na nás!“ ozval se zezadu Sebastian se smíchem.
,, Cassie nás tady chce asi nechat,“ přidala se Jennifer, kdy jsem na ně vyplázla jazyk, Gentleman přešel do kroku, kdy jsem si povzdechla, ohnula ho do starého lesa, kde bude jistě o něco chladněji, proto jsem byla dost teple oblečená. Gentleman si přežvýkl, aby si uvolnil svaly v hubě, spokojeně jsem se usmála, rozhlížela se po tmavém lese. Tudy bych nechtěla jet venku sama. Dávala jsem pozor na cestu, ale brzo jsme vyjeli ze starého lesa, byl to jen kousek. Najížděli jsme do něj z úplné jiné strany, než jsem byla obvykle zvyklá a zde byla jeho kratší část. Hranice luk a lesa, skvělé místo pro cval. Hnědák bude jistě rád.
,, Jdeme přes klus děvčata,“ ozval se Sebastian.
,, To je nám jasné,“ řekli jsme sborově s Jennifer, ale zasmály jsme se, pobídli koně nejdříve do klusu, Gentleman to tentokrát nebral jako závody, kdy jsem jej pochválila a poté, co jsem si ho více vzala na otěže, jsem posunula vnější holeň dozadu a stiskla holeně. Hnědák naskočil do cvalu, já se postavila do stehenního cvalu a vedla ho po rovné lesní cestě dívající se dopředu, holeněmi si ho srovnávala a celkově si hlídala jeho tempo, když jsem měla pocit, že mi klidně vystřelí kupředu. Hřebec nadšeně frkal, cválal po cestě, pěkně energicky a nesl se i jako pán. No jo, byl vepředu a moc se mu to líbilo. I mě se tohle tempo zamlouvalo, ta rychlost, ačkoliv mě chlad štípal docela nepříjemně do tváří a nos jsem měla trochu červenější. Ale není nad to si zacválat a cítit se tak nádherně, jako bych lítala. Oznámila jsem vzadu klus, kdy jsme následující zatáčku projeli už v klusu. Zasedla jsme zpátky do sedla, za pomocí zádrže jsem přešla s hřebcem do klusu, nechtělo se mu, ale nakonec si vybral pohodlí a přešel mi do klusu – vysedala jsem hned, jak to bylo možné. Z lesa jsme se ocitli na louce, před námi se tyčil Loutna v celé své kráse. Vážně úžasné. Gentleman si odfrkl, klusal dál, ačkoliv mi začal na volném prostoru více táhnout, až jsem ho musela napomenout a srovnat si ho. Už takhle jsem ho asi štvala, ale to, že byl vepředu, to přebilo a chvilku byl uražen, poté si to rozmyslel. Louka byla spíše takový pruh, který jsme proklusali. Po louce s koňmi přešli do kroku a zařadili se vedle sebe, kdy já pochopitelně vedle Serana, ten se díval se zaujetím kolem a skoro nevnímal, že na něm sedí Seb. Seb byl zkušený, nedělalo mu problém si ujasnit s valachem, co po něm chce a co by měl dělat. Kolem Loutny, kterou si prohlížela, jsme jeli pěkně v klidu krokem a bavili se o všem možném.
,, Těšíte se na Vánoce?“ usmála se Jennifer. Náš pokoj byl už vyzdoben.
,, Ale docela jo,“ usmál se Sebastian. ,, Nevím, kde na Vánoce budu, ale ať bud kdekoliv, myslím, že si to užiji,“ usmál se mladík, zadívala jsem se někam do dálky, kde byla kopcovitá krajina a pousmála se.
,, Já sama nevím, kde budu smrdět,“ ušklíbla jsem se.
,, No, doufám, že ne u nás v pokoji!“ ozvala se hned Jennifer, kdy jsem se zasmála, zavrtěla hlavou. Gentleman si odfrkl, nechávala jsem ho na volnější otěži, ale hlídala si, aby šel hezky odzadu a byl lehký na předku, kdyby se tak stalo, poloviční zádrž a přechody. Hřebec s tímto neměl problém. ,,Jaké je to asi v horách,“ zamyslela se Jennifer.
,, Sněhové,“ odpověděl Sebastian.
,, To bych bez tebe nevěděla,“ rýpla si Jennifer.
,, Řekla bych, že v naší zemi není ani pořádně sníh na horách. Podívejte se jaké je počasí dneska a to by měl už padat sníh,“ ozvala jsem se a tím utnula oba dva, kdy se ušklíbly a já se jen pobaveně zasmála. Minuli jsme Loutnu a na další cestě jsme znova naklusali, v mírnějším tempu. Opět řada, kterou jsem samozřejmě vedla já! Po klusové pasáži, kdy jsem posledních pár metrů nechala jít hřebce trochu rychleji, jsme přešli do kroku, otěže jsem mu povolila mírně, aby si protáhl krk směrem dolů a dopředu. Využil toho. Kontakt jsem měla pořád. Cesta byla pěkná. Nebyla sice moc dlouhá, ale i tak se koně protáhli a stačili se uvolnit, takže jsem mohla využívat plně poloviční zádrž. Naše cesta se blížila ke konci a cestu zpátky jsme vzali kratší cestou, kdy nechali koně jít spíše krokem a při posledních pár metrech zahodila otěže, nechala ho pěkně vydýchat na cestě, kde byl klid, přesto si hlídala les a okolí.
,, Jsme zpátky,“ usmála se, hnědák si odfrkl, nohy dala za třmenů a otevřela bránu, abychom se dostali zpátky na Florestu. Hnědák si odfrkl, pochválila jsem ho a na nádvoří zastavila, seskočila jsem z něj, kdy mu hned vytáhla třmeny nahoru, uvolnila podbřišník. Gentleman hned strkal hlavu k Jennifer, až jsem si povzdechla.
,, Neotravuj,“ řekla jsem mu, kdy se Jenn usmála, pohladila ho po hlavě.
,, Ahoj chlapče,“ řekla mu, on si spokojeně odfrkl. Uvolnila jsem mu nánosník a zavedla do stáje po rozloučení se Sebem a poděkování za skvělý terén.

jennifer+galaxie: /Terén 20.12.2015 neplatí, informovala jsem o tom Bloodye i Cassie/
Společná vyjda s Cassie a Gentlemanem /doprovod Serano se Sebem/

Vyšla jsem ven před stáj. Cassie a Sebastian měli koně ve stejné části stájí. Takže jsem nyní Gal vyvedla ven a dotáhla podbřišák a stáhla třmeny. Pohladila jsem hnědku po krku a Dopla si helmu. Dnešní vyjda měla být narozeninovou. ,,Máme čip,“ zahlásila mi čtveřice, co vyšla ze dveří. ,,Super, já byla za Sue,“ usmála jsem se na ně a pohladila hnědku, která frkla na pozdrav. ,,Dobře, takže my jedem první,“ usmála se Cassie na nás. ,,S tím počítám, ikdyž oslavenkyně by měla jet vepředu, doufám, že Galaxie nebude vyrážet dopředu,“ usmála jsem se a pohladila hnědku po krku. ,,Ale prosimtě, si to vzadu užijte,“ zasmála se dívka a nasedla na hřebce. Já vysedla na hnědou kobylku a Sebík na Serana Počkala jsem, až ti dva před námi najedou na příjezdovou cestu a Cassie otevřela bránu. My s hnědkou jely dostatečně za nima a usmála se, uvolnila se v sedu a nechala lehce volnější otěže. ,,Pojedeme k Loutně teda?“ houkla dozadu Cassie. ,,Jojo, říkala jsem o tom i Sue, nechci hnědku moc přetěžovat a hlavně je to krásná narozeninová cesta.“ Usmála jsem se a pohladila ji. Trochu jsem si upravila sed a narovnala se v lopatkách. Sledovala jsem cestu, která se měnila ze silnice do lesní cesty. Galaxie zafrkala a dívala se dlouze před sebe a trochu mírně natočila hlavu doprava. ,,Nic tam není,“ ušklíbla jsem se a projela její hřívou rukou. Měla na bedrech bederku, aby nenachladla, nachladnout na své narozeniny, to by byla smůla . Galaxie odfrkla a já se kochala kolem, jak ta příroda vypadá, ikdyž je pravda, že jsem se musela mít na pozoru, aby hnědka nejančila, ale byla v klidu. Jeli jsme kolem stromů, co byly od sebe rozestoupené. ,,My si jdem ohýbat,“ ozvala jsem se a najela mezi stromy společně s hnědkou. Ta si protáhla krk a já jí pěkně nechávala reagovat na holeně a moc nepoužívala otěže. Po chvilce jsem najela na cestu a na rovince se Cassie rozhodla pro klus. Mlaskla jsem a stiskla holeně. Galaxie zafrkala a počkaly jsme, až nakluše Serano před námi. Hnědka vyšla hned vpřed. Usmála jsem se a vysedala do rytmu klusového kroku hnědčina. Gal si odfrkla a sklonila hlavu. Její krk byl pěkně ohnutý, ale ona stejně měla nataženou hlavu. Byla skvělá a já ji milovala, při dnešníích narozeninách se chovala skvěle. Přesedla jsem si a zahleděla se dopředu na cestu. Před námi se tyčil konec lesa a začátek nějakého pole. Pohladila jsem hnědku, přesedla si a Galaxie zafrkala. Serano nebyl dlouho venku, je škoda, že Thea je pryč. Valášek bude nyní osamocen, snad ne na dlouho. Podívala jsem se na cestu vepředu. Galaxie zastříhala ušima a nechali jsme koně jet po středu cesty, aby nejeli koně tam, kde jsou výmoly. Hnědka zafrkala a já se usmála. ,,Krok, pojedeme kouskem Starého lesa!“ Ozvala se zepředu Cassie a já s ušklíbnutím začala vysedat pomalu a těžce. ,,Krook,“ ztišila jsem po chvilce hlas a jemně zasedla do sedla. Galaxie s odfrknutím přešla do kroku, pěkně energického. Pohladila jsem ji a pak přešli do kroku Seb se Serym a nakonec i Cassie s Gentym. Koně šli energicky, sice Seb měl problémy s lenochem Seranem ale zvládal jej skvěle. Ušklíbla jsem se a byla ráda, že je hnědka tak skvěle energická. Vjeli jsme do Starého lesa trochu jinou cestou, myslím, že vedla k rovné lesní cestě, kde si určitě zacváláme. Gal si vytáhla krk a já se usmála. Nechala jsem ji odžvýknout a pak zastavila a ohla krk na pravou ruku a následně i na tu levou. Oba koně před námi šli dál, nám to nevadilo, jelikož jsme je pak stejně s hnědkou dohnaly, lesem byla totiž poklidná cesta. Galaxie pofrkala a vykračovala si po cestě. Usmála jsem se. ,,Taková krásná vyjížďka… v den tvých narozenin,“ zašeptala jsem směrem ke Galaxii, která zafrkala a já s úsměvem ji pohladila. Pak jsme vyjeli na prostorném place. Hranice luk a lesa. Usmála jsem se spokojeně. Zepředu se Cass ozvala že nacváláme. Počkala jsem na ně. Samosebou jsme do cvalu šli přes klusovou pasáž. Nechala jsem hnědku po chvilce vyklusat za Serym. Nechávala jsem ji přecházet z pravé strany do levé a usmívala se, bylo to takové možná bezvýznamné cvičení, ale fajnové. Galaxie odfrkla a já se usmála a pohladila ji. Přesedla jsem si a když nacválal Seb se Seranem, zasedla jsem, dala vnější holeň za podbřišák a vnitřní stiskla na podbřišníku. Stiskla jsem obě holeně a lehce brnkla do vnější otěže malíčkem a mlaskla. Hnědka hned kvalitně nacválala na správnou nohu. Šla jsem do stehenního sedu a dala ruce na krk a Gal si ho protáhla. Usmála jsem se a sledovala cestu před námi a vzdalující se ocas Serana. Galaxie zafrkala a natáhla krk kupředu. ,,Nezrychluj,“ houkla jsem po ní a hnědka s odfrkem zase cválala normálně. ,,Do zatáčky kluuseem,“ ozvala se Cassie a jelikož jsem měla přejít do klusu jako první já, zasedla jsem do pracovního sedu a zasedla více do sedla. Zatnula jsem břišní svaly, napnula je a stáhla lopatky dozadu, ale seděla rovně a stiskla stehna. Galaxie tohle znala a s frkáním šla do klusu. Začala jsem vysedat. ,,Hoodnááá holka,“ pochválila jsem ji hned a drbala. Zatáčkou jsme skutečně projeli klusem. Nikdo tam nebyl a já se usmála. Před námi se tyčila Loutna hned po chvilce, kdy jsme vyjeli z lesa na louce, která byla spíše takový pruh. Ten jsme si jen proklusali. U Loutny jsme přešli do kroku a povídali jsme si, kdy jsem jela vedle Serana a ten vedle Gentyho. Loutna v tomto období byla docela strašidelná. Hlavně jak stromy byly bez listí, být tu sníh, je to tu ještě hezčí. ,,Jaké je to asi v horách,“ usmála jsem se. ,,Sněhové,“ zasmál se Sebastian. ,,To bych bez tebe nevěděla,“ zasmála jsem se a Cassie se šklíbla. ,,Se divím, žes tam při kurzu nezamrzla,“ zasmála se na mě a já se ušklíbla. ,,Umím držet termoregulaci,“ zašklebila jsem se a zasmála se. Povídali jsme si spolu a následně zase na cestě naklusali a seřadili se do řady. Galaxie si odfrkla a odžvýkla si, já měla hnědku na kontaktu. Byla skvělá i přes to volno, ale je pravda, že jsem tu nebyla jen pět dní. Hnědka si odfrkovala a já si přesedla. Galaxii jsem nechala vytáhnout krk a po odžvýknutí si vzala otěž zpět pomalu do rukou. Pohladila jsem hnědku vnější otěží a pousmála se. Nakonec jsme zase přešly do kroku a já se pousmála. Zbýval nám ještě kousek cesty na Florestu, proto jsme jeli jen krokem a povídali si a dávali si pozor na koně. Hnědka si odfrkla. Galaxie byla klidná, opravdu moc klidná, ale byla jsem ráda, že je to taková poklidná cesta. Milovala jsem ji, dnešní den byl pro obě vyjímečný, Gal byla o rok starší a za měsíc to bude rok, co se spolu známe. Spokojeně jsem hnědku pohladila po krku a podívala se dopředu. Cassie otevřela bránu a pak i zavřela. Dojeli jsme ke stáji a já hnědku pohladila a usmála se. Sesedla jsem, objala hnědku a podrbala po čele. Gentleman se po nás podíval. ,,Ahoj chlapče,“ zasmála jsem se a pohladila ho. Poodepla jsem podbřišák, vytáhla třmeny a povolila nánosník. Podrbala jsem hnědku a zavedla ji do stáje k jejímu boxu.

cassie + gentleman: SPOLEČNÝ TERÉN S JENN A SEZAMEM

,,Ahoj“ pozdravila jsem Jennifer, která byla o pár vteřin před námi. Alespoň si nebude stěžovat, že jsem přišla zase pozdě. Gentleman pozdravil hlasitě valacha. Vztyčil hlavu a zvídavě se podíval po svém okolí a zafrkal. Kolem bylo pěkně bílo. Na tohle počasí jsem byla dostatečně vybavená. Teplé oblečení, na uších čelenku a v botách dost ponožek. Gentleman měl zase bederní deku. Dotáhla jsem podbřišník, stáhla třmeny a nasedla jsem na hnědáka. Stál na místě, pouze se rozhlížel kolem a přešlápl si, když pocítil mou váhu. Neudělal ani jeden krok vpřed, kdy jej pochválila. . ,,Anoo konečně sníh, dneska to bude zábava, co? Zazubila jsem se.
Jennifer nasedala na Seznama, ten jí ale nechtěl udělat to tak snadné, hezky se rozešel vpřed a dívka si ho musela zacouváním vrátit zpátky na místo a přikývla na souhlas.
,, Máš ovladač?“ zeptala se.
,, Jasně, že mám,“ řekla jsem jí. Měla jsem ho na starost, zatím co Jennifer šla za Sue, aby řekla, že jedeme ven. ,, Máte sebou airbagy?“ rýpla jsem si do dívky, kdy si urovnala sed, uchopila otěže a jemným stiskem holení pobídla Gentlemana do kroku, abychom se dostali před valacha, neboť pojedeme první. Ostatně jako vždy. Zmáčkla tlačítko a brána před námi se začala otevírat. Hřebec šel energicky a svižně vpřed. Nechala jsem mu volné otěže, ať si hezky protáhne krk dolů a dopředu. Došlapoval si pěkně pod své těžiště. Nebyl týden myslím venku, proto se hnal až moc kupředu, kdy jsem si jej hlasem zpomalila a zatlačením své váhy dozadu.
,, Hele jo, srandu si nech na potom,“ zasmála se, avšak zastavila hnědáka před bránou, aby se jí nevylekal a nechala ho jí prozkoumat. Hlavu si otočil na obě dvě strany, kdy jsem i já zastavila a z místa též ohnula Gentlemanovi krk na obě dvě strany, kdy vždy počkala, až se uvolní v týlu a pochválila jsem ho. Mohli jsme opět vyrazit kupředu, když se Sezam zklidnil a ujistil se, že e vše v pořádku. Hnědák reagoval na jemnou pobídku.
,,Chceš to vzít přes silnici, kde by mohla jet auta, nebo přes vesnici, kde budou křičet děti a auta tam taky budou?“zeptala jsem se Jennifer, abych věděla, kam se mám vlastně vydat.
. ,,Asi to druhý, auta budou zaparkovaná a já si valáška prozkouším, zda si něco pamatuje třeba ze stranové práce,“ odpověděla mi Jennifer. Někdy jsem se otočila, abych jí slyšela, ale jinak se soustředila na cestu přede mnou a na hnědáka, který byl dneska až moc unešen a sníh se mu líbil. Dávala jsem si pozor, abychom nešláply na led, kde by to bylo zatraceně nepříjemné. Před námi se objevila silnice, ohlédla jsem se na obě dvě strany, zdali něco najede. Žádné auto poblíž, stiskla jsem holeně a rychlým tempem jsme přešli silnici. Ohlédla jsem se. Sezam nespokojeně zafrkal, něco se mu nelíbilo, kdy jsem se ušklíbla a v příštích minutách si tam s ním Jennifer něco povídala. Pár slov jsem zachytila, další ani moc nevnímala a prohlížela si sníh všude kolem.
,, Až budeš chtít naklusat, tak řekni,“ otočila se na vteřinu dozadu, aby mě dívka slyšela a nechala hnědáka ve svižnějším tempu, kdy se zvídavě díval kolem, až jsem měla pocit, že ani nevnímá, že jsem na jeho hřbetě já. Na cestě jsem ho za pomocí pomůcek natlačila na druhou stranu, kde byla vyježděná kolej. Odfrkl si a pěkně zareagoval, ačkoliv to bylo s menším zpožděním, pochválila jsem ho. Gentleman si odfrkl spokojeně.
,, Jasně, snad mě nevysype,“ zazubila se dívka, zatím co i ona si prohlížela krásu zimy. Sezam byl dost obezřetný koník, ale Jennifer v sedle byla klidná a tomu rozhodně pomáhalo, aby byl klidnější. Před námi se objevil kopeček. Vypadalo to, že to bude v pohodě a není tam nic, co by klouzalo. Zvedla jsem se do stehenního sedu, tak jsem mu do kopce pomohla a hnědák si ho hezky vyšlápl. ,, Pokud to půjde tak po kopečku naklušem,“ přihlásila se Jenn, jak jsem jí nabídla.
,, Tak jdeme klus,“ houkla dozadu, když terén pod námi byl na klusání v pořádku. Bylo vidět pěkně přes sebe a já se zadívala na pravou stranu, kde byla zasněžená louka. Pokud vše půjde dobře, můžeme i zacválat. Na to jsem se těšila, asi nejvíce. Opatrně si zkrátila otěže, abych měla hnědáka pod kontrolou. Mlaskla jsem a stiskla holeně. Hnědák to znal, přešel do klusu a já se nechala vyhazovat asi tři klusové kroky, kdy mě to vyhodilo akorát do správného rytmu. Pochválila jsem hnědáka za přechod, nikam nespěchal. Možná se on sám bál na tomhle povrchu, nebo si nebyl až tak jistý, ačkoliv tenhle truhla se za chvíli otrká. Vdechovala jsem chladný vzduch, dívala se před sebe hlídající si cestu a vysedala.
Nerušeně jsme si nějakou dobu klusali, dokud nás nepředběhl hnědák, až jsem vykulila oči, ale co jsem mohla čekat od mého broučka. Bral to jako závod. Naskočil mi sám od sebe do cvalu, až jsem ho okřikla, hned zasedla do pracovního a za pomocí zádrže a hlasu jej zpomalila do klusu. Moc se mu to nelíbilo, zahrabal si kopytem a vyjel mi ze stopy, až jsem si povzdechla. Pomůckami ho vrátila zpátky a přešla s ním do kroku.
,,Musíme se vrátit, asi tam byla pohozená igelitka,“ oznámila nám Jennifer, kdy jsem tedy přikývla, zastavila hnědáka, zatím co ona začala z něj slézat. Tohle bude delší terén, předpokládám, protože valach se nejspíše bojí i svého vlastního stínu.
,,Něco jsem tam viděla, tam u té břízy,“sdělila mi můj postřeh, ačkoliv jsem tu věc moc nevnímala, hnědák jí také přešel bez povšimnutí. ,, Já si zatím projedu ty stromy,“ ukázala na místo, kde by se dal hřebec dobře ohýbat. Jennifer přikývla a šla přesvědčit valacha, že ten pytlík není nic, co by ho sežralo, a já navedla hnědáka do lesa, kdy si vyšel menší kopeček do něj. Zde byl sníh vyšší než na cestě. Musel zvedat více nohy. Natočila jsem ramena vždy v požadovaném směru, tím změnila těžiště, vnější otěž přiložila k jeho krku, vytvořila vnitřní holení kolem, které se otáčel, jemný tlak a vnější posunula lehce na záď, vnitřní otěž mu nabídla a hnědák se vždy ohnul na stranu, na kterou jsem chtěla a kličkovali mezi stromy, až jsem s ním zastavila.
Hřebec si přežvýkl spokojeně s odfrknutím a zahrabal kopytem do vysokého sněhu, jenž odletoval do všech stran. Trochu cukl hlavou, když mu spadla trocha sněhu na čumák a odfrkl si.
,, To je jen sníh,“ zazubila jsem se pobaveně, když potřásl hlavou a přičichl si ke sněhu, snad jakoby ho viděl poprvé. Zahrabal si kopytem znova a strčil do toho čumákem, opět potřásl hlavou a hlasitě zařehtal, až jsem se zasmála. ,, Jedeme,“ usmála se na něj, stiskla holeně a vrátila se s ním na cestu, kde už Jennifer měla za sebou seznamování s pytlíkem a nasedala zpátky na valacha, zatím co já s Gentlemanem jí předjeli a vrátili se do přední linie. Hřebec měl podle mě až moc energie. Sníh pod ním už nevadil, jak jsem si předtím myslela, svižně kráčel vpřed. Šel pěkně od zádě a pořád měl možnost si vytáhnout krk dolů a nahoru, jak potřeboval, čímž pěkně zpružíme hřbet a pro nás oba to bude pohodlnější. Po nějaké době jsme naklusali na lesní cestě, která byla bezpečná. Hřebec nadšeně zafrkal, naklusal, kdy jsme si ho za pomocí vysedání urovnala do tempa, měnila nohu na, kterou vysedám a někdy se ohlédla dozadu, jak si vede Jennifer s valachem.
Vydechla jsem páru ze svých úst a i Gentleman na tom byl podobně. Jeho klus byl pohodlný, spíše jsem ho už znala, byla jsem na něj zvyklá. Pro někoho, kdo by si na něj sedl, by to byl možná nezvyk, ale jeho klus a celkově chody jsou pěkně měkké. Museli jsme zpomalit do kroku, díky skupince před námi. Děti s balonky a jejich rodiče, ajej.
,,Cassie, jeď napřed, zastav je a já pak dojedu, abych jej více navykla,“ zavolala na mě Jennifer, kdy jsem pokrčila rameny, ale přikývla jsem. Gentleman zvedl hlavu nahoru, předtím jí měl hezky uvolněnou dolů, ale teď tam bylo něco zajímavého. Doufám, že tohle střevo něco neprovede.
,, Dobrý den,“ pozdravila jsem hlasitě, kdy se děcka dívala zvídavě na koně, usmívali se od ucha k uchu. Hřebec zastříhal ušima, na chvíli se zatvářil dost nespokojeně, avšak já jsme si ho hlídala a moc se k nim nepřibližovala. ,, Omlouvám se, ale mohli byste se zastavit a schovat balonky? Kůň za mnou je dost lekavka a mohl by mít s tím problém,“ požádala jsem rodinku poté, co zastavila hnědáka. Ten sklopil uši nespokojeně znova a přešlápl si.
,, Dobře, my počkáme, až přejde,“ souhlasil otec, kdy si oba dva rodiče chytili děti k sobě, muž schoval balonky. Gentlemana ty věci dost zajímaly. Ale já ho nenechala, sklopil znova uši a hrábl si naštvaně do země.
,, Vztekej se jak chceš,“ zamumlala jsem, avšak otočila se v sedle a dívala se na valacha blížícího se k nám, který šel velmi opatrně a Jennifer ho po celou dobu uklidňovala.
,, Ten je ale vysoký!“ usmálo se jedno dítě při pohledu na hřebce, který měl úctihodných 180 cm a pro takové malé dítě to byl jistě obr. ,, Jak se jmenuje?“ zeptal se klučina s úsměvem na tváři.
,, Gentleman,“ odpověděla jsem, přejela jsem vnitřní otěží po hřebcově krku. Stál na místě, i když byl z toho spíše neklidný a chtěl jet vpřed, sklonil hlavu dolů ke sněhu, kam si hrábl. Sezam to zvládl očividně dobře a děti byly nadšené. Mohly si pohladit naše koně, kdy Gentleman na ně reagoval dobře, naopak si ještě užíval pozornost. Otec, který měl zkušenosti s koňmi nás ještě vyfotil na památku a mohli jsme jet dál.
,,Tyhle lidi bych chtěla potkat s Galaxií, nenávidí turisty,“ zasmála se Jennifer. Projeli jsme další kus v kroku v lese, kdy Sezam byl vykulený snad ze všeho. Zkouška s dětmi pro něj byla skvělá. Jennifer to zvládla. Ohnula jsem Gentlemana z lesa na prostornou louku, kterou jsme obě dvě moc dobře znaly.
,, Zacváláme?“ otočila se na Jennifer. Samozřejmě souhlasila. Hřebec jakoby to snad vycítil, napjal své svaly a nadšeně zafrkal. Pobídla jsme si ho nejdříve do klusu, kde si vzala více jeho otěže, velmi opatrně, aby to nebylo násilné a poté přesunula vnější holeň za podbřišník, stiskla holeně a Gentleman ve vyšším sněhu naskočil do cvalu. Bílá peřina létala kolem a koně museli zvedat nohy. To hnědákovi nezabránilo, aby cválal pěně svižně. Postavila jsme se do stehenního sedu a sama si užívala nádherný pocit cvalu ve sněhu. Chladný vzduch mě pěkně studil na tvářích, ale to mi nevadilo, nýbrž nadšení zazdilo úplně všechno a byli jen nádherné pocity. Po úseku ve cvalu, kdy se hnědákovi nechtělo zpomalovat, zvolnili jsme do klusu.
. ,,Řeknu ti, že jsem nikdy netušila, jaké to je jet na bojácném koni,“ usmála se Jennifer, jenž se zařadila s valachem po našem boku. Gentleman na něj zafrkal, ale klusal dál.
Nad námi přeletělo letadlo, Sezam z toho měl skoro další šok a už jsem ho viděla někde před námi cválat s Jennifer, ale nestalo se tak a já si dovolila jednu poznámku ohledně vyjdy z lekavým koněm. Jak moc je to super. Přešli jsme do kroku. Na cestě jsme se vyfotili, nejdřív já Jennifer a ona potom mě. Jako památku .. zase něco na nástěnku, jak okomentovala Jennifer. Po polní cestě jsme se dostali, až vesnici, kam jsme měli zamířeno.
,, Tak jo, hlavní program dne začíná,“ usmála se Jennifer, kdy jsem se ušklíbla. Gentleman věnoval vesnici jeden zvědavý pohled a cestu tam jsem ho přemlouvala, aby našel tak rychle dopředu, kdy ho táhla nejspíše vidina cvalu. Sezam si tam očichal nějakou značku a dostali jsme se na železniční přejezd, kdy nic nejelo. Jennifer kývla, ať jedeme jako první. Gentleman to možná nikdy neviděl, přesto ho něco takového nezajímalo a neviděl v tom nebezpečí. Kdyby tu byla voda, bylo by to něco jiného, ale stiskla jsem holeně, vedla ho hezky rovně přes přejezd a hlavně rychle. Poté si Jennifer zpracovala Sezama, který se toho pochopitelně bál.
Po překonání této překážky, jsem Jennifer sledovala s hřebcem. Stát na místě, to bylo opět otravné, ale moc chlapec na vybranou neměl a když se rozešel vpřed, vrátila jsem si ho zpátky. Chvíli trvalo, než si valach zvykl na koleje a na to všechno, ale zvádl to. Oba dva to zvládli a mohli jsme pokračovat dál.
,, To jsou mi, ale komedie,“ zasmála jsem se pobaveně. Hnědák velmi rád vyšel dopředu. Občas si přežvýkl. Byli jsme v kroku, takže mu otěže nechala volnější, přesto si ho moc dobře hlídala. Další zkouška bylo červené stojící auto, Sezam prošel opět seznamovací procedurou a hnědák chvíli vypadal, že ho to auto zajímá, ale ne že by se ho bál, ještě by ho zničil. Nakonec jsme vyjeli vpřed. Další rušivý element byli zvony. Můj hřebec pouze zastříhal ušima, zvedl hlavu, více zpomalil. Nebylo to, že by se bál. Jen to nikdy neslyšel a ty zvuky ho zajímali, po stisku holení pokračoval dál vesnicí a já upozorňovala dozadu Jennifer, kdyby se něco dělo nebo kdyby bylo něco, co by se valachovi nemuselo zdát, a hlídala si hřebce pode mnou. Další zkouška, projíždějící auto. Gentleman bez jakékoliv lekavé reakce, pouze se za tou věcí podíval, Sezam opět u vytržení, až jsem se chtěla smát a Jennifer ho přitom samozřejmě komentovala, až jsem vrtěla hlavou. Poslední překážka před námi byla babička a popelnice, když jí babča otevřela, byl skoro poplach na střeše, ale po dalším menším pokecu s babčou, dostali koně mrkev a mohlo se jet vesele dál. Po nějaké době se dostali z vesnice. Na cestu vedoucí přímo na Florestu. Byla to zajímavá vyjížďka, kdy jsme se pobavili.
,,Úkol cesty se zdá být splněn že?“ usmála se na mě Jennifer.
,, Jo a já chtěla vidět pád,“ řekla jsem poněkud zklamaně a ušklíbla se. Mrzl mi nos a tváře, ale i tak jsme si to užívala. Pokračovali jsme dál po cestě. Jennifer nás nechala zase vyfotit a nějakou dobu jsme zírali na výhled. Na okolní krajinu pokrytou nádherným bílým sněhem. Sezam se zatvářil nehezky pokaždé, co projelo auto, až se dostali na cestu, kde jsme mohli zase naklusat. Gentleman zafrkal nadšeně, když si konečně mohl přejít do rychlejšího tempa. Přilnutí mi nabídl už předtím, proto jsem si zkrátila více otěže a klusala s ním dávající pozor na cestu před námi. Vysedala jsem. Po úseku v klusu, trochu delším úseku, kdy jsem se zasnila, opět přešli do kroky a pokračovali určenou cestou na Florestu. Zajeli jsme do starého lesa, kde byla tak trochu větší zima a kde jsme jeli jen po cestách, kde většinou šlapala zvěř. Zachumlala jsem se více do svého oblečení a otřásla jsem se. Proběhl kolem zajíc. Gentleman se tentokrát také napjal.
,, Zajíc, ježiši,“ řekla mu, když se z toho až zastavila hleděl za zvířetem, jenž bralo rychle nohy na ramena. Zasmála jsem se. Sezam měl podobnou reakci, jestli ne horší. Sezam to zvládal dobře a my pokračovali dál, až k rybníku, odkud se dostaneme na Florestu, ale ještě jsme zaklusali. Jen chvilku a já nechala volnější otěže, aby se po delší cestě pěkně uvolnil. Poté krok a na zahozené otěži jsme došli, až na Florestu. Rukavice byli teplé, stejně jako ponožky, takže ty důležité končetiny byli v teple.
,, Jaká byla vyjda holky?“ zeptal se Sebastian, kdy jsme se usmály. Venku jsme byli celkově dvě hodiny. Bylo to přímo skvělý.
,, Skvělá!“ zazubila se Jennifer. Mávla jsem na Jennifer a na Sue, ale seskočila dolů. Mé nohy byli ztuhlé. Těšila jsem se do tepla. Vážně. Uvolnila jsem nánosník, vytáhla třmeny a uvolnila podbřišník a šla se postarat o hnědáka do stáje.

jennifer+galaxie: Společná vyjda s Cassie a Kitty
Galaxie frkla a já ji pohladila po čumáku. Šly jsme spolu ven na nádvoří. Holky tam ještě nebyly, proto jsem zatím povodila Gal a spatřila jsem Sue. ,,Tetí, my pojedeme ven, říkala jsem to už Jasonovi, jedu já, Cassie a Kitty s Lionem,“ usmála jsem se a dotáhla podbřišák. ,,Jasně, dobře,“ usmála se a přikývla. Já se usmála a mávla na Kitty, která akorát vyšla ven. ,,Cass má nejspíše problémy s hřebcem,“ zazubila jsem se a podívala se na hodinky. ,,Spíše ty jsi tu dřív,“ zasmála se Kitty a já pokrčila rameny. ,,I to je možné,“ usmála jsem se, pohladila hnědku a mávla na Cassie, která vyšla ze stáje a šla k nám. ,,Má jedna z vás čip, doufám,“ usmála jsem se. ,,Jo, vždyť jedu první,“ usmála se Cassie a ukázala mi ovladač, který měla v ruce. ,,To su ráda,“ usmála jsem se, stáhla třmeny, zapla nánosník a nasedla do sedla s úsměvem na tváři. Protáhla jsem se a pohladila hnědku. Nechala jsem hnědku natočit krk doleva a doprava, aby si trochu poohýbala krk a já ji pohladila a usmála se. Počkala jsem, než Cassie vyjede. ,,Prosím Kitty… Cesta je volná,“ zazubila jsem se na dívku na zrzečkovi. ,,Ano, jsem ráda, nebylo by moc dobré jet jinak,“ zasmála se dívka. ,,No, jet já první a Cassie poslední, tak to nedopadne nejlíp,“ zasmála jsem se. ,,A ty jsi veprostřed jako nějaký bodyguard,“ zasmála jsem se a nechala hnědku vyjet za dívkou s valáškem. Projeli jsme branou a Gal si protáhla krk a snížila si hlavu. Usmála jsem se a Cassie za námi zavřela. ,,Takže pojedeme nějakou extra dobrou cestou, ano?“ zazubila se Cassie. ,,Jo joo!“ zasmála jsem se a Kitty přitakala. Už jsem se těšila, až vytáhnu ven valáška i já, protože on byl úžasným koníkem a jízda na něm k horské louce byla skvělá. Cassie najela na silnici a jela po krajnici pár metrů, než budeme moci bočit doprava, což bylo hned. Cesta vycházela u kraje silnice a my na ni mohli nerušeně přejet, kdy jsem se podívala kolem sebe. Byl klid, žádné auto, žádný člověk, jen tři koně a tři jezdkyně. Poslouchala jsem klapot kopyt a usmála se. Bylo to bezva. Kroky našich koní vedly na širokou cestu u pole, která byla pěkně travnatá. Gal frkla a já se usmála. Nechala jsem ji jet v pravé stopě, kdy si hnědke vytáhla pěkně krk a já se spokojeně dívala kolem sebe. Koně měli dostatek energie – sakra, jaro přichází? Gal šla dopředu, pofrkala a já se usmála. Cestu jsme projeli poklidně až do lesa, který byl docela řídký, proto tam byly docela mezery. Já si navedla hnědku na menší slalom mezi stromy, abych ji naohýbala, než půjdeme do klusu. Gak frkala, já ji jemně přistavovala do obratů, ohývala pomocí holení a usmívala se. Podrbala jsem hnědku a nechala odžvýknout a po chvilce jsme najely zpět na cestu. Gal si odfrkla a já se podívala kolem nás na okolí, kde se sice nedalo vidět široko daleko, ale to nevadilo. Gal protáhla krk. ,,Naklušem?“ ozvala se Cassie. ,,Klidně,“ houkla Kitty a já to odsouhlasila a usmála se. Počkala jsem, než vyklušou dívky před námi. Gal frkla, já ji nechala odžvýknout, maličko zkrátila otěže, aby nebyly moc volné a prověšené, volné byly, ale jen tak decentně, aby si mohla protáhnout ještě stále krk. Stiskla jsem holeně a Gal vyklusala se zafrkáním. Já se usmála a začala vysedat na pravou přední. Nemusela jsem si to hlídat, stejně budu muset pak přesednout, abych nezatěžovala jen tu jednu stranu. Gal si dlouze odfrkla, sklonila hlavu a odžvýkla si Šla pěkně vpřed a já se usmívala. Cesta v lese byla zpevněnější, prostorná a pro klus stvořená. Půda nebyla tak tvrdá, aby se na ní nedalo klusat a bylo to skvělé. Gal si odžvýkla sama od sebe, já ji pohladila a přesedla si. Hnědá kobylka natáhla krk dopředu a já se usmála. Cesta byla krásná a ta krajina kolem. Mohly jsme s holkami rozbít rovnou piknik ,,Víte co by bylo fajn? Rozbít si tu někde piknik,“ zazubila jsem se. ,,To by to tu muselo někde jít,“ zasmála se Cassie. Já si přesedla po chvilce znovu. ,,Nad anděláky je krásné místo pro posezení na jezdecké cestě a je tam i místo pro úvaz koní,“ usmála jsem se a projela hnědce v hřívě. ,,Tak příště, dnes máme lesní vyjdu,“ zazubila se Kitty a já se uchechtla. ,,Však jo, je to celkem daleko odtud už,“ zazubila jsem se. ,,Máme jet na normálně branou vyjížďku, protože Lion není moc kondici, ale není to tak hrozný… Jasné?“ zasmála se Kitty. ,,My víme, neboj neutaháme ani jednoho z vás, tedy, snad, že, Gentlemane,“ zasmála se Cassie. ,,Hele! Když už má hřebec takové jméno, měl by se jako džentleman chovat směrem ke Galaxii,“ zasmála jsem se a přesedla si. ,,Ty toho nadělááš,“ řekla Cassie pobaveně a já se ušklíbla. ,,No, ono hlavně abys ho zastavila…,“ ušklíbla jsem se, když jsem si vzpomněla na naši cvalovku a drezurní prácičku, to bylo opravdu skvělé a Cassie ode mě dostávala záznamy v podobě sms Gal si odfrkla a já viděla, jak les více a více řídne. Slyšela jsem dívku zepředu něco zabrlblat a Kitty se zasmála. Gal stříhla ušima a Lionek se rozhlídl kolem sebe, frkl a já se pousmála. Zlehka jsem nechala hnědku odžvýknout, vzala otěže o jednu zarážku a objevily jsme se na louce. ,,Nacváláme?“ řekla tentokrát Kitty, když nejspíše terén znala a mohla tudíž tušit, že se tu nic nemůže stát. ,,Klidně, ale doufám, že se nezastavíme až někde v Americe,“ zasmála se Cassie. ,,Hele, jedině v Asii, třeba v takové Číně, nevím, jak byste přeplavali moře,“ zasmála jsem se tentokrát já. ,,By plavali do Anglie, pak Irsko, Island a Grónsko,“ zasmála se Kitty. ,,Tam bychom zmrzli!“ ozvala se Cassie. ,,Jo, ale ty sníh přeci ráda ne? Byste přežili,“ zazubila jsem se a zasedla do pracovního sedu, hnědka frkla a já se usmála. Všechny tři jsme se zasmály a Cassie nechala nacválat hřebce. Já se poušklíbla a pohladila hnědku. Kitty měla menší problémeček se zrzečkem a já počkala, než nacválá i ona. Gal frkla, potřásla hlavou, jako by jí tam seděl otravný hmyz. Já se ušklíbla, dala vnější za podbřišník, vnitřní na, mlaskla, stiskla holeně. ,,Hoop,“ řekla jsem, usmála se, jemně brnkla do vnější otěže a Gal zafrkala a šla krásně po louce vpřed. Usmívala jsem se a šla hned do stehenního sedu, ruce jsem dala ke krku, propla paty, cítila propnutí kotníků a lýtek. Gal pofrkovala a cválala za Lionem. Jeho kopyta jsem viděla mezi ušmi Gal. Usmála jsem se a nechala se unášet cvalem hnědky. Cítila jsem vítr kolem nás, co foukal a já byla spokojeností celá bez sebe. ,,Galí, takhle bychom mohly bezstarostně cválat stále, viď,“ usmála jsem se zasněně, pohladila hnědku vnější otěží a Gal frkala a odžvýkla. Já se usmála. ,,Přejdeme do klusu, louka za chvilku končí,“ zvolala Cassie. ,,Dobř…. É,“ dopověděla jsem, protože mi do úst foukl vítr a já se málem zakuckala Gal frkla a já zasedla opatrně do sedla, napla se v kříži, sedla ještě hlouběji, narovnala se v ramenou, dala vydržující otěže, jemně vypobídla hnědku a nedívala se na uši. ,,Kluus,“ usmála jsem se a hnědk s odfrkem přešla do klusu. ,,Šikovná,“ usmála jsem se, stiskla holeně pro udržení, povolila otěže a pochválila hnědku. Přesedla jsem si, nechala hnědku odžvýknout, zkrátila otěže o zarážku a točily jsme se pěkně doleva do lesa, který byl opravdu krásně postavený v této krajině Byl jehličnatý, samé jehličnany zde byly, i když na jeho krajích se občas vyskytla jedna lípa za druhou. Gal frkla a já se usmála. Podrbala jsem ji a podívala se kolem sebe. ,,Tak jdeme do kroku, je před námi kopec,“ houkla Cassie a já se usmála. ,,Finee,“ pohladila jsem hnědku po krku a zasedla do sedla, provedla poloviční zádrž, usmívala se. ,,Krook,“ řekla jsem ještě a Gal si odfrkla, kdy pěkně plynule přešla do kroku. Byl energický a já se usmála a podrbala ji na krku. Gal jsem nechala protáhnout krk, kdy jsem jí povolila otěže a usmála se. Hnědka protáhla krk a já se usmála. Nechala jsem ji odžvýknout a před kopcem zlehka zkrátila o půl zarážky zkrátila otěže. Usmála jsem se a pohladila hnědku po krku. Cassie začala stoupat vzhůru a já po chvilce zvedla své pozadí ze sedla a propla paty, kotníky a dala ruce ke krku. Gal frkla a protáhla krk. Pomohla jsem si holeněmi, aby šla hnědka pěkně od zádě, aby šla Gal pěkně dopředu. Usmála jsem se, podrbala ji a cítila pohyb od zádě pěkně dopředu. Usmívala jsem se, pohladila ji po krku. S rukama u krku jsem nechala hnědku jít pěkně kupředu. Galaxka frkala a šla do kopce s radostí. Usmála jsem se a když jsme dojely nahoru a byly na rovině, poladila jsem hnědku a dosedla do sedla. Cassie zvolala, že si naposledy naklušeme, než vjedeme do Starého lesa. Koníci se alespoň skvěle ještě protáhnou. Usmála jsem se a počkala, než naklušou dívky před námi. Cesta se točila doleva a já hnědku nechala vyklusat pár kroků za Lionem. Udržely jsme si rozestup, já vysedala na druhou nohu, než jsem vysedala naposledy. Gal frkla a já se usmála. Podrbala jsem ji a nechala klusem jít dopředu. Užívala jsem si požitek z jízdy a v lese se mihlo stádo srnek. Usmála jsem se – zase na vyjdě vidíme zvěř Viděla jsem Starý les. ,,Tak mi jdeme do kroku,“ ozvala jsem se, dala poloviční zádrž a hnědka s pofrkem přešla do kroku, kdy jsem ji pohladila a i holky přecházely, i když Cassie měla problém hřebce dostat o chod níž přesto jsme do lesa vjely konečně krokem ,,Gal, ty jsi nejhodnější,“ řekla jsem provokativně nahlas a zasmála se potichu, když se ty dvě na mě otočily. Zubila jsem se a nechala hnědku vytáhnout krk dopředu a dolů. Usmála jsem se a nechala zahozené otěže. Gal šla pěkně kupředu, měla energický krok a šla uvolněně pěkně. Usmála jsem se, pohladila ji a sledovala Liona před námi, jestli jsme dál za ním. Gal frkla a já se usmála a podrbala ji. Pak jsem se kochala pohledem a já s úsměvem hnědku nechala stočit na levou ruku. Pomalu jsme se blížili k Florestě, před námi byl mostek přes Perlovku, proto jsem hnědku na chvilku vzala mezi stromy, než přejedou pomalu holky a pak šla s hnědkou. Gal snížila hlavu, pofrkovala a zastavila se nahoře na mostě a hrabala kopytem. ,,Galí, jdeme, vodička dneska ne,“ zasmála jsem se a stiskla holeně. Gal šla kupředu a já ji podrbala a usmála se. Ještě jednou si hrábla a sešly jsme z mostu. Já se uculila a my společně s holkami vedly koně směrem k zadní bráně na Florestu. ,,Skvělá vyjda, nemyslíte?“ usmála jsem se blaženě. ,,Kdyby bylo lepší počasí, bylo by to lepší,“ usmála se Kitty. ,,Jo, třeba sníh,“ odfrkla si Cassie a já se usmála a protáhla se lehce. Cassie otevřela bránu a vjela dovnitř. Hned mnou a Gal zavřela a spolu jsme dojeli ke stájím, kdy jsem nechala hnědku dál od hřebce, sesedla, Gal frkla a pořehtala na Gentyho. ,,Prý gratulace,“ ušklíbla jsem se na Cassie a povolila podbřišák, nánosník a vytáhla třmeny. Šla jsem s hnědkou k boxu a vedle nás šla chvilku Kitty, Lion je přeci jen obbox soused

cassie + gentleman: SPOLEČNÝ TERÉN S JENN A KITTY

Zase jako poslední? No to je vážně pěkný. Kitty i Jennifer už čekali před stájí, ale nečekali dlouho – alespoň jsem doufala. Hřebec měl dobrou náladu. Sice bude pospíchat dopředu, ale bude ochotnější než minulý týden. Odfrkl si a prohlédl si své společníky do terénu.
. ,,Má jedna z vás čip, doufám,“ zeptala se Jennifer.
,,Jo, vždyť jedu první,“ ukázala jsem čip dívce. Předpokládala jsem, že jedeme první. Někdy si budeme muset dát terén a hřebec pojede vzadu, ale když má dneska ty narozeniny, tak mu udělám radost. ,, Příště jedeš vzadu,“ oznámila jsem mu. Na hřbetě měl naše bezkostrové sedlo. Já měla na sobě své červenočerné rajtky, abych s ním dobře ladila. Vyhoupla jsem se do sedla, poté co dotáhla podbřišník a dala dolů třmeny – za pomocí stupátka, abych mu nepraštila zbytečně do zad. Srovnala jsem si sed, uchopila otěže a pocítila, jak si hnědák přešlápl. ,, Klid,“ pousmála jsem se, avšak zkontrolovala, jak jsou na tom za mnou a mezitím si ohnula z místa Gentlemanův krk na obě dvě strany – pochválila ho, když poslechl. Stiskla jsem holeně a nechala ho vyjít energicky vpřed na volnější otěži, aby si vytáhl krk více dolů a dopředu-. Kontakt jsem měla. Oznámila jsem – spíše se zeptala, zdali jim nebude vadit delší cesta, ať se koníci trochu protáhnou. Jennifer hned radostně zajásala a Kitty přikývla, kdy jsem se usmála a soustředila se na cestu před námi a na hřebce pode mnou. Sedlo bylo trochu jiné, než jsem byla zvyklá. Bylo pohodlné, to ano. Jen to byl nezvyk, ale nelišilo se to nijak sezením v něm. Nadechla jsem se nádherného vzduchu. Za mnou jela hned Kitty s Lionem. Hřebec si užíval místa vpředu, zvídavě se rozhlížel kolem a energicky kráčel vpřed.
Vzadu si nestěžovali na tempo. Přesto se mi zdálo, že jde až moc dopředu, takže jsem si ho za pomocí hlasu zpomalila a přenesení váhy dozadu. Zareagoval mi, i když sklopil uši. Čekala jsem, že mi vezme za ruku, ale překousnul to. Pochválila jsem ho a uvolnila se v sedle, abych si užívala jeho přítomnost po týdnu odloučení. A také se kochala okolní krajinou, která mi tak moc chyběla. Najeli jsme na silnici, kde se nebudeme zdržovat moc dlouho. Za chvíli nás čeká odbočka doprava. Přesto měl hřebec botičky právě na tenhle povrch. Na silnici byl více v pozoru a já si ho samozřejmě hlídala. Přejeli jsme na onu cestu, která nás dostane ze silnice – pěkně jsem si ho ohnula za pomocí pomůcek, Gentleman zabočil na cestu, kdy jsem se pousmála. Vjeli jsme na cestu vedoucí přímo na pole, kde byl dobrý rozhled kolem a kde se mi to líbilo. Hnědák si odfrkl spokojeně do ticha, potřásl hlavou a vykročil rychleji vpřed na prostranství, kde to přímo lákalo.
,, Pomalu,“ upozornila jsem ho, opět si ho zpomalila, kdy opět dal uši dozadu a nespokojeně si odfrkl. Pochválila jsem ho, když uposlechl a my zajeli do lesa, kde bylo chladněji. Byl dost řídký. Tady nebyl už takový prostor, tudíž se hnědák pode mnou zklidnil. Jennifer si najela s Galaxií mezi stromy, zatím co já nechávala hřebce jít rovně a po cestě. Alespoň další kousek, kdy ho navedla mezi stromy a taky si ho naohýbala, až vyjeli zpátky na cestu. Jízda mezi stromy byl jako slalom, tudíž to nebyl takový problém a já používala pomůcky a když bylo třeba, přestavovala si hnědáka na druhou ruku.
,,Naklušem?“ navrhla jsem dozadu, když cesta k tomu byla přímo dělaná. Nebyl zde rozhled, ale to vůbec nevadilo. Koně se po cestě uvolnily, alespoň dostatečně na chvilku klusu, kdy se uvolním i v něm. Zkrátila jsem si velmi opatrně otěže – nespěchala jsem na hřebce, nechala jsem mu čas, dokud si neřekla, že délka stačí tak, aby si mohl vytáhnout krk dolů a dopředu a já měla s ním ten správný kontakt. Jistě se na rychlejší tempo bude těšit.
,, Klidně,“ ozvala se za mnou Kitty. Přikývla jsem a pousmála se. Nechala jsem, ať si Gentleman přežvýkne. Stiskla jsem holeně, lehce si i mlaskla, abych mu pomohla. Naklusal. Po třech klusových, se nechala vyhodit do jeho tempa a začala vysedávat – tak mu odlehčila záda. Ruce jsem měla v klidu a myslela si na holeně v kontaktu, kterýma ho udržovala rovně na cestě.
,, Kdyby tempo bylo moc rychlé křičte,“ upozornila jsem dozadu. Snad mě slyší. Otáčet dozadu jsem se v tomhle tempu nechtěla. Bylo to pěkné. Zaklusat si. Jeho klus byl pohodlný, spíše jsem na něj byla už zvyklá. Kolem bylo to vážně nádherné. Stíhala jsme to sledovat. Jen částečně, nebo´t se dívala na cestu před námi. Nerada bych se kochala okolím a pak zjistila, že je vedu špatně či se před námi někdo nečekaně objeví že? Navíc hřebec si usmyslel, že tohle tempo není nic pro něj a prodloužil své kroky. Povzdechla jsem si, vysedala jsem pomaleji a hlasem si dopomáhala, aby se vrátil zpátky do tempa. Zastříhal ušima, odfrkl si, avšak přizpůsobil se – opět pochvala. Přesedla jsem si po chvilce na druhou nohu.
,,Víte co by bylo fajn? Rozbít si tu někde piknik,“ zazubila se Jennifer vzadu. Jo to by šlo. A nebylo by to vůbec špatný někdy provést. Jen si sednou, pojíst a koně by se také zabavili. Přesto tohle místo k tomu nebylo úplně ideální. Museli bychom si najít něco jiného.
. ,,To by to tu muselo někde jít,“ zasmála jsem se. Snad jsem mluvila dost hlasitě.
,,Nad anděláky je krásné místo pro posezení na jezdecké cestě a je tam i místo pro úvaz koní,“ navrhla místo Jennifer.
,,Tak příště, dnes máme lesní vyjdu,“ přidala se do debaty Kitty, která byla za mnou s Lionem. A vše nejspíše probíhalo v pořádku. Nic jsem neslyšela nebo jsem prostě nevnímala. Hřebec dál klusal, frkal přitom nadšeně a užíval si vzduch venku.
. ,,Máme jet na normálně branou vyjížďku, protože Lion není moc kondici, ale není to tak hrozný… Jasné?“ řekla Kitty. Nemám v plánu nikoho utahat, snad.
,,My víme, neboj neutaháme ani jednoho z vás, tedy, snad, že, Gentlemane,“ pousmála jsem se, projela jsem hřívu hřebce a vysedala jsem. Začali mě pěkně bolet nohy. Jo no, to je ten týden, kdy jsem nedělala nic a vlastně se válela. Člověk vyjde ze cviku a potom to takhle dopadá že? Jennifer měla jakousi poznámku o gentlemanství mého hřebce, kdy jsem se zasmála, ale pokračovala po cestě klidným klusem. Gentleman si vytáhl krk dopředu s odfrknutím. Po chvilce les začal řídnout, až jsme vyjeli na louce. Hřebec ihned zpozorněl, vyfoukl z nozder vzduch a napjal se pode mnou.
,,Nacváláme?“ navrhla vzadu Kitty, kdy jsem se uchechtla. Doufám, že zastaví alespoň oni, když ne já.
,,Klidně, ale doufám, že se nezastavíme až někde v Americe,“ poznamenala jsem a připravila se na cval, ze kterého bude hřebec jistě nadšený a já se obávala, že necháme všechny za sebou. Za ruk mi vzal už dvakrát, ačkoliv to vypadalo, že dneska nebude dělat problémy.
,,Hele, jedině v Asii, třeba v takové Číně, nevím, jak byste přeplavali moře,“ přidala se Jennifer, kdy naše debata opět pokračovala, až jsme se zasmály. Tak jdeme na to. Pobídla jsem si hřebce do cvalu, ten naskočil nadšeně a rozcválal se po cestě, kde jsem ho držela. Postavila jsem se do stehenního sedu. Užívala jsem si vítr ve tváři, bylo to vážně úžasné. Nejraději bych zavřela oči a nechala se tím vším unášet, ale nemohla jsem. Navíc jsem očekávala za chvíli problém. Hučelo mi v uších, sledovala rychle ubíhající zem a nechala hnědáka cválat v jeho tempu, které bylo možná rychlejší, ale ať se vyběhá a trochu se uklidní. Kopyta duněla o zem, poslouchala jsem to.
,,Přejdeme do klusu, louka za chvilku končí,“ zavolala jsem dozadu, držela se ve stehenním sedu, ale byla připravená opatrně zasednout, abych provedla zádrž a za pomocí ní si zpomalila hřebce zpátky do klusu, pokud to bude vůbec možné a nebude mi brát za ruku. Počkala jsem, až Lion s Kitty za mnou přejdou do klusu. Poté jsem zasedla do sedla, provedla zádrž – začala mu na hřbetě překážet a velmi jemně používala přitom vydržující pomůcky otěží. Hřebcovi se to nelíbilo. Čekala jsem, že vezme za hubu, ale místo toho si vyhodil lehce zadními, kdy jsem pocítila, jak přepadávám mírně dopředu, ale vyrovnala jsem se s tím, i když mě to zaskočilo. Cválali jsme tedy dál, kdy jsem to zkusila opět znova a trvala na svém – tentokrát s úspěchem, až jsem si povzdychla, ale vysedávala. Navedla jsem hřebce do lesa. Ten si odfrkl, přežvýkl si, aby si uvolnil svaly v hubě a já mu povolila opatrně otěže. Les zde byl jehličnatý a pěkný. Občas se vyskytla lípa na jeho krajích – byli nádherné.
,,Tak jdeme do kroku, je před námi kopec,“zavelela jsem znova. Kopec bude pro ně složitější v kroku. Budou se více namáhat. Do kroku jsem s hřebcem zvolnila poté, co Lion za mnou byl v kroku a překvapivě neměl ani hřebec problém přejít do kroku. Nechala jsem ho, ať si vytáhne krk dolů a dopředu, přitom si odfrkl a vzápětí dost hlasitě zařehtal s našpicovanýma ušima dopředu. Nejspíše ho zajímalo něco v křoví, co se pohnulo. Já tu věc ignorovala, ať to bylo cokoliv a dělala, že jsem si ničeho nevšimla. Mlaskla jsem, ať přidá do tempa, když ona věc ho přiměla i zpomalovat. Potřásl si hlavou, přežvýkl si spokojeně a já se pousmála. Sedlo pode mnou bylo příjemné. Bylo pohodlné a já se v něm držela jako v normálním sedle. Otěže jsem nechala volnější, zvedla jsem se do stehenního sedu, abych pomohla hřebcovi do kopce. Natáhl si krk více dopředu, odfrkl si a šlapal pěkně kopec. Cítila jsem, jak mi táhnou svaly a myslela jsem si, že to nevydržím, ale vydržela, až nahoru na kopec, kde jsem si oddychla a usmála se.
,, To už jsi za týden vyšla ze cviku?“ usmála se Kitty.
,, To víš, týden válení a nic nedělání se taky trochu podepíše,“ odpověděla jsem dozadu a usmála se. Ocitli jsme se na rovině. Poté zajedeme už do starého lesa, kde klusat nebudeme moct, takže koníky více protáhneme. Nejdříve jsem se ovšem zeptala, zdali můžeme naklusat. Žádné námitky, jen souhlasná slova, tudíž jsem stiskla holeně a hřebec naklusal. Holky vzadu si drželi ten správný odstup. Vysedala jsem, střídala nohy. Klusání nebylo moc dlouhé, spíše tak akorát po části cesty, kdy jsme byli v kroku jen v kopci. Jennifer oznámila, že jde do kroku, poté přešel i Lion a poté já s Gentlemanem – teda až po pár dalších klusových, kdy se opět rozhodl, že nebudeme zastavovat. Trochu jsem se s ním dohadovala, až přešel do kroku.
,,Gal, ty jsi nejhodnější,“ usmála se pyšně Jennifer. Možná provokovala, otočila jsem se na dívku stejně jako Kitty, ale odfrkla jsem si. Já mám taky hodné zlatíčko – když chce. Ohlédla jsem se po starém lese, kde bylo chladněji. Nelitovala jsem mého teplejšího oblečení, to rozhodně ne. Vzadu se objevilo stádo srnek, což nás samozřejmě zajímalo.
,, Nezapomeň zavřít pusu,“ zamumlala jsem, mlaskla jsem a nechala ho přejít přes kořen, kdy se ozval dunivý zvuk – skoro mi zakopl. ,, No vidíš,“ řekla mu. ,, Zvedej ty nohy,“ pousmála se, ale vedla ho dál na cestě, která nebyla moc široká. Vdechovala chladný vzduch lesa, kde to i vonělo. Prošli jsme starý les, až se ocitli na cestě z lesa, kde to bylo otevřenější, ale ve výhledu nám bránily příkopy po obou stranách. Cesta se stáčela na levou stranu, až jsme došly k mostu. Voda. Bezva. Hřebec si to nemohl odpustit a začal mě táhnout k vodě, napjatý, frkající.
,, Jdete se vykoupat? To hodně štěstí v téhle zimě,“ zasmála se Kitty. Ušklíbla jsem se, podívala se na ní.
,, No jo, neměla si vybírat tuhle cestu,“ uchechtla se Jennifer. No jo, já vím. Má chyba. Usměrnila jsem si hřebce na most, kdy jsme tam dělali jakési oblouky a chvíli mi trvalo ho přemluvit, aby se držel té správné cesty. Tohle není počasí na koupání. Odnesla bych to tak s rýmou a nebo chřipkou. Cesta přes most byla v pohodě. Dunivý zvuk mu vůbec nevadil. Rychlejším tempem jsme přešli most a počkali na druhé straně na holky. Dívala jsem si, jak si vedou. Kitty to zvládla dobře – byla zkušenější než my, takže si uměla poradit v každé situaci, jak se dalo samozřejmě očekávat.
. ,,Galí, jdeme, vodička dneska ne,“ řekla Galaxii Jennifer, když si kobylka začala hrabat uprostřed mostu, zasmála jsem se. Gentleman už přešlapoval, začal mi ustupovat dozadu a rozčilovat se. Vrátila jsem si ho zpátky na místo. Mohli jsme vyrazit, nechala jsem zahozené otěže na tenhle úsek, kdy se pomalu blížíme k Florestě. ,,Skvělá vyjda, nemyslíte?“ rozplývala se Jennifer, projeli jsme akorát zadní bránou, kterou jsem otevřela za pomocí čipu. Gentleman byl uvolněný, odfrkl si a se sníženou hlavu vstoupil na nádvoří Floresty. Já měla bolavé svaly.
. ,,Kdyby bylo lepší počasí, bylo by to lepší,“ usmála se Kitty. Podle mě to nebylo až tak špatný – spíše naopak.
,,Jo, třeba sníh,“ odfrkla jsem si a usmála se. Na nádvoří jsme zastavili, seskočila jsem z hnědáka, kdy mu vytáhla třmeny nahoru, uvolnila podbřišník s nánosníkem. Galaxie zařehtala na hřebce.
,, Prý gratulace,“ zasmála se Jennifer. Jo, dneska měl miláček narozeniny.
,, Děkujeme za asistenci,“ otočila jsem se na Kitty, která se usmála.
,, Nemáte za co, bylo to fine,“ odpověděla dívka, zatím co též uvolňovala podbřišník, ale poté jsem zavedla hnědáka zpátky do stáje.

jennifer+galaxie: Společná vyjda s Cassie
Dnes nás čekal terén, na který jedeme společně s Cassie a ta bere Lionka. Taky jsem ho měla v plánu vzít na pěknou vyjížďku někam ven. Gal jsem dnes připravovala u uvazoviště a pak se šla projít po nádvoří, když dívka zápasila ještě s valáškem Pohladila jsem hnědku a vrátila se s ní před stáj a podívala se na hodinky. ,,Potvůrko jedna hnědá,“ zazubila jsem se na hnědku, která na mě stočila svá krásná kukadla a frkla. Ušklíbla jsem se a podívala se ke stáji, odkud se vynořila dívka s ryzákem. ,,No kde jste?“ usmála jsem se na Cassie a hnědka pozdravila se zařehtáním Liona, protože ti dva byli kámoši. Lion jí pozdrav oplatil a špicoval hned uši. Usmála jsem se a podívala se na hnědku, které se chvěly nozdry, jak nasávala jednotlivé pachy. Usmála jsem se znovu a pohladila ji po lysině. ,, To víš, když chce pán podrbat, tak se musí podrbat,“ zasmála se dívka a já se ušklíbla. ,,Měla si vidět jeho výraz při drbání hřbílkem. Taky by si nemohla přestat,“ dodala dívka a já se jí chtěla zeptat na čip, ale to už jím dívka zamávala a já se zasmála.
,, Myslím, že vím, o čem mluvíš,“ zasmála jsem se a kývla.
Začala jsem stahovat třmeny, které jsem naštěstí měla nastavené na svoji délku a dotáhla podbřišník. Upevnila jsem si helmu a podívala se na Cassie.
,,Sue je taky informována,“ oznámila jsem dívce, která přikývla a připravila si Liona. Galy hrábla nohou a já se pousmála, ale nasedla do sedla. Chopila jsem se otěží, kdy se hnědka rozhlížela kolem sebe a nehnula ani brvou. Frkla a snížila hlavu níž.
,,Žádná kondiční vyjížďka, můžeme zacválat, ale na moc dlouho to nebude,“ oznámila mi Cassie, kdy jsem se na ni otočila a usmála se.
,, Je nám to jasný,“ mrkla jsem na kamarádku a stiskla jemně holeně. Dneska jedeme po nekonečně dlouhé době první my! Většinou jezdila Cassie s hřebcem a veprostřed někdo s valachem, ale dnes jedeme s hnědkou první my. Gal zafrkala, natáhla hlavu vpřed a vykročila živě dopředu. Jely jsme po příjezdové cestě a Cassie otevřela bránu, ze které jsme mohly vyjet. Gal frkla, špicovala uši a šla energicky vpřed. ,,Klid holka,“ usmála jsem se a sledovala dění kolem sebe.
,,Kam vůbec pojedeme?“ zeptala se mě dívka a já se na dívku pootočila, nechala hnědku kráčet po příjezdové cestě.
,, Asi starý les,“ odpověděla jsem dozadu dívce a zase se věnovala hnědé kobylce. Galy kráčela dopředu dost rychlým tempem a vzrušeně frkala. Byla vepředu. To mi připomnělo jedinou věc – Jak se bude chovat, až pojedeme hon na špici? Trochu se mi sevřelo hrdlo, ale ušklíbla jsem se a sledovala cestu před námi. Z příjezdové cesty jsem Gal sestavila na cestu podél kraje lesa, kdy se stezka na louce stáčela do kopce do lesa, odkud se propleteme až do starého lesa. Díky týdnu objevů jsem tohle měla celkem proježděný a prochozený křížem krážem, proto jsem věděla o všech bodech lesa a byla za to ráda. Podrbala jsem hnědku a dívala se kolem sebe. Byla jsem ráda, že existuje teplé oblečení na koně jinak bych asi umrzla opravdu zimou. Gal frkala a nadšeně se dívala kolem sebe. Bylo to jako postavit malé dítě před jeho novou hračku. ,,Jsi ty mlaďoch co,“ usmála jsem se a pohladila hnědku po krku. Zafoukal vítr a byl docela nepříjemný, ale naštěstí Gal měla bederku, protože jsme měly ostříháno a já nepotřebovala, aby se nachladila. Naše cesta se mírně začala zvedat do kopce, Gal si potřásla hlavou a já si ji navedla pomůckami více na zadní nohy, aby si odlehčila předek. Pravá s pravou zadní, levá s levou zadní a po chvilce lehký předklon dopředu, stehenní sed a ruce ke krku. Gal frkla a protáhla si krk. Šla pěkně vpřed, pěkně přes hřbet a určitě dobře posiluje zadní nohy. Za námi byl vidět celý areál Floresty, opravdu nádherný pohled.
,, Až se cesta narovná, naklušeme,“ zavolala jsem na Cassie dozadu a usmála se. Byla jsem na vyjížďku celkově připravená a těšila se, jak to tu projezdíme křížem krážem.
,, Jasně,“ slyšela jsem dívku zezadu a určitě se usmála.
,, Ještě, že jsem s vzala teplé oblečení, je zima, i když to vypadalo, že je pěkně,“ zazubila se dívka a já se zasmála, pohladila hnědku vnější otěží a ta si dlouze odfrkla.
,, Na to, že byl včera sníh,“ usmála jsem se, ale pootočila se na rovince a kývla na Cassie, že můžeme naklusat. Zlehka jsem nechala hnědku odžvýknout a maličko si otěže zkrátila o zarážku s odžvykem, abych je měla stále volné, ale neprověšené. Gal zafrkala a byla celá nedočkavá, až bude moci vyrazit vpřed. Stiskla jsem holeně, pomlaskla si a Galaxie našpicovala uši a vyklusala vpřed. Zaslechla jsem zezadu, že Cassie valáška brzdí, asi měli menší problémy, že valášek vyklusal hned za Galaxií. Jen jsem se pousmála a podrbala hnědku vnější otěží, která šla pěkně živě a ochotně dopředu. Skláněla čumák až k zemi hnedle a já se musela zasmát. ,,Nejsi stopařka brouku,“ zazubila jsem se. Pak jsem se ohlédla dozadu, abych zjistila, jak je na tom dívka. ,,Zpomal drobet, uber plyn,“ houkla jsem na hnědku a zpomalila vysedávání, kdy trochu popohodila hlavou a frkla nesouhlasně. ,,Ne,“ řekla jsem jí a dál vysedala pomalu, kdy se hnědka ochotně přizpůsobila už a já ji pochválila. ,,Vidíš že to jde,“ usmála jsem se a ohlédla se na dívku.
,, Copak tam vyvádíte,“ usmála jsem se na kamarádku.
,, Ale nic zvláštního. Jen se nechal unést,“ usmála se a já se zahihňala.
.,, Viď,“ ušklíbla se a pohladila ryzáčka po krku. Já kývla a zase sledovala terén před námi, který byl pro klus jako dělaný. Hnědka frkla a já zase trochu vysedávání zrychlila, Gal protáhla krk a šla pěkně vpřed. Já vysedala do rytmu, ale přesedla si, abych nevysedala jen na jednu a tu samou nohu. Podívala jsem se na cestu, kam míříme. ,,Přejdeme do kroku!“ ozvala jsem se dozadu a počkala, než přejde ryzák za námi. Galaxy zastříhala ušima a našpicovala je a podívala se do lesa. ,,A jdeme my kroook,“ usmála jsem se, začala vysedat ztěžka, až jsem zasedla, více se natlačila do sedla, dala vydržující otěže a stiskla holeně. Gal stříhla ušima a s odfrkem přešla do kroku. ,,Hoodná,“ usmála jsem se. Byla pěkně protažená už, proto jsem si mohla zádrž dovolit. Část lesa, kudy pojedeme, byla dost zarostlá a úzká. Už jsme tudy párkrát jeli, ale musíme být opatrné.
,, Hlavně si nevypíchněte oko prosím,“ otočila jsem se na dívku dozadu a usmála se, kdy se Cassie pousmála.
Lion byl o cenťáček menší než Galaxie, tudíž nebyl znatelný žádný rozdíl Ale díky jejich velikosti se musíme mít na pozoru, protože větvičky by nám mohly vydloubnout oči a to by bylo nepříjemné. Gal frkla a pak se zahleděla do lesa, kde v křoví něco zarachotilo. Otočila celou hlavu a našponovala se, kdy do lesa hleděla upřeně, stiskla jsem holeně. Nejspíše si myslela, že na ni něco vyskočí, ale byla až moc statečným koněm, takže nevím nevím, jestli by tomu dokázala zdrhnout hned polekaně, spíše by na to jen civěla ,,Hele jdeme, ty lamo jedna,“ zasmála jsem se, ale do tváře se mi připletla větvička a já vyjekla a ucítila chladnost na tváři, až jsem si místo přejetí větvičky musela podrbat a ohřát rukou, kterou jsem měla schovanou v rukavici
,, Co jsi říkala?“ rýpla si Cassie ze zadu a já se zasmála.
,,No jo, to bylo neplánovaně,“ zasmála jsem se a já vedla hnědku v kolejničce a musely jsme objet pařez co byl uprostřed – naprosto geniálně vyrostlý pařez Galaxie musela stejně jako Lion zvedat nohy a my uhybaly větvičkám. Naštěstí tohle prodírání lesem netrvalo moc dlouho a brzy jsme vyjeli z hustého lesa, kde bylo na výběr ze dvou tras. Buď pojedeme do leva, nebo doprava. Já zvolila levou stranu, která vedla do mírně zvedající se cesty. Ukázala jsem na ni a podívala se s úsměvem na dívku.
,,Vyklušeme to, je to jen kousek,“ usmála jsem se a dívka kývla.
Stiskla jsem jemně holeně a hnědka vyklusala se zafrkáním vpřed. Přežvýkla si a já ji pohladila vnější otěží. Zlehka jsem přenesla váhu do stehenního sedu, dala ruce ke krku, aby Gal mohla kopec vyjít, i když to nebylo nic hroznýho. Hlídala jsem si její pohyb od zádě, ale šla pěkně přes hřbet a posilovala zadní nohy a mělo to skvělý účinek pro srdce a i plíce. Cesta byla pěkně široká, ale bylo to taky pěkně nebezpečné, kdybychom udělali krok vedle. Jehličnany se měnily v listnáče a Cassie mohla poznat úsek z honu, kde se nacházela rozbořená chatka. Kopec jsme si pěkně vyklusali a já počkala, než dívka za mnou přejde s ryzákem do kroku, kdy hned po nich jsme přešly s hnědkou, které se moc nechtělo, ale přeci jen radši poslechla s dlouhým odfrkem. Gal jsem lehounce popustila otěže, kdy si pěkně vytáhla krk dopředu a dolů, frkla si spokoeně a odžvýka si. Já se usmála a užívala si její pohyb vpřed. Zlehka jsem ji nechala odžvýknout a pobrala si otěže.
,, Hm,“ zaslechla jsem zezadu Cassie a zpozornila, co bude mít dívka na srdci.
,, Vzpomněla sis na lišku? Liško!“ zasmála se dívka.
,,Vůbec nemám páru, o čem mluvíš,“ zasmála jsem se, ale povzdechla si. Pohladila jsem hnědku a podívala se na dívku. ,,To mi to dáš pěkně sežrat, co?“ zasmála jsem se, podrbala Gal a já na křižovatce stočila naši mini skupinku doleva a pak znovu doleva na menší louku vedoucí kolem chatky, ale zde jsem nechtěla ještě cválat. Galaxie zafrkala a natáhla hlavu, když tu bylo vhodné místo pro cval, ale já maličko ztuhla v sedu, podržela hnědku sedem, kdy si hnědá kobylka odžvýkla a odfrkla a uklidnila se. Znovu jsem se nechala kolébat rytmem a pochválila ji. Cassie se zařadila vedle nás ajá na ni mrkla a usmála se. Louka byla pěkně široká a velice bezpečná. Hnědce jsem nechala trochu povolit otěže, aby si vytáhla krk dopředu a dolů, ale pak zase s odžvykem jsem si ji opatrně vzala zpět. Usmála jsem se a s Cassie jsme si začaly povídat. Oba koňouši vedle sebe kráčeli klidně, občas natočili uši ve směru nějakého zvuku v lese. Avšak nic je nevyvedlo zatím z míry a hnědka nikam nepospíchala. Pak přišdl konec louky a kamarádka se musela zařadit zpátky a my najeli na cestu, která se snižovala dolů Povolila jsem otěže a zaklonila se dozadu, kdy jsem nechala ruce vepředu. Gal frkla a vyřešila si kopeček sama, měla s tím už zkušenosti a sestupovala velmi pomalu až k rozcestí, kdy jsme se stočili na cestu do starého lesa, až jsem se otřásla.
,, To je kosa,“ usmála jsem se a vjela s hnědkou do zmavého lesa, kde jsem volila cestičky vyšlapané od zvířátek Lion za námi zaržál a já se ušklíbla Gal frkla a rozhlížela se se zájmem, kdy jsem stiskla holeně, aby nezpomalovala krok. Bylo to tady magické a kouzelné, ale přesto tu byla zima.
,,Starý les, to víš,“ zaslechla jsem Cassie za sebou a pousmála se. Byla to část cety, která byla delší a trochu odpočinková příprava před cvalem. Před námi byl kořen, kdy hnědka zpozorněla, já nechala otěže trochu povolené, stiskla holeně a mlaskla. Gal frkla a přešla kořen pěkně. ,,Šikovná,“ usmála jsem se a pohladila ji vnější otěží po krku.
,,Zvedej nohy,“ zaslechla jsem zezadu kamarádku a ušklíbla se. Gal frkla, trochu pootočila hlavu a my byly s Cassie potichu, protože tohle bylo skoro jako posvátné místo, protože tu byla hlavně zvěř, které jsme chtěly dopřát ticho. Užívala jsem si pohled kolem sebe a dost silně se mi pročistily veškeré myšlenky v mé hlavě.
Najednou se ozval hlasitý výkřik, až jsem se zamračila a podívala se na ty rušivé elementy. Byla to skupinka mladých, která probíhala starým lesem a křičela kolem sebe.
Ale ozval se hlasitý výkřik. Ohlédla jsem se kolem a zahlédla skupinu mladých, jak probíhá starým lesem a křičí kolem sebe.
,, Hulváti,“ okomentovala to kamarádka.
No ano, Galaxie frkala a její nozdry se rozevíraly a dívala se jejich směrem.
,,V klidu zlato… v klidu, jsou to jen nějací pitomečci, pašanda je, v klidu,“ usmívala jsem se, ale přistavila si její hlavu na druhou stranu. Přenesla jsem si váhu na vnější sedací kost a vnější holeň dala za podbřišák. Vnitřní jsem držela na podbřišníku, vnější holení zabraňovala přílišnému ohnutí dovnitř a vypadávání plece. Jemně jsem hnědku pobídla, ta zastříhala ušima, ale pěkně se mi přistavila do cviku dovnitř plec, kdy jsem chtěla její pozornost upoutat trochu jinak a hlavně odvrátit maličko její pozornost. Po chvilce přestala jedním boltcem rýt do směru těch nevychovanců a šla poklidně přistavěná k straně. Naštěstí hnědka nevyváděla jako lekavý kůň, ale stále byla mladou kobylkou ve výcviku a mně se tohle chování mladých lidí nelíbilo. Pomalu jsme se se blížily ven z lesa a před koncem jsem mohla přestat s pobídkami a vypobídnou hnědku, povolit otěže a pochválit ji. ,,Hodná, už je to dobrý,“ usmála jsem se, hnědka protáhla krk a odfrkla si. Dovnitř plec jsme nešly dlouze, ale zkrátka to bylo dobré řešení problému.
,,Nikdo je neučil, že v lese mají být potichu?“ odfrkla jsem si a povzdechla si.
,, Dnešní mládež by potřebovala za uši,“ řekla Cassie a zavrtěla hlavou.
Od hluku jsme byly konečně pryč a vjely na louku, kdy byl z levé strany nádherný výhled do okolí a foukalo to tu pěkně zostra, vítr se do nás opíral, ale naštěstí nás chránilo oblečení a koně bederky. Gal měla čabraku, účinná ochranna uší
,, To jo a hlavně z nich má hnědka občas tak trochu nervy, jdeme klus,“ přikývla jsem souhlasně avšak nechala hnědku odžvýknout, pobrala si otěže opatrně a přešla do klusu hned pěkně po poloviční zádrži, kdy jsem měla jistotu, že nepřepadne dopředu, ale půjde pěkně napérovaně na zádi. Někde v lese byla slyšet školka, zkrátka ukřičené děti. Galaxie zafrkala, prodloužila klus a pohodila hlavou. ,,Hou zlato, nic se neděje, ju?“ usmála jsem se, zpomalila vysedávání, nechala hnědku odžvýknout, přistavila si ji k druhé ruce a promlouvala k ní. ,,Nevšímej si rušivých elementů prosimtě,“ usmála jsem se, kdy hnědka přestala pofrkávat a přizpůsobila se vysedávání, kdy jsem ho pomalu zase prodlužovala, až jsem vysedala tak, jak mi to vyhovovalo a pohladila hnědku vnější otěží. ,,To je ono holka,“ usmála jsem se a Gal si protáhla krk, když jsem jí povolila otěže a pak zase opatrně brala zpět. Vítr nás ještě stále otrvavoval, ale byl to jen kousek. Klusali jsme po kraji celé louky, až na konec, kdy jsem ale nezahnula zpět do lesa, ale ohnula si Galaxku za pomoci pomůcek na levou ruku. Pousmála jsem se na kamarádku a kývla na znamení, že můžeme cválat. Gal pofrkala a já zasedla lehce do sedla, více šla do koně, měla hnědku pěkně vypobídlou vpřed, proto jsem mohla dát vydržující otěže hned po narovnání v kříži a zasednutí a pak jemně stiskla holeně. Gal frkla a já dala vnější holeň za podbřišák, lehounce si pohrála s vnější otěží a mlaskla se stiskem holení. Gal zafrkala a naskočila do cvalu. Byl to pěkný přechod a já ji pochválila slovně a šla do stehenního sedu, kdy to bude lepší pro hnědčiny záda. Dala jsem ruce ke krku, hnědka si protáhla krk a měla uši vzadu, aby si chránila uši před větrem, i když měla čabraku. Svaly pracovaly oběma a já se usmívala a nehrbila se. Gal šla pěkně vpřed a měla cval docela rychlý. Vzpomněla jsem si na hon na lišku, kdy jsme s hnědkou jely bok po boku hřebce a já najednou držela ocas z dívčina ramene a vůbec jsem tomu nedokázala v prvních chvílích uvěřit.
Galaxie zafrkala a poržála. Měla radost a já se zasmála, ale málem se udusila větrem Ruce jsem měla stále ve stejné pozici a holeně dýchaly s tělem koně. Užívala jsem si ten pocit a dýchala klidně a měla šťastný pohled ve tváři. Vyjížďky s nejlepší kamarádkou jsou vždy nejlepší!
Po chvilce jsme se ale blížili ke konci louky, proto dívka přešla s ryzákem do klusu, abychom mohli přejít i my. ,,A kluuus hnědá,“ řekla jsem, pomalu si zasedla do sedla, hnědka si vyhodila zadky nesouhlasně a pohodila hlavou. ,,Kluuus,“ trvala jsem na tom, zasedla hlouběji do sedla, narovnala se v kříži, tlačila zadek více do koně a dala vydržující otěže. Galaxie zafrkala nesouhlasně, ale po vypobídnutí a zopakování poloviční zádrže přešla do klusu a odfrkla si dlouze, kdy jsem ji pochválila za nynější správný čin.
,,V klusu je necháme vydýchat,“ houkla jsem dozadu, když hnědka frkla dlouze znovu, ale zahodila jí otěže a přesedla si. Galy frkla, dala krk dolů a dopředu a frkala dlouze. Zajeli jsme do lesa, kde byla pěkná cesta pro klus vhodná. Změnila jsem si vysedací nohu a Gal si zase hrála na stopařku Šla pěkně vpřed, neloudala se a vydýchávala.
,, A zítra razím s Gentlemanem, nejspíše,“ řekla jsem Cassie zezadu a já se usmála.
,, To bude rád, plánujete něco určitého?“ odpověděla jsem dívce a pohladila hnědku po krku.
,, No, nevím, jestli bude rád, až si s ním na louce vyzkouším něco z drezury,“ ušklíbla se dívka a já se zasmála.
,,Drezurku jsem s ním taky zkoušela,“ zazubila jsem se kdy se pak zazubila i dívka.
,, Ale bude venku. Trochu si protrénujeme i pozornost díky tomu,“ kdy jsem se na to zamyslela a něco mě trklo.
,, Hm, měli bychom se připravovat na Florestovské závody co?“ ozvala jsem se a usmála se. Zajímalo by mě, co se na nás chystá, ale těšila jsem se. Uvidíme, jak jsme se vypracovaly a hlavně musím Galaxii vzít někdy na jízdu a zkusit tu úlohu, jak mi říkal Tom. Gal frkla a protáhla si krk, ale zase ho snížila a já se usmála.
,, To rozhodně, musíme začít makat,“ usmála se dívka, kdy jsem kývla.
,, Jedeme přes starou cestu?“ zeptala se mě dívka a já kývla a ukázala na cestu, kady tam vjedeme a přešli jsme s horsíky do kroku Galaxie i dlouze odfrkla a my nechaly koně na zahozené otěži a zbytek lesa projely krokem až na starou cestu. Držely jsme se kraje cesty a nechaly koně přistavený tak, aby neviděli zbytečně na silnici. Podrbala jsme hnědku a usmívala se. Botičky zvesela klapaly na vozovku a byl tu klid, kdy žádné auto nejelo. Povídaly jsme si chvilku s Cassie a mně se tahle vyjížďka moc líbila a stejně tak i Galaxii, která frkala nadšeně po celou dobu a i nyní měla jiskru v očích. Po chvilce jsme sjeli ze staré cesty a pokračovali k bráně, kdy ji dívka otevřela a já hnědku pohladila po krku, kdy si stejně jako Lion i Galaxie pofrkala spokojeně a já ji jemně nechala odžvýknout.
,, Šikovný, zvládli jsme to spolu co,“ usmála se dívka vzadu a Galaxie hlasitě zařehtala, jako by oznamovala, že jsme doma
Já se usmála a ušklíbla se. ,,Musíš taky všem vykváknout, že jsme se vrátily,“ zasmála jsem se, ale podrbala hnědku a zastavila ji na nádvoříčku. Sesedla jsem, pohladila hnědku, uvolnila nánosník, vytáhla si třmeny a povolila podbřišák. Gal si odfrkla a sklonila hlavu, kdy jsem se usmála a podrbala ji znovu.
,, Děkujeme za vyjížďku,“ poděkovala mi Cassie, kdy jsem se na ní podívala a usmála se.
,, To nestojí za řeč,“ mávla jsem rukou a zazubila se, když se dívka ušklíbla. Rozešla jsem se za Cassie a valáškem, protože Lion měl obbox svoje obydlí a Gal frkla a sklonila hlavu, kdy jsem se usmála a podrbala ji. ,,Dnes to bylo super, co?“ usmála jsem se a pohladila hnědku po krku a dala jí pusu na líc a usmála se.

jennifer+galaxie: Společný terén s Cassie + Sarah + Lia

Galaxie zafrkala a já s ní vyšla ven. ,,Ahoj, sorráč holky, trochu jsme měly bláto na sobě," zazubila jsem se na holky. ,,Blátivá Jenny a Galaxie, zajímavá kombinace," zasmála se Sarah a já se ušklíbla, ale povodila hnědku, stáhla třmeny, dopla podbřišník a nánosník. ,,Jedem první," oznámila mi Cassie. ,,My poslední," pokrčila jsem rameny a pohladila hnědku, ale zapla si helmu a nasedla do sedla. Za Cassie tedy pojede Lia a před námi Veny. ,,Sue jsem řekla, že jedeme k Andělákům," usmála jsem se. ,,Jasně," pokývala Cassie hlavou, protože my dvě máme odježděno nespočet společných vyjížděk Emotikona grin Galy zafrkala a našponovala krk. Genty vyšel energicky vpřed asi tak stejně i Charakter. Galaxie zahrabala kopytem. ,,Klídek holka," usmála jsem se a pohladila ji po krku, kdy jsem počkala, až vyjede i Venuše. Hnědce jsem poohýbala krk na pravou i levou stranu a stiskla holeně. ,,Užijte si vyjdu!" ozvalo se za námi. ,,Děkujem!" ozvalo se sborově a já se pootočila a usmála se na Sebastiana, kdy jsem mu mávla a Gal zastříhala ušima. Nechala jsem volnější otěže a poddávala se houpavému rytmu kroku. ,,To je lepší, než valčík, viď Sarah," popíchla jsem dívku před námi. ,,To je," špitla a já se zazubila. Cassie otevřela bránu a koňská kopyta klapala o příjezdovou cestu. Nadechla jsem se a vydechla. Hnědka zafrkala, špicovala uši a šla vpřed. ,,Vezmeme to jezdeckou stezkou s kopečky?" zeptala se Cassie, když zavřela za námi bránu. ,,Já jsem pro, Galaxie se musí nasvalit,'' usmála jsem se a hnědka si dlouze odfrkla, až jsem se zasmála a pohladila ji po krku. ,,Budeme mít na Florestě Ramba,“ zasmála se Lia. ,,Jo, to budem,“ ušklíbla jsem se a hnědka stříhla ušima. Koně před námi byli energičtější a hnědka byla z nich nejmladší, takže… Natahovala krk do výšky a hleděla kolem sebe. ,,Nehraj si na lamu sakra, nejsi lama, ale kůň,“ houkla jsem na Galaxii, která natočila jedno ucho ke mně, zafrkala a podívala se kamsi do lesa. Zlehka jsem stiskla pravou holeň s pravou zadní, levou s levou zadní, jemně si zabrnkala do pravé otěže a Galaxie natočila hlavu zase dopředu, snížila krk a odfrkla si. ,,No vidíš,“ povzdechla jsem si, ale pohladila ji po krku a před námi se objevila silnice. Přejela jsem si vedle Venuše, abychom to přejeli v konvoji. Cassie se rozhlédla a dala pokyn k přejezdu Gal zastříhala ušima a šla hned živě vpřed, kdy ani nepočkala na moji pobídku. Abych ji nezastavovala vprostřed silnice, nechala jsem ji zastavit na konci. Hnědka si hrábla kopytem. ,,My vás dojedem,“ usmála jsem se na holky, ale dala vnitřní holeň přitiskle na podbřišák, vnitřní otěž přistavěla a vnější holeň dala za podbřišák a vnější otěž přiložila ke krku. Hnědka stříhla ušima a udělala půl obratu. ,,Hodná,“ usmála jsem se, ale nechala ji couvnout. Galaxie stříhla ušima, natočila boltec jednoho ucha na mě a druhý měla dopředu. Nechala jsem ji chvilku stát, ale pak ji zase obrátila na cestu a jemně stiskla holeně. ,,A nepospíchej broučku,“ pousmála jsem se, kdy jsem se podívala dopředu, jak daleko nám ujely. ,,Kluus,“ mlaskla jsem po chvilce, stiskla holeně a hnědá kobylka přešla do klusu s frkáním a ušima vpřed. ,,Můžete naklusat!“ zavolala jsem dopředu. ,,Jasně!“ ozvala se Cassie, zeptala se holek, které odsouhlasily a my je akorát dojely, když naklusala i Sarah s Venuší. Hnědka frkala a já zpomalila vysedávání, nechala ji přežvýknout. Galaxie protestovala pohozením hlavy, proto jsem zpomalila vysedávání ještě více, dosedala ztěžka, stiskla holeně pro udržení klusu a Gal si musela zkrátit klusové kroky, kdy jsem se pousmála nevinně a postupně zase prodlužovala dobu vysedávání. Znovu si hnědka přežvýkla na oba dva koutky a já si přesedla. Na polňačce Cass zavelela přechod do kroku, tudíž bylo na nás, abychom ho provedly jako první. ,,A krook,“ řekla jsem zřetelně nahlas se tišením hlasu. Vysedala jsem pomalu, až jsem zasedla úplně, šla proti pohybu, zpevnila břišní svaly, pomohla si ještě více hlasem a hnědka stříhla ušima, přežvýkla si a moc se jí nechtělo, spíše vůbec, mírně jsem proto začala odmačkávat otěže, až se ta kráska pode mnou přeci jen rozhodla, že přejde do kroku. ,,Hodná,“ pochválila jsem ji a přestala s jakkýmkoliv tlakem. Galaxie šla vpřed energicky, dívala se kolem sebe, co se kde šustne. Vepředu přes pole přeběhlo stádo srnek. Do zad nám příjemně hřálo sluníčko, i přesto jsem měla teplou mikinu a hnědka bederku přes bedra. Zafrkala a našponovala se znovu, kdy jsem ji musela pobídnout, až zase šla moc rychle. Ale uvolňovala se, šla s krkem níž a já cítila její prostorné chody. ,,Ty jsi vážně nenapravitelná,“ zamumlala jsem si a přejela jí rukou ve hřívě. ,,Krásnější den na vyjdu být nemohl, co holky?“ ozvala se Lia. ,,Moje řeč,“ ozvala se Sarah. ,,Berete moje myšlenky,“ usmála jsem se a pohladila hnědou kobylku po krku, která souhlasně zafrkala. ,,Jo, máte recht,“ usmála se Cassie. Takhle jet ve čtyřech, no, kdy jsme takto vlastně vůbec jely naposledy, že ano? Na polňačce jsme musely dávat pozor na vymleté díry od louží. Sice tu a tam ještě nějaká byla, protože přeci jen, pršelo v minulých dnech celkem dost hodně. Držela jsem paty dole, jak jsem byla zvyklá a na chvilku si vytáhla nohy ze třmenů a uvolnila si je, protože po soustředění a skákání mě už všechno začínalo bolet! Ale ono to přestane…tedy, doufám, že to přestane, jinak se s tím nehodlám bavit! Galaxie zafrkala, zastříhala ušima a já se usmála, ale nakopla si zpátky třmeny a podívala se na tu krásu kolem sebe. V dálce jsme zaslechly zpěv ptactva a já se pousmála. Naprostá nádhera tohle všechno poslouchat. Na rozcestí nás Cassie nadále vedla na cestu doleva, kde se před námi ukazoval ukazatel jezdecké stezky. Jo, první kopec je před námi, nejspíše ho vyjedeme v kroku a to jsem se vlastně ani nemýlila, protože skutečně, jsme ho měly před sebou během chvilky. ,,Tak, necháme koníky zamakat v kroku!“ usmála se kamarádka. ,,Jo… hlavně ať vám nenacválaj,“usmála jsem se a zvedla se do stehenního sedu, přiložila ruce ke krku, pohlídala si hnědku, aby šla pěkně od zádě střídavě a byla na předku lehká a nechala ji jít vzhůru. Byl to trochu protáhlý kopec s obtížným stoupáním, ale dalo se to vydržet. Galaxie zafrkala, frkala si do rytmu nahoru a stříhala ušima. Byla pozorná, odžvykovala si a já se usmívala. Galaxie stoupala do kopce svižně, frkala a pohupovala krkem, jak její zadní nohy zabíraly. Usmála jsem se a držela se nahoře zuby nehty, když to vlastně jinak ani nešlo. Gal zafrkala, stříhla ušima a Cassie vepředu něco mluvila k hřebci, který jí nejspíše hodlal kopec vycválat, ale nepovedlo se. Všichni čtyři koně museli stoupat vzhůru v kroku. Ono jim to pěkně posílí zadky a pročistí plíce, kdy to bude mít i dobrý vliv na srdce. Usmála jsem se a nehrbila se. Koukala jsem se i nadále na spěnky zadních nohou Venuše. Doléhalo k nám zpívání ptactva kolem a veškeré zvuky z lesa. Naštěstí stoupání už pomalu přecházelo v rovinu a my se s koníky dostali na pěknou a udržovanou stezku. Gal zafrkala, znovu dávala nahoru hlavu a sledovala své okolí. Stiskla jsem holeně, aby nezastavovala a upoutala jsem její pozornost jemným pobrnknutím do pravé otěže. Gal zafrkala a stříhla ušima, ale už se nadále věnovala cestě před námi. Z houštin vystřelil zajíc a poněkud vystřelil i Charakter, Cassie ovšem hned zareagovala a chytla hnědáka dřív, než se stačil s Liou v sedle rozlítnout po cestě. ,,Jste v pohodě?“ houkla jsem dopředu a podívala se na obě dívky, když tohle byl doslova mžik. ,,Dobrý,“ kývla Cass a chvilku počkala, než se šokovaná Lia odšokuje a já se usmála, ale podbrala hnědku na krku. ,,Mají po kopci stále moc energie koukám,“ usmála jsem se a Galaxie zafrkala a stříhla ušima. ,,Mi povídej,“ usmála se Cass zepředu. ,,Naklušem?“ ozvala se Sarah a já pokrčila rameny. ,,Můžem,“ ozvala se zepředu Cass a nechala hřebce přejít do klusu, Gal stříhla ušima a chtěla už vyklusat. ,,Ne,“ zavrčela jsem podrážděně a Galaxie zafrkala, zastříhala ušima a jedno ucho na mě natočila. Šla svižně vpřed, ale nenaklusala. Když naklusala Sarah, pohladila jsem hnědku po krku. ,,Hodná holka, tak je šikovná,“ usmála jsem se a mlaskla. Stiskla jsem holeně a začala vysedat do prvního klusového kroku. Gal si vytáhla krk dopředu a dolů, frkala a klusala pěkně dopředu. Po chvilce ale začala sama mi nabízet přilnutí. Pěkně šlapala uvolněně, poněkud se rychle uvolňovala, ale na to jsem byla zvyklá. Usmála jsem se, odmáčkla otěže a zlehka je zkrátila po odžvýknutí. Gal frkala, šla vpřed a já si přesedla. Byly jsme na cestě lemované stromy z každé strany. Vypadalo to, že se oba koně vepředu poklidnili. Usmála jsem se, pohladila hnědku a Cassie zepředu navrhla cval. ,,Krátkej?“ usmála jsem se. ,,Budeme se snažit,“ zasmála se dívka. ,,Tak já nevím s ohledem na holky,“ usmála jsem se, podrbala Galaxii po krku a kamarádka přikývla, ale připravila se s hřebcem na cval. Galaxie začala frkat. Zrychlovala proto jsem zasedla do pracovního sedu, více zasedla, napla se v kříži i s narovnáním, klidný dech, zatnutí břišních svalů, ještě více zatlačit do sedla, vydržující otěže a vypobídnutí a následně opakování pomůcek s přeměnou otěží za zadržovací otěže. ,,Stůůj,“ usmála jsem se a hnědka zafrkala, zastříhala ušima a musela přejít do kroku a pak se hned zastavit. Přežvýkla si, zafrkala a sledovala již Venuši, která nacválala. My holky doženem, ale Gal si tohle nesmí dovolovat, zrychlovat. ,,Tak je šikovná,“ pochválila jsem ji za nynější reakci a stiskla holeně. Přidržela jsem si lehce otěže, kdyby hnědka chtěla vyletět, ale ona přešla do kroku. Povolila jsem ruce a pochválila ji znovu. Gal frkla, natáčela ke mně ušní boltce a já s úsměvem ji nechala naklusat, přežvýkla si, vyklusala vpřed, natáčela boltce kolem sebe a frkla. Já se usmála, ale zůstala v pracovním sedu, dala vnější za podbřišák, vnitřní držela na, zlehka brnkla do vnější otěže, zamlaskala, stiskla holeně a houkla si. Galaxie zafrkala a nacválala pěkně vpřed. Já šla do stehenního sedu. ,,Hodná,“ usmála jsem se, pohladila hnědku vnější otěží a dívala se před sebe. Musíme si dodržet rozestupy. Veny si radostí vyhodila. ,,V pohodě Sar?“ usmála jsem se. ,,Jojo,“ houkla dívka, držela se a já s úsměvem sledovala ubíhající krajinu kolem nás. Trochu se nám terén zvyšoval a točil zároveň do pravé strany. Zatím to ale nebyla nepřehledná zatáčka, proto jsme mohly nechat koně jak se patří ,,rozletět“. Galaxie frkala, užívala si ten pocit svobody, který ji ovšem trochu znemožňovalo sedlo a uzdečka a já, ale určitě by mě záměrně neshodila. Usmála jsem se a hleděla na krásu kolem sebe, tedy, na co jsem mohla. ,,Jennifer? Přejdeme do klusu?“ ozvala se zepředu Cassie. ,,Můžeme!“ usmála jsem se. Gal frkla, stříhla ušima a já zlehka zasedla do pracovního sedu a vykonala poloviční zádrž do klusu. Galaxie zafrkala, příjemně ale šla přes hřbet od zádě s mírně vyklenutým krkem a nabídlým přilnutím. Přešla pěkně do klusu. ,,Hodná,“ usmála jsem se a chválila ji, vypobídla pro udržení klusu, povolila všechno i otěže, nechala hnědku, aby si je vytáhla a pak je zase pomalu s odžvýkáváním si je brala zpět. Jelikož nám tahle cesta by měla zabrat dvě hodiny tam i zpět, určitě se už brzy před námi ukáží vodopády v celé své kráse, jelikož jsme jely hlavně po jezdecké stezce, i když ten kopec dal zabrat. Gal zafrkala a já se usmála, když si odžvýkla, ale to už i přešla do klusu Cassie a my vyjely na rozcestí, kdy nás dívka vedla doprava a tam se objevil další z kopečků. ,,Si děláš srandu,“ zamumlala Sarah a já se zasmála. ,,Buď ráda, víš jak budou koníci nasvalení a protáhne jim to plíce a zlepší činnost srdce?“ zasmála jsem se a dívka si odfrkla. ,,Jo a mně brzo odpadnou stehna,“ ozvala se Sarah a Lia něco taky zabručela. ,,Zvykejte si,“ zasmála se Cassie a já se zazubila. ,,Ještě že v drezuře moc stehenní sed nemusím využívat, vlastně vůbec…,“ zasmála jsem se a pohladila hnědku po krku. Sice při parkuru ho musím využívat a na vyjdách a při opracování taky, ale to byla vedlejší věc Za živého hovoru jsme ale přesto dávaly pozor a nechaly jedna po druhé zvednout svá pozadí ze sedla. Já šla ze sedla jako poslední. Gal šla od zádě, byla lehká na předku a příjemně energicky šlapala vpřed. Líbilo se mi, jak je dnes plná radosti a energie. Milovala vyjížďky, i když ji štvalo, že je vzadu. Držela jsem ruce na krku a nechala hnědku, aby si stoupání vyřešila sama. Pak pojedeme určitě přes hranice luk a lesa a vezmeme to i Starým lesem, takže žádné sestupování nebude. Galaxie šlapala vpřed, pokud by chtěla vycválat, zamezím jí to, ale ona šla pěkně vpřed v klusu a já ji pochválila, když jsme byly na rovince. Přešly jsme do kroku a já nechala volnější otěže, ale pak jsem si je pro jistotu vzala zase opatrně více do rukou a pšíkla si, kdy jsem vytáhla kapesníček a vysmrkala se, až se na mě hnědka podívala a já se usmála. ,,To pro tebe není,“ zazubila jsem se, ale strčila kapesníček do kapes brašny. Před námi se v celé své kráse tyčily Andělské vodopády a já se nadechla. ,,To je doba, co jsme tu byly naposledy,“ usmála jsem se. ,,My taky ne,“ usmála se kamarádka a já se zazubila. ,,Doufám, že se to tu v létě nebude hemžit turisty jako minulej rok,“ poušklíbla jsem se a hnědka frkla. ,,Copak, špatné zkušenosti?“ pousmála se Sarah. ,,Jo, malý tlustý chlápek s foťákem, co měl blesk… prostě totální šílenec,“ povzdechla jsem si. ,,Nenávidím bohaté turisty, co si myslí bůhvíco,“ odfrkla si Lia a já se usmála. ,,Moje řeč a pak ukřičené děti,“ pohladila jsem hnědku, přejela jí rukou ve hřívě a podívala se na vodopád. ,,Tak jo, pojedeme domů,“ usmála se Cassie a já se podívala po hřebci, který byl už z vody nervní. ,,Jo, nebo se půjdete koupat, co?“ zazubila jsem se na kamarádku, která se ušklíbla. ,,No, tebe stáhneme sebou, jestli chceš,“ usmála se nevinně dívka a já dala ruce na obranu nahoru. ,,Vzdávám se, studená vodička, studená,“ zasmála jsem se a vzala si zpět otěže do rukou a hnědka si otřásla hlavu a my společně vyjely ve stejném pořadí jako na cestě sem. Hnědka zafrkala, protáhla si krk a já jí přejela rukou ve hřívě a usmála se. Vyrazily jsme na polňačku, která se za obzorem stáčela do lesa a vedla podél louky. Galaxie se podívala do lesa, našponovala se a já mlaskla a stiskla holeně. Hnědka zastříhala ušima, frkla si dlouze, sledovala les a já se podívala tím směrem. ,,Hele, medvědi tu nežijou, tygři a jiné šelmy taky ne, tak se uklidni,“ usmála jsem se, zlehka odmáčkla pravou otěž a hnědka frkla znovu, ale dala hlavu rovně a zlehka ji snížila. ,,Jsi prostě lama,“ pozvdechla jsem si, ale přejela rukou v její hřívě. Galaxie zafrkala a zepředu se ozval hlas, který jasně říkal, že přejdeme do klusu. Usmála jsem se, ale vzala hnědku na menší slalom mezi stromy, zlehka ji naohýbala a vzala zpět na cestu, kdy jsme už byly na otevřenějším prostranství, mlaskla, stiskla holeně a hnědka automaticky vyklusala hned pěkně vpřed. Já se usmála a začala vysedat přesně do rytmu. Užívala jsem si pocit, nechávala vytáhnout otěže a zase si je s odžvýkáváním brala opatrně zpět. Bylo krásně a sluníčko hřálo příjemně. Hnědka zafrkala a já s úsměvem přejela rukou po jejím krku a podívala se do dálky a na vzdalující se chvost Venuše. Nezrychovaly jsme, jen jsme jely svým tempem, jako dívky před námi. Galaxie si odfrkla dlouze a před námi již byl les. Vjely jsme do něj a kopyta koní trochu zaklapala, když byla ztvrdlá zem, ale pak se už povrch zlepšil a my nemusely přecházet do kroku. Naštěstí koně měli botky, takže i to bylo v pořádku. Galy si zafrkala a já se pousmála, ale přejela rukou zase po jejím krku. ,,Krok!“ ozvala se zepředu Cassie a já zbystřila. Vepředu totiž šli nějací lidé s dětmi. Povzdechla jsem si, ale zasedla do pracovního sedu, vykonala poloviční zádrž a řekla kouzelné slovíčko a hnědka se zafrkáním přešla pěkně do kroku. ,,Hodná,“ pochválila jsem ji a i holky postupně nechaly koníky přejít do kroku. Gal jsem si více sestavila ven z cesty, aby je neviděla, pohladila jsem ji a usmála se. Nevnímala jsem, že by tam byli nějací tvorové na cestě, prostě je normální den, na co se stresovat. Galaxie frkla a my sborově pozdravily dospělé a děti vykřikly nadšeně, až Galaxie stáhla uši dozadu a zafrkala. ,,Klid zlatíčko…,“ usmála jsem se a přejela rukou po krku, ale usmívala se. Rodičům nevadilo asi, že jejich děti jsou nevychované – achjo, dnešní mládež potřebuje za uši. Naštěstí jsme vjely po chvilce do Starého lesa, tady jsme před nedávnem s Cassie slyšely jezdit ty idioty na motorkách, či na čem. Pohladila jsem Galaxii po krku a povzdechla si, ale usmála se. V lese bylo trochu chladno, proto jsem byla ráda, za mikinu, kterou jsem měla na sobě. Brzy budeme již na Florestě, protože to Cassie vzala dobrými cestami tak, abychom se vylouply za Azulem u zadní brány. Ale zatím jsme projížděly lesem. Bylo tu krásně, kolem zpívali ptáci a já sledovala všechno dění kolem nás. Před námi se již ale pomalu vylupoval příjemný hájek, který nás dovede až oklikou kolem jezera k bráně. Naštěstí nepojedeme moc blízko vodě, a tak nebude Genty dělat bordel ,,Líbila se vyjda?“ ozvala se Cassie. ,,Ne… Jasně že jo!“ zasmála jsem se, pohladila hnědku a ta zafrkala. ,,Jo,“ řekly obouhlasně holky mezi námi a já se zazubila, ale podrbala hnědku a po chvilce jsem se vyskytly u zadní brány, kterou nám Cassie otevřela a pak ji za mnou zavřela. Pomalu jsme dojely až ke stáji na zahozených otěžích a já zaparkovala s Galaxií dál od hřebce Sesedla jsem, pohladila hnědku, odepla podbřišák o dvě dírky, vytáhla třmeny, poodepla nánosník a helmu. ,,Díky za vyjdu,“ mrkla jsem, ale zašla do stájí rovnou k hnědčinu boxu.

cassie + gentleman: ,, My jsme první, co se stalo?“ řekla jsem si. Lia, Sarah ani Jennifer nikde nebyli A to jsem Gentlemana čistila ještě od bahna, ale také jsem s tím počítala a šla si pro něj za včasu. Podrbala jsem hnědáka po krku a jemně se usmála. ,, Nemohou říct, že zdržujeme,“ zazubila se spokojeně, zatím co si urovnala helmu a čekala, až se na nádvoří shromáždí ti, kteří mají vyjet s námi do terénu. Dohromady i se mnou, to jsou čtyři jezdkyně vyrážející mimo areál Florestu. Hřebec měl dobrou náladu, tudíž jsem očekávala snad všechno a doufala, že vše proběhne v pořádku.
,,Ahoj, sorráč holky, trochu jsme měly bláto na sobě," omluvila se Jennifer, která přišla, jako poslední. Konečně se jí to povedlo. Ušklíbla jsem se na ní.
,, Proto jsem ho začala hřebelcovat o něco dříve!“ řekla jsem pyšně, ale šla jsem dotáhnout hřebcovi podbřišník z levé strany, rovnou stáhla třmeny a přešla na druhou stranu, abych udělala totéž s druhým třmenem. Délka byla vyhovující.
,,Blátivá Jenny a Galaxie, zajímavá kombinace," zasmála se Sarah, na kterou jsem se otočila a zeširoka se usmála. Vzpomněla jsem si na ráno.
,, To sedí přesně, ale nebyla jediná, kdo měl ráno bahno skoro na ksichtě!“ zasmála jsem se.
,, Moc bych se nesmála, jinak skončíš ještě hůř,“ odfrkla si zezadu Jennifer. Já jsem se zasmála a vyhoupla se lehce do sedla. Gentleman si přešlápl. Přenesla jsem váhu dozadu a tak si ho lehce upozornila, že mi bude stát na místě, zatím co já se srovnávala do základního sedu a zkontrolovala podbřišník.
,, No jo,“ uchechtla se. ,, Jedeme první,“ zahlásila rovnou a Jenn se přihlásila o poslední místo. Lia musela jet s Charakterem za mnou, poté Sarah s Venuší.
,,Sue jsem řekla, že jedeme k Andělákům," oznámila mi Jennifer, kdy jsem přikývla. Takže k andělským vodopádům. Pěkné. Tam bude voda a můžu počítat s problémy. Vodu samozřejmě milujeme. Vytáhla jsem si z kapsy čip, stiskla holeně a nechala hřebce energicky vykročit vpřed směrem k hlavní bráně. Ta se začala otevírat hned poté, co jsem zmáčkla čudlík. Nechávala jsem se unášet houpavým krokem hřebce, rozhlédla se kolem na krajinu, která pod sluníčkem vypadala úžasně. Těšila jsem se. Bude to úžasné. Vzduch byl také přímo skvělý, takže co více si přát. Hřebec je nadupaný. Budu si muset dávat větší pozor, ale to mi vůbec nevadí. Došlapoval si hezky pod své těžiště, hlavu měl skloněnou více k zemi, když ho měla na volnější otěži, aby si protáhl nejdelší hřbetní sval. Ani jsem nevnímala debatu tam vzadu, takže mi uklouzly menší poznámky ohledně galavečera.
,,Vezmeme to jezdeckou stezkou s kopečky?" zeptala jsem se, ohlédla se na chvíli dozadu, abych byla dobře slyšet.
,,Já jsem pro, Galaxie se musí nasvalit,'' odpověděla mi Jennifer.

,,Budeme mít na Florestě Ramba,“ dodala Lia za mnou, kdy jsem se zasmála. Po chvilce jsme dojeli k silnici, kdy jsem se otočila na Liu a kývla směrem k ní, aby přijela s Charakterem vedle mě, ale byla trochu vzadu. Rozhlédla jsem se na obě dvě strany. Nikde nic nejelo, čisto.
,, Tak jedeme a neloudat se,“ řekla jsem dozadu, stiskla jsem holeně hřebcovi, který si potřásl hlavou se zafrkáním a vydal se na silnici, kdy jsme přejeli na druhou stranu, kde jsem pokračovala dál a Lia se zařadila za nás, až na to byla vhodná doba a všichni jsme byli na druhé straně. Pochválila jsem hřebce, zdvihl hlavu a podíval se kolem. Ano, les byl krásný. Zpívali zde ptáci a vzduch byl svěží. Rozevřel své nozdry a nasával vzduch kolem.
,,My vás dojedem,“ ozvala se vzadu Jennifer, když měla nejspíše s něčím problém. Přikývla jsem, nechala jít hřebce v tempu, ve kterém byl. Takhle to vyhovovalo i mě. V lese se nejspíše něco hnulo, protože Gentleman se zadíval tím směrem.
,, Klid, nic to není,“ konejšila jsem ho klidným hlasem, usmívala jsem se a přehlížela tu věc v lese. Jako, že tam vlastně vůbec nic není. Když budu v klidu já, bude i hřebec a tak to přesně má být.
,, Můžete naklusat!“ ozvalo se zezadu, kdy jsem se nejdříve zeptala holek za námi a když mně to odsouhlasili, odsouhlasila jsem to i dozadu zvednutím ruky. Pohrála jsem si lehce s jednou z otěží, pomalu zkrátila otěže hřebce – na délku, kdy si může pořád ještě vytáhnout krk dolů a dopředu a já budu mít ten správný kontakt s jeho hubou.
,, Jdeme, klus,“ mlaskla jsem, stiskla holeně a Gentleman bez váhání naklusal. Trošku si pohodil hlavou do strany a zafrkal si dost dlouze. Nechala jsem se vyhodit po pár klusových do vysedání a přizpůsobila se tempu, ve kterém jsme klusali. Odlehčila jsem mu takhle záda. Vedla jsem ho po cestě, která byla pro klusání přímo stvořená a usmívala se. Holky za mnou též naklusaly, Jennifer nás dohnala v tu správnou chvíli. Cítila jsem, že tenhle uzlík energie klidně přejde za chvíli do cvalu, pokud ho nechám. ,, Ššš klid,“ pomohla jsem si hlasem, kdy zastříhal ušima a vysedala jsem o něco pomaleji, tentokrát to byl on, kdo se přizpůsobil.
Až na polňačce si řekla, že tohle zatím stačí. ,, Přejdeme do kroku,“ oznámila jsem dozadu. Musela začít Galaxie, a postupně přecházeli i ostatní, až byla řada na nás. Tak jo. Byla jsem připravená na to, že ho budu muset vzít na kruh, protože mi vezme za ruku. Zasedla jsem do pracovního, tam provedla zádrž a hřebec si naštvaně přidupl, pohodil hlavou a znova si přidupl, ale já dál trvala na svém, až i mě to začalo být nepříjemné, ale nakonec do toho kroku s odfrknutím přešel. Oddechla jsem si, otěže nechala takhle dlouhé, i takhle by to nemělo rozhodně vadit. Před námi přes cestu proběhlo stádo srnek. Gentlemanovi to samozřejmě neušlo, napjal se a zaujatě se podíval před sebe s odfrknutím.
,, Jen srnky chlape,“ řekla jsem mu, pohladila ho vnitřní otěží a sledovala cestu před námi. Dávala zejména pozor na díry a další nerovnosti, které by mohli, akorát udělat problémy. Společně s dívkami jsme se shodli na tom, že tohle počasí je přímo ideální jet do terénu! A ještě takhle ve čtyřech. Tohle se nestávalo, až tak často. Rozhlédla jsem se kolem, avšak vedla holky na levou cestu, kde by nás měl čekat první kopec. Necháme je pěkně zamakat, ať si trénují svaly a i dýchání. ,Tak, necháme koníky zamakat v kroku!“ řekla jsem dozadu, ale připravila se na výšlap.
,,Jo… hlavně ať vám nenacválaj,“ upozornila Jennifer.
,, Držte rozestupy,“ řekla jsem a usmála se, avšak stiskla jsem holeně hřebcovi, abych ho trochu podpořila, když viděl kopec a zvolňoval, jakoby snad čekal, že se před ním zastavíme. Zvedla jsem se do stehenního sedu, tudíž se postavila ve třmenech, předklonila se dopředu a lehce se držela koleny, abych se udržela. Tím jsem pomohla hřebcovi dopředu a jeho těžiště se změnilo. Zafrkal, ale do kopce mi šel pěkně v kroku, kdy jsem ho pochválila. Kopec byl tak trochu náročnější, koně museli zabírat pěkně zadky. Hřebec nebyl lenoch, svižně šel vpřed, s frkáním a občas se podíval kolem. A ke konci si to chtěl ulehčit, cítila jsem, jak napíná svaly a nejspíše se připravuje na cval, kdy jsem ho rychle vyvedla z omylu a začala jsem na něj promlouvat, spíše klesat s hlasem. ,, ŠŠ, klid .. kroook,“ pokračoval jsem dál a byla připravená, kdyby vážně chtěl cválat, ale rozmyslel si to a dál svižně šel vpřed, až kopec konečně skončil. Hřebec zafrkal, podíval se zvídavě kolem. Vjeli jsme na dobře udržovanou cestu.
Přes cestu nám přeběhl zajíc. Gentleman byl v klidu, sice sebou trhl, ale nevylekalo ho to natolik, aby vzal nohy na ramena – možná pomohlo i to, že já byla úplně v klidu a nebo si nevšiml, mého menšího cuknutí, což byla spíše přirozená reakce. Jenže Charakter vzadu se lekl. V tu chvíli jsem si říkaa, že mám štěstí, že se Gentleman nelekl a je v pohodě a doufala, že zůstane v klidu i poté, co uvidí, že Charakter se ho snaží předběhnout. Každopádně jsem držela jeho otěže a chytila otěže Charaktera, abych zabránila tomu, že by se rozeběhl vpřed a my jim mohli jen mávat.
,, Klid,“ řekla jsem hřebci pode mnou, když přešlápl a ustoupil mi lehce stranou, přitom držela otěže a usmála se na Liu, která z toho byla trochu v šoku, ale to bylo v pohodě. I já jsem jednou slítla dolů díky zajíci.
,, Jste v pořádku?“ zeptala se vzadu Jennifer.
,, Dobrý,“ kývla jsem dozadu, ale usmála se. Nechala jsem Liu trochu vydýchat, dokud jsme nepřešli do kroku po stezce, kde jsme chvíli v kroku pokračovali, než se Sarah zeptala na klus. Můžeme naklusat, takže jsem to odsouhlasila. Opět jsme naklusali. Hřebec přitom frkal. Měla jsem tu zodpovědnost jet první. Měla za sebou tři jezdkyně. Kdybychom teď nacválali, s největší pravděpodobností, to samé udělá Charakter, tudíž jsem ho brzdila a nechala ho jít v pomalejším klusu. Najeli jsme na cestu, kdy po obou stranách byly striomy. Bylo to pěkné místo a mě po chvilce napadlo, jestli bychom nemohli taky na chvíli zacválat. Hřebec bude rád, vybije si trochu své energie, i když máme před sebou ještě nějaké ty kopce.
,,Krátkej?“ usmála se Jennifer.
,, Budeme se snažit,“ odpověděla jsem.
,, Tak já nevím s ohledem na holky,“ pokrčila rameny Jennifer.
,, Kousek můžeme,“ usmála se Lia vzadu. Piřkývla jsem a usmála se. Gentleman měl už prostornější chody, ještě chvíli a nabídne mi přilnutí, ale když je ten cval, nechám si ještě trochu volnější otěže, přesto si je trochu zkrátila, abych měla odpovídající kontakt s hubou při cvalu, podívala se na holky dozadu, ale pobídla jsem hřebce do cvalu. Nemusela jsem dvakrát pobízet, naskočil mi krásně do cvalu, s přežvýknutím a spokojeným odfrknutím. Jennifer vzadu měla menší problém s Galaxií, kdy jsem se na chvíli ohlédla – vypadalo to, že si kobylka přechází, jak chce. Usmála se, ale dívala se dopředu, zatím co se zvedla do stehenního sedu a hřebec cválal energicky vpřed s nadšením. Já si ho držela holeněmi hezky rovně na cestě a bedlivě sledovala cestu, která na cval byla vhodná. Terén začal mírně stoupat nahoru a šel do pravotočivé zatáčky, ale nebylo to nic, co by nám překáželo. Viděla jsem pěkně dopředu. Nic nám nestálo v cestě a povrch zde byl dobrý. Mlaskla jsem na hřebce, nechala jsem ho, ať si mírně přidá. Protáhl si ochotně cvalové skoky se zafrkáním a já se usmála. Byla to nádhera, vážně. Přistavila jsem si ho lehce na pravou ruku a ujistila se, že vzadu je všechno v pořádku.
,, Kdyby se něco dělo, křičte!“ zakřičela jsem dozadu. Gentleman frkal nadšeně, pěkně napínal svaly a měl lehce zdviženou hlavu, kdy se nesl jako správná hřebec a pán. Byl to nádherný pocit, ale taky byl čas přestat, aby se koně vydýchali. Upozornila jsem dozadu, kdy jako první přesla Jennifer s Galaxií, poté Venuše a nakonec Charakter, poté jsem mohla já s Gentlemanem, což byl těžší oříšek, než předtím. Pocítila jsem, jak si krásně vyhodil zadními a přidupl si vepředu, až mi šel po boku a snažil se vyhnout tomu, aby přešel do klusu. Přesto se nám podařilo přejít do klusu, zafrkal, kdy jsem si povzdechla, nechala ho vytáhnout si krk dolů a dopředu, poté si ho opatrně pobrala zpátky za pomocí zabrnkání na otěže. Chvíli trvalo, než si srovnal své tempo, ale za chvíli to bylo v pořádku a před námi byl kopec.
,,Buď ráda, víš jak budou koníci nasvalení a protáhne jim to plíce a zlepší činnost srdce?“ řekla Jennifer Sarah, když se jí to moc nelíbilo a měla pravdu. Dneska budou mít za sebou pořádný kus cesty.
,,Jo a mně brzo odpadnou stehna,“ postěžovala si Sarah a Lia také něco zamumlala, kdy jsem se ušklíbla.
,, Zvykejte si,“ řekla jsem dívkám, ale připravila se na další výšlap do kopce. Zvedla jsem svůj těžký zadek opět do stejné polohy jako předtím, abych pomáhala hřebci do kopce – ten jsme tentokrát brali v klusu a koně frkali. Energicky do něj šlapali a hřebec se nesnažil o klus. Po kopci, který nebyl až tak namáhavý jako předchozí, mi nabídl sám přilnutí, kdy jsem ho pochválila, ale přešli jsme do kroku, nechala jsem ho vydýchat, když si mohl dát krk dolů a dopředu, ale vzala si ho na otěže. Koně pofrkávali, potřásali hlavami a hřebec se více napjal, když zaslechl vodu. Ano, byli jsme na místě. Ale musíme ti být opatrní.
,,To je doba, co jsme tu byly naposledy,“ usmála se Jennifer, zatím co se dívala kolem. Bylo to vážně nádherné. Hřebec byl neklidný, táhl mě směrem k vodě a já mu to neustále rozmlouvala.
,, My taky ne,“ odpověděla jsem Jennifer a usmála se.
,,Doufám, že se to tu v létě nebude hemžit turisty jako minulej rok,“ usmála se Jennifer. Poté se začali bavit o nějakém tlustém chlápkovi s foťákem, ale to jsem já moc nevnímala vzhledem k tomu, že jsem s hřebcem musela dělat kruhy a zaměstnat ho tak, aby obrátil pozornost směrem ke mně. I jsem si s ním zacouvala, brnkala mu do otěží, až se konečně pozornosti dočkala. Bože, ona voda. Měla jsem vědět, že tohle bude sakra špatný nápad.
,,Tak jo, pojedeme domů,“ podívala se na ostatní.

,,Jo, nebo se půjdete koupat, co?“ zasmála se Jennifer, kdy jsem se na něj podívala.
,, Ten bude rád, až bude parno a budeme se chodit plavit co?“ usmála se Lia a já jsem přikývla.
,,No, tebe stáhneme sebou, jestli chceš,“ obořila jsem se na Jennifer. ,, Ráno si to už schytala, ty to víš!“ řekla jsem dívce a zasmála se.
,, Nejen ona,“ ušklíbla se Sarah, ale otřásla se. Usmála jsem se a ve stejném pořadí jsme se vracely zpátky na Florestu, kdy to vezmeme nejspíše kratší cestou.Na polňačku, která se stáčela do lesa. Koně si ještě mohli trochu naklusat. Hřebec měl pořád energie na rozdávání a nezdálo se, že by ho cesta až sem unavila, spíše naopak ho nabudila. V kroku s pobranými otěži ho nechala kráčet vpřed po cestě. Já si užívala sluníčka a nádherného počasí. Vážně úžasné a já byla ráda, že jsme se mohli téhle menší akce účastnit. Hřebec pode mnou jistě také. Nemusela jsem se ho na to ptát, sama jsem to viděla. Po chvilce jsem zase navrhla klus a také, že jsme do klusu přešli a tentokrát si to vzala přes poloviční zádrž. Vzala si ho tak lépe na pomůcky, zajistila, že bude lehký na předku a půjde pěkně od zadí. Gentlrman naklusal se zafrkáním a v rychlejším tempu klusal vpřed, kdy jsem vysedávala – nezapomněla měnit nohu, na kterou vysedávám a mírnila jsem ho tempo. Otevřený prostor ho lákal do rychlejšího tempa, ale měl smůlu. Po chvilce klusu jsme stejně museli přejít do kroku, díky dětem před námi.
,, Hlavně dávejte pozor ano, pěkně v klidu,“ řekla jsem dozadu, ale koně za mnou pomalu přešli do kroku a hřebec také – nelíbilo se mu to a dal mi to najevo, ale nehodlal mi brát za ruku a pěkně si do kroku zvolnil. Pochválila jsem ho, stočila ho na druhou stranu od dětí, jen pro jistotu a sama byla v klidu.
,, Hele mami, koně!“ zařvala jedna holka, kdy Galaxie na to vzadu reagovala, slyšela jsem, jak jí Jennifer něco šeptá, aby hnědku uklidnila. Rodiče nijak nebrali na vědomí, že jdou kolem koní, takže není dobrý nápad nechat děti křičet a měly štěstí, že ani jeden z koní to nebral nijak vážně a v klidu prošli kolem dětí. Pozdravila jsem slušně, jak to má být, stejně jako holky a přitom mluvila k hřebci, jenž stříhal ušima a pofrkával. Oddechla jsem si, když jsme přešli tuhle skupinu, aniž by se něco stalo. Pokračovaly, až do starého lesa, kde jsem si vzpomněla na motorkáře. Ale byl klid. Zahlédli jsme srny, ale ty se nás báli a proto oodešli. Byla zde zima, ale měla jsem mikinu, takže se to dalo přežít. Poté to vzala tou nejkratší cestou na Florestu, protože toho koně měli za dnešek dost. Také jsem nechala hřebcovi zahozené otěže, aby se stačil správně vydýchat a poslední úsek, dala nohy ze třmenů, když mě bolely. Zeptala jsem se, jak se líbil terén a setkala jsem se s kladnými ohlasy. Dorazili jsme na Florestu, kde se na nás usmívala Sue. Vrátili jsme se, takže byla spokojená a šla si po svých. Sesedla jsem, poděkovala za terén a uvolnila podbřišník, vytáhla třmeny, uvolnila nánosník a zavedla hřebce do stáje.

sarah a venuše: VYJÍŽĎKA S JENNIFER, CASSIE, LIOU
Mlaskla jsem na hnědku a společně s ní jsem zamířila před stáj, kde jsem měla sraz s holkama. Před stájí již stála Casiie s Gentlemenem a Lia s Charliem. Holky jsem pozdravila nechala ji s Cahrakterem očuchat, s hřebcem jsem raději neriskoval, i když se o něm říkalo, že je hřebec bez koulí . Usmála jsem se na holky, pohladila Veny a stáhla třmeny. Ještě jsem si dotáhla, nechtěla jsem na vyjdě i se sedlem slítnout .
,,Ahoj, sorráč holky, trochu jsme měly bláto na sobě," usmála se Jenny, která právě přišla s Gali před stáj.
,,Blátivá Jenny a Galaxie, zajímavá kombinace,“ zazubila jsem se na ni a vyšvihla se Veny do sedla. Spravila jsem si sed a koukla po holkách. Holky už byly také v sedle svých čtyřnohých miláčků, takže se mohlo vyrazit. Cassie jela na Gentym první, Lia s Charliem druhá, pak já a Veny a uzavírala naši skupinu Jenny s Galaxkou.
,,Užijte si vyjídku“ houkl na nás Seb a mi mu sborově poděkovali. Cassie s Liou vyrazily, pobídla jsem tedy holeněmi Venušku do kroku a následovala holky. Hnědku pod sebou jsem pochválila a poupravila si otěže tak, abych měla kontakt s klisninou hubou. Měli jsme namířeno k Andělákům, kde jsem tedy ještě nikdy nebyla (jak překvapivé ) a těšila jsem se. Klisna pode mnou byla taky natěšená, přece jen, vyjížďka v tolika koních a docela daleko má něco do sebe . Oddala jsem se jejímu kroku, ale pořád pěkně myslela na sed. Pohrávala jsem si střídavě do levé a pravé otěže, aby klisna pěkně natáhla krček a tím si i protáhla nejdelší hřbetní sval.
,,To je lepší, než valčík, viď Sarah," houkla na mě Jenny zezadu a já se ušklíbla.
,,To je“ řekla jsem a koutkem oka zahlédla, jak se Jenny zazubila. Ušklíbla jsem se na ni a dále se věnovala Venuši. Cassie nám otevřela bránu a Veny našpicovala hnedka uši, kdy jsem ji jemně pohladila a hlasem uklidnila.
,,Vezmeme to jezdeckou stezkou s kopečky“ ozvala se zepředu Cassie a zavřela velkou bránu. Holky byli pro, já taktéž souhlasila.
,,Budeme mít na Florestě Ramba,“ zasmála se Lia, když Jennifer prohlásila, že její klisna musí nasvalit. Zazubila jsem se a pohladila Venušku, která pěkně kráčela. Začala jsem si jemně pohrávat prsty na vnější straně a pěkně Veny napobízela jemně holení do otěží. Nepobízela jsem však pořád, aby se Veny neotupila, ale potřebovala jsem, aby Veny pěkně došlapovala zadníma. Usmáal jsem se a užívala si nádherná jarní den. U silnice jsme zastavili, Jenny s Gal přejeli vedle nás a pak jsem společně, jak nějaký koňský gang přejeli silnici . Pochválila jsem hnědku a dala lokty více k tělu. Veny pěkně vyšlapovala, zadníma ještě zrovna ukázkově nepodšlapovala, ale to vypilujem. Jennny na nás ze zadu houkla, že nás dojede a něco tam s Galaxkou prováděla . Pochválil jsem Veny a s úsměvem ji otěží nasměrovala hlavou zpátky, když se otočila za Galaxkou. Gal nás po chvíli doklusala a Cassie zavelela klus. Počkala jsem, až nakluše Cass a Lia, pak jsem uvolnila sed a pobídla holeněmi Veny do klusu. Vysedávala jsem, mírně jsem musela hnědku zpomalovat, jelikož se cpala Charliemu do zadku a to jsem nemohla dopustit . Ven mírně zpomalila, následovala pochvala. Opět jsem si pohrávala s otěží a přitom ji nechávala pěkně aktivně šlapat, avšak né valit. Usmála jsem si a užívala si jízdy a Venuše, která nejspíše měla taky výbornou náladu.
,, A krook“ zavelela Cassie na začátku jedné polňačky, takže jsme postupně přešli do kroku. Zasedla jsem hluboko do sedla, ztuhla jsem v kříži, stiskla pěsti svírající otěže a Veny krkolomně přešla do pomalejšího chodu. Pochválila jsem jii a poupravila ji bederku, kterou měla na hřbetě.
,,Krásnější den na vyjdu být nemohl, co holky?“ ozvala se Lia a poplácala svého hnědáka.
,,Moje řeč,“ usmála jsem se a podrbala Veny na krku, kdy klisna zafrkala.
,,Berete moje myšlenky,“ zazubila se Jenny a Cassie jen přitákala. Svítilo jarní sluníčko, na obloze jen pár mráčků, na cestě občas nějaká ta kaluž. Všechno rozkvétalo, ptáčci zpívali, taková jarní idylka . Veny si pěkně odžvýkla a já se usmála na Liu, obě jsme tu nebyli nějak extra dlouho, ale už nás Floresta nějak vzala mezi sebe
,, Co, už se připravujete na jarní Florestovské závody“ zeptala se dívka a já kývla, i když jsme trénovali tak nějak normálně. Budu muset poproit Sue, aby mi dala nějaké ty lekce, ať tam nelítám v sedle jak pytel brambor .
Na první dnešní křižovatce jsme zatočili do leva, na jezdeckou stezku, odkaď na mě vykukoval né zrovna malej kopeček.
,,Tak, necháme koníky zamakat v kroku!“ houkla na nás dívka na Gentym.
,,Jo… hlavně ať vám nenacválaj.“ Usmáal se Jenny a já Veny trochu připobídla. Stoupla jsem si do honebního sedu, prošlápla paty, přiložila více kolena, pérovala v kotnících, dala ruky o trochu dopředu a snažila se Veny na hřbetě moc nevadit. Udržovali jsme dostatečný rozestup a statečně šplhali do kopce. Snažila jsem se pěkně zůstat celou dobu v honebním sedu, ale bohužel jsem dvakrát kecla do sedla, hold, žádný učený z nebe nespadl . Cítila jsem, jak Veny pěkně zabírá, tohle byla větší makačka než ze Sue, kde jsme jeli převážně po rovinách a menších kopcích. Cassie vepředu dával zabrat hřebec, který asi neměl v plánu kopec vyjít krokem, ale dívka si s ním poradila, takže se žádné cválání do kopce nekonalo. Po chvíli jsme vyjeli na pěknou rovinku a já spokojeně zasedla zpátky do sedla. Já i Veny jsme pěkně funěli, kopec byl celkem namáhavý.
Najednou z houštin vyrazil zajíc a Veny mírně uskočila do strany, avšak nic drastického to nebylo. Zapískala jsem a klisnu pod sebou uklidnila. Charlii vyrazil dopředu, avšak Cassie ho bleskurychle chytla a zabránila Charakterovi v zběsilem běhu po jezdeckých stezkách.
,, Jste v pořádku“ houkla jsem dopředu skoro zároveň s Jenny, nám se koně nějak moc nesplašili. Cassie nás ujistila, že jo a šokovaná Lia se pomalu odšokovala .
,,Mají po kopci stále moc energie koukám,“ usmála se Jennifer na Galaxii.
,,Mi povídej,“ zazubila se Cass zepředu.
,,Naklušem?“ ozvala jsem se a pohladila hnědku pod sebou. Holky souhlasili a Cass následně pobídla hřebce do klusu a Lia ji následovala. Chvíli jsem počkala a pak stiskla holeně a Veny naskočila do klusu. Mírně jsem ji zpomalila a pak ji nechala v pravidelném tempu a v dostatečném rozestupu klusu klusat. Hnědka spokojeně frkla a já ji pochválila. Usmála jsem se a strčila nohu více vzad, jelikož jsem měla nohu nějak vepředu. Ven již byla celkem uvolněná a aktivně vykračovala vpřed.
,, Dáme cval?“ optala se zepředu Cassie a já pokrčila rameny. Ráda bych si zacválala, kdo by taky né že? Ale nechala jsem to na holkách, které se s ohledem na mě a Liu dohodli na krátkém cvalu. Nejdříve naskočila do cvalu Cass, pak Lia a já si chvilku Veny podržela v klusu a pak ji pobídla do cvalu. Ven radostně naskočila do cvalu a já se postavila do třmenů. Rukama jsem šla s pohybem koně, nohy držela pěkně vzadu, paty měla prošláplé, dívala se dopředu. Užívala jsem si jízdu, pochválila jsem klisnu pod sebou. Veny si radostně vyhodila, zaklonila jsem se a Venušino vyhození z kopýtka useděla .
,, V pohodě Sar?“ ozvala se zezadu Jenny a já ji potvrdila, že žiju. Pochválila jsem Veny a ještě nechali koně trochu se rozběhnout. Užívala jsem si ten krásnej pocit svobody, vítr mi fučel u ucha a koně radostně cválali. Po chvíli už Cassie zavelela klus a tak jsme postupně odzadu přešli do klusu. Zasedla jsem, ztuhla v kříži, jemně ztuhla v prstech, vcucla břicho a Veny po chvíli přešla do nižšího chodu. Moc jsem ji pochválila. Lia i Cassie postupně se svýni koníky taktéž přešli do klusu a já nechala klisnu trochu si natáhnout krk do delších otěží. Veny se pěkně natáhla a svižně klusala se mnou na hřbetě za Charlim. Následně jsme zahnuli na další kopec, Cassie mě chce asi zabít.
,,Si děláš srandu,“ zamumlala jsem a Jenny se zasmála.
,,Buď ráda, víš, jak budou koníci nasvalení a protáhne jim to plíce a zlepší činnost srdce?“ zasmála jsem se a dívka si odfrkla.
,,Jo a mně brzo odpadnou stehna,“ ozvala jsem se, na takovýhle vyjížďky s mazákama Floresty jsem hold ještě nebyla zvyklá. Lia na Chaliem něco též zamumlala, i když ona už má větší fyzičku jak já .
,,Zvykejte si,“ zasmála se Cassie zepředu a já se ušklíbla.
,,Ještě že v drezuře moc stehenní sed nemusím využívat, vlastně vůbec…,“ zazubila se vzadu Jenny. Poplácala jsem hnědku po již mírně zpoceném krku a usmála se. Stoupla jsem si teda do třmenů a se zaťatými zuby se snažila udržet ve stehenním sedu. Společně s Veny, která již byla trošku unavenější jsme vyšplhali další kopec, co pro nás nachystala zlobivá Cassie Úlevně jsem zasedla zpátky do sedla, když jsme vyšli ten zatracenej kopec a já pochválila Veny, že to se mnou tak statečně zvládá . Ještě chvíli jsme jeli, pak se nám ukázali Andělské vodopády. Vydecha jsem, bylo to vážně kouzelné místio.
,,To je doba, co jsme tu byly naposledy,“ usmála se vzadu Jennifer.
,,My taky ne,“ otočila se v sedle Cassie a usmála se.
,,Doufám, že se to tu v létě nebude hemžit turisty jako minulej rok,“ poušklíbla se Jenny.
,,Copak, špatné zkušenosti?“ zazubila jsem se a pohladila Veny, které jsem povolila mírně otěže.
,,Jo, malý tlustý chlápek s foťákem, co měl blesk… prostě totální šílenec,“ odfrkla si Jenny.
,,Nenávidím bohaté turisty, co si myslí bůhvíco,“ přidala se Lia.
,,Moje řeč a pak ukřičené děti,“ prohodila Jenny a já pohladila Veny a úživala si pohled na vodopády.
,,Tak jo, pojedeme domů,“ usmála se Cassie, která pohladila svého hřebce.
,,Jo, nebo se půjdete koupat, co?“ zasmála se Jenn.
,,No, tebe stáhneme sebou, jestli chceš,“ usmála se nevinně dívka a já se nad nima zazubila.
,,Vzdávám se, studená vodička, studená,“ zasmála se Jenny a já následně taky. Pohladila jsem Veny a všichni jsme vykročily na cestu zpět. Usmívala jsem se a nechala hnědce delší otěže. Za živého rozhovoru jsme jeli zpět na Florestu, kde hned po postaráni se o Veny budu muset navštívit jídelnu a pořádně se najíst .
,, Dáme klus“ usmála se dívka na Gentym a postupně jsme všichni přešli do klusu, kdy už koníci většinou nevalili. Užívala jsem si aktivní, pohodlný klus Veny, kdy jsem si ji ještě na chvíli sebrala více na otěž a pěkně si pohrávala. Taktéž jsem se snažila, aby Veny neflákala zadní a řádně došlapovala. Pochválila jsem ji a užívala si jízdu. Lia se na nás zepředu usmála, myslím, že si všichni vyjdu rozhodně užili. Zasedla jsem na chvíli do plného sedu, ať taky trochu potrénuju pracák. Snažila jsem se kopírovat klisniny pohyby, pata pěkně prošláplá, špička u koně, pěsti narovnáné, narovnaná záda, ramena vzadu. Kolem nás ptáčci zpívali, stromy vykvétali, slunce se nám opíralo do zad, vážně, nemohli jsme si vybrat lepší počasí.
,, A krook“ oznámila Cass a mi postupně přešli do kroku, kdy jsme koníky řádně pochválili. Pozdravili jsme procházející lidi a mile se usmáli. Pohladila jsem Venuši a zamumlala slůvka na uklidnění, jelikož se jí nelíbilo hlasité výkřiky dětí. Hm, co naděláme, že.. Rodiče by si měli své děti vychovat k tomu, aby v ledśe nekřičeli. Pokrčila jsem rameny a pokračovala v cestě. Za chvíli už jsme však procházeli kolem jezera, k boční bráně. Obdivuju Cassie, že se tady takhle dobře vyzná. Kochala jsem se pohledem na jezero, ale taky věnovala pozor Veny.
,, Tak co, líbila se vyjda?“zeptala se s úsměvem Cassie a my všichni jednohlasně odpověděli. Jak by se mohla někomu tahle úžasná vyjda nelíbit? Vešli jsme na Florestu a já úplně povolila otěže a hodně pochválila Veny, jelikož byla dneska vážně šikovná. Myslím, že dnes usne únavou brzy, tedy aspoň já určitě. Projeli jsme areálem a před stájí zastavili. Znovu jsme hnědku poplácala a švihem seskočila. Namotala jsem třmeny, povolila podbřišník i nánosník, přehodila otěže a usmála se na holky. Taktéž již byli na zemi a obskakovali své miláčky. Jak jsme tak stála a drbala Veny, uvědomila jsem si, že mě šíleně bolí všechno. No, co se dá dělat.
,, Díky za vyjížďku, pa“ usmála jsem se a zavedla Veny do stáje.

jennifer+galaxie: Společný terén se Sarah / doprovod Nath + Sebastian

Pohladila jsem hnědku a vyšla s ní před stáje. Byly jsme tam první, Galaxie hned natáčela uši a dívala se kolem sebe. ,,Galí,“ pomlaskla jsem, nechala kobylku zacouvat a ta frkla, ale jemně do mě drcla. Usmála jsem se, povodila ji po nádvoří a dotáhla podbřišník. Po chvilce se venku objevila Sarah s Venuší, kterou Galaxie pozdravila poržáním. ,,Máš všechno?“ zazubila se dívka na mě. ,,Já jo a kdyby ne, tak budeme o hladu,“ zasmála jsem se, ale dopla brašny pořádně, ještě je zkontrolovala a stáhla dolů třmeny. Ze stájí vyšli nakonec i oba kluci. Nath vedl Karamela a Sebastian Golda. ,,Takže máme pěkně poskládaný tým,“ zazubila jsem se. ,,No, Karamel nebyl dlouho venku, snad bude den bez pádů,“ zasmál se mladík a já se ušklíbla, ale hnědka si dupla. ,,Klid… my pojedeme tedy první,“ usmála jsem se pro sebe, kdy mě oni asi neslyšeli, a nasedla do sedla, kdy hnědka stála kupodivu poklidně. ,,Kdo byl za Sue?“ podívala jsem se po těch třech. ,,Já,“ usmála se Sarah. ,,Alespoň k něčemu ses odhodlala,“ usmála jsem se škodolibě a zasmála se, když po mně dívka hodila takový zajímavý pohled, co vypadal legračně ,,Promiň…snědla jsem asi vtipnou kaši,“ zasmála jsem se, ale ukázala všem ovladač. ,,Jedem první!“ zazubila jsem se vítězně a nechala hnědku vyjít vpřed. ,,Hej, to není fér, že jedeš první, jsem nejstarší,“ ozval se zezadu Nath a já se na něj podívala. ,,Právě proto jedeš poslední a já první, protože jsem druhá nejstarší,“ usmála jsem se provokativně i na blonďáka, který se zamračil. ,,Stejně je to určitě jen o pár měsíců,“ odfrkl si a upravil si helmu a já se zasmála. Sarah jela za mnou a pak za ní hned Sebastian. Protáhla jsem se v ramenou, hnědka zafrkala, napjala se a kráčela živě vpřed. ,,Hele, ta tvoje raketa…tys jí dala hodně oleje, co?“ ozval se zezadu Sebastian. ,,Ne, já nevím, čím jste mi ji tady plnili… Doufám, že ne mrkvema,“ otočila jsem se na Sarah a zkoumavě si ji prohlédla, kdy se dívka začervenala a já se ušklíbla, ale povzdechla si. ,,Achjo, Galaxie, dnes dostaneš do těla, těš se,“ zasmála jsem se, ale otevřela bránu a projeli jsme všichni ven. Já za námi zavřela. ,,Takže směr Horská louka, kde si dáme piknik,“ usmála jsem se spokojeně a nechala hnědku dojet k silnici, kde jsme se všichni zastavili. Sarah přejela vedle nás a společně jsme přejeli silnici, kdy jsme jeli ve dvojcích za sebou. Galaxie frkla, podívala se očkem po Venuši a stříhla uchem, kdy ho přiložila ke krku blíž, až jsem si povzdechla, nechala ji přežvýknout a podrbala vnější otěží na krku. Hnědka frkla, ale šla vpřed celkem stále živě. ,,To jdeme dneska maraton?“ ozval se zezadu hlas Nathaniela, kdy jsem se na něj podívala. ,,To Karamel je tak sladký, že už se roztýká?“ pozvedla jsem obočí a Sarah se začala smát. ,,Karamel, dala bych si,“ utřela si slzu od smíchu Sarah a já se ušklíbla. ,,Zalepily by se ti zuby,“ zasmála jsme se, ale podívala se před nás. ,,Cesta je dobrá, tady se napojíme na lesní stezku, pojedeme za sebou, naklušeme, vyklušeme jeden kopec, co je docela dlouhý, takže koně necháme zaposilovat, a pak přijde cvalová rovinka,“ oznámila jsem všem třem své plány. ,,Dobře,“ ozvalo se trojhlasně, kdy jsem se usmála, ale předjely jsme Sarah a Venuši, kdy si dívka kobylku přidržela, abychom ji s hnědkou předjely. Odbočila jsem na pravou ruku, kde se ukazovala cedule pro jezdeckou trasu. Protáhla jsem se a pohladila Galaxii po krku, když si odžvýkla. ,,Je tu ticho,“ nadechla jsem se. ,,Tak ho nepřerušuj,“ ozval se Sebastian. ,,Ts, mohu,“ zasmála jsem se, ale oznámila klus a mávla. Nejprve jsme naklusaly my s hnědkou. Gal zareagovala hned na hlasovou pobídku. Šla pěkně živě vpřed a já začala vysedat dle svého, takže se kobylka musela podřídit. Nevěděla jsem, jak jsou na tom ostatní za námi, jestli má někdo problémy, protože jsem se soustředila na Galaxii, i když Sebastian se trochu asi popral s Goldem, který hned chtěl vyklusat za Venuší . Gal stříhla ušima, odžvýkla si a podívala se na srnku, která vyskočila ze křoví a utíkala pryč. Hnědka stříhla ušima a já si povzdechla. ,,Proč vždy na vyjdě musíme zrovna my potkat zvíře,“ zakroutila jsem hlavou. ,,Asi jste magnet,“ zasmála se Sarah, ale měla co dělat, aby jí kobylka nelezla Galaxii na prdel, musela ji pořádně zpacifikovat, kdežto my naštěstí mohly jet rychle, jak jsme chtěly Výhoda jezdit první! Přesedla jsem si po nějaké chvilce a všimla si kopce před námi. ,,Tak jo, posilovačka je tady,“ usmála jsem se. ,,Nějak moc velkej ne?“ ozvala se dívka za námi. ,,To se ti jen zdá, hlavně aby ti ho Venuše neodflákla,“ ušklíbla jsem se, ale zkontrolovala, jestli jde hnědka od zádě, pořádně jsem si ji do toho dopostrčila střídavě holeněmi a pak se už zvedla do stehenního sedu, ruce dala ke krku a hnědka stříhla ušima, zafrkala a vyklusávala vpřed kopec. Šla pěkně stoupavě nahoru. Zafrkala si do toho a stříhla ušima. Já se usmála, ale dívala se před nás. Nadechla jsem se krásně čistého vzduchu. Dnes bylo pěkně, svítilo sluníčko, i když ráno krátce pršelo. Právě proto tu byl krásný vzduch a jelo se přímo nádherně. Nebylo ani moc velký dusno, ale stejně to nebylo na triko s krátkým rukávem. Měla jsem rebelskou mikinu z naší sady. Bylo mi teplo, ale kdyby mi bylo větší teplo, mohu mikinu složit. Ozývalo se frkání koní a oddechování jezdců Držela jsem stehenní sed, až mi trochu nepříjemně začaly táhnout lejtka, ale vydržela jsem to a lehce hnědku stočila na cestě doleva, kdy se nám ten kopec rozdvojil a před námi se objevila už rovinka. Galaxie zafrkala, já lehce dosedla do sedla, povolila otěže, aby si vytáhla krk, pochválila ji, vysedala do rytmu, nechala ji odžvýknout a Gal na mě natočila ucho. Jemně jsem ji nechala odžvýknout, vzala si otěže zpět do rukou jemně a pak se podívala za sebe. ,,Nacváláme?“ zeptala jsem se. ,,Klidně,“ kývla dívka a já se usmála, ale když to odsouhlasili i kluci, posunula jsem vnější holeň za podbřišák, sedla do pracovního sedu, mlaskla, jemně brnkla do vnější otěže, stiskla holeně a pískla jemně, kdy hnědka nacválala se zafrkáním. Šla hned vpřed. Stoupla jsem si do stehenního sedu, ruce přiložila ke krku a hnědka zafrkala, dala uši víc ke krku, aby jí do nich nenabourával vítr. Šla vpřed, skoro jako by byla dostihový kůň Blázen Zafrkala a cválala dál, jakoby to byl nějaký svobodný a volný kůň, frkala a já se usmála, ale bylo mi líto, když se před námi objevila zatáčka. ,,Tu zatáčku projedeme krokem! Není tam vidět,“ ozvala jsem se dozadu, kdy jsem počkala, než přejde do kroku ten konvoj za mnou. Gal stříhla ušima, ale já zasedla jemně do sedla, více do něj zasedla, šla ještě více do koně, napla se a narovnala v kříži, podsadila jsem se ještě víc, dala vydržující otěže a stiskla holeně, kdy si hnědka odžvýkla, ale ještě po hlasovém povelu a větší pomoci pomůcek přešla do klusu, kdy jsem ji pochválila, zopakovala poloviční zádrž a když hnědka došla do kroku, chválila jsem ji hned a povolila otěže, vypobídla a nechala ji jít na volnější otěži. Zpoza zatáčky najednou vyjela čtyřčlenná skupinka jezdců na koních. Ještě že jsme přešli do kroku. Pozdravili jsme je zvesela, kdy nám jezdkyně odpověděly a usmívaly se stejně jako my. Galaxie pofrkala na pozdrav, švihla si ocasem, ale šla dál poklidně, kdy jsem jí krk spíš sestavila na druhou stranu a podrbala ji. ,,Ty jedeš takhle poprvé daleko, že jo?“ podívala jsem se do Sarah dozadu, kdy dívka přikývla. ,,Jo,“ usmála se a já se pousmála. ,,Tebe budou pěkně bolet nohy,“ zazubila jsem se škodolibě a zasmála se, ale vzala hnědku mezi stromořadí, kde se mohla naohýbat. I kluci to aplikovali a snad i Sarah po chvilce to s Venuší zkusila. Galaxie stříhala ušima, reagovala okamžitě na holeně a frkla si vždy spokojeně, kdy jsem se usmívala a projela ji pak po krku rukou, pochválila ji a najely jsme si na cestu zpět, kde jsme pomalu začaly klesat, ale byla to spíše taková točivá sestupující lesní cesta doleva, takže nebylo třeba se zaklánět, cesta se pomalu snižovala, hnědka zafrkala, stříhla ušima a šla spokojeně dopředu, kdy jsem slyšela zpívat spokojené ptactvo. Vjeli jsme do Starého lesa, který byl opravdu obrovský, ale tuhle část jsem ještě pořádně prozkoumanou neměla, ale i tak mi nenaháněl hrůzu a věděla jsem, kudy jet. Projeli jsme kolem spadlého kmene ze stromu, hnědka zafrkala a podívala se na jelena, který byl několik kroků od nás na mýtině, kde byly popadané stromy. On nás zavětřil a díval se přímo na nás. Zezadu se ozvalo udivující Wau, kdy jsem se pousmála. ,,Tohle je kamarád…,“ zasmála jsem se, ale pohladila hnědku, která si dlouze odfrkla, ale dala jsem pokyn k zastavení a chvilku se kochali jelenem, kdy jsem ho vyfotila a hnědka stříhla ušima. Najednou se jelen usmyslel, že toho představování bylo dost a otočil se zpět hlouběji do lesa, kdy jsem se usmála, ale vrátila mobil do kapsy mikiny a zavřela ji. Stiskla jsem holeně a hnědka se rozešla vpřed. Zabočili jsme doprava a vyjeli na cestě, která byla lehce do kopce. Pozvedla jsem se do stehenního sedu, hnědka si vykračovala od zádě, protáhla krk dopředu, frkla si dlouze, stříhla ušima a zabrala zadky pořádně. ,,To je ono,“ usmála jsem se spokojeně a hnědka šla vpřed. Alespoň se pěkně protáhnou plíce a srdce. ,,To budeme mít namakané koně, počkejte,“ zasmála jsem se, ale držela se ve stehenním sedu a dívala se před nás, podrbala hnědku a když jsme byly nahoře, pochválila jsem hnědku a sedla si lehce do sedla. ,,Jak je to vlastně vůbec daleko?“ ozvala se Sarah, kdy jsem pustila pravou rukou otěže a podívala se na hodinky. ,,No, vyjížděly jsme po půl jedný, teď je čtvrt na dvě, takže bychom na místě měli být za půl hodiny, pokud pojedeme klusem nebo cvalem,“ usmála jsem se, pohladila hnědku, nechala ji odžvýknout, ale odbočily jsme na louku, kde byl i jeden spadlý kmen stromu. ,,Pojedu se tam podívat a můžeme ho skočit, je malý, Sarah, jestli nechceš, nemusíte skákat, prostě jak se cítíš,“ usmála jsem se na dívku. ,,Jasně že chci!“ usmála se a já pokývala hlavou, ale nechala hnědku naklusat. Ostatní zůstali na začátku louky a dělali si tam kruh, kdy my s hnědkou doklusaly ke kmenu, Gal jsem zpomalila a prohlédla si místo před i za překážkou. Nájezd byl skvělý a za kmenem nebylo nic ohrožujícího. Bylo to jako by si tady ten kmen někdo připravil. Podívala jsem se do lesa, kde stála nějaká skupinka dětí a hrály si tam. Viděla jsem i dvě ženy, asi to byla školka. Děcka se hned nahrnula na začátek lesa, ale já se usmála a mávla na trojci, kdy jsem se k nim nazpět rozklusala a u nich jsme se zastavily. ,,Je to v pořádku, budeme mít asi i společnost v podobě dětí ze školky, snad nebudou křičet, ale jsou dál, takže to bude v klidu,“ usmála jsem se, ale nechala hnědku vykročit vpřed. ,,Jedeš první Jenn?“ podíval se Seb na mě, kdy jsme kývla. ,,Tak já vezmu Golda za tebou, aby skočil za odvážnější kobylou,“ zazubil se. ,,Jako myslíš, že Venuše není odvážná?“ ozvala se Sarah hned. ,,To ne, ale Gold se zná s Galaxií líp,“ usmál se na vysvětlenou, kdy dívka kývla chápavě hlavou. Nath možná Sarah ještě trochu poučí, ale to už jsem nemohla slyšet. Já se usmála, ale nechala hnědku vyjít krokem. ,,A hop!!“ houkla jsem, kdy Galaxie zafrkala, stříhla ušima a nacválala hned, kdy si vykopla. ,,Ty raketo jedna,“ zasmála jsem se, ale zůstala v pracovním sedu, shromáždila si více hnědku poloviční zádrží. Galaxie frkala, šla vpřed živě a jak jsem čekala, děcka nás sledovala i s učitelkami, které je tišily. Galaxie si jich absolutně nevšímala, nevnímala ani Golda za námi, kdy si drželi odstup. Hnědka zafrkala, pořehtala si, ale to já se už připravovala k odskoku. Počítala jsem si kroky, dýchala pravidelně, lopatky držela zpět, seděla rovně, uklidněně, holeně dýchaly s tělem koně, dívala jsem se za překážku, odhadla si šest cvalových a mlaskla podpořivě, hnědce jsem předtím lehce popustila otěže, aby si mohla překážku prohlédnout. Galaxie frkla, šla pěkně vpřed a už do odskoku jsem ji jen lehce pobídla, podpořila ji hlasně a hned šla s energií zadních nohou do stehenního sedu. Nebyla to nějak extra výška, takže jsme hned byly na druhé straně, kdy jsem hnědku hned chválila a usmívala se. Nechala jsem ji cválat dál po louce, kdy se vedle nás objevili oba blonďáci, kdy Gold poněkud vyhazoval a pohazoval si hlavou, ale Sebastian se udržel a dokázal žluťáka poklidnit. ,,Co je? Nějaký roupy má,“ usmála jsem se, ale nechala hnědku přejít do klusu, prodloužila otěže, přesedla si, chválila ji a na konci louky jsme přešli do kroku oba dva a počkali na Natha se Sarah, kdy jsem se pousmála. ,,Jak to šlo?“ podívala jsem se na dívku. ,,Skvělý,“ kývla a já se usmála, ale zase jsme se seřadili a pokračovali na polňačku a zajeli po chvilce zase do lesa. Byli jsme na hranicích polí, luk a lesa. Pomalu jsme se blížili k místu, odkud budeme stoupat po postupně se zvyšující cestě. Gal stříhla ušima. ,,Naklušeme za chvilku,“ ozvala jsem se dozadu, nechala hnědku odžvýknout a lehce za pochodu ohnula krk doleva a doprava, pohladila ji a pak mávla dozadu, kdy jsem stiskla holeně a s hnědkou jsme naklusaly. Vysedala jsem do rytmu, ale podívala se na kopec a tam se už tyčilo něco, co se nám ukáže ve své kráse. Najeli jsme na turistickou cestu, kdy jsem to ale vzala na tu jezdeckou trasu, protože přeci jen, nechceme skočit turistům na záda Vysedala jsem lehce a naše cesta nás vedla stále a stále doprava. Točili jsme se ve směru nahoru, cestě byla pěkná, nebylo třeba zvyšovat naše zadky ze sedla Gal stříhla ušima a zafrkala. Nechala jsem ji odžvýknout, přesedla si. ,,Tady je to víc zvýšený!“ houkla jsem dozadu a šla do stehenního sedu, dostala hnědku pěkně na zadek, kdy tedy šla celou dobu, ale potřebovala jsem ji mít pěkně napérovanou, aby ten kopec vyšla v pohodě. Frkala, stříhala uchem a šla pěkně vzhůru, kdy jsem ji hned chválila a po chvilce jsme skutečně byly nahoře, kde se objevilo něco úžasného. Velký a krásný výhled po celé zemi, tedy alespoň na horizont. Přešli jsme si všichni do kroku, já chválila hnědku, povolila otěže a podívala se směrem k velkému stolu a lavičkám. Tohle tady asi udělali lidi z města. Bylo to přírodní, takže to nebylo ničení přírody a navíc tu bylo uvazoviště! ,,Jsme na jiné straně louky, ne?“ podíval se na mě Nath. ,,Jo, ta řeka tady je dost klidnější a vlažnější, než ta nahoře,“ usmála jsem se, ale nechala hnědku zastavit, pochválila ji a sesedla, kdy si Gal odfrkla dlouze. Vzala jsem ji k břevnu a nejprve odsedlala a opatrně sundala brašny, kdy jsem je dala na stůl. Hnědka stála klidně, protože jsem jí otěže přehodila přes hlavu, takže byla odložená. ,,Taky bych měl Golda naučit odložení,“ odfrkl si Sebastian, když musel valacha držet a já se ušklíbla. ,,No, koukám, že jsme jediné, které mí odložení,“ zasmála jsem se, ale mohla vyndat ohlávku s dlouhým vodítkem a uvazovákem. Sundala jsem uzdečku, nasadila ohlávku a ještě připla ke kroužkům na břevnu uvazovák a k němu napojila vodítko, kdy hnědka měla možnost se pást. Vzala jsem skládající kbelík a šla k vodě, kdy jsem donesla hnědce vodu v kbelíku, podrbala ji a nabídla jí vodu a pamlsek, kdy se ke mně hned natahovala Venuše, až jsem se zasmála, ale nabídla jí taky jednu peletku. ,,Vykrmíš mi ji!“ ozvala se Sarah, když zrovna jí pečlivě uvázala. ,,Ty mi kobylu taky vykrmuješ,“ zašklebila jsem se, ale pohladila hnědku po krku a šla k brašnám, kdy jsme na stůl začali vybalovat jídlo a pití zkrátka vše, co jsme měli. Vyfotila jsem nás a i koně a všechno to jídlo mým foťákem, byl krásně červený :3 Podívala jsem se po louce, kde to jen kvetlo a byl odtud nádherný výhled. ,,Je to tu úžasný,“ usmála se Sarah, kdy jsem pokývala hlavou. ,,Plně s tebou souhlasím,“ usmála jsem se. Galaxie si dlouze odfrkla, kdy jsem k ní došla a ona zvedla hlavu. ,,Úsměv!“ zvedla jsem ruku do vzduchu. Gal natáhla krk a usmála se, jak se sluší a patří. Zazubila jsem se, pochválila ji a dala pamlsek. Vrátila jsem se ke stolu a začala jíst a pít. Povídali jsme si zvesela mezi sebou. ,,Mohli bychom udělat takovouhle vyjížďku zase někdy, ale větší,“ usmála se Sarah, kdy jsem pokývala hlavou. ,,To je dobrý nápad, ale v létě budeme jezdit plavit! Na to se těším nejvíc,“ zazubila jsem se a podívala se na hnědku, ale dojedla svůj toast a podívala se na mobil, zda mi někdo nenapsal. Bylo čtrnáct toastů, ale najednou nezbyl ani jeden ,,Dobře jsi to připravila,“ zazubila jsem se na Sarah, která se spokojeně usmála. ,,To jsem ráda,“ zasmála se, ale protáhla se. ,,Asi prasknu, nebo nedojedu domu,“ usmála se dívka. ,,Musíš, máme před sebou další hodinu a půl cesty,“ ušklíbla jsem se a podívala se na hodinky a na oblohu. ,,Mám pocit, že tamhle v dálce prší, snad nás to nezastihne,“ povzdechla jsem si. ,,Máte pláštěnky?“ podíval se po nás Nath. ,,Jop,“ kývla jsem, ale protáhla se a podívala se ke Galaxii, která dopila vodu z kbelíku. ,,V létě se sem na plavení nedostaneme,“ podívala jsem se k vodě. ,,Musí ti stačit rybník,“ rozcuchal mi vlasy Sebastian. ,,Nech je!“ zašklebila jsem se, zlehka ho plácla po hlavě, rozcuchala i jeho a odskočila od něj, kdy jsem si musela dát vlasy do gumičky a ušklíbla se. ,,Božeee, teď abych si to zase rovnal,“ odfrkl si mladík, kdy jsem ho spražila pohledem, zatímco se ti dva smáli. ,,A já si to budu muset učesat, chceš? Galaxie tě olízne,“ vyplázla jsem na mladíka jazyk, ale podívala se na ty dva. ,,Pojedem,“ usmála jsem se, ale začala sklízet věci ze stolu. Poklízeli jsme věci do brašen a já šla hnědce nasadit uzdečku, schovala vodítka a ohlávku. Zkontrolovala hnědce nohy a nechala ji stát, ještě donesla vodu a nasedlala ji, uklidila kbelík a nasadila si helmu. Prošla jsem se s Galaxií, stáhla třmeny, dotáhla sedlo a vylezla si na kraj lavičky a nasedla Galaxie stála klidně. ,,Vezmeme to po louce po směru vody níž, kdy se dostaneme na část louky, kde to známe a pak budeme pokračovat dolů,“ oznámila jsem jim svůj plán jízdy, kdy pokývali všichni hlavami a já se usmála, ale vyrazili jsme na cestu. Galaxie stříhla ušima a frkla si, kdy jsem se pousmála, zastavila ji tak, abychom ostatním nepřekážely, a začala jí ohýbat krk na pravou i levou stranu, nechala ji odžvýknout na oba koutky a pak jsme se zase rozjely vpřed. Gal protáhla krk, frkla si a já se podívala do brašen, zda mám vše v nich, co bych měla mít. Taky jsem zkontrolovala mobil a navedla Gal na cestu pryč z louky. Ostatní nás následovali a já se pousmála, ale zaklonila se, ruce dala dopředu. ,,Kopec se snižuje, začnu s vlnovkami,“ usmála jsem se a řekla nahlas, co se bude dít. Sestupování z takhle velkýho kopce bylo něco nepříjemnýho. Byl trochu prudší a proti nám bylo i pár stromů, které měly nepříjemné větvičky. Galaxie stříhla ušima a šla pomalu tak, jak jsem chtěla. Dělaly jsme slalom, spíše velké vlnovky, aby nám to šlo dolů líp. Vyhýbala jsem se větvičkám a hnědka si spokojeně frkala. Usmála jsem se, chválila ji a slyšela ze zadu zaskučení Natha, který asi dostal větvičkou do tváře ,,Dobrý?“ podívala jsem se na něj, ale sama musela uhnout větvičce a pořádně se dívala na cestu, kdy si hnědka odžvýkla, ale po chvilce zase začala být cesta tak akorát na krok. ,,Uf dobrý,“ usmála jsem se, pochválila Galaxii. ,,Jo, jen ten skrček si to se mnou jel pod tu větev,“ povzdechl si Nath a já se pousmála, ale nechala hnědku naklusat, kdy jsem jim to oznámila. ,,Mě budou bolet nohy…,“ zabrblala Sarah. ,,Hejbej se!“ zasmála jsem se, ale podívala se po louce. ,,Cváál!“ houkla jsem. Galaxie zastříhala ušima, ale jakmile přišla moje pobídka, hned nacválala živě dopředu. Usmála jsem se lišácky, dala ruce ke krku a slyšela za sebou něco na způsob, že to není fér Ušklíbla jsem se. ,,Závody..,“ zubila jsem se, hnědka protáhla krok, frkla, stříhla ušima, ale vyhodila si znovu, až jsem si povzdechla, ale zůstala ve stehenním sedu a užívala si pohyb vpřed. Lehce jsem hnědku natočila na pravou ruku, ona si odžvýkla a já se dívala před nás, kde byla skupinka turistů a fotili si nás. Pokřivila jsem obličej, měli blesky. Více jsem hnědku stočila na pravou ruku, nechala ji přejít do klusu, vysedala do rytmu a zajela do blízkého lesa a přešly jsem do kroku, kdy jsem se ohlédla za sebe, kde již i ta trojce nás doháněla. ,,Proč jsi to tak brzo utla?“ podíval se na mě Nath. ,,Měli foťáky s blesky, Galaxie to nesnáší,“ povzdechla jsem si, ale přejela hnědce rukou ve hřívě. ,,Aha, zapomněl jsem na to,“ pousmál se mladík a já kývla. ,,To je dobrý,“ usmála jsem se, ale pohladila hnědku a nechala ji naklusat na pěkné cestě na kraji lesa. Prodloužila jsem otěže, nechala je volné a hnědka si pěkně vyklusávala vpřed, uvolnila si krk a frkala. Já rozpažila ruce. ,,Je táááák nádherně,“ usmála jsem se spokojeně, ale pak si přesedla a znovu pomalu chytla otěže, nechala hnědku odžvýknout a přešly jsme si do kroku. Gal si protáhla krk, já ji pohladila. Usmála jsem se a Sarah přejela vedle nás. Povídaly jsme si, kluci vzadu taky jeli vedle sebe. Ta příroda kolem, prostředí a navíc všude byl klid. To vše nám dovolilo si povídat, ale byli jsme na pozoru všichni čtyři. Hnědku jsem nechala odžvýknout, pohladila ji, ale po chvilce jsme museli zase jet za sebou a vjeli do lesa, co byl docela hluboký. Zavedla se nás zase na jezdeckou stezku, kde jsme si museli sejít jeden kopec dolů, ale jinak už nás nic extra těžkého nečekalo. Pohladila jsem Galaxii po kopci, usmívala se a na jedné z rovinek jsme si ještě jednou naklusali. ,,Dneska se bude spát božsky,“ pousmála jsem se, ale přesedla si. ,,No, a zejtra se budu hejbat jako… no nevím co,“ zasmála se Sarah, ale já se jen ušklíbla a nechala hnědku přežvýknout. Galaxie si dlouze odfrkla, já jí projela rukou ve hřívě a podívala se na mladíky i Sarah dozadu. ,,Co myslíte, jak se to povedlo?“ usmála jsem se. ,,Že se ptáš, úžasný,“ usmála se Sarah a kluci hned přitakali. ,,Ptát se musím, jestli jsme to odvodily s hnědkou dobře a já vybrala dobré místo na piknik,“ zasmála jsem se, pohladila hnědku a lehce se protáhla v ramenou, ale vjeli jsme znovu do Starého lesa, tentokrát jiná část, která byla celkem dost tajemná. Opravdu taková zvláštní, na mě vždy dýchala tajemným pocitem. Nadechla jsem se a podívala se po okolí. ,,Jistě že ano,“ zasmáli se všichni a já se ušklíbla. ,,Moc lichotíte,“ ušklíbla jsem se, ale pohladila Galaxii po krku, kdy si hnědka odfrkla a protáhla si krk dopředu a dolů, kdy jsem se usmála, podrbala ji po krku a podívala se k jednomu hnízdu, které si vystavěl jeden z ptáčků Krmil tam své mladé a já se na něj krátce zahleděla. ,,Škoda, že jsem dnes nevzala slunečnici do kapes, mohli jsme jim trochu nasypat do krmítek,“ usmála jsem se, ale povzdechla si. ,,Prosimtě, ti mají krmení a zrníček po lese dost,“ usmál se Sebastian. ,,No, hlavně že ty ho máš málo…jsi moc hubený,“ zašklebila jsem se. ,,Ale ty jsi taky hubená,“ ozvala se Sarah. ,,Ty… taky Brute jsi proti mně?“ podívala jsem se na ni s vážným pohledem, ale zasmála se. ,,Ale já jím jako hodně, ale prostě na koních holt hubneme,“ zasmála jsem se. ,,To je pravda,“ ušklíbl se Nath a já se ušklíbla, ale pohladila hnědku a na zahozené otěži jsme dojeli všichni k bráně Floresty, kdy jsem ji otevřela a my všichni pěkně spořádaně vjeli na dvůr. ,,Výjezd v půl jedné, dojezd v půl čtvrté, no není to super?“ zazubila jsem se, ale protáhla se a sesedla. ,,To už je tolik?“ vytřeštila oči Sarah. ,,Jo,“ usmála jsem se, ale povolila podbřišník, podhrdelník. ,,Jaká byla vyjda?“ objevila se u nás Sue, kdy jsem se usmála. ,,Skvělá,“ usmála jsem se, pohladila hnědku. ,,Díky za vyjdu!“ podívala jsem se po těch třech, ale vyrazila s hnědkou rovnou do stáje.

sarah a venuše: SPOLEČNÝ TERÉN S JENNIFER (A SEBEM, NATHEM), PIKNIK NA HORSKÉ LOUCE
Zkotrolovala jsem, zda mám vše – kopyťák byl zde, provázek taky, kartička taky. Mohla jsem vyrazit. Mlaskla jsem na hnědku, společně jsme zamířili před stáj. Ven zaržála, jelikož uviděla postávající Galaxii.
,, Ahoj, máš všechno?“ usmála jsem se na rudovlásku a pohladila klisnu vedle sebe, ať se trošku uklidní. Nechala jsem Veny, ať se očmuchá s Gali, ale již stáhla třmeny.
,,Já jo a kdyby ne, tak budeme o hladu“ zasmála se Jenny a já se zhrozila, jak chce, abych přežila tuhle vyjdu bez pořádnýho jídla? Krabičky s toustama jsem ji dávala už předtím, takže jestli je někde nechala, ať si mě nepřeje . Ven natočila ucho ke stájí, podívala jsem se jejím směrem a uviděla oba kluky. Seb měl krásného Golda, Nath si vedl Karamelka. Usmála jsem se a mávla na ně, vyjda bude určitě povedená.
,,Takže máme pěkně poskládaný tým,“ zazubila se rudovláska vedle mě.
,,No, Karamel nebyl dlouho venku, snad bude den bez pádů,“ zasmál se brunet a já si pomyslela, že největší šanci na pád tady mám já
,, My pojedeme tedy první“ zamumlala Jenny, když už se nachstala vyhoupnout do sedla. Následovala jsem příkladu ostatních a sama dala nohu do třmenu, chytla se posedlí a vyšvihla se do sedla. Zpravila jsem si přetočený třmen a srovnala si sed.
,,Kdo byl za Sue?“houkla na nás Jennifer
,,Já,“ usmála jsem se a narovnala se v sedle.
,,Alespoň k něčemu ses odhodlala,“ zašklebila se Jenn a já ji zpražila pohledem, což dívka nevydržela a vyprskla smíchy.
,,Promiň…snědla jsem asi vtipnou kaši,“ smála se Jennifer, ale ukázala nám důležitě ovladač.
,,Jedem první!“ zazubila se dívka vedle nás a už pobídla svou klisnu vpřed. Zavrtěla jsem hlavou, ale s úsměvem si zabral druhé místo.
,,Hej, to není fér, že jedeš první, jsem nejstarší,“ postěžoval si zezadu Nath, který skončil s Karamelem poslední.
,,Právě proto jedeš poslední a já první, protože jsem druhá nejstarší,“ argumentovala Jenny a já se musela zubit, když se ti dva naoko hádali a Jenny se snažila vyprovokovat i Seba.
,,Stejně je to určitě jen o pár měsíců,“ zamračil se blonďák, ale pohladil Golda po šíji. Musela jsem se zasmát, ale i tak se snažila soustředit na jasné pobídky ke klisně.
,,Hele, ta tvoje raketa…ty jsi jí dala hodně oleje, co?“ ozval se zezadu blonďák. ,,Ne, já nevím, čím jste mi ji tady plnili… Doufám, že ne mrkvema,“ otočila se na mě rudovláska, kdy jsem se mírně začervenala, ale i tak po Jenny hodila oslnivý výraz, kdy si mě dívka zkoumavě prohlédla,a el nakonec rezignovaně pokrčila rameny.
,,Achjo, Galaxie, dnes dostaneš do těla, těš se,“ zahučela se smíchem Jennifer, otevřela bránu a já se usmála. Mlaskla jsem, aby Ven zrychlila do kroku a společně jsme projeli otevřenou bránou, kdy za námi opět Jenny zavřela. Pochválila jsem hnědku pod sebou, pak už si ji začala pomalu o dvě zarážky zkracovat.
,,Takže směr Horská louka, kde si dáme piknik,“ otočila rudovláska ze předu a já se usmála. Rozhlédla jsem se, ale pobídla Veny, abychom přejeli vedle Jenny. Kluci se taktéž zařadili vedle sebe. Přejeli jsme ve dvojičkách silnic, kdy jsem si jemně pohrávala do vnější a vnitřní otěže, aby se Veny hezky natáhla dopředu a dolů. Samozřejmě jsem ji do uvolnění dostávala hlavně sedem a holeněmi a vlastním uvolněním.
,,To jdeme dneska maraton?“ ozval se hlas bruneta, kdy jsem pohladila Veny, ale na chlapce se otočila.
,,To Karamel je tak sladký, že už se roztýká?“ zazubila se Jennifer a já se zasmála.
,, Karamel, dala bych si,“ procedila jsem skrze smích.
,, Zalepily by se ti zuby,“ zasmála se dívka přede mnou, kdy jsem musela Veny mírně zpomalit břichem, jelikož se cpala za Gali.
,, Cesta je dobrá, tady se napojíme na lesní stezku, pojedeme za sebou, naklušeme, vyklušeme jeden kopec, co je docela dlouhý, takže koně necháme zaposilovat, a pak přijde cvalová rovinka,“ oznámila nám Jenny plány, kdy jsem si povzdechla – kopečky né.
,,Dobře,“ pronesla jsem rezignovaně společně se Sebem a Nathem. Jenny nás tedy předjela, já si musela Veny hodně držet, aby se nesnažila hnědku před námi předjet, ale po chvíli ji pochválila. Bylo krásné počasí, hezky nám to vyšlo, příroda byla krásná a před námi se tyčila cedule, která značila jezdeckou stezku.
,, Nesežerte nám zadek“ otočila jsem se na Seba se smíchem.
,, Pokusíme se“ zazubil se blonďák, ale žluťáka si mírně přibrzdil, abychom měli správné rozestupy. Hnědka mírně zkrátila rámec, takže jsem se přizpůsobila a o dvě zarážky si zkrátila otěže. Už jsme si začala pohrávat do vnitřní otěže, dbát na Venino podšlapování zadníma a uvolnění - to hlavně.
,, Je tu ticho“ usmála se Jenny, ale pohladila Gali.
,, Tak ho nepřerušuj“ zazubil se chlapec jedoucí na Goldovi a já se musela usmát.
,, Tss, mohu“ vyplázla jazyk Jennifer a zasmála se.
,, Můžeme klus?“ optala se opět dívka a já kývla. Počkala jsem si, až nakluše Galaxie, potom stiskla holeně a přešla do klusu. Ven jsem hlasem pochválila, ale soustředila se na pravidelné tempo a na to, aby Ven moc nevalila. Trochu mě rozhodilo, když Seb za námi mírně zaklel, ale po chvíli už s Goldem spořádaně klusali za námi. Musela jsem se zasmát, jak dobře Gold teprve na začátku Seba dokázal rozhodit . Blonďák byl však už mazák a s Goldíkem si poradil. Pochválila jsem Ven, ale usmála se na Jenny, která nás pohledem zkontrolovala. Spíš já, než Veny, jsem se lekla, když z křoví vyskočila srnka. Za své strnutí jsem se hned v duchu pokárala, hnědku pochválila.
,,Proč vždy na vyjdě musíme zrovna my potkat zvíře,“ utrousila dívka na Gali, kdy jsem se zazubila.
,,Asi jste magnet,“ zasmála jsem se, ale snažila se Veny zpacifikovat, jelikož se na Gali dost cpala. Naštěstí za pomocí břicha, pomůcky sedem a mírného přidržení otěží Veny zpomalila, odžvýkla si a vyklenula hřbet. Usmála jsem se a pochválila ji, tak to má být. Jennifer se usmála, asi byla ráda, že Gali Veny nenakopla .
. ,,Tak jo, posilovačka je tady,“ zazubila se dívka před námi, kdy jsem se koukla na šílenej kopec a nevěřícně zavrtěla hlavou.
. ,,Nějak moc velkej ne?“ houkla jsem dopředu.
,,To se ti jen zdá, hlavně aby ti ho Venuše neodflákla,“ ušklíbla se dívka před námi, že ona ten kopec vybrala schválně. Já ji přerazím.
,, Jestli další týden nebudu moct chodit, může za to Jennifer“ zamumlala jsem si pro sebe, ale za námi se ozval smích obou kluků. Hodila jsem po nich vražednej pohled, kterej asi vážně nevypadal vražedně, jelikož se smáli dál .
,, I když radši ať tě Jenny tak moc nezmohne, nerad bych dělal další box navíc“ zasmála se Nath, kdy Seb se smíchem pokýval.
,, By vám nějaký ty boxy na víc neuškodili, jak vás tak vidím“ ušklíbla jsem se, ale už se soustředila na vyjetí prudkého kopce. Stála jsem ve třmenech, pérovala jsem v kotnících, dívala se před sebe a snažila se jít s Veniným pohybem. Jezdci i koně prudce oddechovali, ale soustředili se na jízdu. Byla jsem ráda, že jsem si nakonec vestu nedala a vzala si pouze mikinu, kterou si nejspíše po chvíli taky sundám. Pochválila jsem hnědku pode mnou, která zastříhala ušima a frkla.
,, Nacváláme?“ ozvalo se zepředu, kdy jsem kývla. Jennifer počkala i na souhlas kluků, potom pobídla Galaxku do cvalu. Na nic jsem nečekala a Veny taktéž pobídla do cvalu- dala holeně na své místa, dala hlasový povel a hnědka okamžitě nacválala. Usmála jsem se, ale stoupla si do honebního sedu, kopírovala Veniny pohyby. Jenny s Gali přešli do rychlejšího cvalu, kdy se mi na tváři vytvořil úsměv od ucha k uchu. Nechala jsem Veny jít svým tempem, který bylo samozřejmě rychlé a já si užívala tu úžasnou rychlost ze hřbetu koně. Na chvíli jsem se otočila a všimla si, že i kluci nechaly koně v rychlejším tempem. Bylo mi skoro i líto, když Jenny na nás houkla, že máme postupně přejít do kroku. Počkala jsem si na kluky, potom sama provedla poloviční zádrž, následně Veny zpomalila do kroku i klusu. I rusovláska přešla do kroku. Pochválila jsem klisničku, na které jsem jela a usmála se na ostatní. Mírně jsem Ven povolila otěže, ale tak, abych s ní i tak měla kontakt. Vyměnili jsme si dojmy s úžasného cvalu, ale chválil své koně. Trochu zaraženě, ale přesto usmívajíc, jsem pozdravila skupinu jezdců, která se vyřítila ze zatáčky. Nějak jsem asi netušila, že Floresta není jediná, která sem jezdí na vyjížďky Druhá skupina nám pozdrav opětovala, kdy jsem se usmála a pohladila Veny, která zvědavě pokukovala po cizích koních. Zaplať pánbůh za to, že Jenny přešla do kroku, nevím, jak bychom tady koně přibrzdili.
Ty jedeš takhle poprvé daleko, že jo?“ podívala se na mě Jennifer, kdy jsem kývla. Tak asi dvě vyjížďky jsem absolvovala se Sue, potom jednu s holkami - Cassie, Liou a Jenny, která byla k Andělákům.
,,Jo,“ usmála jsem se.
,,Tebe budou pěkně bolet nohy,“ ušklíbla se škodolibě Jenny, kdy jsem po ní vyplázla jazyk, ale kývla.
,, Však už jsem si na to stěžovala“ zazubila jsem se, kdy se Jenny zasmála. Jenny i kluci vzali své oře ke stromořadí, kde své koníky poohýbaly. Já to ještě nikdy nedělala, ale po chvilce uvažování jsem Veny zavedla ke stromům, zkrátila si otěže a se správnýma pobídkami si pohrávala s Veny. Zkoušeli jsme slalom mezi stromy, co nejpečlivěji. Snažila jsem se dávat Veny jasné pobídky, i když párkrát jsem se musela rukou chránit proti větvím . Na cestu jsme se vrátili jako první, jelikož jsem usoudila, že nám už to stačí, když jsme to zkoušeli poprvé. Po chvíli se k nám přidali i ostatní. Vjeli jsme do kouzelného lesa, kdy Nath na mé uvažování odpověděl - jednalo se o Starý les. Obdivoval jsem staré, ale pevné stromy, na jejichž větvích sídlili ptáci, jež krmili své mláďata. Usmála jsem se, bylo jaro, všude byly mláďata zvířat, vše kvetlo. Zasnila jsem se, al i tak se soustředila na jízdu a Veny.
,, Wow“ utrousila jsem, když se před námi zjevil statný jelen. Již nás zavětřil, my se snažili ( až na Jenny ) nevydat ani hlásku, abychom krále lesa nevylekaly. Dívka přede mnou vytáhla mobil a krásného tvora vyfotila. Usmála jsem se, ale povzdechla si trochu, když jelen změnil trasu a zmizel v lese. Všichni jsme pokračovaly v cestě, kdy jsem si s Veny pohrávala, ale i užívala krásy zdejšího lesa. Zabočili jsme opět doprava, kdy jsem si trochu povzdechla, když nás čekal další kopec, ale uznala, že mě i Veny to pořádně vytrénuje.
,,Jak je to vlastně vůbec daleko?“ houkla jsem na Jenny.
,,No, vyjížděly jsme po půl jedný, teď je čtvrt na dvě, takže bychom na místě měli být za půl hodiny, pokud pojedeme klusem nebo cvalem,“ usmála se dívka a vrátila mobil do kapsy. Všichni jsme odbočili na prostornou louku, kdy jsem uslyšela Natha, jak nadšeně ukazuje na spadlý kmen stromu.
,,Pojedu se tam podívat a můžeme ho skočit, je malý, Sarah, jestli nechceš, nemusíte skákat, prostě jak se cítíš,“ oznámila nám dívka, ale koukla se na mě. ,,Jasně že chci!“ zazubila jsem se, ale pohladila Veny. Jenny a Gali odklusali obkouknout kmen, zatím co my organizovaně chodili do kruhu a čekali na dívku.
,,Je to v pořádku, budeme mít asi i společnost v podobě dětí ze školky, snad nebudou křičet, ale jsou dál, takže to bude v klidu,“ řekla nám Jenny, kdy jsem se usmála, abych zahnal i svou mírnou nervozitu.
,,Jedeš první Jenn?“optal se blonďák Jenny, která kývla.
,,Tak já vezmu Golda za tebou, aby skočil za odvážnější kobylou,“ usmála se Sebastian, kdy jsem se ušklíbla.
,,Jako myslíš, že Venuše není odvážná?“ zazubila jsem se, ale podrbala hnědku po krku.
,,To ne, ale Gold se zná s Galaxií líp,“ vysvětlil mi Seb a já kývla. Jenny tedy Gali naklusala, za ní Seb. Zhluboka jsem se na dechla, ale pobídla Veny do kroku. Těšila jsem se, ale zároveň byla nervózní, přeci jen jsme ještě tak moc neskákaly.
,, Neboj, bude to v pohodě. Jestliže se ti moc rozeběhne, použij poloviční zádrže, ale těsně před skokem ji ještě pobídni, ať ji dodáš jistotu. Zvládnete to“ usmál se mladík za mnou.
,, Díky“ usmála jsem se, Nath mě dodal sebevědomí. Mlaskla jsem, kdyy Ven hned naklusala, ale já si ji mírně usměrnila poloviční zádrži. Za námi už vyklusal brunet, ale já se soustředila na hnědku. Po chvíli jsem Veny pobídla do cvalu, postavila se do třmenu a na skok najela ve stehenním. Trošku jsem si ji usměrňovala, ale těsně před skokem jsem, jak mi Nath radil, Ven jenom pobídla a šla s jejím pohybem. Rozzářili se mi oči, sed jsem nad skokem neměla až tak hrozný a při doskoku jsem Veny naštěstí neskončila na krku. Moc jsem hnědku pochválila, zůstala jsem však ve stehenním a společně s brunetem a Karamelem jsme docválali k Jenny a Sebovi, kteří se usmívali stejně jako já. Ještě jednou jsem hnědku pořádně pochválila, ale mírně se zamračila na povykující děti.
,, Jak to šlo?“ zeptala se mě kamarádka, která se taktéž usmívala od ucha k uchu.
,, Skvělí“ zazubila jsem se, kdy Veny zastříhala ušima a přiblížila hlavu ke Gali. Opět jsme krokem vyrazili, kdy jsme ještě měli adrenalin v žilách a vydýchávaly se. Jenny oznámila, že za chvíli naklušeme, takže jsem si klisnu od sebou mírně zkrátila a opět trochu dbala na to, aby hezky podšlapovala. Po chvíli Jenn přešla do klusu, já tedy stiskla holeně a nechala hnědku vyklusat. Vysedávala jsem v pravidelném rytmu, snažila se myslet si na sed. Ven šla pěkně aktivně, nemusela jsem ji nějak výrazně pobízet, možná občas trochu brzdit. Dívka nás vedla opět po jezdecké stezce. Jednu chvíli se Jennifer tak šíleně zazubila, až jsem si říkala, na co asi myslí .
,,Tady je to víc zvýšený!“ houkla na nás dívka, takže jsem si stoupla do stehenního a odlehčila Veny záda. Pravidelně jsme oddechovali a klusali do kopce, kdy Ven občas zafrkala a já se usmála. Před náma už se objevil přenádherný výlet a já Ven moc pochválila, když jsme přešli do kroku. Kochala jsem se výhledem ze hřbetu koně a spokojeně jsem se usmála, když jsem si všimla velkého posezení i s úvazištěm. Po chvilce jsme zastavili a sesdedli z koní. Ven jsem pochválila a vylovila z kapsy kus mrkve, který jsem ji podala. Ven jsem dovedla k uvazišti, kde ji pomalu sundala sedlo. Ven byla pěkně zpocená, taky jsme jeli přes hodinu a půl. Hnědku jsem pochválila, ale koukal se po Nathovi, který mi chápavě podal z jeho brašny ohlávku i vodítko pro Veny. Já brašny zatím neměla, takže mé věci byly u všech třech. Poděkovala jsem a přešla k Veny, kdy jsem ji sundala uzdečku a nasadila ji ohlávku. K ohlávce jsem přicvakla vodítko a uvázala ji k břevnu, Ještě jednou ji pochválila, ale už zamířila za ostatními.
,, No, koukám, že jsme jediné, které umí odložení“ zasmála se Jenny a já kývla. Vzala jsem si jeden kyblík a s ostatními zamířila k vodě, kde jsme opatrně, tak abychom neslítli, nabrali do kyblíku vodu. Ven do kýblu hned natáhla hlavu a začala plnými doušky pít čistou horskou vodu. Usmála jsem se, ale šla kýbl uklidit.
,, Vykrmíš mi ji“ zasmála jsem se, když Jenny po chvíli podala Ven pamlsek.
,,Ty mi kobylu taky vykrmuješ,“ bránila se dívka. Usmála sjem se, ale šla si sednout na lavičku. Jenny si po chvíli i s jídlem přisedla, kluci si sedli naproti nám. Hned, jak vytáhli jídlo, vzala jsem si velký toast Ostatní taky začali rychle jíst, všem po náročném terénu vyhládlo. Jennifer všechny fotila krásným foťákem, ale já se snažila na fotkách nebýt, jelikož jsem byla hrozně nefotogenická . Jenn však na mě nebrala ohledy a fotila každého. Všichni jsme si povídaly a pochvalovaly krásy zdejší přírody. Netuším, jaks e to stalo, ale po chvilce už na stole další toast nezbyl. To jsme vážně tak rychle jedli, když jsme u toho kecaly jak pominutí ?
,, Dobře si to připravila“ pochválila toasty dívka vedle mě, kdy jsem se usmála.
,, Asi prasknu, nebo nedojedu dom“ povzdechla jsem si a pohladila si plné břicho.
,,Musíš, máme před sebou další hodinu a půl cesty,“ zasmála se dívka.
,,Mám pocit, že tamhle v dálce prší, snad nás to nezastihne,“ povzdechla si po chvili rusovláska a já vzhlédla k obloze.
,,Máte pláštěnky?“ zeptal se brunet, kdy jsem kývla.
,,V létě se sem na plavení nedostaneme,“ povzdechla si Jenny.
,,Musí ti stačit rybník,“ zasmál se Seb a rozcuchal Jenny vlasy.
,,Nech je!“ zapištěla kamarádka, kdy jsme se zasmála. Následně valsy rozcuchala blonďákovi, který si pak pořádně postěžoval, ale taky se smál. Hodila jsem po Jenny významnej pohled, kdy mě dívka probodla pohledem, ale následně se zasmála a přátelsky mě poplácala po zádech. Zasmála jsem se, ale už vyrazila za Veny. Pohladila jsem ji, ale podala mrkvičku. Začala jsem ji opět sedlat, kdy už trošku proschla, takže to bylo v pohodě. Ještě jsem ji nabídla vodu, kdy si hnědka s kyblíkem spíše pohrávala, takže jsem zbytek vody vylila a uklidila kyblík. Nauzdila jsem ji a ohlávku s vodítkem opět s díky podala Nathovi. Vyšvihla jsem se do sedla, dala nohy do třmenu a udělala s Veny malý kroužek po louce a potom dotáhla. Pochválila jsem ji a počkala na ostatní.
,,Vezmeme to po louce po směru vody níž, kdy se dostaneme na část louky, kde to známe a pak budeme pokračovat dolů,“ oznámila nám dívka a všichni jsme ve stejném pořadí pokračovali. Ven byla pěkně uvolněná a šlapala aktivně vpřed, i když ž nebyla tak nadupaná, jak na začátku, což mi vůbec nevadilo . Před námi už se objevilo prudší klesání, takže jsem se instinktivně zaklonila a uvolnila sed.
,Kopec se snižuje, začnu s vlnovkami,“ houkla na nás rudovláska a já kývla a usmála se. Začali jsme tedy dělat takové obloučky, aby se to dalo sejít. Sestup nám občas komplikovali větve stromů, které mě občas švihli do oblyčeje. Kluci i Jenny se mi smáli, jelikož Veny nechtěla jet normálně pro prostředku, ale pořád šlapala u kraje, kde byly ty stromy. Avšak když Natha ošvihla větev, přešel ho smích a my ostatní se snažili zachovat vážnou tvář, ale po chvíli jsme stejně vyprskly smíchy.
,, Dobrý?“ optala se i tak Jennifer.
,,Jo, jen ten skrček si to se mnou jel pod tu větev,“ zaúpěl brunet, kdy jsem se mírně zasmála.
,,Mě budou bolet nohy…,“ zabrblal jsem po chvíli a protáhla si nohy dopředu.
,, Hejbej se. Cvááál“ zasmála se Jenny a pobídla Gali do cvalu. Já to nečekala, ale vzrušeně na nic nečekala a taky nacválala. Po chválila jsem Veny a stoupla si do třmenů. Jenny měla oproti nám celkem náskok, ale Veny byla vážně rychlej kůň a náskok co krok zmenšovala.
,,Závody“ zubila se Jenny a já se ušklíbla a výzvu přijala. Všem se vlil do žil nejspíše adrenalin a ještě zrychlily. Jenny jsme už dohonili a jeli s větrem o závod vedle sebe. Naštěstí Ven neměla čas si vyhodit jak Gali, takže to bylo v pohodě a já se jízdu na 100% užívala. Po chvíli však Jenny zvedla ruku a všichni jsme pomalu přecházeli do kroku. Ven jsem chválila a sama se usmívala.
,, Proč jsi to tak brzo utla?“ optal se Jenny Nath.
,,Měli foťáky s blesky, Galaxie to nesnáší,“ odpověděla Jenny a ukázala na turisty, kdy jsem chápavě pokývala.
,,Aha, zapomněl jsem na to,“ pousmál se brunet a Jenny s úsměvem kývla. Užívala jsem si krásného počasí a mírně klusala ve Veniným tempu, kdy hnědky pomalu odfrkávala. Usmívala jsem se a hnědku chválila, když jsme přešli do kroku. Jenny přejela vedle nás a společně jsme začali klábosit a rozebírat všemožná témata. Usmívala jsem se, užívala si úžasnou vyjížďku na tom nejlepším koníkovi a po boku přátel.
,, Dneska se bude spát božsky“ usmála se Jenny a já kývla.
,,No, a zejtra se budu hejbat jako… no nevím co,“ ušklíbla jsem se, tu kondičku budu muset zlepšit .
,,Co myslíte, jak se to povedlo?“ usmála se rudovláska.
,,Že se ptáš, úžasný,“ odpověděla jsem a pohladila Ven po krku, když kluci jen přitákaly.
,,Ptát se musím, jestli jsme to odvodily s hnědkou dobře a já vybrala dobré místo na piknik,“ zazubila se kamarádka. Znovu jsme vjeli do starého lesa, ale do jiné části. Veny jsem povolila otěže a nechala ji se vydýchat. Sama jsem se usmívala a povídali si s ostatními. Všude létali ptáčci a voněla tu příroda.
,,Škoda, že jsem dnes nevzala slunečnici do kapes, mohli jsme jim trochu nasypat do krmítek,“ usmála se dívka vedle mě a podívala se na hnízdo v koruně stromu.
,,Prosim tě, ti mají krmení a zrníček po lese dost,“ usmál se Sebastian.
,,No, hlavně že ty ho máš málo…jsi moc hubený,“ zašklebila se dívka na Galaxii. ,,Ale ty jsi taky hubená,“ zazubila jsem se
,,Ty… taky Brute jsi proti mně?“ podívala se na mě Jenny naoko vážně,a le po chvíli vyprskla společně s námi smíchy. Jenny si hraje na Caesara, to snad ne
,,Ale já jím jako hodně, ale prostě na koních holt hubneme,“ zasmálase dívka a já se usmála, kývla.
,,To je pravda,“ ušklíbl se Nath a pohladil zpoceného Karamela. Já podrbala Ven, ale užívala si poslední chvilky v lese. Ani ne za deset minut jsme se objevili na akademii.
,,Výjezd v půl jedné, dojezd v půl čtvrté, no není to super?“ usmála se Jennifer a sesedla. ,,To už je tolik?“ vytřeštila jsem oči, ale taktéž seskočila z koně. Ven jsem nabídla mrkev a pochválila ji. Jenn kývla a já se usmála.
,, Jaká byla vyjda“ optala se usmívající se tetička. Všichni jsme nadšeně odpověděli.
,, Díky za vyjdu, zase někdy“ usmála jsem se na ostatní a vyrazila s Veny do stáje.