frea + gwern: DRUHÝ DEN CROSSU

Převrátila jsem se na posteli na druhý bok a snažila se usnout – vůbec se mi to nedařilo. Budík mi měl zvonit stejně za pět minut, tudíž jsem to vzdala a vylezla z postele. Jennifer poklidně oddechovala zavrtaná pod peřinu a já budík, ani nevypínala. Po 5 minutách strávených v koupelně se rozezněly oba dva budíky a slyšela jsem, jak Jennifer mručí a nadává. Musela vypnout i ten můj, ušklíbla jsem se na sebe do zrcadla a pročesala si vlasy. Stáhla si je do culíku a podívala se na jejich konečky. Hm, možná by to chtělo kadeřnici.
,, To už jsi vzhůru?“ zamžourala Jennifer.
,, Jo, nemohla jsem na těch pět minut usnout,“ odpověděla jsem a nechala otevřené dveře od koupelny. Jennifer mě vystřídala, zatím co já brouzdala chvíli na netu a pouštěla si na youtube písničky. Poté, co Jenn provedla hygienu v koupelně a převlékla se, společně se vydaly do stáje, jako každé ráno, abychom nenechávaly koně o hladu.
,, Podívejte se na nástěnku, je tam rozpis na dnešní den kurzu,“ upozornila nás Sue. Jo, dneska je další den crossu, skoro bych zapomněla. Na nástěnce byl rozpis a pokyny. Jako první na řadu šli elfové. V půl 10 na nádvoří. Hraničáři měli kurz až večer, tudíž měli po celou dobu volno.
,, Takže elfové a hraničáři budou rozděleni po celou dobu kurzu co?“ zamumlala Jennifer a já přikývla. Jo, přesně tak.
,, Nepřátelé nebývají v jednom týmu,“ ušklíbla jsem se.
,, Tak co děláš u mě na pokoji?“ zeptala se Jennifer a já se zasmála, zamyslela se.
,, Sama nevím,“ pokrčila rameny a raději šla připravit krmení hřebcovi, který začínal být už lehce nervozní. Paris naproti poklidně jedl své krmení a on neměl nic. Co jsem si to vůbec dovolila. ,, Nech toho nebo vyšlapeš kolečko trolle!“ řekla jsem mu, sjela prstem rychle po čumáku a namíchala mu krmení, donesla mu ho do boxu a sama se šla nasnídat, kdy sedla ke stolu, kde byli elfové. Po vydatné snídani šla rovnou do stáje, kde jsem vyčistila box. Společnost mi dělal hřebec. Nevadilo mi to, sice jsem si ho musela přemisťovat, ale necestoval a jen párkrát přišel, aby se podíval, co to dělám. Box byl čistý a voněla v něm sláma, podívala jsem se na čas, který byl vcelku dobrý. Nemusím nikam spěchat. V sedlovně jsem na vozík vzala sadu na cross, hřebelcování a chrániče. Jen u uzdečky jsme si vyměnila otěže na protiskluzový a s vozíkem vyjela směr hřebec. Pofrkával v boxe a hned strkal čumák do vozíku, aby zjistil, co to tam vůbec mám. Podrbala jsme ho a zahnala ho zpátky do boxu. Dupl si a postavil se k okénku, které bylo zavřené. Ani v tom jsem mu nevyhověla. Dneska už koukal ven, jednou to stačilo a dala se do jeho hřebelcování. Hezky všemi kartáči a pečlivě, aby byl nádherný. Nezapomněla jsem na nohy, rozčesala mu hřívu jak ocas a hřívu jsem dneska i zapletla. Šlo mi to docela už rychle. Kopyta jsem jen zkontrolovala. To by bylo. Donesla jsem mu napít se vody a ještě jednou zkontrolovala, zdali mám vše. I všechno bylo v pořádku, tudíž jsem mohla začít strojit. Začala botičkami, chrániči a nakonec sedlo a uzdečka. Pod sedlo jsem si dala ještě gelovku, aby to bylo pro hřebce příjemnější, vše si upravila a zkontrolovala. Vzala si na hlavu helmu, rukavice a rozešla se hnědákem na nádvoří, kde už čekaly některé holky z mé skupiny. Kitty se vzadu bavila s Connorem, který přijel společně s Jasonem na čtyřkolkách. Hřebec ihned zpozorněl, zadíval se zvídavě na ty věci.
,, Jen si ho to nech prohlédnout,“ mávl na mě Jason. Přikývla jsem a dovedla hnědáka, až ke čtyřkolkám, které si řádně očichal a prohlédl. Já sama byla v klidu a na ty věci nereagovala, abych mu pomohla pochopit, že tohle mu zaručeně neublíží. Odfrkl si a dále tomu nevěnoval pozornost. Vlastně jsem byla poslední? Nebyl tu nikdo jiný než já, Izzy a Kitty. Alespoň budou mít na nás více času. Jason nás vybídl do sedel, Gentleman přešlapoval, těšil se na to, co se bude dít a já věděla, že si skákání jistě užije. Zasunula jsem nohu do třmenu, odrazila se a vyhoupla se lehce do sedla. Narovnala jsem se v sedle a zaujala základní sed.
,, Nevadí, když pojedu první?“ zeptala jsem se, Jason zavrtěl hlavou a usmál se na Kitty. Né, že byla spokojená s posledním místem. Kluci chtěli, aby koně viděli na čtyřkolky, alespoň, ti kteří na to nejsou tolik zvyklý – samozřejmě můj Gentleman a já byla za to ráda. Má rád, když je vepředu. Zařadila jsem se tedy jako první, stačilo stisknout holeně a sám se rozešel dopředu. Pobídla jsem jej do kroku, hned co se čtyřkolky před námi rozjeli vpřed. Gentleman na chvíli zaváhal, zastříhal ušima a po další mé pobídce, vykročil vpřed. Ten se mu moc nelíbil, někdy jsem ho musela pobízet, jinak cesta na crossovou dráhu proběhla v pořádku. Otěž jsem měla tak na střední délku, možná ani ne. Abych s ním měla kontakt a on si mohl vytáhnout krk dopředu a tím protáhnout nejdelší hřbetní sval. Hlídala jsem si, aby šel svižně dopředu a došlapoval si zadníma nohama do stop předních. Gentleman s tím neměl problém, byl to dopředný koník a nebyl to lenoch.
„Tak si opracujte. Nezapomeňte koním pořádně otevřít plíce, ocválat je, neodbývejte to, tohle bude náročný týden, nechceme, aby si z toho vaši koně odnesli nějaké problémy. Klidně si dejte na čas, ale pamatujte – uvolnit – neunavit.“ Promluvil k nám Jason, kdy jsem přikývla a každá si našla své místo, kde bude svého koníka v klidu opracovávat a připravovat ho na skoky. Hřebec se rozhlížel kolem a byl celý natěšený, až jsem se ušklíbla a za pomocí zádrže si ho zastavila. Hodlala jsem si ho ohnout v zastavení na obě dvě strany směrem k holením, čímž se uvolní v týlu. To mi poradila Kitty, tudíž jsem se to snažila za poslední dny také praktikovat. Jednu otěž jsem nechala volnou, na druhou jsem vytvořila jemný tlak a vyžadovala po něm, aby si ohnul krk. Tohle hnědák už moc dobře znal, zareagoval na tlak a ohnul si krk směrem za tlakem. Hnědák si překousl, povolil v týlu a snížil, jak jsem po něm vyžadovala, povolila jsem a ihned ho pochválila, to samé zopakovala na druhou ruku.
,, Tak šikovný,“ usmála jsem se. Stiskla jsem lehce holeně a Gentleman vykročil kupředu. Až, když šel pravidelně, nikam nespěchal – měl takzvaný takt, si pobrala lehce otěže, abych ho měla na kontaktu a mohl si natáhnout krk a mohl tak pracovat hřbetem a nohama, jsem jej pobídla do klusu. Hřebec nezaváhal, přešel mi do klusu a já mu začala na zádech vysedávat – tak jsem mu odlehčila záda a to bylo na začátku uvolňování třeba. Hřebec si udržoval stálé tempo, kdy jsem ho chválila. Začala jsem nejdříve přechody. Z klusu do kroku, z kroku do zastavení, přitom si dávala pozor, abych nepřekážela ostatním. V klusu jsem byla většinou v lehkém sedu, střídala nohu, na kterou vysedávala a ohýbala jsem hřebce na velkých obloucích pro postupné protahování svalů. Používala jsem při přechodech do vyššího chodu poloviční zádrž a při přechodu do nižšího chodu, zase zádrž, jak byl hnědák zvyklý. Po častějších přechodech, jsem ho nechala si vytáhnout krk dolů a dopředu, když povolila otěže a on šel za udidlem, velmi opatrně a pomalu a poté si dala na čas se sebráním otěží, abychom pokračovali v uvolňování. Kruhy jsem zmenšovala a tentokrát jsem i nacválala, když byl v klusu dost uvolněný. Do cvalu přecházel s nadšením a musela jsem si srovnat jeho přechody. Nejsme nikde na závodech. Udržovala si stejné tempo, alespoň se snažila a tentokrát s ním přeskakovala o jeden chod výše. To znamenalo z kroku do cvalu, ze zastavení vyklusat. Gentleman reagoval, chválila jsem ho za každou maličkost a po této fázi ho nechala opět vydýchat na nataženém krku dopředu a volnější otěži. Chvilku s ním ještě pracovala na uvolnění, když mi nabídl přilnutí. V hubě byl velmi jemný, krásně se s ním dalo pracovat dále a to na podsazení, kde naopak začala zapojovat přeskakování chodů směrem dolů. Zároveň ho ohýbala na dráze. Tohle mělo být uvolňování, nechtěla jsem ho unavit, tudíž jsme si dávala pozor. Chtěla jsem mu jen otevřít plíce. Zacouvali jsme si také.
Přilnutí jsme měli, otěže měla zkrácené vzhledem ke správnému přilnutí, tudíž hlavu na kolmici. Usoudila, že uvolněný a i podsazený je dostatečně. Nechtěla jsem ho vůbec unavit. Měl pravidelné a svižné tempo, kdy si došlapoval pod své těžiště. Pracoval aktivně, měla jsme ho na jemných pomůckách. Energie jde hezky dozadu a na předku je lehčí. Jeho hřbet dobře pruží a pro nás oba je to tak pohodlné.
Jason na nás už čekal u překážky číslo 17, kam jsem ohnula uvolněného hřebce, pofrkával a vytáhl si krk dolů a dopředu, jak jsem mu dovolila, aby se trochu protáhl po práci.
„Dneska si ukážeme nějaké ty základnější skoky. Většina z vás už kurz absolvovaný má, kdo ne, o to víc poslouchají, koukají, učí se. Bereme to tenhle rok trochu fofrem a já bych nerad, aby vznikly komplikace.“ Zadíval se mým směrem Jason. Já tu byla jediná, kdo ještě nemá za sebou kurz crossu. V druhé skupině je to zase Jennifer. Přikývla jsem a usmála se, hnědák nedočkavě přešlapoval na místě. Očekával, že se něco bude dít a nemohl se toho dočkat. Nevypadalo to, že by ode mě očekávaly nějaké problémy a já v ně taky nedoufala. Gentleman byl zkušený kůň, na skocích byl jako doma a naskákal toho více jak já. První překážka byl krmelec, měli jsme si ho prohlédnout, což jsem také udělala. Nevypadalo to, že by byl až tak moc těžký. Objela jsem si překážku ze všech stran a nechala jí hřebce prozkoumat. Moc ho to nezajímalo. Jason nám dal vysvětlení. První skok je šířkový, kopíruje tvar skoku, tudíž by neměl být problém. Najíždět na něj v prostorném cvalu a trochu ,, drajvu“. Jason nám určil pořadí, kdy jsem jela poslední, ale mohla jsem se aspoň podívat na ostatní holky a vyvarovat se jejich chybám – pokusit se. Jako první skákala Izzy s Meteorem, kteří překonali první překážku bez obtíží, pouze s drobnými problémy. Hned po ní si skočila Kitty s Asií a zatím co se chystala Kitty na skok, já si vypobídla Gentlemana do cvalu. Nejdříve ho nechala chvíli v kroku, poté přes poloviční zádrž si jej pobídla do klusu a zvedla se do stehenního sedu, místo, abych vysedávala, a zároveň jsem si ho v klusu pobrala na přilnutí. Podsadila jsem si ho pár přechody a navedla si ho na kruh, kde jsem se posadila na pár cvalových do pracovního. Vnější holeň posunula za podbřišník, provedla poloviční zádrž, zasedla zpátky do základního sedu, přičemž si udržovala hřebce za pomocí pomůcek na kruhu a on se mi hezky ohýbal – byl zakulacený a poté stiskla holeně. Hnědák naskočil do cvalu, hezky v klidu a já se zvedla do lehkého – pochválila jsem ho za přechod a podívala se směrem k překážce, kterou i právě Asie skočila na druhou ruku, tudíž byla řada na mě.
Vyjela jsem s hřebcem směrem na překážku, tak, abychom vyjeli oblouk a poté na překážku, kam jsem ho chtěla směřovat na střed, i když se dalo skákat z jakékoliv strany. Byla jsem parkurová jezdkyně, tudíž jsem byla zvyklá najíždět na střed a kolmo. Gentleman frkal, cválal do oblouku, jak ho za pomocí pomůcek ohýbala. Ještě před obloukem jsem si prodloužila jeho cvalové skoky za pomocí poloviční zádrže, která mi ho zároveň i podsadila a tak jeho váha byla vzadu a ne na předku. Vyjeli jsme oblouk a poté si ho holeněmi rovnala přesně na střed, kdy holeně byli s ním v kontaktu a udržovali jeho ,, motor „ jeho tempo, které muselo mít ,, drajv“, jak to nazval Jason a já na to myslela. Gentleman byl dopředný, neměl s tím problém a sebejistě najížděl na překážku před námi. Já byla v lehkém sedu. Tak 6 cvalových skoků jsem hřebce nerušila, nechala jsem ho, ať si vyřeší překážku sám. Udržovala jsem kontakt, před překážkou jsem nechala proklouznout otěže mezi prsty. Jakmile se odrazil, předklonila jsem se dopředu, šla s jeho pohybem dopředu, zároveň s rukama, abych mu neškubala v hubě. Dívala se dopředu, tak váha nepadala na předek koně, nad překážkou se narovnávala a při doskoku se lehce zaklonila, zapřela se koleny a podsunula lehce zadek, zároveň se dívala pořád dopředu, ale nedržela kontakt s holeněmi, tudíž Gentleman zvolnil a zafrkal. Jason se na mě díval, když jsem hřebce ohnula na stranu směrem k němu a zpomalila ho do klusu.
,, To nebylo špatný, doskok ti nevyšel na správnou nohu, to si hlídej. Počítej si cvalové skoky. Za další, při doskoku udržuj holeně s hřebcem v kontaktu, aby neztratil tempo a pohyboval se svižně. Gentleman je na skocích jako doma, jde na to jistě a ví, co má dělat a možná by to chtělo ještě trochu větší ,, drajv“ řekl mi Jason, kdy jsem přikývla, a ukázal, že si mám skočit na druhou ruku. Přikývla jsem, změnila jsem tedy ruku, připravila jsem si ho na kruhu a stejným způsobem ho navedla na oblouk na překážku. Předtím jsem provedla poloviční zádrž, kdy jsem po ní snížila ruce a dotkla se jeho boků, abych ho nechala vyšlápnout a tak prodloužit cvalové skoky. Gentleman si tak prodloužil rámec, vytáhl si hlavu a zvýšil rychlost. Za pomocí jemných pomůcek si ho ohnula na nájezd přímo na překážku před námi. Hřebec byl pěkně zakulacený. Holeněmi jsem si udržovala kontakt a hřebce v rychlém tempu, narovnávala si ho a mířila s ním jako předtím na střed. Odpočítávala jsem si cvalové skoky. Vyjeli jsme na tu správnou nohu, to jsem si hlídala. Provedla jsem znova poloviční zádrž, abych se ujistila, že bude podsazený a energie půjde odzadu a on bude tak lehký vepředu, avšak provedla jsem jí včas, tak, abych ho nerušila před skokem, mohl se tak soustředit a vyřešit si překážku sám. Gentleman zafrkal, cválal na překážku před námi a já těsně před ní snížila ruce dolů, mohl si překážku tak prohlédnout a já zjistit, zdali má to správné držení. Hřebec se odrazil a já s ním přeskočila překážku, přičemž ho nerušila v pohybu, šla jsem s ním. Ruce sjeli po jeho krku dopředu, předklonila se a držela se koleny, abych nesjela. Nad překážkou se narovnávala.
,, Holeně v kontaktu hned po doskoku!“ napomenul mě Jason, když se přední kopyta dotkla země, já se zaklonila a zapřela se koleny a vnitřní stranou stehen, holeně jsem měla v kontaktu, jak mi řekl Jason a Gentleman si svižně odcválal pár skoků, než jsem ho zpomalila do klusu a poté do kroku. ,, No, bylo to lepší, nechala sis ho to vyřešit sama, tempo bylo už lepší, jen jdi s jeho pohybem při skoku, dívej se vždy dopředu, holeň tam byla,“ usmál se Jason, kdy jsem přikývla. Pochválila jsem hnědáka za jeho výkon a to, že mi po celou dobu naslouchal a poslouchal mé požadavky. Nechala jsem ho, ať si vytáhne hlavu dolů a dopředu, tím se protáhne, přežvýkl si a v klusu jsem si ho pobrala, když jsme se přesunuli k překážce číslo 22.
„Tak co mi řeknete o malé zahrádce? Každý jednu věc, kterou potřebujete vědět, pokud na ní najíždíte. No?“ ukázal Jason na mě.
,, Překážka není šířková,“ odpověděla jsem trochu vyděšeně.
„A tudíž?“ zvedl obočí Jason, čímž mě vybízel k objasnění.
„Je hlavní pohlídat si pořádné podsazení.“ Pokračovala jsem a pousmála se. Vypadalo to, že to je správně.
„Izzy?“ obrátil se na Izzy.
„Je dostatečně široká, koně by neměla svádět k tomu, aby jí vyhnul, nemusíme tedy najíždět přímo na střed. Je i menší, takže by nemusel být problém jí skočit z úhlu,“ řekla dívka. Jason to odsouhlasil a obrátil se na Kitty.
„Bílé … věcičky… dole tvoří optickou hranici, koni se bude snáze odhadovat odskok,“ odpověděla mi a Jason pokýval souhlasně a poté řekl, že je to ta nejjednodušší překážka, co zde je. Alespoň podle něj. Pokud se kůň nebojí těch bílých věcí. Jako první šla na skok Izzy, nebyli žádné problémy, Meteor přeskočil a poté šla Kitty, kde to už trochu problém byl a za chvíli chytala Asiiny otěže a snažila se nesletět dolů. Já měla práci s hnědákem, nebavilo ho stát na místě, tudíž jsem kroužila kolem chvílemi. Až, když přišla na mě řada, vzala jsem si Gentlemana nejdříve na pravou ruku. Na kruhu jsem si srovnala jeho tempo za pomocí přechodů a podsadila si ho i poloviční zádrží, kterou používala při každém přechodu nahoru. Gentleman se nadšeně chvěl, přesto šel, jak jsem chtěla a vyjela jsem z kruhu směrem na další překážku, jenž měla být jednoduchá a mířila na ní též v oblouku na správnou nohu.
,, Šikovný,“ pochválila jsem ho. Narovnala jsem se více v ramenou.
,, Holeně mají kontakt a vnější dej více dozadu,“ poradil mi Connor, kdy jsem tak udělala, přitiskla jsem více holeně na jeho boky, abych měla lepší kontakt a vnější holeň posunula více dozadu, Gentleman se mi více zakulatil a udělal tak hezčí obrat na překážku. Prodloužila jsem mu kroky a holeněmi si ho vypobízela k rychlejšímu tempu. Holeněmi si jej rovnala na střed překážky a několik cvalových skoků, ho nijak nerušila, nechala ho najíždět svižným tempem na střed překážky, snížila ruce před překážkou. Hřebec si odfrkl, prohlédl si překážku tím, že vytáhl krk více dopředu a odrazil se. Cvalové skoky nám vyšli. Hřebec se přenesl bez menších obtíží přes překážku, já jsem následovala jeho pohyb dopředu. Po doskoku jsem málem vjela na jeho krk dopředu, když se málo předklonila a vypadl mi opět kontakt holeněmi, až se Jason zamračil, podíval se na mě.
,, Já vím, málo jsem se zaklonila a neměla s ním kontakt,“ zazubila jsem se.
,, Správně. Vnímej jeho pohyb, zakloň se trochu více a ruce dej více dopředu, a kontakt, nezapomenout na něj,“ mrkl na mě Jason. Holky si skočili na druhou ruku. A poté jsem šla na řadu já. Nebylo potřeba si srovnávat chod na kruhu, Gentleman se rozskákal a cválal pode mnou krásně s aktivní zádí, měla jsem ho na jemných pomůckách, na které reagoval a stejným způsobem si skočila překážku i na druhou ruku. Holeněmi si ho vypobízela do vhodného tempa, několik cvalových skoků před překážkou ho nijak nerušila a snížila ruce před překážkou, aby se na ní mohl podívat a poté šla s jeho pohybem dopředu a přes překážku. Věřila jsem mu, nechávala jsem ho překážku vyřešit samotného a já se soustředila pouze na svůj sed a případně ho srovnávala holeněmi na střed překážky. Byla jsem zvyklá z parkuru, navést ho na překážku v tempu a poté to nechat na něm, pouze si ho hlídat, kdyby se něco dělo a on mě nikdy nezklamal. Na překážky se vrhal s nadšením a radostí. Přesunuli jsme se na další překážku, nechala jsem Gentlemanovi volnější otěže, ať se protáhne. Snížil si hlavu a přežvýkl si, potřásl hlavou a zvídavě se díval kolem. Jason nám k ní něco řekl a také nám nechal volbu, na jakou překážku si půjdeme skočit, poté co skočíme tu první. Byla to kombinace. Skoky jsou na oblouku, proto může být problém najet skoky kolmo. Nejdříve si skočila Izzy, Jason a Connor měli popřípadě nějaké ty poznámky a dávali rady, to se pomalu připravovala Kitty a já uvažovala, jak si na překážku najedu.
,, Vypadá to nehezky co?“ usmála se na hřebce, stiskla jsem holeně hned po poloviční zádrži a zvedla se do lehkého sedu, jakmile naklusal a v klusu si pobrala otěže opět na přilnutí, pochválila jsem ho. Hnědák si přežvýkl a zafrkal nadšeně a jakmile byla Kitty pryč, vyjela jsem z kruhu. ,, Klid, chlapče,“ usmála jsem se, když šel trochu více dopředu, vysedávala jsem pomaleji a jakmile jsme chytili to správné tempo, zasedla jsem opatrně do sedla, posunula vnější holeň za podbřišník, poloviční zádrž a stisknout holeně. Hřebec naskočil do cvalu, aktivně cválal, aniž by se loudal a reagoval na mé pomůcky, když jsem si jej ohýbala na oblouk, díky kterému se dostaneme k překážce. Po celou dobu, jako při každém skoku, byla v lehkém sedu. Prodloužila jsem mu kroky a ohýbala si ho kolem vnitřní holeně a rámcovala si ho vnější otěží. Opakovala jsem si všechno v hlavě dokola. Connor mě sledoval a ukázal směrem na holeně, když jsme s hřebcem neměla takový kontakt, tudíž se mi moc dobře neohnul, přitiskla jsem holeně, ale to už nezachránilo situaci. První překážku jsme přeskočili. Hřebec si prohlédl překážku, když dala ruce dolů a přeskočil překážku před sebou, zatím co já mu nepřekážela, nerušila jsme ho v pohybu. Byl lehký pěkně vepředu a nerozpadal se mi. Jenže nájezd byl už tak špatný a měla jsem co dělat, abych ho ohnula na jednu z překážek a navíc jsem neměla s ním kontakt ani po doskoku, takže ztratil své tempo a překážku, kde bylo křoví, sice přeskočil, ale s obtížemi. Škrtl zadními a já skončila na jeho krku, ale hned se narovnala a zpomalila si ho za pomocí sedu do klusu.
,, Víš, kde byla chyba?“ usmál se Jason.
,, Špatný kontakt holeněmi, tudíž se mi neohnul jak měl a nevyšel nám nájezd a při doskoku, také neměla kontakt s holeněmi a proto ztratil své tempo,“ řekla jsem a pousmála se.
,, Gentleman je sice zkušený, ale stejně potřebuje, abys ho vedla a udržovala s ním kontakt,“ řekl mi Jason a vyslal mě ještě jednou, omluvně se podívala na holky. Na kruhu jsem si ho přes poloviční zádrž podsadila a pobídla opět do cvalu. Soustředila jsem se na všechno ostatní, že předtím zapomněla na úplně základní věc, až si zanadávala. Teď jsem na ně nezapomněla, udržovala kontakt s holeněmi, v pravidelném cvalu najížděla obloukem na překážku, prodloužila jsem si s poloviční zádrží kroky a zajistila tak, že půjde pěkně odzadu. Pomůckami si jej ohnula ve správném úhlu na první překážku a tak šest cvalových skoků ho nechala být, tempo si odhadl on sám. Pro zkontrolování držení těla a prohlédnutí překážky, rukama sjela dolů, Gentleman se odrazil a já šla dopředu s jeho pohybem, předklonila jsem se, podržela se koleny a ruce mi sjeli po jeho krku, abych mu neškubala v hubě. Nad překážkou se narovnala a dívala se ve směru další překážky, což byla ona překážka s keříkem, při doskoku se zaklonila, zhoupla jsem se trochu dopředu, zapřela se nohama a holeně držela na kontaktu, tak neztratil hřebec tempo, udržovala jsem tak jeho motor a začala ho ohýbat na další překážku. Nájezd nemohl být tak kolmý a na střed, na což jsem nebyla zvyklá, takže to mohlo být lepší. Hřebec si držel tempo, nadšeně se vrhl na další překážku před námi a já postupovala jako vždy, překonali jsme překážku, kdy jsem ho pochválila a usmála se.
,, Teď to bylo lepší, ten nájezd nebyl úplně ideální. Začala si ho ohýbat moc pozdě,“ mrkl Jason a usmál se. Hřebec si odfrkl, pohladila jsem ho vnitřní otěží a poté se šlo na druhou ruku s tím, že si zkusíme i druhou překážku. Odskákaly si obě dvě dívky a já protahovala Gentlemana po skocích. Stát s ním bylo skoro nemožné, až jsme nacválali na druhou ruku. Na tuhle ruku jsem si ho musela trochu více srovnat, hlavně jeho chod a to přechody a poloviční zádrží, kdy si ho vzala více na pomůcky, tak jsem ho měla pod kontrolou a opět přemýšlela o nájezdu a o cvalových skocích, jak nám to vyjde.
,, Do svižnějšího tempa ho pobízej holeněmi, tlakem,“ poradil mi Jason, kdy jsem přikývla – zkusila jsem to, použila jsem sice větší tlak, ale Gentleman přidal do tempa, chytil ten správný ,, drajv“ i když jsem na něj tady nespěchala, abych ho stačila ohnout a najeli jsme si na překážku, stejně jako předtím. Počítala jsem si cvalové skoky, držela s hřebcem kontakt a hlídala si jeho držení těla. Lehký na předku, bezvadný. Chyby jsem zde dělala jen já. Hřebec neváhal, šel jistě na překážku. Ani já nebyla neklidná, naopak jsem si věřila a tak jsme ho psychicky podporovala. První překážku jsme zdolali bez potíží, na druhou jsem si ho ohnula, hřebec zareagoval, ohnul se mi k další překážce a já jej před skokem podpořila holeněmi, odrazil se. Já šla dopředu s jeho pohybem, rukama ho nerušila ve skoku, nad překážkou se narovnávala, dívala se dopředu, abych jej nepřevážila a on se mi tak nerozpadl, kontakt s holeněmi při doskoku a zaklonit se a zapřít se. Dostali jsme pochvalu, i když ten nájezd nebyl ještě úplně přesný a cvalové skoky byly jen tak tak.
,, Je tu další kombinace,“ usmála se Jason a podíval se na nás všechny. Tohle se mi tak trochu nelíbilo, spíše vůbec. ,, Koně vedeme rovně, cval kulatý, ale hodně prostorný. Jak jsme řekl vedeme ho rovně, ale více vpravo. Pokud ho tam nacpete zase moc, může Vám taky vyhnout, ale to už záleží na koni. Pokud kůň nevyhýbá a je spolehlivý, můžete si to dovolit,“ vysvětlil Jason.
,, Netváříš se na to moc,“ usmál se na mě Connor.
,, Jen mi tahle kombinace není moc sympatická,“ pokrčila jsem rameny, usmála se. Byla jsem přesto v klidu. Věřila jsem koni pod sebou a i svým schopnostem. Za takovou dobu jsem se dostala hodně daleko. Sklonila jsem se k hřebci. ,, Zvládneme to!“ usmála se.
,, Hlavně klid, když dáte na sobě znát neklid a nervozitu, kůň to vycítí a bude si myslet, že se něco děje,“ dodal Jason, což bylo spíše směrem ke mně. ,, Kitty to předvede,“ mrkl na zrzku Jason a ta přikývla. Jason jí poděkoval a my s Izzy šly stranou, abychom udělaly místo. Kitty nám předvedla s Asiíí skok, černá hnědka si vedla skvěle a přenesla se přes překážku. Sice tam chybky byly, ale tohle stačilo, abych si udělala svůj obrázek, co mám vůbec dělat. Jako další šla na řadu Izzy a já jako poslední.
,, Tak jdeme na to,“ pousmála jsem se. Vysedávala jsem v klusu a změnila občas vysedací nohu. Hnědák si někdy odfrkl nebo si přežvýkl a já ho nechala – uvolňoval si tak svaly v hubě a mohlo se to brát i jako znamení spokojenosti. Vnější holeň, poloviční zádrž, pobídka holení a cváláme a já se zvedám do lehkého sedu. Budou mě hezky bolet nohy. Ohlédla jsem se směrem k Izzy, která skočila s Meteorem a byla řada na mě. Ve cvalu jsem jej vedla na překážky před námi a myslela na slova Jasona. Kulatý cval, přesto prostorný, rovně a více na pravou stranu, ale úplně ho tam nervat. U Gentlemana bych si to mohla dovolit, věděla jsem to, jen jsem pro jistotu, ho vedla na pravou stranu, ale ne úplně do rohu – náhoda je blbec a raději si ověřím, jak mu to půjde. Ohnula jsem si ho do oblouku, hlídala si kontakt. Holeně drželi hřebce v tempu a opatrně jsem s ním přitlačila na jeho boky, abych mu přidala do tempa a včas mu prodloužila jeho kroky přes poloviční zádrž – prodloužil je. Hlava šla o trochu níže, zvětšil si rámec a balancoval krkem. Držela jsem se v lehkém sedu, holeněmi si ho srovnávala rovně. Hřebec frkal, stříhal ušima a napínal své svaly při cvalu, jenž byl mohutnější. Sršela z něj energie. Soustředil se na překážku před sebou a na mě. Nerušila jsem ho před skokem, nechala ho v tomhle prostorném zakulaceném cvalu najet na překážku, více na pravou stranu. Měla jsem pocit, že se vznáším, bylo to pěkné. Před překážkou si ověřila držení těla tím, že snížila ruce, Gentleman vytáhl hlavu dopředu a odrazil se od zadních nohou. Jít s jeho pohybem, nepřekážet mu, netahat mu v hubě. Držet se lehce koleny. Nad překážkou se narovnat a hledět dopředu, při doskoku na překážku přede mnou a zaklonit se, zapřela jsem se nohama, lépe řečeno vnitřní stranou stehen a koleny a držet kontakt holeněmi. Hřebec věděl, co ho čeká dál, cválal rovně a já sis jej vedla na další překážku, ve stehenním sedu. Opět do pravého rohu, neztrácet tempo a jít s jeho pohybem. Gentleman se opět odrazil, jeho svaly se napjaly a já jej následovala ve skoku. Nebál se, ani trochu. Nevypadalo to, že by měl uhýbat či ho nějak ta překážka měla strašit. Poté, co dopadl na druhé straně, jsem se neudržela v lehkém sedu, trochu jsem mu hepla na zádech a přepadla dopředu, hřebec si potřásl hlavou, jako by měl na sobě nějakou masařku . Vyhodil si lehce zadními, tudíž pohyb dopředu mě taky vyhodil, ale cválal rovně, počkal si, až zasednu opatrně a provedu zádrž a tak jej zpomalím do klusu.
,, Neudržela ses v lehkém sedu, málo si se držela, proto se to stalo. Ten konec možná nebyl úplně dotažený. Jakmile skočíte, musíš ho mít na kontaktu, musíš ho hned ovládat,“ řekl mi Jason, kdy jsem přikývla. Měla jsem šanci napravit tuhle chybu na druhou ruku. Poslouchala jsem rady zkušenějších a snažila se je praktikovat, i když to jednoduché nebylo. Dneska mi vypadla i základní věc, kterou bych měla už zvládat, prostě na hlavu. Gentleman si přežvýkl, když jsem s ním přešla opět do cvalu, začal odfrkávat a nechával se navést na překážky před námi, rovně a na pravou stranu s prostorným a zakulaceným cvalem. Energie měl až dost, kopyta duněla tlumeně o zem. Soustředila jsem se na skok stejně jako on. Holeně ho srovnávali, udržovali ho v kontaktu a před skokem jsem jej nerušila. Hnědák věděl, co má dělat, prodloužil své kroky a snížil si hlavu, když jsem mu to před překážkou dovolila a přenesl se přes první. Hned, jakmile jsem se zvedla do lehkého sedu, jsem si jej vzala na kontakt, vedla ho na roh překážky před námi, hezky na pravou stranu a rovně. Všechno to utíkalo rychle. Přehoupl se lehce přes překážku, jakoby to nic nebylo, držela se koleny a já se zapřela vnitřní stranou stehen a kolen, zaklonila se lehce dozadu a hned si jej vzala na kontakt a ohnula na stejnou ruku, kde ho nechala vycválat.
,, Tady bylo hezky vidět, že hřebec ví, co dělá,“ usmál se Jason, ale podíval se na nás a rozkázal na předposlední překážku. Číslo 15, kde půjdeme krokem a na volnější otěži, menší kroková přestávka, kterou koně jistě ocení. Hnědák potřásl hlavou a odfrkl si, využil příležitosti a natáhl si hlavu více dopředu.
,, Jednoduchý skůček, je mírně s kopce, ale s tím si nemusíte dělat starosti. Při doskoku držet lehký záklon, otěž napnutou, ale dostatečně dlouhou, abyste koni při doskoku necukli v záklonu v hubě, ano? Také je důležité mít podsazení před překážkou,“ ukázal na překážku, která byla víceméně s roští, keře nebo jak tu věc nazvat. Hřebec si přešlápl na místě, postěžoval si zafrkáním že stát na místě ho nebaví, chtěl dál skákat. Zamumlala jsem něco naštvaně, když nevydržel chvíli. Dodržovali jsme pořadí, tudíž první šel Meteor. Poté Kitty s Asií a já je sledovala, poslouchala jsem rady Jasona a Connora, kteří upozorňovali i na tu nejmenší chybu. Poté, co si přeskočili holky, jsem byla opět na řadě já a Gentleman měl spíše více energie, než byl unavený, tudíž první pokus o klidné nacválání dopadl tak, že vyrazil vpřed.
,, Co děláš?“ řekla jsem mu, zasedla jsem do pracovního. Zasedla hluboce do sedla, držela se koleny, šla jsem s jeho pohybem a ruce byli zcela klidné, následovali též jemně pohyb, abych mu neškubala v hubě. Takhle provedla zádrž, pro své pohodlí přešel do klusu – velmi neochotně. Nechala ho chvíli vyklusat, dokud se neuklidnil a poté jej znova vybídla do cvalu. Hřebec pochopil, že s tímhle nic neudělá, že nemá cenu se dohadovat a předvedl přechod, jaký jsem od něj chtěla; hned jej pochválila. Natočila jsem ramena ve směru, kam jsem jej chtěla ohýbat, tím změnila jeho těžiště, vnitřní holeň jsem lehce stiskla, zarámcovala si ho vnější otěží, vnější holeň dozadu a nabídla jsem mu vnitřní holeň – posunula ruku lehce do strany a on šel hezky proti tlaku. Držela jsem správný kontakt holeněmi. Provedla poloviční zádrž, abych vehnala energii a váhu dozadu, podsadila si ho a z pracovního se zvedla do lehkého sedu a vyjela oblouk na překážku před námi. Vypadala jednoduše a jediné, co tam bylo, byl mírný kopec dolů. Ten se zvládne. Hnědák naslouchal mým signálům a dělal to, co jsem po něm chtěla. Holeně jsem lehce stiskla, vyžadující po něm trochu zrychlení, zastříhal ušima a udělal tak, poté jej nerušila. Tohle si už vyřeší sám. Soustředil se, nadšeně cválal. Prohlédl si překážku po mém sjetí rukou dolů, odrazil se. Vynesl se nad překážku a já s ním, aniž bych rušila jeho pohyb. Nad překážkou narovnávala, při doskoku udržovala lehký záklon, měla napnutou otěž, ne tak krátkou, abych mu škubala v hlavě, přesto to nebylo dost, lehce jsem mu škubla a on nespokojeně trhl hlavou. Na moment s ním ztratila kontakt. Měla jsem štěstí, že to moje zlatíčko nikam neuhne a cválá rovně. Dneska to vedu.
,, Vím, moc napnutá otěž,“ řekla jsem Jasonovi, než stačil cokoliv říct a klusala jsem vedle něj, Gentleman si dlouze odfrkl a potřásl si hlavou. ,, Promiň brouku,“ omluvila jsem se mu. Jason se pousmál a přikývl, přičemž se na mě podíval.
Teď druhá ruka. Skákala jsem opět jako poslední. Ve cvalu si najela na překážku, hlídala si tempo i rychlost a hlavně podsazení, s kterým nebyl problém, hnědák nepadal na předek, šel aktivně vpřed. Na střed a kolmo. Nerušit ho, pouze ho nechat před překážkou prohlédnout si překážku. Odrazil se, následovala jsem ho v pohybu a při doskoku, kdy se dívala dopředu, měla napnuté otěže a udržovala lehký záklon, otěže nenechávala tak napnuté jako předtím. Nebylo to tak strašný, možná jde spíše o zvyk. Na parkuru jsou překážky na rovině, kopce tam nejsou. Gentleman si vycválal dva skoky za překážkou, já dosedla do sedla a přešla s ním do klusu. Connor s Jasonem přikývli, i když mi řekli, že cvalové skoky úplně nevyšly, ale jinak to bylo v pořádku. Drobné chyby, které si člověk vypiluje zkušenostmi. Byla před námi poslední překážka.
,, Nechte koně si skok prohlédnout, někteří by ho nemuseli chtít přejít. Proto je důležitý přesný, rovný nájezd, vaše podpora a jisté vedení. Odskok je mírně do kopce. Kůň cválá odzadu, lehký na předku, neboť potřebuje ještě více síly přesunout na zadní nohy tím, že předky odráží z vyššího místa než zadky. Nenechte se zmást a nervěte lopatky příliš dopředu, seďte eventuelně se zlehka předkloňte, opravdu zlehka,“ ukázal na překážku Jason. Prohlédla jsem si jí. Navedla jsem hřebce k ní, mohl si jí tak očichat a pořádně prohlédnout, opět se tvářil, že něco takového se ho netýká.
,, Jsem ráda, že mám statečného koníka,“ pousmála jsem se, nechala ho objet jí kolem dokola, uvolnila místo Kitty a šla na stranu, abych sledovala, jak přes ni skáče Meteor a Izzy. Hned za ní Kitty a Asie a poté byla řada na mě. ,, Poslední skok, brouku,“ pousmála jsem se. Prohlédla jsem si menší kopeček, v klusu jsem si pobrala otěže opatrně na přilnutí. Pobídkou, na kterou byla zvyklá stejně jako hřebec, si ho nacválala. Přešel mi krásně, v pěkném přechodu, s nímž byla spokojená. Na pravou ruku jsem si ho navedla na překážku, hezky obloukem a poté srovnat holeněmi. Podsazený byl, tudíž jsem nepotřebovala, ani poloviční zádrž, pouze holeněmi pobídla do rychlejšího tempa, musela jsem trochu více zatlačit, ale poslechl, hned jsem ho pochválila. Srovnala si ho na střed, kolmo, abychom byli rovní. Cváláme od zadu, lehký vepředu, aby mohl tak využít správně sílu zadních nohou a dostat se přes překážu. Otěže jsem měla na přilnutí a hlídala si jeho soustředění a celkové nesení těla, bez problému. Hřebec si nabral potřebné tempo na překážku, nechala jsem ho, nechtěla jsem ho rušit před překážkou, na to bylo už pozdě. Hezky zabral a já jsem snížila před překážkou ruce a řídila se radami Jasona a Connora. Zlehka se předklonit, nervat lopatky dopředu, seďte. Nadechla jsem se. Srdce mi trochu tlouklo, možná vzrušením, ale ne neklidem. Nepřenášela jsem to na hnědáka. Poradil si s tím, já jsem se držela pokynů. V hlavě se mi přehrávala slova jedné písničky, když jsem šla s jeho pohybem, nechala se vynést dopředu, ruce posunula dopředu, abych mu neškubala v hubě a držela se lehce koleny. Nad skokem se narovnávala. Měla jsem pocit, jako bych .. lítala. Jo, to byla ta písnička.
,, I Belize I can fly,“ to se mi přehrávalo v hlavě, ale nezapomínala se soustředit na skok a na to, co mám dělat, abych neskončila někde na zemi. Svou důvěru jsem dávala hřebci pode mnou a ten mě nezklamal. Jen já dělala chyby, kterých se chci v budoucnu vyvarovat. Gentleman dopadl na druhé straně v pořádku a já to taky zvládla, sice možná to nebylo úplně dokonalé, ale mohla jsem být na sebe pyšná. Zvládli jsme to, hřebec si i vyhodil lehce zadníma nohama, jen tak lehce s radosti. Pochválila jsem ho, zvedala se ze sedla, když byli v klusu a mířili zpátky.
,, Možná ses předklonila moc a lopatky mírně rvala dopředu, ale to je o cviku. Skáčeš to poprvé, jen si na to dej pozor,“ usmál se Jason, podíval se na překážku a vybídl nás na druhou ruku. Gentleman si přežvýkl a odfrkl si. Zaskákal si dneska docela dost, energii pořád ještě měl, ale tenhle mezek by se klidně předřel jen, aby mohl něco dělat, nehledě na to, jestli má dost energie nebo ne. Při druhém skoku na druhou ruku, jsem si ohlídala podsazení a hlavně to, abych netlačila lopatky tam, kam jsem neměla a byla jen zlehka předkloněná a tak celý skok hřebcovi usnadňovala. Hnědák jakoby věděl, že tohle je náš poslední skok, dal do toho vše, všechnu svou zbylou energii a nadšení. Nejen jemu běhal v krvi adrenalin. Vedla jsem ho na překážku jistě, důvěřovala jsem mu. Rovně a kolmo na střed překážky. Nerušila ho v nevhodnou chvíli a nechávala ho si překážku přešit samotného, akorát kontrolovala jeho nesení a dovolovala mu prohlédnout si překážku. Netrvalo to dlouho a byli jsme na druhé straně. Poslední skok a poslední, kdo skákal. Nechala hřebce tak tři cvalové, poté přešla do klusu, kde jsem vysedávala. Jason i Connor se usmáli.
,, Tak druhý den máme za sebou a nevedli jste si špatně. Izzy s Kitty neskáčou poprvé a Cassie, vedla sis dobře, i když tam pár chyb bylo, stačí si na ně dávat pozor a postupem času se to zlepší. Teď vyklusejte na volné otěži až k bráně a vrátíme se zpátky do stáje,“ shrnul dnešek Jason, my jsme přikývli a udělali přesně jak říká. Zahodila jsem otěž, vysedávala jsem a nechala hřebce, ať si vytáhne krk hezky dolů a dopředu. Odfrkl si a přežvýkl si spokojeně. U brány jsme se rozjeli krokem na volné otěži do stáje. Cesta byla v klidu, hnědák byl jako beránek. Ve stáji jsem se o něj už postarala.