cassie + gentleman: ,, My jsme první, co se stalo?“ řekla jsem si. Lia, Sarah ani Jennifer nikde nebyli A to jsem Gentlemana čistila ještě od bahna, ale také jsem s tím počítala a šla si pro něj za včasu. Podrbala jsem hnědáka po krku a jemně se usmála. ,, Nemohou říct, že zdržujeme,“ zazubila se spokojeně, zatím co si urovnala helmu a čekala, až se na nádvoří shromáždí ti, kteří mají vyjet s námi do terénu. Dohromady i se mnou, to jsou čtyři jezdkyně vyrážející mimo areál Florestu. Hřebec měl dobrou náladu, tudíž jsem očekávala snad všechno a doufala, že vše proběhne v pořádku.
,,Ahoj, sorráč holky, trochu jsme měly bláto na sobě," omluvila se Jennifer, která přišla, jako poslední. Konečně se jí to povedlo. Ušklíbla jsem se na ní.
,, Proto jsem ho začala hřebelcovat o něco dříve!“ řekla jsem pyšně, ale šla jsem dotáhnout hřebcovi podbřišník z levé strany, rovnou stáhla třmeny a přešla na druhou stranu, abych udělala totéž s druhým třmenem. Délka byla vyhovující.
,,Blátivá Jenny a Galaxie, zajímavá kombinace," zasmála se Sarah, na kterou jsem se otočila a zeširoka se usmála. Vzpomněla jsem si na ráno.
,, To sedí přesně, ale nebyla jediná, kdo měl ráno bahno skoro na ksichtě!“ zasmála jsem se.
,, Moc bych se nesmála, jinak skončíš ještě hůř,“ odfrkla si zezadu Jennifer. Já jsem se zasmála a vyhoupla se lehce do sedla. Gentleman si přešlápl. Přenesla jsem váhu dozadu a tak si ho lehce upozornila, že mi bude stát na místě, zatím co já se srovnávala do základního sedu a zkontrolovala podbřišník.
,, No jo,“ uchechtla se. ,, Jedeme první,“ zahlásila rovnou a Jenn se přihlásila o poslední místo. Lia musela jet s Charakterem za mnou, poté Sarah s Venuší.
,,Sue jsem řekla, že jedeme k Andělákům," oznámila mi Jennifer, kdy jsem přikývla. Takže k andělským vodopádům. Pěkné. Tam bude voda a můžu počítat s problémy. Vodu samozřejmě milujeme. Vytáhla jsem si z kapsy čip, stiskla holeně a nechala hřebce energicky vykročit vpřed směrem k hlavní bráně. Ta se začala otevírat hned poté, co jsem zmáčkla čudlík. Nechávala jsem se unášet houpavým krokem hřebce, rozhlédla se kolem na krajinu, která pod sluníčkem vypadala úžasně. Těšila jsem se. Bude to úžasné. Vzduch byl také přímo skvělý, takže co více si přát. Hřebec je nadupaný. Budu si muset dávat větší pozor, ale to mi vůbec nevadí. Došlapoval si hezky pod své těžiště, hlavu měl skloněnou více k zemi, když ho měla na volnější otěži, aby si protáhl nejdelší hřbetní sval. Ani jsem nevnímala debatu tam vzadu, takže mi uklouzly menší poznámky ohledně galavečera.
,,Vezmeme to jezdeckou stezkou s kopečky?" zeptala jsem se, ohlédla se na chvíli dozadu, abych byla dobře slyšet.
,,Já jsem pro, Galaxie se musí nasvalit,'' odpověděla mi Jennifer.

,,Budeme mít na Florestě Ramba,“ dodala Lia za mnou, kdy jsem se zasmála. Po chvilce jsme dojeli k silnici, kdy jsem se otočila na Liu a kývla směrem k ní, aby přijela s Charakterem vedle mě, ale byla trochu vzadu. Rozhlédla jsem se na obě dvě strany. Nikde nic nejelo, čisto.
,, Tak jedeme a neloudat se,“ řekla jsem dozadu, stiskla jsem holeně hřebcovi, který si potřásl hlavou se zafrkáním a vydal se na silnici, kdy jsme přejeli na druhou stranu, kde jsem pokračovala dál a Lia se zařadila za nás, až na to byla vhodná doba a všichni jsme byli na druhé straně. Pochválila jsem hřebce, zdvihl hlavu a podíval se kolem. Ano, les byl krásný. Zpívali zde ptáci a vzduch byl svěží. Rozevřel své nozdry a nasával vzduch kolem.
,,My vás dojedem,“ ozvala se vzadu Jennifer, když měla nejspíše s něčím problém. Přikývla jsem, nechala jít hřebce v tempu, ve kterém byl. Takhle to vyhovovalo i mě. V lese se nejspíše něco hnulo, protože Gentleman se zadíval tím směrem.
,, Klid, nic to není,“ konejšila jsem ho klidným hlasem, usmívala jsem se a přehlížela tu věc v lese. Jako, že tam vlastně vůbec nic není. Když budu v klidu já, bude i hřebec a tak to přesně má být.
,, Můžete naklusat!“ ozvalo se zezadu, kdy jsem se nejdříve zeptala holek za námi a když mně to odsouhlasili, odsouhlasila jsem to i dozadu zvednutím ruky. Pohrála jsem si lehce s jednou z otěží, pomalu zkrátila otěže hřebce – na délku, kdy si může pořád ještě vytáhnout krk dolů a dopředu a já budu mít ten správný kontakt s jeho hubou.
,, Jdeme, klus,“ mlaskla jsem, stiskla holeně a Gentleman bez váhání naklusal. Trošku si pohodil hlavou do strany a zafrkal si dost dlouze. Nechala jsem se vyhodit po pár klusových do vysedání a přizpůsobila se tempu, ve kterém jsme klusali. Odlehčila jsem mu takhle záda. Vedla jsem ho po cestě, která byla pro klusání přímo stvořená a usmívala se. Holky za mnou též naklusaly, Jennifer nás dohnala v tu správnou chvíli. Cítila jsem, že tenhle uzlík energie klidně přejde za chvíli do cvalu, pokud ho nechám. ,, Ššš klid,“ pomohla jsem si hlasem, kdy zastříhal ušima a vysedala jsem o něco pomaleji, tentokrát to byl on, kdo se přizpůsobil.
Až na polňačce si řekla, že tohle zatím stačí. ,, Přejdeme do kroku,“ oznámila jsem dozadu. Musela začít Galaxie, a postupně přecházeli i ostatní, až byla řada na nás. Tak jo. Byla jsem připravená na to, že ho budu muset vzít na kruh, protože mi vezme za ruku. Zasedla jsem do pracovního, tam provedla zádrž a hřebec si naštvaně přidupl, pohodil hlavou a znova si přidupl, ale já dál trvala na svém, až i mě to začalo být nepříjemné, ale nakonec do toho kroku s odfrknutím přešel. Oddechla jsem si, otěže nechala takhle dlouhé, i takhle by to nemělo rozhodně vadit. Před námi přes cestu proběhlo stádo srnek. Gentlemanovi to samozřejmě neušlo, napjal se a zaujatě se podíval před sebe s odfrknutím.
,, Jen srnky chlape,“ řekla jsem mu, pohladila ho vnitřní otěží a sledovala cestu před námi. Dávala zejména pozor na díry a další nerovnosti, které by mohli, akorát udělat problémy. Společně s dívkami jsme se shodli na tom, že tohle počasí je přímo ideální jet do terénu! A ještě takhle ve čtyřech. Tohle se nestávalo, až tak často. Rozhlédla jsem se kolem, avšak vedla holky na levou cestu, kde by nás měl čekat první kopec. Necháme je pěkně zamakat, ať si trénují svaly a i dýchání. ,Tak, necháme koníky zamakat v kroku!“ řekla jsem dozadu, ale připravila se na výšlap.
,,Jo… hlavně ať vám nenacválaj,“ upozornila Jennifer.
,, Držte rozestupy,“ řekla jsem a usmála se, avšak stiskla jsem holeně hřebcovi, abych ho trochu podpořila, když viděl kopec a zvolňoval, jakoby snad čekal, že se před ním zastavíme. Zvedla jsem se do stehenního sedu, tudíž se postavila ve třmenech, předklonila se dopředu a lehce se držela koleny, abych se udržela. Tím jsem pomohla hřebcovi dopředu a jeho těžiště se změnilo. Zafrkal, ale do kopce mi šel pěkně v kroku, kdy jsem ho pochválila. Kopec byl tak trochu náročnější, koně museli zabírat pěkně zadky. Hřebec nebyl lenoch, svižně šel vpřed, s frkáním a občas se podíval kolem. A ke konci si to chtěl ulehčit, cítila jsem, jak napíná svaly a nejspíše se připravuje na cval, kdy jsem ho rychle vyvedla z omylu a začala jsem na něj promlouvat, spíše klesat s hlasem. ,, ŠŠ, klid .. kroook,“ pokračoval jsem dál a byla připravená, kdyby vážně chtěl cválat, ale rozmyslel si to a dál svižně šel vpřed, až kopec konečně skončil. Hřebec zafrkal, podíval se zvídavě kolem. Vjeli jsme na dobře udržovanou cestu.
Přes cestu nám přeběhl zajíc. Gentleman byl v klidu, sice sebou trhl, ale nevylekalo ho to natolik, aby vzal nohy na ramena – možná pomohlo i to, že já byla úplně v klidu a nebo si nevšiml, mého menšího cuknutí, což byla spíše přirozená reakce. Jenže Charakter vzadu se lekl. V tu chvíli jsem si říkaa, že mám štěstí, že se Gentleman nelekl a je v pohodě a doufala, že zůstane v klidu i poté, co uvidí, že Charakter se ho snaží předběhnout. Každopádně jsem držela jeho otěže a chytila otěže Charaktera, abych zabránila tomu, že by se rozeběhl vpřed a my jim mohli jen mávat.
,, Klid,“ řekla jsem hřebci pode mnou, když přešlápl a ustoupil mi lehce stranou, přitom držela otěže a usmála se na Liu, která z toho byla trochu v šoku, ale to bylo v pohodě. I já jsem jednou slítla dolů díky zajíci.
,, Jste v pořádku?“ zeptala se vzadu Jennifer.
,, Dobrý,“ kývla jsem dozadu, ale usmála se. Nechala jsem Liu trochu vydýchat, dokud jsme nepřešli do kroku po stezce, kde jsme chvíli v kroku pokračovali, než se Sarah zeptala na klus. Můžeme naklusat, takže jsem to odsouhlasila. Opět jsme naklusali. Hřebec přitom frkal. Měla jsem tu zodpovědnost jet první. Měla za sebou tři jezdkyně. Kdybychom teď nacválali, s největší pravděpodobností, to samé udělá Charakter, tudíž jsem ho brzdila a nechala ho jít v pomalejším klusu. Najeli jsme na cestu, kdy po obou stranách byly striomy. Bylo to pěkné místo a mě po chvilce napadlo, jestli bychom nemohli taky na chvíli zacválat. Hřebec bude rád, vybije si trochu své energie, i když máme před sebou ještě nějaké ty kopce.
,,Krátkej?“ usmála se Jennifer.
,, Budeme se snažit,“ odpověděla jsem.
,, Tak já nevím s ohledem na holky,“ pokrčila rameny Jennifer.
,, Kousek můžeme,“ usmála se Lia vzadu. Piřkývla jsem a usmála se. Gentleman měl už prostornější chody, ještě chvíli a nabídne mi přilnutí, ale když je ten cval, nechám si ještě trochu volnější otěže, přesto si je trochu zkrátila, abych měla odpovídající kontakt s hubou při cvalu, podívala se na holky dozadu, ale pobídla jsem hřebce do cvalu. Nemusela jsem dvakrát pobízet, naskočil mi krásně do cvalu, s přežvýknutím a spokojeným odfrknutím. Jennifer vzadu měla menší problém s Galaxií, kdy jsem se na chvíli ohlédla – vypadalo to, že si kobylka přechází, jak chce. Usmála se, ale dívala se dopředu, zatím co se zvedla do stehenního sedu a hřebec cválal energicky vpřed s nadšením. Já si ho držela holeněmi hezky rovně na cestě a bedlivě sledovala cestu, která na cval byla vhodná. Terén začal mírně stoupat nahoru a šel do pravotočivé zatáčky, ale nebylo to nic, co by nám překáželo. Viděla jsem pěkně dopředu. Nic nám nestálo v cestě a povrch zde byl dobrý. Mlaskla jsem na hřebce, nechala jsem ho, ať si mírně přidá. Protáhl si ochotně cvalové skoky se zafrkáním a já se usmála. Byla to nádhera, vážně. Přistavila jsem si ho lehce na pravou ruku a ujistila se, že vzadu je všechno v pořádku.
,, Kdyby se něco dělo, křičte!“ zakřičela jsem dozadu. Gentleman frkal nadšeně, pěkně napínal svaly a měl lehce zdviženou hlavu, kdy se nesl jako správná hřebec a pán. Byl to nádherný pocit, ale taky byl čas přestat, aby se koně vydýchali. Upozornila jsem dozadu, kdy jako první přesla Jennifer s Galaxií, poté Venuše a nakonec Charakter, poté jsem mohla já s Gentlemanem, což byl těžší oříšek, než předtím. Pocítila jsem, jak si krásně vyhodil zadními a přidupl si vepředu, až mi šel po boku a snažil se vyhnout tomu, aby přešel do klusu. Přesto se nám podařilo přejít do klusu, zafrkal, kdy jsem si povzdechla, nechala ho vytáhnout si krk dolů a dopředu, poté si ho opatrně pobrala zpátky za pomocí zabrnkání na otěže. Chvíli trvalo, než si srovnal své tempo, ale za chvíli to bylo v pořádku a před námi byl kopec.
,,Buď ráda, víš jak budou koníci nasvalení a protáhne jim to plíce a zlepší činnost srdce?“ řekla Jennifer Sarah, když se jí to moc nelíbilo a měla pravdu. Dneska budou mít za sebou pořádný kus cesty.
,,Jo a mně brzo odpadnou stehna,“ postěžovala si Sarah a Lia také něco zamumlala, kdy jsem se ušklíbla.
,, Zvykejte si,“ řekla jsem dívkám, ale připravila se na další výšlap do kopce. Zvedla jsem svůj těžký zadek opět do stejné polohy jako předtím, abych pomáhala hřebci do kopce – ten jsme tentokrát brali v klusu a koně frkali. Energicky do něj šlapali a hřebec se nesnažil o klus. Po kopci, který nebyl až tak namáhavý jako předchozí, mi nabídl sám přilnutí, kdy jsem ho pochválila, ale přešli jsme do kroku, nechala jsem ho vydýchat, když si mohl dát krk dolů a dopředu, ale vzala si ho na otěže. Koně pofrkávali, potřásali hlavami a hřebec se více napjal, když zaslechl vodu. Ano, byli jsme na místě. Ale musíme ti být opatrní.
,,To je doba, co jsme tu byly naposledy,“ usmála se Jennifer, zatím co se dívala kolem. Bylo to vážně nádherné. Hřebec byl neklidný, táhl mě směrem k vodě a já mu to neustále rozmlouvala.
,, My taky ne,“ odpověděla jsem Jennifer a usmála se.
,,Doufám, že se to tu v létě nebude hemžit turisty jako minulej rok,“ usmála se Jennifer. Poté se začali bavit o nějakém tlustém chlápkovi s foťákem, ale to jsem já moc nevnímala vzhledem k tomu, že jsem s hřebcem musela dělat kruhy a zaměstnat ho tak, aby obrátil pozornost směrem ke mně. I jsem si s ním zacouvala, brnkala mu do otěží, až se konečně pozornosti dočkala. Bože, ona voda. Měla jsem vědět, že tohle bude sakra špatný nápad.
,,Tak jo, pojedeme domů,“ podívala se na ostatní.

,,Jo, nebo se půjdete koupat, co?“ zasmála se Jennifer, kdy jsem se na něj podívala.
,, Ten bude rád, až bude parno a budeme se chodit plavit co?“ usmála se Lia a já jsem přikývla.
,,No, tebe stáhneme sebou, jestli chceš,“ obořila jsem se na Jennifer. ,, Ráno si to už schytala, ty to víš!“ řekla jsem dívce a zasmála se.
,, Nejen ona,“ ušklíbla se Sarah, ale otřásla se. Usmála jsem se a ve stejném pořadí jsme se vracely zpátky na Florestu, kdy to vezmeme nejspíše kratší cestou.Na polňačku, která se stáčela do lesa. Koně si ještě mohli trochu naklusat. Hřebec měl pořád energie na rozdávání a nezdálo se, že by ho cesta až sem unavila, spíše naopak ho nabudila. V kroku s pobranými otěži ho nechala kráčet vpřed po cestě. Já si užívala sluníčka a nádherného počasí. Vážně úžasné a já byla ráda, že jsme se mohli téhle menší akce účastnit. Hřebec pode mnou jistě také. Nemusela jsem se ho na to ptát, sama jsem to viděla. Po chvilce jsem zase navrhla klus a také, že jsme do klusu přešli a tentokrát si to vzala přes poloviční zádrž. Vzala si ho tak lépe na pomůcky, zajistila, že bude lehký na předku a půjde pěkně od zadí. Gentlrman naklusal se zafrkáním a v rychlejším tempu klusal vpřed, kdy jsem vysedávala – nezapomněla měnit nohu, na kterou vysedávám a mírnila jsem ho tempo. Otevřený prostor ho lákal do rychlejšího tempa, ale měl smůlu. Po chvilce klusu jsme stejně museli přejít do kroku, díky dětem před námi.
,, Hlavně dávejte pozor ano, pěkně v klidu,“ řekla jsem dozadu, ale koně za mnou pomalu přešli do kroku a hřebec také – nelíbilo se mu to a dal mi to najevo, ale nehodlal mi brát za ruku a pěkně si do kroku zvolnil. Pochválila jsem ho, stočila ho na druhou stranu od dětí, jen pro jistotu a sama byla v klidu.
,, Hele mami, koně!“ zařvala jedna holka, kdy Galaxie na to vzadu reagovala, slyšela jsem, jak jí Jennifer něco šeptá, aby hnědku uklidnila. Rodiče nijak nebrali na vědomí, že jdou kolem koní, takže není dobrý nápad nechat děti křičet a měly štěstí, že ani jeden z koní to nebral nijak vážně a v klidu prošli kolem dětí. Pozdravila jsem slušně, jak to má být, stejně jako holky a přitom mluvila k hřebci, jenž stříhal ušima a pofrkával. Oddechla jsem si, když jsme přešli tuhle skupinu, aniž by se něco stalo. Pokračovaly, až do starého lesa, kde jsem si vzpomněla na motorkáře. Ale byl klid. Zahlédli jsme srny, ale ty se nás báli a proto oodešli. Byla zde zima, ale měla jsem mikinu, takže se to dalo přežít. Poté to vzala tou nejkratší cestou na Florestu, protože toho koně měli za dnešek dost. Také jsem nechala hřebcovi zahozené otěže, aby se stačil správně vydýchat a poslední úsek, dala nohy ze třmenů, když mě bolely. Zeptala jsem se, jak se líbil terén a setkala jsem se s kladnými ohlasy. Dorazili jsme na Florestu, kde se na nás usmívala Sue. Vrátili jsme se, takže byla spokojená a šla si po svých. Sesedla jsem, poděkovala za terén a uvolnila podbřišník, vytáhla třmeny, uvolnila nánosník a zavedla hřebce do stáje.