jennifer+galaxie: Vyjížďka společně s Blood

Podrbala jsem Galaxii na krku a došla s ní před stáj. ,,Po dlouhé době pod sedlem ven, těšíš se?“ Usmála jsem se a hnědka sklonila hlavu. Šla jsem dotáhnout podbřišák a stáhla si třmeny. Pak jsem pomlaskla a hnědka hlavu zvedla. Mohla jsem jí dotáhnout nánosník. Podívala jsem se ke stáji, odkud zrovna vyšla dívka s hnědou kobylkou. ,,Ahojky, mám čip a Sue o nás ví.“ Pousmála jsem se na pozdrav na Bloodye, která vedla Notu. Ráno u snídaně jsme se dohodly na společné vyjdě do přírody, jelikož Nota potřebuje kondiční vyjížďku a Galaxii to jenom prospěje. ,,Super, nečekáte moc dlouho?“ ,,Kdepak,“ pousmála jsem se, podrbala hnědku, ještě zkontrolovala chrániče a obsah malé taštičky připojené k sedlu, kde byla brašnička. Byl tam provázek, kopyťák a ty nezbytné věci z lékárničky. ,,Můžeme?“ Podívala se na mě Bloodye a nasedla. ,,Jasně.“ Usmála jsem se, chytla levou rukou třmen, strčila do něj nohu a pravou nohou se odrazila od země a opatrně přehodila pravou nohu přes záď a dosedla měkce do sedla. Nejprve jsem vzala jemně otěže a pak vsunula pravou nohu do třmenu. Stiskla jsem jemně holeně, Blood se zařadila za nás a já s hnědkou jela k hlavní bráně. Z kapsy jsem vytáhla čip a otevřela nám bránu. Bylo super ji pozorovat konečně ze sedla, než ze země Stiskla jsem jemně holeně a Gal se rozešla. S krkem dolů, pofrkla a šla energicky vpřed. Když projela i dívka za námi, otočila jsem se a zavřela monstrózní bránu za námi. ,,Takže dneska nějaký terén s kopečky?“ Pousmála jsem se dozadu na Blood. ,,Jasně, hlavně terén bez bláta vybírat.“ ,,Včera jsme byly na procházce a jediné, kde není bláto, byla trasa kousek k horám a polňačky a samosebou luční cesty a louky.“ Usmála jsem se. ,,No uvidíme, kam se až dneska dostaneme.“ Zasmála se Bloodye a já taky. Jely jsme k přechodu na druhou stranu k lesním cestám, ještě jsem se rozhlédla, jestli nic nejede. ,,Dobrý.“ Ozvala jsem se a nechala hnědku vykročit. Příjemně jsem se nechala unášet rytmem jejího kroku. Sluníčko nám svítilo nad hlavami. Bylo opravdu nádherně. Všimla jsem si, že cesta, na kterou jsme najely, byla celkem oschlá, bylo to naštěstí pro nás pozitivum, ale stejně po návratu budeme muset omýt nožky. Dívala jsem se na cestu a vzala hnědku středem, protože tu byly kolem různé výmoly. ,,To je cesta tohle.“ Ozvala se dívka za námi. ,,To teda je.“ Přikývla jsem a na rozcestí nechala jít Galaxku vpravo, protože by pak měla přijít polňačka, kde si budeme moct koně rozehřát v klusu ještě před tím, než přijdou kopce. ,,Heleď, až bude v půlce polňačky to rozcestí, jeď vlevo, měly bychom se dostat na louku, takovou kratší, tu bychom si přecválaly, aby si holky otevřely plíce a protáhly ještě více nožky.“ ,,Dobře, takže polňačku do půlky překlušem.“ ,,Jo a v lese po louce by měl být dobrý porost, kde bychom mohly koně naohýbat mezi stromy, než se dáme do prvního kopce.“ Představila jsem si úsměv na Bloodynčině tváři a podrbala hnědku po krku. Ta si odfrkla. Šla pěkně uvolněně, s hlavou dopředu. Maličko jsem ji dostala na zadek, aby mi nešla po předku, když se mi zdálo, že ten krok není ono. ,,Tak si naklusejte.“ Ozvala se zezadu Bloodye. Jen jsem odpověděla s úsměvem. ,,Jasně. Kluus.“ Mlaskla jsem a stiskla holeně. Galaxie vyklusala automaticky a já do rytmu začala vysedat. Otěže jsem měla volnější a neprověšené a hnědka měla hlavu výš a sledovala okolí, ale jen ušima Hlídala jsem cestu, která se pomalu jevila před námi, celkem to ušlo. Po malé zatáčce bylo menší převýšení, ale nic hrozného, takže jsme ani nemusely jít do stehenního sedu. Přesedla jsem si a Gal si odžvýkla, odfrkla a oklepala hlavu. Já se jen ušklíbla a vysledovala, kde je rozcestí, ještě jsme se k němu neblížily, ale Gal už pěkně šlapala a měla dost dobrou náladu a dostatek energie. Zapřemýšlela jsem se nad tím, že bychom si mohly další level plnit před začátkem jara, nyní do zimy budeme spíše nabírat kondičku a sil. Polňačka se trochu rozšířila, protože tu byl vjezd na pole, přejela jsem s hnědkou do bezpečí pravé strany, kde to nebylo nebezpečné. ,,Veprostřed je to nějaké rozježděné a zdálo se mi, že jsem tam zahlédla střepy.“ Houkla jsem dozadu na zapálenou hlavu, jak jí přezdívala Kitty Ty lidi dnes vyhodí kdeco a neuklidí po sobě ani ostré předměty, ještě že jsem si toho všimla dřív a Gal si neporanila kopyta a nebo kdybych to neřekla Blood, tak by si kopyta poranila zase Nota. Spatřila jsem již menší rozcestíčko, po levé straně se objevil les a vedle něj byla louka, kde se právě naše polňačka zůžovala, až nakonec zmizela. ,,Jak vypadá terén na konci polňačky?“ Zeptala se Blood. ,,Bezchybný, bez výmolů a bez překážek.“ Usmála jsem se. ,,Tak můžeme nacválat.“ ,,Dobřé a radši se budem držet od kraje trochu dál, je tam menší stružka.“ ,,Jasně.“ Ozvalo se. ,,Tak Galí, hop!“ Mlaskla jsem, stiskla holeň, kdy jsem vnější dala za pobřišák a jemně brnkla do vnější otěže. Galaxie si odfrkla a nacválala celkem s čistým prvním cvaláčem. Narovnala jsem se v zádech a stoupla si ve třmenech. Ucítila jsem tlak na lýtkách, no už jsem pár dní nebyla ve stehnenním sedu, to budu zítra ráno vypadat Ale nemělo by to být tak hrozný. Ruce jsem přiložila ke krku a podívala se na levou stranu. Opravdu, byla tam dost nepříjemná strouha a sem tam se tam objevil kámen. To v naší stopě byl klidný terén Gal si pofrkala a protáhla pořádně krk kupředu uvolněně. ,,Jsi jak dostihák.“ Šeptla jsem směrem k hnědčinu uchu, které špicovala na mě. Gal pofrkala a já si všimla, že za chvilku přijde konec. ,,Už přejdeme do klusu.“ Houkla jsem dozadu a počkala, než se zezadu ozve dvoudobý takt. Jemně jsem dosedla zpět do sedla do pracovního sedu. ,,Kluus.“ Houkla jsem na Gal hned po zasednutí a narovnání se, pak ještě vypobídnutí a vydržující otěže. Provedla jsem poloviční zádrž a hnědka přešla pěkně do klusu a já vysedala už na druhou dobu. Vjely jsme do lesa. ,,Přecházíme do kroku, támhle máme stromořadí.“ ,,Jasněě.“ Odpověděla jsem Blood a usmívala se. Vyjížďka byla super a počasí nám přálo, ikdyž bylo chladno, ale ne tolik. Bloodye přešla do kroku, netušila jsem, jak se jí vede s Notou, zepředu toho člověk moc nevidí vzadu. Najely jsme si mezi stromy, kde byl skvělý slalůmek, připomnělo mi to pole bending, jednu z westernových disciplín, které jsem před několika lety občas jezdila. Hnědka krásně reagovala na holeně a změnu váhy. Pak jsme si vyjely zpět na cestu. Spatřila jsem první, trochu větší kopec, ale nebyl zas tolik strmý. ,,Tak první kondičák je tu.“ Ušklíbla jsem se. ,,Tak s chutí do něj.“ Zasmála se dívka za námi. ,,Jo s velkou chutí a odvahou.“ Zasmála jsem se. ,,Tak jdeme hore.“ Mlaskla jsem na hnědku. Ta pofrkala. Zlepšila jsem střídavým stiskem holení odlehčenost předku a šla do stehenního sedu. Pomáhala jsem hnědce, aby vyšla kopec bez potíží. Mohla si takhle pořádně nabrat svaly, protože v kroku to šlo taky a bylo to sice o trochu míň namáhavější než v klusu. Gal si zafuněla a natáhla krk dopředu. Hlídala jsem si, aby hnědka nešla po předku. Gravitace mě chtěla dostat do sedla, ale já se nedala Kopec teda byl větší jen představově, ve skutečnosti jsme byly asi po třech minutách nahoře. Dosedla jsem opatrně dosedla a pohladila pravou otěží hnědku. Vyskytly jsme se v příjemném lese, na hranici luk a lesa. Spatřila jsem spadlý kmen stromu. ,,Pojedu zkouknout terén, skočíme si to?“ Usmála jem se na Blood dozadu. ,,Můžeme, zkontroluj to.“ Usmála se dívka a já přikývla. Mezitím, co Bloodye mohla ještě naohýbat Notu, jsem s Gal v klusu dojela k překážce, byla na dobrém místě, nadzvedla jsem se v sedle a koukla se dál. Žádný výmol, nic nebylo. Usmála jsem se. Gal pofrkala. ,,Skočíme.“ Podrbala jsem hnědku a odklusala nazpět. ,,Půjde to.“ Usmála jsem se na Blood. ,,Super, jděte první a po překážce kdyžtak pár metrů cval a pak u rozcestí klus a počkejte na nás.“ ,,Jasně.“ Usmála jsem se a otočila hnědku. Stiskla jsem holeně a mlaskla. Gal naklusala a já zatím vysedávala, nechala hnědku odžvýknout a pak si sedla do pracáku. Stiskla jsem holeně, přimlaskla si a jemně brnkla do vnější otěže. Galaxie nacválala krásně. Usmála jsem se. Nejdříve jsem si ji pořádně shromáždila poloviční zádrží. Narovnala jsem se, držela lopatky zpátky a sledovala zatím překážku, nebyly jsme totiž blízko. Holeně dýchaly s koněm a já se pomalu začala zaměřovat na prostor za kmenem stromu, který nebyl nebezpečný, nemohl mít víc jak 50 cm. Galaxie pofrkala a zastříhla ušima. Odpočítávala jsem kroky a Gal si zatím mohla prohlížet kmen. Pomalu jsme se k němu blížily a hnědka frkla a já se usmívala. ,,A jdi hop!“ Mlaskla jsem a stiskla holeně, když jsme byly u kmenu a mohly jsme se přenést. Gal pofrkala a já s pohybem a energií zadních nohou se odlepila od sedla a nechala proklouznout maličko otěže. Gal vyklenula krk a zastříhala ušima. Já se usmála a sledovala svět před námi. Stále ve stehenním sedu jsem zůstávala i po čas fázi letu a nakonec i při doskoku, kdy jsem se hnědce přizpůsobila. ,,Pašanda.“ Chválila jsem hnědku, která pofrkala a já ji od překážky ještě vypobídla. Hnědka parádně od překážky odcválala a já se podívala, kde je rozcestí, už bylo vidět. Zasedla jsem do pracovního sedu a udělala poloviční zádrž. ,,A kluuus zlato.“ Usmála jsem se a ztišila kobylku pode mnou. Ta s odfrknutím a odžvýknutím přešla do klusu a já ji pohladila vnější otěží. Natáhla krk dopředu a já se usmívala. Podrbala jsem ji a pak společně jsme zastavily u rozcestí a já s hnědkou vjela jen mezi stromy, než dojede Blood s Notou. Všimla jsem si jich při skoku, bylo super je vidět. Vyjela jsem ven, když obě k nám dorazily. ,,Nechala bych je jít krokem, aby trochu vydechly a pak to vezmem přes další kopec v klusu.“ Usmála se dívka na mě. ,,Jo to beru.“ Usmála jsem se, podrbala hnědku a nechala ji vyjít na pravou cestu. Pobídla jsem ji jemně do energičtějšího kroku a prodloužila otěže. Gal si natáhla hlavu a já je pak po chvilce po odžvýknutí brala zpět. Hnědka pofrkla a já se usmála. Chvilku jsme si s Blood povídaly a pak se před námi zjevil kopec Nechala jsem Gal vyklusat a jelikož byl kopec pěkně táhlej, bude to alespoň další zkouška fyzičky. Šla jsem do stehenního sedu a podrbala hnědku. ,,Jdeme hore.“ Usmála jsem se a pohladila Gal po krku. S funěním vyklusávala kopeček, šlo to trochu ztěžka, chtěla chvilkama nacválat, aby to bylo jednodušší, ale já ji v tom bránila. Hnědka frkala a pomalu jsme stoupaly výš a výš. ,,Je to parádní kondičák i pro nás.“ Zasmála jsem se. ,,Mi povídej.“ Zasmála se Blood. Hlavně odolat gravitaci a zůstat nahoře a pomáhat hnědce v cestě nahoru. Pak jsme se konečně vyskytly nahoře. ,,Hurá, dokázaly jsme to.“ Zasmála jsem se a pohladila Galaxii, když jsem dosedla a užila si pár klusových kroků s přesednutím. Všimla jsem si, že je před námi hotové rejdiště. ,,Blood, přejdeme do kroku, tady je to rozrejdovaný, asi od prasat.“ Ozvala jsem se dozadu. ,,Dobřé.“ Houkla na mě dívka a já počkala, než přejde s Notou do kroku. Já pak zpomalila hnědku pomocí poloviční zádrže a podrbala ji. Nechala jsem volnější otěž. Dojely jsme společně k místu, kde jsem to moc dobře znala. ,,Tuhle cestu k Andělákům ani neznám.“ Usmála jsem se. ,,Tak teď už jo.“ Zasmála se Blood. ,,Jojo, tady je někde dobré místo, kde jsem nechávala hnědku pít.“ Usmála jsem se. Pod vodopády se totiž tvořilo takové malé jezírko, ke kterému vedla dobrá a hlavně dost příznivá cesta. Dojela jsem k vodě nejdříve s Gal a nechala ji napít. Pila jen chvilku. ,,,Ty nemáš žízeň? Tak ne no.“ Ušklbla jsem se a nechala Blood, aby tam mohla jet i s Notou. Po občerstvení koní jsme se vydaly po dost známé trase směr Floresta. Od anděláků jsme musely jet krokem, jelikož okolí bylo celkem dost rozbahněné a my se musely přizpůsobit terénu. Hnědka šla s ušima na stopkách. Vzpomněla jsem si, že před létem jsme měly problémy s oním turistou s ffoťákem s bleskem. Naštěstí není sezona turistů, ale děti bychom vidět mohly, ale ty hnědce nevadí. Mrkla jsem na hodinky, byly jsme na vyjdě celkem dlouho, protože to byla opravdu delší vyjda Gal alespoň nabere svaly a ten kopec v klusu jí určitě pomohl ze všeho nejvíce. Na rozcestí jsme jely vlevo a najely na polňačku, která měla povrch akorát pro klus, za polňačkou byla udržovaná jezdecká stezka. ,,Naklušem?“ ,,Jojo.“ Ozvalo se zezadu a já hnědku nechala vyklusat. Pofrkala a já s úsměvem začala vysedat na pravou nohu. Pak jsem ji změnila a nechala hnědku vyklusat mírnější kopeček. Byla jsem v lehkém předklonu a ve stehenním sedu. Galaxie frkala, ale po chvilce jsme byly zase nahoře a užívaly si jízdu. Tentokrát jsem vysedala na levou nohu a nechala Gal přejet do druhé stopy. Pofrkala, odžvýkla si a když jsem jí prodloužila otěže, protáhla si krk a já si pak zase s odžvýknutím vzala otěže pomalu zpět. Hnědka pofrkala a já s úsměvem změnila vysedací nohu. Už jsme zase vjížděly do lesa a já si všimla cedulky koně v zeleném poli. ,,Tak jo, dáme poslední cval Jenn.“ ,,Fajnee, povrch je v pořádku.“ Usmála jsem se, protože jsme byly v lese první a viděly dál před sebe. Hnědka pofrkala a já ji nechala nacválat. Ve stehenním sedu to bylo nejlepší a hlavně jsem Gal nepřekážela v sedle a neničila záda. Projely jsme opatrně přehlednou zatáčkou, dnes jsme nepotkaly ani živáčka. Jen teda když jsme projížděly zatáčkou, někde v dáli jsem zahlédla houbaře, ale ti se k nám nepřibližovali Hnědka frkla a já s úsměvem ji pohladila pravou otěží. ,,Támhleten kopec si vyklušem.“ Ozvala jsem se dozadu a Bloodye jen přisvědčila a nechala Notu přejít do klusu. Já počkala a pak přešla i s Gal poloviční zádrží, hnědka reagovala dnes skvěle. Pohladila jsem ji a připravila na kopec. Před začátkem stoupání jsem šla do stehenního sedu a pomlaskla. Hnědka pofrkovala a šla kupředu do kopce. Usmívala jsem se a koukala se před sebe. Gal zabírala pěkně, šla lehce na předku. Nabírala si svalíky na zadní nohy a zlepšovala se jí funkčnost srdce a plic. Galax vyklusala kopec celkem rychle a skvěle. ,,Pašanda.“ Usmála jsem se a pohladila hnědku. Odbočily jsme na levou ruku a já se ozvala dozadu, že přejdem do kroku. Nejdříve přešla Blood a pak já. Nechala jsem pomalu prodlužovat otěže a Gal si protáhla krk. ,,Tamhle je už starý les, to jsme to ujely celkem pohodově.“ Usmála jsem se na Blood dozadu. ,,To určitě, hlavně když jsme jely zkratkami a dobrými cestami.“ Usmála se na mě dívka. Jen jsem přikývla. Vjely jsme do lesa. Bylo tu ticho, viděly jsme laně a dokonce i jelena, bylo to super a krásná pastva pro oči. Viděly jsme i nějaké lidi s dětmi, všichni jen tak tiše chodili po lese a sbírali větve na zemi. Pousmála jsem se a pohladila hnědku. Atmosféra tu byla pozitivní, ale trochu chlad Nechala jsem Gal najet na cestu, kudy jsme jezdily spolu od rybníčku a najely jsme na cestu, která tedy nebyla moc pěkná, protože byla plná bláta, ale musely jsme se nějak dostat z lesa. Najely jsme konečně na příznivou cestu, která by nás měla zavést k Florestě, ještě jsme si na půl kilometru chvilku zaklusaly, když nám to dovolil terén a pak již poslední kilometr před Florestou jsme nechaly obě klisny v klidu a v kroku jít na volné otěži zpět k domovu. Gal frkla a natáhla krk. Povídaly jsme si s Blood, která si ovšem dávala pozor na Notu, přišlo mi, že s ní neměla žádné problémy, ale bohužel zadní oči nemám Podrbala jsem hnědku po krku a pomalu jsme dojely k bráně Floresty. Otevřela jsem ji čipem, který jsem měla stále v kapse. Projely jsme a já za námi zavřela. ,,Jakou jste měly vyjdu?“ Objevil se před námi Connor. ,,Skvělou, počasí bylo skvělé a kobylky taky.“ Usmála se Blood a já jen přikývla a usmála se. ,,Až na některé cesty, bylo vše suprové,“ usmála jsem se, projela hnědce ve hřívě a zastavily jsme se u stáje. Mávla jsem na Sue, která šla s jednou dívkou ke kolejím, Sue na nás také mávla. S Bloodye jsme klisnám povolily podbřišníky, nánosníky a šly s němi do stáje Dnešní vyjda byla povedená a i kondiční