Komentáře k článku: 5. ročník kurzu Cross-country!

noeth + afallea: 1. DEN
Pokojem se ozvalo nepříjemně známé cvaknutí následované hlasitým řevem budíku. Zkoušela jsem nejdřív zůstat ležet a dělat, že ho neslyším, třeba přestane. Když po mě ale zapálená hlava, válející se v posteli opodál, hodila polštář, došlo mi, že se to asi nestane. Jediným pohybem ruky jsem budík zaklapla a jala se hrabat z postele.
Je fakt, že jsem vstávala o trochu dřív, než obvykle. Dávala jsem Asii vždycky po jídela aspoň hodinu klidu, než jsem jí došla vůbec vyčistit nebo obstarat, a obvykle mi bylo jedno, kolik času tím ztratím, nespěchaly jsme. Dnes to ovšem bylo jiné – začínal kurz crossu a to znamenalo být včas připravená před stájí i s připraveným koněm. A pro mě to tedy znamenalo dát Asii nažrat minimálně hodinu a půl před srazem. A ten byl v devět. Takže v půl osmé. Minimálně. Ale budu ráda za čas navíc co se týče uklidňování, jelikož předpokládám trochu větší účast na kurzu a tedy i hemžení ve stájí. Takže nakonec to dopadlo tak, že jsem do stájí došla v sedm hodin.
„Ranní ptáče?“ Nadzvednul obočí Connor, ovšem mě neuniklo, jak zvesela to prohodil. „Dál doskáče. A to je při crossu docela důležitý.“ Odpověděla jsem a líbla mu letmo pusu na tvář na dobré ráno. To už jsem se ale propletla přes holky, co tu byly na ranní službu – a trochu se přitom zastyděla, protože tento týden mám stáje na starosti i já – a vlezla do krmivárny. Vyštrachala jsem svůj kbelík a začala se hrabat v kontejnerech s krmivem. Odměrka ječmene, odměrka granulí, do toho nějaké ty přídavky a zalít vodou. Zamíchat vařečkou a nechat bobtnat.
Byla jsem utahaná, šla jsem předešlý večer spát docela pozdě – koneckonců jsem měla osmnáctiny a tak jsem byla ve městě se Stellou, trochu to oslavit. Takže jsem se svalila na lavičku a už se mi začaly zavírat oči.
„To to bylo včera až tak divoký?“ ozval se Connův hlas a já si nebyla jistá, jestli jsem oči jen zavřela, nebo prospala půlku dne. Prostě jsem nevěděla. „Ale ne. Ne moc. Ne tolik.“ Snažila jsem se odhadnout, co je „moc“ ale byla jsem si jistá, že na to jsme nedosáhly. To už se k nám otočil Nathaniel. „Cos prováděla včera prosímtě?“ „Slavila. A mám dojem, že má ještě zbytkáč.“ Odpověděl mu Connor, jakobych v místnosti nebyla. Nojo. „Jakobys mě neznal.“ „Právě, že znám.“ „Takže víš, že nepiju.“ „To neznamená že se jednoho dne nemůžeš pořádně ztřískat.“ „V blízký době ztřískám leda tak tebe.“ Odpověděla jsem věcně, vzala kbelík a nesla ho k Asii do boxu.
Vraná už na mě koukala jakože co se to děje, že jsem u ní tak brzo. „Budeme mít tenhle týden napilno lásko.“ Promluvila jsem na ní, zatímco jsem otevírala dveře boxu. „A tebe neznervózňuje, že jí říká lásko?“ promluvil za mnou Nathaniel. Zřejmě na Connora. To už jem byla u vrané v boxe a dávala jí její směs do žlabu. „No, nejdřív mě to docela deptalo. Ale pak jsem si řekl, že pokud má mě, a ještě Asii,“ to už jsem opouštěla box a zavírala ho za sebou, „Třeba mi v budoucnu projde ještě jedna holka.“
„COŽE?“ Snažila jsem se hlas zvýšit jen na tu úroveň, abych nepoplašila koně. Můj pohled a řeč těla ovšem musely mluvit za vše, jelikož Connor okamžitě zvedl ruce bezbranně nad hlavu a začal se hájit. „Já myslel kobylu, samozřejmě. K Piecovi.“ „Jo. Kobylu.“ Tohle jsem mu nežrala. Jeho vtípky samozřejmě chápu, ale musela jsem dát najevo, že se mi něco nelíbí. „Aby z tebe brzo nebyl valach.“ Dodala jsem a zmizela v krmivárně, vymýt kbelík.
Během té hodiny jsem si došla na snídani, připravila si věci na cross a trochu je oprášila. Sama jsem si vzala rajtky, neoprenky boty, rukavice a na stojan si připravila čištění, chrániče ze sady royal jumping, botky a parelku s lonžem. A mrkvovku, samozřejmě.
Přišla jsem k Asii a vyvedla jí do uvaziště. Pořádně jsem jí promasírovala hřbet, vypucovala jí od všeho možnýho prachu, na to, že jsem jí nedavno sprchovala, byla zadělaná dost slušně Ale tak, když bude hezky, můžeme si to zopakovat, že. Koneckonců, proč ne.
Vypucovala jsem jí tedy, včetně nožek, vybrala jí z kopyt a protože bylo ještě brzo, mohla jsem jí alespoň vytrhat hřívu. Samozřejmě měla po tu dobu k dispozici síť se senem a vodu. Ať má co chroustat 
Spokojeně jsme takhle strávily zbylý čas, ale to už i ostatní začali nasazovat chrániče a obouvat si neoprenky. Cvakla jsem tedy vrané lonž, vzala do ruky mrkvovku a vedla já před stáj. Byli jsme tu první, tak jsem jí zatím vyvedla na plácek u jízdárny a párkrát s ní zopakovala nějaké ty základy, co budeme dneska potřebovat. Nechala jsem jí kolem sebe chodit krokem a na gesto mrkvovkou kruh zvětšit, případně potáhnout lehce za lonžku a kruh zmenšit. Občas samozřejmě i změnit směr, to už ovládala perfektně. Za chvilku jsem si mohla být jistá, že s ovladatelností na crossu nebudeme mít problémy. A to už se tu shlukl zbytek lidí, takže zanedlouho se mohlo vyrazit.
Jelikož nás nebylo až tolik a „instruktoři“ byli dva, už cestou nám začali vykládat o cross country. Naprostá většina z nás už to znala, ale přece jen letos ještě crossovou dráhu nevyužil nikdo a opakování není nikdy dost. „Víte, že je cross dost svižnou a náročnou disciplínou. Jistě, i v parkuru jde o jistý čas, ale nemáte takové prostranství na to, nabrat skutečnou rychlost. Cross country má nejen sprintové části, nejen vlnitý terén, ale navíc, a tím se budeme zabývat především, překážky na kterých se takřka nesmí udělat chyba. Jsou pevné, masité a rozhodně nepovolí, pokud o ně kůň škobrtne. Oproti tomu ale mívají tvar odpovídající křivce skoku koně, takže se přes ně skáče příjemněji. Nicméně tím, že jde o poevné, solidní překážky, také kůň často nevidí na místo doskoku a vypadají respektuhodněji. Je tedy potřeba znát svého koně, vědět, že vám důvěřuje, nechá se vámi vést a že vás nevyklopí na prvním kmeni. Zároveň ale musíte mít dobrou kondici, jelikož tratě bývají opravdu náročné. A to nejen pro koně, ale i pro jezdce. Ale o tom by vám holky mohly povídat.“ Povídal Connor a otočil se na mě a Bloodye. Vzpomněla jsem si přitom na loňský závěrečný závod, který jsme jeli jako vyvrcholení kurzu. Zapotila jsem se u něj pořádně.
„Nicméně právě kvůli masitým překážkám je cross i poměrně nebezpečný, pokud se nedělá pořádně, proto je mimo helmy povinná i bezpečnostní vesta. Pokud nejste zvyklí na rychlou, svižnou jízdu v terénu a báli byste se ve větších rychlostech skákat, cross country rozhodně není dobrý nápad. O jakémkoliv vašem zaváhání váš kůň ví ještě dříve, než vy sami, a to se vám tady pekelně vymstí.“ Jo, o tom kolik úrazů už měl mi vyprávěl. Jezdectví ku trvalé invaliditě. „Proto je důležité nepodcenit ani přípravu na cross country, než s ní vůbec začnete. Jednak navyknout si na samotnou jízdu v terénu. Nejde jen o to, že jde terén do kopce nebo z kopce, překážky v cross country bývají často i vodní a doskoky a odskoky pak mohou klouzat. Nemluvě o tom, když prší a dráha je rozbahněná. Kutým koním se proto přidávají na podkovy ozuby. Víte navíc sami, že někteří koně se v terénu zvládají hůře než na jízdárně. Není proto špatný nápad začít v terénu trochu přiježďovat, teprve když máte koně dokonale pod kontrolou, začít skákat nějaké potůčky, menší klády a podobně. Můžete ale trénovat i na jízdárně, některé typy překážek se snadno napodobí. Jednoduché je to u úzkých skoků nebo u překážek rohových, můžete ale i zadělat parkurovou překážku roštím a navyknout tak koně na to, že při crossu občas musí keřem prostě proskočit, ač pořádně nevidí na druhou stranu. Možností je hodně, stačí zapojit fantazii.“ Pokračoval, a já na chváli ulítla od výkladu myšlenkami jinam. Původně jsem měla s vedením dohodnuté, že bych zkusila ten cross absolvovat s Charakterem. S Asií ho mám už dvakrát, tak proč to opakovat. Nicméně Charakter byl přesně ten typ koně, co nebyl absolutně připravený – venku z něj byl králíček Duracell, neměl úplně tu sebejistotu aby věděl, co se po něm v každém případě chce, nesnášel vodu, naskákáno nemáme ani na jízdárně, natož někde venku. Byla jsem ale pevně rozhodnutá tohle všechno přes rok napravit.
„Při samotném cross country je důležité sledovat terén okolo překážky, například odskok na svahu, z bahna, a tak podobně, a uzpůsobit tomu nájezd. Jakmile máte správný pohyb k překážce, cval správně kulatý, koně pozorného, a vy sami uzpůsobujete těžiště terénu, samotný skok už je velmi podobný parkuru. Nechat koěn vytáhnout krk, zároveň nazahazovat přílišně otěž, jít s pohybem, nepřepadávat na předek, sledovat následující trať, nohy přiložené, jakmile se kůň překlene, napřimujeme se. Jsou tu samozřejmě zvláštní případy, například seskoky do vody – takovou překážku dnes uvidíte taky – mají mnohem delší doskok než odraz, je důležité v tenhle moment koni nehepnout do zad, počítat s tím. Pak samozřejmě překážky do svahu, nemůžete se u nich tolik zaklánět, jako když jedete na rovině, s největší pravděpodobností byste koně donutili udělat chybu. Je to všechno hodně o přemýšlení a analyzování situace. Skok jako takový si vyřeší kůň sám, nepodceňujte je, na vás je dobře koně k němu přivést a pak ho nerušit. Takových šest cvalových před překážkou už mu do ničeho nezasahujte, jen se zklidněte a jděte s koněm.“
„Dobře Connore.“ Přerušil Jason chlapce, který měl už zase svůj veledůležitý výraz, a začal mluvit on. „Pamatujte také na to, že to není stále se opakujících několik typů překážek, jako na parkuru. Každá je trochu jiná a můžete si s nimi pohrát tak, aby pro vás bylo překonání skoku výhodnější. Dva skoky za sebou můžou být v oblouku, když pojedete víc na jednu stranu, ušetříte čas, když víc na druhou, budete mít čas si koně mezi nimi popasovat a pojedete víc na jistotu. Rohové překážky je nejlepší jezdit co nejvíc u té strany, u které jsou sevřené, ale zase to nesmíte přehnat, aby vám kůň překážku úplně nevyhnul. Analyzujte, přemýšlejte a buďte si vědomi silných a slabých stránek svého koně.“
Ještě chvilku jsme diskutovali o tom, co by se tak dalo ještě dodat, jelikož většina z nás s crossem už měla zkušenosti a tak každého napadlo něco. Samozřejmě, nejvíc zkušeností člověk nasbírá za pochodu.
A taky netrvalo dlouho a už jsme byli na dráze. Tady jsme se všichni rozešli na různé části dráhy, samozřejmě ale v dohledu a pohromadě, ale tak, abychom měli prostor na to, ty naše miláčky rozhýbat. Já si ustoupila hezky mezi překážky 15 a 16, měli jsme to lehounce nakloněné, ale tomu se tady člověk nevyhne, pokud není na opracovišti, a ono to má své výhody, přece jenom. Nechala jsem Asii jít dál, já přitom dělala kroky od ní a tak se dostala přirozeně na kruh. Jelikož se dárha zakřivovala postupně, i na něj se napojovala krok za krokem a tak šla pořád hezky svižně a dopředu. Přesto jsem jí trochu přimlaskala, aby přidala, nechci nic podcenit. Šla tedy dobře dopředu, zároveň od zádě, to ona uměla  A já jí takhle nechala obejít dvě kola, než jsem přehodila v rukou ložnku s mrkvovkou, gestem jí tyčkou zatarasila cestu a lonží ukázala na druhou stranu. Asie v klidu změnila směr a nechala se okrokovat i na tuhle ruku. Pak jsem houkla „klus!“ a poposkočila na tom malém kruhu, co jsem obcházela, takže vraná vyklusala od zádě hezky dopředu. „Pašanda jsi.“ Pochválila jsem jí a zase jí poslala do trochu rychlejšího klusu, ale ne na úkor práce od zádě, ať vím že je pořádně protažená. Chviličku měla hlavu zvednutou, nicméně brzy si jí začala vytahovat pěkně dopředu, přesto ale, když jsme měly oklusáno i na druhou ruku, houkla jsem na ní „Stůůj“ a přistoupila k ní. Přes protahování, které už jsme přece jen relativně uměly, jsem jí nechala otočit hlavu na jednu a na druhou stranu a nechat povolit v týle. A teprve potom jsem jí nechala zase na kruh kolem sebe a na hlasové povely a řeč těla jsme dělaly přechody. A to jak normální, tak i ob jeden chod. Nechala jsem vranou krátce i ocválat a i ve cvalu jsme nějaké ty přechody udělaly, ať se trochu protáhne a dostane na zadek, než aby jí zítra bolely svaly. A protože i ostatní už se začala shlukovat kolem Jasona s Connorem, kteří si to mířili k překážce č. 22, vydaly jsme se tím směrem i my dvě.
„Tahle překážka je asi to nejjednodušší, co tu najdete.“ Začal vykládat Jason , když se všichni rozestavěli kolem. „je to nízké, nijak zvlášť mohutné, na rovině, na trávě, takže povrch nemusíte moc řešit, pokud zrovna není po dešti. Na což máme kliku.“ Je fakt, že po včerejší bouřce jsem se toho počasí bála víc. „Navíc pokud tady kůň zachybuje, ještě mu to projde, protože kopyta prostě proletí keřem a nic moc se neděje. Kdyby trochu víc ťuknul do stabilní dřevěné překážky, už to udělá něco s jeho rovnováhou. Žádná záludnost. A dokonce to trochu ulehčují tady ta dřevěná břevna.“ Ťuknul lehce do bílých tyčí u paty překážky. „Vytváří optickou hranici kde končí zem a začíná překážka. Pro koně by to mohlo být těžší rozeznat, jelikož barevně mezi trávou a keřem není takový rozdíl, a takhle jasně viditelný předmět mu to hodně usnadňuje. Navíc mu trochu radí s odskokem, jelikož postupně stoupají a leží na zemi už kousek před samotnou překážkou. Je tady jedno, jestli jí skočíte uprostřed, nebo vpravo, nebo vlevo, je široká a i když se natíhnete víc ke straně, koně by neměli mít sklony vám jí vyhnout. Na rozdíl od jiných, to si ještě ukážeme. Ale teď si jí zkusíme na lonži přeskákat. Bloodye, budeš tak hodná?“ vyzvak trenér nakonec zapálenou hlavu k demonstraci. „Sledujte koně pozorně.“ Upozornil nás, zatímco jsme dávali Blood prostor k tomu, aby mohla hnědáka dobře navést. Sledovali jsme ho, když se blížil k překážce. Šel docela hezky svižně, nicméně to nevypadalo, že by si ze skoku nějak moc něco dělal, ačkoliv šel docela hezky kulatě – pořádně ale nebyl vidět žádný zájem, natočení uší, přizvednutí a snížení hlavy, nic. A nikoho z nás, co jsme Deka znali a poslouchali Bloodyino sípání nad jeho lajdáctvím, moc nepřekvapilo, jak skok dopadl. Hnědák si z něj v podstatě udělala cvalovou kalvaletu, přizvednul nohy jen tak, aby se přehoupl přes bílá břevna, a pak s klidem proletěl křovím. Dunul do něj a odcválával pryč, jakoby mu to byl ovšechno jedno. „Ještě jednou.“ Houknul Jason na Bloodye, které si tentokrát situaci perfektně ohlídala. Ne že by si Dekameron dal nějak zvlášť záležet, ale překážku překonal bez nějakých obtíží. Nicméně měl u toho pořád výraz, že takhle malej skůček je pro něj nuda. „Tak, dobře. Tady jste mohli vidět jednu věc, na kterou si musíte dávat pozor – někteří koně nemají ke skokům takový respekt a ačkoliv takovéhle překonání neudělá takřka nic s jejich rovnováhou nebo pohybem, je brané jako chyba. Jsou jiné překážky, kterými kůň proskočit může, jiné ale musí překonat opravdu přes. Tak, teď Kitty.“ Odvedla jsem vranou blíž ke skoku, tak, abych stále na příme co je prodloužením skoku, ale ještě o trochu dál, než aby na něj Asie najela. Gestem k pomyslnému podbřišáku jsem jí nechala vystoupat na kruh a hlasovým povelem jsem jí nechala naklusat. Asie vyklusala hezky svižně, přitom ale neustále sledovala co se děje kolem trochu víc, než mě. „Sisino,“ houkla jsem na ní a nechala jí přejít do kroku. A znovu vyklusat. Jen jeden obvod tímhle stylem, abych si získala její pozornost a přitom nezdržovala. Jakmile šla pěkným klusekm kupředu, tak v momentě, kdy proklusala kolem překážky, jsem houkla „A cval!“ trochu jsem jí pomohla svým vlastním nadšením a sama jsem si trochu poposkočila. Asie vycválala, hezky se u toho podsadila, snížila hlavu, a to už jsem ukračovala k překážce tak, aby jí vyšel nájezd. Jak poznamenal Jason, nebylo utné najíždět přímo na střed, přesto to bylo lepší, aby Asie měla u místa odskoku ta bílá břevna a věděla. Asie už natáčela ouško na skok, viděla jsem jak ho sleduje, a asi čtvrt kruhu předním docela protáhla tempo, lehce snížila hlavu a před skokem se trochu zasekla, ale zdárně se přehoupla přes. „Ještě jednou.“ Houknul na mě Jase a já bez jakékoliv reakce nechala Asii pokračovat. Jen jsem jí lehce přimlaskla, jelikož při nepodařeném odskoku se jí trochu zaseklo dopředné tempo, a tentokrát šla víceméně pravidelně a překážku překonala. Věděla jsem, že takhle to bylo dobře, vranou nahlas a nadšeně pochválila a zavolala k sobě, zatímco jsem skládala lonž, aby si do ní nešlápla. „Tady bylo vidět, že si Asie na skocích tolik neví rady, viděli jsme, jak se na skok rozeběhla, pak jí ovšem nevyšel odskok a být překážka vyšší nebo šířková, už z toho je problém. Ale dá se z toho poučit, víme, co je tady za slabé místo a co si pak při nájezdech hlídat. Nicméně byly tu vidět i jiné věci – všimněte si, jak brzo se kůň na překážku koncentruje, kdy jí začíná pozorně sledovat, nespouští z ní oči. Také sledujte jeho pohyb, pár cvalových před vytáhne a trochu sníží hlavu, aby na překážku lépe viděl a lépe zhodnotil situaci. To mu ze sedla musíte umožnit. K překážce přijíždíte samozřejmě na kontaktu, pokud je to ale potřeba, můžete nechat otěže lehce proklouznout a rozhodně koni nebraňte v tom, si před překážkou krk trochu natáhnout. Hodně koní by vám pak úplně odmítla skočit.Druhý pokus už dobrý. Clair, můžeš?“ odvedla jsem Asii opodál a spokojeně jí drbala. Jo, poslední dobou jsme tréninku skoků moc nedaly, spíš nic než moc, i ty skoky ve volnosti u nás začínají mizet. Musíme se k tomu zase vrátit. Sledovala jsem zatím jednotlivé koně, jak si s překážkou poradí. Pomněnka neměla žádný problém, přeci jenom s Clair jsou na překážkách jako doma a teď se ukazovalo především to, jelikož žádné crossové záludnosti tu moc nebyly. Meteor s Izzy to samé a Callatos na překážku trochu moc spěchal, pdoobně, jako Asie. Nicméně on si s tím dovedl poradit a odskočil ve výsledku hezky. Postupně se prostřídali všichni koně a skákalo se z druhé strany. Tentokrát šla Asie o něco klidněji – tedy, pořád hodně svižně, hodně dopředu, ale už to nebylo že by v jednom bodě vylítla dopředu jako šílená. Takže nám stačil jeden pokus, nic opravného už jsme nemuseli, a já jí spokojeně podrbala. Chodili jsme okolo, aby nezatuhla, zatímco skákali ostatní. Každého koně Jason poatřičně okomentoval, ukazoval nám na tom, na co si jak dát pozor, a netrvalo dlouho a přeskákáno měli všichni.
Následující skok bylo číslo devět. Vypadal jinak, než obvykle, kluci mu asi včera sundali ty žebříčky, cco míval po stranách. S nimi by skákání z lonže bylo docela nebezpečné. Pořád ale skok vypadal o dost jinak než to, na co mohli být koně zvyklí – někteří se k němu odmítali přiblížit a tak se to tu chvilku podobalo spíš semináři přirozenné komunikace. My už ošem tento skok znali, navíc Asie není z těch, co by nějak zvlášť koukali, a tak jsme mohli za chvilku už jen obcházet kolem a sledovat ostatní. Nakonec se ale povedla všechny koně ujistit o tom, že se není čeho bát, a mohlo se začít skákat. Výklad o skoku nám Jason podal už během strašákovské pauzy Šířkový, takže se musí víc protáhnout rámec, především je ale, jak už jsme se zvládli přesvědčit, hodně profilový, takže jde i o to, jak jezdec dokáže svého koně podpořit. Ale to už nám bylo tak nějak jasné všem. Takže jsme začali jeden po druhém navádět koně na skoky. Jako první šla opět Bloodye, tady už Dekameron alespoň dělal, že ho to zajímá, je fakt že neukázal ten krásnej styl kterej u něj býval vidět na vyšších skocích, ale překonal překážku naprosto suverénně a čistě. Pak jsem přišla na řadu já s Asií. Opět jsem jí nejprve navedla na kruh bokem od překážky, dost daleko aby si nemyslela, že najížíd a dost blízko, aby nebylo problém kruh změnit, a nechala jí jít krokem. Tentokrát jsem jí nechala nacválat z kroku, stačilo trochu poskočit, dát hlasovou pobídku a trochu houpnout mrkvovkou a vraná naskočila. Díky tomu šla hezky od zádě, zároveň, když jsem jí trochu přimlaskala a švihla hůlkou, protáhla hezky tempo. Nechala jsem jí jednou ocválat kruh normálně, abych věděla, že nevystřelí kupředu, a pak jsem udělala pár kroků do strany tak, aby obvod kruhu vyšel cca na střed překážky. „Hodná holka je to, ano,“ promlouvala jsem na Asii když už se blížila k překážce, přizvedla hlavu, našpicovala ouška, vystrčila nos kupředu. Pak krk lehce snížila, to už se jí krásně podsouvala záď, jak se připravovala, a já párkrát zamlaskala, abych jí dodala podporu. S profilovými skoky neměla problém a tak se povedlo, že podsunula zadky, vyhoupla se přes – já musela dost zvednout lonž, aby se nezahákla o vlaječky – a šťastně dopadla na druhé straně. Jak měla protažené tempo, překonání šířkové překážky jí nedělalo problém. „Dobře!“ ochválil nás obě Jason a já, jakmile se kobylčiná kopyta zase dotkla země, jí začala rovněž nahlas a pořádně chválit, zavolala jsem jí zahvízdáním k sobě a pořádně, ale opravdu pořádně jí pochválila. „Tady bylo krásně vidět, jak to má vypadat. Jistě, styl skoku prostě Asie ještě nemá úplně vypracovaný, ale vyšly jí kroky, šla pravidelně, věděla, co a jak a výsledkem byl krásný skok, dobrá práce hřbetu. Opět si ale všimněte vytažení koně nad skokem, nad šířkovým samozřejmě musíte nechat koně vytáhnout trochu víc. Clair, můžeš s Pomněnkou.“
Jasonova slova chvály mě samozřejmě potěšila, zatímco jsem odváděla klisnu pryč, a doufala, že i další skoky nám vyjdou takhle hezky. Zároveň jsem ale v jeho hlase slyšela lehkou výčitku při poznámce o nevypracovaném skokovém stylu. Jasně, nejsme tak všestranní, jak bychom být mohli. Ale to napravíme  Jen nám musí dát trochu času.
Zanedlouho jsme skákali i z druhé strany. Opět jsem Asii nechala nacválat z kroku, protáhnout pěkně tempo, ale chvilku jsem jí nechala na kruhu abych věděla, že se nebude pokoušet protahovat do toho svého dostiháckýho Nicméně pak už jsem jí mohla navést na skok. Lehce nám to nevyšlo v tom, že šla trochu víc k druhému kraji a já věděla, že jestli se pokusí vyhnout, zasekne se mi o překážku lonž a buď jí pustím a nechám jí tu lítat s rizikem, že se do ní zamotá, nebo se o ní zasekne a vznikne rziko velkýho průšvihu. Takže když jsem viděla, jak začíná ouškem těkat právě na druhou stranu překážky, houkla jsem na ní, abych trochu upoutala její pozornost, a snad i jako varování, a zamlaskala jako podporu toho, ať jde dopředu. Asie skutečně dojela až ke skoku, odrazila se a přehoupla přes – ne tak lehce a ladně jako předtím, ale překonala ho bez potíží a tak jsem jí okamžitě mooc pochválila, zavolala k sobě a odměnila. „Víš co tu bylo blbě, že ano.“ Řekl k tomu jenom Jason, a já pokývala hlavou. Víc jsme se k tomu nevraceli, pokračovali ostatní a pak jsme se mohli vydat k další překážce.
Jason s Connorem nás nechali chvilku smočit koně ve vodě u překážky číslo deset. „Začínám se bát.“ Zaslechla jsem Izzy a naprosto porozuměla jejím obavám. Meteor byl koneckonců vodník jako málokdo a tak by se mohlo snadno stát, že by se spolu s ním vykoupala i Izzuše. I když, taky jsem se trochu obávala, protože Asie mě vloni na osmičce vyrazila do vody a ještě přese mě přeběhla. Nerada bych to opakovala i letos.
A tak jsme vlezli k překážce číslo deset. Jelikož tu bylo postupné svažování a ne shod, mohli jsme koně do vody přímo zavést a přitom díky neoprenkám zůstat na suchu. Jistě, v některých místech byla voda hluboká dost na to, aby se nám voda nalila do bot a udělala z nich bazének, ale kdo by tam taky lezl, že Takže jsem vranou vedla jako na vodítku, ona víc ve vodě, já víc u břehu, a přesvědčovala se, že jí voda nevadí a nemá problém s tím, se v ní pohybovat. Troufla jsem si vlézt i o něco dál a pomoc hlasových povelů, řeči těla a mrkvovky jsem vranou nechala kolem sebe oklusat menší kruh – nechtěla jsem lézt zase moc daleko. Nicméně Asie si z vody nic nedělala. Občas trochu snížila hlavu a spustila jí dolu, jakoby chtěla kontrolovat, kde je hladina, a když jsem jí zastavila, začala hrabat. Nic víc se ale nekonalo a tak jsem jí spokojeně vyvedla na břeh a vydala se k překážce číslo osm. Oproti tomu Cassie a Izzy to měly veselé se svými vodníky Takyže na ně se u desítky čekalo. A zatímco se čekalo, Jason pokynul mě s Bloodye, ať začneme, že tohle už známe. „Seskočit, chvilku se rachtat, a ven.“ Dodal ještě, když už vyváděla Bloodye hnědáka na kruh. Nožky na první překážce zvednul spíš mimochodem, nicméně seskok provedl hezky a Bloodye ho tedy zpomalila a chvilku ho ve vodě nechala. To už jsem si Asii připravovala na kruhu po levé straně překážky číslo jedna, prováděla přechody, získávala pozornost a podsazení. Takže když byl hnědák z vody venku, mohla jsem jí přimlasknout, poslat na první skok v hezky kulatém cvalu. Samozřejmě ho viděla a už špicovala ouška. Promlouvala jsem na ní, snažila se jí trochu uklidnit a zároveň podpořit a když už se blížila ke skoku, začala jsem přecházet směrem k vodě, abych kruh prodloužila v vál a tím jí dovolila seskočit hezky kolmo. To už jsem jí přimlaskávala, spíše zvolávala pokyny, hezky nadšeně, rozjařeně, podporovala jí. „Ano! Pojď! Správně je to! To je moje holka!“ a přimalaskala jí a ještě zahoupala mrkvovkou, když doskočila po prvním skoku, přes který se přenesla správně, k vodě. Ne že by se obvykle bála, ale bývala nejistá a hlavně nedávala zadarmo nic. Sklonila hlavu, vytáhla krk a v momentě kdy mi přišlo, že se zasekne a zůstane na břehu, jelikož podsunula zadky jakoby chtěla udělat sliding stop či co, zvedla předky, přehoupla je přes a žbluňk do vody. „Anooo!“ zvolala jsem nadšeně a nechala jí cvycválat ve vodě na oblouk, okamžitě jí zavolala k sobě a spokojeně podrbala hůlkou na kohoutku, zatímco jsem s ní přecházela u břehu. Respektive já na břehu, ona ve vodě. Pak podobným způsobem, jakým měníváme směr na lonži, jsem jí nechala otočit se, a vracely jsme se zpátky. Obešly jsme seskok a to už jsem poposkočila a houkla „A pojď! Cval! Táák je to správně, ano!“ podporovala jsem jí a zároveň s pomocí lonží naváděla k výskoku. Asie pochopila, přizvedla hlavu, zbytřila uši, na malinkou chvíli protáhla tělo, snížila krk, ale jen proto, aby pod sebe dostala záď a vyhoupla se na břeh. Pochválila jsem jí hezky nahlas, nicméně jsem pořád šla tak, abych jí navedla na překážku. Pořád jsem u toho pobíhala a poskakovala jako magor, ale věděla jsem ,jak to koně kolikrát podpoří k nějaké aktivitě, a taky že Asie do toho dala všechno a i po výskoku se krásně přehoupla přes skok. No, krásně. Moc si nepomohla krkem, hřbet nezapracoval a ona zase skočila svým srnčím stylem, ale snaha byla a to bylo důležité. „Pašák jsi!“ chválila jsem jí a vedla jí nadšeně zpátky ke skupince. „Sledujte koně při seskoku a výskoku. A samozřejmě i když se k nim blíží. Nesmíte jim nijak překážet, nenechat je vytáhnout jim hlavu, nepodpořit je, převažovat je dozadu, to všechno jsou ohromné chyby!“ varoval nás Jason, a to už byly u skupinky i Cassie s Izzy. Obě zcákané a Genty s meteorem byli o něco mokřejší než ostatní koně.
A zatímco jsem opět prováděla kobylku krokem kolem, sledovala jsem, jak si vedou ostatní. Meteors Gentlemanem, vážně stáli za to, do vody se vrhali jak diví, že málem zapomněli překonat překážku, která před seskokem byla, a když se do ní Meteor dostal, téměř okamžitě to zapíchnul, začal hrabat kopytem a vypadalo to, že se hodlá válet. Gentleman oproti tomu odmítal z vody vyskočit. Měl by to někdo nahrávat, fakt
A jelikož nás tento výjev všechny – snad až na Izzy a Cassie – pobavil, byly jsme nadšeni, že i následující skok je vodní. Trochu jiný, jelikož jde o skok s převýšením. Nebo podvýšením A tak zatímco nám Jason říkal, na co u takového skoku pozor, Bloodye už připravovala hnědáka. Dala si pozor, aby šel hezky kulatě a vypadalo to, že dekameron tohle už považuje za skok hodný jeho pozornosti, protože nám najednou ukázal, co v něm je. Hlava nahoře, uši našpicovaný, odfrknul a bylo vidět, jak hlídá skok, sleduje ho a přenesl se přes něj s krásnou prací hřbetu, vytaženým krkem a při doskoku jen zvedl hlavu, jak se kapky vody roztřískly všude kolem. A když se vracel zpátky k zapálený hlavě, tvářil se dost nafrfňaně. Trochu jako Paris
Asii jsem rovněž skokem provedla, ačkoliv tohle byl jeden ze „starých známých“, přece jen ho neviděla aspoň ten rok. „Tak pojď!“ zamlaskala jsem pak a nechala jí na kruh vycválat z kroku. Šla hezky odzadu, zároveň asi chápala, že dnešek bude trochu náročnější, šetřila silami, už neletěla jako šílená a tak jsem mohla brzy udělat pár úkroků tak, aby se Asie dostala na skok. Zvedl hlavu, našpicovala uši, úplně jsem viděla, jak jí to v hlavě chroustá – a začíná mít obavy. „Jen jdi, fešando.“ Promlouvala jsem na ní a lehce kývala mrkvovkou, abych jí zároveň trochu podpořila. Asie nakonec úspěšně, v živém a kulatém cvalu docválala ke skoku, podsadila zadky, zvedla předky, přehoupla se přes a nespokojeně hodila kozlíka, když jí ohodila voda, takže se pocákala ještě víc. Logika ženy.
Přesto jsem jí ale nadšeně pochválila, spokojeně jsem jí drbala, za ouškem, jakmile na zavolání přišla a už jsme jen při kroužení kolem sledovaly, jak si poradí ostatní. Nakonec jsme se pospolem vydali zpátky na akademii. „Ve třičtrtě na šest se sejdeme na nádvoří. Všichni koně připravené do terénu, vy ovšem budete mít i vesty. Všichni.“ Podíval se Jason po některých z nás, kteří jsme vesty neměli úplně v lásce. Ale odporovat se nedá, bezpečnost především, to je pochopitelný.
A pak začal trenér rozebírat jednotlivce. Všechny nás upozorňoval na to, co se z toho můžeme přiučit my, a co konkrétní jezdec. Bloodye především upozornil právě na Dekovu flegmatičnost a rovnou jí navrhl, že jí může ukázat pár cvičení do budoucího tréninku, které by měly podpořit Dekameronův respekt k překážkám a donutit ho lépe pracovat se svým tělem i na malých skocích. Co se mě a Asie týče, vyjádřil pochopení k tomu, že jsme jedna z mála drezurních dvojic a že tedy logicky bude ten styl skoku horší. Nicméně rovněž dodal, že i na drezuráka bychom mohli být lepší a já to chápala, poslední dobou jsme skoky opravdu zanedbávali. „Všimli jste si asi u Asie, že je velmi jistá v odrazech, na to je opravdu radost pohledět. To je právě z toho, že hlavně drezúrujete, přesně těmihle svaly se nosí ve shromáždění.“ To mě potěšilo z toho pohledu, že je vidět že jezdíme opravdu shromážděné a netaháme se po předku. Přece jen to byl odraz kvalitní práce a já tak i tuto napůl výtku brala jako jedničku s hvězdičkou. „Nicméně.“ Dodal rovněž Jason, „právě díky tomu, že na tomhle tolik neděláte, si není tak jistá v kramflecích. Bude to tedy hodně o tobě, hodně o tom, jak moc jí zvládneš podržet a jak moc ona ti bude věřit, že jí podržíš. Jsem si jistý, že až budeš v sedle, bude to vypadat o dost líp, zvládneš jí v lecčems opravit a dodat odvahu, když zrovna nebude úplně jistá. Do budoucna by to chtělo začít víc skákat, jak ve volnosti, tak makat na kavaletách, skokové řady, ale i třeba občas něco skočit jen tak na vyjížďce, nebo vyrazit na cross na lonž a na konci lonže jí nechat skočit jednu snadnou překážku, udělat z toho tak trochu rutinu. Víš přece, jak Asie nesnáší nezvyklé věci. Navkyni jí na to. Tenhle týden to samozřejmě nestihneš, takže na kurzu se soustřeď především na sebe a na to, do čeho jí kecat můžeš a co už ne.“ Pokračoval a v podstatě rekapituloval to všechno, čeho jsem si byla vědoma. Přesto jsem mu ale byla vděčná, občas takováhle lekce opravdu pomůže.
Pak se přesunul ke Clair. Pochválil jí, že je vidět, že je Pomněnka zvyklá na terén, zároveň že je vidět že je to paní skokanka, zároveň jí ale vytknul že ztratila trochu svaly. „S ní by bylo nejlepší občas sem zajít jen tak na ruce, projít se tu. Vím, že jste tu na podzim párkrát byly, ale te´d je tu přeci jen po delší době a tak sledovala ledacos kolem. Je hodně pozorná, někdy ale spíš k okolí, než k tobě, a to se zvlášť tady nevyplácí.“
A tak to pokračovalo. Connor jen poslouchal, občas něco dodal a jinak vypadal velmi spokojeně. „Bereš večer Písečka?“ zeptala jsem se ho, a on pokýval hlavou. „Tenhle týden bude náročný i pro něj, nemysli si.“ Usmál se. „Ale ty si to užíváš.“ Zkonstatovala jsem poměrně jasný fakt, protože se celej den tvářil jako kohout na dvorku. „A ty se divíš? Podobně, jako když mi ukazuješ jak s Asií děláš ze země.“ Odpověděl on jednoduše a já se tomu musela zasmát, to má pravdu
Vrátili jsme se tedy zpátky na Florestu a Asie dostala do vínku pořádnou očistu a masáž.
Na konci dne jsem přišla pro vranou do výběhu. Bylo před půl šestou, nejvyšší čas na to začít ji připravovat na kondiční vyjížďku. To je přece jen potřeba.
Odvedla jsem jí tedy do stáje, přinesla si všechny možné i nemožné serepetičky na čištění a pak enduranční sedlo, kamaše, botičky, uzdečka je samozřejmostí, podsedlovku vykrojenou a sama jsem se přezula do jezdeckých bot a připravila si rukavice, přilbu a vestu. Páteřák prý nestačí, takže si zase budu hrát na želvu.
Vranou jsem pořádně pročistila, zároveň si ale pospíšila, abych všechno stihla a nezdržovala, a pak jí nasedlala a připravila na jízdu. Samozřejmě i sebe, pak přišla na řadu uzdečka – a vyrážíme.
Před stájemi už stáli všichni – v rychlosti jsem pohlédla na hodinky. Tři minuty po tři čtvrtě. „Jak jinak“ rejpla si Blood, jelikož už se čekalo jenom na mě. „Ty něco říkej se svejma seminářema.“ Oplatila jsem jí to a už si zapíala nánosník, dotahovala podbřišák, stahovala třmeny a během chvilky jsem byla po vzoru ostatních v sedle. „Tak vyrážíme.“ Rozhodl Jason a pobídl klisnu kupředu. Nechala jsem všechny, ať se zařadí, a s vranou jsme byli někde uprostřed, těsně za Oliverem. Pobídla jsem jí, nechala jí vytáhnout krk, zároveň jsem jí ale měla na kontaktu a ruce v lokti do pravého hle a rozšířené tak, aby jí vybízely ke snížení hlavy. Uvolnila jsem se a snažila si uvyknout na o něco kratší třmeny, které jsem si vzhledem k náročnosti vyjížďky raději nastavila. Nechávala jsem si rozestup tak, abych viděla na konec ocasu Érota – který před námi se svojí výškou psobil dost obrovitě – a projelo se hlavní bránou kolem výběhů směrem k lesu. Vranou jsem nechávala si podkračovat, naopak jsem jí nedovolila moc spěchat, ale přitom jít hezky živě dopředu. Brzy jsme se dostali na hranici lesa a luk a zepředu se zoval signál, že budeme klusat. Počkala jsem, než naklušou postupně všichni před námi, přidržela si vranou sedem a nechala jí narazit do otěže, kdyby chtěla vyrazit – tohle se ale už odnaučila a tak byla moeje opatření zbytečná. Teprve když nalusal i Éros před námi, stiskla jsem zlehka holeně, zachovala kontakt na otěži a nechala vranou naklusat. Začala jsem vysedávat, v lehkém předklonu, co nejblíž k přední rozsoše. Asie šlapala hezky kupředu a natahovala nožky. Nechala jsem jí pořád ještě otěž dostatečně dlouhou na to, aby si natáhla krk, aby mohla mít nos před kolmicí, rozhodně ale ne nahoře jak žirafa a ruce jsem měla na rozšíření tak, že jí stimulovalo udidlo v koutcích huby ke snížení. Občas jsem přesedla tak, že jsem se přidržela koleny ve třmenech dvě doby, takže jsem změnila nohu, na kterou jsem vysedávala. Stačila jsem to jen dvakrát, a když jsem se užuž připravovala na další přsednutí, bylo nám oznámeno, že se bude přecházet. Zezadu začal postupně dvoudobý rytmus utichat, místo toho se ozývalo odfrkování a chválení koní a když i kobylka za námi přešla do kroku, ještě dvakrát jsem vysedla, ale ztěžka, narovnaná, lopatky dozadu, ramena dozadu a vraná už začala přecházet. Na třetí už jsem mohla zůstat v sedle, jít sedem na zlomek vteřiny proti pohybu a přitom jí obejmout holeněmi s vydrženou otěží, takže klisna přešla do kroku s aktivní zádí. „Hodná holka je to.“ Pochválila jsem jí po krku a pohlédla kupředu. Postupně přecházel celý lot jezdců do kroku a první už se zvedali do stehenního seu – následující úsek byl dobré posilování na zadek, občas sem jsem s Asií vyrážela. Byl by tedy nesmysl pobírat si otěže.
I já jsem se opřela o kolenní opěrky, zlehka se zapřela do tmřenů a zvedla se ze sedla jen do té míry, aby zadek nezatěžoval posedlí, stále ale byl v kontaktu a tak jsem nebyla nijak moc vysoko a stále jsem měla těžiště položené relativně nízko a tedy stabilní. Ruce jsem musela o něco více pokrčit, abych mohla stále udržovat kontakt, ačkoliv na povolené otěži, a když jsem klisnu střídavým pbízením holení v momentě zvedání zadní nohy donutila jít trochu víc pod sebe a trochu víc odzadu, spokojeně se do otěže natáhla, vytáhla krk a začala zabírat tak, že jsem to cítila i v tom stehenním sedu.
Kopeček mohl mít tak sto metrů, nicméně posilovačka hezká a tak když jsme se vyhoupli nahoře, psokojeně jsem klisnu podrbala po krku a sedla měkce do sedla. „Klušeme!“ „Už? To nám nedaj chvilku pokoj?“ odpověděla jsem jen polohlasem. Oliver mě ovšem očividně zaslechl, jelikož se otočil a jen prohlásil že kondiční vyjížďka je kondiční vyjížďka a že příležitostí by se mělo využívat. Moc jsem tohle moralizování nepochopila, nicméně plusové body si tím u mě rozhodně nenahnal. Nevadilo mi tedy, když se od nás začal v dvoudobém rytmu vzdalovat, ale chtě nechtě jsem i já musela vranou pobídnout a nechat jí vyklusat. To jsem jí dovolila na otěži, začala vysedat, na opačnou nohu než na jakou jsme předtím skončily a vypobídla jí do prostorného, svižného tempa. Asie očividně pochopila, že tohle bude náročnější vyjížďka, a začala šetřit energií. Byla prostě až moc chytrá Nicméně jsem jí musela chtě nechtě vypobídnout, ať se dobře uvolní, nerada bych aby zrovna na začátku kurzu crossu přišla se svalovou bolestí.
Etapa trvala dlouho a já si postupně začala kobylku brát lépe na otěž, jak mi dovolovala. Čas od času jsem brnkla do levé otěže a přizvedla jí v takovém směru, abych jí donutila ohnout hlavu doleva a jet chvilku v přistavení k levé ruce. Obvykle brzy přežvýkla, povolila v týlu a hlavu snížila. To přišlo hned povolení a velká pochvala, pak chvilku jsem jí nechala zase rovně, než jsem žádala to samé k pravé ruce Pomocí toho jsem jí nechala povolit v týlu, přijít na otěž, samozřejmě v kombinaci s vypobízením holeněmi, a jelikož jsme měly dostatečný rozestup, mohla jsem jí nechat vyjíždět vlnovky od jednoho okraje cesty k druhému, Nejdříve delší, mělčí, pak se postupně prohlubovaly a zkracovaly a celou dobu jsem si dávala pozor, abych vranou dobře přistavovala. Jelikož ohýbat začali v podstatě všichni, nijak jsme nepřekážely ani nezdržovaly a brzy jsem měla Asii hezky poddajnou, na pomůckách, vykelnutý hřbet a spokojeně přežvykující na udidle. Nicméně já sama jsem se už musela taky snažit aby to z mé strany bylo to pravé ořechové, jelikož už mě začínaly poněkud pobolívat nohy a zejména stehna. Nicméně bylo potřeba udržovat hezky živé tempo, takže jsem si netroufla nijak se uvolňovat. Díkybohu nakonec zepředu přišla vysvobuzující pobídka do kroku a tak jsem s vypětím všech sil Dobře, tak zlé to nebylo, ale vysednout dvakrát zpomaleně, ztěžka, a zároveň měkce a jasně bylo náročnější než obvykle, takže jsem byla ráda, když se povedlo a já mohla konečně sednout do sedla do prvního kroku… v kroku Nechala jsem Asii zase na chvilku otěž protáhnout, během pár kroků jsem jí ale v kombinai s vypobízením holeněmi nechala na otěž zase přijít – ona s uvolněným hřbetem a povoleným týlem klidně zvedala základnu krku bez toho, aby někde nějak zatuhla, a já na uvolnění přidala pár kroků v ustupování na holeň – pamatovala jsem přitom na nedávný trénink s Tomem, takže hezky pravidelně a noha, ke které kůň ustupuje, omezuje prostornost vykročení vnější nohy, aby jí pak vnitřní zadní zvládla překročit. Cítila jsem, jak e klisna hezky uvolňuje ve hřbetu a stačilo mi ustoupit párkrát ve směru rovně od jednoho okraje cesty k druhému. Když jsem se zařadila zpátky za Érota, ozval se zepředu pokyn pro další naklusání. Opět jsem zlehka stiskla holeň, udržela kontakt na otěži a to teprve když už Érotek odklusal. Začala jsem opět vysedat a nechala vranou jít hezky pod sebe. Celá grupabyla teď ve stínu stromů, nicméně mušky nám to o něco znepříjemňovaly – ale co už. Asie byla nastříkaná, já rovněž, a jak se zdálo, repelent působil. Takže my dvě problém neměly  Asie šla pořád docela živě dopředu, zároveň nehnala tak moc, jak se u ní někdy stávalo, a tak jsem se mohla soustředit na sebe. Přizpůsobovat těžiště terénu, podle toho jít někdy do předklonu, někdy přímo, přitom vysedávat co nejblíže přední rozsoše a co nejníž. Čas od času jsem si přesedla a netrvalo dlouho a stromy se rozestoupily a my se dostali – už krokem – na crossové závodiště. Jakmile všichni projeli dovnitř, mohlo se zase naklusat – a po prvních pár klusových už začal předek zaskakovat v cval. To jsem zesílila vysedání – stejné tempo, ale takové neoblomnější, a když jsem cítila, jak se Asie chce zhoupnout, ztvrdla jsem na otěži, takže při přípravě na cval do ní narazila a přešla zpátky do klusu. To už nacválal Érot, a to jsem si v hlavě srovnala – teď vysedám na levou přední, takže pravou zadní, to znamená že vycválat budeme na levou vedoucí. A posléze jsem při zasednutí provedla poloviční zádrž a s pravou holení za podbřišákem nechala Asii vycválat. Kobylka provedla pěkně prostorný, možná až moc prostorný Cvalový skok a já si jí ještě v pracovním musela poloviční zádrží stáhnout do středního rámce, ne do toho prodlouženého, který jsem jí svou chybou dovolila vytvořit hned po nacválání. Potom už jsem nechala holeně objímat koně, ruce ať jdou volně s pohybem a zvedla jsem se do stehenního sedu – jen tak vysoko, abych nespočívala takovou vahou v sedle, stále ale nějaký kotnakt mezi rajtkami a sedlem je. Díky tomu mi nevylítává těžiště tak vysoko, nepřevažuju Asii na předek a mám lepší stabilitu a kontakt.
Netrvalo ovšem dlouho a ozval se povel pro přechod do kroku. Většina lidí to brala s ohledem na lidi za sebou přes klus, stejně tak my – zasednout, poloviční zádrž, vydržet otěž, zesílit pomůcky, nechat přejít do klusu, párkrát vysednu a stejným postupem do kroku. Asii jsem zahodila otěže, ať se trochu vydýchá – respektive nechala vytáhnout, samozřejmě. A popořadě jsme začali najíždět na skok číslo dva, u kterého jsme se shlukli. Kluci přitom stáli po stranách skoku, sledovali a Jason občas prohodil nějakou poznámku. Connor všechno točil na telefon, asi aby věděli, kdo byl kdo, taky si to nemůžou všechno pamatovat
A netrvalo dlouho a byli jsme na řadě. Vranou jsem si vzala na otěž, spokojeně na ní přišla, odžvýkla si a já si poodjela od ostatních tak, že když jsem pak po poloviční zádrži dala pobídku do cvalu, mohla jsem vranou kolem vnitřní holeně vnější otěží vyvést na velký kruh a udělat si z něj dobrý nájezd. Porovnala jsem si jí hezky pod sebe, na pomůcky, cítila, jak jde hezky odzadu a jelikož byl skok šířkový, přes poloviční zádrž jsem jí nechala protáhnout rámec a tím i tempo. Tím pádem jsem vyjela rukama víc po krku klisny a zároveň jsem se přesunula do stehenního – nicméně rajtky se pořád dotýkají sedla. A protože vraná nijak nebojovala a šla dobře, nechala jsem jí z kruhu vyjet směrem na skok. Holeně objímají koně, rámují ho spolu s otěží, zároveň udržuji otěží kontakt, aby se Asie nerozpadla a nevylítla kupředu víc, než je nutné, holení si jí srovnám tak, abychom najížděly skutečně kolmo a na střed skoku – je to obzvlášť důležité, jelikož tento skok není až tak široký a není ze stran nijak chráněný žádnou optickou bariérou která by koně mohla odradit od úmyslu vyhnout na tu nebo onu stranu. Nicméně Asie skoky moc nevyhýbá, takže toho se tolik nebojím. Promlouvám na ní, zčásti kvůli dodání kuráže, zčásti na zklidnění, aby nevylítla moc dopředu, a sleduji dráhu před námi. Cvalové skoky by nám měly vycházet, jsme už kousek před skokem, odpočítávám čtyři, tři, dva, jedna, podpořující pobídka a cítím, jak se Asie přenáší přes skok. Jdu spolu s ní, nechávám jí ať mi vytáhne ruce o něco dál po krku, ať si ho může vytáhnout a vyklenout se, přidržím sel épe koleny, snažím se mít holeně pod sebou, nezvedat zadek ze sedla víc, než je nutné, a chvilku poté, co se Asie přehoupne přes nejvyšší bod zase se vracím zpátky z vytažení, opřu se torchu víc do třmenů, opřu ruce Asii o krk, abych jí ani nebuchla do zad, ani neškubla v hubě, po dopadu předních jí nejprve nechám vycválat, než dosedám do sedla a vybízím jí od skoku. Cítím, že jsem musela až moc přemýšlet, moc jsme vyšly ze cviku, vážně moc.
Jason nicméně neříká nic a tak Asii nechám odcválat dál od skoku, než dosedám, a přes poloviční zádrž jí nechám přes klus přejít do kroku. Pochválím, zahazuju otěž a čekám blouděním kolem v kroku, než doskáče zbytek.
Zanedlouho poté se opět seřadíme za sebou, do původního pořadí, a vydáváme se zase pryč. Po chvilce v kroku se opět zaskakuje do cvalu – Zasednu na vnější sedací kost, vnější holeň za podbřišák, vnitřní otěž lehce nabídnu a Asi vycválá hezky kulatě zatímco vnější otěž udržuje rámec. „Pašanda!“ chválím jí a jdu do stehenního. Pěkně živé tempo, Asie je sice dorbnější, ale chody má prostornější, takže koním bez problémů stačí a já si jen zvykám na ten pocit svižnějšího tempa. Hlídám rozestup, zároveň kulatý cval a stáčíme se s celou grupou do lesa. Tady už je o něco hlubší povrch, nechávám proto Asii hezky zvedat nohy, uvolňuju jí hřbet, ale jinak jí do toho moc nekecám, nechci, aby si uělala něco se šlachami. Vycváláváme teď zase na opačnou nohu než předtím, aby se i to trochu prostřídalo, ale cvalový úsek není až tak dlouhý a brzo se dostáváme z lesa směrem ke startovnímu boxu. Tady se opět přes klus dostáváme do kroku, Necháváme koním delší otěž a zahajuje se krokovací etapa směrem domů.
Při té se na mě otočí Oliver. Moc se mi to nelíbí, ale co už. „Můžu?“ zeptá se trochu podezřele opatrně a na moje přikývnutí se zařadí vedle nás – o něco dál, asi ví že Asie kouše. A nebo si pmatuje, že koušu já „Sledoval jsem vás při skoku.“ Podotkne a aniž by čekal na nějakou mojí reakci, pokračuje, „Je vidět že moc neskáčete. Nechtěla bys s tím někdy v budoucnu trochu pomoct? S koňmi jako je Asie jsem už pracoval a ačkoliv to nikdy nebude šampion, dá se s tím ledacos udělat.“ Rozhodla jsem se ignorovat jeho tón „máš netalentovanýho koně“ a slušně pokývnout hlavou a odpovědět, že už máme naplánovanej tréninkovenj plán s Connorem. „Nojo, ale ten většinou nemá čas a trénuje s tím svým. A ti jsou přece jen vyšší liga na to, abyste je nezdržovali. Já s Érotem ještě pořád nemůžu makat tolik jak bych chtěl, nikdo mu tady neudržoval kondičku, ale tím pádem můžeme nějakou dobu trénovat na vaší úrovni.“ … teď už jsem ho málem pokousala. Nicméně jsem nakonec vyloudila sladký úsměv, poděkovala za nabídku a slíbila, že to promyslím. Vypadal trochu dotčenej tím, že okamžitě nadšeně nesouhlasím, ale… to už je jeho problém.
Snažila jsem se jeho přítomnost ignorovat po zbytek cesty domů a místo toho myslela na to, co všechno si musím do zítra zopakovat. Je toho hodně. Víc, než by se mi líbilo, vážně jsem toho dost zapomněla.
Po dojezdu na Florestu jsem kobylku ještě v uvazišti odsedlala, oduzdila, promasírovala hřbet osprchovala jí nožky a dala jí odpocku. Teprve po večeři jsem jí ještě došla deku sundat a lépe jí vyhřebelcovat, protože čistit zpoceného koně v podstatě nemá smysl. Dala jsem jí na noc zateplovací kamašky a nechala jí tak. Zítra to bude ještě náročnější 

leana+collen: 1. DEN KURZU CROSS-COUNTRY

"Tady taky nejsou, sakra, kam jsem je mohla dát?" Prohrabávala jsem se skříní v šatně, hledajíc neoprénové boty ze sady na cross, když si někdo za mnou odkašlal a já leknutím vyletěla dva metry do vzduchu. "Mell?" Otočila jsem se a spatřila Jennifer. "Ježiš, to se dělá takhle mě děsit?!" Zasmála jsem se a opřela se o skříň.. "Co tady šátráš? Za patnáct minut máme být na nádvoří.." "Já vim, ale nemůžu najít neoprenové boty ze sady na cross. Už jsem prohledala celou skříň a nikde nejsou.." Postěžovala jsem si. "Zkusila si se podívat do skříňky v sedlovně?" Zeptala se. "Ne! To je pravda, ale zase, proč bych je tam dávala..." Vydala jsem se do skříňky v sedlovně. Odemkla jsem ji a jako první uviděla boty.. "Aha.." Zkonstatovala jsem a rychle se přezula. Rovnou jsem vzala i provazovku, chrániče na nožky, botičky a lonž. "Ještě, že jsem Calla vyčistila předtím než jsem šla hledat ty boty.." Poté jsem se rychle vydala Callatose připravit a pak jsme rychle zamířili na nádvoří. Stihli jsme to jen tak tak. Už se vycházelo na crossovou dráhu. Zařadila za Cassie s Gentlemanem, samozdřejmně jsme dodržovali bezpečný odstup. Při cěstě dával Jason menší rady a tipy těm, co absolbují kurz poprvé. Já už jsem to jakž takž znala z loňska. Když jsme dorazili na crossovou dráhu, nejprve Jason začal s teorií. "Nejprve si řekneme něco o teorii a poté si koně opracujete na obě ruce a dáte si práci na přechodech. Poté začneme se skůčky. Tak k té teorii:
Název Cross-Country se přijal pro označení skákání přes pevné překážky v přírodním stylu v otevřené krajině. Překážky jsou narozdíl od parkurovích pevné, dost tvrdé a připevněné na místě, takže když o ně kůň škrtne, nespadnou, ale kůň se praští. Takže sebemenší chyba, může koni způsobit zranění. Proto jste měli za úkol koně vybavit chrániči a botičkami z nové sady na kros. Pro Cross potřebujete mít dobrý instinkt a odvahu. Ještě k té bezpečnosti, pro kros je lepší, ne-li nutné zkrátit třmeny ještě o něco víc, než pro parkur. Chápu sice, že pro některé z vás to může být nepříjemné, hlavně pro drezuráky, ale pomůže vám to zvládnout koně i ve vyšší rychlosti a co si budeme povídat, spousty koní je v terénu plných energie a dají se těžko udržet. Mnohdy je i výhodnější naučit se udržet lehký sed déle a udržovat s koněm společné těžiště ve cvalu, ale jako je to u všeho, samy víte, co vašim koním vyhovuje. Kromě toho je v krosu běžná nepředvídatelnost terénu, na což musíte brát zřetel, mírnější i prudčí kopečky, svahy, vodní plochy. A samozdřejmně i počasí je třeba brát v potaz a podle toho také přizpůsobit tempo a rychlost jízdy, podobně jako v terénu. U krosu je také velice důležitý správný nájezd na překážku. To už si ale povíme později. Takže teď běžte koně pořádně rozehřát a za chvíli se tu sejdeme a vydáme se k první překážce." Zavelel Jason nakonec a já jsem se s grošáčkem odebrala na nedaleký travnatý prostor u jedné z překážky. Odmotala jsem lonž a zamlaskala. Jelikož Jennifer měla valáška minulý týden na záskok na lonži, neměla jsem obavy, že by byl až moc divoký, ale přeci jen jsem si ho hlídala. "No tak.. Nikam nežeň! Jennifer mi říkala, že si jí pěkně zlobil na lonži!" Houkla jsem na valáška a trochu ho zpomalila. Po jednom kole snížil grošovaný hlavu a po druhém kole jsem ho obrátila na druhou ruku a nechala ho znovu obejít dvě kola. "A klus!" Mlaskla jsem. Callatos zvedl hlavu, poskočil do strany a vyklusal. "Houu. Takže kroook." Řekla jsem klesajícím hlasem. Callatos se na mě podíval jako by říkal: "Co jsem provedl?!" a přešel do kroku. "A teď hezky v klidu vyklušeme znova. Tak pojď.. Klus!" Mlaskla jsem a grošáček nyní v klidu naklusal. Po jednom kole si dal zase hlavu dolů a šel více odzadu. Po druhém kole jsem ho obrátila a nechala ho v klidu naklusat. Po dvou kolech jsem ho pobídla do cvalu. Nyní už se poučil a vycválal v klidu. "Tak je hodný." Pochválila jsem ho. Když obcválal jedno kolo, zbrzdila jsem ho do klusu a po chvilce ho znovu nechala vycválat. "Houu, kluuus." Pískla jsem a valášek stočil jedno ucho ke mně a přešel do klusu. Čtvrt kola jsem ho nechala v klusu. "Á hop!" Mlaskla jsem a pobídla grošovaného do cvalu. Valach frknul a vycválal. Po dalším kole jsem ho obrátila a nejprve ho nechala kolo v pravidelném klusu a poté ho pobídla do cvalu. Zase jsem ho po jednom kole nechala čtvrt kola klusat a poté ho znovu pobídla do cvalu. Po dalším kole jsem ho nechala jít chvilku v kroku a poté jsme se vydali zpět k ostaním a poté jsme vyrazili k překážce 22, neboli Malá zahrádka. Mezitím co jsme si s koňmi překážku prohlíželi, Jason nám o ní začal říkat potřebné informace. "Tahle překážka je asi nejjednoduší co tu máme. Povrch před i za ní je rovný a travnatý, takže pozor je třeba dávat jen když je po dešti, což naštěstí dnes není. Je to nízká překážka a nijak zvlášť široká také není. Navíc pokud kůň udělá chybu, ještě mu to projde, protože jeho nohy křovím projdou. Kdyby zachyboval na pevné překážce, už by to narušilo jeho rovnováhu. Tak a teď si to jedna po druhé s koněm přeskáčete, nejprve jednou a pak znovu z druhé strany.. Takže Bloodye, začneš, a po ní půjde Kitty." Všichni jsme odstoupili od překážky a nechali Blood prostor, aby mohla svého koně na překážku navést. "V klidu Calli..." Šeptla jsem na grošáka, který si znuděně hrábl kopytem do země. Všichni jsme sledovali Blood s Dekameronem. Hnědý valach se bez velké námahy zvedl nohama od země, ale pouze tak, aby se přenesl přes dřevěná břevna a jeho nohy proletěli křovím. Nikomu z nás neušlo několik né moc lichotivých poznámek od Blood na účet Dekamerona, ani Jasonova poznámka, že má Blood hnědáka na skok navést znovu. Nyní už hnědák skok překonal správně, ale vypadal u toho stále znuděně. "Tak, dobře. Tady jste mohli vidět jednu věc, na kterou si musíte dávat pozor – někteří koně nemají ke skokům takový respekt a ačkoliv takovéhle překonání neudělá takřka nic s jejich rovnováhou nebo pohybem, je brané jako chyba. Jsou jiné překážky, kterými kůň proskočit může, jiné ale musí překonat opravdu přes. Tak, teď Kitty a po ní půjde Clair." Jason to bral podle toho, jak dlouho jsme tady, což znamenalo, že po Clair bychom měli jít my. Clair s Pomněnkou neměly žádný problém, koneckonců, jsou to parkuračky. "Dobře Clair, teď Izzy.." Řekl Jason. Počkat.. Izzy? Neměla jsem jít já? No, počkám koho řekne po Izzy a uvidím. Tahle dvojce se přes překážku taktéž přenesla bez obtíží. "Izzy taky dobře.. Tak teď Cassie.." Řekl a to už jsem se ozvala i já. "Počkej Jasone, nezapomněl si na nás?" Zeptala jsem se. "A jo, Mellyso, promiň. Tak pojďte." Došla jsem s valáškem blíže ke skoku a stoupla si bokem k překážce. Houpla jsem okami lonže grošákovi k boku, čímž jsem ho navedla na kruh a mlaskla. Call vyklusal hezky svižně , možná až moc. Pískla jsem, a klesla hlasem. Grošák ke mně natočil ucho a zpomalil. Nechala jsem ho jednou obklusat si kruh tímto tempem a poté ho pobídkou nechala nacválat. "A hop!" Houkla jsem a mlaskla. Už jsem udělala několik kroků k překážce, aby nám vyšel nájezd. I když Jason říkal, že není nutné skákat středem překážky, věděla jsem, že grošák to tak má raději a vždy si dával záležet, aby středem překážky skákal. Měl jedno ouško natočené ke mně, druhé na překážku. Bedlivě ji sledoval. Snížil hlavu, protáhl skoky a já už věděla, že je to až příliš. Nicméně, už jsem ho nebrzdila, byl asi šest cvalových od překážky. Asi jeden, nebo dva cvalový od překážky si Callatos poskočil, udělal ještě jeden skok k překážce a odrazil se. Ve výsledku to vypadalo i celkem dobře. Přes překážku se přenesl kousek nad křovím a po doskoku pokračoval svižně dál "Mell, ještě jednou.." Houkl na mě Jason a já jsem s přikývnutím valacha navedla znovu na překážku. Tentokrát jsem pískla a valach cvalové skoky zkrátil. Byl stejně soustředěný jako předtím. Jedno ouško na mně, jedno na překážku. Snížil hlavu, šel hezky odzadu a cvalové skoky už neprodlužoval. Věděla jsem, že nyní mu to výjde a také že ano. Odrazil se a ještě s menší rezervou překážku překonal. Slovně jsem ho pochválila a nechala ho asi šest cvalových docválat a poté ho zbrzdila do klusu a zavolala k sobě. Kousek u mně přešel do kroku a zastavil. Podrbala jsem ho za ušima a v rýze pod spodní čelistí. "Pašák..." Pochválila jsem ho a otočila se na Jasona. "Tady to bylo podobné jako u Asie. Callatos na překážku také hnal, ale narozdíl od Asie je na skocích zkušenější a taky si to pořešil sám a odskočil ve výsledku celkem hezky. Druhý pokus už si Mellysa pohlídala a nenechala ho letět. Také jste si mohli všimnout tu komunikaci mezi nimi. Callatos si snížil hlavu, můžeme říct, že si počítal cvalové skoky, jedno ucho měl natočené na překážku, ale druhé na Mellysu. Dával tím najevo něco jako: "Ano počítám si to sám, ale jestli k tomu něco máš, poslouchám tě." Mell ho však při prvním pokusu nebrzdila, asi jsi ho nechtěla moc rušit, když byl kousek od překážky, ale poté kdy najížděl na skok znovu, byl stejně soustředěný a Mellysu hned poslechl, zkrátil cvalové skoky a krásně mu to pak vyšlo. Takže Mellysa ví na co dávat pozor že..." koukl na mě a já přikývla. "...a teď může jít Cassie." Odvedla jsem valáška stranou a pohladila ho. "No to víš, že jo.. Pašák seš.." Podrbala jsem se a sledovala ostatní. Brzy měli všichni odskákáno a šlo se z druhé strany. Ta se nám nyní vydařila na první pokus. Chodila jsem s Callem okolo aby nezatuhl a nenudil se, nebyla jsem jediná, zahlédla jsem i Kitty s Asií, jak se procházejí. Poté co znova všichni odskákali jsme šli na další překážku. Překážka číslo devět. Matně si vzpomínám, že loni jsme jí také skákali, ale vypadala jinak... Á už vím, chyběli jí ty žebříky po stranách.. No bylo logické, že je pro dnešek sundali, když máme koně na lonži, asi by to nebylo moc bezpečné. Pár koní se ke skoku odmítalo přiblížit. Grošáček nepatřil mezi koukavé koně a tak jsme si skok jen připoměli z loňska, obešli ho ze všech stran a pak chodili kousek dál od ostatních v různých osmičkách, kruzích a podobně. Jason mezitím podával info o skoku. Byl to skok šírkový, takže je třeba správný odskok, musí se víc protáhnout rámec a taky.. Skok je hodně profilový, takže je třeba koně ve skoku podpořit. Ale já věděla, že valášek neřeší profily, a tak to budeme mít oproti jiným podstatně snažší . Zase jsme ale měli problém s nájezdy.. Každý máme něco Když přišla řada na nás, zase jsem si stoupla bokem k překážce a navedla valáška na ní. Cválal nyní krásně pravidelně, jedno ucho na překážku, jedno na mně. Snížil hlavu a poté jí dal zase nahoru. Měl soustředění pohled. Počítala jsem skoky. Tři..,dva..,jedna..! Mlaskla jsem, grošáček se mohutně odrazil, víc než normálně, natáhl rámec a elegantně dopadl za překážku. Slovně jsem ho pochválila a po chvilce zbrzdila do klusu. "A krook." Valášek přešel do kroku a já ho začala pomocí smotávání lonže stahovat k sobě. "Dobrý Mell, jen pro příště mu trochu povol lonž, nebo v sedle zase nech proklouznout otěže, aby mohl natáhnout rámec a překážku v pohodě zvládnout. Tak Cassie, pojď." Odešla jsem s Callem stranou a procházeli jsme se. Netrvalo dlouho a šli jsme skákat znovu z druhé strany. Tentokrát jsem nechala valáška nacválat z kroku při odskoku zvedla lonž a trochu ji nechala proklouznout ve své ruce. "Vypracujte ještě trošku skokový styl, ať to nebre všechno tolik zádama, ať to rozloží i do krku a bude to moc dobré." Řekl Jason a já přikývla. No jo, drezuráci to maj v tomhle trochu těžší a navíc jsme dlouhoo neskákali a já byla ráda, že Callatos je vůbec ochotný se mnou ten kros dělat. Zamířili jsme k překážce 10, kde jsem CAlla nechala trochu vyčvachtat ve vodě a poté jsme šli k překážce osm, kde jsme se procházeli a za nedlouho tam dorazili i ostatní. Zase Blood, Kitty, Clair, Izzy a pak já. Stoupla jsem si k překážce číslo jedna. Mlaskla jsem a z kroku valáška nechala nacválat. Udělala jsem schválně delší nájezd, abych mu mohla korigovat tempo. Pískla jsem a přidala hlas. "Houuu...V kliduu.." Řekla jsem. Callatos zkrátil cvalové skoky a jel rovně na vyšší překážku. Před překážkou jsem mlaskla a viděla jak se mu podsunuje záď a odráží se. Zvedl přední nožky a přehoupl se přes překážku. Jakmile doskočil hned se vrhl do vody. Chvilku jsem ho tam nechala rachtat a mezitím přeběhla k další překážce. Mlaskla jsem, a navedla ho k výskoku z vody. Moc se mu z ní nechtělo, ale šel. Jakmile vyskočil z vody, dvakrát jsem mlaskla a navedla ho na druhou překážku. "Áno správně.. Pojď.." Podpořila jsem ho, když se hned po výskoku z vody vydal na překážku. K překážce to bylo pár cvalových. Znovu jsem počítala a pak mlaskla. Call podsunul záď pod sebe, zvedl přední nohy a odrazil se. Viděla jsem na něm velkou soustředěnost a nadšení. Tohle potřeboval, zvednout adrenalin a zase najít chuť k práci . Kousek za překážkou jsem ho zpomalila do klusu a poté jsme došli k Jasonovi a ostaním. "Dobré to bylo, jen při tom seskoku do vody opatrně, ať se do ní tolik nevrhá, aby mu to tam nepodjelo.." Šli jsme se s valáškem procházet a když přišel čas, skočili jsme si skok znovu, akorát z druhé strany. Nyní jsem ho po doskoku z první překážky brzdila, aby skočil v klidu do vody a poté jsme opět skočili vyšší ze dvou překážek. Věděla jsem, že nižší by flákal, takže je lepší skákat vyšší. Následně jsme se opět procházeli a když všichni odskákali, vydali jsme se všichni zpět na florestu. "Ve třičtrtě na šest se sejdeme na nádvoří. Všichni koně připravené do terénu, vy ovšem budete mít i vesty. Všichni." Oznámil ještě Jason na nádvoří a poté jsem se s valáškem vydala do stájí. Vše jsem z něj sundala a poté ho odměnila pořádnou masáží.

Tentokrát jsem byla na nádvoří v čas. Srovnala jsem si vestu a trochu se ošila. Neměla jsem jí moc ráda, ale co se dá dělat. Zkontrolovala jsem valáškovi chrániče, dopla sedlo a nánosník, stáhla třmeny a vyhoupla jsem se do sedla. Zařadila jsem se za Gentlemana, před kterým jela Izzy s Meteorem. Za mnou jel Oliver a já doufala, že je nebudeme s mým 166 centimetrovým valáškem moc brzdit. Ale tak, sice je malej, ale rychlej je jako motorová myš . Tedy aspoň to říkala Cass, když ho měla na záskok. Jakmile se Gentleman před námy vydal kupředu, chvilku jsem počkala, abychom měli rozestup a následně stiskla holeně a grošáček se s nadšením vydal za hřebcem. Otěže jsem mu nechala volné, aby si mohl vytáhnout krk a protáhnout se. Projeli jsme hlavní branou kolem výběhů a směřovali k lesu. Připadala jsem si trochu stísněně s kratšími třmeny, které jsem si pro tuto vyjížďku nasavila. Netrvalo dlouho a my projeli kolem vinic za kterými jsme vjeli na hranici lesa a luk. Zepředu se ozval signál, že naklušeme. Počkala jsem, až Gentleman před námy nakluše a následně jsem stiskla stáhla břišní svaly, objala valáška holeněmi, čímž jsem ho upozornila, že se bude něco dít a následně stiskla holeně a vyklusali jsme. Začala jsem vysedat, nyní na pravou přední a levou zadní. Po zhruba sto metrech jsem zůstala o jednu dobu déle nad sedlem a poté jemně dosedla. Valášek snížil hlavu, ale stále šel hezky od zádě a nespadl na předek. Po zhruba 300 meterech jsme přešli do kroku. Pohlídala jsem si, kdy Oliver s Érosem přejde do kroku, poté jsem zasedla, stuhla v pohybu a grošovaný přešel do kroku. Před námy se objevil krátký, ale prudký kopeček. Opřela jsem se víc do kolen, předklonila se a zvedla zadek ze sedla, aby mu tohle těžší stoupání co nejvíce ulehčila. Hned jak jsme kopeček vystoupali se ozvalo: "Naklušeme!" Jen jsem vykulila oči a povzdechla si. Za sebou jsem uslyšela jak Oliver něco říká Kitty, ale já už se připravila pro vyklusání. Poté co vyklusala Cassie před námy jsem stiskla holeně, zamlaskala a valach radostně vyklusal. "No, teď tě to baví, ale uvidíme za chvíli.." Poznamenala jsem směrem k valachově uchu. Vysedala jsem více dopředu než nahoru, jako vždy. Po asi 100 metrech jsem přesedla a takto jsem poté přesedala pravidelně. Když jsem cítila, že valášek jde více od zadu a začíná mi trošku hnát, zabrnkala jsem prsty na otěž, nechala ho odžvýknout a o zarážku si je zkrátila. Chvilku na to jsem přizvedla pravou otěž, pohrála si s ní a přistavila si ho k pravé ruce. Dbala jsem hlavně na to, aby se správně ohnul, odžvýknul si, uvolnil se a chvilku takto šel. Poté jsem ruce dala zpátky vedle sebe a nechala ho chvilku jít rovně. Počítala jsem stromy okolo nás a když jsem napočítala desátý, přizvedla jsem levou otěž, porhála si s ní mezi prsty. Grošáček si odžvýkl a pěkně se ohnul. "Hodný.." Pochválila jsem ho a chvilku ho nechala zase jít v ohnutí. Poté jsem ho nechala jít rovně a znoovu si přesedla. Zabrnkala jsem prsty na otěž a o zaražku si je opět zkrátila. Chvilku jsme šli zase rovně a já poté začala s valáškem vyjíždět vlnovky od jednoho okraje cesty ke druhému. Měli jsme dost velký rozestup a navíc i ostatní své koně ohýbali a tak jsme nijak nepřekáželi. Udělali jsme si pár vlnovek a pak jsme se vrátili do řady. Opět jsem přesedla a už jsem cítila, že valášek je už mnohem více uvolněný, spokojeně přežvykoval udidlo a já jsem si ještě zkrátila o jednu zarážku otěž. Už mě začínali pobolívat nohy, naštěstí brzy přišel zepředu signál do kroku. Počkala jsem opět až Oliver přejde s Érosem do kroku a poté jsem zasedla, stuhla v pohybu a zároveň stále měla holeně přiložené a jakmile grošáček přešel do kroku jsem ho pobídla, aby se nezačal courat. Zašli jsme hlouběji do lesa a najednou začali otravovat mušky. Ještě že jsem sebe i valáška nastříkala repelentem. Byla jsme ráda, že jsme hlouběji v lese, byl tu chládek a příjemně. "Naklušeme!" Ozvalo se zase. "Bože.." Šeptla jsem a stiskla holeně. Přidržela jsem si valáška sedem a otěžemi aby nevyletěl a pak začala vysedat. Pravidelně jsem přesedala. Netrvalo dlouho a my se dostali na krosou dráhu. Tam jsme se všichni zase zařadili do konvoje a naklusali. Následně jsme všichni nacválali. Zůstala jsem v pracovním sedu a trochu jse msi pohrála s otěžemi. "V klidu myšíí.." Řekla jsem valáškovi a ten na mě natočil uši a zpomalil. "Hodný.." Pochválila jsem ho a následně jsem sledovala kam jedeme. Blížili jsme se ke skoku číslo dva. Přešli jsme do kroku a čekali až na nás příjde rada. Když ho skočila Cassie s Gentlemanem, navedla jsem Callatose na střed překážky. Byla to taková lavička. Takže šířkový skok. Holeně jsem měla stále přiležené na jeho bocích, rouce rovně a nechala jsem otěže prokluzovat mezi prsty aby si valach mohl snížit hlavu. "V kliduuu..." Šeptla jsem, aby tolik nehnal. Zkrátil cvalové skoky a jel kolmo na překážku. Kousek před ní jsem mlaskla, grošovaný se odrazil. Šla jsem s pohybem koně, opírala se o kolenní opěrky, ruce posunovala dopředu po krku. Nad skokem jsem se pomalu narovnala a dívala jsem se dopředu daleko za překážku. Při doskoku jsem se zapřela do vnitřní strany stehen, pánev posunovala pod sebe. Valášek doskočil, já jsem zasedla a po prá cvalových ho zbrzdila do klusu a do kroku. Chodila jsem s valáškem po okolí a poté jsme se zase zařadili do konvoje a pokračovali krokem dál. Po chvíli se však znovu nacválalo. Zvedla jsem se do stehenního sedu a natočila valáška pomocí holení k lesíku na oranici. Byla pokropená aby tolik neprášila, ale kvůli tomu byla zase hlubší. Zůstala jsem ve stehenním sedu a jen hlasem kontrolovala to aby grošovaný nezrychloval. Oranice byla dlouhá. Asi v polovině, najednou valach škobrtl a uskočil do strany. Jelikož jsem byla ve stehenním sedu, rovnováha se mi držela dost blbě. Převážila jsem se doleva, ale stihla jsem se pravou rukou chytit hřívy. Callatos začal trochu panikařit. "Houuu, v kliduuu..." Volala jsem na něj a pískla i když hlas se mi dost klepal. "V klidu hochu." Zaslechla jsem vedle nás hlas Olivera, který s Érosem cválal vedle nás. Chytil Grošáček se podíval na Érose a začal zpomalovat. Já jsem se v tu chvíli natáhla zpátky do sedla a vrátila se do stehenního sedu. "V pohodě Mell?" Zeptal se. "Jo, já jen jsem si nevšimla, že tam CAll může škobrtnout." Odpověděla jsem a navedla valacha zpět do řady. "Tak příště sleduj cestu.." Řekl Oliver a zařadil se zpět za nás. Z oranice jsme zatočili doleva a mířili nahoru po kopci až k opracovišti na krosové dráze. Tam jsme přešli do klusu. Povolila jsem valáškovi otěže a až do výjezdu z krosovky jsme klusali. Následně jsem zasedla, stuhla v pohybu a přešli jsme do kroku. Zahodila jsem otěže a zbytek cesty na Florestu jsme došli v kroku. Na nádvoří jsme seskočili z koní. Strašně mě boleli nohy. Vytáhla jsem třmeny, rozepla nánosník, povolila sedlo a zavedla šimlíka dovnitř.

firai+galaeth: 1.den kurzu C-C
Mrkla jsem na hodinky, dneska začal kurz crossu, první den. A po dnešní ranní kulišárně, musela jsem se usmívat, jen byla škoda, že jsem neviděla, ale Blood bude večer v jídelně vyprávět Trošku jsem byla vynervovaná. Mrkla jsem se na Cassie. ,,Alespoň nejsem sama, kdo dělá kurz poprvé. ,,No, my dvě jsme jediné.“ Zasmála se zrzka a já se ušklíbla. ,,Jojo, ty věci jsou krásný.“ Usmála jsem se a nazula si neoprenky, krásné a nové a všechny věci taktéž. I s Cassie jsme to odnesly do stáje a uložily do sedlovny. Vzala jsem botky z nové sady, šlachovky, strouhavky, parelku, lonžku, čištění a hurá k boxu. Po snídani a i hnědčině snídani jsem ji mohla vyvést před box na parelce, podrbala jsem ji. ,,Huhu holka, poprvé nás čeká takhle velká akce.“ Usmála jsem se. ,,Ikdyž skijoring byl taky velká akce.“ Usmála jsem se, pohladila ji a ještě skočila pro mrkvovku. Gal pofrkala a já se usmála. Podrbala jsem ji na kštici a pustila se do čištěníí. Pořádně jsem ji vyčistila a vrhla se narychlo do zapletení ocasu, aby byl o trochu výš a zapletla hřívu do copánků. ,,Krasavice jsi.“ Políbila jsem Galaxii a nasadila šlachovky, strouhavky a botičky. Za patnáct minut byl sraz, nasadila jsem si rukavice a všimla si, že Call v boxe. Mřimhouřila jsem oči. ,,Malej moment Gal.“ Pohladila jsem hnědku a šla do šatny. Odkašlala jsem si. Dívka vyletěla dva metry nahoru, jak se lekla. ,,Mell?“ Začala jsem se smát. ,,Co tady šátráš? Za patníct minut máme být na nádvoří..“ Smála jsem se a nervozita pomalu odpadávala. ,,Já vim, ale nemůžu najít neoprenové boty ze sady na cross. Už jsem prohledala celou skříň a nikde nejsou..“ Postěžovala si mi, jako bych jí je schovala ,,Zkusila si se podívat do skříňky v sedlovně?“ Podívala jsem se na ni, protože Mell byla prostě nepořádná ,,Ne! To je pravda, ale zase, proč bych je ta, dávala…“ Mell šla do skříňky v sedlovně a co tam nenašla svoje boty. Galaxku jsem si přepla na lonž a ještě z tašky s čištěním vytáhla repelent a nastříkala hnědku, jen tak preventivně. Pak jsem s ní šla ven na nádvoří, kde se již hromadila většina lidí s koňmi. Pohladila jsem hnědku po krku a pousmála se. ,,Poslyš Jenn, jste tu nejmladší, co se věku koně týče, takže budeš potřebovat hodně trpělivosti a hlavně dávej pozor při teorii.“ Přišel ke mně Jason. ,,Dobře, taky nejsem na tom psychicky nejlíp, trochu se obávám, ale myslím, že my dvě to zvládnem, viď, holka.“ Usmála jsem se a podrbala hnědku po krku. Jas se usmál a šel dál, konečně dorazila Mell, já šla jako poslední za ostatními, hladila jsem Galaxii po krku a mluvila k ní, možná trochu dětinské, ale mě i hnědku to celkem uklidnilo. Zaposlouchala jsem se do povídání Jasona, které bylo dosti slyšitelné. ,,Víte, že je cross dost svižnou a náročnou disciplínou. Podobá se parkuru, kde jde taktéž o čas, ale musíte si uvědomit, že nemáte takové prostranství nabrat skutečně velkou rychlost. Cross má ovšem nejen sprintové části, ale i vlnitý terén a pokud budeme myslet na víc, a tím se musíme zabývat především, překážkami, na kterých se nesmí udělat chyba. Jsou to pevné, masité a zkrátka neuhnou, když kůň o ně škobrtne. Často mívají tvar odpovídající křivce skoku koně, proto se přes ně skáče velice příjemněji. Když se na ně ale podíváte, vidíte, že není vidět místo odskoku, tudíž koně z nich mají respekt, potřebujete znát svého koně nazpaměť a mít koně, který vám důvěřuje.“ Jase se trochu odmlčel, protože jsme vyšli kopeček, který vedl pomalu ke crossovému areálu. ,,Nejde jen o to, že koně potřebují mít velkou zásobu kondice, ale tu musíte mít taktéž i vy, tratě jsou velmi náročné. Musíte si také ujasnit, zda se do crossu chcete pustit, protože jak jistě víte, cross je nebezpečný, když se nedělá pořádně s určitou morálkou k tomuto jezdeckému odvětví. Mimo helmu je povinné nosit bezpečnostní vestu, proto dbejte na to, že když nejste zvyklí na svižnou jízdu v terénu a v tomto tempu byste se báli skákat, není pro vás a vašeho koně cross country zase tak dobrý nápad. O všech vašich myšlenkách a zaváháních ví kůň dřív, než vy sami a to může vyvolat opravdu těžké důsledky.“ Došli jsme k areálu a vešli společně všichni dovnitř. ,,Musíte být vitální, co se týče vaší přípravy na cross country před tím, než s tím začnete. Musíte si oba dva zvyknout na jízdu v terénu a to samostatnou, nezapomínejte, že v crossu je velká škála přírodních a terénových úprav, voda a bláto je největším nepřítelem. Víte co to jsou ozuby?“ Optal se Jason jako pro jistotu, že ho všechny posloucháme. Já pokývala s úsměvem hlavou a představila si v podkovách umístěné ozuby, které zamezují uklouznutíí koňské nohy na blátě a na klouzavém povrchu. Takže jak tušíte, je lepší začít v terénu přiježďovat, až když máte koně pod kontrolou začínáte s potůčkama, menšíma kládama a tak dále. Nějaké překážky se dají napodobit ale taktéž skvěle na jízdárně. Překážky úzké, rohové, ale nebo když přidáte nějaké to roští k parkurové překážce, dospějeme tím k tomu, že navykneme koně, že i při crossu musí občas proskočit keřem. Musíte zkrátka zapojit svoji fantazii.“ Pak si vzal slovo Connor, zaposlouchala jsem se do vyprávění, nebo spíš vysvětlování toho, jak to vypadá u samotného crossu. Bylo to o tom, že je důležité sledovat okolí překážky, odskok na svahu z bahna, suchá půda, listí, které může být mokré. Galaxie do mě žďuchla, jen jsem zakmitala mrkvovkou před prsama. Hnědka frkla a couvla. Usmála jsem se a projela jí rukou ve hřívě. ,,Musíte uzpůsobit nájezd, jakmile máte správný pohyb k překážce, cval je správně kulatý, koník pozorný, vaše těžiště je přizpůsobeno terénu, při skoku se chováte velmi podobně jako u parkuru. Necháte koně vytáhnout krk, nezahazovat přílišně otěž, jít s pohybem, sledovat následující trať, holeně přiložené, jakmile se koník přehupne, napřímíme se. Máme tu hodně zvláštní případy, jako je třeba seskok do vody, takovouhle překážku si tu dnes oddemonstrujeme taktéž, je zde mnohem delší odskok než odraz a musíte počítat s tím, takže žádné lezení se zadkem zpět do zad koně, ale zůstávat nad sedlem a počítat zkrátka s tím. Když si představíme překážku do svahu, nezakláníme se u nich tolik, jako když jedete na rovině. Koně musíte jen správně přivést, pak už to je jen a jen na koni, šest cvalových před překážkou už nechte zkrátka jen a jen na něm, hlavně klid a podpořte svého koně.“ Pak se o všem diskutovalo a já poslouchala rady a tipy. Při tom jsem Galaxii uklidňovala. ,,Tak a nyní koně rozhýbat, krok klus a trochu cval.“ Usmál se Jason. Vybrala jsem si místo krásné, rovné a přehledné s částečným stínem. ,,Tak jdi kruh.“ Pomlaskla jsem a začala hnědce odmotávat lonž a pohoupla si mrkvovkou. Hnědka pofrkla. Koukala jsem se po hnědce. Galaxie pod mými pohledy šla krokem svižnějším a uvolněným, ta procházka lesem udělala už své. Galaxie hodila uchem po mně a jedno měla dopředu. ,,Nehrajeme hru Gal, je to klasické olonžování.“ Usmála jsem se a pomlaskla, dala mrkvovku dolů a ustoupila o krok, Galaxie se ke mně otočila a já jí ukázala cestu na druhou ruku, protože v kroku si odchodila tři kola. Galaxie pofrkla a šla kolem mě, usmála jsem se na ni, přendala lonžku do druhé ruky a to samé mrkvovku. Galaxy si odfrkla a šla s protaženým krkem a rámcem dopředu pěkně svižně. ,,Ty ses zlepšila zlato.“ Usmívala jsem se. Galaxie měla výraz stylem ,,To mi jako nevěříš?“ A já se musela ušklíbnout. Změnily jsme ještě jednou ruku a já ji nechala naklusat. Zkusila jsem zvětšit kruh. ,,Jdi dál.“ Zvedla jsem ruku s mrkvovkou před sebe a blížila ji blíž k břichu, ikdyž byla Gal dál. Hnědka pofrkala, sklonila hlavu a šla dál, když jsem poodmotala lonžku, zvětšila kruh. ,,Pašanda moje.“ Usmála jsem se. Hnědka krásně poklusávala. Nechala jsem ji ještě jedno kolo. ,,Pojď blíž.“ Pomlaskla jsem a dala mrkvovku za záda. Hnědka zafrkala a zmenšila kruh. ,,Hoodná.“ Usmála jsem se a nechala ji přejít do kroku a zavolala k sobě. Podrbala jsem ji po hlavě a nechala ji jít na druhou ruku. Gal spokojeně pofrkovala. Usmála jsem se. Pak jsem ji nechala znovu naklusat a sledovala ji a chválila, když šikovně zvětšila kruh a pak zase zmenšila, když jsem jí to dala povelem. Pak jsem s hnědkou na dvě kola na obě ruce udělala přechody, abychom mohly ocválat, aby na nás ostatní nečekali. Galaxie spokojeně pofrkávala a když jsem ji nechala nacválat, cválala pěkně zakulaceně a uměla to. ,,Šikovná holčička, snažíš se.“ Usmála jsem se, nechala ocválat kolo, pak nechala přejít do klusu a pak do kroku. Nechala jsem změnit směr a znovu nacválali i na druhou ruku po naklusání. Když už pěkně šla, zavolala jsem ji k sob, když byla v kroku již. ,,Hodná holčička, hodná, moc hodná.“ Usmála jsem se a podrbala ji, nabídla pamlsek a šla společně s ní k ostatním. ,,Prohlídněte si skok.“ Jason nás vzal k č.22, byly to malé zahrádky. Galaxie pofrkovala. ,,Klid klid.“ Usmála jsem se a pohladila ji. Strčila jsem ruku do křoví, osahala dřevo, pak jsem sahala na hnědku. Ta sklonila hlavu a očichávala si jej taky. Vedle nás byla Mell s Callem. Usmála jsem se na ně a dál ukazovala hnědce překážku. Prohlížela si ji. Jason nám podal informace. ,,Tahle překážka je asi nejjednoduší co tu máme. Povrch před i za ní je rovný a travnatý, takže pozor je třeba dávat jen když je po dešti, což naštěstí dnes není. Je to nízká překážka a nijak zvlášť široká také není. Navíc pokud kůň udělá chybu, ještě mu to projde, protože jeho nohy křovím projdou. Kdyby zachyboval na pevné překážce, už by to narušilo jeho rovnováhu. Tak a teď si to jedna po druhé s koněm přeskáčete, nejprve jednou a pak znovu z druhé strany.. Takže Bloodye, začneš, a po ní půjde Kitty." Usmála jsem se, pohladila hnědku a šly na stranu. To samé i ostatní a Bloodye šla s Dekameronem jako první. Sledovala jsem ji i Dekamerona. Dvojce byla zkušená, naproti nám dvěma a rozdíl mezi Dekem a Galaxií byl ten, že hnědka nikdy na crossu nebyla, až teda na lonžování vodou. Všichni jsme sledovali Blood s Dekameronem. Hnědý valach se bez velké námahy zvedl nohama od země, ale pouze tak, aby se přenesl přes dřevěná břevna a jeho nohy proletěli křovím. Nikomu z nás neušlo několik né moc lichotivých poznámek od Blood na účet Dekamerona, ani Jasonova poznámka, že má Blood hnědáka na skok navést znovu. Nyní už hnědák skok překonal správně, ale vypadal u toho stále znuděně. "Tak, dobře. Tady jste mohli vidět jednu věc, na kterou si musíte dávat pozor – někteří koně nemají ke skokům takový respekt a ačkoliv takovéhle překonání neudělá takřka nic s jejich rovnováhou nebo pohybem, je brané jako chyba. Jsou jiné překážky, kterými kůň proskočit může, jiné ale musí překonat opravdu přes. Tak, teď Kitty a po ní půjde Clair." Nemohlo mi ujít, že Jason bere holky podle toho, jak tu dlouho jsou. ,,Jdeme poslední zlato.“ Zahihňala jsem se a pohladila hnědku. Pofrkala a dala si hlavu na moje rameno. Sledovala jsem počínání Kitty. Svírala jsem lonžku. ,,V klidu Jenn.“ Usmála se na mě Cassie, která ač měla hřebce, stála o kousek dál. ,,Ty mi neříkej, že nejsi nervozní.“ Ušklíbla jsem se. Dívka pokrčila rameny a usmála se. Po Kitty šla Clair. Po ní by měla jít Mell, ale nakonec šla Izzy. Když měla jít po Izz Cass, ozvala se Mell. ,,Počkej Jasone, nezapomněl si na nás?" Zeptala se. "A jo, Mellyso, promiň. Tak pojďte." Já se poušklíbla a pohladila hnědku, ta pofrkala a sledovala dění. První skok byl moc uspěchaný, proto Jason nechal skočit ještě jednou. To už bylo lepší. "Tady to bylo podobné jako u Asie. Callatos na překážku také hnal, ale narozdíl od Asie je na skocích zkušenější a taky si to pořešil sám a odskočil ve výsledku celkem hezky. Druhý pokus už si Mellysa pohlídala a nenechala ho letět. Také jste si mohli všimnout tu komunikaci mezi nimi. Callatos si snížil hlavu, můžeme říct, že si počítal cvalové skoky, jedno ucho měl natočené na překážku, ale druhé na Mellysu. Dával tím najevo něco jako: "Ano počítám si to sám, ale jestli k tomu něco máš, poslouchám tě." Mell ho však při prvním pokusu nebrzdila, asi jsi ho nechtěla moc rušit, když byl kousek od překážky, ale poté kdy najížděl na skok znovu, byl stejně soustředěný a Mellysu hned poslechl, zkrátil cvalové skoky a krásně mu to pak vyšlo. Takže Mellysa ví na co dávat pozor že..“ Podíval se Jason na Mell, která přikývla a pak šla Cassie. ,,Galí, za chvilku jdeme my.“ Pousmála jsem se a pohladila hnědku. Cassie s hřebcem měli taky hotovo. ,,Jennifer, pojďte vy. Nezapomeň, že musíš Galaxii ukázat, že v ní máš důvěru, podpořit ji, v sedle to budete muset dělat automaticky.“ Přikývla jsem. ,,Gal.“ Pomlaskla jsem, usmála se, pohladila ji po kštici. ,,Nezapomeň na to, že jsi moje šikovná holka..“ Šeptla jsem Galaxii do ucha. ,,Jdi kruh.“ Mlaskla jsem, ukázala mrkvovkou směr a ustoupila. Hnědka šla na kruh. Nechala jsem ji jít půl kola. ,,Klus.“ Mlaskla jsem a koukla jí na záď. Hnědka pěkně svižně a živě naklusala, byla zvědavá co se bude dít. Koukala jsem, kde je střed, byla pozorná, jak a kde mohu Galaxii navést. ,,Á hop.“ Popískla jsem, hodila očkem na záď a šla ke skoku, když hnědka byla dál od skoku. ,,Pojď Galí, to zvládneš.“ Stála jsem bokem k překážce, sledovala hnědku na specifických bodech. Usmála jsem se na ni, zamyslela se nad nejhezčími okamžiky, myslela na hnědku. Galaxie se blížila pěkným nájezdem k překážce, pěkně cválala, rozrušeně zafrkala. ,,Pojď zlato!“ Mlaskla jsem, výrazněji došlápla nohou a zlehounka poskočila, trochu komické, ale chtěla jsem Galaxii co nejvíc podpořit. Gali pofrkala, uchem vnitřním střílela směrem ke mně. Ještě jsem mrkvovkou udělala nepopsatelný pohyb a ruku s lonží měla výš. Hnědka se pěkně odrazila a s pofrknutím přeskočila překážku. Měla pěkný odraz, jen po doskoku doskočila trošku zbrkleji. ,,Pojďte ještě jednou, zapomněla jsi ji dodávat odvahu již při odskoku, ve vzduchu zpanikařila, že se něco děje, takhle mladý kůň potřebuje podporu víc, než zkušený kůň s jezdec.“ Přikývla jsem a trošku později hnědku pochválila, nechala zmenšit kruh po naklusání. Pak jsme zvětšili a zase nacválaly. Galaxie pofrkala, mluvila jsem k ní povzbuzivě, myslela na ni. ,,Galí a pojď, to dáš.“ Mlaskla jsem, udělala poskok, udělala mrkvovkou u země neznatelný pohyb. Galaxie šla po prvním pokusu trošku roznérvovaně, mohla jsem za to já, proto jsem to teď chtěla napravit. ,,Pašanda Galí, pěkně pojď, to je ono kočko.“ Usmívala jsem se a mírně se pokrčila, když hnědka doskočila a radostně pofrkala. Nechala jsem ji zmenšit kruh a ustoupila, pak jsme zpomalily do klusu a nakonec do kroku. ,,Hoodná holka.“ Usmívala jsem se a zavolala ji k sobě. ,,Pašanda jsi.“ Galaxie pofrkovala. ,,Ano, zvládla jsi too.“ Usmála jsem se a hladila ji. Přesunula jsem se s Gal na druhou stranu, jako ostatní. Začalo se skákat z druhé ruky. Galaxie první skok skočila pěkně, nebyl zas tolik těžký, já osobně bych jej přirovnala kolmému skoku. Hnědka sklonila hlavu. Pomalu se došlo zase k nám. ,,Pojďte tentokrát bez zaváhání!“ Usmál se na nás povzbuzivě Jason. Přikývla jsem s pousmáním a vzala hnědku na menší kruh, kde ji nechala naklusat, pak ji nechala zvětšit kruh a nacválat. ,,Pojď Gal, ale ne tak rychle.“ Mrkla jsem na přední nohy, kohoutek a na uši. Hnědka pofrkala a cválala krásně. Sledovala jsem ji, povzbuzovala ji a při odskoku povzbudila nejvíc. ,,Áno to je ono, šikovná holčička.“ Usmívala jsem se a po jejím doskoku, který se pro tentokrát povedl, jsem ji chválila. Nechala přejít do klusu a zmenšily kruh. ,,Výtečně, tenhle pokus vám stačil, kdy jste naposledy skákaly?“ Podíval se na nás Jase, zatím jsem hnědku nechala přejít do koku a zavolala k sobě. ,,Minulý týden ze země.“ Usmála jsem se a drbala Galaxii po krku. Jason se usmál a pokýval hlavou. Dala jsem hnědce pamlsek a šli jsme společně k další překážce. Byla to devítka, dle všeho tam ještě dodneška bývaly žebříky, ale ty se musely sundat. Galaxii ten skok zajímal. Chodily jsme kolem něj spolu, já na něj sahala, hnědka k němu skláněla hlavu. Já ji hladila a společně jsme si ho „omakaly.“,,Tohle je pro koně, co řeší profily, celkem strašákový skok, proto je nechte, aby si jej pořádně prohlídli. Jedná se o šířkový skok, proto koně potřebují prodloužit rámec. Nechte proklouznout si lonžku v ruce, to samé když budee v sedle uděláte s otěží. Bloodye, pojď.“ Pozval Jason Blood a mi udělali místo. Sledovala jsem Blood s Dekem a mezitím hladila hnědku. Postupně se došlo zase k nám. ,,V klidu a s citem, pojďte holky.“ Usmál se Jason na nás. Nadechla jsem se zhluboka a stejně tak i vydechla. Pohladila jsem hnědku s úsměvem a šla blíž. Nechala jsem Gal jít na kruh a nechala vyklusat. ,,A hop pěkně.“ Mlaskla jsem a víc zatočila s mrkvovkou. Hnědka pofrkala a vycválala. Popískla jsem a koukla jí na zadní nohy, záď a krk. Hnědka frkla a pěkně s prací od zádě protáhla cval. ,,Pašanda.“ Usmála jsem se. ,,Pojď, zvětši kruh.“ Ukázala jsem znovu gesta pro zvětšení kruhu a šla blíž ke skoku, pohoupla mrkvovkou. Hnědka zafrkala a cválala k nájezdu. ,,Pojď Galí, pojď brouku!“ Pomlaskla jsem, ale nynější reakce mě překvapila. Hnědka se zastavila u skoku, zapíchla to a pohodila hlavou, frkala. ,,Šššš holčičko.“ Zavolala jsem hnědku k sobě, a apak s ní šla k překážce. Stoupla jsem si nahoru. ,,Kouukej, nic to není.“ Usmívala jsem se a poskočila na překážce a seskočila na druhé straně. Hnědka pofrkala. ,,Vidíš, nesežralo mě to.“ Usmála jsem se, pohladila ji a vzala dál, nechala znovu pěkně nacválat prodlouženým cvalem odzadu. ,,A jdi dál.“ Popošla jsem, hnědka zvětšila kruh a nájezd by měl vyjít pěkně. ,,Pojď Galí, pojď zlato, to zvládneš!“ Pískla jsem poskočila a nechala proklouznout lonžku v ruce, hnědka pofrkala a odrazila se. ,,Vííídííš, hoodnáá, mooc mooc hodnáá.“ Chválila jsem hnědku, nechala přejít do klusu a pak do kroku. Zavolala jsem ji k sobě. ,,Hodná holčička, pašanda jsi.“ Hladila jsem hnědku a nabídla jí pamlsek. Podívala jsem se na Jasona, při nepodařeném prvním pokusu nás všichni sledovali, Jason mi dal volnou ruku a já se při druhém pokusu snažila, abychom to zvládly již líp. Hnědka se snažila, jen jsme počkaly na verdikt ,,Dobrá reakce, Galaxie potřebuje větší podporu už jen proto, že je mladá, až pojedete spolu hubertovku, tak budete mít tolik zažitý cross, že se ničeho nezaleknete. Až budete skákat na druhou ruku, opravdu se neboj ji víc podpořit, ona jen tak dostane tu správnou náladu do toho jít. Překvapilo mě, jak na tebe koukala, když si vylezla nahoru, měla takový výraz ,,Nechoď tam, co když to může sežrat.“ Tenhle výraz umizel, jak jsi povyskočila, hnědka zastřihla ušima a pofrkala.“ Usmál se trenér a já přikývla. Pohladila jsem hnědku a chodila s ní, aby nezatuhla. Šlo se na překážku z druhé ruky. Galaxie pofrkovala a já s úsměvem ji pohladila. ,,Jsi hodná holka.“ Usmála jsem se. ,,Za nikoho bych tě nevyměnila.“ Usmála jsem se a když jsme přišly na řadu, tak jsem s velkou podporu nechala Gal vycválat z kroku. Hnědka krásně vycválala, nechala jsem ji jediným hlasovým a gestovým povelem prodloužit krásně a pak zvětšit kruh. ,,Tak pojď, víš, že ti to nic neudělá, to zvládneš!“ Zapískala jsem, pomlaskala, pohoupla mrkvovkou, poskočila a mlaskla znovu. Hnědka se odrazila. ,,Hoop, aanoo, spráávněě.“ Chválila jsem hnědku. Ta už krásně reagovala a doskočila. ,,Áno výborně, Galaxie má pěkný styl skoku, když má ve své jezdkyni velkou důvěru a ví, že jí věří. Musíte si věřit navzájem, jen by to chtělo si zaskákat častěji, v létě je to obtížné, ale skoky ve volnosti jsou řešením.“ Usmál se a já přikývla. Galaxii jsem nechala přejít do klusu a následně do kroku a popísknutím zavolala k sobě. ,,Hoodná holčička.“ Usmála jsem se a pohladila ji po krku. ,,Šikovná jsi byla Galí.“ Usmála jsem se a hladila ji. ,,Tak, můžeme se přesunout dál.“ Usmál se Jason a Connor souhlasně přikývl. Já Gal pohladila a šly jsme za ostatními. Došli jsme k vodě, kde se již zhrozily holky s vodníky. Hnědka pofrkala a já s úsměvem ji nechala jít do vody. Byli jsme u desítky a nechali koně, aby si to prohlédli. Já se s hnědkou procházela, sahala na překážku, sáhla na hnědku. Pak jsem mrkvovkou ťukla o záď a o místo, kde bývá podbřišník. Hnědka pofrkla a šla k vodě a já blíž. Prodloužila jsem lonžku a Gal vlezla do vody a brouzdala se v ní. Pak jsem vylezla a hnědka mi položila hlavu na rameno. ,,Tady neskáčem.“ Usmála jsem se. Po chvilce Connor zavelel odchod. Šlo se k osmičce. Gal koukala vyjukaně, proto jsem se podívala vyděšeně na Jasona, když už Blood začínala. ,,Stejně čekáme na holky, tak pak počkáme, než si to vy dvě prohlídnete. A v klidu.“ Usmál se Jason na mě a já s úsměvem si ulevila. Pohladila jsem hnědku. ,,To zvládneme zlatí.“ Usmívala jsem se a hladila ji. Hnědka pofrkovala a já se usmála. Postupně se skákalo. Po chvilce přišla Izz s Cass, obě dvě promočené ,,Tak Jenn, pojďte.“ Houkl na nás Jason. Pousmála jsem se a nejdřívě Galaxii nechala projít kolem obou skoků, kdy jsem vyrala menší, pak kolem vody a k tomu po tom. Nechala jsem Gal si toto území prohlédnout. ,,Jdeeme.“ Pomlaskla jsem s úsměvem a šla na místo, odkud začneme. Nechala jsem Gal vycválat. ,,Tak a pěkně se podsaz, cválej krásně, to je ono, šikovná, pojď to zvládneš, prodluž kruh.“ Pomlaskla jsem ukázala na místo kde bývá podbřišák a šla blíž ke skoku. ,,A jdeme, pojď zlato.“ Popískla jsem a usmívala se. Hnědka pofkala a blížila se ke skoku. ,,A poojd“ Mlaskla jsem, poskočila, popískla. Galaxie zafrkala a přeskočila krásně. ,,A hop do vody, neboj v klidu, hodná šikovnáá…. ÁÁnoo výýtečně holka.“ Pronášela jsem slova chvály. Hnědka doskočila do vody, ztišila jsem ji. ,,Hodnáá zlatíčko jsi.“ Usmívala jsem se a nechala ji chvilku porachtat se ve vodě. Vzala jsem ji dál od výskoku, abych ji mohla nechat vycválat a výskok vyšel. ,,Tak pojď Galčo, pojd jdeme, hoop.“ Pískla jsem, mlaskla, houpla tušírkou k zádi, koukla na záď a ukázala směrem k výskoku a popoběhla k němu. Hnědka pofrkla, nacválala a pěkně vyskočila z vody. Zlehka jsem udělala další krůčky, abych hnědce nebránila nájezd, pomlaskla jsem, podpořila ji. Mluvila k ní a chválila. ,,Tak jsi šikovná, vidíš, pojď, pojď..“ Zamlaskala jsem, pohvízdla a poskočila. Galaxie zafrkala a bylo vidět, jak přemýšlí a její záď se zaktivovala s jejími klouby. Vznesla se nahoru. ,,Hoodnáá holčina, šiikovnáá zlatíínka moje.“ Galaxie přešla do kroku, když jsem dala nrkvovku k tělu a za sebe. ,,Ššš.“ Dodala jsem ještě a hnědka ke mně došla. ,,Hoodnáá holka. Hoodnáá.“ Usmívala jsem se a drbala ji. ,,Galaxie byla při doskoku do vody trošku roznérvoznější, potřebuje velkou podporu z tvojí strany, teď budeme u valu, máte mezi sebou zajímavou komunikaci, co se týče pomocí gest. Takže u valu po vás budu chtít, abyste šly víc na zadku, nzbrkle a mysli na nějakou pěknou věc ano?“ ,Ano.“ Přikývla jsem a pousmála se.Šli jsme k poslednímu skoku dne. Šla jsem s hnědkou k němu a ona pofrkla. ,,Ano, už jsme tady byly, ale dnes sem budeš skákat, takže opatrně.“ Pousmála jsem se, pohladila ji a procházela se tam, nechala jsem Gal pěkně projít vodou, oňuchat břevna, dřevo, trávu a hladinu vody. Gal se napila vody a já se pousmívala. Nechala jsem ji ještě chvilku prohlížet val a pak to zase začlo od Blood. Galaxie ostatní zase sledovala s obdivem Šla jsem trochu dál od ostatních a nechala Gal chodit kolem sebe v kroku a měnila si s ní směry, aby nechodila jen na tu jednu. Když šla na řadu Cass, zavolala jsem hnědku k sobě. Podrbala jsem ji, dala pamlsek. ,,Pro povzbuzení, zvládneš to.“ Usmála jsem se. ,,Jennifer, nezapomeň na podporu, chci ji vidět!“ Přikývla jsem a šla na pravou stranu valu, nejdřív ale trochu dál a nechala Gal, aby si nacválala. ,,A pěkně zklidni, srovnej se.“ Zadívala jsem se na hnědku, pohoupala s mrkvovkou v ruce. Hnědka pofrkala a krásně šla. ,,A jdeme na větší kruh, pojď.“ Pomlaskla jsem a šla blíž k valu, houpla mrkvovkou tam, k místu, kde bývá podbřišník. Hnědka pěkně zvětšila kruh. ,,A pojď, ale pěkně opatrně a pomalu, s rozvahou.. hoop.“ Mlaskla jsem, popískla jsem, poskočila malinko. ,,A poklidně doskoč.“ Sledovala jsem hnědčinu rozvahu. Chválila ji a podporovala ji. Voda ve valu vyšplíchla i na mě. Zasmála jsem se. ,,Anoo skvěěleee.“ Chválila jsem ji dál a nechala vycválat z valu. ,,A kluuus.“ Ztišila jsem ji. A pak nechala přejít do kroku. ,,Hoodná holčička pašanda.“ Chválila jsem ji, když za mnou došla. ,,Tak a to byl poslední dnešní skok na lonži.“ Šli jsme všichni společně zpět na Florestu, kdy Jason probíral se všemi dnešní počáteční poznatky. Nakonec došel ke mně. ,,Jenn, tobě jsem už tak vesměs říkal vše, dneska ve třičtvrtě na šest jdeme na kondičku a je tam zařazen jeden skok, Galaxie jej nezná, nebude mít možnost jej vidět. Opravdu na ní musíš pomalu a nebýt nervozní, je to těžké, ale mysli na něco hezkého. Musíš si věřit a pak věřit v Galaxii.“ Usmál se trenér, když do něj hnědka zvědavě žďuchla ,,Pro tebe Galaxie platí to samé, jako nejmladší účastnice se neboj a sleduj své starší kolegy. Jinak opravdu u těch skoků, když je to skok šířkový, stejně jako u parkuru s prodlouženým rámcem a když je to výšková, zase pěkně pod kontrolou, ne že by u prodlouženého neměla jít pod kontrolou, ale chápeš mě, že ano?“ ,,Jasně, jen, až budeme skákat, můžu jet poslední?“ ,,Pojedete normálně, kdyby se cokoliv stalo, máte rozestupy.“ Poplácal po hřbetu Jason Galaxii a já pokývala hlavou. Pohladila jsem hnědku a usmála se. Došli jsme na nádvoří. ,,Tak nezapomeňte, ve třičtvrtě na šest přesně!“ Řekl Jason ještě před tím, než náš kroužek rozpustil. S hnědkou jsme došly do stáje. Pohladila jsem ji. ,,Šikovná holka, moc šikovná.“ Usmála jsem se a podrbala ji. Gal zafrkala a já se usmála. Dala jsem jí pamlsek a sundala šlachovky, botky, strouhavky a nechala ji chvilku v boxu. Nechtěla jsem ji hned dát do výběhu, proto jsem ji tam zavedla až v jedenáct se síťovkou, síťkou přes nozdry a maskou. Po obědě jsem se poflakovala a připravovala se psychicky na večer, k boxu jsem připravila crossovou sadu s naším skokovým sedlem z pátého levlu a anglickou uzdečku s naší novou čelenkou, tu jsem tam měla dlouho. Pak jsem šla do postele si chvilinku zdřímnout a pak hurá za Gal a přivedla si ji k boxu. Pročistila jsem ji a nastříkala repelentem. ,,Tak nesežere tě nic, ještě já.“ Sáhla jsem do tašky s čištěním a nastříkala se taktéž a to všude, kromě hlavy, tam jsem si jen vmazala gel, co jsem si dovezla :3 Pak jsem Gal nasadila šlachovky a strouhavky, následně botky. Gelovku s beránkem jsem dala nad naši hráškovou dečku a dala to pod sedlo, enduranční sedlo jsem vybavila třmenama a podbřišákem. Nasedlala jsem Gal a pousmála se. Na uzdečku jsem přecvakla protiskluzové otěže a nasadila ji Gal. Nezapomněla jsem dát čabraku a usmála se. ,,Tak kondička nás čeká.“ Pousmála jsem se, nasadila helmu a vestu, podrbala jsem hnědku a šly jsme společně ven, kde byl sraz. Když došla i Kitty vyrazili jsme. Samosebou jsme se museli všichni pěkně seřadit. Já hledala nejlepší místo, proto jsem jela hned za Kitty a za mě se poskládala Izzy a hned za ní Cassie, takže to bylo super a mohlo se vyrazit. Za Asií jsem si udržovala dostatečný odstup. Gal pofrkla a já se usmála. Nechala jsem hnědce volnější otěž, aby mohla mít vytáhlý krk, ale zase měla otěž na kontaktu. Necala jsem ji chvilkama odžvýknout, ikdyž už to občas dělala aktivně a já se usmívala. Jeli jsme kolem výběhů, směrem k lesu. Jestli tohle měla být kondiční vyjížďka, máme se na co ještě těšit. Pomyslela jsem si. Gal jsem srovnala současnými pobídkami, jak vykračovaly zadní nohy, pravá levá, než šla zase pěkně odzadu. Galaxie si odfrkla dlouze a já se musela poušklíbnout. Brzo jsme byli na hranici luk a lesa. Díky velkému prostranství se zepředu zvuk o tom, že budem klusat, ozval snad i v blízkém městečku Počkala jsem, než celá grupa před námi přejde do klusu a že to některým chvilku trvalo Ale já si zase mohla alespoň hnědku nechat poodžvýkat a lehce o půl pěsti zkrátit otěže. Asie naklusala a já po chvilce stiskla holeně a hnědka taktéž s hlavou vpřed a krkem níž vyklusala. ,,Ano zlato.“ Šeptla jsem a začala vysedat do rytmu. Galy si vykračovala a pofrkovala. Po chvilce přestala a já si přesedla. Klusali jsme celkem dlouho, já si dávala pozor na rozestup a taky na to, aby hnědka opravdu pěkně pracovala. ,,Přejdeme do kroku!“ Ozvalo se zpepředu, zrovna když jsem asi po páté přesedla. Začalo se pěkně odzadu. Zaslechla jsem, jak Meteorova kopyta za námi utichají. ,,A krook.“ Zasedla jsem pomalu do sedla, napla jsem se v kříži, vypobídla a dala vydžující otěž. Hnědka spokojeně odfrkla, pochválila jsem ji a podrbala. Galaxie šla krásně plynule. Tady jsem spatřila, že budeme trošilinku stoupat. Jezdci před námi již se zvedali do stehenních sedů. Posilování jak pro koně, tak pro jezdce. Stoupla jsem si lehounce, zapřela se o kolenní opěrky, Galaxie dala do kroku do kopce vše, ale já ji usměrnila ztišením, pravidelným stiskem holení. Hnědka natáhla krk dopředu a nenechala se dál vysilovat. Ruce jsem měla pokrčené vícero a udržovala kontakt na povolené otěži. Hnědka s pofrkem a pofuněním šla za Asií. Lýtka mě trochu zabolela, ale ne tolik, jako při mých začátcích. Hnědka šla aktivně odzadu. Já ji pochválila. Kopeček byl kratší. Po chvilce jsme byli nahoře. Pohladila jsem hnědku a dosedla hladce do sedla. ,,Klušeme!“ Ozvalo se zepředu. „Už? To nám nedaj chvilku pokoj?“ Zaslechla jsem Kitty zepředu, kdy se na ni Oliver otočil a hned měl průpovídky o tom, proč se kondiční vyjížďka tak jmenuje. Počkala jsem, než před námi naklušou a teprve pak hnědku vypobídla. Gal zafrkala a vyklusala velice aktivně. ,,Dobře holka, moc dobře.“ Usmívala jsem se, pohladila ji a nechala odžvýknout a zase si lehce vzala otěž. Galaxie šlapala přímo krásně na přilnutí. ,,Šetři energií zlato.“ Šeptla jsem směrem k hnědce a ta střihla uchem ode mě dopředu a zase na mě. Usmála jsem se a pohladila ji. ,,A jdi pěkně uvolněně, neboj.“ Usmála jsem se, mlaskla a stiskla holeně. Hnědka s pofrkáním pěkně šla už uvolněně dopředu. Přesedla jsem si, nechala vytáhnout otěže a pak s postupným odžvýkáváním je brala zpět. ,,Hodná.“ Šeptla jsem a usmála se. Hnědka pofrkla a sklonila hlavu. Znovu jsem si přesedla a sledovala cestu. Pousmála jsem se, když jsem viděla pádějícího zajíce přes pole. Po chvilce jsem si všimla, že většina lidí začala ohýbat. ,,Asi trochu zapomínáme na něco co?“ Zasmála jsem se potichu a Gal pofrkovala. S dobrým rozestupem jsem na cestě ji začala brát na vlnovky, jako většina před námi. Galaxy jsem si pečlivě přistavovala, dělala jsem s Galaxií delší, protože na těch se pěkně vždy ohnula a pak jen lehounce zkrátila, ohýbala a pochválila. Po chvilce jsem přestala, nechala znovu vytáhnout, přesedla si znovu už po několikáté a nechala poodžvýknout. Vzala jsem si otěže pomalu zpět s odžvýkávání. Po pár vlnovkách jsem zase nechala Gal klusat rovně a přesedla. Už to bylo docela obtížné, Galaxie pofrkovala. ,,Krook.“ Ozvalo se zepředu. V hlavě mi proběhla slova s písmeny J U P Í. Počkala jem, než koně za námi přejdou. Pak jsem začala vysedat pomalu a ztěžka, následně jsem zasedla lehounce do sedla, ztišila jsem ji a ona pěkně přešla do kroku. Lehce jsem ji vypobídla holeněmi, aby nešla loudavě, nechala ji, aby si praovala odzadu a nechala protáhnout otěž. ,,Hodná.“ Usmála jsem se a pohladila ji po krku. Polehounku jsem Gal pobrnkala do pravé otěže a lehounce udělala tlak, Gal pootočila krk k pravé straně. ,,Ano.“ Šeptla jsem směrem k ní a to samé udělala na druhou ruku, aby si protáhla pěkně krk. Hnědka odfrkovala, nechala jsem ji znovu protáhnout krk a pak pomalu znovu s odžvýknutím přibrala otěž do rukou. Hnědka pofrkla a já se usmála. Zepředu se ozval hlas podněcující klus. Počkala jsem, než Asie nakluše. Pod klenbou stromů jsem nechala proto naklusat hnědku po tom, co jsme měly dobrý rozestup. Mušky létaly, ale na nás si smlsnout nemohly, protože jsme byly nastříkané obě dvě perfektním repelentem Jeli jsme lesem, přesedala jsem si, nechala Gal vytahovat otěže a zase je brala, Galaxie pofrkovala. Už byla trochu míň žhavější, říkala jsem si, že by nebylo od věci jít do cvalu, ale myslím, že to asi nebude. Galaxie odfrkovala. ,,V klidu, zacváláme si dneska určitě.“ Usmála jsem se a pohladila ji. Pak začaly stromy řídnout a my přešli konečně do kroku. Gal jsem pohladila a podrbala ji. Vjeli jsme na crossové závodiště. Znovu jsme naklusali. Hnědka zafrkala, byla zvědavá, co se bude dít. Zepředu lidi začali cválat. ,,Nebudeš cválat, ještě ne.“ Upozornila jsem hnědku, když jsem viděla její nabušenost Počkala jsem, nežž nacválá Asie. Pak jsem zasedla lehce do pracovního sedu, lehounce hnědku poloviční zádrží upozornila, že se něco bude dít. Pravou holeň jsem dala za podbřišák, brnkla lehce do vnější otěže, mlaskla a hnědka nacválala. Vycválala krásně, první cvalový byl svižný, ale ne prodloužený. Chvilku jsem se zdržela v pracovním sedu a následně po třech cvalových se přesunula do stehenního sedu. Hnědka zafrkala a s ušima kupředu cválala za Asií. ,,Hezky pěkně Gal, jestli něco budeš dělat moc rychle nebo to budeš lajdčit, nepřej si mě.“ Zlobila jsem se potichu jen naoko. Náhle se ozval povel k přechodu do kroku, já počkala chvilku a nechala Gal přejít do klusu a pak hezky pomalu do kroku pomocí poloviční zádrže stejně tak jseme tedy z pracovního sedu přešly i ze cvalu do klusu a z klusu do kroku. Hnědka pofrkovala a já ji pohladila, nechala vytáhnout otěž a pohladila ji. Viděla jsem, jak Connor točí na mobil a Jason nás vyzýval ke skokům popořadě, oddechla jsem si, že budeme skákat takhle a ne za sebou.Galaxie sledovala koně, jak skáčou a pofrkla. ,,V klidu, máš tu mě, to zvládneme.“ Mluvila jsem k hnědce. Po Kitty s Asií jsme byly na řadě my. Vzala jsem Gal dál od ostatních, nejdříve jsem ji nechala naklusat, pečlivě ji nechala, aby pracovala odzadu a nechala nacválat, kolem vnitřní holeně jsem mohla pomocí vnější otěže vyvést Galaxy na velký kruh, poloviční zádrží krásně zareagovala a šla pod sebe, ukončily jsme kruh a já už Galaxii další poloviční zádrží a následným vypobídnutím a posunutý rukou kupředu ji nechala protáhnout rámec a krk. Hnědka cvalový skok protáhla. Myslela jsem na hnědku. ,,Pojď holčičko, to zvládneme. Podpořovala jsem ji, hnědka viděla skok moc dobře, díky tomu, že mohla snížit hlavu, oprvdu dobře si ho prohlížela. Zafrkala vyděšeně a pošvihnula si ocasem. ,,V klidu zlato, jdeme.“ Už jsme se blížily, šest cvalových, nemohla jsem jí do skoku nijak dál kecat. Jen jsem ji uklidňovala a podporovala. ,,Dáme, pojď.“ Věřila jsem ji. Lopatky jsem držela vzadu, holeně dýchaly s tělem koně. Skok se blížil, tři, dva, jedna. ,,Hop nahoru!“ Mlaskla jsem, stiskla holeně a společně s hnědkou se zvedla nahoru, jenomže Galaxie si to trochu přešrotila v hlavě a odkskočila trochu později, a tak jsem byla mírně před pohybem. ,,Nic se neděje, to zvládneme.“ Promlouvala jsem k ní s chladnou hlavou, úsměvem a dala ruce lehce po krku, lehce jsem nechala proklouznout otěže jako pomocnou berličku. Hnědka šla nahoru, pěkně se vyklenula, zaslechla jsem tiché škrtnutí o pevnou překážku. ,,V klidu, jsi pašanda.“ Promlouvala jsem a při fázi letu sledovala krajinu před námi. Polehounku jsem se opřela víc do třmenů a dala ruce na Galčin krk. Přizpůsobila jsem se hnědčinu doskoku, dávala jsem si pozor, více se držela, abych kvůli brzkému zvednutí nespadla, s pofrkováním doskočila pěkně, jen trochu zbrkle, bude potřebovat víc podpory. Proběhlo mi hlavou, pobídla jsem hnědku od skoku. Pomalu jsem dosedla a chválila. ,,Doobrý to bylo, příště to bude lepšíí, hodnáá jsi.“ Pohladila jsem ji, z pracovního cvalu pomocí poloviční zdrže jsem s ní přešla do klusu a začala vysedat. Nechala jsem ji vytáhnout otěže a zase vzala zpět. Pohladila jsem ji a pak už v kroku dojela k ostatním. Jason došel ke mně. ,,Potřebuje víc podpory.“ ,,Ano, netušila jsem, že to tak dopadne, naštěstí jsem nebyla před pohybem tolik a nic se nestalo.“ Pousmála jsem se a pohladila hnědku. ,,Pak ti ukážu váš záznam.“ Pokývala jsem hlavou a usmála se. Nechala jsem Gal jít na zahozené otěži a nechala procházet po kruhu, mluvila jsem k ní. ,,Hoodnáá jsi bylaa.“ Hladila jsem hnědku. Řadíme se zpět do konvoje, my znovu za Asii. Jedeme krokem jen chviličku, následně se ozve zepředu povel ke cvalu. Připravila jsem Gal, dala holeň za podbřišák, pobrnknula lehounce do otěže, stiskla holeně, mlaskla a chvilku po Asii hnědka nacválala. ,,Áno, hodná holka.“ Pohladila jsem ji vnější otěží a abych neničila Gal záda, šla jsem do stehenního sedu. Galaxie pofrkovala. ,,V klidu, nemysli na překážku.“ Pohladila jsem ji. Vjely jsme do lesa, nechala jsem hnědku, ať pěkně cválá, nefláká se, nekecala jí do ničeho a pohladila ji. Všimla jsem si, že vlastně jedeme po oranici. Tomu se říká postřeh ala Jennifer viděla jse, že Mell má malé problémy, ale pak to bylo dobré. Hnědka pofrkala a cválala krásně po oranici. Projely jsme kolem startovního box. Přes klus přecházíme do kroku. Galaxii chválím a nechávám vytáhnout otěž. Nechala jsem je dlouhé a hladila ji a chválila. ,,Jsi hodná holka Galí.“ Podrbala jsem hnědku po krku a usmívala se. Všimla jsem si, že Oliver jel vedle Asie nyní a o něčem si s Kitt povídal. Pohhladila jsem hnědku. Vypobídla jsem ji, aby šla víc uvolněně a neflákala se na konci cesty. ,,Hodná, moc hodná a šikovná.“ Usmála jsem se a podrbala ji. Přemýšlela jsem o tom, co se dnes událo, zítra to bude určitě další perný den, který s Galaxií musíme zvládnout. Hnědka zafrkala a já ji pohladila. ,,Neboj, jsi pašanda, moje velkáá.“ Usmála jsem se a pohladila ji. U stáje jsem sesedla a šla s Gal do stáje. Galaxie vzrušeně pofrkávala. ,,Pš v klidu, hodná jsi byla, v klidu zlato.“ Usmívala jsem se, sice se nám skok trochu moc nepovedl, hnědka byla moc dneska zkrátka rozrušená. ,,Hodná holka.“ Pousmála jsem se a vedla k boxu. Odstrojila jsem ji a vzala utěrku, lehce jsem ji namokřila v kbelíku s vodou, která byla sice pro hnědku, ale ten hadr byl čistý, Gal jsem přejela po hlavě a po hřbetě. Pak jsem vzala ale věci na masáž. Po masáži jsem hnědku vzala do mycáku a celou tentokrát osprchovala. K večeru jsem ještě došla do stáje a Galaxii nasadila na nohy zateplovací bandáže, protože si to ty nohy zaslouží nebo spíš kamaše 

ceirwyn+miaren: 1.DEN
Posadila jsem se na díkybohům trošku chladnou zemi ve stínu stáje na dvoře akademie. Zase jsem byla nervní že něco nestihnu a tak jsem tu nakonec byla příliš brzo,jsem prostě šikulka Opřela jsem se o Metyho přední nohy. Valach tam nade mnou stál a spal a teď si jen přežvýknul.Jestli se mu teďka bude zdágt něco strašidelnýho tak jsem u Hel během dvou vteřin Naštěstí grošák vypadal že jeho sny obsahují zásadně jen nevzrušující obyčejné věci a taky seno nebo trávu podle toho slastného výrazu ve spící tváři ,,Teď kdybyste se všichni uklidnily a ty Izzy by ses ráčila probudit rád bych zahájil již pátý ročník kurzu crossu" promluvil známý hlas...ah Jason. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zjistila že na nádvoří už jsme fakt všichni.Sakra asi jsem musela usnout. Koukla jsem se nahoru na valáška,ten byl čilí jak rybička a špicoval ouška na všecky strany,nohama ale nehýbal.Pomaloučku jsem vstala a podrbala ho za ouškama. Bylo to úžasný že se mě nepokusil zbavit když jsem mu spala na nohách. ,,To je tím vedrem" pokrčila jsem rukama omluvně po ostatních. Jason se ušklíbl a pak začal vysvětlovat jak budou jednotlivý dny probíhat. Vzpomněla jsem si na minulý rok,byla jsem hrozně nervózní z toho jaký cross bude,zrovna jsem začínala skákat a tak byl cross tak brzo fakt záhul,ale zmákli jsme to...jsem zvědavá jak nám to půjde tentokrát. Jakmile trenér dořečnil vydali jsme se všichni skupinově k bráně Floresty. Metyho botičky z krosové sady tlumily nárazy na asfaltovou cestu,ale i tak to v takovém počtu koní hezky klapalo. Fiador na mordé provazové ohlávce se houpal lehce zleva doprava jak grošák šel a pohupovala se i lonž do ohlávky zapnutá. Sem tam zaznělo škrtnutí strouhaček které měl valach nasobě,občas –hlavně v těhle letních dnech- těma nohama šmátral podivně blízko sebe. Vůbec jsem se mu nedivila,já si musela vzít to nejvzdušnější tričko a nejkratší kraťasy abych nechcípla vedrem v tomhle úmorném počasí,ještě k tomu s vysokými neprénovými boty na nohou… Aspoň jsem si do nich mohla škvírkou zastrčit mrkvovku abych ji nemusela tahat v ruce Jase i Connor začali po cestě opakovat nějakou tu teorii. Bylo to v podstatě to co už jsem věděla z minulého roku a v jízdách poznala na vlastní kůži. Vlastně většina z nás,což byl poněkud zarážející fakt…. Takže jsme akorát všichni uvolnili místo Cassie,která tu minulý rok ještě nebyla, a pak se zařadili za ni a snažili se vzpomenout si na všechno možné o čem Jason a Kony mluvili a jak to vypadá v praxi. Hlavně neudělat chybu,na krosových překážkách na to prostě není místo. Mety vedle mne už začal špicovat ouškadopředu,dobře věděl kamže to jdeme,už jsme tamsice dlouho nebyi ale pohled na vchod do areálu krosu se nedal zapomenout Hlavně když to grošáčka tak bavilo… Dovedli jsme koníky na opracoviště a našli si každá svůj vlastní prostor. Povolila jsem lonž a rozmotanou mrkvovkou mávla valachovi za zádí spolu se slovní pobídkou. Mety rozjařeně vyběhnul klusem dopředu. ,,Hele kroť to…ššššššššš!‘‘ houkla jsem na něj klidně a se smíchem. Tahle energie se mi bude hodit,ale až později,teď se musí rozehřát v kroku. Mety nepříliš ochotně zpomalil do kroku a vydal se po kruhu s hlavou skoro v nebesích. Za chvíli,ani ne půl kruhu, ho ale to žiráfáctví přešlo a tak krk vytáhnul dolů a dopředu a přežvýknul si. Nechala jsem ho obejít pár kruhů na obě ruce a poté jsem ho mlasknutím pobídla do toho jeho vytouženého klusu. Mety skoro nadskočil když naklusal, byl fakt jak vyměněný. Když jsme spolu dělali naposled (to už trošku zpátky je-hanba mi) byl skoro takový až flegmatický a teď ..teď vypadal opravdu šťastně ze světa kolem. I v klusu jsem ho nechala pár kol na obě ruce a pak jsem s ním lehce pocválala aby se protáhnul. Když jsme byli dostatečně rozehřátí zastavila jsem Metyho zapískáním a popošla s ním k trenérovi kde už se houfovali i ostatní.V tomhle překrásném houfu jsme přešli k první překážce dne. Malá zahrádka,tenhle jednoduchý skok jsem měla ráda,byl tak hezky zelenej ,,Povrch před i za skokem je tráva,terén rovný, jediné na co dát pozor je aby koně neproskakovali křovím,ale penesli se nad ním. Skok je malý takže by jim to nemělo dělat problémy.První Bloodye,pak Kitty,ostatní po nich,ti co dělají kurz první rok poslední‘‘ vychrlil ze sebe trenér fakta jakmile jsme došli k překážce. Když jsme si skok všichni prohlédli udělali jsme místo Blood která si vzala Dekamerona na kruh a navedla ho na překážku. Už to vypadalo že to valach odflákne jak to měl na nízkých skocích ve zvyku,ale karkulka mlaskla a on se nakonec zvedl o trochu výš a ladně se přes skok přenesl. Po ní Kitt a vzhledem k tomu že pak se všichni drželi zpátky vytáhla jsem Metyho na kruh u překážky,z pravý strany a na pravou ruku ho rozklusala po kruhu. Nechala jsem ho obklusat jedno kolo a potom jsem na něj houkla ‚hop‘ a švihla mrkovkou za jeho zádí. Mety nakočil do cvalu a svižně se vydal po obvodu. Během toho jdenoho kruhu ve cvalu se mi podařilo jakž takž ho posadit na zadek a pak už jsem jej pohybem směrem k překážce napůl stáhla napůl vytlačila na přibližný střed malé zahrádky. Při odskoku jsem na Metyho mlaskla,ale v podstatě ani nebylo třeba,byl z toho skákání nadšený a nad plotem si udělal ještě nepříliš velkou rezervu, po doskoku si dokonce z radosti vyhodil….,,Lidi kdo mi vyměnil koně?‘‘ houkla jsem na přihlížející a zapískala na Metyho. Ten se přes klus a krok nakonec pomalu rozhodnul že přeci jen zastaví. Smotala jsem lonžku a odvedla si rozveseleného koníčka stranou,zatímco na moje místo už šla další dvojice. ,,Kámo odkdy Tik vyhazuje?‘‘ zeptala se Kitt když jsem k ní a Blood došla. ,,Ja to tak vypadá tak ode dneška‘‘ pokrčila jsem rameny. Když si všichni odsákali,skočili to všichni koně ještěz druhé ruky a potom jsme se přesunuli k další překážce. Tou byl vůz slámy zbavený bočnic,takže jsme ho mohli skákat i takhle na lonži. Když na mě přišla řada nacválala jsem Metyho na kruhu vedle vozu se slámou. Přitáhla jsem lonž trochu víc k sobě a pobídla Metyho když skrčil vnitřní zadní nohu pod sebe,takhle došlápl dál a podsunul záď pod sebe. Přešla jsem blíž k překážce a tím přitáhla Metyho na hrubý střed (zboku to šlo velmi těžce odhadnout) skoku. Ještě před skokem jsem ho pobídla aby krapet zrychlil a protáhl cvalový skok a pak skočil právě spíš do dálky než výš. Pak jsem ho pobídla ještě do odskoku a zvedla lonž vysoko nad hlavu, bála jsem se abych ho nestáhla dolů a tak jsem si ještě projistotu stoupla na špičky. Byla jsem oproti němu a vlastně všemu docela malá Když Mety začal doskakovat s úlevou jsem stoupla zase na celou plochu nohou,baletka by ze mě fakt bejt nemohla Šla jsem s Metym dál od skoku zatím co se ve cvalu stáčel po kruhu. Vypadal zklamaně že jsem ho nenechala skočit si to ještě jednou… Zapískala jsem naučenou melodii a Mety přešel do kroku a po pár krocích ze setrvačnosti zastavil. Pak už se šlo na vodu… eh safra. Bylo mi jasný že stejně budu nakonec mokrá od hlavy až po paty a tak jsem na rozdíl od ostatních vlezla do vody s Metym, ono stát na břehu a mávat mrkvovkou až bych se z toho zbláznila by akorát způsobilo že by se mi všichni smáli a Tik ten by nadále vesele hrabal na místě… koneckonců proto jsem si msto spodního prádla vzala plavky žejo U skoku číslo 10 jsem s Metym po několika pokusech vlezla do vody,tak aby tam neutíkal a trhal mě s sebou. Nechápala jsem jak se ten jinak poslušnej koníček,který vypadal zkroušeně když mě něčím naštval a domáhal se odpuštění jemným pošťuchováním do mýho ramene, byl teď jak nezastavitelný tank. Voda byla rozehřátá od těch veder, a tak byla celkem příjemná. Mety okamžitě začal hrabat … ,,Heeej! Necháš toho!‘‘ okřikla jsem ho,když nepřestal přidala jsem ‚‘jednu výchovnou‘‘ () po pleci. To už si uvědomil že to co dělá se mi asi moc nelíbí a tak trochu zaraženě a uraženě přestal. Povolila jsem lonž a pobídla ho do kroku. Musela jsem ho mít na malém kroužku,aby měli prostor i ostaní holky. Meteor ani nečekal na moji pobídku a bezhlavě se rozcválal po kruhu. Ta voda přece tak hezky cáká no ne? Okamžitě jsem co nejvíc zapískala naučenou melodii. Metymu přešel do klusu,zastavit proč by? Vyběhla jsem obloukem proti jeho zádi s hlavou nakloněnou na pravou a Mety mi zmateně uhnul takže musel zastavit. Počkala jsem až se uklidní,ale zas ne tak dlouho aby zase začal hrabat a pobídla ho do kroku, když v klidu obešel jeden kruh pobídla jsem ho do klusu a pak i na druhou ruku. Ostatní holky krom Cassie,která též měla problémy dostat Gentlemana z vody už stály na břehu a střídavě se nám smáli,střídavě nervózně popocházeli a už chtěli jít něco dělat. Smotala jsem lonž a vyšla s Tikoušem z vody,oba jsme byli celý mokří,snad se mi v tý vodě nezapíchne až bude skákat. Sledovala jsem jak Dekameron,Asie,Pomněnka a Callatos překonávájí vodu a pak jsme přišli na řadu my. Postavila jsem se mezi strom a překážku a nacválala Metyho na kruhu, jakmile se trošku podsadil poslala jsem ho na překážku. Grošák podsadil zadky a lehce se přehoupl přes skok, jakmile doskočil běžela jsem s ním kousek k vodě. Jakmile seskočil začala jsem ho hnedka pobízet mrkvovkou dopředu aby se mi tam neseknul. Naštěstí se nesekl,jen v tý vodě skákal cvalový skoky hrozně vznosný,jako by chtěl z tý vody vytřískat co největší cákance. Běžela jsem s ním po břehu a když vyskočil z vody pomalu jsem se zastavila a mlaskla mu do odskoku na Déčku. Jakmile doskočil stočila jsem si ho k sobě na menší kruh a postupně zastavila.Popošla jsem s ním dál od vody za ostatními co už odskákaly. Posledním skokem na který nás Connor s Jasonem odvedli byla Sedmička,čili Val. Tuhle překážku něbyla pro nás ničím neznámým a taky tam tak nebyl důležitej ten svižnej pohyb ve vodě (zatím) takže jsem z ní neměla žádný obavy. Jakmile jsme byli na řadě přivedla jsem grošáka z kruhu na skok a při doskoku propustila lonž o pěknej kus aby měl dostatek prostoru na doskok dolů do vody a následný krátký pohyb rovně vpřed než se stočí zase na kruh. Když jsem ho u sebe zastavila moc jsem ho pochválila že v tý vodě zázračně nedělal žádný vylomeniny. Všichni společně jsme se pak vydali zase na Florestu a Jason nám oznámil že k večeru se sejdeme na nádvoří na kondiční vyjížďku. Sranda Taky nám všem jednotlivě postupně začal rozebírat co děláme špatně,respektive naši koně. ,,Izzy, je vidět že Meteor si je jistý,jako bývalý drezurák ví jak používat zadky a hezky se shromáždit při odskoku a zároveň si je jistý jelikož terén je pro něj jedno úžasné místo plné radosti a ty nebezpečí nějak přehlíží. Styl skoku má taky hezký. Ale někdy může mít tendence zanedbávat určité nevýhody terénu,takže někde jsem si všimnul že když běžel z kopce tak místo toho aby to bral opatrně tak se valí jako smyslů zbavený,takže na to pozor. Taky nějak ztratil kondičku a sílu,musíte víc makat‘‘ řekl ke mně a Tikimu. O tý kondičce jsem věděla,od AZ jsme v podstatě nepracovali tak jak by se mělo :S Na nádvoří jsme se rozešli do stájí.

Ve čtvrt na šest jsem znovu stála na nádvoří vedle Metyho,tentokrát už v plný jezdecký výstroji. Jen ten krunýř na zádech mi v pauze kterou jsem teď asi měsíc měla nechyběl. Když jsme se na nádvoří sešli úplně všichni, plus tentokrát i Oliver, Jason zavelel k nasednutí. Přistavila jsem si Metyho k lavičce ( v nových vypraných rajtkách které se zase nějak scvrkly jsem nebla schopná ty nohy rozčapit tak abych zvládla zasunout chodilo do třmenu ze země) a vyhoupla se do sedla. Měkce jsem dosedla a pak jsem si porovnala třmeny a sed a otěže v rukou. Rozhlédla jsem se mezi Tikouškovými ušisky,och jak mi tenhle pohled chyběl. Když kluci vepředu vyrazili stiskla jsem lehce holeně a nechala Metušáka vykročit dopřed. Vytáhl si hlavu do volných otěží a přežvýknul si. Lehký vánek se mi opřel do vlasů. Aspoň nějaký osvěžení. Do Metyho hřívy se zapletla muška a pravděpodobně tam zdechla na pach repelentu. Prsty jsem ji vyšprntla ven na zem. Z brány Floresty jsem si to šinuli po pěšince na hranici lesa a luk,kde stromy vytvářeli chládek ve stínu. Jason zepředu zavelel naklusat a tak jsem počkala až se Pomněnka před námi rozkluše ,ještě chvíli jsem je nechala odklusat a pak jsem odlehčila pánev a stiskla holeně. Mety hezky plynule přešel do klusu a já jsem začala vysedávat na levou přední. Otěže jsem si trochu zkrátila a nechala holeně přiložené k Tikiho boku aby nožkama došlapoval hezky pod sebe. Vysedávala jsem zlehka jen co mě to vyhodilo ze sedla a dosedávat jsem se snažila co nejměkčeji,abych grošákovi nerejpala ve hřbetě. Po zhruba nějaké vzdálenosti kterou jsem odhadovala tak na sto metrů jsem si vždy přesedla abych zatěžovala Tikovi nožky stejně. Nekluali jsme ale dlouho,jen nějaký tři stovky metrů a pak jsme přešli do kroku. Čekal nás hezký prudký kopec. Stoupla jsem si do třmenů a holeně nechala trošku víc přiložené k Metyho bokům aby nepřestával pokládat nožky hezky pod sebe. Ruce jsem kvůli rovnováze posunula po krku trochu hore a zkrátila si otěže abych zachovala kontakt s Metyho hubou a nenechala ho padnout na předek. Jakmile jsme byli zase na rovině znovu jsme naklusali. Jsem si říkala že to zas bude určitě nějaká chvilička ale my jsme pořád klusali a klusali a klusali. Ze začátku to byla pohodička ale postupně mě už z toho začali bolet nejrůznější svaly. Nechávala jsem Metymu delší otěž aby se mohl vytáhnout apostupně jsem si ho přistavovala k jedné a k druhé ruce a otěže zkracovala a brala si valacha na přilnutí. Hrozně se mi ulevilo když jsme přešli asi po čtvrt hoďce do kroku a vydýchávali. Bohužel ale ne na dlouho a pak jsme znovu naklusali,tentokrát už naštěstí jenom nějakých pět šest minut nebo tak se mi to aspoň zdálo. Před námi se objevila branka do krosového areálu. Juhů takže budem možná i něco skákat! Do svalů se mi vlila nová energie Za brankou jsme pokračovali v konvoji v klusu. ,,Cval!!‘‘ houknul zepředu Jase po chvilce. Počkala jsem až naskočí Pomněnka a potom jsem pobídla Metyho levou nohou zatímco pravou jsem měla za podbřišníkem a když se Mety odrazil od prvního cvalového skoku šla jsem mu vstříc pasivním zhoupnutím v pánvi. Mety chtěl cválat dopředu,bylo to cítit,ale já ho nenechala a přes poloviční zádrže ho držela v podsazení a klidném tempu. Celý náš konvoj pomalu přešel v krok u skoku číslo dva. Muhehehehe zasmála jsem se vduchu ale pak jsem si uvědomila že se na mě budou všichni dívat ,,sakra!‘‘ Jason se přes překážku pustil jako první on sám,pak za ním Connor a Oliver. Musela jsem uznat že s Érotem mu to fakt šlo. Pak šla Blood,Kitty,Clair a Mellysa… no a pak už byla řada na mě. Na kruhu daleko před překážkou jsem Metyho pobídla do klusu.Jeli jsme kruh na levou ruku. Vnější nohu jsem měla posunutou dozadu a hlídala ohnutí zádě,zatímco tlakem vnitřní nohy jsem Tika ohýbala v trupu. Vnější otěž jsem měla nataženou a blíže postavenou ke krku,vnitřní byla od krku naopak oddálená a pomáhala ohnout grošákovu halvu dovnitř kruhu. Zlehka jsem vysedávala a měla více našlápnutý vnitřní třmen. Posadila jsem se do pracovního klusu a uvolnila podbřišek,abych mohla jít spolu s pohyby Metyho hřbetu. Poté jsem Se co nejvíc narovnala a kříž o trošku zpevnila,sevřela jsem pěsti a ztvrdla v ruce a nakonec jsem pobídla Metyho holeněmi. Ten se hezky zakulatil a já ho hned pobídla ještě jednou do cvalu. Valach naskočil a já se pasivně zhoupla v pánvi a změkčila ruku a uvolnila se v kříži. Nechala jsem ho vycválat energicky na kruhu dopředu,ale po pár cvalových jsem si ho poloviční zádrží srovnala pod sebe. Jakmile jsme směřovali na střed překážky,vrátila jsem pomůcky pro ohhnutí zpět do základního sedu a holeněmi a vahou (rovnoměrně rozloženou na bou sedacích kostech) jsem vedla Metyho rovně na skok. Udala jsem další poloviční zádrž,tentokrát s převažující holení a grošák přešel do prodlouženého cvalu. Byl to přeci jen šířkový skok a na ten se musí najíždět v prostorném a svižném tempu. Na hrubo jsem si odhadla odskok a soustředila se na něj. Pobídla jsem valacha holeněmi. Ten doskočil zadkami pod sebe a pak se předkama zvednul od vzduchu. Vyšvihla jsem se ze sedla a využila síly kterou mi k tomu dával Metyho pohyb. Váhu jsem měla v patách,špičky skoro rovnoběžně s koněm,holeně jemně přiložené koleno taktéž.Ruce jsem posunula Metymu nahoru po krku a trochu je i propustila abych měla jistotu že se valach nebouchne do udidla až se ještě víc natáhne. Lokty jsem nechávala na šířku ramen,ohnuté. Záda rovná,ale zase ne moc prohnutá. Pohled jsem upírala do mraků které se na obzoru začínaly červenat zapadajícím sluncem. To už Mety začal po oblouku klesat k zemi a já se začala zakláěnt,dosedat zpátky do sedla a ruce jsem brala s sebou zpátky nad kohoutek. Doskok mě automaticky vymrštil ze sedla zpátky do stehenního sedu v němž jsem nechala Metymu pár cvalovejch na srovnání rovnováhy a pak jsem zasedla a poloviční zádrží valacha shromáždila a upozornila na přechod do kroku. Ztuhla jsem v kříži a vydržela otěže. Jakmile valach přešel nechala jsem ho vytáhnout si krk do otěží ,které jsem zahodila, a pohladila ho po krku zatímco funěl. Připojila jsem se ke Kitt s Bloodyí které už pozorovali Cassie jak si se svým prvním krosovým skokem poradí.Když všichni doskákali vydali jsme se krokem do lesíka a pak k oranici a pak jsme si nacválali. Achjo zase mě začali bolet všechny svaly a Mety už energií taky zrovna neoplýval nicméně ten vítr v obličeji a ve vlasech stál za to. Z oranice jsme to stočili kolem startovního boxu až k zelenému rozlehlému opracovišti. Tam jsme přešli do klusu. Měla jsem pocit že už umřu. Naštěstí už jsme koním zahazovali otěže a krokem šli zpátky na Florestu.

leana+collen: 2. DEN KURZU CROSS-COUNTRY

Po cestě jsem valáška v kroku naohýbala, střídali jsme krok a klus a tak jsme na krosu už začali klusat na pomysleném obdélníku. Potsupně jsem si valáška trošku posbírala, stále ale tak, aby měl ještě možnost si protáhnout hlavu. Obklusali jsme si dva obdélníky na každou ruku. Poté jsme začali pracovat na velkém kruhu. Vnější holeŇ šla za podbřišník, vnitřní na. Vnitřní ruku jsem trochu přizvedla a odmáčkla, vnější je přiložená na krku. Udělali jsme takhle asi tři kola a pak jsem přesedla a změnila směr, kde jsme tři kruhy znovu zopakovali. Následně jsme na kruhu nacválali do pracovního cvalu a vrátili se na pomyslný obdélník. Nejprve jsem Calla trošku brzdila a cválali jsme pomalu a postupně jsme přidávali rychlost. Na každou ruku vždy jeden obdélník, pak do klusu na jeden kruh na každou ruku a následně cval na kruhu. Grošáček už se zase dostával do té své hnací nálady, takže jsem ho stáhla ze cvalu do klusu. Stuhla jsem v pohybu a vydržela otěž. GRošáček nejprve nechtěl, ale pak přešel do klusu a po chvíli jse mho znovu nacválala. Pracovali jsme na přechodech a ke konci opracka jsem ho nechala pořádně procválat. To jsem už byla ve stehenním sedu a dali jsme si jeden rychlej obdélník.
Když jsem valáška opracovala, dojela jsem k ostatním. Brzy jsme měli opracováno úplně všichni a Jason nám řekl, že se nejprve všichni rozeskáčeme na skoku číslo 17. První půjdou ti, co již mají kurz z loŇska, což jsme byli vlastně všichni, kromě Cass a Jenn. Takže asi pojedeme ve stejném pořadí jako včera a taky že jo. Nejprve nám ale Jason vysvětlit, že jde o šířkový skok, kde trochu zkresluje zkosená stříška. Začala Blood, Clair a po Clair jsem šla tentokrát já s Callem. "Takže Mell, pamatuj, hlavní je, aby na překážku tolik nehnal. Samozdřejmě je důležité se pořádně rozjet, ale né zase tolik. Jinak byste neměli mít problémy.." Řekl Jason a já přikývla. Šli jsme docela daleko od překážky, kde jsme z kroku nacválali na kruhu. V pracovním sedu jsem ho dostala pod kontrolu, pohrála jsem si s otěžemi, abych měla jistotu, že mě vnímá. Udělali jsme si jeden kruh ve cvalu a poté jsem ho stočila z kruhu na překážku. Zůstala jsem v pracovním sedu, kdy jsem mohla lépe korigovat jeho tempo. Holeně přiložené, obě na stejném místě, ruce vedle sebe. Počítala jsem cvalové skoky. NEchala jsem otěže proklouznout mezi prsty, aby si valášek mohl snížit hlavu, což také udělal. Jedno ucho měl natočené na překážku, jedno na mě. "V kliduu. Houu.." Řekla jsem a valášek už zpomalil pouze na hlas. "Dobře.. Šikula, to zvládneš.." Šeptla jsem mu a blížili jsme se k překážce. Tři..., dva..., jedna...TEĎ! Stiskla jsem holeně a jakmile se Calli odrazil, jsem se vyhoupla dopředu a ruce posunovala dopředu po krku. Šla jsem s pohybem a nad skokem jsem se začala pomalu narovnávat. Spatřila jsem, že jsme odskočili moc brzo, takže dám snad doskok výjde. Vyšel jen tak tak. Při doskoku jsem se zapřela do vnitřní strany stehen a pánev posunovala pod sebe. Grošáček doskočil a já jsem zůstala ve stehenním sedu několik cvalových a poté jsem zasedla, stuhla v pohybu a v klusu valáška obrátila. Začala jsem vysedat a dojela k Jasonovi. U něj jsme zastavili. "Víš co bylo špatně?" Zeptal se. Přikývla jsem. "Moc brzo jsme odskočili. Jak jsem se zaměřila na to, aby nehnal, tak jsem to špatně odhadla, protože většinou když ho nestihnu zpomalit, chce to odskočit trošku dřív aby to vyšlo, ale takhle šel dobře a já to blbě odhadla. Asi kdybych mu nedala pobídku, tak by to vyřešil sám a správně." Jason přikývl. "Ano, příště to nech kdyžtak na něm, lépe se naučíš odhadnout čas pobídky do odskoku, protože on je dosti zkušený a umí to odhadnout sám." Šli jsme s CAllem stranou a nechávala jsem ho klusat a chodit na kruhu. KDyž odskákali všichni, šlo se skákat na druhou ruku. To už jsem pouze korigovala tempo, ale odskok jsem nechala na valáškovi a nyní se to povedlo. Následně jsme se mohli přesunout k další překážce což byla 22. Tu jsme skákali včera na lonži. Byl to lehký skok, když se totiž vyskytne chyba, koni se nic nestane, protože nohy proletí křovím. Nejprve šla zase Blood, pak Clair a pak jsem byli na řadě já s Callatoskem. "Tak pojď myšáčku to zvládneme." Řekla jsem a z kroku jsme opět nacválali na kruhu. Pomocí poloviční zádrže jsem ho nechala podsadit se a jít pěkně od zádi a poté jsem ho nasměrovala na skok. Zde nám odskok ulehčovala čtyři břevna u skoku. Nechala jsem otěže proklouznout, valášek si snížil hlavu a pak si "počítal skoky". I já jsem počítala. "Nené!" Řekla jsem, když jsem ucítila valáškovo poskočení a zrychlení. Jako vždy, až moc velké. Nebyl čas ho brzdit. Nechala jsem to vše na něm. Grošák to měl však dosti dobře propočítané a i přes to velké zrychlení se mu povedlo odskočit u bílých břeven. Šla jsem s pohybem koně, ruce posunovala dopředu po krku. Nad skokem jsem se narovnávala a mrkla dolů. Nevím, zda jsem nějak blbě sklonihla hlavu, nebo co jsem vlastně udělala, ale jakmile valášek začal doskakovat, zakolísala jsem a levá otěž mi vyklouzla z ruky. Hned jsem se zapřela do vnitřní strany stehen, chytila se koleny a moje levá ruka se snažila chytit levou otěž. Grošáčka taky dvakrát nepotěšilo, že na jedné straně měl silný kontakt, kdežto na druhé byl volný a tak se semnou při doskoku rozběhl pryč. Konečně jsem otěž chytila. "V kliduuu." Řekla jsem a stuhla v pohybu. Přešli jsme do klusu a doklusali k Jasonovi. Řekl mi totéž co loni Tom. "Vítej zpět.." Zastavila jsem a vyslechla si jeho slova. "PRvní věc: Rozletěl se ti, protože dostal příležitost. Ale ty mu tu příležitost dát nesmíš. Holeně musí být stále přiložené na boku koně, otěže nepovolovat tolik a stále být na pozoru a když už cítíš známku, že chce zrychlit, už mu to utnout v zárodku. Druhá věc: Doskakovat bez otěže je trošku těžké co? Až spolu budeme mít skokovou lekci, zaměříme se na to. Svážeš otěže na krku a budeš skákat s rozpaženejma rukama. No, snad to z druhé ruky bude lepší. Zapamatuj si co jsem ti řekl a může jít na řadu Jennifer." Odjela jsem s valáškem stranou tentokrát o něco dál. Nacválali jsme si na kruhu a zkoušela jsem zkracovat cval, do co nejpomalejšího tempa a zase zrychlovat a zase zpomalovat. Poté jse mmu dala oddych v kroku a byly jsme na řadě. "Tak pojď ty torpédo zlobivý.." Řekla jsem a šli jsme skákat z druhé ruky. Z kroku jsme na kruhu nacválali. "A pojď hop!" Zvolala jsem a zároveň jsem ho přidržela, aby nevyletěl. Zůstala jsem v pracovním sedu a navedla ho na překážku. Holeně přiložené na bocích a dýchají s koněm, otěže malinko nechat proklouznout, né moc a hlídat. Dávala jsem valáškovi najevo, že zrychlovat nebudeme. Byl ale dost tlačivý, takže se snažil zrychlit, ale nepustila jsem ho ani o trošku. "Takhle to bude dobrý..." Řekla jsem a ve svém hlase jsem mu dala najevo klid a také podporu. Před překážkou jsem stiskla holeně a vyhoupla jsem se dopředu a šla s pohybem. Callatos se nyní odrazil opravdu silně a tak jsem se ani nedivila, že máme i malou rezervičku. "Výborně!" Pochválila jsem ho slovně s radostí v hlasem. Při doskoku jsem se zapřela do vnitřní strany stehen a pánev posunovala pod sebe. Po šesti cvalových za překážkou jsem ho zbrzdila do klusu a doklusali jsme zpět. Pohladila jsem ho po krku a natáhla jsem se až dopředu za uši. "Pašáák. Teď si byl skvělý." Jason nás pochválil a my jsme se procházeli okolo. Následně následoval skok číslo 14, což byla vlastně kombinace, takže dva skoky. Každý z nás si vybral jiný druhý skok, tam byla totiž možnost volby. Buď prudší zatáčka a nižší skok, nebo klidnější zatáčka a vyšší skok s křovíčkem. Já budu volit letos vyšší skok s křovím, protože Callatos byl teďka do skoků tlačivější a na méně prudké zatáčce budu přeci jen vícc jístá. Netrvalo dlouho a přišla na nás řada. "Mell, pamatuj, hlavně v klidu, ať se do toho druhého skoku nevrhnete skoro hned po doskoku z prvního skoku." Řekl Jase a já jsem valáška stočila na velký kruh dál od skoků. Na kruhu jsme nacválali a já jse ho poloviční zádrží dostala hezky pod sebe. "Tak pojď, to dáme." Řekla jsem povzbudivě. Najížděli jsme rovně na první skok z kombinace. Valášek šponoval uši na mně a na překážku. Nechala jsem ho trošičku zrychlit, ale jen nepatrně, aby nám to vyšlo mezi skoky a poté už jsem jen hlídala aby nerychlil. První skok jsem s odrazem nechala na něm, protože jsem si tím nebyla jistá a on si to pořešil sám. Následně když se odrazil jsem se vyhoupal do stehenního sedu, ruce posunula trochu dopředu a šla jsem s pohybem. Valášek špatně zvedl zadní nohy a trochu ťuknul do klády. Ještě že měl botičky. Nad skokem jsem se srovnala a dívala se na druhou překážku. Poté jsem se zapřela do vnitřní strany stehen a pánev posunovala pod sebe. Hned jak valášek doskočil, jsem se srovnala do pracovního a připravovala se na druhou překážku. Netrvalo to dlouho a valášek se odrazil, ale jen natolik, aby proletěl nad kamenou částí zíďky a nohy proletěly křovím. Po doskoku jsem ho zpomalila do klusu a vrátili jsme se k Jasonovi. "Ty si ale flákač." Řekla jsem mu. "Příště se neboj si při odrazu na něj mlasknout, budeš mít jistotu, že to neodflákne. Jinak tempo jste zvládli dobře." Řekl Jase a my jsme šli dál aby měla Jennifer prostor pro dvojskok. Z povzdálí jsme dvojci sledovali, ale holky tady neměli žádné problémy. Poté jsme se vydali k dalšímu dvojskoku. Pivní vozy. "Néé.." Řekla jsem a Jennifer se na mě zmateně podívala. "Tuhle kombinaci nesnáším. Loni jsem tu zlomila jednu vlaječku a skáče se to křivě." V tu chvíli se na mě Jason podíval a řekl. "Neskáče se to křivě, najíždí se zešikma." "A co je v tom za rozdíl?" Šeptla jsem a poté nám Jase vysvětlil tuto kombinaci a chtěl aby to Bloodye předvedla. TA s hnědákem skočila kombinaci bravurně, jako by to nic nebylo. Poté šla na řadu Clair a následně já. "Tak pojď Tosku to dáme.." Pohladila jsem ho po pleci a na kruhu jsme nacválali. Zůstala jsem v pracovním sedu, protože tak se mi lépe korigovalo jak tempo tak i to kam jedeme. Navedla jsem valáška trošku doprava, což asi byla chyba, protože jakmile jsme skočili, tak jsem zlomila červenou vlaječku a zahákla se mi do boty. Grošáček doskočil a mířil na druhý skok. TeĎ jsem vlaječku řešit nemohla, takže jsem přizvedla levou otěž, odmáčkla ji a stočila ho, abychom nyní vlaječku nezlomili a povedlo se. Po doskoku jsem ho zbrzdila do klusu a jednu ruku se natáhla pro vlaječku a vzala jsem si jí do ruky a dojela k Jasonovi. Tam jsme zastavili. Vzal si odemně vlaječku a trochu zoufale se na ní podíval. "Vy jste borci.." Řekl a podal vlaječku Nathovi, kterej se nemohl přestat smát. "Navedlas ho trošku blbě, ale to se stane, pak už to na druhym skoku bylo dobrý. Příště si prosím dávej větší pozor. Jennifer pojď skákat." Řekl a já jsem s Callem šla stranou. Valášek byl už hodně spocený, ale už nás čekali jen dva skok. K patnácce jsme došli na volné otěži v kroku a koně si trochu odpočinuli. U skoku patnáct jsme neměli žádné problémy. Poté jsme dojeli k poslednímu skoku dne a to byla cirulárka. Tenhle skok jsem taky neměla dvakrát v oblibě. Nechala jsem Calliho si ho prohlídnout. Ač nebyl koukavý, jistota je jistota. Přitom nás Jason řekl něco o tomhle skoku a začalo se. Jako vždy začala Blood, pak Clair a pak já. "Tak pojď broučku. Hop!" Zvolala jsem s pobídkou holení a na kruhu jsme nacválali a poté jsem ho stočila na kopeček. Lehce jsem se předklonila, ale jen trochu. BLížili jsme se k překážce. STiskla jsem holeně a vyhoupla jsem se dopředu do stehenního sedu. Grošáček se však odrazil o trochu později a já tak byla trochu před pohybem. Callatos doskočil a já jsem mu padla hlavou na krk. Praštila jsem se pořádně do nosu. Už autamaticky jsem se rychle srovnala a zpomalila ho do klusu. Mohla jsem to čekat, vždyť jsem se vyhoupla dopředu moc brzy. "Byla jsi před pohybem, moc brzo si ho pobídla k odskoku, když on ještě dotahoval zadníma nohama. Bylo to do kopečka, nesmíš zapomínat. Příště si na to dej větší pozor." Přikývla jsem a šla stranou. Když jsme měli všichni odskákáno, na zahozené otěži jsme koně vyklusali až k bráně a výjezdu z krosu. Poté jsme přešli do kroku a s koŇmi došli na Florestu.

VKLÁDÁM JEŠTĚ ZA VČEREJŠEK. OMLOUVÁM SE, ALE PSALA JSEM TO UŽ OD SEDMI VEČER, ALE SMAZALO SE MI TO ASI V PŮLCE MÁM HOLT STARÝ POČÍTAČ :// . TAKÉ SE OMLOUVÁM ZA STYL JAK JE TO NAPSANÉ A ZÁROVEŇ TROCHU USEKANÉ, ALE UŽ JSEM VÁŽNĚ DOST UNAVENÁ

jennifer+galaxie: 2. den
Šla jsem s Gal k boxu, celý den byla venku a nyní jsme se šly připravit na další den kurzu. V pět hodin jsme měli sraz, my, hraničáři. Hnědku jsem podrbala a usmála se. Už jsem tu vše měla připravené. Nejdříve jsem Gal vyčistila celou a hlavně pečlivě. Pak jsem ji vyčesala a vybrala jí kopyta. Hnědka zastříhala ušima a sklonila hlavu. Stála bez uvázání, neměla jsem na to chuť hnědka stála ale krásně. Vzala jsem šlachovky a nasadila je na obě dvě přední nohy přezkama ven. Pak jsem vzala strouhačky a nasadila je na zadní strany. Hnědka se napila z kýble a já šla pro všechny čtyři botky k boxu a začala je hnědce nasazovat. Ta frkla a sklonila ke mně zvědavě hlavu. Usmála jsem se na ni a pohladila. Nasedlala jsem ji a nechala povolený podbřišák, sundala jsem ohlávku a nasadila uzdečku s martingalem. Řemen jsem protáhla podbřišákem a teprve zapla. Otěže byly dole a já si vzala na sebe vestu a na hlavu narazila krásnou hnědou helmu a na ruce si vzala rukavice. ,,Jdeme.“ Pousmála jsem se a pohladila Galku po krku. Došly jsme na nádvoří trochu dřív, ale přesto jsem se už setkala s Jasonem a Nathem. ,,Ahoj, jsme připravené.“ Usmála jsem se na pozdrav. ,,Ahoj, jak se cítíš?“ ,,No..byla bych radši, kdybychom byly trochu víc zaskákané, mám z dneška hromadné pocity..“ Pousmála jsem se a pohladila hnědku a dotáhla podbřišník. Stáhla jsem si třmeny. ,,Hlavně podpora a klid.“ Usmál se na mě Nath. ,,To se lehko řekne, hůř udělá, ale nic jiného nezbyde.“ Usmála jsem se. Spatřila jsem Clair, Mell a Bloodye, smiřovaly k nám. Usmála jsem se a zamávala na ně. ,,Tak jo, do sedla.“ Mrkl na mě Nath a já s úsměvem přehodila otěže přes krk a vyhoupla se do sedla. Měly jsme si prohlédnout s koňmi čtyřkolky, po prohlédnutí je kluci nastartovali. Galaxie se nebála, jen nadšeně frkala Pak jsme vyjeli na cross. Blood na špici a já na konci. Nechali jsme koně uvolnění v kroku a vzali to trasou, čili zkratkou kousek jsme si i zaklusali, abychom se tolik zas necourali. Na crossové dráze nám kluci dali pokyn k opracování. Vzala jsem Gal na pěkný plácek a nejdříve v kroku ji naohýbala krk pěkně na pravou i levou ruku, udělala si ní velký kruh, tedy se snažila o pravidelnost. Hnědka pofrkala a já se usmála. ,,Zkusíme si poustupovat.“ Pousmála jsem se, nadechla, vzpomněla si na náš poslední trénink a pak zkusila společně s hnědkou tři kroky v ustupování. ,,Hodná, pašanda.“ Pohladila jsem ji a naklusaly jsme, změnily směr a já s ní znovu ohýbala krk a dělala kola, zkusila jsem si zajet i osmičku jen jak to šlo, abychom se pěkně opracovaly a uvolnily. Hnědka v klusu už krásně šla. Sedla jsem si do pracovního sedu a zpevnila břicho. Hnědka tohle znala, zvlášť, když jsem měla ztuhlý zadek ,,Krook.“ Dodala jsem ještě hlasem, Gal už pochopila, že to myslím vážně a přešla do kroku. Ten byl pěkně živý. ,,Hoodná.“ Pohladila jsem ji, změnila směr obloučkem a jemným stiskem holení a mlaskem Galaxie naklusala. ,,Hodná holčička.“ Pochválila jsem ji. Výklus byl krásný a pěkně živý. Hnědku jsem si znovu vzala na kruh a to pěkně velký. Udělala jsem si s ní vlnovku pro změnu kruhu. Pohladila jsem ji a nechala klusat zase pěkně rovně. Znovu jsem s ní přešla krásným přechodem do kroku. Pohladila jsem ji a po chvilce zase s ní naklusala. Změnily jsme si směr. ,,Hodná jsi.“ Usmála jsem se a Udělaly jsme si menší vlnovku a ikdyž tu nebyla cesta, nebo spíš hala, kde by to bylo lepší. Zkoušela jsem se alespoň o pěkné ohýbání. ,,A hop.“ Mlaskla jsem po chvilce s přiložením holeně a pobrnknutím do vnější otěže. Hnědka se zafrkáním zafrkala, měla otěže tak akorát na pořádné opracování a uvolnění. Pěkně si ve cvalu mohla otevřít plíce. Nenechala jsem ji jen cválat, já ve stehenním sedu ji brala i na velké kruhy a pěkně si s ní pohrála a zkoušela i osmičky. Změnu směru jsem provedla přes klus, ale pak zase cval. Přešla jsem v pracovní cval, napla se v kříži, zasedla si do sedla víc a stiskla holeně. Gal pofrkla a já dala vydržující otěže. Hnědka tušila, že se něco bude dít. Zopakovala jsem ještě jednou poloviční zádrž, myslela na shromáždění a hnědka skutečně krásně cval shromáždila. ,,Anooo.“ Usmála jsem se a pohladila ji otěží. Po chvilce jsem udělala zase velký kruh a po poloviční zádrži ji vypobídla a dala ruce dopředu. Hnědka s pofrkem přešla do pracovního. Pak jsme zkusily i prodloužený cval a pak jsme znovu přes klus změnily směr. Hnědka se snažila a já ji chválila a hladila. Prakticky jsem zapomněla na to, že jsem na nějakém crossu. Pěkně jsme byly rozehřáté a já už mohla mít kratší otěže, ale samosebou ne na doraz, jako obvykle. Přešly jsme do klusu a pak jely v kroku k ostatním. Jeli jsme ke skoku 17, kde nás čeká rozeskákání na obě ruce. Prohlížela jsem si skok a pohladila hnědku. ,,To zvládneme, obě dvěě.“ Pohladila jsem Gal a usmívala se. Začala Blood, ostatně jako vždy Nath přešel ke mně. ,,Jenn, slyšel jsem, že máš nejmladšího koně, proto bych rád, kdybyste tu překážku jely z dálky, aby si Galaxie mohla skok opravdu prohlédnout, nech jí proklouznout otěž, aby mohla snížit hlavu, najedete si pěkně prodlouženým cvalem, ale nesmíte hnát a hlavně Galaxii důvěřuj a dodávej odvahu. Odskok byste měly obě dvě odhadnout dobře.“ Usmál se Nath, zatímco nachvilku odvrátil zrak od nynější skákající dvojce, čili Clair a Pomněnky. ,,Dobře, ale jak odhadnu odskok?“ ,,Sleduj Mell, právě tady na tom místě, jak ji vidíš, je první ze šesti cvalovejch skoků. Právě odtamtud si začni počítat a nesahej už do vaší jízdy. Myslím, že to zvládnete.“ Usmál se na nás trenér. Přikývla jsem. ,,Děkuju.“ ,,Jennifer, pojď, jsi na řadě. Rady jsi získala, víc doplňovat snad nemusím.“ Usmál se Jason a já s úsměvem vzala hnědku dál. Nacválaly jsme, vzala jsem ji na velký kruh, nejdřív ji nechala shromáždit, dostat pod sebe a pěkně na zadek. Pak jsme šly do pracovního a následně cval prodloužily. ,,A jdeme na to.“ Usmála jsem se a vzala Galaxii na nájezd ke skoku. Krmelec nevypadal zas tak zle. ,,Dáme, pojď.“ Popískla jsem jemně. Hnědka zafrkala a s hlavou kupředu cválala. Já se usmála a nechala proklouznout lehce otěž, Galaxie to pochopila a níž sklonila hlavu. Na skok nekoukala vystrašeně. Mluvila jsem k ní a dodávala odvahu. ,,Šest…pět…čtyři…. Do toho brouku to zvládneme…dva…jedna.. A hoop.“ Houkla jsem povzbuzivě, mlaskla, stiskla holeně a jakmile mě energie z Galaxina odrazu upozornila, šla jsem vzhůru spolu s tou masou těla. Ruce jsem přiložila ke krku, nechala otěž neprověšenou a pěkně udělanou tak, aby fungovala jako berlička. Hnědka jedno ucho měla na mě. ,,Aaano zlaatoo, zvládla jsi to.“ Usmívala jsem se, snažila se nehrbit a koukala se před sebe. Více jsem se zapřela o opěrky a nohy tlačila do třmenů. Gal pofrkala. Usmála jsem se. ,,Jde ti to výborně.“ Chválila jsem hnědku, když jsme byly skoro na zemi. Galaxinu doskoku jsem se přizpůsobila, po prvních dvou cvalových jsem si sedla zpět do pracovního lehce a chválila hnědku. Radostně si vyhodila. ,,Ale to si nezvykej!“ Houkla jsem na ni uraženě. Zafrkala, přešla jsem s ní do klusu a vysedávala do rytmu, nejdřív zpomalila vysedání a pak as zrychlila. Dojely jsme zpět ke skupině. ,,Jennifer, vypadalo to pěkně, ale, příště se neboj o trochu ještě nechat proklouznout otěž, nebo tě jednou vezmu na hodinu skoků jen se sedlem bez uzdečky a dopadneš jako Mell se svázanejma otěžema.“ Podíval se na mě Jason. ,,Dobře.“ Pousmála jsem se. Šlo se skákat z druhé ruky, to Galaxie už trošku rozčarovaná z toho, že poprvé ten skok skočila dobře a já ji tak chválila a podporovala, šla na skok celkem zprudka. ,,Zpomal..“ Hvízdla jsem, ještě to bylo před šesti cvalovejma, proto jsem Galaxii stáhla zase dozadu a udělala si s ní velký kruh a teprve pak ji vzala znovu na nájezd. ,,Pojď Galíí. A poomaaluu.“ Popískla jsem a počítala. Hnědka zafrkala. Skok se nám povedl. Vzala jsem Gal po chvilce v klusu zpět a přešla s ní do kroku. ,,Jenn, kdyby se tohle stalo v závodě, tak ztratíte čas, musíš jednoduše na ni houkni, ztvrdni v sedu, lehce pobrnkej na otěž a když dobře zareaguje, že se dobře srovná, tak ji pochval. Ona moc dobře všechno chápe a ráda zkouší, to jistě víš.“ Podíval se na mě Jason. ,,Ano, vím o tom.“ Dobře.“ Usmála jsem se a následovala kluky a holky k dalšímu skoku. Byla to dvacet dvojka, kterou jsme překonávaly již společně na lonži. Hnědka tenhle skok pamatovala, proto stačilo kolem něj projet, Gal zabořila do něj hlavu a já se musela zasmát. ,,No ale při skoku tak nevypadej prosim.“ Smála jsem se a hladila ji. Koukala jsem na holky a snažila se odhadnout čas odskoku, který tedy díky břevnům byl dobře odhaditelný. Tentokrát jsem si hnědku shromáždila a dostala na zadek a to pořádně, držela ji pod kontrolou a tprve, když jsem věděla, že se nic nestane, nechala proklouznout otěž, Gal s hlavou níž už skok viděla a prohlížela. ,,Jdeme, to zvládneme, jsi šikovnááá.“ Mluvila sem na hnědku, mlaskala a pečlivě hlídala. Odpočítávala jsem kroky. ,,A hoop.“ Mlaskla jsem a trochu se zapomněla s pohybem nahoru. Zaklela jsem si sama pro sebe, hnědka znervozněla. ,,V pohodě Gaal, jdii.“ Mlaskala jsem a hnědka nad skokem frkala. Držela jsem se ve stehenním sedu trochu víc za pohybem. Stála jsem při doskoku ve třmenech a přizpůsobovala se jen co to šlo. Gal popořehtala. Snad se snažila vyřešit tuhle prekérní situaci. Galaxie doskočila a já trochu dostala energii ze zad, jak jsem byla za pohybem. Rukama jsem se chytla krku, zapřela se koleny a jen tak tak se držela. ,,Houuu.“ Pohoukala jsem na Galaxii. Vypadl mi třmen. Měla jsem štěstí, že Gal byla na mě celkově závislá. S pofrkem přešla do klusu a následně zastavila. Opřela jsem se o krk už plně. ,,Fuj, to byl nářez. Hoodnáá hnědkaa, hoodnááá.“ Hladila jsem Galaxii a pustila otěže, abych se lépe mohla dostat zpět do pozice, do které jsem chtěla, pochválila ji a vrátily jsme se spolu zpět k ostatním. ,,Jste v pořádku?“ Podíval se na nás Jason. ,,Ano..“ Oddychovala jsem a pohladila Galaxii. ,,Potřebuješ mít více myšlenkových pochodů, nejen ten, který bude Galaxii podporovat, nechávat ve správném tempu, ale hlavně jít s pohybem a nemyslet na odskok, ten už se společně naučíte, ale stejně když bude prohlídka trati, odkrokuješ si to, tak jsi bez starostí. Kdybys nestíhala odkrokovat, koukneš alespoň na plánek a budeš na odskok myslet maximálně tak v cíli. Potřebuješ přemýšlet, podporovat Galaxii a jít do toho. Představ si, že skáčeš poslepu, to odskok neodhadneš, věř mi.“ Usmál se trenér a já přikývla. Když jsme šly na skok z druhé ruky, tak jsme to už zvládly lépe, protože jsem už tentokrát si rozdala myšlenky, podporovala více hnědku a tudíž se nám skok i celkem povedl, ikdyž jsem měla podle trenérových slov moc brzkou pobídku ke skoku. Gal jsem chválila, odpočítávání skoků mi celkem šlo ,,Tak, bez újmy se přesuneme ke kombinaci. Skok čtrnáct, kde máte na výběr. Buď půjdete vyšší skok s lepším nájezdem, nebo nižší s prudším nájezdem.“ Podíval se na nás trenér a jeli jsme k překážce. Prohlížela jsem si ji, zkoušela si vybavit, kde se odskočí. Prováděla jsem hnědku kolem a sledovala ostatní. Holkám se dařilo. ,,Jennifer pojď, jakou sis vybrala druhou?“ ,,No, byla bych jistější na té druhé.“ Usmála jsem se. ,,Dobře, tak klidně, odskok nech na Galaxii, podporuj ji a pojďte, hlavně dávej pozor na chyby, které jsi dělala na předchozích skocích.“ Pousmála jsem se a vzala hnědku dál. ,,Hop!“ Mlaskla jsem rázně, s holení za podbřišníkem, stiskla holeň a pobrnkla do vnější otěže. Galaxie krásně nacválala. Poloviční zádrží jsem ji shromáždila a nechala ji na krásném kruhu cválat. Srovnávala jsem si všechno v hlavě a vzala Galaxii již na překážku. ,,To zvládneme, jdeme!“ Mlaskala jsem a poklidně seděla v pracovním sedu. Lopatky jsem držela vzadu, seděla rovně, nechala holeně přiložené k tělu a nechala hnědku krásně cválat k překážce. ,,Nezrychluj, jdi krásně, vidíš, jdeš parádně, to zvládneme.“ Galaxie krásně docválala k překážce, šest cvalových před jsem ji nechala. ,,Jdeme!“ Podporovala jsem Gal hlasem, v mysli a pak už jen stačilo, když ještě dál před překážkou jsem nechala proklouznout lehounce otěž. Galaxie si vše určitě promýšlela v hlavě. Pak jsme se už obě vznesly, já si stoupla s pohybem Galaxie lehce do třmenů, kolena se zapřela v opěrkách a ruce jsem dala dopředu, lehce nechala proklouznout a Galaxie protáhla krk. Koukala jsem na druhý skok již ve fázi letu a zatížila lehce levý třmen. ,,Jsi pašanda moojee, půjdeme na druhý, jdi pěkně a nezrychluj!“ Řekla jsem už před doskokem a nebrala ji hned na skok, lehce jsem hnědku vzala doprava, udělala rychlou poloviční zádrž a podporovala ji. Jely jsme na krásný skok s křovíčkem. Šest cvalových s Galaxinou sníženou hlavu a Gal jsem podporovala ji. ,,A hoop.“ Mlaskla jsem, jak Galaxie se odrazila, šla jsem s Galaxií vzhůru a zůstala stále ve stehenním sedu. Galaxie krásně doskočila. ,,Ááánoo výýborně!“ Dosedla jsem po chvilce, přešla do klusu a nechala hnědce vytáhnout otěže a chválila hnědku. Dojely jsme k ostatním. Vydali jsme se dál, Jason nám řekl, že to je dvojskok a jsou to pivní vozy, když jsme tam dojeli, Mell zaúpěla. ,,Néé..“ Podívala jsem se na ni celkem zmateně. ,,Tuhle kombinaci nesnáším. Loni jsem tu zlomila jednu vlaječku a skáče se to křivě." V tu chvíli se na Mell Jason podíval a řekl. "Neskáče se to křivě, najíždí se zešikma." "A co je v tom za rozdíl?" Šeptla a poté nám Jase vysvětlil tuto kombinaci a chtěl aby to Bloodye předvedla. TA s hnědákem skočila kombinaci bravurně, jako by to nic nebylo. Poté šla na řadu Clair. Mluvila jsem na hnědku, hladila ji. Mell se vrátila s vlaječkou Zasmála jsem se. ,,Jennifer pojď na skok.“ Oujééje. Polkla jsem. Vzala jsem hnědku na velký kruh a nacválala tam s ní. Koukala jsem se na skok a jely jsme tam. Potřebovaly jsme najet zešikma. Galaxii jsem podporovala jsem hnědku, pobroukla melodii. Gal pofrkala a téměř před skokem se mnou zabočila doprava a nechtěla jít na skok. ,,V kliiduuu holká, já vím, nelíbí se ti to, ale v kliduuu.“ Více jsem se musela podržet, abych vyrovnala rovnováhu v tom tempu. Skok se nám zkrátka nepovedl ani s tím, že si hnědka mohla skok prohlédnout. Pohladila jsem ji. ,,Kliid.“ Přešly jsme do klusu a doklusaly zpět. ,,Jenn, najeďte si znovu, hlídej si ji holeněmi, podporuj a k doskoku jí pomoc.“ Přikývla jsem. Jely jsme na kruh, mlaskla jsem, popískla a najela znovu ke skoku ve správném cvalu. Počítala jsem skoky. ,,A jdeme! Hop!“ Mlaskla jsem, pískla, pobídla ji a hnědka pofrkala. ,,Jdeme, neboo!“ Galaxie se mnou první skok vzala celkem dobře, ikdyž byla celkem napnutá. Ale nebyl čas myslet na cokoliv jiného, potřebovala jsem ji mít nerozpadlou k druhému skoku. Stihla jsem ještě dosednout, promluvit k ní a zlehka zase k odskoku mlaskla a stiskla holeně. ,,Jdeme horu!“ Pískla jsem a měly krásnou fázi letu a následně doskok. ,,Ááááno holčičkoo.“ Hladila jsem hnědku, chválila ji a jela s hnědkou ke skupince. ,,Pašanda jsi.“ Hladila jsem Galaxku. ,,Už se umíte dobře srovnat a sžít.“ Podíval se na mě Jason. ,,Jen neznérvozňuj se před skokem, pak to snadněji vyhne, než když budeš důvěřovat a nebudeš na ten skok myslet.“ Usmál se na mě trenér a já přikývla. Krokem jsme jely k dalšímu skoku, byla to delší kroková pauza. Skok nevypadal zas tolik zle, mohl to být první skok, na kterém neudělám chybu ,,Při doskoku lehký záklon, otěž napnutá, ale dostatečně dlouhá. Ale před skokem již podsazení. Blood, pojďte.“ Nechala jsem Gal chodit kolem a sledovala všechny před námi. Tenhle skok nevypadal na těžký kalibr. ,,Tak pojďe Jenn.“ Podíval se na nás Jason. Přikývla jsem a vzala hnědku na velký kruh dál od skoku, nacválaly jsme. Galaxii jsem si pořádně podsadila a podporovala hnědku. ,,Jdeme, jsi moje pašanda přeci.“ Zapískala jsem a stiskla holeně. Celkem jsem to dobře odhadla, Galaxie krásně se odrazila. ,,Ánoo.“ Chválila jsem ji, s pohybem jsem se postavila do třmenů, zapřela se o opěrky a sledovala vše před námi. Jak říkal Jason, při doskoku jsem v mírném záklonu, s rukama vpředu a volnou otěží a napnutou nechala jít krásnej doskok. Ještě jsem se zadkem nedotýkala sedla. Hnědka doskočila o trochu níž. Zafrkala a postřihla ušima. ,,Výýborně Galíí.“ Chválila jsem hnědku a ta si pochvalu užívala Podrbala jsem ji, došla do klusu s ní a dojela k ostatním. ,,Tak tenhle skok se vám povedl.“ Usmál se Jason. ,,Jdeme dál.“ Zavelel Nath. Gal jsem chválila a my dojeli k cirkulárce. Šla jsem k překážce s hnědkou, skok nevypadal moc pěkně. Nejradši bych ho neskákala vůbec. ,,Jasone, opravdu ho musíme skákat?“ Podívala jsem se vystrašeně na trenéra. ,,Ano, na závodech si taky nebudeš moci vybírat skok.“ Podíval se na mě trenér. ,,To zvládnete, při nejhorším budeš mít letecký den.“ ,,No, díky za odvahu.“ Nadechla jsem se, pohladila hnědku. ,,Je důležitý rovný, přesný nájezd, musíte koně podporovat a jistě navádět. Kůň musí cválat pěkně odzadu, lopatky vzadu, maximálně se lehce předkloňte. Blood, máš prostor.“ Jela jsem s hnědkou dál a nechala chodit v kroku. ,,To zvládnem, jsi moje holčička přece.“ Hladila jsem hnědku a drbala. ,,Žádný skok není, je to jednoduchý živý plot, nic víc.“ Pohladila jsem hnědku, pofrkala. ,,Jennifer, pojďte, podporuj, neboj se, zklidni a podporuj Galaxii, myslím, že není dvakrát šťastná, když se jí nervově zhroutíš v sedle.“ Podíval se na nás tentokrát Nath. ,,Je to poslední skok, třešnička na dortu, naveď ji jako na minulý skok, ten jste šly pěkně.“ Usmál se Jason na nás podpořivě. Nadechla jsem se a vzala hnědku na velký kruh. Nacválaly jsme, synchronizovanými pobídkami jsem Gal vzala pořádně na zadky, shromáždila ji přes poloviční záď. ,,Tak pojď!“ Mlaskla jsem a šla s hnědkou pěkným nájezdem k překážce. Nechala jsem proklouznout otěž, aby si Gal mohla prohlédnout otěž. Zafrkala, jedním uchem střihla ke mně. ,,Pojď, zvládneme, já ti věřím, nic jiného mi nezbývá, tak mě nezraď.“ Zapískala jsem naši melodii. Galaxie pofrkovala, já se řídila pokyny a tipy a rady. Zdálo se mi, že hnědka nějak nedokáže určit odskok. ,,Tak hooop, ať nenabouráme!“ Přimlaskla jsem si, stiskla holeně. ,,Běž přes překážku a nevybočuj.“ Ozvala jsem se znovu, pískla a s pohybem šla vzhůru. Galaxie pofrkala. Byla zpocená. ,,Hooodnáá, šiiikoovná, šiikuulkááá.“ Chválila jsem hnědku. Přeci jen menší chybka byla, hnědka ťukla do překážky, která před ní neustoupila, při doskoku víc snížila hlavu. ,,Galíí, vyber tooo, jsi přece šikovná!“ Podporovala jsem ji. Gal se zapřela do udidla, pomocná berlička zafungovala. Doskočily jsme, dva cvalové a já se posadila do pracovního a stěžka si oddechla. ,,Hoodnáá, hoodnááá.“ Hladila jsem hnědku a skoro jí padla kolem krku. Přešly jsme do klusu. ,,Už jsem myslel, že nám skončíte na zemi, bylo dobře, že měla nejen šanci přes pomocnou berličku se posbírat, ale hlavně měla v tobě podporu. Odskočily jste o trochu dřív a to ťuknutí do překážky ji rozhodilo. Galaxie měla u překážky spíš hlavu plnou toho kola s dřevem. Když vidíš, že není pozorná, popískni na ni, upozorni ji.“ ,,Dobře.“ Přikývla jsem. Pohladila jsem hnědku. Všichni jsme ve zdraví jeli domu. Galaxii jsem hladila, na Florestu jsme nejdříve jeli kluusem na volné otěži a pak kilometr před Florestou přešli do kroku a na zahozené otěži došli zpět. Hladila jsem Galaxii po krku a usmívala se.

cassie + gentleman:

1 DEN CROSSU
Zívla jsem a zadívala se na budík, který křičel současně s budíkem na druhé straně, kde spala Jennifer. Vůbec se mi nechtělo vstávat, ale dneska nás čekal docela náročný den. Crossový kurz, na který jsem se moc těšila. Jsem parkuračka, tudíž skákání mě baví a s hřebcem máme už něco málo naskákáno, avšak nejsme žádní profesionálové. My jsme vlastně jediné s Jennifer, který budou dělat kurz poprvé. Ještě, že v tom nejsem sama. Promnula jsem si trochu bolavý krk a přehodila nohy přes postel.
,, Alespoň nejsem sama, kdo dělá kurz poprvé,“ sebrala mi mé vlastní myšlenky Jennifer.
,, No, my dvě jsme jediné,“ přikývla jsem. Zabrala jsem si jako první hned koupelnu, kde se podívala na svou tvář a zívla jsem unaveněji. Provedla jsem na sobě základní ranní hygienu, učesala si vlasy a poté si je dala do drdolu. Počkala jsem na Jennifer a společně si došli pro sadu na cross. Pořádně jsem si prohlédla věci, které se mi ihned zalíbili, a těšila se, až budou v mé skříňce společně s dalšími věcmi, co jsem nasbírala za celou dobu mého pobytu zde.
,, Je to pěkné že?“ usmála se Jennifer na neoprenové boty. Hádala jsem, že je dneska budeme potřebovat. Byl to spíše takový pocit, tudíž jsem si je hned vzala, prohlédla si je. Po snídani si je dám na nohy. Nejdříve jsem dala krmení mému hřebcovi. Od jeho boxu se ozývalo dunění a frkání. Přišli jsme včas ne? V místnosti s krmením namíchala jeho dávku, dala do ní vitamíny a zalila horkou vodou. Bylo trochu zvláštní, že já jen s Jenn jsme neměli kurz ještě za sebou. Ostatní studentky se usmívaly, byli natěšené. Věděly, do čeho jdou, zatím co já ne a míchalo se ve mně nadšení s menšími obavami. Donesla jsem hnědákovi krmení, nechala ho jíst a šla na snídani, kde jsem byla spíše mimo. Mell na mě mrkla a usmála se.
,, To bude v pohodě,“ ušklíbla se. Ukousla si své mrkve. To nebylo už nic neobvyklého.
,, Obě dvě to zvládnete, máte přece už licenci ne?“ mrkla Clair, kdy jsem se pousmála. Jo. Ale pořád jsem si připadala, že bych se toho měla hodně učit. Po snídani si šla připravit všechny věci, které nám byly řečeny, abychom si vzali. Vzala si neoprenové boty ze sady a na sebe něco volnějšího. Zadívala se na tušírku. Jistota je jistota. Hodila jsem ji na vozík k ostatním potřebným věcem – chrániče, botičky a u hřebců byla povinná uzdečka, avšak bez otěží. Lonž, nesmím zapomenout na lonž. Dále jsem tam měla i čištění, vše dovezla před box. Hnědák ke mně sklonil jemný čumák a odfrkl si mi lehce do dlaní, když jsem je k němu natáhla. Opřela jsem se lehce o něj a usmála se.
,, Dneska to bude fine,“ pohybovala jsem prsty krouživě po jeho krku, zajela lehce do hřívy. Hřebec hlasitě zafrkal a otřel se o mě. Vešla jsem dovnitř a vyhřebelcovala jsem ho. Spíše jsem ho tak lehce přejela čištěním, abych se zbavila prachu na jeho srsti. Dala jsem mu botičky, chrániče a uzdečku bez otěží, vzala si lonž a tušírku a vyšla s ním na nádvoří. Studentky se usmívaly, smály se a klábosily vesele mezi sebou. Hřebec se hlasitě ozval, jakmile ho pár koní také pozdravilo. Přešlápl si na místě neklidně a zvídavě se zadíval kolem.
,, Vyrážíme!“ zavelel Jason a usmál se. Zařadila jsem se s hnědákem někam dopředu v blízkosti valachů. Byl rád vepředu a držet se valachů byla má povinnost, aby nevznikl nějaký bordel. Jak to tak vypadalo, jediný, kdo tu měl hřebce, jsem byla já. Brzo jsme dorazili na crossovou dráhu, kde jsem se pořádně rozhlédla. Nevím, jestli tu hřebec někdy byl, avšak odhadla bych, že tu nebyl tak dlouho, aby se tu zaujatě rozhlížel a vykročil si kupředu, ačkoliv jsem po něm nic takového nechtěla. Zvolnila jsem si ho a zastavila se, abych si vyslechla pár tipů a teorii o crossu. Connor se usmíval a nejspíše se těšil, až se předvede.
,, Dobré cross – country je jak uměním, tak dovedností, a pokud se jezdí správně, může to být velká zábava. Ale slovo zábava nebereme na lehkou váhu, neboť je to zároveň nebezpečný sport. Komu by se nelíbila bezpečnostní vesta, bude se muset smířit s jejím nošením. Bezpečnost především, jak pro Vás tak pro Vašeho koně. V této disciplíně je potřeba důvěra. Někdy kůň nevidí na místo doskoku a musí se spoléhat jen na Vás.
Cross je svižná a náročná disciplína. V parkuru jde jistě o čas, ale není v něm tak prostoru nabrat větší rychlost jako při crossu. Parkurové skákání Vám také umožňuje udělat nějaké ty chyby, zatím co cross ne. Překážky na crossové dráze jsou připevněné na místě a pevné. Vypadají strašidelněji než překážky na parkurové dráze, přesto jsou svým tvarem velmi příjemné – mívají zaoblený vrch nebo doslova kopírují tvar skoku koně, který je přeskakuje.
Měli byste si zvyknout na rychlou a svižnou jízdu v otevřených prostorech. Pokud se toho bojíte, tahle disciplína není rozhodně pro Vás. Někteří koně jsou v otevřeném prostranství dost rozjaření a silnější než obvykle. Dříve než začnete skákat, musíte mít svého koně pod kontrolou a myslet na to. Jednoduše řečeno, kůň pozná, kdy jste nejistí, v tom případě mu dáte prostor udělat nějakou chybu a ještě ho více zneklidnit. On Vám musí důvěřovat, protože vy ho vedete. Je dobré použít i jízdárnu nebo halu, kde si postavíte překážky podobné na crossu a poté venku pomalu přiježďovat a zvykat si na terén, který může být často podmáčený. Máme tu potom taky jízdu do kopce a z kopce.
Je tu důležitý nájezd na překážku. Už jen proto, že nájezd je rychlejší a delší než jste zvyklí z parkuru a jak bylo řečeno, pevné překážky dávají málo prostoru na to, abyste si mohli dovolit chybu. Pět nebo šest skoků před překážkou se musí kůň plně soustředit a být připravený ke skoku. Sedět klidně, s holeněmi přitisknutými na boky koně, abyste ho udržovali v tempu a udržovali jeho ,, motor“ v chodu. Nesmíte přitom koně rušit, nechejte skok na něm.
Při přeskočení překážky se držíme stejného sedu jako při parkurovém skákání. Nechat koně vytáhnout krk, zároveň nazahazovat přílišně otěž, jít s pohybem, nepřepadávat na předek, sledovat následující trať, nohy přiložené, jakmile se kůň překlene, napřimujeme se. Jsou tu samozřejmě zvláštní případy, například seskoky do vody – takovou překážku dnes uvidíte taky – mají mnohem delší doskok než odraz, je důležité v tenhle moment koni nehepnout do zad, počítat s tím. Pak samozřejmě překážky do svahu, nemůžete se u nich tolik zaklánět, jako když jedete na rovině, s největší pravděpodobností byste koně donutili udělat chybu.
Musíte přitom přemýšlet a uvažovat. Nemyslím si, že bude tahle disciplína problém, pokud svému koni věříte a dokážete ho na překážku připravit a vést ho, jak to má být.“ Usmál se Connor. Gentlemana moc výklad nezajímal, přešlapoval neklidně na místě, až začal pochodovat a já ho musela vrátit na místo. Protestoval.
,, Koně si rozehřejte na lonži a poté se přesuneme na skok číslo 22,“ řekl nám Jason. My s Jennifer jsme byli po celou dobu vepředu, abychom slyšely každé slovo. My jediné jsme kurz dělali poprvé. Slyšela jsem každé slovo. Zavedla si hnědáka někam do ústraní, kde byl poblíž valachů, ale ve vzdálenosti, abychom nikomu nepřekáželi. Rozehřála jsem si ho klasicky na lonži. Tři velké kruhy na obě dvě ruce jak v kroku tak v klusu, poté po půl kruhu střídat krok a klus a měnit ruce a chvíli cválat. Gentleman reagoval nádherně na mé hlasové povely a nesl se jako pán, přesně jak na lonži měl. Ze začátku ho musela upozorňovat, ale dneska byl aktivní. Počasí nám naštěstí přálo a nebylo takové horko. Koně nebyli tak unavení. Teď nás čekala ,, malá zahrádka“ nebo-li skok číslo 22. Mohli jsme si ho důkladně prohlédnout, zatím co nám Jason skok popisoval. Gentleman si překážku očuchal a já si ji pořádně prohlédla.
,, Je to ten nezjednoduší skok, co zde je. Nemusí se najíždět na něj, ani tak na střed. Před i po skoku je tráva a pozor, aby kůň neměl tendenci křoví proskakovat, ale přenesl se přes překážku. Tady je křoví, takže když proskočí, nemůže se nic stát. Skok má 60 cm, takže by k tomu nemělo ani docházet. Dobře, nejdříve budou skákat ti, kteří mají za sebou kurz a poslední bude Jennifer s Cassie,“ usmál se Jason a jako první vyzval na skok Blood. Postavila se k překážce bokem a nechala Dekamerona najet na překážku. Ten nejevil žádný pořádný zájem o ní. Tvářil se velmi znuděně a první pokus také tak dopadl. Proskočil to.
,, Toho to očividně nebaví,“ usmála se Izzy vedle, kdy jsem přikývla a usmívala se. Hřebec se díval kolem, přešlapoval a frkal nespokojeně.
,, Nebooj, taky přijdeš na řadu,“ řekla jsem mu a sledovala ostatní studentky. Jason se podíval na mě a na hřebce, který couval a trhl naštvaně hlavou, mávl na mě. Přikývla jsem a postavila se bokem k překážce, která vypadala jednoduše. Hnědák zafrkal nadšeně. Vyslala jsme si ho na kruh, poté ho pobídla do klusu a nakonec do cvalu, kdy udělala jeden krok vpřed, Gentleman se hned zorientoval a přizpůsobil se. Jeho cval byl mohutný a aktivní. Nelonžovali jsme spolu poprvé, takže věděl, co po něm chci. Jenže ještě nikdy jsem s ním neskákala tyhle překážky. Navedla jsem si ho na střed, jak jsem byla zvyklá u každé překážky, ačkoliv zde to nebylo třeba. Hřebec zafrkal před překážkou a prodloužil si cvalové skoky a vrhl se na překážku. V mžiku byl už za ní, i když to nebylo úplně ideální, šel na ní, až moc rychle.
,, Ještě jednou. Zklidni si ho trochu,“ usmál se Jason, kdy jsem přikývla. Hned za překážkou si vyhodil lehce zadními. Zvolnila si ho do klusu a vystřídala klus a cval, dokud necválal klidněji a vyrovnaněji, dopomáhala si svým hlasem a opět ho navedla na střed překážky. Gentleman snížil svou hlavu, byl hezky podsazený a jeho energický sval se mi líbil.
,, Tak šikovný a jdeme,“ řekla jsem, navedla ho opět na překážku. Nebyla ani trochu děsivá, ale bylo to možná tím křovím. Mlaskla jsem a usmála se nadšeně, před překážkou prodloužil své skoky. ,, A klid,“ upozornila jsem ho, avšak zbytek nechala na něm. Gentleman se přenesl přes překážku. Vzhledem k jeho výšce to nebyl žádný problém. Pořád jsme měli co vylepšovat, ale dle mě se to povedlo. Skočili jsme si jí i na druhou ruku. Hřebec frkal a byl nadšený. Po mě šla hned Jennifer. Mohla jsem děkovat, že můj Gentleman je zkušenější než já a má toho za sebou více. Je sebejistý a ví, co dělá. Galaxie byla mladá a teprve se učila.
Přešli jsme k překážce číslo 9. Ta už byla o něco strašidelnější. Byla pevná a tentokrát nevyjde proskočení přes křoví. Šli jsme ve stejném pořadí jako předtím a hřebec opět měl problém vydržet na místě. Snažila jsem se ho zaměstnat tím, že ho hladila a mazlila se s ním a zároveň sledovala dění přede mnou a jak se koně přenáší přes překážky. Mazákům to šlo dobře, někteří měli ještě co opravovat a my na tom budeme ještě hůře.
,, Cass pojď, nebo ti tam vyšlape důlek,“ mrkl na mě Jason, kdy jsem přikývla a postavila se k překážce opět s boku. Hřebec ustoupil o krok do strany, potřásl hlavou a čekal, až ho vyšlu na kruh.
,, Mohl by mi někdo stát z druhé strany?“ zeptala jsem se a Connor se hned přesunul na místo, kdy jsem děkovně kývla. ,, Klus,“ mlaskla jsem, Gentleman si naklusal. Přechod se mi líbil a i jeho stejné a živé tempo, které si udržoval. Pochválila jsem ho, a když proklusal vedle překážky, hlasovou pobídkou si ho nechala nacválat. Nemusela jsem pobízet dvakrát, ihned naskočil a já se přesunula více dopředu, abych ho navedla hezky na střed překážky. Mlaskla jsem, abych ho podpořila a sledovala ho. Connor mu pomohl k rychlejšímu tempu, hřebec si odfrkl a sklonil si hlavu o trochu níže, aby si překážku prohlédnul, prodloužil kroky a lehce se odrazil od zadních nohou a přenesl se přes překážku. Sebejistota z něj vyzařovala a velmi se snažil. Už se trochu uklidnil na první překážce, přesto to mohlo být lepší. Nadšeně frkal a nechtělo se mu zastavovat. Přesunula jsem se s ním na druhou ruku a Connor se také postavil na druhou ruku. Podsazený byl, cválal dobře zakulaceně. Po celou dobu jsem ho podporovala.
,, Více na střed,“ upozornil mě Jason. ,, Více si ho hlídej a podporuj ho,“ mrkl na mě, když se přenesl přes překážku i na druhou ruku v rychlejším tempu a nevyšli mu cvalové skoky. Skočila si ještě Jennifer a poté jsme se měli přesunout k vodě. Tedy ti, kteří chtěli. Odhadovala jsem, že další překážka bude mít co dělat s vodou. No, to bude vážně nádherné. U překážky číslo 10 jsme mohli koně brouzdat a seznámit se s ní. U mě to nebylo třeba, jenže odepřete něco svém miláčkovi, když vidíte, jak ostatní koně jdou do vody a on se dívá tím směrem a přitom se chvěje nedočkavě. Rozešla jsem se tedy směr voda a uklidňovala ho už před vstupem do vody. Naštěstí jsem neměla jediná já vodníka . Izzy na tom byla podobně a za chvíli jak hřebec, tak valach hrabali divoce do vody. Rozhýbat ho ve vodě bylo téměř nemožné. Žádala jsem po něm, alespoň jeden kruh a s velkými problémy začal ve vodě kolem mě kroužit. Každých pár minut se zastavoval a hrabal do vody. Po chvilce jsme udělali jeden celý kruh a dokonce dva, kdy jsem ho nechala ještě chvíli hrabat. Vypadala jsem úžasně. Měla jsem to i s vanou a zatím co všichni šli na další překážku, já stála ve vodě a přemlouvala toho trola, aby z ní vyšel. Hřebec stál na místě, natahoval hlavu nahoru a ustoupil si pokaždé do strany, když na něj šla přes tlak.
,, Tak kde jste?“ zavolal na nás Jason. Izzy měla podobný problém, akorát ho byla schopná dostat z vody dříve než já. Zamručela jsem.
,, Snažím se!“ zavolala jsem. Museli na mě chudáci čekat. ,, Tak pojď ty tvrdohlavý mezku! Vody si ještě dneska užiješ dost!“ řekla jsem mu. Hrábl naštvaně do vody, až jsem jí skoro polykala a parádně mě ohodil. Nakonec se mi to povedlo, vyletěl z vody, jako střela s naštvaným zafrkáním a já běžela vedle něj, uklidnila ho a zařadila se k ostatním. Jason si povzdechl a podíval se na mokrého hnědáka. Stříhal ušima a hned měl ještě více energie. Některé studentky už to měly za sebou a čekalo se samozřejmě na nás. Jako první šla Izzy s Meteorem. Vidět je a hrozila se, co tam předvedu já. Meteor zapomínal na to, že je překážka pod vodou a když se konečně dostal do vody, vypadalo to, že si lehne a bude raději válet. Poté, co se Meteor vyřádil, šli jsme na řadu my. Nechala jsem si hřebce naklusat opět na kruhu a vedle překážky nacválal, navedla jsem ho na střed překážky. Cválal energicky a dopředně, ale nejspíše viděl před sebou vodu a ne překážku. ,, Klid,“ ztišila jsem hlas a dívala se, jak se žene dopředu a před překážkou zaváhal, zdali jí má vůbec skočit, skoro jakoby tam překážka nebyla. Mlaskla jsem a pomohla mu hlasovým povelem. ,, Hop!“ řekla dost rázně, aby mě slyšel a mávla mu za zadkem, avšak včas, abych ho nerušila. Hřebec se přes překážku přenesl prapodivným způsobem a vletěl do vody. Bylo mu jedno, že jsem mu nedala povel, aby zvolnil do klusu a už vůbec, aby zastavil. Hrabal kopytem do vody, radostně pofrkával. Zatímco jiní koně váhali skočit do vody, on ne. Zastavil se ve vodě a protestoval udělat jen jeden krok vpřed, a když šla k němu, začal kolem mě kroužit na kruhu. ,, Teď děláš kruhy co?“ řekla jsem mu. Ostatní ze mě měli srandu, protože to vypadalo, že si tu s ním hraji na honěnou . Mávla jsem bičíkem za jeho zadkem a mlaskla rázně, konečně ho dostala ke kraji. Mávla jsem znova bičíkem za zadkem a mlaskla, aby vyšel z vody úplně.
,, Tak to jsme tu do večera,“ zamumlal Connor, kdy na něj vrhla zlý pohled, ale pokusila se o překážku ještě jednou. Skok číslo osm pro mě byl dost peklo.
Navedla jsem si hnědáka na překážku ještě jednou. Tyto dvě překážky byli za sebou. A +B a kdy béčko byl seskok do vody, kde rozhodně hřebec neváhal. Na první překážku, která mu byla v cestě, se hnal s našpicovanýma ušima, hlavou více vztyčenou. Mlaskla jsem na něj a nechala ho tak prodloužit krok. Přenesl se přes první překážku a dost to ošulil. Hlavně, aby byl už na druhé straně a mohl seskočit do vody, až to cáklo. Měla jsem až chvíli strach, že tam spíše vletí po čumáku a mohla jsem volat, jak jsem chtěla, prostě jel vpřed.
,, Asi tě přerazím,“ řekla jsem mu, nechala ho chvíli projít se vodou a poté ho dostala ven. Opět s problémy. Až se někdo naklonil a řekl, že Gentleman a Meteor by potřebovali natočit . Poté tu byli překážky C + D, kdy to bylo opačně. Z vody vyskočit na břeh a na překážku. ,, Mám zásadní problém, jak ho mám dostat z vody?“ povzdechla jsem si, avšak nechala ho chvíli projíždět v kruzích přes vodu ve snaze udržet stálé tempo. Už se to dařilo o trochu lépe a začal se mnou spolupracovat, jakmile si získala jeho pozornost. Postavila jsem se k překážkám bokem. Nechala hřebčáka naklusat a nacválat. To se mu líbilo. Voda stříkala a cákala kolem, ale měl tendenci zastavovat a sklánět se k ní. Pomohla jsem si švihnutím bičíkem a jasnými povely, kdy mlaskla a nebo mu prostě řekla, ať kouká cválat a když to vypadalo v pořádku, vyvedla ho směrem k bodu C. Connor mi pomohl z druhé strany.
,, Podpoř ho!“ řekl mi Jason, kdy jsem přikývla.
,, No tak jdeme, hop!“ zvolala jsem, mávla si bičíkem za jeho zadkem tak šest cvalových do překážky a postupovala sama tak, abychom byli na středu. Gentleman zafrkal, před překážkou zpomalil a váhavě se na ní zadíval. Nechtěl z vody. ,, No tak hop!“ řekla jsem mu, kdy vyskočil, avšak neměl tu správnou rychlost na překážku hned za C. Povzdechla jsem si. Jason mi ukázal, ať to zkusím ještě jednou. Připadala jsem si už jako blbec, když ho tam povzbuzovala a pomalu já s ním skákala. Procválal se vodou, vyskočil přes překážku C a jel na překážku číslo D. Mlaskla jsem. Hřebec najel na střed, prodloužil si skoky a přenesl se přes překážku, nechala jsem ho vycválat a poté si ho přivolala k sobě a pochválila ho, jako vždycky, když udělal to, co jsem po něm žádala. Poté, co jsem měla odskákáno, jsme šli na další překážku, kde byla opět voda. Já s Izzy jsme se netvářili moc nadšeně na rozdíl od ostatních. Hřebec kráčel vedle mě, napjatý a natěšený. Teď ž vůbec nedokázal stát na místě. Vidět ostatní koně, jak se přenášejí přes překážku a rovnou do vody, bylo pro něj utrpení.
,, Nevypadáš moc nadšeně,“ zasmála se mi Mell, kdy jsem se ušklíbla a zaměstnávala dále hřebce, až s ním začala chodit kolečka, couvala s ním a zároveň vnímala Jasona, který nás upozorňoval na to, že zde musíme mít lonž o něco volnější. Koně si zatím překážku pořádně prohlédli ( ostatně jakou překážku ). Já málem skončila ve vodě. Není tu prostor pro odběhnutí za ním. Pokud bychom nechali lonž až moc dlouhou, mohli bychom koním trhnout v hubě. Zatím co se ostatní koně přenášeli přes překážku a do vody, sledovala jsem je. Někteří koně s vodou spíše váhali, měli z ní respekt, jiní ji nijak nevnímali a potom tu byl Gentleman a Meteor a dívka měla opět problém.
,, Cass,“ vybídl mě Jason a už se šklebil. Jo, to bude podívaná. Mohla jsem být klidná, že překážka byla dělaná tak, že přeskočí a hupsne rovnou do vody, i když tu bylo riziko, že ten můj trol nebude hledět na nějakou přiměřenou rychlost. Rozdováděného jsem si ho zklidnila na lonži v kruhu, stála bokem k překážce na místě, které bylo vhodné a poté se pouze přesunula a uvolnila více lonž. Zde byl důležitý nájezd. ,, Tak šikovný, takhle,“ chválila ho za jeho tempo a celkový chod, který byl zakulacený. Byl pěkně podsazený. Vedla jsem ho na střed a nechala ho před překážkou si to vyřešit samotného. Vyrušit by znamenalo, že by taky mohl udělat chybu. Přenesl se přes překážku velmi pěkně a dopadl do vody, kde udělal tak dva cvalové skoky a jakmile jsem ho zatáhla lehce k sobě, zapíchl to do vody. Neoprenové boty se mi hodili, musela si pro něj dojít.
,, Ještě jednou,“ řekl mi Jason. ,, Více na střed a před překážkou ho už neruš, jen do odskoku mlaskni nebo švihni bičíkem jinak ho nech, ať si to vyřeší sám, pouze ho podporuj,“ mrkl na mě a usmál se. Přikývla jsem a udělala tak.
,, Cval!“ mlaskla jsem, hnědák naskočil do cvalu. Ten přechod se mi líbil, pochválila jsem ho a dělala, jak přesně řekl Jason. Pouze jsem hnědáka navedla na střed překážky a jen do doskoku ho podpořila mlasknutím. Hnědák stříhal ušima, soustředil se na překážku před sebou a rozjařeně se podíval i za ní, kde byla voda. Přenesl se přes překážku a hopsl do vody. Lonž jsem držela dost dlouhou, nechala ho dva cvalové a když se chtěl sklonit k vodě, mlaskla jsem a zvýšila hlas a použila i jemný tlak na ohlávku. Hnědák naštvaně hrábl a rozešel se z vody ven, pochválila jsem ho a oddechla si. Uhnula jsem s ním stranou. Byl mokrý, více než ostatní koně a já taky už pomalu usychala. Měli jsme tohle za sebou a já hádala, že si budeme muset dát ještě PK ohledně vody a jejího procházení. Překážku číslo sedm si skočila jako poslední Jennifer. Vraceli jsme se na Florestu, kdy nám řekl Jason postřehy, co bychom měli dělat lépe a poté upozornil na to, že ve třičvrtě na šest máme být připravené. S ostatními jsme se podělili o své zážitky a probíralo se i to, že můj Gentleman a Izzy Meteor nechtěli z vody a jak to bylo zábavné. Postarala se o hnědáka a toho dala do výběhu, až vychladl a když byl čas, šla ho připravit na další část dne kurzu.
V domluvený čas jsem vedla nastrojeného hnědáka před stáj, kde už přešlapovalo několik koní a jejich jezdkyně se některé snažili uklidnit. Hřebec si odfrkl. V jeho nové sadě mu to slušelo. Já na sobě měla hnědou helmu, která ladila k jeho postroji a bezpečnostní vestu, jenž byla povinná. Postupně přicházeli další studentky, až jsme byly všechny.
,, Přpravené?“ otočil se na nás Jason. Jel na Lady a já si vzpomněla v tu chvíli na Maki. Connor měl svého koně a připojil se k nám i Oliver na Érotovi, který stál stranou, pouze poslouchal a moc si nás nevšímal. Jeho chování se již zlepšilo a i my se k němu chovali lépe. Ačkoliv já nepatřila mezi ty, které by na něj vyjížděli, i když nebyl zrovna příjemný. Vyhoupla jsem se do sedla, natáhla si hnědé rukavice a usedla do sedla. Zaujala jsem základní sed a otěže nechala volnější. Jason nás vede a já se řadím někam dopředu za valacha. Hřebec nemá rád, když je až vzadu a za valachem musím jet, ať chci nebo nechci. Uprostřed je Oliver a vzadu to uzavírá Connor. Já jediná měla hřebce. Jakmile jsem se zařadila a přede mnou valach se rozešel, stiskla jsem holeně hnědákovi. Otěže byli delší, aby si mohl vytáhnout krk dolů a dopředu, tím protahoval nejdelší hřbetní sval. Záda potom budou pružná, nebudu mu na hřbetě překážet, ani mu je ničit a pro oba dva to bude pohodlné. Hřebec vyšel kupředu, dopředně a energicky, zatím co já se na jeho hřbetě houpala, jak jsem měla a držela se v základním sedu. Následovala jsem valacha přede mnou na cestu podél vinice. Cesta, na které jsme jeli, nás zavedla až na hranice lesa a luk. Byl zde příjemný stín. Kdyby hnědá mohl, jel by ještě rychleji, jenže před sebou jsme měli valacha a od něj jsme si museli držet odstup. Poklidně kráčel vpřed, nesnažil se zrychlovat a udržoval si tempo, které jsem si bedlivě hlídala. Stříhal ušima a někdy frkl. Jason se otočil a zahlásil, že budeme klusat. Pobrala jsem si trochu více otěže. Pořád jsme byli ve fázi uvolňování, tudíž nebylo třeba je zkracovat moc a Genty měl pořád prostor pro vytáhnutí hlavy. Stiskla jsem holeně a mlaskla jsem. Okamžitě přešel, pohladila jsme ho vnitřní otěží pochvalně po krku a začala vysedat pro odlehčení jeho zad. Pracovní klus v začátcích nebyl vůbec dobrý. Přibližně 300 metrů jsme klusali, kdy jsem vysedala, udržovala jsem mu za pomocí vysedávání stejné tempo a on nic nenamítal – naopak se přizpůsobil a klusal nádherně vpřed. Ranní lonžování ho nejspíše uklidnilo a tam si vybil všechnu neposlušnost, hlavně, když šlo o vodu, ze které odmítal vylézt. Jason zavolal krok a začali jsme přecházet do kroku hezky od zadu. Jakmile vzadu za mnou šli krokem, zasedla jsem do sedla a za pomocí zádrže s ním přešla do kroku. Přechod byl váhavý, přesto mi přešel – opět pochvala a já se uvolnila více v sedle a přiložila holeně podél jeho boků, abych s ním měla kontakt. Čekal nás prudší kopeček. Hlídala jsem si rozestup a postavila se ve třmenech do stehenního sedu a naklonila se dopředu, když šlapal hřebec do kopce. Pomáhala jsem mu tak s těžištěm a rovnováhou. Frkal a hezky šlapal do kopce, i když mě v jednom místě táhl trochu dopředu. Nejraději by si ho procválal. V kroku to bylo rozhodně složitější. Po kopečku přišlo opět naklusání, akorát s delší pasáží. Tak 15 minut, kdy nás budou pěkně bolet svaly.
,, Udržujte si stejné tempo, nesmí přejít do kroku, nesmí nic šulit, jasný?“ mrkl na nás Jason a všechny jsme přikývli a pobídli koně do klusu hned, co jsme mohli.
,, Slyšíš? Žádné flákání,“ zazubila se. Stiskla holeně a mlaskla. Přešel mi hezky do klusu. Začala jsem se zvedat ve třmenech, a jak nám říkal Jason, udržovala jsem ho ve stejném tempu. Otěže nechala ještě volnější a jakmile jsme přešli, Gentleman si odžvýkl spokojeně a zafrkal. Klusová pasáž měla trvat 15 minut a během toho, jsme si měli koně uvolnit a podsadit. Také postupně ohýbat a pobírat otěže. Vysedala jsem ve stejném tempu a někdy jsem se musela sama hlídat. Holeně mi někdy lítali od koně a já si toho všimla, když mi Gentleman nereagoval, jak měl a trochu toho využil a šel ke straně. Vrátila jsem si ho zpátky, holeně přiložila k jeho bokům a střídala nohu, na kterou jsem vysedávala po určitých metrech. Postupně si zkracovala otěž, podle toho, jak byl uvolněný. Přistavila si ho jednou na levou stranu, poté ho narovnala a přistavila si ho na druhou ruku, Gentleman mi krásně reagoval, až si ho zase srovnala a vysedala jsem. Pěkně mě bolel zadek, ale brzo to budeme mít za sebou a budeme uvolněný. Stejně jako ostatní, začala jsem na cestě kličkovat, prostě dělat vlnovku od jednoho kraje ke druhému. Gentleman reagoval na mé pomůcky, když jsem vždy natočila ramena v požadovaném směru, tím mu změnila těžiště, vnitřní holení kolem, které se otáčel a byla na místě, jsem lehce přitlačila na bok. Vnější otěž přiložila k jeho krku, vnější holeň posunula na záď a vnitřní otěž pouze nabídla. Dávala jsme si záležet a dávala mu jasné signály a hnědák ochotně spolupracoval a ohýbal se na cestě. Udržoval si tempo, až mě docela překvapil, ale pracoval pode mne dobře. Chválila jsem ho za každou prkotinu. Po 15 minutovém klusu, kdy jsem byla ráda, že mohu zasednout do sedla, si Gentlemana přes zádrž zpomalila do kroku a nechala ho vytáhnout opatrně a pomalu krk dopředu a dolů. Přežvýkl si a odfrkl. Nechala ho vydýchat jako ostatní a poté si vzala otěže velmi opatrně zpátky a dávala pozor, aby mi nezatuhl. Obklopil nás les, což byla spíše taková úleva. Mušky tu docela létaly a já litovala, že zapomněla hřebce nastříkat repelentem a nadávala. Po vydýchání v kroku, přišel opět klus, klusali jsme sedm minut a objevili se u plotu ohraničující crossové závodiště. Jason nás pustil dovnitř, zařadili jsme se opět do řady. Gentleman potřásl hlavou a vypustil vzduch ze svých nozder, potřásl hlavou, aby se zbavil much, ale moc mu to nepomohlo. Naštěstí na něj nešli až tak moc jako na jiné koně. Opět klus. Ten netrval moc dlouho. Měli jsme přejít do cvalu. Počkala jsem si, až kůň přede mnou přejde do cvalu. Zasedla jsem do pracovního klusu, posunula jsem vnější holeň za podbřišník, provedla poloviční zádrž – připravila jsem si tak hřebce jak fyzicky tak psychicky na další úkon. Více se mi i podsadil a hnal energii odzadu. Poté zasedla do základního sedu a stiskla holeně. Naskočil mi krásně do cvalu a já zasedla hluboce do sedla, držela se lehce koleny, ruce měla v klidu a hlavně jsem šla s jeho pohybem. S každým nádechem a výdechem směřovala ke kohoutku. Hřebec zafrkal, zdvihl hlavu a našpicoval uši, kdy jsem ho okamžitě spravila, aby nehnal tolik dopředu a přes poloviční zádrž mu zkrátila kroky na přijatelné tempo. Docválali jsme až ke skoku číslo dvě a před ním přešli do kroku, až úplně zastavili koně. Zde jsme si vyslechli Jasona a postupně každá studentka najížděla na překážku a se svým koněm se přenesla přes ní. Záviděla jsem těm studentkám, které to mají tak říkajíc už v malíčku. S hnědákem jsem se procházela kolem alespoň v kroku. Podsazený byl, uvolněný a jeho hřbet pěkně pružil.
,, Cassie můžeš,“ usmál se Jason. ,, Hlavně v klidu jo?“ řekl mi a kývl na mě povzbudivě, kdy jsem přikývla, sjela jsem vnitřní otěží hřebcovi po krku a usmála se.
,, To zvládneme,“ usmála se. Přes poloviční zádrž pobídla hnědáka do klusu, ochotně přešel a vzrušeně zafrkal a zastříhal ušima, když jsem ho vedla tak, abychom si najeli obloukem na překážku. Byla pevná, trochu mohutnější a děsila. Ze strany neměla žádné stojany, jako to bylo u parkuru. Posunula jsem vnější holeň za podbřišník, poloviční zádrž – výrazně narovnat ramena, stáhnout břišní svaly, po půl vteřině uzavřít a přizvednout ruce, po další půl vteřině obejmout hnědáka holeněmi, zasednout do základního sedu a stisknout holeně. Jakmile hřebec naskočil do cvalu, zvedla jsem se do lehkého sedu, který bude pohodlnější pro nás oba. Udržoval si stejné tempo, potichu jsem si ho pochválila a pomocí pomůcek jsem si ho srovnala do oblouku na překážku číslo dvě, kde jsem zasedla do sedla, provedla poloviční zádrž a po ní dala ruce lehce dolů, ťukla holeněmi do jeho boků, hřebec si prodloužil cvalové skoky a zrychlil, kdy jsem ho pochválila. Ohnula jsem si ho opět na překážku, hezky na střed a kolmo. Holeněmi jsem udržovala s ním kontakt a srovnávala si ho rovně. Hřebec si odfrkl. Šel na ní sebejistě a rozhodně se nebál, ale ani já. Věřila jsem si a neděsila se toho. Před překážkou jsem snížila ruce, abych zjistila, zdali je dobře podsazený, jestli jde odzadu a také, aby měl možnost si prohlédnout překážku před sebou. Hřebec to také udělal, avšak zbytek jsem nechala na něm. Odrazil se od zadních nohou. Věděl moc dobře, kde se má odrážet. Nechala jsem mu prostor, aby si vytáhl krk dopředu, sjela rukama také více dopředu, jak bylo třeba, abych mu netahala v hubě a šla s jeho pohybem, následovala jsem ho, tudíž se předklonila dopředu. Nad překážkou se narovnávala a dívala se dopředu. Při doskoku se zaklonila lehce dozadu, zapřela se vnitřní stranou stehen a koleny a zhoupla se trochu zadkem dopředu. Hnědák si odlepil zadní nohy lehce od země radostně, nechala ho cválat tak čtyři skoky a ohnula si ho směrem, kam zajeli holky, které už odskákali, až přešla do klusu a zhluboka jsem vydechla.
,, Nebylo to špatný. Cvalové skoky ti vyšli, i když jen tak tak, nech ho, ať si to potom vyřeší sám, jen h klidně před překážkou trochu pobídni holeněmi do skoku a ruce posuň dopředu o něco dříve, aby si překážku prohlédl, „ zhodnotil můj výkon Jason, kdy jsem přikývla. Sklonila se ke krku hřebce a vydechla spokojeně. Jako poslední skákala Jennifer, poté jsme mohli vyrazit zpátky na Florestu. Na zpáteční cestě na Florestu jsme nejdříve jeli chvíli krokem a poté opět naskočili do cvalu. Heřebc byl nejraději rychlejší tempo, ale to mu nebylo dovoleno. Smířil se s tímhle tempem a s tím, že vůbec cválá, i když by si nejraději něco skočil. Ze dnešní den toho bylo však už dost a já se těšila, až někam zalehnu. Ohýbáme do lesa, kde se nachází oranice a ta je pokropená. Nepráší tolik, je hlubší. Zvednu se do stehenního sedu a udržujeme tempo za valachem. Gentleman je poslušným, nedělá problémy. Já si užívám rychlejší tempo a celkově cval. Kolem startovacího boxu, kde přejdeme do klusu a zahodíme koním otěž, aby se mohli vydýchat a každý kůň toho hned využije. I hřebec skloní hlavu dolů, někdy si odfrkne a já přesedávám někdy na druhou nohu. Vyklušeme až k brance, kde přejdeme do kroku, udržujeme svižné tempo. Domů to vezmeme stejně oklikou, aby se mohli koně vydýchat a když zastavíme, seskočím dolů a usměji se zářivě. Bylo to pěkný. Ten adrenalin v krvi a to všechno, jsem nadšená, vážně. Mrknu na Jennifer, ale jdu se postarat o mého hřebce. Odstrojím ho, dám mu napít, dopřeji mu masáž, osprchnu ho a nechám v boxe vychladnout.

leana+collen: 3. DEN KURZU CROSS-COUNTRY

Zapnula jsem si vestu, nasadila přilbu a rukavice. Podívala jsem se na Jennifer a poté jsme se spolu s ní a Clair vydali na nádvoří. Už tam byl Jason s Connorem a.. Tomem! Spolu s Clair jsme k Tomovi došli a s úsměvem ho pozdravili. Už jsme ho přeci jen dlouho neviděli. Na krosovou dráhu nás povede Blood. Tom s Jasonem a Connorem pojedou autem. Dotáhla jsem podbřišník, dopla nánosník, stáhla třmeny a vyhoupla jsem se do sedla. Zařadila jsem se za Clair a za nás se zařadila Jennifer s Gal. Otočila jsem se na dvojci za námy. "Napadla mě nová přezdívka pro Galaxii. Co takhle Galixír?" Zeptala jsem se se smíchem. "Ani ve snu kámo. To je moje Gallia." Zasmála se rudovláska. "Vyrážíme!" Ozvala se Blood zepředu. Otočila jsem se dopředu, stiskla holeně a valášek vykročil za Pomněnkou. Nechala jsem mu volné otěže, ale už jsem po něm vyžadovala pěkný krok. Grošáček si odfrknul, udělal jeden delší krok a poté zrychlil. Zadní nohy došlapovali do stop předních a grošáček si spokojeně snížil hlavu a přežvykoval. Chvilku jsem ho nechala jít v klidu a později jsem si začala pohrávat s otěžemi. Zkrátila jsem si otěž o jednu zarážku a poté jsem přizvedla pravou otěž a zabrnkala do ní. Přistavila jsem ho k pravé ruce a nechala ho chvilku takto jít. Poté jsem ho zase nechala jít chvilku rovně a následně ho přistěvila tentokrát k levé ruce. Po chvilce, kdy jsme šli opět rovně, jsem si zkrátila o zarážku otěž a stiskla jsem holeně a naklusali jsme. Začala jsem vysedat, zatím spíše pomalu, aby se Calli rozehřál. Tosek energicky klusal a po chvíli se snažil dohonit Pomněnku před námy. "Nenene.. Jenn, já přejdu do kroku jo?" Houkla jsem dozadu na dvojci. "Oka." Zasedla jsem, stuhla v pohybu a vydržela otěž. Call škubnul hlavou. "Neblbni!" Řekla jsem. Valášek věděl, že když řeknu Neblbni, nebo Ne, tak to znamená, že jsem naštvaná. Přešel do kroku a já jsem mrkla za nás. Holky přešly taky o kroku. Chvilku jsem CAlla nechala v kroku a pak jsem stiskla holeně a vyklusali jsme. Tentokrát jsem začala vysedat na druhou nohu a už o trošku rychleji. Zkrátila jsem si zase o jednu zarážku otěž a začali jsme provádět vlnovky od jedné strany cesty ke druhé. Grošáček už se sklidnil a nesnažil se dohnat dvojci před námy. Po cestě jsme párkrát přešli do kroku a zase naklusali. Brzy jsme se ocitli na krosové dráze. Tam nám Jason řekl, že se dnes budeme věnovat hlavně kombinacím, vodním skokům a skokům s náročným terénem. Poté jsme se rozešli a šli koníky opracovávat. Já jsem valáška mohla vzít rovnou na kruh. Vnější holeň za podbřišník, vnitřní na. Vnější otěž přiložená na krku, vnitřní přizvednutá a mírně odmáčknout. Postupně se mi grošáček hezky ohnul na kruhu a já jsem ho po třetím kole orátila, aby se hezky ohnul i na druhou ruku. Už jsem začínala i zrychlovat vysedání a poté zase zpomalovat do úplně pomalého klusu a pak zase zrychlovat. Následně jsem si zkrátila otěž a poté zasedla. Vnější holeň jsem nechala za podbřišníkem a poté pobídla. Mlaskla jsem a stiskla holeně. "A hop!" Zvolala jsem. Grošáček vycválal. Přiddržela jsem ho, aby nevystřelil jako šipka a nechala ho v klidu obcválat na každou ruku nejprve jeden pomyslný obdélník a následně pomyslný kruh. Poté jsme byli chvilku v klusu a následně jsem ho zase nechala vycválat. Nejprve jsme se proběhli v cvalu, kdy jsem se přesunula do stehenního sedu a pak jsme postupně zkacoval ia zase prodlužovali cvalové skoky. Následně jsme se přesunuli ke skoku číslo dva. Někteří šli ke skoku číslo jedna, Blood šla ke trojce a já jsem zůstala u dvojky. Tam stál Jason. "Tak pojď Mell." Řekl trenér a já přikývla. Šli jsme s Callim dál od skoku a poté jsem ho na kruhu nechala vycválat z kroku. Udělali jsme si jeden kruh ve cvalu a poté jsem ho navedla na překážku. "V klidu ano?" Šeptla jsem valáškovi a pohrála jsem si s otěžemi. Grošáček zkrátil cvalové skoky. "Hodnýý." Pochválila jsem ho a poté jsem již hleděla na střed překážky. Nechala jsem otěže trochu proklouznout mezi prsty, aby si Call mohl snížit hlavu. Kousek před překážkou jsem mlaskla, stiskla holeně a s odskokem jsem se vyhoupla do stehenního sedu. Šla jsem s pohybem a ruce posunovala dopředu po krku. Nad skokem jsem se narovnávala a při doskoku jsem se zapřela do vnitřní strany stehen. Doskočili jsme a valášek cválal hezky pomalu dál. "A kluuus." Řekla jsem, stuhla v pohybu a vydržela otěž. Call poslušně přešel do klusu a já jsem ho otočila. "Bylo to dobrý Jasone?" Zeptala jsem se trenéra, který přikývl. "Ano, moc dobré. Lepšíte se. Už ti tolik nežene a hezky s ním pracuješ při nájezdu. Pokud chceš, můžeš si skočit i překážku číslo jedna." Přikývla jsem a došli jsme k překážce číslo jedna, kde zrovna skákala Jennifer s Galaxií. Zrovna se skláněla úplně ke krku, přeci jen, Jenn byla taky vysoká, stejěn jako já. Počkala jsem tdy stranou a pak, když na mě Tom mávl, navedla jsem si Calla na kruh. Na kruhu jsem ho pobídla z kroku do cvalu a obcválali jsme si jeden kruh. Následně jsem Calla stočila na překážku. Valášek frknul a energicky cválal na překážku. Šel pěkně odzadu a nehnal. "Dobře.." Pochválila jsem ho a sledovala překážku. Navedla jsem ho trochu více doprava a rozhodla jsem se, že překážku skočíme právě na pravo. Před překážkou jsem stiskal holeně, mlaskal a vyhoupla jsem se do stehenního sedu. Callatos se odrazil hodně, tudíž jsme měli velkou rezervu, ale já se musela pořádně skrčit, protože jsem byla vysoká. Stejně jsem se nad skokem majzla o horní příčku do hlavy. "Jau.. Sakra.." Zaklela jsem tiše a když Calli doskočil, zbrzdila jsem ho do klusu a otočila. Dojela jsem k TOmovi. "Dobrý Mellyso. Akorát příště to chce se holt skrčit ještě víc no. Navíc, když Call ti ještě skočí dost vysoko. Ale jinak to bylo dobrý." Usmál se trenér a já kývla. Poté co se rozeskákali i ostatní, vydali jsme se pomalým klusem k překážce číslo pět, což byli bedny. Ty jsme skákali i loni. Netrvalo to dlouho a brzy doskákala i Clair. Dojela jsem s Callem trochu dál od beden a na kruhu jsme nacválali. Navedla jsem ho rovně na bedny. Zůstala jsem v pracovním sedu a trošku jsem mu dovolila prodloužit skoky, ale jen opravdu malinko. Přeci jen to byl šířkový skok, tak ať se na to pěkně rozběhne. Počítala jsem cvalové skoky. 3...2...1...Teď! Tentokrát jsem grošáčka nepobídla, jen jsem mlaskla, aby se pěkně vyhoupl nahoru a překážku poctivě přeskočil. Šla jsem s pohybem, nad skokem jsem se narovnala a při doskoku jsem se zapřela do vnitřní strany stehen. Callatos doskočil a já už jsem se dívala na druhou překážku. Byli to asi jeden, nebo dva cvalové skoky a valášek se opět odrazil. Tentokrát jsem ale byla trochu za pohybem. Při doskoku to teda semnou trochu hodilo a drcla jsem valáškovi do zad. "Promiň..." Omluvila jsem se grošáčkovi a zbrzdila ho do klusu. Dojeli jsme k Jasonovi, Tomovi a Connorovi. Chvilku si povídali a pak začal mluvit Jason. "Bylo to dobrý, ale u tý druhý bedny jsi byla trochu za pohybem. Na to je potřeba si dávat pozor, ale může se to stát. Jinak to bylo dobrý. Může jít Jennifer." Řekl nakonec Jason a ostaní kývli. Šla jsem s Callem stranou a chodila s tím kruhy a občas jsme zaklusali. Poté, co i Jennifer s Galaxií bedny přeskákaly, jsme se přesunuli ke skoku číslo šest. Stejně jako loni i letos ho budeme skákat na obě ruce. První šla Blood, pak Clair a následně já. "Tak jdeme broučku.." Řekla jsem a na kruhu valáška nacválala. Navedla jsem ho na první překážku. Byl to takový dřevník, za kterým byl obrat kolem stromu a další skok. Jeli jsme dorvně na překážku. "Pomaluuu." Řekla jsem grošáčkovi a pomocí poloviční zádrže zkrátila cvalové skoky. Jelikož za skokem byl obrat, museli jsme pomalu. Grošáček před skokem přibrzdil, přední nohy vyhoupl nahoru a odrazil se. Měl obradu mohutné odrazy, ale bral to zádama, takže to vypadalo trošku krkolomně. Nad skokem jsem se pomalu narovnávala a při doskoku jsem se zapřela do vnitřní strany stehen a hned jakmile valášek doskočil a pokračoval, jsem ho začala brzdit. "V kliduuuu." Řekla jsem a zabrnkala do obou otěží. VAlášek byl dost jemný na hubu, takže zpomalil a já jsem ho v oblouku stočila doprava. Udělali jsme delší a pomalej oblouk. Přeci jen, měla jsme tak větší jistotu a neujelo nám to takhle. Před druhou překážkou jsem mlaskla, valášek se zvednul nad překážku. Šla jsem s pohybem a dívala se dopředu před nás. Call doskočil a já jsem ho zpomalila do klusu. Dojela jsem zpět k ostatním. "Tady je někdo opatrný.." Zasmál se Connor a já se na něj ušklíbla. "Bylo to dobrý. Zvolila si raději větší oblouk a pomaleji jet, je to pouze tvá volba, ale pamatuj, že na závodech hraje důležitou roli čas." Přikývla jsem a šla stranou. Když jsme to skákali napodruhé, už jsem jela o malinko rychleji a zvládli jsme to taky v pohodě. Jako další skok, byl skok číslo 14. Malý park. Tam jsme loni měli problémy. Na kruhu jsme vycválali a poté jsem ho navedla na první překážku. Bylo mi už horko a valášek se taky už zapotil. Nechala jsem ho jet trochu rychleji, abychom měli rozjezd i na druhou překážku, která byla vysoká. První překážku jsme bez problémů překonali. U druhé jsem mlaskla, a vybídla ho i holeněmi, aby to překonal pořádně a ne ženohy proletí křovím. Grošáček se pěkně zvedl a překážu s malou rezervou přeskočil. Po doskoku jsem Callatoska zpomalila do klusu a dojela k trenérům. "Dobrý to bylo. Nemám co vytknout. Akorát při doskoku se tolik nezakláněj, pak ho taháš za hubu a to není dobrý." Řekl Jason a já přikývla. Poté co odskákala překážky i Jennifer, jsme jeli k novince, kterou jsme loni neskákali. Dvacetjednička. Moc se mi ta překážka nelíbila. Bloodye i Clair překážku v pohodě zvládli. A pak přišla řada na nás. Z kruhu jsem ho ve cvalu navedla na první překážku. Takovou tlustou světlou kládu. Před skokem se Calli odrazil a já jsem se vyhoupla do stehenního sedu. Ruce jsem posunovala dopředu po krku a šla s pohybem. NAd skokem jsem se narovnala. Valášek doskočil, ale jak to bylo z kopce, padla jsem mu do zad, což se myšáčkovi ani trochu nelíbilo. Rozlětěl se přímo na překážku, před kterou to zapíchl a jelikož jsem byla teď skoro bez rovnováhy jsem ho přeletěla a dopadla jsem za překážku. "Jauvajs.." Vydechla jsem a převrátila jsem se na záda. Spatřila jsem, že Tom chytil Callatose a Connor, který byl nejblíž mě šel zvedat. "Seš v pohodě Mellyso?" Zeptal se a podal mi ruku. Pomalu jsem se zvedla. Trochu jsem si narazila žebra. "Jo..V poho..." Zakašlala jsem. "...V pohodě." Došla jsem ke Callatosovi. "PromiŇ hochu. Ta rána do zad musela hodně bolet." Pohladila jsem ho a vylezla zpět do sedla. "Mell, pojď to znovu a oprav to ano?" Řekl Jason a já přikývla a šli jsme dál od skoku. "Mell, je možný, že teď nebude chcít skočit ani první skok, takže ho musíš podpořit." Zavolal na mě ještě JAson a já jsem nacválala. Poté jsem ho navedla na první ze dvou skoků. Držela jsem holeně přiložené aby překážku nevyhnul. Před překážkou jsem mlaskla a grošáček se odrazil. Šla jsem s pohybem, akorát při doskoku jsem se lehce zaklonila,protože to bylo z kopce. Snažila jsem se hlavně valáškovi nehepnout do zad. Vyjeli jsme kopeček k druhé překážce. Před ní jsem CAlliho pobídla a mlaskla. Tentokrát to nezapíchl, ale odrazil se. Šla jsem s pohybem a ruce posunovala dopředu po krku. Nad tou kládou jsem se narovnala a poté jsem se zapřela do vnitřní strany stehen. Valášek doskočil a já ho po chvilce zbrzdila do klusu. "Hodný..." Pochválila jsem ho a poté jsme se již všichni vydali k poslední překážce tohoto dne a to byla osmička. Po Clair jsme šli opět s Callem mi. Nejprve jsme si opatrně vskočili do vody a tam nacválali. Procválali jsme si vodu a vyskočili. Jason nás upozornil, aby Call na první skok příliš nehnal, protože pak vyčerpá hodně energie a poslední skok nebude chtít skočit. Takže jsem při nájezdu valáška nechala zkrátit cvalové skoky a jet pomalu. Call poslechl a já ho nasměrovala na vyšší skok. Před překážkou jsem mlaskla. Valášek se vyhoupnul nad překážku a já jsem šla s pohybem. Nad skokem jsem se narovnala a při doskoku už myslela na to, že musíme do vody jet pomalu a opatrně. Po doskoku jsem zabrnkala na otěž aby valášek se nevrhl do vody jako blázen. Ten se pomalu přehoup přes dřevěnou kládu na zemi a vskočil do vody. Procválali jsme vodu a já ho natočila k výskoku. Valášek zabral a vyskočil z vody. Mlaskla jsem, aby zabral, věděla jsem že je už unavený. Grošáček prodloužil cvalové skoky a cválal na poslední překážku. Mlaskla jsem a valášek se zvednul a přeskočil v pohoddě překážku. "A kluuus." Řekla jsem a stuhla v pohybu. Valášek přešel do klusu a odfrknul si. Poplácala jsem ho po krku a dojela k trojci trenérů. "Dobré to bylo Mell. Akorát to chce vypilovat ten výskok z vody, při něm se opravdu hodně unavil a pak skočil skok jen z posledních sil. No už máte volno, takže vyklusat až k bráně." Přikývla jsem a vzala Calliho na kruh, kde jsme střífali klus a krok. Poté jsme spolu s Jennifer oba koně vyklusali až k bráně a krokem dojeli na Florstu.

firai+galaeth: 3. den kurzu
V devět jsem vše připravila k boxu a šla pro hnědku. Vyčistila jsem ji, pohladila a připravila ke crossu. Dala jsem jí pamlsek. ,,Dnes nám to určitě půjde líp, jsi má nejdražší.“ Usmála jsem se, pohladila hnědku a sama se nastrojila do helmy, vesty a rukavic. Mell se na mě usmála a šly jsme spolu na nádvoří ještě společně s Clair, protože jsme byly všechny tři blízko sebe. Razily jsme si cestu na nádvoří a já s úsměvem na rtech zamávala Cass. Na nádvoří stál Jason, Connor a Tom. Zamávala jsem mu a pohladila hnědku. Dotáhla jsem podbřišák a stáhla třmeny. Galaxie si odfrkla a já se usmála. Hnědka sklonila hlavu. ,,Dneska to zvládneme, jsi přece pašanda.“ Pohladila jsem ji. ,,Do sedel! Bloodye vede.“ Rozdal povel Jason a s kluky odjel na crossové závodiště autem. Nasedla jsem do sedla. ,,Holky, pojedeme jako vždy? Clair za mnou, pak Mell a Jenn, nevadí, že pojedeš poslední?“ ,,Ne nevadí.“ Usmála jsem se a pohladila Galaxii. Podržela jsem si třmen, vsunula nohu do třmenu a vyhoupla se do sedla. Otočila se na mě Mellysa, ještě než jsme vyjely. ,,Napadla mě přezdívka pro Galaxii, co takhle Galixír?“ Mell se zasmála. ,,Ani ve snu kámo, to je moje Gallia.“ Zasmála jsem se a pohladila hnědku. ,,Vyrážíme!“ Zvolala Bloodye. ,,Čekej.“ Řekla jsem Galaxie, počkala jsem až Mellysa vyjede s tou její turbo myší A pak teprve lehce stiskla holeně. Galaxie živě vykročila za valáškem a já ji nechala volnou otěž, avšak na kontaktu. Hnědka si spokojeně odfrkla a šla, nechala jsem ji odžvýknout, ikdyž druhý koutek si odžvýkla sama. Pousmála jsem se a pohladila ji. Poohýbala jsem Galaxii hlavu v kroku. Hnědka si odfrkla a já s ní mohla udělat klasické ustoupení na holeň doprava o dva kroky. Mell se na nás podívala a poušklíbla se. Já se usmála jak měsíček na hnoji a nechala Gal odžvýknout a pohladila ji. Zařaadily jsme se zpátky. ,,Naklušeme bando!“ Ozvala se Bloodye. Počkala jsem, než všichni naklušou. Pohrála jsem si s Galaxiínim uvolňováním, a tak z toho vzniklo to, že jsem nejdříve ohýbala její hlavu, následně si na cestě začaly vyjíždět velké vlnovky, co to jen šlo. Pomalu jsem ale zvyšovala nároky, nechala hnědku obloučky pěkně vyjídět. Galaxie si přežvýkla udidlo. ,,Hoodná holka to je.“ Pohladila jsem ji, prodloužila otěž a pak zase vzala na kontakt, ikdyž byla hnědka na dlouhé otěži. Byly jsme v půlce cesty. ,,Jenn, já přejdu do kroku jo?“ Houkla na mě zepředu Mellysa, protože Callatos šel moc dopředu. ,,Galí krook.“ Zasedla jsem lehce do sedla a hnědka přešla do krásného kroku a už ten první krok byl živý. Callatos si pohodil hlavou. Rovnou jsem si za dvojcí udělala takový kruh a jelikož dvojce před námi znovu vyklusala, nechala jsem Galaxii vyklusat rovnou taky, protože jsme díky velkému kruhu měly menší zdržení, které jsme ovšem brzo dohnaly. Zpomalila jsem vysedávání a Galaxie pofrkovala a šla líp. ,,No nežeň, hodná holka.“ Přesedla jsem si, pohladila. Po cestě jsme měly i krokové pasáže, kdy jsem vždy čekala na pokyny od Blood. Také jsem si hnědku občas prodloužila na otěži, vyjížděla vlnovky, jezdila to s hnědkou měkce. Pohladila jsem ji a byla usměvavá. Pomalu jsme dojížděli k areálu. To jsme přešli do kroku. Já jako první, pak Mell, Clair a nakonec Blood. Pomalu jsme jeli k rpvním třem překážkám. ,,Holky, nejdříve opracujete a posléze si skočíte první nebo druhý skok pro rozeskákání. Bloodye si může skočit i trojku. Budeme se věnovat kombinacím, náročným skokům v terénu a skokům ve vodě. Jediná Jennifer je tu z vás poprvé, a taksi myslím, že vám nemusím říkat vícero informací, Jenn si vás nejdříve vždy bude moci okoukat.“ Usmál se Jason. Já se poušklíbla s úsměvem. Vzala jsem si hnědku stranou. ,,Co myslíš Gal, dáme jedničku, nebo dvojku?“ Gal pofrkla a hodila ouškem po mně. ,,Obě dvě? Tak jo!“ Zasmála jsem se a pohladila hnědku. Alespoň budeme mít možnost získat zkušenosti i na jedničce, kterou jsme zatím nejely. ,,Ale upozorňuji tě, nebudeš si dělat rezervy, nerada bych si dala do hlavy.“ Zasmála jsem se, udělala velký kruh a ohýbala v kroku krk Galaxie. Přesunula jsem váhu na vnější sedací kost, vnější holeň na podbřišníku a prošlápla si patu víc, našlápla třmen, ale ne přehnaně, jak to na posledním tréninku říkal Tom. Už jsme sakra dlouho nebyly s Galli na jízdárně, ale v tomhle vedru. Vnitřní holení jsem působila za podbřišníkem a Gal odstupovala od vnitřní otěže k té vnější, tu jsem ještě postavila a přiložila ke krku. Galaxka pěkně ustupovala. ,,Hodná holkáá!“ Pochválila jsem ji a po ustoupení doprava, jsme ustoupily i do leva. Pochválila jsem hnědku a naklusaly jsme, Gal byla již pěkně uvolněná, jen jsem jí ještě jednou ohýbala na kruhu, i krk a ještě změnila směr. Mohly jsme nacválat. Gal nabízela přilnutí, proto jsem s odžvýknutím vzala otěž do rukou. V pracovním sedě jsme nejdříve shromáždily, udělaly si velký kruh a osmičku, pak si rázem cval prodloužily přes střední cval a nakonec jely zas pracovním cvalem. Gal byla krásně rozhýbaná, plíce měla otevřené festově a my přejely v klusu a následně krokem ke skupině u dvojky. ,,Tak lidi, začneme.“ Usmál se Jason. ,,Jenn, nechceš si skočit jedničku?“ Podíval se na mě Tom. ,,Říkala jsem si, že bychom ho mohly zkusit, ale…“ ,,Žádné ale, pojď.“ Usmál se trenér a já s úsměvem vzala Galaxii za ním. ,,Tak jo, hlavní věcí je, aby ses nepraštila o břevno nahoře, ano?“ ,,Budu se snažit, ikdyž má výška je trochu moc velká.“ Pousmívala jsem se, měla jsem hodně humoru. ,,Tak při nejhorším se ti v kebuli rozsvítí o něco víc.“ Zasmál se Tom a já taky. Vzala jsem hnědku na velký kruh kus od překážky. Nacválaly jsme si a já si Galaxii dostala na zadek a shromáždila ji. ,,Jestli to neskočíte, jste diskvalifikované.“ Podíval se na mě s humorem Tom. Galaxie pofrkala a já si už najela rovně na překážku. Představila jsem si zazvonění zvonu. ,,To zvládneme Galí, jsi přece šikovná, pamatuješ včera? Byla jsi nejšíkovnější.“ Usmívala jsem se, sice se nám moc nevedlo, ale hnědce jsem fandila. Cválaly jsme spolu, já v pracovním a podporovala ji. Šest..pět…čtyři..tři…dva…jedna.. mlaskla jsem, podpořila a hnědka dle svého uvážení odskočila. Šla jsem rovnou s pohybem. ,,Výborně Gal.“ Mrkla jsem nahoru, kde bylo břevno a více sklonila hlavu k hnědčinu krku, abych náhodou nebyla sejmuta nepřítelem Nebyla jsem předkloněná při fázi letu. Jen jsem byla lehce skrčenější, proklouzla mi otěž, jak jsem chtěla a hnědka frkla. ,,Áno my to dokázaly.“ Řekla jsem šťastně a pohladila hnědku po krku. Přizpůsobila jsem se doskoku, už sem blížila Mellysa s Callem. Pobídla jsem ji holeněmi od skoku, Gal se nerozpadla a krásně po dosku cválala. Nechala jsem ji přejít do klusu a doklusala k Tomovi, který se radil s Mell. ,,Nejsme diskvalifikovány šéfe?“ Podívala jsem se na trenéra s úsměvem. ,,Ne, jen si se nemusela tolik krčit, nekouslo by tě to, budou tě bolet záda. Jinak Galaxii není co vytknout, tys ji dobře navedla, podpořila, ale ten sed.“ ,,To břevno nademnou byl strašák.“ ,,No jo, jeďte na dvojku, nebo si to chceš skočit ještě jednou?“ ,,Ne, máme nevyřízené účty s dvojkou.“ Zasmála jsem se a přejela k druhé překážce. ,,Koukám, že si jdete vyřídit účty.“ Usmál se Jason. ,,Ano.“ Přikývla jsem. Proto jsem šla na řadu hned já. ,,Takže víš jak na to.“ Přikývla jsem a vzala Gal na velký kruh. Gal pracovala krásně odzadu, odžvýkla si sama od sebe a bylo vidět, že dnes má super náladu a baví ji to. ,,Jsem ráda, že tě to baví holčičko, ale stejně asi budu tě podporovat, což.“ Zasmála jsem se a srovnala si hnědku. Na velkém kruhu jsme cval prodloužily. ,,A jdeme na skok.“ Vzala jsem Galaxii směrem na překážku. Hnědka pofrkovala a já ji podporovala co to jenom šlo. ,,Zvládnem.“ Pomlaskla jsem, nechala proklouznout otěž. Hnědka dnes nebyla moc vyděšená. ,,Nežeň.“ Ztuhla jsem víc v sedu a houkla na ni. Galaxie zastřihla ušima a necválala tolik prudce, ale už dobrým prodlouženým cvalem. ,,Hoodná holka, jdeme pěkně.“ Usmála jsem se a byla spokojena. Podporovala jsem ji a Galaxie svou mladičkou nezkušeností ale krásně odhadla svůj odskok. Hned při doskoku jsem šla do stehenního sedu. ,,Jde ti to skvěle holčičko!“ Chválila jsem hnědku, nechala proklouznout otěž. Gal vyklenula krk, pěkně krčila nohy a pofrkovala. ,,Hoodnáá jsii.“ Chválila jsem hnědku. Pak jsem si uvědomila, že se docela prohýbám, proto jsem si v lehkém předklonu záda narovnala. Přizpůsobila jsem se doskoku, ruce vepředu a hnědka dooskočila. ,,Výborně!“ Chválila jsem Gallii po krku a hladila ji vnitřní otěží po přechodu do klusu. Prodloužila jsem otěž a s odžvýkem vzala zpět. Chválila jsem hnědku a ta byla zřejmě ráda za pochvalu. Jely jsme k Jasonovi. ,,Srovnáno, jedna jedna.“ Usmál se na nás trenér. ,,Jinak jsem si říkal, že přes ta prohnutá záda by se mohlo dát ovoce, určitě by nespadlo, až po tom narovnání, cos udělala, jdeme k pětce.“ Podíval se po všech Jason, každý byl pořádně rozeskákaný a dorazili jsme k pětce, neboli bednám. Nevypadaly, že by to bylo na nás nějak moc velký strašák. Hnědka si skok se mnou šla prohlédnout, zeptala jsem se na to ještě Blood a Jasona, zda by jim to nevadilo. Hnědka kolem skoků se mnou udělala osmičku a prohlížela si je. Pohladila jsem ji a Blood už byla na velkém kruhu a my s Gal krokem dojely k ostatním. Brala jsem hnědku po kruhu a usmála se na Mell a sledovala Blood. ,,Vidíš Gal, ti dva jsou hotoví profíci a vypadá to v jejich podání jednoduše.“ Prohrábla jsem rukou hřívu. Clair s Pomněnkou měly také výhodu, skoky byly její nadání. Udělala jsem s hnědkou kruh a ohla krk a chodila kolem a sledovala ostatní. Ještě šla Mell před námi. ,,Jenn, pojďte na to.“ Ozval se Connor. Pohladila jsem hnědku a vzala ji dál od překážky. ,,Hop, cval!“ Mlaskla jsem, zlehka pobídla a nacválaly jsme si na kruhu. Poloviční zádrž, následné vypobídnutí a pochvala. Hnědka prodloužila cval. ,,Hoodná.“ Usmála jsem se a zchladla v hlavě, podporovala Gal a mohly jsme si najet. Zlehounka jsem měla proklouzlou otěž, aby hnědka měla dobrý náhled na překážku a nájezd. Gal pofrkala. ,,Ir a amor. Puedes hacerlo!“ Popískla jsem povzbuzivě a usmívala se. Hnědka pofrkla. Španělština na ni měla dobrý vliv. Hnědka už uměla celkem díky skokům ve volnosti si celkem kroky počítat. Já si to odpočítávala. Raz..dva…tři a nahoru! Říkala jsem si v duchu, stiskla holeně a Galaxy zareagovala pofrkem a zvedla se, energie ze zadních nohou mi řekla, že se mám zvednout do stehenního sedu. Lehce jsem nechala proklouznout otěž, ale opravdu lehce a nedotýkala se zadem sedla, Holeně přiložené nastejno a ruce nerušily. Koukala jsem na druhý skok a posléze i za něj. Doskok přišel docela rychle. Mezi skoky jsem si stihla sednout do pracovního sedu, hnědku podpořit, ikdž podporovala jsem ji stále. ,,Výýborně Galíí Výborně!“ Nadechla jsem se a nesahala hnědce do druhého skoku, vyřešila si ho sama, já byla jen spolujezdec Já si jen dávala pozor, abych šla s pohybem a nijak nebušila hnědce do zad. Jen mi malinko v okamžiku ujela holeň dozadu, protože jsem měla špatně patu. Při doskoku mi vypadla noha ze třmenu. ,,A sakra.“ Řekla jsem si v duchu. Hnědka zastřihla ušima. Zapřela jsem se do kolenních opěrek. ,,Jsii šikooovná holčičko.“ Chválila jsem Gal a s nohou bez třmenu jsem ve stehenním sedu zkusila nakopnout, říkala jsem si, že je dobře, že mám dobře utažený podbřišák jelikož jsem se zapřela nohou do toho, kde jsem ji měla a líp si tak nakopla tamten. ,,Hoodná jsi.“ Sedla jsem si pečlivě do pracovního sedu a přešly jsme do klusu, nechala prodloužit otěž a pak s odžvýknutím vzala zpět. Přešly jsme do klusu a dojely k ostatním. Usmívala jsem se. ,,Už jsem myslel, že uvidíme akrobacii.“ Podíval se na mě Connor. ,,Takovou zábavu ti nedopřeji.“ Usmála jsem se mile a pohladila Gal. Hnědka zafrkala a já s úsměvem ji pohladila. ,,Jdeme k šestce.“ Ozval se Jason a Tom přejel autem. Prohlížela jsem si ji. ,,Z časových důvodů není dobré dělat velký oblouk, ale zase kvůli tomu, abyste koně navedly rovně, musíte to nezkrouhnout. Blood pojď.“ Zapálená hlava vzala hnědáka na překážku sledovala jsem ji. Koukala jsem na překážku. ,,Když to vezmeme nalevo, tak prakticky si líp najedeme na oblouk. ,,To zvládneme viď.“ Pohladila jsem Galaxii po krku. Vzala jsem ji na kruh, aby mi nevystydla a koukala na holky. Clair se to povedlo, Mellyse taky. Nádech a jdeme na věc. ,,Dáme Jenn cvičení, na jediný nádech přejdeš dvojskok, ano?“ Podíval se na mě Jason. ,,Ale to pak nebudu moc podporovat Gal.“ ,,Tobě stačí telepatie.“ Mávl rukou trenér. Pokrčila jsem rameny a vzala hnědku na velký kruh, nacválaly jsme, srovnala jsem si paty a holeně, trochu mi tot am lítalo, Jason se na mě zamračil a já se mile usmála. Hnědka šla odzadu, shromáždila jsem ji. Hnědka s ušima dopředu byla připravená na všechno. ,,Dáme zlato, dáme!“ Pomlaskla jsem a mířily ke skoku. ,,A náádech!“ Řekl Jason, když jsme se odlepily od země. Skutečně jsem se nadechla a zadržela dech. V duchu jsem myslela na hnědku, v duchu ji podporovala, pofrkala a doskočila. Chválila jsem ji stále v myšlenkách a pomalu točila na pravou ruku. Jely jsme rovně asi tak čtyři skokové. Gal zafrkala, delší otěž měla, tedy proklouzlou, aby se mi nerozpadla. Stiskla jsem holeně, myslela na skok a Gal skočila s odfrknutím. ,,Á výdech.“ Zasmál se Jason a já skutečně vydechla. ,,Te Amo! Gallia!“ Hladila jsem hnědku a byla udýchaná. Přešly jsme do klusu a já ji nechala prodloužit otěž, vzala na kruh a pak přešly do kroku a šly ke skupině. ,,Nnení závod, proto můžeme vzít dvojskok i na levý obrat. Pojdme na to, Blood.“ Sledovala jsem ostatní stále. Pak jsem byla na řadě já. Na velkém kruhu jsem hnědku shromáždila a mluvila na ni. ,,A jdeme.“ Mlaskla jsem a vzala hnědku na skok. Lopatky jsem držela zpět, seděla narovnaně v pracovním sedu, udržovala holeně u těla a dýchaly s ním. Mluvila jsem k hnědce a nechala malinko proklouznout otěž, Gal si prohlížela skok. Pak přišel čas odskoku. S pomocí energie ze zadních nohou jsem šla do stehenního sedu. Přešly jsme přes první překážku pěkně a já Gal lehounce přistavěla k vnější otěži, odmáčkla vnitřní, sedla si lehounce do pracovního, narovnala ji a udělaly další nájezd na onu překážku. Otěže mi proklouzly a Gal s pofrknutím a špicováním uší cválala k překážce. ,,Dáme Galí.“ Pomlaskla jsem. Hnědka frkala a já k ní mluvila. ,,Te amoo!! Skvělá holka, nejlepší!“ Hladila jsem hnědku a hladila. ,,Rád vidím, že Galaxie opravdu maká.“ Koukal na nás Tom. S Gal jsme přešly do klusu a vyklusaly a dojely ke skupince. Chválila jsem ji. ,,Snažíme se, ikdyž ze sedla jsme dlouho neskákaly.“ ,,Tak to se divím, že se udržíš.“ Ušklíbl se Tom. ,,Ona by mě sletět nenechala.“ Zasmála jsem se a pohladila hnědku. Nadále jsme jeli krokem k další překážce. Stará dobrá čtrnáctka. Tu jsem věděla, jak na ni půjdem. Hnědka s odfrkem se koukala na holky a jejich koně. Já s ní kroužila v kroku a sledovala ostatní. Vím, že dneska jsem udělala hodně chyb, ale Gal je za mě vždy vyžehlila a dneska se nám nic nestalo, byly to zkrátka překážky, které nám vycházely pěkně. Pohladila jsem hnědku a popustila otěže, nechala vytáhnout krk a pak s odžvýknutím ji vzala na kontakt. ,,Holky, pojďte.“ Houkl na nás Jason. Vzala jsem hnědku na velký kruh a nacválaly jsme. Galaxie pofrkala a já s úsměvem k ní mluvila španělsky. Hnědka pohybovala boltci a sklonila hlavu, když jsem jí nechala proklouznout otěž. Zkoukla si situaci. ,,Včera jsme ji skočily krásně, nezklam, ale to ty neumíš.“ Usmála jsem se, fandila hnědce a mlaskla. Když se blížil čas odskoku, mlaskem a stiskem holení ji podpořila. Zafrkala. ,,Výborně! Šikovná.“ Zvolala jsem. S obratem na vyšší skok jsem ji ještě měla možnost sebrat. ,,Výborněě!“ Chválila jsem ji, když doskočila. ,,Jsi pašanda.“ Dosedla jsem pomalu do pracovního a nechala přejít do klusu. Chválila jsem hnědku, protože čtrnáctka ji moc šla a byl to celkem lehký skok. Byla jsem spokojená a chválila Gali. Pak jsme přejely k 21. Ta se mi ani trochu nelíbila. ,,Tento skok si skočíte všechny, kromě Jennifer, ta vás bude sledovat, vaše chyby i úspěchy. Ujal se slova Jason a já si oddechla a pohladila hnědku. Chodila jsem si s ní na kruhu a sledovala holky. Nabírání zkušeností z pohledu, všechno jsem poslouchala, rady, tipy a pak se stalo něco, co mii trochu nahnalo strach. Mell spadla a viděla jsem, že se podivně chytla za břicho. Aj. Gal pofrkala. ,,V klidu.“ Promluvila jsem k hnědce a naštěstí se Mell zvedla a skočila znovu. ,,Dobrý Mell?“ Podívala jsem se na kamarádku při přejezdu k poslední překážce dne k vodě. To si Cassie tady užije Pohladila jsem hnědku. ,,Nejdříve si vskočíte do vody a opatrně přecváláte vodou a pak vyskočíte na břeh. Teprve pak si skočíme kombinaci celou.“ Usmál se trenér a vybídl nás. Sledovala jsem všechny holky před námi, byly tedy tři ,,A jdeme na to brouku, nežeň hlavně.“ Usmála jsem se a shromáždila si hnědku a já si ji ještě na velkém kruhu uklidnila a podporovala. Jely jsme k vodě. ,,Nežeň hlavně, pěkně pomalu.“ Mluvila jsem k hnědce. Zafrkala a já se přizpůsobila doskoku do vody. Hnědka pofrkala a díky proklouzlým otěžím, sledovala co se bude dít. Odmáčknutím pravé otěže a pomocí holení jsem Gal navedla k výskoku. Hnědka zafrkala, mrskla ocasem ucítila jsem totiž studené kapky a vyskočily z vody, malinko jsem ztratila v sedle rovnováhu a zakolísala. Hnědka hned přešla do kroku a pofrkala. ,,Hoodná, jsem v pohodě, šikovná.“ Pohladila jsem Galaxii a usmála se. ,,Jenn, příště se opravdu líp zakloň, ve vodě srovnej i s Galaxií a pak při výskoku jako při skoku, stehenní sed v mírném předklonu. Nezapomeň, že ve vodě nesmíte ztratit energii, ikdyž takto mladý kůň má energie dost a Galaxie je dopředná a temperamentní. Ale představ si, že jedete závod a je to teprve osmý skok, musíte jet s odměřeností.“ Přikývla jsem. Začala se skákat celá kombinace, až se přišlo na nás. Z vlastních důvodů jsem udělalas hnědkou velký kruh, shromáždila ji, zklidnila a vzala na skok. Šly jsme na ten menší. Podpořila jsem hnědku ke skoku, poznala jsem, že moc žene, ale z důvodu nesahání do toho jsem ji nebrzdila a musela nechat, jen jsem na ní houkla, aby zpomalila. Hnědka frkla a skočila. Pak jsem ji musela srovnat před skokem do vody, popísknutím a hlasem jsme skočily do vody. Hnědka zhluboka frkala a já ze záklonu si sedla, nedávala jsem ruce z krku pryč ani při výskoku, kdy jsem si zase stoupla do třmenů. Galaxie vysočila z vody. A já se snažila odhadnout, zda už nemůže, nebo je natěšená, ale z důvodu toho, že s velkou energií vyskočila z vody, jsem ji poloviční zádrží hned upozorňovala a nechala jít na zadek a shromáždit se. Galaxie s pofrkováním cválala zklidněně k druhému skoku. Přešly jsme do klusu a vyklusaly. Mluvila jsem k hnědce chlácholivě. ,,Moc jste spěchaly Jenn. Zkus to napravit, až půjdete na druhou ruku. Ozval se Jason a já přikývla. Počkala jsem, až na nás vyjde řada a najela si znovu z druhé strany na skok. Už jsem si Galaxii víc hlídala a měla shromážděnou. Hnědku jsem pochválila a podrbala ji po krku. Usmívala jsem se a chválila ji. Jason mi poradil co do příště vylepšit. Hnědku jsem pochválila a pak vedle Mellysy nejdříve vyklusala a pak jsme krokem i s holkami dojely zpět na Florestu. S Blood i Clair jsme si povídaly hodně a nakecaly spoustu věcí

siriel a prea: 1.DEN

S Pomněnkou jsem vyšla z jejího boxu, vzala jsem si tušírku, kterou jsem měla odloženou na stojanu před boxem a pokračovala s ní na nádvoří. Už tam bylo několik studentek se svými svěřenci, pár jich však ještě chybělo. Nakonec se objevili i poslední opozdilci a mohlo se vyrazit. Po cestě Jason zašel za Cassie a Jennifer, aby jim poskytl nějaké rady, přeci jen byly jediné, kdo se kurzu letos účastnil poprvé. My ostatní ho už měli minimálně jednou za sebou. Pak však promluvil k nám všem. Spolu s Connorem se pustil do výkladu teorie, kterou jsem si už jednou vyslechla, ale i přes to jsem si vše ráda poslechla.
“Jak asi víte, cross country se skáče přes pevné překážky, které jsou vytvořeny v přírodním stylu. Kvůli tomu, že jsou překážky pevné, zde nemáte tolik prostoru pro chyby. Za to jsou však pro koně příjemnější na skákání. Každopádně zde obzvlášť nesmíme zapomínat na bezpečnost, takže nesmíte zapomínat ani na bezpečností vestu, helma je samozřejmost, to doufám nemusím připomínat,” pousmál se Jason a zase chvilku nechal mluvit Connora. “Vážně vám všem doporučuji si vždy zkrátit třmeny o něco víc, než pro parkur. Dost vám to usnadní celou jízdu. Do doby než si zvyknete jezdit ve volné krajině rychlým tempem, si můžete o cross country nechat jen zdát. Pokud je dráha po dešti, do podkov se přidávají ozuby.” Connor řekl ještě něco málo k přípravě na cross. To už jsme byli skoro u cíle. “Nájezd na překážku je důležitý i u parkuru, ale tady je to ještě důležitější. Nájezd je rychlejší a delší, ale jak již zmínil Jason, není tu prostor pro chyby. Tak pět nebo šest kroků před překážkou se už kůň musí opravdu soustředit a měl by být schopen překážku kdykoliv skočit, vy seďte klidně a už ho nerušte. Samotný skok už necháváme na koni, on si s ním poradí.” Ještě chvilku jsme probírali nájezdy a doskoky na různých překážkách, pak už jsme konečně došli na dráhu.
S Pomněnkou jsem si zabrala kus místa, abych ji mohla v klidu opracovat a nikdo nás moc nerušil. Už to bylo docela dlouho, co jsem s ní dělala něco pořádného. A bylo mi to vážně líto. Vyslala jsem ji na kruh a nechala ji nejdříve protáhnout se v kroku. Celou dobu jsem z ní nespouštěla oči. Jedno ucho měla natočené na mě, druhé na nejbližšího koňského souseda. Jakmile se začala trochu loudat a trochu zkoumat okolí, mlaskla jsem, abych si získala zpátky její pozornost a taky proto, aby trochu přidala. Jakmile trochu snížila krk, nechala jsem ji v kroku obejít si pár koleček i na druhou ruku. “Klus” Ke slovní pobídce jsem přidala i mlasknutí a hnědka okamžitě nadšeně naklusala. Usmála jsem se. Po pár kolečkách, při kterých šla vážně hezky, jsem jí naznačila, aby změnila směr. Bez problémů poslechla. Opět jsem ji nechala obklusat pár koleček. “Houu, krok,” zavolala jsem na hnědě zbarvenou kobču. Před cvalem jsem ji ještě plánovala protáhnout trochu na přechodech. A tak jsem také udělala. Nechala jsem ji provést pár přechodů a pak jsem ji s mlasknutím pobídla do cvalu. Nacválala ještě nadšeněji než když poprvé naklusala. Ve cvalu jsem ji opět protáhla na obě ruce, pak jsem si s ní dala ještě několik různých přechodů. Mrkla jsem na ostatní. Většina už mířila k Jasonovi a Connorovi. Pomněnku jsem po posledním přechodu zastavila a společně s ní jsem vyrazila za ostatními.
Došli jsme až k překážce 22. Malou zahrádku jsem si pamatovala ještě z minulého léta, vlastně i z podzimu, když jsem tady s hnědkou jednou byla. Stejně jako všichni ostatní i já s Pom jsem si překážku bedlivě prohlédla. Jason nám mezi tím podal nějaké informace. “Tahle překážka je asi nejjednoduší co tu máme. Povrch před i za ní je rovný a travnatý, takže pozor je třeba dávat jen když je po dešti, což naštěstí dnes není. Je to nízká překážka a nijak zvlášť široká také není. Navíc pokud kůň udělá chybu, ještě mu to projde, protože jeho nohy křovím projdou. Kdyby zachyboval na pevné překážce, už by to narušilo jeho rovnováhu. Tak a teď si to jedna po druhé s koněm přeskáčete, nejprve jednou a pak znovu z druhé strany.. Takže Bloodye, začneš, a po ní půjde Kitty.”Odstoupila jsem i s kobčou od překážky, abych uvolnila místo a nepřekážela. Dekameron byl téměř proslulý tím, že nerespektoval nízké skoky a tak mě ani moc neudivilo, když proletěl křovím. Podruhé už skok překonal správně."Tak, dobře. Tady jste mohli vidět jednu věc, na kterou si musíte dávat pozor – někteří koně nemají ke skokům takový respekt a ačkoliv takovéhle překonání neudělá takřka nic s jejich rovnováhou nebo pohybem, je brané jako chyba. Jsou jiné překážky, kterými kůň proskočit může, jiné ale musí překonat opravdu přes. Tak, teď Kitty a po ní půjde Clair.” Jakmile jsem zaslechla svoje jméno, zpozorněla jsem ještě více. Sledovala jsem Kitty i Asii. “Clair, můžeš?” Zavolal na mě Jason. Postavila jsem se bokem k překážce a kobču jsem vyslala na kruh. Na kruhu si ještě mohla doprohlédnout samotnou překážku. Následovně jsem ji pobídla do cvalu. Cválala hezky odzadu, po druhém kolečku jsem ji navedla co nejvíce na střed překážky. Před skokem jsem na ni mlaskla a ona se odrazila. Ucho, které původně natočené ke mně, změnilo směr dopředu. “Pom” Zavolala jsem na ni, když doskočila. “To nebylo vůbec špatné, jen ta pozornost k tobě nebyla tak velký, ale o tom určitě víš,” přikývla jsem. “Skok byl každopádně vydařený, teď může Izzy,” hnědku jsem podrbala a uvolnila místo Izzy. Dost mě udivilo, že po mně nešla Mellysa. Po Izzy zavolal Jason Cass, to už se však Mell ozvala. Ušklíbla jsem se, Jason si dovolil zapomenout na Mellys. Celou dobu, co skákali ostatní, jsem s hnědkou obcházela kolem, ale zároveň jsem sledovala i ostatní, jak překonávají překážku. Jakmile se všichni prostřídali, šlo se znovu. Najednou přišla řada zase na mě. Skok se nám opět vydařil. Tentokrát jsem si ohlídala i její pozornost. Postupně jsme se všichni prostřídali a mohli jsme vyrazit dál. Společně jsme došli až ke skoku s číslem devět. Postřehla jsem, že chybí věci, které byly po stranách skoku. I nyní jsme si měli skok pořádně prohlédnout a Jason nám mezi tím o samotné překážce něco řekl. Hnědka na skok vážně udiveně hleděla. Byla jsem si téměř jistá, že jsme ho už někdy skákaly, každopádně dneska vypadal opravdu jinak. Nejdříve šla Blood, pak Kitty a řada přišla zase na mě. Postupovala jsem stejně jako u předchozího skoku. Sledovala jsem ji a jakmile jsem se ujistila, že je opravdu dobře podsazená, navedla jsem ji na skok. Mlaskla jsem a tušírkou jsem jí naznačila, aby prodloužila rámec. Kousek před překážkou se odrazila a přeletěla přes ni. “Šikulka.” Pochválila jsem ji, když dopadla zpět na pevnou zem. Stáhla jsem ji do klusu a teprve pak do kroku. Když skákali ostatní, opět jsem s ní chodila v blízkém okolí tak, abych měla přehled o všem, co se u překážky momentálně děje. Netrvalo dlouho a měly jsme jít skákat i na druhou ruku. Pár koleček si zacválala, mezi tím se ještě trochu podsadila. “Pom” mlaskla jsem jejím směrem, abych upoutala její pozornost, kterou zase začala směřovat ke svému okolí. Hnědka ke mě ochotně jedno ucho natočila. Jakmile jsem si byla jistá, že věnuje pozornost jen mně a překážce, trochu jsem ustoupila a navedla ji tak nějak ke středu. Před skokem jsem ji ještě pobídla, jakmile se začala zvedat, přizvedla jsem i ruku s lonží. Po doskoku jsem s ní opět začala chodit po blízkém okolí. Poslední byla Jennifer s Galaxií, takže jakmile překážku překonaly i ony, všichni jsme vyrazili k desítce. Hnědku jsem zavedla do vody, ona okamžitě začala zkoumat okolí. “Pojď Pom” Mlaskla jsem na kobču a vyšla s ní zpátky na břeh. Pomalu jsme se s kobčou odebrala k osmičce, kde už se Blood chystala s hnědákem na skok. Než jsme tam došly, už se chystala Kitty. “Clair, můžete se jít připravit,” zavolal na mě Jason, jakmile se Kitty s Asií vrhly na skok. Přikývla jsem a navedla Pomněnku na kruh. Trochu se protáhla v klusu, následovně však i ve cvalu. Asie vyskočila z vody, to už byla Pom hezky podsazená a věnovala mi velkou část své pozornosti. “Můžete” trochu jsem poodstoupila. Těsně před překážkou jsem na ni pro podporu mlaskla. Překážka samotná pro Pomněnku neznamenala žádný větší problém. Trochu jsem popošla, hnědku podpořila k seskoku do vody. “Houu,” zavolala jsem na ni. Ve vodě téměř ihned zastavila. “Šikovná, moc šikovná Pom.” Chválila jsem ji a mezi tím jsem se přiblížila k výskoku. Hnědka si zatím užívala ve vodě. “A cval!” Zavolala jsem na kobču. Vedla jsem ji k výskoku. Pomněnka zabrala a vyskočila zpátky na suchou zem. “Šikovná” Zavolala jsem na ni pochvalu a vedla jsem ji na poslední překážku. Lehce se přes ni přehoupla. Zavolala jsem ji k sobě a zamířila za ostatními. “Super, jen při výskoku jsi jí mohla dát trochu víc volnosti,” mrkl na mě Jason a já přikývla. Pak jsem se s kobčou vydala na naši pravidelnou obchůzku po blízkém okolí. O několik minut později jsme se přesunuli k sedmičce. Opět vodní skok, tentokrát však s převýšením. Skok opět zahájila Blood s Dekameronem. Po Kitty a Asií jsem přišla na řasu já s Pom. Nejdříve jsem jí skok ukázala, celou dobu si ho zvědavě prohlížela, jako všechno ostatní. Na kruhu jsem ji nechala chvilku cválat, o pár kroků jsem ustoupila a hnědka se tak mohla vrhnout na skok. Před ním jsem na ni mlaskla, se skokem jsem taky trochu povolila lonžku. Hnědka se po dopadu do vody hned otřepala. “Šikovná” chválila jsem ji a hned jsem ji zavolala zpátky k sobě. Jakmile vylezla z vody, otřepala se znovu. “Díky, díky Pom.” Pohladila jsem ji a vydala se dál od skoku. Jakmile se na skoku vystřídal ještě zbytek účastníků letošního kurzu crossu, vydali jsme se zpátky na Florestu. “Ve třičtrtě na šest se sejdeme na nádvoří. Všichni koně připravené do terénu, vy ovšem budete mít i vesty. Všichni.” S tím Jason zamířil k Blood. Ani jsem si nevšimla, jak rychle se přesunul ke mně. “Clair, u Pomněnky je vidět, že je zvyklá jezdit v terénu, se skoky nemá sebemenší problém, je to paní skokanka, to je vidět. Vidět je však také to, že za poslední dobu ztratila nějaké ty svaly.” Toho jsem si byla vědoma. Poslední dobou jsem s ní skoro nic nedělala, nebo spíš vůbec nic.“Dále by s ní bylo nejlepší občas sem zajít jen tak na ruce, projít se tu. Vím, že jste tu na podzim párkrát byly, ale teď je tu přeci jen po delší době a tak sledovala ledacos kolem. Je hodně pozorná, někdy ale spíš k okolí, než k tobě, a to se zvlášť tady nevyplácí.” Přikývla jsem. Na nádvoří nám ještě Jason přikývl čas srazu. S hnědkou jsem zamířila do jejího boxu, abych ji odstrojila a poté pořádně namasírovala.
Za minutu třičtvrtě jsem dorazila na nádvoří. Už tam byli skoro všichni, tedy až na pár výjimek. Dotáhla jsem podbřišník, zapnula nánosník a stáhla jsem třmeny. Vyšvihla jsem se do sedla a rozhlédla se. Čekalo se už jen na Kitty. I ta se brzy uráčila dojít a my mohli vyrazit. Zařadila jsem se za Jennifer s Galaxií, za mnou jela Izzy s Meteorem. Netrvalo dlouho a Galaxie se dala do pohybu. Jemně jsem stiskla holeně. Byl vážně krásný pocit sedět opět na mé milované hnědce. Otěže jsem měla povolené, ale stále jsem s ní udržovala kontakt. Co nevidět jsme projeli hlavní bránou a pokračovali jsme po cestě kolem vinic. Pěšina nás zavedla až na hranice lesa a luk, kde bylo opravdu příjemně. Zepředu jsem zaslechla, že se bude klusat. Jakmile klusala Gal před námi, stiskla jsem holeně a nechala jsem naklusat i ji. Já jsem začala vysedávat. Za tu dobu, co jsme klusali, jsem si přesedla dvakrát, jakmile jsem si chtěla přesednout potřetí, přešli jsme do kroku. Před námi se tyčil docela prudký kopeček. Stejně jako všichni přede mnou, i já jsem se přesunula do stehenního sedu, abych hnědce stoupání co nejvíce ulehčila. Naštěstí kopec nebyl moc vysoký, takže jsme se po chvilce opět ocitli na rovince. Opět přišel pokyn k naklusání. Tentokrát jsme však neklusali pár set metrů. Celou dobu jsem pravidelně přesedávala, taky jsem si ji začala trochu ohýbat přistavováním k jedné, a poté k druhé ruce. Sem tam jsem s ní provedla nějaké ty obloučky. Celou dobu jsem si taky zkracovala otěže. Moje síly začínaly pomalu ubývat. Ale i přes to jsem se neustále hnědce věnovala. Konečně přišlo vysvobození ve stylu přechodu do kroku. Počkala jsem, až zpomalí Meteor za námi, teprve pak jsem zasedla, ztuhla a pobídla ji holeněmi. Postupně zpomalilo i pár jezdců přede mnou. Krokem jsme však nejeli nijak extra dlouho, spíš naopak. “Naklušeme.” Zavolal zepředu Jason. A tak jsme s hnědkou znovu naklusaly. Začala jsem vysedávat a i nyní jsem pravidelně přesedávala. Byla jsem vážně ráda, když tahle klusové etapa skončila po několika minutách. Spatřila jsem bránu vedoucí do krosového areálu. V areálu jsme se opět seřadili a naklusali. Netrvalo dlouho a přišel pokyn k nacválání. Jakmile zrychlila Galaxie, pobídla jsem ji a ona naskočila. Držela jsem ji v mnohem klidnějším tempu, než by chtěla ona sama. V dálce jsem zahlédla druhý skok. “Krok” zavolal hlasitě Jason zepředu a zezadu se začalo zpomalovat. U skoku jsme všichni zastavili a čekali. Netrvalo dlouho a řada přišla na mě. Kobču jsem si navedla na kruh a jemně ji pobídla do klusu. Ze všeho nejdříve jsem si ji opět vzala na otěž. Pomněnka celou dobu pracovala hezky odzadu a tak jsem ji pobídla do cvalu. Použila jsem poloviční zádrž a pobídla ji, aby prodloužila rámec Byla jsem nadšená ještě víc, když jsem vycítila, jak je na skok natěšená. Obě jsme skákání milovaly. Vyvedla jsem ji z kruhu a nasměrovala jsem ji přibližně na střes skoku. Ruce s otěžemi jsem už teď posunula trochu dopředu. Pomalu jsem si začínala odpočítávat cvalové skoky. Překážka byla čím dál tím blíž. “To zvládneme Pom” řekla jsem tiše hnědce a dívala se za skok. Těsně před skokem jsem ji pobídla holeněmi pro podpoření a spolu s ní jsem se vyšvihla do stehenního sedu. Ruce jsem posunula ještě o něco dopředu, pořádně jsem se držela koleny. Celou dobu jsem se dívala před sebe a čekala, až se hnědka vrátí na zem. Dle mého názoru to přišlo až moc brzy. Jakmile hnědka začala doskakovat, trochu jsem se přiblížila k sedlu, ale nedosedla jsem. Ruce jsem si přitáhla trošku k sobě, ale stále měla dost volnosti. Dopadla předními a následovně i zadními nožkami. Teprve po pár cvalových jsem dosedla zpět do sedla, ruce jsem vrátila zpět ke kohoutku. Opět poloviční zádrž, párkrát jsem v klusu vysedla a pak ji zpomalila do kroku. “Šikovná holka” Pochválila jsem kobču a usmála se. Zahodila jsem otěže a s hnědkou jsem začala chodit kolem, ale tak, abych nikoho nerušilo. Jakmile si odskákali všichni, seřadili jsme se do našeho původního pořadí a krokem jsme zamířili směrem k lesu. Krokem jsme šli jenom kousek, brzy jsme znovu nacválali. Před námi byla oranice. Vyšvihla jsem se do stehenního sedu a jen ji udržovala v tempu. Projeli jsme kolem startovního boxu a u opracoviště jsme pomalu přešli všichni do klusu. Zahodila jsem otěž a zpomalila ji do kroku. Prošly jsme brankou a pokračovaly jsme za Galaxií s Jennifer. V kroku jsme už došli zpátky na Florestu. Na nádvoří jsem sesedla, vytáhla třmeny, rozepnula nánosník, povolila jsem podbřišník a vyrazila s hnědkou do stáje.

frea + gwern: DRUHÝ DEN CROSSU

Převrátila jsem se na posteli na druhý bok a snažila se usnout – vůbec se mi to nedařilo. Budík mi měl zvonit stejně za pět minut, tudíž jsem to vzdala a vylezla z postele. Jennifer poklidně oddechovala zavrtaná pod peřinu a já budík, ani nevypínala. Po 5 minutách strávených v koupelně se rozezněly oba dva budíky a slyšela jsem, jak Jennifer mručí a nadává. Musela vypnout i ten můj, ušklíbla jsem se na sebe do zrcadla a pročesala si vlasy. Stáhla si je do culíku a podívala se na jejich konečky. Hm, možná by to chtělo kadeřnici.
,, To už jsi vzhůru?“ zamžourala Jennifer.
,, Jo, nemohla jsem na těch pět minut usnout,“ odpověděla jsem a nechala otevřené dveře od koupelny. Jennifer mě vystřídala, zatím co já brouzdala chvíli na netu a pouštěla si na youtube písničky. Poté, co Jenn provedla hygienu v koupelně a převlékla se, společně se vydaly do stáje, jako každé ráno, abychom nenechávaly koně o hladu.
,, Podívejte se na nástěnku, je tam rozpis na dnešní den kurzu,“ upozornila nás Sue. Jo, dneska je další den crossu, skoro bych zapomněla. Na nástěnce byl rozpis a pokyny. Jako první na řadu šli elfové. V půl 10 na nádvoří. Hraničáři měli kurz až večer, tudíž měli po celou dobu volno.
,, Takže elfové a hraničáři budou rozděleni po celou dobu kurzu co?“ zamumlala Jennifer a já přikývla. Jo, přesně tak.
,, Nepřátelé nebývají v jednom týmu,“ ušklíbla jsem se.
,, Tak co děláš u mě na pokoji?“ zeptala se Jennifer a já se zasmála, zamyslela se.
,, Sama nevím,“ pokrčila rameny a raději šla připravit krmení hřebcovi, který začínal být už lehce nervozní. Paris naproti poklidně jedl své krmení a on neměl nic. Co jsem si to vůbec dovolila. ,, Nech toho nebo vyšlapeš kolečko trolle!“ řekla jsem mu, sjela prstem rychle po čumáku a namíchala mu krmení, donesla mu ho do boxu a sama se šla nasnídat, kdy sedla ke stolu, kde byli elfové. Po vydatné snídani šla rovnou do stáje, kde jsem vyčistila box. Společnost mi dělal hřebec. Nevadilo mi to, sice jsem si ho musela přemisťovat, ale necestoval a jen párkrát přišel, aby se podíval, co to dělám. Box byl čistý a voněla v něm sláma, podívala jsem se na čas, který byl vcelku dobrý. Nemusím nikam spěchat. V sedlovně jsem na vozík vzala sadu na cross, hřebelcování a chrániče. Jen u uzdečky jsme si vyměnila otěže na protiskluzový a s vozíkem vyjela směr hřebec. Pofrkával v boxe a hned strkal čumák do vozíku, aby zjistil, co to tam vůbec mám. Podrbala jsme ho a zahnala ho zpátky do boxu. Dupl si a postavil se k okénku, které bylo zavřené. Ani v tom jsem mu nevyhověla. Dneska už koukal ven, jednou to stačilo a dala se do jeho hřebelcování. Hezky všemi kartáči a pečlivě, aby byl nádherný. Nezapomněla jsem na nohy, rozčesala mu hřívu jak ocas a hřívu jsem dneska i zapletla. Šlo mi to docela už rychle. Kopyta jsem jen zkontrolovala. To by bylo. Donesla jsem mu napít se vody a ještě jednou zkontrolovala, zdali mám vše. I všechno bylo v pořádku, tudíž jsem mohla začít strojit. Začala botičkami, chrániči a nakonec sedlo a uzdečka. Pod sedlo jsem si dala ještě gelovku, aby to bylo pro hřebce příjemnější, vše si upravila a zkontrolovala. Vzala si na hlavu helmu, rukavice a rozešla se hnědákem na nádvoří, kde už čekaly některé holky z mé skupiny. Kitty se vzadu bavila s Connorem, který přijel společně s Jasonem na čtyřkolkách. Hřebec ihned zpozorněl, zadíval se zvídavě na ty věci.
,, Jen si ho to nech prohlédnout,“ mávl na mě Jason. Přikývla jsem a dovedla hnědáka, až ke čtyřkolkám, které si řádně očichal a prohlédl. Já sama byla v klidu a na ty věci nereagovala, abych mu pomohla pochopit, že tohle mu zaručeně neublíží. Odfrkl si a dále tomu nevěnoval pozornost. Vlastně jsem byla poslední? Nebyl tu nikdo jiný než já, Izzy a Kitty. Alespoň budou mít na nás více času. Jason nás vybídl do sedel, Gentleman přešlapoval, těšil se na to, co se bude dít a já věděla, že si skákání jistě užije. Zasunula jsem nohu do třmenu, odrazila se a vyhoupla se lehce do sedla. Narovnala jsem se v sedle a zaujala základní sed.
,, Nevadí, když pojedu první?“ zeptala jsem se, Jason zavrtěl hlavou a usmál se na Kitty. Né, že byla spokojená s posledním místem. Kluci chtěli, aby koně viděli na čtyřkolky, alespoň, ti kteří na to nejsou tolik zvyklý – samozřejmě můj Gentleman a já byla za to ráda. Má rád, když je vepředu. Zařadila jsem se tedy jako první, stačilo stisknout holeně a sám se rozešel dopředu. Pobídla jsem jej do kroku, hned co se čtyřkolky před námi rozjeli vpřed. Gentleman na chvíli zaváhal, zastříhal ušima a po další mé pobídce, vykročil vpřed. Ten se mu moc nelíbil, někdy jsem ho musela pobízet, jinak cesta na crossovou dráhu proběhla v pořádku. Otěž jsem měla tak na střední délku, možná ani ne. Abych s ním měla kontakt a on si mohl vytáhnout krk dopředu a tím protáhnout nejdelší hřbetní sval. Hlídala jsem si, aby šel svižně dopředu a došlapoval si zadníma nohama do stop předních. Gentleman s tím neměl problém, byl to dopředný koník a nebyl to lenoch.
„Tak si opracujte. Nezapomeňte koním pořádně otevřít plíce, ocválat je, neodbývejte to, tohle bude náročný týden, nechceme, aby si z toho vaši koně odnesli nějaké problémy. Klidně si dejte na čas, ale pamatujte – uvolnit – neunavit.“ Promluvil k nám Jason, kdy jsem přikývla a každá si našla své místo, kde bude svého koníka v klidu opracovávat a připravovat ho na skoky. Hřebec se rozhlížel kolem a byl celý natěšený, až jsem se ušklíbla a za pomocí zádrže si ho zastavila. Hodlala jsem si ho ohnout v zastavení na obě dvě strany směrem k holením, čímž se uvolní v týlu. To mi poradila Kitty, tudíž jsem se to snažila za poslední dny také praktikovat. Jednu otěž jsem nechala volnou, na druhou jsem vytvořila jemný tlak a vyžadovala po něm, aby si ohnul krk. Tohle hnědák už moc dobře znal, zareagoval na tlak a ohnul si krk směrem za tlakem. Hnědák si překousl, povolil v týlu a snížil, jak jsem po něm vyžadovala, povolila jsem a ihned ho pochválila, to samé zopakovala na druhou ruku.
,, Tak šikovný,“ usmála jsem se. Stiskla jsem lehce holeně a Gentleman vykročil kupředu. Až, když šel pravidelně, nikam nespěchal – měl takzvaný takt, si pobrala lehce otěže, abych ho měla na kontaktu a mohl si natáhnout krk a mohl tak pracovat hřbetem a nohama, jsem jej pobídla do klusu. Hřebec nezaváhal, přešel mi do klusu a já mu začala na zádech vysedávat – tak jsem mu odlehčila záda a to bylo na začátku uvolňování třeba. Hřebec si udržoval stálé tempo, kdy jsem ho chválila. Začala jsem nejdříve přechody. Z klusu do kroku, z kroku do zastavení, přitom si dávala pozor, abych nepřekážela ostatním. V klusu jsem byla většinou v lehkém sedu, střídala nohu, na kterou vysedávala a ohýbala jsem hřebce na velkých obloucích pro postupné protahování svalů. Používala jsem při přechodech do vyššího chodu poloviční zádrž a při přechodu do nižšího chodu, zase zádrž, jak byl hnědák zvyklý. Po častějších přechodech, jsem ho nechala si vytáhnout krk dolů a dopředu, když povolila otěže a on šel za udidlem, velmi opatrně a pomalu a poté si dala na čas se sebráním otěží, abychom pokračovali v uvolňování. Kruhy jsem zmenšovala a tentokrát jsem i nacválala, když byl v klusu dost uvolněný. Do cvalu přecházel s nadšením a musela jsem si srovnat jeho přechody. Nejsme nikde na závodech. Udržovala si stejné tempo, alespoň se snažila a tentokrát s ním přeskakovala o jeden chod výše. To znamenalo z kroku do cvalu, ze zastavení vyklusat. Gentleman reagoval, chválila jsem ho za každou maličkost a po této fázi ho nechala opět vydýchat na nataženém krku dopředu a volnější otěži. Chvilku s ním ještě pracovala na uvolnění, když mi nabídl přilnutí. V hubě byl velmi jemný, krásně se s ním dalo pracovat dále a to na podsazení, kde naopak začala zapojovat přeskakování chodů směrem dolů. Zároveň ho ohýbala na dráze. Tohle mělo být uvolňování, nechtěla jsem ho unavit, tudíž jsme si dávala pozor. Chtěla jsem mu jen otevřít plíce. Zacouvali jsme si také.
Přilnutí jsme měli, otěže měla zkrácené vzhledem ke správnému přilnutí, tudíž hlavu na kolmici. Usoudila, že uvolněný a i podsazený je dostatečně. Nechtěla jsem ho vůbec unavit. Měl pravidelné a svižné tempo, kdy si došlapoval pod své těžiště. Pracoval aktivně, měla jsme ho na jemných pomůckách. Energie jde hezky dozadu a na předku je lehčí. Jeho hřbet dobře pruží a pro nás oba je to tak pohodlné.
Jason na nás už čekal u překážky číslo 17, kam jsem ohnula uvolněného hřebce, pofrkával a vytáhl si krk dolů a dopředu, jak jsem mu dovolila, aby se trochu protáhl po práci.
„Dneska si ukážeme nějaké ty základnější skoky. Většina z vás už kurz absolvovaný má, kdo ne, o to víc poslouchají, koukají, učí se. Bereme to tenhle rok trochu fofrem a já bych nerad, aby vznikly komplikace.“ Zadíval se mým směrem Jason. Já tu byla jediná, kdo ještě nemá za sebou kurz crossu. V druhé skupině je to zase Jennifer. Přikývla jsem a usmála se, hnědák nedočkavě přešlapoval na místě. Očekával, že se něco bude dít a nemohl se toho dočkat. Nevypadalo to, že by ode mě očekávaly nějaké problémy a já v ně taky nedoufala. Gentleman byl zkušený kůň, na skocích byl jako doma a naskákal toho více jak já. První překážka byl krmelec, měli jsme si ho prohlédnout, což jsem také udělala. Nevypadalo to, že by byl až tak moc těžký. Objela jsem si překážku ze všech stran a nechala jí hřebce prozkoumat. Moc ho to nezajímalo. Jason nám dal vysvětlení. První skok je šířkový, kopíruje tvar skoku, tudíž by neměl být problém. Najíždět na něj v prostorném cvalu a trochu ,, drajvu“. Jason nám určil pořadí, kdy jsem jela poslední, ale mohla jsem se aspoň podívat na ostatní holky a vyvarovat se jejich chybám – pokusit se. Jako první skákala Izzy s Meteorem, kteří překonali první překážku bez obtíží, pouze s drobnými problémy. Hned po ní si skočila Kitty s Asií a zatím co se chystala Kitty na skok, já si vypobídla Gentlemana do cvalu. Nejdříve ho nechala chvíli v kroku, poté přes poloviční zádrž si jej pobídla do klusu a zvedla se do stehenního sedu, místo, abych vysedávala, a zároveň jsem si ho v klusu pobrala na přilnutí. Podsadila jsem si ho pár přechody a navedla si ho na kruh, kde jsem se posadila na pár cvalových do pracovního. Vnější holeň posunula za podbřišník, provedla poloviční zádrž, zasedla zpátky do základního sedu, přičemž si udržovala hřebce za pomocí pomůcek na kruhu a on se mi hezky ohýbal – byl zakulacený a poté stiskla holeně. Hnědák naskočil do cvalu, hezky v klidu a já se zvedla do lehkého – pochválila jsem ho za přechod a podívala se směrem k překážce, kterou i právě Asie skočila na druhou ruku, tudíž byla řada na mě.
Vyjela jsem s hřebcem směrem na překážku, tak, abychom vyjeli oblouk a poté na překážku, kam jsem ho chtěla směřovat na střed, i když se dalo skákat z jakékoliv strany. Byla jsem parkurová jezdkyně, tudíž jsem byla zvyklá najíždět na střed a kolmo. Gentleman frkal, cválal do oblouku, jak ho za pomocí pomůcek ohýbala. Ještě před obloukem jsem si prodloužila jeho cvalové skoky za pomocí poloviční zádrže, která mi ho zároveň i podsadila a tak jeho váha byla vzadu a ne na předku. Vyjeli jsme oblouk a poté si ho holeněmi rovnala přesně na střed, kdy holeně byli s ním v kontaktu a udržovali jeho ,, motor „ jeho tempo, které muselo mít ,, drajv“, jak to nazval Jason a já na to myslela. Gentleman byl dopředný, neměl s tím problém a sebejistě najížděl na překážku před námi. Já byla v lehkém sedu. Tak 6 cvalových skoků jsem hřebce nerušila, nechala jsem ho, ať si vyřeší překážku sám. Udržovala jsem kontakt, před překážkou jsem nechala proklouznout otěže mezi prsty. Jakmile se odrazil, předklonila jsem se dopředu, šla s jeho pohybem dopředu, zároveň s rukama, abych mu neškubala v hubě. Dívala se dopředu, tak váha nepadala na předek koně, nad překážkou se narovnávala a při doskoku se lehce zaklonila, zapřela se koleny a podsunula lehce zadek, zároveň se dívala pořád dopředu, ale nedržela kontakt s holeněmi, tudíž Gentleman zvolnil a zafrkal. Jason se na mě díval, když jsem hřebce ohnula na stranu směrem k němu a zpomalila ho do klusu.
,, To nebylo špatný, doskok ti nevyšel na správnou nohu, to si hlídej. Počítej si cvalové skoky. Za další, při doskoku udržuj holeně s hřebcem v kontaktu, aby neztratil tempo a pohyboval se svižně. Gentleman je na skocích jako doma, jde na to jistě a ví, co má dělat a možná by to chtělo ještě trochu větší ,, drajv“ řekl mi Jason, kdy jsem přikývla, a ukázal, že si mám skočit na druhou ruku. Přikývla jsem, změnila jsem tedy ruku, připravila jsem si ho na kruhu a stejným způsobem ho navedla na oblouk na překážku. Předtím jsem provedla poloviční zádrž, kdy jsem po ní snížila ruce a dotkla se jeho boků, abych ho nechala vyšlápnout a tak prodloužit cvalové skoky. Gentleman si tak prodloužil rámec, vytáhl si hlavu a zvýšil rychlost. Za pomocí jemných pomůcek si ho ohnula na nájezd přímo na překážku před námi. Hřebec byl pěkně zakulacený. Holeněmi jsem si udržovala kontakt a hřebce v rychlém tempu, narovnávala si ho a mířila s ním jako předtím na střed. Odpočítávala jsem si cvalové skoky. Vyjeli jsme na tu správnou nohu, to jsem si hlídala. Provedla jsem znova poloviční zádrž, abych se ujistila, že bude podsazený a energie půjde odzadu a on bude tak lehký vepředu, avšak provedla jsem jí včas, tak, abych ho nerušila před skokem, mohl se tak soustředit a vyřešit si překážku sám. Gentleman zafrkal, cválal na překážku před námi a já těsně před ní snížila ruce dolů, mohl si překážku tak prohlédnout a já zjistit, zdali má to správné držení. Hřebec se odrazil a já s ním přeskočila překážku, přičemž ho nerušila v pohybu, šla jsem s ním. Ruce sjeli po jeho krku dopředu, předklonila se a držela se koleny, abych nesjela. Nad překážkou se narovnávala.
,, Holeně v kontaktu hned po doskoku!“ napomenul mě Jason, když se přední kopyta dotkla země, já se zaklonila a zapřela se koleny a vnitřní stranou stehen, holeně jsem měla v kontaktu, jak mi řekl Jason a Gentleman si svižně odcválal pár skoků, než jsem ho zpomalila do klusu a poté do kroku. ,, No, bylo to lepší, nechala sis ho to vyřešit sama, tempo bylo už lepší, jen jdi s jeho pohybem při skoku, dívej se vždy dopředu, holeň tam byla,“ usmál se Jason, kdy jsem přikývla. Pochválila jsem hnědáka za jeho výkon a to, že mi po celou dobu naslouchal a poslouchal mé požadavky. Nechala jsem ho, ať si vytáhne hlavu dolů a dopředu, tím se protáhne, přežvýkl si a v klusu jsem si ho pobrala, když jsme se přesunuli k překážce číslo 22.
„Tak co mi řeknete o malé zahrádce? Každý jednu věc, kterou potřebujete vědět, pokud na ní najíždíte. No?“ ukázal Jason na mě.
,, Překážka není šířková,“ odpověděla jsem trochu vyděšeně.
„A tudíž?“ zvedl obočí Jason, čímž mě vybízel k objasnění.
„Je hlavní pohlídat si pořádné podsazení.“ Pokračovala jsem a pousmála se. Vypadalo to, že to je správně.
„Izzy?“ obrátil se na Izzy.
„Je dostatečně široká, koně by neměla svádět k tomu, aby jí vyhnul, nemusíme tedy najíždět přímo na střed. Je i menší, takže by nemusel být problém jí skočit z úhlu,“ řekla dívka. Jason to odsouhlasil a obrátil se na Kitty.
„Bílé … věcičky… dole tvoří optickou hranici, koni se bude snáze odhadovat odskok,“ odpověděla mi a Jason pokýval souhlasně a poté řekl, že je to ta nejjednodušší překážka, co zde je. Alespoň podle něj. Pokud se kůň nebojí těch bílých věcí. Jako první šla na skok Izzy, nebyli žádné problémy, Meteor přeskočil a poté šla Kitty, kde to už trochu problém byl a za chvíli chytala Asiiny otěže a snažila se nesletět dolů. Já měla práci s hnědákem, nebavilo ho stát na místě, tudíž jsem kroužila kolem chvílemi. Až, když přišla na mě řada, vzala jsem si Gentlemana nejdříve na pravou ruku. Na kruhu jsem si srovnala jeho tempo za pomocí přechodů a podsadila si ho i poloviční zádrží, kterou používala při každém přechodu nahoru. Gentleman se nadšeně chvěl, přesto šel, jak jsem chtěla a vyjela jsem z kruhu směrem na další překážku, jenž měla být jednoduchá a mířila na ní též v oblouku na správnou nohu.
,, Šikovný,“ pochválila jsem ho. Narovnala jsem se více v ramenou.
,, Holeně mají kontakt a vnější dej více dozadu,“ poradil mi Connor, kdy jsem tak udělala, přitiskla jsem více holeně na jeho boky, abych měla lepší kontakt a vnější holeň posunula více dozadu, Gentleman se mi více zakulatil a udělal tak hezčí obrat na překážku. Prodloužila jsem mu kroky a holeněmi si ho vypobízela k rychlejšímu tempu. Holeněmi si jej rovnala na střed překážky a několik cvalových skoků, ho nijak nerušila, nechala ho najíždět svižným tempem na střed překážky, snížila ruce před překážkou. Hřebec si odfrkl, prohlédl si překážku tím, že vytáhl krk více dopředu a odrazil se. Cvalové skoky nám vyšli. Hřebec se přenesl bez menších obtíží přes překážku, já jsem následovala jeho pohyb dopředu. Po doskoku jsem málem vjela na jeho krk dopředu, když se málo předklonila a vypadl mi opět kontakt holeněmi, až se Jason zamračil, podíval se na mě.
,, Já vím, málo jsem se zaklonila a neměla s ním kontakt,“ zazubila jsem se.
,, Správně. Vnímej jeho pohyb, zakloň se trochu více a ruce dej více dopředu, a kontakt, nezapomenout na něj,“ mrkl na mě Jason. Holky si skočili na druhou ruku. A poté jsem šla na řadu já. Nebylo potřeba si srovnávat chod na kruhu, Gentleman se rozskákal a cválal pode mnou krásně s aktivní zádí, měla jsem ho na jemných pomůckách, na které reagoval a stejným způsobem si skočila překážku i na druhou ruku. Holeněmi si ho vypobízela do vhodného tempa, několik cvalových skoků před překážkou ho nijak nerušila a snížila ruce před překážkou, aby se na ní mohl podívat a poté šla s jeho pohybem dopředu a přes překážku. Věřila jsem mu, nechávala jsem ho překážku vyřešit samotného a já se soustředila pouze na svůj sed a případně ho srovnávala holeněmi na střed překážky. Byla jsem zvyklá z parkuru, navést ho na překážku v tempu a poté to nechat na něm, pouze si ho hlídat, kdyby se něco dělo a on mě nikdy nezklamal. Na překážky se vrhal s nadšením a radostí. Přesunuli jsme se na další překážku, nechala jsem Gentlemanovi volnější otěže, ať se protáhne. Snížil si hlavu a přežvýkl si, potřásl hlavou a zvídavě se díval kolem. Jason nám k ní něco řekl a také nám nechal volbu, na jakou překážku si půjdeme skočit, poté co skočíme tu první. Byla to kombinace. Skoky jsou na oblouku, proto může být problém najet skoky kolmo. Nejdříve si skočila Izzy, Jason a Connor měli popřípadě nějaké ty poznámky a dávali rady, to se pomalu připravovala Kitty a já uvažovala, jak si na překážku najedu.
,, Vypadá to nehezky co?“ usmála se na hřebce, stiskla jsem holeně hned po poloviční zádrži a zvedla se do lehkého sedu, jakmile naklusal a v klusu si pobrala otěže opět na přilnutí, pochválila jsem ho. Hnědák si přežvýkl a zafrkal nadšeně a jakmile byla Kitty pryč, vyjela jsem z kruhu. ,, Klid, chlapče,“ usmála jsem se, když šel trochu více dopředu, vysedávala jsem pomaleji a jakmile jsme chytili to správné tempo, zasedla jsem opatrně do sedla, posunula vnější holeň za podbřišník, poloviční zádrž a stisknout holeně. Hřebec naskočil do cvalu, aktivně cválal, aniž by se loudal a reagoval na mé pomůcky, když jsem si jej ohýbala na oblouk, díky kterému se dostaneme k překážce. Po celou dobu, jako při každém skoku, byla v lehkém sedu. Prodloužila jsem mu kroky a ohýbala si ho kolem vnitřní holeně a rámcovala si ho vnější otěží. Opakovala jsem si všechno v hlavě dokola. Connor mě sledoval a ukázal směrem na holeně, když jsme s hřebcem neměla takový kontakt, tudíž se mi moc dobře neohnul, přitiskla jsem holeně, ale to už nezachránilo situaci. První překážku jsme přeskočili. Hřebec si prohlédl překážku, když dala ruce dolů a přeskočil překážku před sebou, zatím co já mu nepřekážela, nerušila jsme ho v pohybu. Byl lehký pěkně vepředu a nerozpadal se mi. Jenže nájezd byl už tak špatný a měla jsem co dělat, abych ho ohnula na jednu z překážek a navíc jsem neměla s ním kontakt ani po doskoku, takže ztratil své tempo a překážku, kde bylo křoví, sice přeskočil, ale s obtížemi. Škrtl zadními a já skončila na jeho krku, ale hned se narovnala a zpomalila si ho za pomocí sedu do klusu.
,, Víš, kde byla chyba?“ usmál se Jason.
,, Špatný kontakt holeněmi, tudíž se mi neohnul jak měl a nevyšel nám nájezd a při doskoku, také neměla kontakt s holeněmi a proto ztratil své tempo,“ řekla jsem a pousmála se.
,, Gentleman je sice zkušený, ale stejně potřebuje, abys ho vedla a udržovala s ním kontakt,“ řekl mi Jason a vyslal mě ještě jednou, omluvně se podívala na holky. Na kruhu jsem si ho přes poloviční zádrž podsadila a pobídla opět do cvalu. Soustředila jsem se na všechno ostatní, že předtím zapomněla na úplně základní věc, až si zanadávala. Teď jsem na ně nezapomněla, udržovala kontakt s holeněmi, v pravidelném cvalu najížděla obloukem na překážku, prodloužila jsem si s poloviční zádrží kroky a zajistila tak, že půjde pěkně odzadu. Pomůckami si jej ohnula ve správném úhlu na první překážku a tak šest cvalových skoků ho nechala být, tempo si odhadl on sám. Pro zkontrolování držení těla a prohlédnutí překážky, rukama sjela dolů, Gentleman se odrazil a já šla dopředu s jeho pohybem, předklonila jsem se, podržela se koleny a ruce mi sjeli po jeho krku, abych mu neškubala v hubě. Nad překážkou se narovnala a dívala se ve směru další překážky, což byla ona překážka s keříkem, při doskoku se zaklonila, zhoupla jsem se trochu dopředu, zapřela se nohama a holeně držela na kontaktu, tak neztratil hřebec tempo, udržovala jsem tak jeho motor a začala ho ohýbat na další překážku. Nájezd nemohl být tak kolmý a na střed, na což jsem nebyla zvyklá, takže to mohlo být lepší. Hřebec si držel tempo, nadšeně se vrhl na další překážku před námi a já postupovala jako vždy, překonali jsme překážku, kdy jsem ho pochválila a usmála se.
,, Teď to bylo lepší, ten nájezd nebyl úplně ideální. Začala si ho ohýbat moc pozdě,“ mrkl Jason a usmál se. Hřebec si odfrkl, pohladila jsem ho vnitřní otěží a poté se šlo na druhou ruku s tím, že si zkusíme i druhou překážku. Odskákaly si obě dvě dívky a já protahovala Gentlemana po skocích. Stát s ním bylo skoro nemožné, až jsme nacválali na druhou ruku. Na tuhle ruku jsem si ho musela trochu více srovnat, hlavně jeho chod a to přechody a poloviční zádrží, kdy si ho vzala více na pomůcky, tak jsem ho měla pod kontrolou a opět přemýšlela o nájezdu a o cvalových skocích, jak nám to vyjde.
,, Do svižnějšího tempa ho pobízej holeněmi, tlakem,“ poradil mi Jason, kdy jsem přikývla – zkusila jsem to, použila jsem sice větší tlak, ale Gentleman přidal do tempa, chytil ten správný ,, drajv“ i když jsem na něj tady nespěchala, abych ho stačila ohnout a najeli jsme si na překážku, stejně jako předtím. Počítala jsem si cvalové skoky, držela s hřebcem kontakt a hlídala si jeho držení těla. Lehký na předku, bezvadný. Chyby jsem zde dělala jen já. Hřebec neváhal, šel jistě na překážku. Ani já nebyla neklidná, naopak jsem si věřila a tak jsme ho psychicky podporovala. První překážku jsme zdolali bez potíží, na druhou jsem si ho ohnula, hřebec zareagoval, ohnul se mi k další překážce a já jej před skokem podpořila holeněmi, odrazil se. Já šla dopředu s jeho pohybem, rukama ho nerušila ve skoku, nad překážkou se narovnávala, dívala se dopředu, abych jej nepřevážila a on se mi tak nerozpadl, kontakt s holeněmi při doskoku a zaklonit se a zapřít se. Dostali jsme pochvalu, i když ten nájezd nebyl ještě úplně přesný a cvalové skoky byly jen tak tak.
,, Je tu další kombinace,“ usmála se Jason a podíval se na nás všechny. Tohle se mi tak trochu nelíbilo, spíše vůbec. ,, Koně vedeme rovně, cval kulatý, ale hodně prostorný. Jak jsme řekl vedeme ho rovně, ale více vpravo. Pokud ho tam nacpete zase moc, může Vám taky vyhnout, ale to už záleží na koni. Pokud kůň nevyhýbá a je spolehlivý, můžete si to dovolit,“ vysvětlil Jason.
,, Netváříš se na to moc,“ usmál se na mě Connor.
,, Jen mi tahle kombinace není moc sympatická,“ pokrčila jsem rameny, usmála se. Byla jsem přesto v klidu. Věřila jsem koni pod sebou a i svým schopnostem. Za takovou dobu jsem se dostala hodně daleko. Sklonila jsem se k hřebci. ,, Zvládneme to!“ usmála se.
,, Hlavně klid, když dáte na sobě znát neklid a nervozitu, kůň to vycítí a bude si myslet, že se něco děje,“ dodal Jason, což bylo spíše směrem ke mně. ,, Kitty to předvede,“ mrkl na zrzku Jason a ta přikývla. Jason jí poděkoval a my s Izzy šly stranou, abychom udělaly místo. Kitty nám předvedla s Asiíí skok, černá hnědka si vedla skvěle a přenesla se přes překážku. Sice tam chybky byly, ale tohle stačilo, abych si udělala svůj obrázek, co mám vůbec dělat. Jako další šla na řadu Izzy a já jako poslední.
,, Tak jdeme na to,“ pousmála jsem se. Vysedávala jsem v klusu a změnila občas vysedací nohu. Hnědák si někdy odfrkl nebo si přežvýkl a já ho nechala – uvolňoval si tak svaly v hubě a mohlo se to brát i jako znamení spokojenosti. Vnější holeň, poloviční zádrž, pobídka holení a cváláme a já se zvedám do lehkého sedu. Budou mě hezky bolet nohy. Ohlédla jsem se směrem k Izzy, která skočila s Meteorem a byla řada na mě. Ve cvalu jsem jej vedla na překážky před námi a myslela na slova Jasona. Kulatý cval, přesto prostorný, rovně a více na pravou stranu, ale úplně ho tam nervat. U Gentlemana bych si to mohla dovolit, věděla jsem to, jen jsem pro jistotu, ho vedla na pravou stranu, ale ne úplně do rohu – náhoda je blbec a raději si ověřím, jak mu to půjde. Ohnula jsem si ho do oblouku, hlídala si kontakt. Holeně drželi hřebce v tempu a opatrně jsem s ním přitlačila na jeho boky, abych mu přidala do tempa a včas mu prodloužila jeho kroky přes poloviční zádrž – prodloužil je. Hlava šla o trochu níže, zvětšil si rámec a balancoval krkem. Držela jsem se v lehkém sedu, holeněmi si ho srovnávala rovně. Hřebec frkal, stříhal ušima a napínal své svaly při cvalu, jenž byl mohutnější. Sršela z něj energie. Soustředil se na překážku před sebou a na mě. Nerušila jsem ho před skokem, nechala ho v tomhle prostorném zakulaceném cvalu najet na překážku, více na pravou stranu. Měla jsem pocit, že se vznáším, bylo to pěkné. Před překážkou si ověřila držení těla tím, že snížila ruce, Gentleman vytáhl hlavu dopředu a odrazil se od zadních nohou. Jít s jeho pohybem, nepřekážet mu, netahat mu v hubě. Držet se lehce koleny. Nad překážkou se narovnat a hledět dopředu, při doskoku na překážku přede mnou a zaklonit se, zapřela jsem se nohama, lépe řečeno vnitřní stranou stehen a koleny a držet kontakt holeněmi. Hřebec věděl, co ho čeká dál, cválal rovně a já sis jej vedla na další překážku, ve stehenním sedu. Opět do pravého rohu, neztrácet tempo a jít s jeho pohybem. Gentleman se opět odrazil, jeho svaly se napjaly a já jej následovala ve skoku. Nebál se, ani trochu. Nevypadalo to, že by měl uhýbat či ho nějak ta překážka měla strašit. Poté, co dopadl na druhé straně, jsem se neudržela v lehkém sedu, trochu jsem mu hepla na zádech a přepadla dopředu, hřebec si potřásl hlavou, jako by měl na sobě nějakou masařku . Vyhodil si lehce zadními, tudíž pohyb dopředu mě taky vyhodil, ale cválal rovně, počkal si, až zasednu opatrně a provedu zádrž a tak jej zpomalím do klusu.
,, Neudržela ses v lehkém sedu, málo si se držela, proto se to stalo. Ten konec možná nebyl úplně dotažený. Jakmile skočíte, musíš ho mít na kontaktu, musíš ho hned ovládat,“ řekl mi Jason, kdy jsem přikývla. Měla jsem šanci napravit tuhle chybu na druhou ruku. Poslouchala jsem rady zkušenějších a snažila se je praktikovat, i když to jednoduché nebylo. Dneska mi vypadla i základní věc, kterou bych měla už zvládat, prostě na hlavu. Gentleman si přežvýkl, když jsem s ním přešla opět do cvalu, začal odfrkávat a nechával se navést na překážky před námi, rovně a na pravou stranu s prostorným a zakulaceným cvalem. Energie měl až dost, kopyta duněla tlumeně o zem. Soustředila jsem se na skok stejně jako on. Holeně ho srovnávali, udržovali ho v kontaktu a před skokem jsem jej nerušila. Hnědák věděl, co má dělat, prodloužil své kroky a snížil si hlavu, když jsem mu to před překážkou dovolila a přenesl se přes první. Hned, jakmile jsem se zvedla do lehkého sedu, jsem si jej vzala na kontakt, vedla ho na roh překážky před námi, hezky na pravou stranu a rovně. Všechno to utíkalo rychle. Přehoupl se lehce přes překážku, jakoby to nic nebylo, držela se koleny a já se zapřela vnitřní stranou stehen a kolen, zaklonila se lehce dozadu a hned si jej vzala na kontakt a ohnula na stejnou ruku, kde ho nechala vycválat.
,, Tady bylo hezky vidět, že hřebec ví, co dělá,“ usmál se Jason, ale podíval se na nás a rozkázal na předposlední překážku. Číslo 15, kde půjdeme krokem a na volnější otěži, menší kroková přestávka, kterou koně jistě ocení. Hnědák potřásl hlavou a odfrkl si, využil příležitosti a natáhl si hlavu více dopředu.
,, Jednoduchý skůček, je mírně s kopce, ale s tím si nemusíte dělat starosti. Při doskoku držet lehký záklon, otěž napnutou, ale dostatečně dlouhou, abyste koni při doskoku necukli v záklonu v hubě, ano? Také je důležité mít podsazení před překážkou,“ ukázal na překážku, která byla víceméně s roští, keře nebo jak tu věc nazvat. Hřebec si přešlápl na místě, postěžoval si zafrkáním že stát na místě ho nebaví, chtěl dál skákat. Zamumlala jsem něco naštvaně, když nevydržel chvíli. Dodržovali jsme pořadí, tudíž první šel Meteor. Poté Kitty s Asií a já je sledovala, poslouchala jsem rady Jasona a Connora, kteří upozorňovali i na tu nejmenší chybu. Poté, co si přeskočili holky, jsem byla opět na řadě já a Gentleman měl spíše více energie, než byl unavený, tudíž první pokus o klidné nacválání dopadl tak, že vyrazil vpřed.
,, Co děláš?“ řekla jsem mu, zasedla jsem do pracovního. Zasedla hluboce do sedla, držela se koleny, šla jsem s jeho pohybem a ruce byli zcela klidné, následovali též jemně pohyb, abych mu neškubala v hubě. Takhle provedla zádrž, pro své pohodlí přešel do klusu – velmi neochotně. Nechala ho chvíli vyklusat, dokud se neuklidnil a poté jej znova vybídla do cvalu. Hřebec pochopil, že s tímhle nic neudělá, že nemá cenu se dohadovat a předvedl přechod, jaký jsem od něj chtěla; hned jej pochválila. Natočila jsem ramena ve směru, kam jsem jej chtěla ohýbat, tím změnila jeho těžiště, vnitřní holeň jsem lehce stiskla, zarámcovala si ho vnější otěží, vnější holeň dozadu a nabídla jsem mu vnitřní holeň – posunula ruku lehce do strany a on šel hezky proti tlaku. Držela jsem správný kontakt holeněmi. Provedla poloviční zádrž, abych vehnala energii a váhu dozadu, podsadila si ho a z pracovního se zvedla do lehkého sedu a vyjela oblouk na překážku před námi. Vypadala jednoduše a jediné, co tam bylo, byl mírný kopec dolů. Ten se zvládne. Hnědák naslouchal mým signálům a dělal to, co jsem po něm chtěla. Holeně jsem lehce stiskla, vyžadující po něm trochu zrychlení, zastříhal ušima a udělal tak, poté jej nerušila. Tohle si už vyřeší sám. Soustředil se, nadšeně cválal. Prohlédl si překážku po mém sjetí rukou dolů, odrazil se. Vynesl se nad překážku a já s ním, aniž bych rušila jeho pohyb. Nad překážkou narovnávala, při doskoku udržovala lehký záklon, měla napnutou otěž, ne tak krátkou, abych mu škubala v hlavě, přesto to nebylo dost, lehce jsem mu škubla a on nespokojeně trhl hlavou. Na moment s ním ztratila kontakt. Měla jsem štěstí, že to moje zlatíčko nikam neuhne a cválá rovně. Dneska to vedu.
,, Vím, moc napnutá otěž,“ řekla jsem Jasonovi, než stačil cokoliv říct a klusala jsem vedle něj, Gentleman si dlouze odfrkl a potřásl si hlavou. ,, Promiň brouku,“ omluvila jsem se mu. Jason se pousmál a přikývl, přičemž se na mě podíval.
Teď druhá ruka. Skákala jsem opět jako poslední. Ve cvalu si najela na překážku, hlídala si tempo i rychlost a hlavně podsazení, s kterým nebyl problém, hnědák nepadal na předek, šel aktivně vpřed. Na střed a kolmo. Nerušit ho, pouze ho nechat před překážkou prohlédnout si překážku. Odrazil se, následovala jsem ho v pohybu a při doskoku, kdy se dívala dopředu, měla napnuté otěže a udržovala lehký záklon, otěže nenechávala tak napnuté jako předtím. Nebylo to tak strašný, možná jde spíše o zvyk. Na parkuru jsou překážky na rovině, kopce tam nejsou. Gentleman si vycválal dva skoky za překážkou, já dosedla do sedla a přešla s ním do klusu. Connor s Jasonem přikývli, i když mi řekli, že cvalové skoky úplně nevyšly, ale jinak to bylo v pořádku. Drobné chyby, které si člověk vypiluje zkušenostmi. Byla před námi poslední překážka.
,, Nechte koně si skok prohlédnout, někteří by ho nemuseli chtít přejít. Proto je důležitý přesný, rovný nájezd, vaše podpora a jisté vedení. Odskok je mírně do kopce. Kůň cválá odzadu, lehký na předku, neboť potřebuje ještě více síly přesunout na zadní nohy tím, že předky odráží z vyššího místa než zadky. Nenechte se zmást a nervěte lopatky příliš dopředu, seďte eventuelně se zlehka předkloňte, opravdu zlehka,“ ukázal na překážku Jason. Prohlédla jsem si jí. Navedla jsem hřebce k ní, mohl si jí tak očichat a pořádně prohlédnout, opět se tvářil, že něco takového se ho netýká.
,, Jsem ráda, že mám statečného koníka,“ pousmála jsem se, nechala ho objet jí kolem dokola, uvolnila místo Kitty a šla na stranu, abych sledovala, jak přes ni skáče Meteor a Izzy. Hned za ní Kitty a Asie a poté byla řada na mě. ,, Poslední skok, brouku,“ pousmála jsem se. Prohlédla jsem si menší kopeček, v klusu jsem si pobrala otěže opatrně na přilnutí. Pobídkou, na kterou byla zvyklá stejně jako hřebec, si ho nacválala. Přešel mi krásně, v pěkném přechodu, s nímž byla spokojená. Na pravou ruku jsem si ho navedla na překážku, hezky obloukem a poté srovnat holeněmi. Podsazený byl, tudíž jsem nepotřebovala, ani poloviční zádrž, pouze holeněmi pobídla do rychlejšího tempa, musela jsem trochu více zatlačit, ale poslechl, hned jsem ho pochválila. Srovnala si ho na střed, kolmo, abychom byli rovní. Cváláme od zadu, lehký vepředu, aby mohl tak využít správně sílu zadních nohou a dostat se přes překážu. Otěže jsem měla na přilnutí a hlídala si jeho soustředění a celkové nesení těla, bez problému. Hřebec si nabral potřebné tempo na překážku, nechala jsem ho, nechtěla jsem ho rušit před překážkou, na to bylo už pozdě. Hezky zabral a já jsem snížila před překážkou ruce a řídila se radami Jasona a Connora. Zlehka se předklonit, nervat lopatky dopředu, seďte. Nadechla jsem se. Srdce mi trochu tlouklo, možná vzrušením, ale ne neklidem. Nepřenášela jsem to na hnědáka. Poradil si s tím, já jsem se držela pokynů. V hlavě se mi přehrávala slova jedné písničky, když jsem šla s jeho pohybem, nechala se vynést dopředu, ruce posunula dopředu, abych mu neškubala v hubě a držela se lehce koleny. Nad skokem se narovnávala. Měla jsem pocit, jako bych .. lítala. Jo, to byla ta písnička.
,, I Belize I can fly,“ to se mi přehrávalo v hlavě, ale nezapomínala se soustředit na skok a na to, co mám dělat, abych neskončila někde na zemi. Svou důvěru jsem dávala hřebci pode mnou a ten mě nezklamal. Jen já dělala chyby, kterých se chci v budoucnu vyvarovat. Gentleman dopadl na druhé straně v pořádku a já to taky zvládla, sice možná to nebylo úplně dokonalé, ale mohla jsem být na sebe pyšná. Zvládli jsme to, hřebec si i vyhodil lehce zadníma nohama, jen tak lehce s radosti. Pochválila jsem ho, zvedala se ze sedla, když byli v klusu a mířili zpátky.
,, Možná ses předklonila moc a lopatky mírně rvala dopředu, ale to je o cviku. Skáčeš to poprvé, jen si na to dej pozor,“ usmál se Jason, podíval se na překážku a vybídl nás na druhou ruku. Gentleman si přežvýkl a odfrkl si. Zaskákal si dneska docela dost, energii pořád ještě měl, ale tenhle mezek by se klidně předřel jen, aby mohl něco dělat, nehledě na to, jestli má dost energie nebo ne. Při druhém skoku na druhou ruku, jsem si ohlídala podsazení a hlavně to, abych netlačila lopatky tam, kam jsem neměla a byla jen zlehka předkloněná a tak celý skok hřebcovi usnadňovala. Hnědák jakoby věděl, že tohle je náš poslední skok, dal do toho vše, všechnu svou zbylou energii a nadšení. Nejen jemu běhal v krvi adrenalin. Vedla jsem ho na překážku jistě, důvěřovala jsem mu. Rovně a kolmo na střed překážky. Nerušila ho v nevhodnou chvíli a nechávala ho si překážku přešit samotného, akorát kontrolovala jeho nesení a dovolovala mu prohlédnout si překážku. Netrvalo to dlouho a byli jsme na druhé straně. Poslední skok a poslední, kdo skákal. Nechala hřebce tak tři cvalové, poté přešla do klusu, kde jsem vysedávala. Jason i Connor se usmáli.
,, Tak druhý den máme za sebou a nevedli jste si špatně. Izzy s Kitty neskáčou poprvé a Cassie, vedla sis dobře, i když tam pár chyb bylo, stačí si na ně dávat pozor a postupem času se to zlepší. Teď vyklusejte na volné otěži až k bráně a vrátíme se zpátky do stáje,“ shrnul dnešek Jason, my jsme přikývli a udělali přesně jak říká. Zahodila jsem otěž, vysedávala jsem a nechala hřebce, ať si vytáhne krk hezky dolů a dopředu. Odfrkl si a přežvýkl si spokojeně. U brány jsme se rozjeli krokem na volné otěži do stáje. Cesta byla v klidu, hnědák byl jako beránek. Ve stáji jsem se o něj už postarala.