cassie + gentleman: SPOLEČNÝ TERÉN S JENN A GALAXiÍ



Ukázala jsem Sebovi čip, který jsem vzala, abychom se odtud vůbec dostali, zatím co Jennifer dostala za úkol oznámit Sue, že jedeme ven. Dneska nám společnost bude dělat i Sebastian společně se Seranem. Byla to taková pojistka vzhledem k tomu, že já mám hřebce a Jennifer klisnu.
,, Máme čip,“ oznámila jsem dívce, která na nás čekala. Sebastian mě následoval se Seranem, který se rozhlížel kolem nadšeně a každou chvíli vzrušeně zafrkal. Jistě bude rád, když ho vezme někdo protáhnout ven.
,, Super, já byla za Sue,“ oznámila nám Jennifer, kdy jsem přikývla a usmála se. Zavedla si hnědáka od nich trochu dál, špicoval uši dopředu a poslouchal každý zvuk zvědavě. Naladěný byl dobře, ale málo kdy byl naštvaný, ovšem potom to stálo za to.
,, Dobře, tak my jedeme první,“ oznámila jsem hned. Myslím, že by mi měl za zlé, kdybych ho v téhle náladě nechala jet vzadu a spíše bych mu jí zkazila. Oslavenkyně by měla jet vepředu, tak doufá, že jí nebude vyrážet dopředu.
,, Tak si to na zpáteční cestě vyměníte,“ rozsoudil nás Sebastian, kdy se na něj otočila,zatím co jsem dotahovala sedlo a upravovala si třmeny na induračním sedle.
,, Tak jo, ale pokud bude mít zkaženou díky tomu náladu, budeš za to zodpovídat!“ upozornila jsem ho a ušklíbla se.
,, Pche, proč bych ti měl zodpovídat za tvého chlapa,“ zabrblal Sebastian.
,, Za mého ,, chlapa“ nemusíš, ten je daleko,“ odpověděla jsem mu, Jennifer se na nás podívala, ale zasmála se.
,, Gentleman se nedokáže naštvat,“ řekla Jennifer, když se vyhoupla do sedla hnědky, stejně jako já se dostala do sedla hřebce, ten si udělal dva kroky dopředu – spíše ty dva kroky stačil udělat, protože jsem přenesla váhu a ztuhla jsem v sedu, zacouval zpátky, kdy jsem ho pochválila, z místa si ohnula jeho krk na místě, aby se protáhl a stiskla mu jemně holeně. Dostala jsem ho dopředu a Seb si zařadil valacha za mě.
,, To bys koukala,“ usmála se. Jemný stisk holení a hřebec vyrazil energickým a pohodlným tempem na příjezdovou cestu, kde jsem otevřela bránu a hned jí za námi zavřela. Měla jsem dlouhé otěže, tak si hnědák protáhl krk dolů a dopředu a bude se mi takhle uvolňovat. ,,Pojedeme k Loutně teda?“ ujistila se o naší trase, kterou mi Jennifer odsouhlasila. Najeli jsme na lesní cestu, kam jsem si ho ohnula za pomocí pomůcek, které byli pro něj dost jasné a zřetelné, ačkoliv byl za tu dobu už jemnější a stačil pouze mírný tlak – pokud nechtěl teda dělat problémy. Projeli jsme kolem stromů, které přímo vyzývali člověka, aby se kolem nich projel a naohýbal tak svého koně, čehož využila Jennifer. Udělala jsem stejnou věc, navedla hnědáka do lesa a ohýbala jsem ho mezi stromy, kdy tak procvičovala reakci na holeň a celkově na pomůcky a více se mi naohýbá. Otěže nechala stejně volné – pořád jsme pracovali ve fázi uvolňování a tohle byla dobrá příležitost. Jako první jsem vyjela z lesa, abych se napojila s hřebcem na cestu. Ta byla velmi pěkná.
,, Ani není taková zima co?“ usmál se Sebastian, který téhle příležitosti nevyužil, vedl Serana po cestě. Ten byl trochu živější, takhle venku. Nevím, kdy přesně byl naposledy venku. Opravdu bylo pěkně. Hřebec zafrkal a přežvýkl si spokojeně.
,, Nádherně na narozeninovou vyjížďku,“ ušklíbla jsem se. Jo, tohle celou dobu Jennifer připomínala. Její kobylka má dneska narozeniny a její dárek jsem jí dala už ráno. ,, Klus,“ řekla jsem jim vzadu, cesta byla proto jako stvořená, pobídla jsem hnědáka holeněmi. Přešel mi do klusu, ten přechod se mi nelíbil, byl až moc rychlý, ale nechtěla jsem zdržovat moc vzadu, takže jsme ho jen okřikla, za pomocí hlasu jsem si ho zvolnila do tempa, připravena použít sed, pokud nebude reagovat. Dva klusové seděla a začala se zvedat do lehkého klusu, až když mě to vyhodilo a já se chytila jeho tempa. Holeně u jeho boků, vedla jsem si ho po cestě v pravidelném tempu a hlídala ho, když pozorností šel trochu někam jinam. Začala jsem vysedávat pomaleji, zareagoval a zpomalil, po pár vteřinách začala vysedávat zase o trochu rychleji, přizpůsobil se, kdy jsem jej pochválila za skvělou práci. Přejela mu vnitřní otěží lehce po krku. Střídala jsem si nohy, jak vysedám a dívala se na cestu. Hnědák měl hlavu více dole, ale to mi vůbec nevadilo. Les se blížil ke svému konci a začínalo na jeho konci pole. Vyjeli jsme z lesa, drželi se stále cesty, jenž vedla na kraji pole a vzhlédla jsem k cestě do starého lesa, to znamenalo krok. ,,Krok, pojedeme kouskem Starého lesa!“ upozornila dozadu a přešla do kroku teprve, až když Serano šel za mnou krokem. Hřebci se to nelíbilo. Nejraději by si ještě zaklusal a rychlé tempo se mu zamlouvalo o hodně více, než pomalé.
,, Počkejte na nás!“ ozval se zezadu Sebastian se smíchem.
,, Cassie nás tady chce asi nechat,“ přidala se Jennifer, kdy jsem na ně vyplázla jazyk, Gentleman přešel do kroku, kdy jsem si povzdechla, ohnula ho do starého lesa, kde bude jistě o něco chladněji, proto jsem byla dost teple oblečená. Gentleman si přežvýkl, aby si uvolnil svaly v hubě, spokojeně jsem se usmála, rozhlížela se po tmavém lese. Tudy bych nechtěla jet venku sama. Dávala jsem pozor na cestu, ale brzo jsme vyjeli ze starého lesa, byl to jen kousek. Najížděli jsme do něj z úplné jiné strany, než jsem byla obvykle zvyklá a zde byla jeho kratší část. Hranice luk a lesa, skvělé místo pro cval. Hnědák bude jistě rád.
,, Jdeme přes klus děvčata,“ ozval se Sebastian.
,, To je nám jasné,“ řekli jsme sborově s Jennifer, ale zasmály jsme se, pobídli koně nejdříve do klusu, Gentleman to tentokrát nebral jako závody, kdy jsem jej pochválila a poté, co jsem si ho více vzala na otěže, jsem posunula vnější holeň dozadu a stiskla holeně. Hnědák naskočil do cvalu, já se postavila do stehenního cvalu a vedla ho po rovné lesní cestě dívající se dopředu, holeněmi si ho srovnávala a celkově si hlídala jeho tempo, když jsem měla pocit, že mi klidně vystřelí kupředu. Hřebec nadšeně frkal, cválal po cestě, pěkně energicky a nesl se i jako pán. No jo, byl vepředu a moc se mu to líbilo. I mě se tohle tempo zamlouvalo, ta rychlost, ačkoliv mě chlad štípal docela nepříjemně do tváří a nos jsem měla trochu červenější. Ale není nad to si zacválat a cítit se tak nádherně, jako bych lítala. Oznámila jsem vzadu klus, kdy jsme následující zatáčku projeli už v klusu. Zasedla jsme zpátky do sedla, za pomocí zádrže jsem přešla s hřebcem do klusu, nechtělo se mu, ale nakonec si vybral pohodlí a přešel mi do klusu – vysedala jsem hned, jak to bylo možné. Z lesa jsme se ocitli na louce, před námi se tyčil Loutna v celé své kráse. Vážně úžasné. Gentleman si odfrkl, klusal dál, ačkoliv mi začal na volném prostoru více táhnout, až jsem ho musela napomenout a srovnat si ho. Už takhle jsem ho asi štvala, ale to, že byl vepředu, to přebilo a chvilku byl uražen, poté si to rozmyslel. Louka byla spíše takový pruh, který jsme proklusali. Po louce s koňmi přešli do kroku a zařadili se vedle sebe, kdy já pochopitelně vedle Serana, ten se díval se zaujetím kolem a skoro nevnímal, že na něm sedí Seb. Seb byl zkušený, nedělalo mu problém si ujasnit s valachem, co po něm chce a co by měl dělat. Kolem Loutny, kterou si prohlížela, jsme jeli pěkně v klidu krokem a bavili se o všem možném.
,, Těšíte se na Vánoce?“ usmála se Jennifer. Náš pokoj byl už vyzdoben.
,, Ale docela jo,“ usmál se Sebastian. ,, Nevím, kde na Vánoce budu, ale ať bud kdekoliv, myslím, že si to užiji,“ usmál se mladík, zadívala jsem se někam do dálky, kde byla kopcovitá krajina a pousmála se.
,, Já sama nevím, kde budu smrdět,“ ušklíbla jsem se.
,, No, doufám, že ne u nás v pokoji!“ ozvala se hned Jennifer, kdy jsem se zasmála, zavrtěla hlavou. Gentleman si odfrkl, nechávala jsem ho na volnější otěži, ale hlídala si, aby šel hezky odzadu a byl lehký na předku, kdyby se tak stalo, poloviční zádrž a přechody. Hřebec s tímto neměl problém. ,,Jaké je to asi v horách,“ zamyslela se Jennifer.
,, Sněhové,“ odpověděl Sebastian.
,, To bych bez tebe nevěděla,“ rýpla si Jennifer.
,, Řekla bych, že v naší zemi není ani pořádně sníh na horách. Podívejte se jaké je počasí dneska a to by měl už padat sníh,“ ozvala jsem se a tím utnula oba dva, kdy se ušklíbly a já se jen pobaveně zasmála. Minuli jsme Loutnu a na další cestě jsme znova naklusali, v mírnějším tempu. Opět řada, kterou jsem samozřejmě vedla já! Po klusové pasáži, kdy jsem posledních pár metrů nechala jít hřebce trochu rychleji, jsme přešli do kroku, otěže jsem mu povolila mírně, aby si protáhl krk směrem dolů a dopředu. Využil toho. Kontakt jsem měla pořád. Cesta byla pěkná. Nebyla sice moc dlouhá, ale i tak se koně protáhli a stačili se uvolnit, takže jsem mohla využívat plně poloviční zádrž. Naše cesta se blížila ke konci a cestu zpátky jsme vzali kratší cestou, kdy nechali koně jít spíše krokem a při posledních pár metrech zahodila otěže, nechala ho pěkně vydýchat na cestě, kde byl klid, přesto si hlídala les a okolí.
,, Jsme zpátky,“ usmála se, hnědák si odfrkl, nohy dala za třmenů a otevřela bránu, abychom se dostali zpátky na Florestu. Hnědák si odfrkl, pochválila jsem ho a na nádvoří zastavila, seskočila jsem z něj, kdy mu hned vytáhla třmeny nahoru, uvolnila podbřišník. Gentleman hned strkal hlavu k Jennifer, až jsem si povzdechla.
,, Neotravuj,“ řekla jsem mu, kdy se Jenn usmála, pohladila ho po hlavě.
,, Ahoj chlapče,“ řekla mu, on si spokojeně odfrkl. Uvolnila jsem mu nánosník a zavedla do stáje po rozloučení se Sebem a poděkování za skvělý terén.