jennifer+galaxie: Společný terén se Sarah / doprovod Nath + Sebastian

Pohladila jsem hnědku a vyšla s ní před stáje. Byly jsme tam první, Galaxie hned natáčela uši a dívala se kolem sebe. ,,Galí,“ pomlaskla jsem, nechala kobylku zacouvat a ta frkla, ale jemně do mě drcla. Usmála jsem se, povodila ji po nádvoří a dotáhla podbřišník. Po chvilce se venku objevila Sarah s Venuší, kterou Galaxie pozdravila poržáním. ,,Máš všechno?“ zazubila se dívka na mě. ,,Já jo a kdyby ne, tak budeme o hladu,“ zasmála jsem se, ale dopla brašny pořádně, ještě je zkontrolovala a stáhla dolů třmeny. Ze stájí vyšli nakonec i oba kluci. Nath vedl Karamela a Sebastian Golda. ,,Takže máme pěkně poskládaný tým,“ zazubila jsem se. ,,No, Karamel nebyl dlouho venku, snad bude den bez pádů,“ zasmál se mladík a já se ušklíbla, ale hnědka si dupla. ,,Klid… my pojedeme tedy první,“ usmála jsem se pro sebe, kdy mě oni asi neslyšeli, a nasedla do sedla, kdy hnědka stála kupodivu poklidně. ,,Kdo byl za Sue?“ podívala jsem se po těch třech. ,,Já,“ usmála se Sarah. ,,Alespoň k něčemu ses odhodlala,“ usmála jsem se škodolibě a zasmála se, když po mně dívka hodila takový zajímavý pohled, co vypadal legračně ,,Promiň…snědla jsem asi vtipnou kaši,“ zasmála jsem se, ale ukázala všem ovladač. ,,Jedem první!“ zazubila jsem se vítězně a nechala hnědku vyjít vpřed. ,,Hej, to není fér, že jedeš první, jsem nejstarší,“ ozval se zezadu Nath a já se na něj podívala. ,,Právě proto jedeš poslední a já první, protože jsem druhá nejstarší,“ usmála jsem se provokativně i na blonďáka, který se zamračil. ,,Stejně je to určitě jen o pár měsíců,“ odfrkl si a upravil si helmu a já se zasmála. Sarah jela za mnou a pak za ní hned Sebastian. Protáhla jsem se v ramenou, hnědka zafrkala, napjala se a kráčela živě vpřed. ,,Hele, ta tvoje raketa…tys jí dala hodně oleje, co?“ ozval se zezadu Sebastian. ,,Ne, já nevím, čím jste mi ji tady plnili… Doufám, že ne mrkvema,“ otočila jsem se na Sarah a zkoumavě si ji prohlédla, kdy se dívka začervenala a já se ušklíbla, ale povzdechla si. ,,Achjo, Galaxie, dnes dostaneš do těla, těš se,“ zasmála jsem se, ale otevřela bránu a projeli jsme všichni ven. Já za námi zavřela. ,,Takže směr Horská louka, kde si dáme piknik,“ usmála jsem se spokojeně a nechala hnědku dojet k silnici, kde jsme se všichni zastavili. Sarah přejela vedle nás a společně jsme přejeli silnici, kdy jsme jeli ve dvojcích za sebou. Galaxie frkla, podívala se očkem po Venuši a stříhla uchem, kdy ho přiložila ke krku blíž, až jsem si povzdechla, nechala ji přežvýknout a podrbala vnější otěží na krku. Hnědka frkla, ale šla vpřed celkem stále živě. ,,To jdeme dneska maraton?“ ozval se zezadu hlas Nathaniela, kdy jsem se na něj podívala. ,,To Karamel je tak sladký, že už se roztýká?“ pozvedla jsem obočí a Sarah se začala smát. ,,Karamel, dala bych si,“ utřela si slzu od smíchu Sarah a já se ušklíbla. ,,Zalepily by se ti zuby,“ zasmála jsme se, ale podívala se před nás. ,,Cesta je dobrá, tady se napojíme na lesní stezku, pojedeme za sebou, naklušeme, vyklušeme jeden kopec, co je docela dlouhý, takže koně necháme zaposilovat, a pak přijde cvalová rovinka,“ oznámila jsem všem třem své plány. ,,Dobře,“ ozvalo se trojhlasně, kdy jsem se usmála, ale předjely jsme Sarah a Venuši, kdy si dívka kobylku přidržela, abychom ji s hnědkou předjely. Odbočila jsem na pravou ruku, kde se ukazovala cedule pro jezdeckou trasu. Protáhla jsem se a pohladila Galaxii po krku, když si odžvýkla. ,,Je tu ticho,“ nadechla jsem se. ,,Tak ho nepřerušuj,“ ozval se Sebastian. ,,Ts, mohu,“ zasmála jsem se, ale oznámila klus a mávla. Nejprve jsme naklusaly my s hnědkou. Gal zareagovala hned na hlasovou pobídku. Šla pěkně živě vpřed a já začala vysedat dle svého, takže se kobylka musela podřídit. Nevěděla jsem, jak jsou na tom ostatní za námi, jestli má někdo problémy, protože jsem se soustředila na Galaxii, i když Sebastian se trochu asi popral s Goldem, který hned chtěl vyklusat za Venuší . Gal stříhla ušima, odžvýkla si a podívala se na srnku, která vyskočila ze křoví a utíkala pryč. Hnědka stříhla ušima a já si povzdechla. ,,Proč vždy na vyjdě musíme zrovna my potkat zvíře,“ zakroutila jsem hlavou. ,,Asi jste magnet,“ zasmála se Sarah, ale měla co dělat, aby jí kobylka nelezla Galaxii na prdel, musela ji pořádně zpacifikovat, kdežto my naštěstí mohly jet rychle, jak jsme chtěly Výhoda jezdit první! Přesedla jsem si po nějaké chvilce a všimla si kopce před námi. ,,Tak jo, posilovačka je tady,“ usmála jsem se. ,,Nějak moc velkej ne?“ ozvala se dívka za námi. ,,To se ti jen zdá, hlavně aby ti ho Venuše neodflákla,“ ušklíbla jsem se, ale zkontrolovala, jestli jde hnědka od zádě, pořádně jsem si ji do toho dopostrčila střídavě holeněmi a pak se už zvedla do stehenního sedu, ruce dala ke krku a hnědka stříhla ušima, zafrkala a vyklusávala vpřed kopec. Šla pěkně stoupavě nahoru. Zafrkala si do toho a stříhla ušima. Já se usmála, ale dívala se před nás. Nadechla jsem se krásně čistého vzduchu. Dnes bylo pěkně, svítilo sluníčko, i když ráno krátce pršelo. Právě proto tu byl krásný vzduch a jelo se přímo nádherně. Nebylo ani moc velký dusno, ale stejně to nebylo na triko s krátkým rukávem. Měla jsem rebelskou mikinu z naší sady. Bylo mi teplo, ale kdyby mi bylo větší teplo, mohu mikinu složit. Ozývalo se frkání koní a oddechování jezdců Držela jsem stehenní sed, až mi trochu nepříjemně začaly táhnout lejtka, ale vydržela jsem to a lehce hnědku stočila na cestě doleva, kdy se nám ten kopec rozdvojil a před námi se objevila už rovinka. Galaxie zafrkala, já lehce dosedla do sedla, povolila otěže, aby si vytáhla krk, pochválila ji, vysedala do rytmu, nechala ji odžvýknout a Gal na mě natočila ucho. Jemně jsem ji nechala odžvýknout, vzala si otěže zpět do rukou jemně a pak se podívala za sebe. ,,Nacváláme?“ zeptala jsem se. ,,Klidně,“ kývla dívka a já se usmála, ale když to odsouhlasili i kluci, posunula jsem vnější holeň za podbřišák, sedla do pracovního sedu, mlaskla, jemně brnkla do vnější otěže, stiskla holeně a pískla jemně, kdy hnědka nacválala se zafrkáním. Šla hned vpřed. Stoupla jsem si do stehenního sedu, ruce přiložila ke krku a hnědka zafrkala, dala uši víc ke krku, aby jí do nich nenabourával vítr. Šla vpřed, skoro jako by byla dostihový kůň Blázen Zafrkala a cválala dál, jakoby to byl nějaký svobodný a volný kůň, frkala a já se usmála, ale bylo mi líto, když se před námi objevila zatáčka. ,,Tu zatáčku projedeme krokem! Není tam vidět,“ ozvala jsem se dozadu, kdy jsem počkala, než přejde do kroku ten konvoj za mnou. Gal stříhla ušima, ale já zasedla jemně do sedla, více do něj zasedla, šla ještě více do koně, napla se a narovnala v kříži, podsadila jsem se ještě víc, dala vydržující otěže a stiskla holeně, kdy si hnědka odžvýkla, ale ještě po hlasovém povelu a větší pomoci pomůcek přešla do klusu, kdy jsem ji pochválila, zopakovala poloviční zádrž a když hnědka došla do kroku, chválila jsem ji hned a povolila otěže, vypobídla a nechala ji jít na volnější otěži. Zpoza zatáčky najednou vyjela čtyřčlenná skupinka jezdců na koních. Ještě že jsme přešli do kroku. Pozdravili jsme je zvesela, kdy nám jezdkyně odpověděly a usmívaly se stejně jako my. Galaxie pofrkala na pozdrav, švihla si ocasem, ale šla dál poklidně, kdy jsem jí krk spíš sestavila na druhou stranu a podrbala ji. ,,Ty jedeš takhle poprvé daleko, že jo?“ podívala jsem se do Sarah dozadu, kdy dívka přikývla. ,,Jo,“ usmála se a já se pousmála. ,,Tebe budou pěkně bolet nohy,“ zazubila jsem se škodolibě a zasmála se, ale vzala hnědku mezi stromořadí, kde se mohla naohýbat. I kluci to aplikovali a snad i Sarah po chvilce to s Venuší zkusila. Galaxie stříhala ušima, reagovala okamžitě na holeně a frkla si vždy spokojeně, kdy jsem se usmívala a projela ji pak po krku rukou, pochválila ji a najely jsme si na cestu zpět, kde jsme pomalu začaly klesat, ale byla to spíše taková točivá sestupující lesní cesta doleva, takže nebylo třeba se zaklánět, cesta se pomalu snižovala, hnědka zafrkala, stříhla ušima a šla spokojeně dopředu, kdy jsem slyšela zpívat spokojené ptactvo. Vjeli jsme do Starého lesa, který byl opravdu obrovský, ale tuhle část jsem ještě pořádně prozkoumanou neměla, ale i tak mi nenaháněl hrůzu a věděla jsem, kudy jet. Projeli jsme kolem spadlého kmene ze stromu, hnědka zafrkala a podívala se na jelena, který byl několik kroků od nás na mýtině, kde byly popadané stromy. On nás zavětřil a díval se přímo na nás. Zezadu se ozvalo udivující Wau, kdy jsem se pousmála. ,,Tohle je kamarád…,“ zasmála jsem se, ale pohladila hnědku, která si dlouze odfrkla, ale dala jsem pokyn k zastavení a chvilku se kochali jelenem, kdy jsem ho vyfotila a hnědka stříhla ušima. Najednou se jelen usmyslel, že toho představování bylo dost a otočil se zpět hlouběji do lesa, kdy jsem se usmála, ale vrátila mobil do kapsy mikiny a zavřela ji. Stiskla jsem holeně a hnědka se rozešla vpřed. Zabočili jsme doprava a vyjeli na cestě, která byla lehce do kopce. Pozvedla jsem se do stehenního sedu, hnědka si vykračovala od zádě, protáhla krk dopředu, frkla si dlouze, stříhla ušima a zabrala zadky pořádně. ,,To je ono,“ usmála jsem se spokojeně a hnědka šla vpřed. Alespoň se pěkně protáhnou plíce a srdce. ,,To budeme mít namakané koně, počkejte,“ zasmála jsem se, ale držela se ve stehenním sedu a dívala se před nás, podrbala hnědku a když jsme byly nahoře, pochválila jsem hnědku a sedla si lehce do sedla. ,,Jak je to vlastně vůbec daleko?“ ozvala se Sarah, kdy jsem pustila pravou rukou otěže a podívala se na hodinky. ,,No, vyjížděly jsme po půl jedný, teď je čtvrt na dvě, takže bychom na místě měli být za půl hodiny, pokud pojedeme klusem nebo cvalem,“ usmála jsem se, pohladila hnědku, nechala ji odžvýknout, ale odbočily jsme na louku, kde byl i jeden spadlý kmen stromu. ,,Pojedu se tam podívat a můžeme ho skočit, je malý, Sarah, jestli nechceš, nemusíte skákat, prostě jak se cítíš,“ usmála jsem se na dívku. ,,Jasně že chci!“ usmála se a já pokývala hlavou, ale nechala hnědku naklusat. Ostatní zůstali na začátku louky a dělali si tam kruh, kdy my s hnědkou doklusaly ke kmenu, Gal jsem zpomalila a prohlédla si místo před i za překážkou. Nájezd byl skvělý a za kmenem nebylo nic ohrožujícího. Bylo to jako by si tady ten kmen někdo připravil. Podívala jsem se do lesa, kde stála nějaká skupinka dětí a hrály si tam. Viděla jsem i dvě ženy, asi to byla školka. Děcka se hned nahrnula na začátek lesa, ale já se usmála a mávla na trojci, kdy jsem se k nim nazpět rozklusala a u nich jsme se zastavily. ,,Je to v pořádku, budeme mít asi i společnost v podobě dětí ze školky, snad nebudou křičet, ale jsou dál, takže to bude v klidu,“ usmála jsem se, ale nechala hnědku vykročit vpřed. ,,Jedeš první Jenn?“ podíval se Seb na mě, kdy jsme kývla. ,,Tak já vezmu Golda za tebou, aby skočil za odvážnější kobylou,“ zazubil se. ,,Jako myslíš, že Venuše není odvážná?“ ozvala se Sarah hned. ,,To ne, ale Gold se zná s Galaxií líp,“ usmál se na vysvětlenou, kdy dívka kývla chápavě hlavou. Nath možná Sarah ještě trochu poučí, ale to už jsem nemohla slyšet. Já se usmála, ale nechala hnědku vyjít krokem. ,,A hop!!“ houkla jsem, kdy Galaxie zafrkala, stříhla ušima a nacválala hned, kdy si vykopla. ,,Ty raketo jedna,“ zasmála jsem se, ale zůstala v pracovním sedu, shromáždila si více hnědku poloviční zádrží. Galaxie frkala, šla vpřed živě a jak jsem čekala, děcka nás sledovala i s učitelkami, které je tišily. Galaxie si jich absolutně nevšímala, nevnímala ani Golda za námi, kdy si drželi odstup. Hnědka zafrkala, pořehtala si, ale to já se už připravovala k odskoku. Počítala jsem si kroky, dýchala pravidelně, lopatky držela zpět, seděla rovně, uklidněně, holeně dýchaly s tělem koně, dívala jsem se za překážku, odhadla si šest cvalových a mlaskla podpořivě, hnědce jsem předtím lehce popustila otěže, aby si mohla překážku prohlédnout. Galaxie frkla, šla pěkně vpřed a už do odskoku jsem ji jen lehce pobídla, podpořila ji hlasně a hned šla s energií zadních nohou do stehenního sedu. Nebyla to nějak extra výška, takže jsme hned byly na druhé straně, kdy jsem hnědku hned chválila a usmívala se. Nechala jsem ji cválat dál po louce, kdy se vedle nás objevili oba blonďáci, kdy Gold poněkud vyhazoval a pohazoval si hlavou, ale Sebastian se udržel a dokázal žluťáka poklidnit. ,,Co je? Nějaký roupy má,“ usmála jsem se, ale nechala hnědku přejít do klusu, prodloužila otěže, přesedla si, chválila ji a na konci louky jsme přešli do kroku oba dva a počkali na Natha se Sarah, kdy jsem se pousmála. ,,Jak to šlo?“ podívala jsem se na dívku. ,,Skvělý,“ kývla a já se usmála, ale zase jsme se seřadili a pokračovali na polňačku a zajeli po chvilce zase do lesa. Byli jsme na hranicích polí, luk a lesa. Pomalu jsme se blížili k místu, odkud budeme stoupat po postupně se zvyšující cestě. Gal stříhla ušima. ,,Naklušeme za chvilku,“ ozvala jsem se dozadu, nechala hnědku odžvýknout a lehce za pochodu ohnula krk doleva a doprava, pohladila ji a pak mávla dozadu, kdy jsem stiskla holeně a s hnědkou jsme naklusaly. Vysedala jsem do rytmu, ale podívala se na kopec a tam se už tyčilo něco, co se nám ukáže ve své kráse. Najeli jsme na turistickou cestu, kdy jsem to ale vzala na tu jezdeckou trasu, protože přeci jen, nechceme skočit turistům na záda Vysedala jsem lehce a naše cesta nás vedla stále a stále doprava. Točili jsme se ve směru nahoru, cestě byla pěkná, nebylo třeba zvyšovat naše zadky ze sedla Gal stříhla ušima a zafrkala. Nechala jsem ji odžvýknout, přesedla si. ,,Tady je to víc zvýšený!“ houkla jsem dozadu a šla do stehenního sedu, dostala hnědku pěkně na zadek, kdy tedy šla celou dobu, ale potřebovala jsem ji mít pěkně napérovanou, aby ten kopec vyšla v pohodě. Frkala, stříhala uchem a šla pěkně vzhůru, kdy jsem ji hned chválila a po chvilce jsme skutečně byly nahoře, kde se objevilo něco úžasného. Velký a krásný výhled po celé zemi, tedy alespoň na horizont. Přešli jsme si všichni do kroku, já chválila hnědku, povolila otěže a podívala se směrem k velkému stolu a lavičkám. Tohle tady asi udělali lidi z města. Bylo to přírodní, takže to nebylo ničení přírody a navíc tu bylo uvazoviště! ,,Jsme na jiné straně louky, ne?“ podíval se na mě Nath. ,,Jo, ta řeka tady je dost klidnější a vlažnější, než ta nahoře,“ usmála jsem se, ale nechala hnědku zastavit, pochválila ji a sesedla, kdy si Gal odfrkla dlouze. Vzala jsem ji k břevnu a nejprve odsedlala a opatrně sundala brašny, kdy jsem je dala na stůl. Hnědka stála klidně, protože jsem jí otěže přehodila přes hlavu, takže byla odložená. ,,Taky bych měl Golda naučit odložení,“ odfrkl si Sebastian, když musel valacha držet a já se ušklíbla. ,,No, koukám, že jsme jediné, které mí odložení,“ zasmála jsem se, ale mohla vyndat ohlávku s dlouhým vodítkem a uvazovákem. Sundala jsem uzdečku, nasadila ohlávku a ještě připla ke kroužkům na břevnu uvazovák a k němu napojila vodítko, kdy hnědka měla možnost se pást. Vzala jsem skládající kbelík a šla k vodě, kdy jsem donesla hnědce vodu v kbelíku, podrbala ji a nabídla jí vodu a pamlsek, kdy se ke mně hned natahovala Venuše, až jsem se zasmála, ale nabídla jí taky jednu peletku. ,,Vykrmíš mi ji!“ ozvala se Sarah, když zrovna jí pečlivě uvázala. ,,Ty mi kobylu taky vykrmuješ,“ zašklebila jsem se, ale pohladila hnědku po krku a šla k brašnám, kdy jsme na stůl začali vybalovat jídlo a pití zkrátka vše, co jsme měli. Vyfotila jsem nás a i koně a všechno to jídlo mým foťákem, byl krásně červený :3 Podívala jsem se po louce, kde to jen kvetlo a byl odtud nádherný výhled. ,,Je to tu úžasný,“ usmála se Sarah, kdy jsem pokývala hlavou. ,,Plně s tebou souhlasím,“ usmála jsem se. Galaxie si dlouze odfrkla, kdy jsem k ní došla a ona zvedla hlavu. ,,Úsměv!“ zvedla jsem ruku do vzduchu. Gal natáhla krk a usmála se, jak se sluší a patří. Zazubila jsem se, pochválila ji a dala pamlsek. Vrátila jsem se ke stolu a začala jíst a pít. Povídali jsme si zvesela mezi sebou. ,,Mohli bychom udělat takovouhle vyjížďku zase někdy, ale větší,“ usmála se Sarah, kdy jsem pokývala hlavou. ,,To je dobrý nápad, ale v létě budeme jezdit plavit! Na to se těším nejvíc,“ zazubila jsem se a podívala se na hnědku, ale dojedla svůj toast a podívala se na mobil, zda mi někdo nenapsal. Bylo čtrnáct toastů, ale najednou nezbyl ani jeden ,,Dobře jsi to připravila,“ zazubila jsem se na Sarah, která se spokojeně usmála. ,,To jsem ráda,“ zasmála se, ale protáhla se. ,,Asi prasknu, nebo nedojedu domu,“ usmála se dívka. ,,Musíš, máme před sebou další hodinu a půl cesty,“ ušklíbla jsem se a podívala se na hodinky a na oblohu. ,,Mám pocit, že tamhle v dálce prší, snad nás to nezastihne,“ povzdechla jsem si. ,,Máte pláštěnky?“ podíval se po nás Nath. ,,Jop,“ kývla jsem, ale protáhla se a podívala se ke Galaxii, která dopila vodu z kbelíku. ,,V létě se sem na plavení nedostaneme,“ podívala jsem se k vodě. ,,Musí ti stačit rybník,“ rozcuchal mi vlasy Sebastian. ,,Nech je!“ zašklebila jsem se, zlehka ho plácla po hlavě, rozcuchala i jeho a odskočila od něj, kdy jsem si musela dát vlasy do gumičky a ušklíbla se. ,,Božeee, teď abych si to zase rovnal,“ odfrkl si mladík, kdy jsem ho spražila pohledem, zatímco se ti dva smáli. ,,A já si to budu muset učesat, chceš? Galaxie tě olízne,“ vyplázla jsem na mladíka jazyk, ale podívala se na ty dva. ,,Pojedem,“ usmála jsem se, ale začala sklízet věci ze stolu. Poklízeli jsme věci do brašen a já šla hnědce nasadit uzdečku, schovala vodítka a ohlávku. Zkontrolovala hnědce nohy a nechala ji stát, ještě donesla vodu a nasedlala ji, uklidila kbelík a nasadila si helmu. Prošla jsem se s Galaxií, stáhla třmeny, dotáhla sedlo a vylezla si na kraj lavičky a nasedla Galaxie stála klidně. ,,Vezmeme to po louce po směru vody níž, kdy se dostaneme na část louky, kde to známe a pak budeme pokračovat dolů,“ oznámila jsem jim svůj plán jízdy, kdy pokývali všichni hlavami a já se usmála, ale vyrazili jsme na cestu. Galaxie stříhla ušima a frkla si, kdy jsem se pousmála, zastavila ji tak, abychom ostatním nepřekážely, a začala jí ohýbat krk na pravou i levou stranu, nechala ji odžvýknout na oba koutky a pak jsme se zase rozjely vpřed. Gal protáhla krk, frkla si a já se podívala do brašen, zda mám vše v nich, co bych měla mít. Taky jsem zkontrolovala mobil a navedla Gal na cestu pryč z louky. Ostatní nás následovali a já se pousmála, ale zaklonila se, ruce dala dopředu. ,,Kopec se snižuje, začnu s vlnovkami,“ usmála jsem se a řekla nahlas, co se bude dít. Sestupování z takhle velkýho kopce bylo něco nepříjemnýho. Byl trochu prudší a proti nám bylo i pár stromů, které měly nepříjemné větvičky. Galaxie stříhla ušima a šla pomalu tak, jak jsem chtěla. Dělaly jsme slalom, spíše velké vlnovky, aby nám to šlo dolů líp. Vyhýbala jsem se větvičkám a hnědka si spokojeně frkala. Usmála jsem se, chválila ji a slyšela ze zadu zaskučení Natha, který asi dostal větvičkou do tváře ,,Dobrý?“ podívala jsem se na něj, ale sama musela uhnout větvičce a pořádně se dívala na cestu, kdy si hnědka odžvýkla, ale po chvilce zase začala být cesta tak akorát na krok. ,,Uf dobrý,“ usmála jsem se, pochválila Galaxii. ,,Jo, jen ten skrček si to se mnou jel pod tu větev,“ povzdechl si Nath a já se pousmála, ale nechala hnědku naklusat, kdy jsem jim to oznámila. ,,Mě budou bolet nohy…,“ zabrblala Sarah. ,,Hejbej se!“ zasmála jsem se, ale podívala se po louce. ,,Cváál!“ houkla jsem. Galaxie zastříhala ušima, ale jakmile přišla moje pobídka, hned nacválala živě dopředu. Usmála jsem se lišácky, dala ruce ke krku a slyšela za sebou něco na způsob, že to není fér Ušklíbla jsem se. ,,Závody..,“ zubila jsem se, hnědka protáhla krok, frkla, stříhla ušima, ale vyhodila si znovu, až jsem si povzdechla, ale zůstala ve stehenním sedu a užívala si pohyb vpřed. Lehce jsem hnědku natočila na pravou ruku, ona si odžvýkla a já se dívala před nás, kde byla skupinka turistů a fotili si nás. Pokřivila jsem obličej, měli blesky. Více jsem hnědku stočila na pravou ruku, nechala ji přejít do klusu, vysedala do rytmu a zajela do blízkého lesa a přešly jsem do kroku, kdy jsem se ohlédla za sebe, kde již i ta trojce nás doháněla. ,,Proč jsi to tak brzo utla?“ podíval se na mě Nath. ,,Měli foťáky s blesky, Galaxie to nesnáší,“ povzdechla jsem si, ale přejela hnědce rukou ve hřívě. ,,Aha, zapomněl jsem na to,“ pousmál se mladík a já kývla. ,,To je dobrý,“ usmála jsem se, ale pohladila hnědku a nechala ji naklusat na pěkné cestě na kraji lesa. Prodloužila jsem otěže, nechala je volné a hnědka si pěkně vyklusávala vpřed, uvolnila si krk a frkala. Já rozpažila ruce. ,,Je táááák nádherně,“ usmála jsem se spokojeně, ale pak si přesedla a znovu pomalu chytla otěže, nechala hnědku odžvýknout a přešly jsme si do kroku. Gal si protáhla krk, já ji pohladila. Usmála jsem se a Sarah přejela vedle nás. Povídaly jsme si, kluci vzadu taky jeli vedle sebe. Ta příroda kolem, prostředí a navíc všude byl klid. To vše nám dovolilo si povídat, ale byli jsme na pozoru všichni čtyři. Hnědku jsem nechala odžvýknout, pohladila ji, ale po chvilce jsme museli zase jet za sebou a vjeli do lesa, co byl docela hluboký. Zavedla se nás zase na jezdeckou stezku, kde jsme si museli sejít jeden kopec dolů, ale jinak už nás nic extra těžkého nečekalo. Pohladila jsem Galaxii po kopci, usmívala se a na jedné z rovinek jsme si ještě jednou naklusali. ,,Dneska se bude spát božsky,“ pousmála jsem se, ale přesedla si. ,,No, a zejtra se budu hejbat jako… no nevím co,“ zasmála se Sarah, ale já se jen ušklíbla a nechala hnědku přežvýknout. Galaxie si dlouze odfrkla, já jí projela rukou ve hřívě a podívala se na mladíky i Sarah dozadu. ,,Co myslíte, jak se to povedlo?“ usmála jsem se. ,,Že se ptáš, úžasný,“ usmála se Sarah a kluci hned přitakali. ,,Ptát se musím, jestli jsme to odvodily s hnědkou dobře a já vybrala dobré místo na piknik,“ zasmála jsem se, pohladila hnědku a lehce se protáhla v ramenou, ale vjeli jsme znovu do Starého lesa, tentokrát jiná část, která byla celkem dost tajemná. Opravdu taková zvláštní, na mě vždy dýchala tajemným pocitem. Nadechla jsem se a podívala se po okolí. ,,Jistě že ano,“ zasmáli se všichni a já se ušklíbla. ,,Moc lichotíte,“ ušklíbla jsem se, ale pohladila Galaxii po krku, kdy si hnědka odfrkla a protáhla si krk dopředu a dolů, kdy jsem se usmála, podrbala ji po krku a podívala se k jednomu hnízdu, které si vystavěl jeden z ptáčků Krmil tam své mladé a já se na něj krátce zahleděla. ,,Škoda, že jsem dnes nevzala slunečnici do kapes, mohli jsme jim trochu nasypat do krmítek,“ usmála jsem se, ale povzdechla si. ,,Prosimtě, ti mají krmení a zrníček po lese dost,“ usmál se Sebastian. ,,No, hlavně že ty ho máš málo…jsi moc hubený,“ zašklebila jsem se. ,,Ale ty jsi taky hubená,“ ozvala se Sarah. ,,Ty… taky Brute jsi proti mně?“ podívala jsem se na ni s vážným pohledem, ale zasmála se. ,,Ale já jím jako hodně, ale prostě na koních holt hubneme,“ zasmála jsem se. ,,To je pravda,“ ušklíbl se Nath a já se ušklíbla, ale pohladila hnědku a na zahozené otěži jsme dojeli všichni k bráně Floresty, kdy jsem ji otevřela a my všichni pěkně spořádaně vjeli na dvůr. ,,Výjezd v půl jedné, dojezd v půl čtvrté, no není to super?“ zazubila jsem se, ale protáhla se a sesedla. ,,To už je tolik?“ vytřeštila oči Sarah. ,,Jo,“ usmála jsem se, ale povolila podbřišník, podhrdelník. ,,Jaká byla vyjda?“ objevila se u nás Sue, kdy jsem se usmála. ,,Skvělá,“ usmála jsem se, pohladila hnědku. ,,Díky za vyjdu!“ podívala jsem se po těch třech, ale vyrazila s hnědkou rovnou do stáje.