cassie + gentleman:

1 DEN CROSSU
Zívla jsem a zadívala se na budík, který křičel současně s budíkem na druhé straně, kde spala Jennifer. Vůbec se mi nechtělo vstávat, ale dneska nás čekal docela náročný den. Crossový kurz, na který jsem se moc těšila. Jsem parkuračka, tudíž skákání mě baví a s hřebcem máme už něco málo naskákáno, avšak nejsme žádní profesionálové. My jsme vlastně jediné s Jennifer, který budou dělat kurz poprvé. Ještě, že v tom nejsem sama. Promnula jsem si trochu bolavý krk a přehodila nohy přes postel.
,, Alespoň nejsem sama, kdo dělá kurz poprvé,“ sebrala mi mé vlastní myšlenky Jennifer.
,, No, my dvě jsme jediné,“ přikývla jsem. Zabrala jsem si jako první hned koupelnu, kde se podívala na svou tvář a zívla jsem unaveněji. Provedla jsem na sobě základní ranní hygienu, učesala si vlasy a poté si je dala do drdolu. Počkala jsem na Jennifer a společně si došli pro sadu na cross. Pořádně jsem si prohlédla věci, které se mi ihned zalíbili, a těšila se, až budou v mé skříňce společně s dalšími věcmi, co jsem nasbírala za celou dobu mého pobytu zde.
,, Je to pěkné že?“ usmála se Jennifer na neoprenové boty. Hádala jsem, že je dneska budeme potřebovat. Byl to spíše takový pocit, tudíž jsem si je hned vzala, prohlédla si je. Po snídani si je dám na nohy. Nejdříve jsem dala krmení mému hřebcovi. Od jeho boxu se ozývalo dunění a frkání. Přišli jsme včas ne? V místnosti s krmením namíchala jeho dávku, dala do ní vitamíny a zalila horkou vodou. Bylo trochu zvláštní, že já jen s Jenn jsme neměli kurz ještě za sebou. Ostatní studentky se usmívaly, byli natěšené. Věděly, do čeho jdou, zatím co já ne a míchalo se ve mně nadšení s menšími obavami. Donesla jsem hnědákovi krmení, nechala ho jíst a šla na snídani, kde jsem byla spíše mimo. Mell na mě mrkla a usmála se.
,, To bude v pohodě,“ ušklíbla se. Ukousla si své mrkve. To nebylo už nic neobvyklého.
,, Obě dvě to zvládnete, máte přece už licenci ne?“ mrkla Clair, kdy jsem se pousmála. Jo. Ale pořád jsem si připadala, že bych se toho měla hodně učit. Po snídani si šla připravit všechny věci, které nám byly řečeny, abychom si vzali. Vzala si neoprenové boty ze sady a na sebe něco volnějšího. Zadívala se na tušírku. Jistota je jistota. Hodila jsem ji na vozík k ostatním potřebným věcem – chrániče, botičky a u hřebců byla povinná uzdečka, avšak bez otěží. Lonž, nesmím zapomenout na lonž. Dále jsem tam měla i čištění, vše dovezla před box. Hnědák ke mně sklonil jemný čumák a odfrkl si mi lehce do dlaní, když jsem je k němu natáhla. Opřela jsem se lehce o něj a usmála se.
,, Dneska to bude fine,“ pohybovala jsem prsty krouživě po jeho krku, zajela lehce do hřívy. Hřebec hlasitě zafrkal a otřel se o mě. Vešla jsem dovnitř a vyhřebelcovala jsem ho. Spíše jsem ho tak lehce přejela čištěním, abych se zbavila prachu na jeho srsti. Dala jsem mu botičky, chrániče a uzdečku bez otěží, vzala si lonž a tušírku a vyšla s ním na nádvoří. Studentky se usmívaly, smály se a klábosily vesele mezi sebou. Hřebec se hlasitě ozval, jakmile ho pár koní také pozdravilo. Přešlápl si na místě neklidně a zvídavě se zadíval kolem.
,, Vyrážíme!“ zavelel Jason a usmál se. Zařadila jsem se s hnědákem někam dopředu v blízkosti valachů. Byl rád vepředu a držet se valachů byla má povinnost, aby nevznikl nějaký bordel. Jak to tak vypadalo, jediný, kdo tu měl hřebce, jsem byla já. Brzo jsme dorazili na crossovou dráhu, kde jsem se pořádně rozhlédla. Nevím, jestli tu hřebec někdy byl, avšak odhadla bych, že tu nebyl tak dlouho, aby se tu zaujatě rozhlížel a vykročil si kupředu, ačkoliv jsem po něm nic takového nechtěla. Zvolnila jsem si ho a zastavila se, abych si vyslechla pár tipů a teorii o crossu. Connor se usmíval a nejspíše se těšil, až se předvede.
,, Dobré cross – country je jak uměním, tak dovedností, a pokud se jezdí správně, může to být velká zábava. Ale slovo zábava nebereme na lehkou váhu, neboť je to zároveň nebezpečný sport. Komu by se nelíbila bezpečnostní vesta, bude se muset smířit s jejím nošením. Bezpečnost především, jak pro Vás tak pro Vašeho koně. V této disciplíně je potřeba důvěra. Někdy kůň nevidí na místo doskoku a musí se spoléhat jen na Vás.
Cross je svižná a náročná disciplína. V parkuru jde jistě o čas, ale není v něm tak prostoru nabrat větší rychlost jako při crossu. Parkurové skákání Vám také umožňuje udělat nějaké ty chyby, zatím co cross ne. Překážky na crossové dráze jsou připevněné na místě a pevné. Vypadají strašidelněji než překážky na parkurové dráze, přesto jsou svým tvarem velmi příjemné – mívají zaoblený vrch nebo doslova kopírují tvar skoku koně, který je přeskakuje.
Měli byste si zvyknout na rychlou a svižnou jízdu v otevřených prostorech. Pokud se toho bojíte, tahle disciplína není rozhodně pro Vás. Někteří koně jsou v otevřeném prostranství dost rozjaření a silnější než obvykle. Dříve než začnete skákat, musíte mít svého koně pod kontrolou a myslet na to. Jednoduše řečeno, kůň pozná, kdy jste nejistí, v tom případě mu dáte prostor udělat nějakou chybu a ještě ho více zneklidnit. On Vám musí důvěřovat, protože vy ho vedete. Je dobré použít i jízdárnu nebo halu, kde si postavíte překážky podobné na crossu a poté venku pomalu přiježďovat a zvykat si na terén, který může být často podmáčený. Máme tu potom taky jízdu do kopce a z kopce.
Je tu důležitý nájezd na překážku. Už jen proto, že nájezd je rychlejší a delší než jste zvyklí z parkuru a jak bylo řečeno, pevné překážky dávají málo prostoru na to, abyste si mohli dovolit chybu. Pět nebo šest skoků před překážkou se musí kůň plně soustředit a být připravený ke skoku. Sedět klidně, s holeněmi přitisknutými na boky koně, abyste ho udržovali v tempu a udržovali jeho ,, motor“ v chodu. Nesmíte přitom koně rušit, nechejte skok na něm.
Při přeskočení překážky se držíme stejného sedu jako při parkurovém skákání. Nechat koně vytáhnout krk, zároveň nazahazovat přílišně otěž, jít s pohybem, nepřepadávat na předek, sledovat následující trať, nohy přiložené, jakmile se kůň překlene, napřimujeme se. Jsou tu samozřejmě zvláštní případy, například seskoky do vody – takovou překážku dnes uvidíte taky – mají mnohem delší doskok než odraz, je důležité v tenhle moment koni nehepnout do zad, počítat s tím. Pak samozřejmě překážky do svahu, nemůžete se u nich tolik zaklánět, jako když jedete na rovině, s největší pravděpodobností byste koně donutili udělat chybu.
Musíte přitom přemýšlet a uvažovat. Nemyslím si, že bude tahle disciplína problém, pokud svému koni věříte a dokážete ho na překážku připravit a vést ho, jak to má být.“ Usmál se Connor. Gentlemana moc výklad nezajímal, přešlapoval neklidně na místě, až začal pochodovat a já ho musela vrátit na místo. Protestoval.
,, Koně si rozehřejte na lonži a poté se přesuneme na skok číslo 22,“ řekl nám Jason. My s Jennifer jsme byli po celou dobu vepředu, abychom slyšely každé slovo. My jediné jsme kurz dělali poprvé. Slyšela jsem každé slovo. Zavedla si hnědáka někam do ústraní, kde byl poblíž valachů, ale ve vzdálenosti, abychom nikomu nepřekáželi. Rozehřála jsem si ho klasicky na lonži. Tři velké kruhy na obě dvě ruce jak v kroku tak v klusu, poté po půl kruhu střídat krok a klus a měnit ruce a chvíli cválat. Gentleman reagoval nádherně na mé hlasové povely a nesl se jako pán, přesně jak na lonži měl. Ze začátku ho musela upozorňovat, ale dneska byl aktivní. Počasí nám naštěstí přálo a nebylo takové horko. Koně nebyli tak unavení. Teď nás čekala ,, malá zahrádka“ nebo-li skok číslo 22. Mohli jsme si ho důkladně prohlédnout, zatím co nám Jason skok popisoval. Gentleman si překážku očuchal a já si ji pořádně prohlédla.
,, Je to ten nezjednoduší skok, co zde je. Nemusí se najíždět na něj, ani tak na střed. Před i po skoku je tráva a pozor, aby kůň neměl tendenci křoví proskakovat, ale přenesl se přes překážku. Tady je křoví, takže když proskočí, nemůže se nic stát. Skok má 60 cm, takže by k tomu nemělo ani docházet. Dobře, nejdříve budou skákat ti, kteří mají za sebou kurz a poslední bude Jennifer s Cassie,“ usmál se Jason a jako první vyzval na skok Blood. Postavila se k překážce bokem a nechala Dekamerona najet na překážku. Ten nejevil žádný pořádný zájem o ní. Tvářil se velmi znuděně a první pokus také tak dopadl. Proskočil to.
,, Toho to očividně nebaví,“ usmála se Izzy vedle, kdy jsem přikývla a usmívala se. Hřebec se díval kolem, přešlapoval a frkal nespokojeně.
,, Nebooj, taky přijdeš na řadu,“ řekla jsem mu a sledovala ostatní studentky. Jason se podíval na mě a na hřebce, který couval a trhl naštvaně hlavou, mávl na mě. Přikývla jsem a postavila se bokem k překážce, která vypadala jednoduše. Hnědák zafrkal nadšeně. Vyslala jsme si ho na kruh, poté ho pobídla do klusu a nakonec do cvalu, kdy udělala jeden krok vpřed, Gentleman se hned zorientoval a přizpůsobil se. Jeho cval byl mohutný a aktivní. Nelonžovali jsme spolu poprvé, takže věděl, co po něm chci. Jenže ještě nikdy jsem s ním neskákala tyhle překážky. Navedla jsem si ho na střed, jak jsem byla zvyklá u každé překážky, ačkoliv zde to nebylo třeba. Hřebec zafrkal před překážkou a prodloužil si cvalové skoky a vrhl se na překážku. V mžiku byl už za ní, i když to nebylo úplně ideální, šel na ní, až moc rychle.
,, Ještě jednou. Zklidni si ho trochu,“ usmál se Jason, kdy jsem přikývla. Hned za překážkou si vyhodil lehce zadními. Zvolnila si ho do klusu a vystřídala klus a cval, dokud necválal klidněji a vyrovnaněji, dopomáhala si svým hlasem a opět ho navedla na střed překážky. Gentleman snížil svou hlavu, byl hezky podsazený a jeho energický sval se mi líbil.
,, Tak šikovný a jdeme,“ řekla jsem, navedla ho opět na překážku. Nebyla ani trochu děsivá, ale bylo to možná tím křovím. Mlaskla jsem a usmála se nadšeně, před překážkou prodloužil své skoky. ,, A klid,“ upozornila jsem ho, avšak zbytek nechala na něm. Gentleman se přenesl přes překážku. Vzhledem k jeho výšce to nebyl žádný problém. Pořád jsme měli co vylepšovat, ale dle mě se to povedlo. Skočili jsme si jí i na druhou ruku. Hřebec frkal a byl nadšený. Po mě šla hned Jennifer. Mohla jsem děkovat, že můj Gentleman je zkušenější než já a má toho za sebou více. Je sebejistý a ví, co dělá. Galaxie byla mladá a teprve se učila.
Přešli jsme k překážce číslo 9. Ta už byla o něco strašidelnější. Byla pevná a tentokrát nevyjde proskočení přes křoví. Šli jsme ve stejném pořadí jako předtím a hřebec opět měl problém vydržet na místě. Snažila jsem se ho zaměstnat tím, že ho hladila a mazlila se s ním a zároveň sledovala dění přede mnou a jak se koně přenáší přes překážky. Mazákům to šlo dobře, někteří měli ještě co opravovat a my na tom budeme ještě hůře.
,, Cass pojď, nebo ti tam vyšlape důlek,“ mrkl na mě Jason, kdy jsem přikývla a postavila se k překážce opět s boku. Hřebec ustoupil o krok do strany, potřásl hlavou a čekal, až ho vyšlu na kruh.
,, Mohl by mi někdo stát z druhé strany?“ zeptala jsem se a Connor se hned přesunul na místo, kdy jsem děkovně kývla. ,, Klus,“ mlaskla jsem, Gentleman si naklusal. Přechod se mi líbil a i jeho stejné a živé tempo, které si udržoval. Pochválila jsem ho, a když proklusal vedle překážky, hlasovou pobídkou si ho nechala nacválat. Nemusela jsem pobízet dvakrát, ihned naskočil a já se přesunula více dopředu, abych ho navedla hezky na střed překážky. Mlaskla jsem, abych ho podpořila a sledovala ho. Connor mu pomohl k rychlejšímu tempu, hřebec si odfrkl a sklonil si hlavu o trochu níže, aby si překážku prohlédnul, prodloužil kroky a lehce se odrazil od zadních nohou a přenesl se přes překážku. Sebejistota z něj vyzařovala a velmi se snažil. Už se trochu uklidnil na první překážce, přesto to mohlo být lepší. Nadšeně frkal a nechtělo se mu zastavovat. Přesunula jsem se s ním na druhou ruku a Connor se také postavil na druhou ruku. Podsazený byl, cválal dobře zakulaceně. Po celou dobu jsem ho podporovala.
,, Více na střed,“ upozornil mě Jason. ,, Více si ho hlídej a podporuj ho,“ mrkl na mě, když se přenesl přes překážku i na druhou ruku v rychlejším tempu a nevyšli mu cvalové skoky. Skočila si ještě Jennifer a poté jsme se měli přesunout k vodě. Tedy ti, kteří chtěli. Odhadovala jsem, že další překážka bude mít co dělat s vodou. No, to bude vážně nádherné. U překážky číslo 10 jsme mohli koně brouzdat a seznámit se s ní. U mě to nebylo třeba, jenže odepřete něco svém miláčkovi, když vidíte, jak ostatní koně jdou do vody a on se dívá tím směrem a přitom se chvěje nedočkavě. Rozešla jsem se tedy směr voda a uklidňovala ho už před vstupem do vody. Naštěstí jsem neměla jediná já vodníka . Izzy na tom byla podobně a za chvíli jak hřebec, tak valach hrabali divoce do vody. Rozhýbat ho ve vodě bylo téměř nemožné. Žádala jsem po něm, alespoň jeden kruh a s velkými problémy začal ve vodě kolem mě kroužit. Každých pár minut se zastavoval a hrabal do vody. Po chvilce jsme udělali jeden celý kruh a dokonce dva, kdy jsem ho nechala ještě chvíli hrabat. Vypadala jsem úžasně. Měla jsem to i s vanou a zatím co všichni šli na další překážku, já stála ve vodě a přemlouvala toho trola, aby z ní vyšel. Hřebec stál na místě, natahoval hlavu nahoru a ustoupil si pokaždé do strany, když na něj šla přes tlak.
,, Tak kde jste?“ zavolal na nás Jason. Izzy měla podobný problém, akorát ho byla schopná dostat z vody dříve než já. Zamručela jsem.
,, Snažím se!“ zavolala jsem. Museli na mě chudáci čekat. ,, Tak pojď ty tvrdohlavý mezku! Vody si ještě dneska užiješ dost!“ řekla jsem mu. Hrábl naštvaně do vody, až jsem jí skoro polykala a parádně mě ohodil. Nakonec se mi to povedlo, vyletěl z vody, jako střela s naštvaným zafrkáním a já běžela vedle něj, uklidnila ho a zařadila se k ostatním. Jason si povzdechl a podíval se na mokrého hnědáka. Stříhal ušima a hned měl ještě více energie. Některé studentky už to měly za sebou a čekalo se samozřejmě na nás. Jako první šla Izzy s Meteorem. Vidět je a hrozila se, co tam předvedu já. Meteor zapomínal na to, že je překážka pod vodou a když se konečně dostal do vody, vypadalo to, že si lehne a bude raději válet. Poté, co se Meteor vyřádil, šli jsme na řadu my. Nechala jsem si hřebce naklusat opět na kruhu a vedle překážky nacválal, navedla jsem ho na střed překážky. Cválal energicky a dopředně, ale nejspíše viděl před sebou vodu a ne překážku. ,, Klid,“ ztišila jsem hlas a dívala se, jak se žene dopředu a před překážkou zaváhal, zdali jí má vůbec skočit, skoro jakoby tam překážka nebyla. Mlaskla jsem a pomohla mu hlasovým povelem. ,, Hop!“ řekla dost rázně, aby mě slyšel a mávla mu za zadkem, avšak včas, abych ho nerušila. Hřebec se přes překážku přenesl prapodivným způsobem a vletěl do vody. Bylo mu jedno, že jsem mu nedala povel, aby zvolnil do klusu a už vůbec, aby zastavil. Hrabal kopytem do vody, radostně pofrkával. Zatímco jiní koně váhali skočit do vody, on ne. Zastavil se ve vodě a protestoval udělat jen jeden krok vpřed, a když šla k němu, začal kolem mě kroužit na kruhu. ,, Teď děláš kruhy co?“ řekla jsem mu. Ostatní ze mě měli srandu, protože to vypadalo, že si tu s ním hraji na honěnou . Mávla jsem bičíkem za jeho zadkem a mlaskla rázně, konečně ho dostala ke kraji. Mávla jsem znova bičíkem za zadkem a mlaskla, aby vyšel z vody úplně.
,, Tak to jsme tu do večera,“ zamumlal Connor, kdy na něj vrhla zlý pohled, ale pokusila se o překážku ještě jednou. Skok číslo osm pro mě byl dost peklo.
Navedla jsem si hnědáka na překážku ještě jednou. Tyto dvě překážky byli za sebou. A +B a kdy béčko byl seskok do vody, kde rozhodně hřebec neváhal. Na první překážku, která mu byla v cestě, se hnal s našpicovanýma ušima, hlavou více vztyčenou. Mlaskla jsem na něj a nechala ho tak prodloužit krok. Přenesl se přes první překážku a dost to ošulil. Hlavně, aby byl už na druhé straně a mohl seskočit do vody, až to cáklo. Měla jsem až chvíli strach, že tam spíše vletí po čumáku a mohla jsem volat, jak jsem chtěla, prostě jel vpřed.
,, Asi tě přerazím,“ řekla jsem mu, nechala ho chvíli projít se vodou a poté ho dostala ven. Opět s problémy. Až se někdo naklonil a řekl, že Gentleman a Meteor by potřebovali natočit . Poté tu byli překážky C + D, kdy to bylo opačně. Z vody vyskočit na břeh a na překážku. ,, Mám zásadní problém, jak ho mám dostat z vody?“ povzdechla jsem si, avšak nechala ho chvíli projíždět v kruzích přes vodu ve snaze udržet stálé tempo. Už se to dařilo o trochu lépe a začal se mnou spolupracovat, jakmile si získala jeho pozornost. Postavila jsem se k překážkám bokem. Nechala hřebčáka naklusat a nacválat. To se mu líbilo. Voda stříkala a cákala kolem, ale měl tendenci zastavovat a sklánět se k ní. Pomohla jsem si švihnutím bičíkem a jasnými povely, kdy mlaskla a nebo mu prostě řekla, ať kouká cválat a když to vypadalo v pořádku, vyvedla ho směrem k bodu C. Connor mi pomohl z druhé strany.
,, Podpoř ho!“ řekl mi Jason, kdy jsem přikývla.
,, No tak jdeme, hop!“ zvolala jsem, mávla si bičíkem za jeho zadkem tak šest cvalových do překážky a postupovala sama tak, abychom byli na středu. Gentleman zafrkal, před překážkou zpomalil a váhavě se na ní zadíval. Nechtěl z vody. ,, No tak hop!“ řekla jsem mu, kdy vyskočil, avšak neměl tu správnou rychlost na překážku hned za C. Povzdechla jsem si. Jason mi ukázal, ať to zkusím ještě jednou. Připadala jsem si už jako blbec, když ho tam povzbuzovala a pomalu já s ním skákala. Procválal se vodou, vyskočil přes překážku C a jel na překážku číslo D. Mlaskla jsem. Hřebec najel na střed, prodloužil si skoky a přenesl se přes překážku, nechala jsem ho vycválat a poté si ho přivolala k sobě a pochválila ho, jako vždycky, když udělal to, co jsem po něm žádala. Poté, co jsem měla odskákáno, jsme šli na další překážku, kde byla opět voda. Já s Izzy jsme se netvářili moc nadšeně na rozdíl od ostatních. Hřebec kráčel vedle mě, napjatý a natěšený. Teď ž vůbec nedokázal stát na místě. Vidět ostatní koně, jak se přenášejí přes překážku a rovnou do vody, bylo pro něj utrpení.
,, Nevypadáš moc nadšeně,“ zasmála se mi Mell, kdy jsem se ušklíbla a zaměstnávala dále hřebce, až s ním začala chodit kolečka, couvala s ním a zároveň vnímala Jasona, který nás upozorňoval na to, že zde musíme mít lonž o něco volnější. Koně si zatím překážku pořádně prohlédli ( ostatně jakou překážku ). Já málem skončila ve vodě. Není tu prostor pro odběhnutí za ním. Pokud bychom nechali lonž až moc dlouhou, mohli bychom koním trhnout v hubě. Zatím co se ostatní koně přenášeli přes překážku a do vody, sledovala jsem je. Někteří koně s vodou spíše váhali, měli z ní respekt, jiní ji nijak nevnímali a potom tu byl Gentleman a Meteor a dívka měla opět problém.
,, Cass,“ vybídl mě Jason a už se šklebil. Jo, to bude podívaná. Mohla jsem být klidná, že překážka byla dělaná tak, že přeskočí a hupsne rovnou do vody, i když tu bylo riziko, že ten můj trol nebude hledět na nějakou přiměřenou rychlost. Rozdováděného jsem si ho zklidnila na lonži v kruhu, stála bokem k překážce na místě, které bylo vhodné a poté se pouze přesunula a uvolnila více lonž. Zde byl důležitý nájezd. ,, Tak šikovný, takhle,“ chválila ho za jeho tempo a celkový chod, který byl zakulacený. Byl pěkně podsazený. Vedla jsem ho na střed a nechala ho před překážkou si to vyřešit samotného. Vyrušit by znamenalo, že by taky mohl udělat chybu. Přenesl se přes překážku velmi pěkně a dopadl do vody, kde udělal tak dva cvalové skoky a jakmile jsem ho zatáhla lehce k sobě, zapíchl to do vody. Neoprenové boty se mi hodili, musela si pro něj dojít.
,, Ještě jednou,“ řekl mi Jason. ,, Více na střed a před překážkou ho už neruš, jen do odskoku mlaskni nebo švihni bičíkem jinak ho nech, ať si to vyřeší sám, pouze ho podporuj,“ mrkl na mě a usmál se. Přikývla jsem a udělala tak.
,, Cval!“ mlaskla jsem, hnědák naskočil do cvalu. Ten přechod se mi líbil, pochválila jsem ho a dělala, jak přesně řekl Jason. Pouze jsem hnědáka navedla na střed překážky a jen do doskoku ho podpořila mlasknutím. Hnědák stříhal ušima, soustředil se na překážku před sebou a rozjařeně se podíval i za ní, kde byla voda. Přenesl se přes překážku a hopsl do vody. Lonž jsem držela dost dlouhou, nechala ho dva cvalové a když se chtěl sklonit k vodě, mlaskla jsem a zvýšila hlas a použila i jemný tlak na ohlávku. Hnědák naštvaně hrábl a rozešel se z vody ven, pochválila jsem ho a oddechla si. Uhnula jsem s ním stranou. Byl mokrý, více než ostatní koně a já taky už pomalu usychala. Měli jsme tohle za sebou a já hádala, že si budeme muset dát ještě PK ohledně vody a jejího procházení. Překážku číslo sedm si skočila jako poslední Jennifer. Vraceli jsme se na Florestu, kdy nám řekl Jason postřehy, co bychom měli dělat lépe a poté upozornil na to, že ve třičvrtě na šest máme být připravené. S ostatními jsme se podělili o své zážitky a probíralo se i to, že můj Gentleman a Izzy Meteor nechtěli z vody a jak to bylo zábavné. Postarala se o hnědáka a toho dala do výběhu, až vychladl a když byl čas, šla ho připravit na další část dne kurzu.
V domluvený čas jsem vedla nastrojeného hnědáka před stáj, kde už přešlapovalo několik koní a jejich jezdkyně se některé snažili uklidnit. Hřebec si odfrkl. V jeho nové sadě mu to slušelo. Já na sobě měla hnědou helmu, která ladila k jeho postroji a bezpečnostní vestu, jenž byla povinná. Postupně přicházeli další studentky, až jsme byly všechny.
,, Přpravené?“ otočil se na nás Jason. Jel na Lady a já si vzpomněla v tu chvíli na Maki. Connor měl svého koně a připojil se k nám i Oliver na Érotovi, který stál stranou, pouze poslouchal a moc si nás nevšímal. Jeho chování se již zlepšilo a i my se k němu chovali lépe. Ačkoliv já nepatřila mezi ty, které by na něj vyjížděli, i když nebyl zrovna příjemný. Vyhoupla jsem se do sedla, natáhla si hnědé rukavice a usedla do sedla. Zaujala jsem základní sed a otěže nechala volnější. Jason nás vede a já se řadím někam dopředu za valacha. Hřebec nemá rád, když je až vzadu a za valachem musím jet, ať chci nebo nechci. Uprostřed je Oliver a vzadu to uzavírá Connor. Já jediná měla hřebce. Jakmile jsem se zařadila a přede mnou valach se rozešel, stiskla jsem holeně hnědákovi. Otěže byli delší, aby si mohl vytáhnout krk dolů a dopředu, tím protahoval nejdelší hřbetní sval. Záda potom budou pružná, nebudu mu na hřbetě překážet, ani mu je ničit a pro oba dva to bude pohodlné. Hřebec vyšel kupředu, dopředně a energicky, zatím co já se na jeho hřbetě houpala, jak jsem měla a držela se v základním sedu. Následovala jsem valacha přede mnou na cestu podél vinice. Cesta, na které jsme jeli, nás zavedla až na hranice lesa a luk. Byl zde příjemný stín. Kdyby hnědá mohl, jel by ještě rychleji, jenže před sebou jsme měli valacha a od něj jsme si museli držet odstup. Poklidně kráčel vpřed, nesnažil se zrychlovat a udržoval si tempo, které jsem si bedlivě hlídala. Stříhal ušima a někdy frkl. Jason se otočil a zahlásil, že budeme klusat. Pobrala jsem si trochu více otěže. Pořád jsme byli ve fázi uvolňování, tudíž nebylo třeba je zkracovat moc a Genty měl pořád prostor pro vytáhnutí hlavy. Stiskla jsem holeně a mlaskla jsem. Okamžitě přešel, pohladila jsme ho vnitřní otěží pochvalně po krku a začala vysedat pro odlehčení jeho zad. Pracovní klus v začátcích nebyl vůbec dobrý. Přibližně 300 metrů jsme klusali, kdy jsem vysedala, udržovala jsem mu za pomocí vysedávání stejné tempo a on nic nenamítal – naopak se přizpůsobil a klusal nádherně vpřed. Ranní lonžování ho nejspíše uklidnilo a tam si vybil všechnu neposlušnost, hlavně, když šlo o vodu, ze které odmítal vylézt. Jason zavolal krok a začali jsme přecházet do kroku hezky od zadu. Jakmile vzadu za mnou šli krokem, zasedla jsem do sedla a za pomocí zádrže s ním přešla do kroku. Přechod byl váhavý, přesto mi přešel – opět pochvala a já se uvolnila více v sedle a přiložila holeně podél jeho boků, abych s ním měla kontakt. Čekal nás prudší kopeček. Hlídala jsem si rozestup a postavila se ve třmenech do stehenního sedu a naklonila se dopředu, když šlapal hřebec do kopce. Pomáhala jsem mu tak s těžištěm a rovnováhou. Frkal a hezky šlapal do kopce, i když mě v jednom místě táhl trochu dopředu. Nejraději by si ho procválal. V kroku to bylo rozhodně složitější. Po kopečku přišlo opět naklusání, akorát s delší pasáží. Tak 15 minut, kdy nás budou pěkně bolet svaly.
,, Udržujte si stejné tempo, nesmí přejít do kroku, nesmí nic šulit, jasný?“ mrkl na nás Jason a všechny jsme přikývli a pobídli koně do klusu hned, co jsme mohli.
,, Slyšíš? Žádné flákání,“ zazubila se. Stiskla holeně a mlaskla. Přešel mi hezky do klusu. Začala jsem se zvedat ve třmenech, a jak nám říkal Jason, udržovala jsem ho ve stejném tempu. Otěže nechala ještě volnější a jakmile jsme přešli, Gentleman si odžvýkl spokojeně a zafrkal. Klusová pasáž měla trvat 15 minut a během toho, jsme si měli koně uvolnit a podsadit. Také postupně ohýbat a pobírat otěže. Vysedala jsem ve stejném tempu a někdy jsem se musela sama hlídat. Holeně mi někdy lítali od koně a já si toho všimla, když mi Gentleman nereagoval, jak měl a trochu toho využil a šel ke straně. Vrátila jsem si ho zpátky, holeně přiložila k jeho bokům a střídala nohu, na kterou jsem vysedávala po určitých metrech. Postupně si zkracovala otěž, podle toho, jak byl uvolněný. Přistavila si ho jednou na levou stranu, poté ho narovnala a přistavila si ho na druhou ruku, Gentleman mi krásně reagoval, až si ho zase srovnala a vysedala jsem. Pěkně mě bolel zadek, ale brzo to budeme mít za sebou a budeme uvolněný. Stejně jako ostatní, začala jsem na cestě kličkovat, prostě dělat vlnovku od jednoho kraje ke druhému. Gentleman reagoval na mé pomůcky, když jsem vždy natočila ramena v požadovaném směru, tím mu změnila těžiště, vnitřní holení kolem, které se otáčel a byla na místě, jsem lehce přitlačila na bok. Vnější otěž přiložila k jeho krku, vnější holeň posunula na záď a vnitřní otěž pouze nabídla. Dávala jsme si záležet a dávala mu jasné signály a hnědák ochotně spolupracoval a ohýbal se na cestě. Udržoval si tempo, až mě docela překvapil, ale pracoval pode mne dobře. Chválila jsem ho za každou prkotinu. Po 15 minutovém klusu, kdy jsem byla ráda, že mohu zasednout do sedla, si Gentlemana přes zádrž zpomalila do kroku a nechala ho vytáhnout opatrně a pomalu krk dopředu a dolů. Přežvýkl si a odfrkl. Nechala ho vydýchat jako ostatní a poté si vzala otěže velmi opatrně zpátky a dávala pozor, aby mi nezatuhl. Obklopil nás les, což byla spíše taková úleva. Mušky tu docela létaly a já litovala, že zapomněla hřebce nastříkat repelentem a nadávala. Po vydýchání v kroku, přišel opět klus, klusali jsme sedm minut a objevili se u plotu ohraničující crossové závodiště. Jason nás pustil dovnitř, zařadili jsme se opět do řady. Gentleman potřásl hlavou a vypustil vzduch ze svých nozder, potřásl hlavou, aby se zbavil much, ale moc mu to nepomohlo. Naštěstí na něj nešli až tak moc jako na jiné koně. Opět klus. Ten netrval moc dlouho. Měli jsme přejít do cvalu. Počkala jsem si, až kůň přede mnou přejde do cvalu. Zasedla jsem do pracovního klusu, posunula jsem vnější holeň za podbřišník, provedla poloviční zádrž – připravila jsem si tak hřebce jak fyzicky tak psychicky na další úkon. Více se mi i podsadil a hnal energii odzadu. Poté zasedla do základního sedu a stiskla holeně. Naskočil mi krásně do cvalu a já zasedla hluboce do sedla, držela se lehce koleny, ruce měla v klidu a hlavně jsem šla s jeho pohybem. S každým nádechem a výdechem směřovala ke kohoutku. Hřebec zafrkal, zdvihl hlavu a našpicoval uši, kdy jsem ho okamžitě spravila, aby nehnal tolik dopředu a přes poloviční zádrž mu zkrátila kroky na přijatelné tempo. Docválali jsme až ke skoku číslo dvě a před ním přešli do kroku, až úplně zastavili koně. Zde jsme si vyslechli Jasona a postupně každá studentka najížděla na překážku a se svým koněm se přenesla přes ní. Záviděla jsem těm studentkám, které to mají tak říkajíc už v malíčku. S hnědákem jsem se procházela kolem alespoň v kroku. Podsazený byl, uvolněný a jeho hřbet pěkně pružil.
,, Cassie můžeš,“ usmál se Jason. ,, Hlavně v klidu jo?“ řekl mi a kývl na mě povzbudivě, kdy jsem přikývla, sjela jsem vnitřní otěží hřebcovi po krku a usmála se.
,, To zvládneme,“ usmála se. Přes poloviční zádrž pobídla hnědáka do klusu, ochotně přešel a vzrušeně zafrkal a zastříhal ušima, když jsem ho vedla tak, abychom si najeli obloukem na překážku. Byla pevná, trochu mohutnější a děsila. Ze strany neměla žádné stojany, jako to bylo u parkuru. Posunula jsem vnější holeň za podbřišník, poloviční zádrž – výrazně narovnat ramena, stáhnout břišní svaly, po půl vteřině uzavřít a přizvednout ruce, po další půl vteřině obejmout hnědáka holeněmi, zasednout do základního sedu a stisknout holeně. Jakmile hřebec naskočil do cvalu, zvedla jsem se do lehkého sedu, který bude pohodlnější pro nás oba. Udržoval si stejné tempo, potichu jsem si ho pochválila a pomocí pomůcek jsem si ho srovnala do oblouku na překážku číslo dvě, kde jsem zasedla do sedla, provedla poloviční zádrž a po ní dala ruce lehce dolů, ťukla holeněmi do jeho boků, hřebec si prodloužil cvalové skoky a zrychlil, kdy jsem ho pochválila. Ohnula jsem si ho opět na překážku, hezky na střed a kolmo. Holeněmi jsem udržovala s ním kontakt a srovnávala si ho rovně. Hřebec si odfrkl. Šel na ní sebejistě a rozhodně se nebál, ale ani já. Věřila jsem si a neděsila se toho. Před překážkou jsem snížila ruce, abych zjistila, zdali je dobře podsazený, jestli jde odzadu a také, aby měl možnost si prohlédnout překážku před sebou. Hřebec to také udělal, avšak zbytek jsem nechala na něm. Odrazil se od zadních nohou. Věděl moc dobře, kde se má odrážet. Nechala jsem mu prostor, aby si vytáhl krk dopředu, sjela rukama také více dopředu, jak bylo třeba, abych mu netahala v hubě a šla s jeho pohybem, následovala jsem ho, tudíž se předklonila dopředu. Nad překážkou se narovnávala a dívala se dopředu. Při doskoku se zaklonila lehce dozadu, zapřela se vnitřní stranou stehen a koleny a zhoupla se trochu zadkem dopředu. Hnědák si odlepil zadní nohy lehce od země radostně, nechala ho cválat tak čtyři skoky a ohnula si ho směrem, kam zajeli holky, které už odskákali, až přešla do klusu a zhluboka jsem vydechla.
,, Nebylo to špatný. Cvalové skoky ti vyšli, i když jen tak tak, nech ho, ať si to potom vyřeší sám, jen h klidně před překážkou trochu pobídni holeněmi do skoku a ruce posuň dopředu o něco dříve, aby si překážku prohlédl, „ zhodnotil můj výkon Jason, kdy jsem přikývla. Sklonila se ke krku hřebce a vydechla spokojeně. Jako poslední skákala Jennifer, poté jsme mohli vyrazit zpátky na Florestu. Na zpáteční cestě na Florestu jsme nejdříve jeli chvíli krokem a poté opět naskočili do cvalu. Heřebc byl nejraději rychlejší tempo, ale to mu nebylo dovoleno. Smířil se s tímhle tempem a s tím, že vůbec cválá, i když by si nejraději něco skočil. Ze dnešní den toho bylo však už dost a já se těšila, až někam zalehnu. Ohýbáme do lesa, kde se nachází oranice a ta je pokropená. Nepráší tolik, je hlubší. Zvednu se do stehenního sedu a udržujeme tempo za valachem. Gentleman je poslušným, nedělá problémy. Já si užívám rychlejší tempo a celkově cval. Kolem startovacího boxu, kde přejdeme do klusu a zahodíme koním otěž, aby se mohli vydýchat a každý kůň toho hned využije. I hřebec skloní hlavu dolů, někdy si odfrkne a já přesedávám někdy na druhou nohu. Vyklušeme až k brance, kde přejdeme do kroku, udržujeme svižné tempo. Domů to vezmeme stejně oklikou, aby se mohli koně vydýchat a když zastavíme, seskočím dolů a usměji se zářivě. Bylo to pěkný. Ten adrenalin v krvi a to všechno, jsem nadšená, vážně. Mrknu na Jennifer, ale jdu se postarat o mého hřebce. Odstrojím ho, dám mu napít, dopřeji mu masáž, osprchnu ho a nechám v boxe vychladnout.