siriel a prea: 1.DEN

S Pomněnkou jsem vyšla z jejího boxu, vzala jsem si tušírku, kterou jsem měla odloženou na stojanu před boxem a pokračovala s ní na nádvoří. Už tam bylo několik studentek se svými svěřenci, pár jich však ještě chybělo. Nakonec se objevili i poslední opozdilci a mohlo se vyrazit. Po cestě Jason zašel za Cassie a Jennifer, aby jim poskytl nějaké rady, přeci jen byly jediné, kdo se kurzu letos účastnil poprvé. My ostatní ho už měli minimálně jednou za sebou. Pak však promluvil k nám všem. Spolu s Connorem se pustil do výkladu teorie, kterou jsem si už jednou vyslechla, ale i přes to jsem si vše ráda poslechla.
“Jak asi víte, cross country se skáče přes pevné překážky, které jsou vytvořeny v přírodním stylu. Kvůli tomu, že jsou překážky pevné, zde nemáte tolik prostoru pro chyby. Za to jsou však pro koně příjemnější na skákání. Každopádně zde obzvlášť nesmíme zapomínat na bezpečnost, takže nesmíte zapomínat ani na bezpečností vestu, helma je samozřejmost, to doufám nemusím připomínat,” pousmál se Jason a zase chvilku nechal mluvit Connora. “Vážně vám všem doporučuji si vždy zkrátit třmeny o něco víc, než pro parkur. Dost vám to usnadní celou jízdu. Do doby než si zvyknete jezdit ve volné krajině rychlým tempem, si můžete o cross country nechat jen zdát. Pokud je dráha po dešti, do podkov se přidávají ozuby.” Connor řekl ještě něco málo k přípravě na cross. To už jsme byli skoro u cíle. “Nájezd na překážku je důležitý i u parkuru, ale tady je to ještě důležitější. Nájezd je rychlejší a delší, ale jak již zmínil Jason, není tu prostor pro chyby. Tak pět nebo šest kroků před překážkou se už kůň musí opravdu soustředit a měl by být schopen překážku kdykoliv skočit, vy seďte klidně a už ho nerušte. Samotný skok už necháváme na koni, on si s ním poradí.” Ještě chvilku jsme probírali nájezdy a doskoky na různých překážkách, pak už jsme konečně došli na dráhu.
S Pomněnkou jsem si zabrala kus místa, abych ji mohla v klidu opracovat a nikdo nás moc nerušil. Už to bylo docela dlouho, co jsem s ní dělala něco pořádného. A bylo mi to vážně líto. Vyslala jsem ji na kruh a nechala ji nejdříve protáhnout se v kroku. Celou dobu jsem z ní nespouštěla oči. Jedno ucho měla natočené na mě, druhé na nejbližšího koňského souseda. Jakmile se začala trochu loudat a trochu zkoumat okolí, mlaskla jsem, abych si získala zpátky její pozornost a taky proto, aby trochu přidala. Jakmile trochu snížila krk, nechala jsem ji v kroku obejít si pár koleček i na druhou ruku. “Klus” Ke slovní pobídce jsem přidala i mlasknutí a hnědka okamžitě nadšeně naklusala. Usmála jsem se. Po pár kolečkách, při kterých šla vážně hezky, jsem jí naznačila, aby změnila směr. Bez problémů poslechla. Opět jsem ji nechala obklusat pár koleček. “Houu, krok,” zavolala jsem na hnědě zbarvenou kobču. Před cvalem jsem ji ještě plánovala protáhnout trochu na přechodech. A tak jsem také udělala. Nechala jsem ji provést pár přechodů a pak jsem ji s mlasknutím pobídla do cvalu. Nacválala ještě nadšeněji než když poprvé naklusala. Ve cvalu jsem ji opět protáhla na obě ruce, pak jsem si s ní dala ještě několik různých přechodů. Mrkla jsem na ostatní. Většina už mířila k Jasonovi a Connorovi. Pomněnku jsem po posledním přechodu zastavila a společně s ní jsem vyrazila za ostatními.
Došli jsme až k překážce 22. Malou zahrádku jsem si pamatovala ještě z minulého léta, vlastně i z podzimu, když jsem tady s hnědkou jednou byla. Stejně jako všichni ostatní i já s Pom jsem si překážku bedlivě prohlédla. Jason nám mezi tím podal nějaké informace. “Tahle překážka je asi nejjednoduší co tu máme. Povrch před i za ní je rovný a travnatý, takže pozor je třeba dávat jen když je po dešti, což naštěstí dnes není. Je to nízká překážka a nijak zvlášť široká také není. Navíc pokud kůň udělá chybu, ještě mu to projde, protože jeho nohy křovím projdou. Kdyby zachyboval na pevné překážce, už by to narušilo jeho rovnováhu. Tak a teď si to jedna po druhé s koněm přeskáčete, nejprve jednou a pak znovu z druhé strany.. Takže Bloodye, začneš, a po ní půjde Kitty.”Odstoupila jsem i s kobčou od překážky, abych uvolnila místo a nepřekážela. Dekameron byl téměř proslulý tím, že nerespektoval nízké skoky a tak mě ani moc neudivilo, když proletěl křovím. Podruhé už skok překonal správně."Tak, dobře. Tady jste mohli vidět jednu věc, na kterou si musíte dávat pozor – někteří koně nemají ke skokům takový respekt a ačkoliv takovéhle překonání neudělá takřka nic s jejich rovnováhou nebo pohybem, je brané jako chyba. Jsou jiné překážky, kterými kůň proskočit může, jiné ale musí překonat opravdu přes. Tak, teď Kitty a po ní půjde Clair.” Jakmile jsem zaslechla svoje jméno, zpozorněla jsem ještě více. Sledovala jsem Kitty i Asii. “Clair, můžeš?” Zavolal na mě Jason. Postavila jsem se bokem k překážce a kobču jsem vyslala na kruh. Na kruhu si ještě mohla doprohlédnout samotnou překážku. Následovně jsem ji pobídla do cvalu. Cválala hezky odzadu, po druhém kolečku jsem ji navedla co nejvíce na střed překážky. Před skokem jsem na ni mlaskla a ona se odrazila. Ucho, které původně natočené ke mně, změnilo směr dopředu. “Pom” Zavolala jsem na ni, když doskočila. “To nebylo vůbec špatné, jen ta pozornost k tobě nebyla tak velký, ale o tom určitě víš,” přikývla jsem. “Skok byl každopádně vydařený, teď může Izzy,” hnědku jsem podrbala a uvolnila místo Izzy. Dost mě udivilo, že po mně nešla Mellysa. Po Izzy zavolal Jason Cass, to už se však Mell ozvala. Ušklíbla jsem se, Jason si dovolil zapomenout na Mellys. Celou dobu, co skákali ostatní, jsem s hnědkou obcházela kolem, ale zároveň jsem sledovala i ostatní, jak překonávají překážku. Jakmile se všichni prostřídali, šlo se znovu. Najednou přišla řada zase na mě. Skok se nám opět vydařil. Tentokrát jsem si ohlídala i její pozornost. Postupně jsme se všichni prostřídali a mohli jsme vyrazit dál. Společně jsme došli až ke skoku s číslem devět. Postřehla jsem, že chybí věci, které byly po stranách skoku. I nyní jsme si měli skok pořádně prohlédnout a Jason nám mezi tím o samotné překážce něco řekl. Hnědka na skok vážně udiveně hleděla. Byla jsem si téměř jistá, že jsme ho už někdy skákaly, každopádně dneska vypadal opravdu jinak. Nejdříve šla Blood, pak Kitty a řada přišla zase na mě. Postupovala jsem stejně jako u předchozího skoku. Sledovala jsem ji a jakmile jsem se ujistila, že je opravdu dobře podsazená, navedla jsem ji na skok. Mlaskla jsem a tušírkou jsem jí naznačila, aby prodloužila rámec. Kousek před překážkou se odrazila a přeletěla přes ni. “Šikulka.” Pochválila jsem ji, když dopadla zpět na pevnou zem. Stáhla jsem ji do klusu a teprve pak do kroku. Když skákali ostatní, opět jsem s ní chodila v blízkém okolí tak, abych měla přehled o všem, co se u překážky momentálně děje. Netrvalo dlouho a měly jsme jít skákat i na druhou ruku. Pár koleček si zacválala, mezi tím se ještě trochu podsadila. “Pom” mlaskla jsem jejím směrem, abych upoutala její pozornost, kterou zase začala směřovat ke svému okolí. Hnědka ke mě ochotně jedno ucho natočila. Jakmile jsem si byla jistá, že věnuje pozornost jen mně a překážce, trochu jsem ustoupila a navedla ji tak nějak ke středu. Před skokem jsem ji ještě pobídla, jakmile se začala zvedat, přizvedla jsem i ruku s lonží. Po doskoku jsem s ní opět začala chodit po blízkém okolí. Poslední byla Jennifer s Galaxií, takže jakmile překážku překonaly i ony, všichni jsme vyrazili k desítce. Hnědku jsem zavedla do vody, ona okamžitě začala zkoumat okolí. “Pojď Pom” Mlaskla jsem na kobču a vyšla s ní zpátky na břeh. Pomalu jsme se s kobčou odebrala k osmičce, kde už se Blood chystala s hnědákem na skok. Než jsme tam došly, už se chystala Kitty. “Clair, můžete se jít připravit,” zavolal na mě Jason, jakmile se Kitty s Asií vrhly na skok. Přikývla jsem a navedla Pomněnku na kruh. Trochu se protáhla v klusu, následovně však i ve cvalu. Asie vyskočila z vody, to už byla Pom hezky podsazená a věnovala mi velkou část své pozornosti. “Můžete” trochu jsem poodstoupila. Těsně před překážkou jsem na ni pro podporu mlaskla. Překážka samotná pro Pomněnku neznamenala žádný větší problém. Trochu jsem popošla, hnědku podpořila k seskoku do vody. “Houu,” zavolala jsem na ni. Ve vodě téměř ihned zastavila. “Šikovná, moc šikovná Pom.” Chválila jsem ji a mezi tím jsem se přiblížila k výskoku. Hnědka si zatím užívala ve vodě. “A cval!” Zavolala jsem na kobču. Vedla jsem ji k výskoku. Pomněnka zabrala a vyskočila zpátky na suchou zem. “Šikovná” Zavolala jsem na ni pochvalu a vedla jsem ji na poslední překážku. Lehce se přes ni přehoupla. Zavolala jsem ji k sobě a zamířila za ostatními. “Super, jen při výskoku jsi jí mohla dát trochu víc volnosti,” mrkl na mě Jason a já přikývla. Pak jsem se s kobčou vydala na naši pravidelnou obchůzku po blízkém okolí. O několik minut později jsme se přesunuli k sedmičce. Opět vodní skok, tentokrát však s převýšením. Skok opět zahájila Blood s Dekameronem. Po Kitty a Asií jsem přišla na řasu já s Pom. Nejdříve jsem jí skok ukázala, celou dobu si ho zvědavě prohlížela, jako všechno ostatní. Na kruhu jsem ji nechala chvilku cválat, o pár kroků jsem ustoupila a hnědka se tak mohla vrhnout na skok. Před ním jsem na ni mlaskla, se skokem jsem taky trochu povolila lonžku. Hnědka se po dopadu do vody hned otřepala. “Šikovná” chválila jsem ji a hned jsem ji zavolala zpátky k sobě. Jakmile vylezla z vody, otřepala se znovu. “Díky, díky Pom.” Pohladila jsem ji a vydala se dál od skoku. Jakmile se na skoku vystřídal ještě zbytek účastníků letošního kurzu crossu, vydali jsme se zpátky na Florestu. “Ve třičtrtě na šest se sejdeme na nádvoří. Všichni koně připravené do terénu, vy ovšem budete mít i vesty. Všichni.” S tím Jason zamířil k Blood. Ani jsem si nevšimla, jak rychle se přesunul ke mně. “Clair, u Pomněnky je vidět, že je zvyklá jezdit v terénu, se skoky nemá sebemenší problém, je to paní skokanka, to je vidět. Vidět je však také to, že za poslední dobu ztratila nějaké ty svaly.” Toho jsem si byla vědoma. Poslední dobou jsem s ní skoro nic nedělala, nebo spíš vůbec nic.“Dále by s ní bylo nejlepší občas sem zajít jen tak na ruce, projít se tu. Vím, že jste tu na podzim párkrát byly, ale teď je tu přeci jen po delší době a tak sledovala ledacos kolem. Je hodně pozorná, někdy ale spíš k okolí, než k tobě, a to se zvlášť tady nevyplácí.” Přikývla jsem. Na nádvoří nám ještě Jason přikývl čas srazu. S hnědkou jsem zamířila do jejího boxu, abych ji odstrojila a poté pořádně namasírovala.
Za minutu třičtvrtě jsem dorazila na nádvoří. Už tam byli skoro všichni, tedy až na pár výjimek. Dotáhla jsem podbřišník, zapnula nánosník a stáhla jsem třmeny. Vyšvihla jsem se do sedla a rozhlédla se. Čekalo se už jen na Kitty. I ta se brzy uráčila dojít a my mohli vyrazit. Zařadila jsem se za Jennifer s Galaxií, za mnou jela Izzy s Meteorem. Netrvalo dlouho a Galaxie se dala do pohybu. Jemně jsem stiskla holeně. Byl vážně krásný pocit sedět opět na mé milované hnědce. Otěže jsem měla povolené, ale stále jsem s ní udržovala kontakt. Co nevidět jsme projeli hlavní bránou a pokračovali jsme po cestě kolem vinic. Pěšina nás zavedla až na hranice lesa a luk, kde bylo opravdu příjemně. Zepředu jsem zaslechla, že se bude klusat. Jakmile klusala Gal před námi, stiskla jsem holeně a nechala jsem naklusat i ji. Já jsem začala vysedávat. Za tu dobu, co jsme klusali, jsem si přesedla dvakrát, jakmile jsem si chtěla přesednout potřetí, přešli jsme do kroku. Před námi se tyčil docela prudký kopeček. Stejně jako všichni přede mnou, i já jsem se přesunula do stehenního sedu, abych hnědce stoupání co nejvíce ulehčila. Naštěstí kopec nebyl moc vysoký, takže jsme se po chvilce opět ocitli na rovince. Opět přišel pokyn k naklusání. Tentokrát jsme však neklusali pár set metrů. Celou dobu jsem pravidelně přesedávala, taky jsem si ji začala trochu ohýbat přistavováním k jedné, a poté k druhé ruce. Sem tam jsem s ní provedla nějaké ty obloučky. Celou dobu jsem si taky zkracovala otěže. Moje síly začínaly pomalu ubývat. Ale i přes to jsem se neustále hnědce věnovala. Konečně přišlo vysvobození ve stylu přechodu do kroku. Počkala jsem, až zpomalí Meteor za námi, teprve pak jsem zasedla, ztuhla a pobídla ji holeněmi. Postupně zpomalilo i pár jezdců přede mnou. Krokem jsme však nejeli nijak extra dlouho, spíš naopak. “Naklušeme.” Zavolal zepředu Jason. A tak jsme s hnědkou znovu naklusaly. Začala jsem vysedávat a i nyní jsem pravidelně přesedávala. Byla jsem vážně ráda, když tahle klusové etapa skončila po několika minutách. Spatřila jsem bránu vedoucí do krosového areálu. V areálu jsme se opět seřadili a naklusali. Netrvalo dlouho a přišel pokyn k nacválání. Jakmile zrychlila Galaxie, pobídla jsem ji a ona naskočila. Držela jsem ji v mnohem klidnějším tempu, než by chtěla ona sama. V dálce jsem zahlédla druhý skok. “Krok” zavolal hlasitě Jason zepředu a zezadu se začalo zpomalovat. U skoku jsme všichni zastavili a čekali. Netrvalo dlouho a řada přišla na mě. Kobču jsem si navedla na kruh a jemně ji pobídla do klusu. Ze všeho nejdříve jsem si ji opět vzala na otěž. Pomněnka celou dobu pracovala hezky odzadu a tak jsem ji pobídla do cvalu. Použila jsem poloviční zádrž a pobídla ji, aby prodloužila rámec Byla jsem nadšená ještě víc, když jsem vycítila, jak je na skok natěšená. Obě jsme skákání milovaly. Vyvedla jsem ji z kruhu a nasměrovala jsem ji přibližně na střes skoku. Ruce s otěžemi jsem už teď posunula trochu dopředu. Pomalu jsem si začínala odpočítávat cvalové skoky. Překážka byla čím dál tím blíž. “To zvládneme Pom” řekla jsem tiše hnědce a dívala se za skok. Těsně před skokem jsem ji pobídla holeněmi pro podpoření a spolu s ní jsem se vyšvihla do stehenního sedu. Ruce jsem posunula ještě o něco dopředu, pořádně jsem se držela koleny. Celou dobu jsem se dívala před sebe a čekala, až se hnědka vrátí na zem. Dle mého názoru to přišlo až moc brzy. Jakmile hnědka začala doskakovat, trochu jsem se přiblížila k sedlu, ale nedosedla jsem. Ruce jsem si přitáhla trošku k sobě, ale stále měla dost volnosti. Dopadla předními a následovně i zadními nožkami. Teprve po pár cvalových jsem dosedla zpět do sedla, ruce jsem vrátila zpět ke kohoutku. Opět poloviční zádrž, párkrát jsem v klusu vysedla a pak ji zpomalila do kroku. “Šikovná holka” Pochválila jsem kobču a usmála se. Zahodila jsem otěže a s hnědkou jsem začala chodit kolem, ale tak, abych nikoho nerušilo. Jakmile si odskákali všichni, seřadili jsme se do našeho původního pořadí a krokem jsme zamířili směrem k lesu. Krokem jsme šli jenom kousek, brzy jsme znovu nacválali. Před námi byla oranice. Vyšvihla jsem se do stehenního sedu a jen ji udržovala v tempu. Projeli jsme kolem startovního boxu a u opracoviště jsme pomalu přešli všichni do klusu. Zahodila jsem otěž a zpomalila ji do kroku. Prošly jsme brankou a pokračovaly jsme za Galaxií s Jennifer. V kroku jsme už došli zpátky na Florestu. Na nádvoří jsem sesedla, vytáhla třmeny, rozepnula nánosník, povolila jsem podbřišník a vyrazila s hnědkou do stáje.