leana+collen: 1. DEN KURZU CROSS-COUNTRY

"Tady taky nejsou, sakra, kam jsem je mohla dát?" Prohrabávala jsem se skříní v šatně, hledajíc neoprénové boty ze sady na cross, když si někdo za mnou odkašlal a já leknutím vyletěla dva metry do vzduchu. "Mell?" Otočila jsem se a spatřila Jennifer. "Ježiš, to se dělá takhle mě děsit?!" Zasmála jsem se a opřela se o skříň.. "Co tady šátráš? Za patnáct minut máme být na nádvoří.." "Já vim, ale nemůžu najít neoprenové boty ze sady na cross. Už jsem prohledala celou skříň a nikde nejsou.." Postěžovala jsem si. "Zkusila si se podívat do skříňky v sedlovně?" Zeptala se. "Ne! To je pravda, ale zase, proč bych je tam dávala..." Vydala jsem se do skříňky v sedlovně. Odemkla jsem ji a jako první uviděla boty.. "Aha.." Zkonstatovala jsem a rychle se přezula. Rovnou jsem vzala i provazovku, chrániče na nožky, botičky a lonž. "Ještě, že jsem Calla vyčistila předtím než jsem šla hledat ty boty.." Poté jsem se rychle vydala Callatose připravit a pak jsme rychle zamířili na nádvoří. Stihli jsme to jen tak tak. Už se vycházelo na crossovou dráhu. Zařadila za Cassie s Gentlemanem, samozdřejmně jsme dodržovali bezpečný odstup. Při cěstě dával Jason menší rady a tipy těm, co absolbují kurz poprvé. Já už jsem to jakž takž znala z loňska. Když jsme dorazili na crossovou dráhu, nejprve Jason začal s teorií. "Nejprve si řekneme něco o teorii a poté si koně opracujete na obě ruce a dáte si práci na přechodech. Poté začneme se skůčky. Tak k té teorii:
Název Cross-Country se přijal pro označení skákání přes pevné překážky v přírodním stylu v otevřené krajině. Překážky jsou narozdíl od parkurovích pevné, dost tvrdé a připevněné na místě, takže když o ně kůň škrtne, nespadnou, ale kůň se praští. Takže sebemenší chyba, může koni způsobit zranění. Proto jste měli za úkol koně vybavit chrániči a botičkami z nové sady na kros. Pro Cross potřebujete mít dobrý instinkt a odvahu. Ještě k té bezpečnosti, pro kros je lepší, ne-li nutné zkrátit třmeny ještě o něco víc, než pro parkur. Chápu sice, že pro některé z vás to může být nepříjemné, hlavně pro drezuráky, ale pomůže vám to zvládnout koně i ve vyšší rychlosti a co si budeme povídat, spousty koní je v terénu plných energie a dají se těžko udržet. Mnohdy je i výhodnější naučit se udržet lehký sed déle a udržovat s koněm společné těžiště ve cvalu, ale jako je to u všeho, samy víte, co vašim koním vyhovuje. Kromě toho je v krosu běžná nepředvídatelnost terénu, na což musíte brát zřetel, mírnější i prudčí kopečky, svahy, vodní plochy. A samozdřejmně i počasí je třeba brát v potaz a podle toho také přizpůsobit tempo a rychlost jízdy, podobně jako v terénu. U krosu je také velice důležitý správný nájezd na překážku. To už si ale povíme později. Takže teď běžte koně pořádně rozehřát a za chvíli se tu sejdeme a vydáme se k první překážce." Zavelel Jason nakonec a já jsem se s grošáčkem odebrala na nedaleký travnatý prostor u jedné z překážky. Odmotala jsem lonž a zamlaskala. Jelikož Jennifer měla valáška minulý týden na záskok na lonži, neměla jsem obavy, že by byl až moc divoký, ale přeci jen jsem si ho hlídala. "No tak.. Nikam nežeň! Jennifer mi říkala, že si jí pěkně zlobil na lonži!" Houkla jsem na valáška a trochu ho zpomalila. Po jednom kole snížil grošovaný hlavu a po druhém kole jsem ho obrátila na druhou ruku a nechala ho znovu obejít dvě kola. "A klus!" Mlaskla jsem. Callatos zvedl hlavu, poskočil do strany a vyklusal. "Houu. Takže kroook." Řekla jsem klesajícím hlasem. Callatos se na mě podíval jako by říkal: "Co jsem provedl?!" a přešel do kroku. "A teď hezky v klidu vyklušeme znova. Tak pojď.. Klus!" Mlaskla jsem a grošáček nyní v klidu naklusal. Po jednom kole si dal zase hlavu dolů a šel více odzadu. Po druhém kole jsem ho obrátila a nechala ho v klidu naklusat. Po dvou kolech jsem ho pobídla do cvalu. Nyní už se poučil a vycválal v klidu. "Tak je hodný." Pochválila jsem ho. Když obcválal jedno kolo, zbrzdila jsem ho do klusu a po chvilce ho znovu nechala vycválat. "Houu, kluuus." Pískla jsem a valášek stočil jedno ucho ke mně a přešel do klusu. Čtvrt kola jsem ho nechala v klusu. "Á hop!" Mlaskla jsem a pobídla grošovaného do cvalu. Valach frknul a vycválal. Po dalším kole jsem ho obrátila a nejprve ho nechala kolo v pravidelném klusu a poté ho pobídla do cvalu. Zase jsem ho po jednom kole nechala čtvrt kola klusat a poté ho znovu pobídla do cvalu. Po dalším kole jsem ho nechala jít chvilku v kroku a poté jsme se vydali zpět k ostaním a poté jsme vyrazili k překážce 22, neboli Malá zahrádka. Mezitím co jsme si s koňmi překážku prohlíželi, Jason nám o ní začal říkat potřebné informace. "Tahle překážka je asi nejjednoduší co tu máme. Povrch před i za ní je rovný a travnatý, takže pozor je třeba dávat jen když je po dešti, což naštěstí dnes není. Je to nízká překážka a nijak zvlášť široká také není. Navíc pokud kůň udělá chybu, ještě mu to projde, protože jeho nohy křovím projdou. Kdyby zachyboval na pevné překážce, už by to narušilo jeho rovnováhu. Tak a teď si to jedna po druhé s koněm přeskáčete, nejprve jednou a pak znovu z druhé strany.. Takže Bloodye, začneš, a po ní půjde Kitty." Všichni jsme odstoupili od překážky a nechali Blood prostor, aby mohla svého koně na překážku navést. "V klidu Calli..." Šeptla jsem na grošáka, který si znuděně hrábl kopytem do země. Všichni jsme sledovali Blood s Dekameronem. Hnědý valach se bez velké námahy zvedl nohama od země, ale pouze tak, aby se přenesl přes dřevěná břevna a jeho nohy proletěli křovím. Nikomu z nás neušlo několik né moc lichotivých poznámek od Blood na účet Dekamerona, ani Jasonova poznámka, že má Blood hnědáka na skok navést znovu. Nyní už hnědák skok překonal správně, ale vypadal u toho stále znuděně. "Tak, dobře. Tady jste mohli vidět jednu věc, na kterou si musíte dávat pozor – někteří koně nemají ke skokům takový respekt a ačkoliv takovéhle překonání neudělá takřka nic s jejich rovnováhou nebo pohybem, je brané jako chyba. Jsou jiné překážky, kterými kůň proskočit může, jiné ale musí překonat opravdu přes. Tak, teď Kitty a po ní půjde Clair." Jason to bral podle toho, jak dlouho jsme tady, což znamenalo, že po Clair bychom měli jít my. Clair s Pomněnkou neměly žádný problém, koneckonců, jsou to parkuračky. "Dobře Clair, teď Izzy.." Řekl Jason. Počkat.. Izzy? Neměla jsem jít já? No, počkám koho řekne po Izzy a uvidím. Tahle dvojce se přes překážku taktéž přenesla bez obtíží. "Izzy taky dobře.. Tak teď Cassie.." Řekl a to už jsem se ozvala i já. "Počkej Jasone, nezapomněl si na nás?" Zeptala jsem se. "A jo, Mellyso, promiň. Tak pojďte." Došla jsem s valáškem blíže ke skoku a stoupla si bokem k překážce. Houpla jsem okami lonže grošákovi k boku, čímž jsem ho navedla na kruh a mlaskla. Call vyklusal hezky svižně , možná až moc. Pískla jsem, a klesla hlasem. Grošák ke mně natočil ucho a zpomalil. Nechala jsem ho jednou obklusat si kruh tímto tempem a poté ho pobídkou nechala nacválat. "A hop!" Houkla jsem a mlaskla. Už jsem udělala několik kroků k překážce, aby nám vyšel nájezd. I když Jason říkal, že není nutné skákat středem překážky, věděla jsem, že grošák to tak má raději a vždy si dával záležet, aby středem překážky skákal. Měl jedno ouško natočené ke mně, druhé na překážku. Bedlivě ji sledoval. Snížil hlavu, protáhl skoky a já už věděla, že je to až příliš. Nicméně, už jsem ho nebrzdila, byl asi šest cvalových od překážky. Asi jeden, nebo dva cvalový od překážky si Callatos poskočil, udělal ještě jeden skok k překážce a odrazil se. Ve výsledku to vypadalo i celkem dobře. Přes překážku se přenesl kousek nad křovím a po doskoku pokračoval svižně dál "Mell, ještě jednou.." Houkl na mě Jason a já jsem s přikývnutím valacha navedla znovu na překážku. Tentokrát jsem pískla a valach cvalové skoky zkrátil. Byl stejně soustředěný jako předtím. Jedno ouško na mně, jedno na překážku. Snížil hlavu, šel hezky odzadu a cvalové skoky už neprodlužoval. Věděla jsem, že nyní mu to výjde a také že ano. Odrazil se a ještě s menší rezervou překážku překonal. Slovně jsem ho pochválila a nechala ho asi šest cvalových docválat a poté ho zbrzdila do klusu a zavolala k sobě. Kousek u mně přešel do kroku a zastavil. Podrbala jsem ho za ušima a v rýze pod spodní čelistí. "Pašák..." Pochválila jsem ho a otočila se na Jasona. "Tady to bylo podobné jako u Asie. Callatos na překážku také hnal, ale narozdíl od Asie je na skocích zkušenější a taky si to pořešil sám a odskočil ve výsledku celkem hezky. Druhý pokus už si Mellysa pohlídala a nenechala ho letět. Také jste si mohli všimnout tu komunikaci mezi nimi. Callatos si snížil hlavu, můžeme říct, že si počítal cvalové skoky, jedno ucho měl natočené na překážku, ale druhé na Mellysu. Dával tím najevo něco jako: "Ano počítám si to sám, ale jestli k tomu něco máš, poslouchám tě." Mell ho však při prvním pokusu nebrzdila, asi jsi ho nechtěla moc rušit, když byl kousek od překážky, ale poté kdy najížděl na skok znovu, byl stejně soustředěný a Mellysu hned poslechl, zkrátil cvalové skoky a krásně mu to pak vyšlo. Takže Mellysa ví na co dávat pozor že..." koukl na mě a já přikývla. "...a teď může jít Cassie." Odvedla jsem valáška stranou a pohladila ho. "No to víš, že jo.. Pašák seš.." Podrbala jsem se a sledovala ostatní. Brzy měli všichni odskákáno a šlo se z druhé strany. Ta se nám nyní vydařila na první pokus. Chodila jsem s Callem okolo aby nezatuhl a nenudil se, nebyla jsem jediná, zahlédla jsem i Kitty s Asií, jak se procházejí. Poté co znova všichni odskákali jsme šli na další překážku. Překážka číslo devět. Matně si vzpomínám, že loni jsme jí také skákali, ale vypadala jinak... Á už vím, chyběli jí ty žebříky po stranách.. No bylo logické, že je pro dnešek sundali, když máme koně na lonži, asi by to nebylo moc bezpečné. Pár koní se ke skoku odmítalo přiblížit. Grošáček nepatřil mezi koukavé koně a tak jsme si skok jen připoměli z loňska, obešli ho ze všech stran a pak chodili kousek dál od ostatních v různých osmičkách, kruzích a podobně. Jason mezitím podával info o skoku. Byl to skok šírkový, takže je třeba správný odskok, musí se víc protáhnout rámec a taky.. Skok je hodně profilový, takže je třeba koně ve skoku podpořit. Ale já věděla, že valášek neřeší profily, a tak to budeme mít oproti jiným podstatně snažší . Zase jsme ale měli problém s nájezdy.. Každý máme něco Když přišla řada na nás, zase jsem si stoupla bokem k překážce a navedla valáška na ní. Cválal nyní krásně pravidelně, jedno ucho na překážku, jedno na mně. Snížil hlavu a poté jí dal zase nahoru. Měl soustředění pohled. Počítala jsem skoky. Tři..,dva..,jedna..! Mlaskla jsem, grošáček se mohutně odrazil, víc než normálně, natáhl rámec a elegantně dopadl za překážku. Slovně jsem ho pochválila a po chvilce zbrzdila do klusu. "A krook." Valášek přešel do kroku a já ho začala pomocí smotávání lonže stahovat k sobě. "Dobrý Mell, jen pro příště mu trochu povol lonž, nebo v sedle zase nech proklouznout otěže, aby mohl natáhnout rámec a překážku v pohodě zvládnout. Tak Cassie, pojď." Odešla jsem s Callem stranou a procházeli jsme se. Netrvalo dlouho a šli jsme skákat znovu z druhé strany. Tentokrát jsem nechala valáška nacválat z kroku při odskoku zvedla lonž a trochu ji nechala proklouznout ve své ruce. "Vypracujte ještě trošku skokový styl, ať to nebre všechno tolik zádama, ať to rozloží i do krku a bude to moc dobré." Řekl Jason a já přikývla. No jo, drezuráci to maj v tomhle trochu těžší a navíc jsme dlouhoo neskákali a já byla ráda, že Callatos je vůbec ochotný se mnou ten kros dělat. Zamířili jsme k překážce 10, kde jsem CAlla nechala trochu vyčvachtat ve vodě a poté jsme šli k překážce osm, kde jsme se procházeli a za nedlouho tam dorazili i ostatní. Zase Blood, Kitty, Clair, Izzy a pak já. Stoupla jsem si k překážce číslo jedna. Mlaskla jsem a z kroku valáška nechala nacválat. Udělala jsem schválně delší nájezd, abych mu mohla korigovat tempo. Pískla jsem a přidala hlas. "Houuu...V kliduu.." Řekla jsem. Callatos zkrátil cvalové skoky a jel rovně na vyšší překážku. Před překážkou jsem mlaskla a viděla jak se mu podsunuje záď a odráží se. Zvedl přední nožky a přehoupl se přes překážku. Jakmile doskočil hned se vrhl do vody. Chvilku jsem ho tam nechala rachtat a mezitím přeběhla k další překážce. Mlaskla jsem, a navedla ho k výskoku z vody. Moc se mu z ní nechtělo, ale šel. Jakmile vyskočil z vody, dvakrát jsem mlaskla a navedla ho na druhou překážku. "Áno správně.. Pojď.." Podpořila jsem ho, když se hned po výskoku z vody vydal na překážku. K překážce to bylo pár cvalových. Znovu jsem počítala a pak mlaskla. Call podsunul záď pod sebe, zvedl přední nohy a odrazil se. Viděla jsem na něm velkou soustředěnost a nadšení. Tohle potřeboval, zvednout adrenalin a zase najít chuť k práci . Kousek za překážkou jsem ho zpomalila do klusu a poté jsme došli k Jasonovi a ostaním. "Dobré to bylo, jen při tom seskoku do vody opatrně, ať se do ní tolik nevrhá, aby mu to tam nepodjelo.." Šli jsme se s valáškem procházet a když přišel čas, skočili jsme si skok znovu, akorát z druhé strany. Nyní jsem ho po doskoku z první překážky brzdila, aby skočil v klidu do vody a poté jsme opět skočili vyšší ze dvou překážek. Věděla jsem, že nižší by flákal, takže je lepší skákat vyšší. Následně jsme se opět procházeli a když všichni odskákali, vydali jsme se všichni zpět na florestu. "Ve třičtrtě na šest se sejdeme na nádvoří. Všichni koně připravené do terénu, vy ovšem budete mít i vesty. Všichni." Oznámil ještě Jason na nádvoří a poté jsem se s valáškem vydala do stájí. Vše jsem z něj sundala a poté ho odměnila pořádnou masáží.

Tentokrát jsem byla na nádvoří v čas. Srovnala jsem si vestu a trochu se ošila. Neměla jsem jí moc ráda, ale co se dá dělat. Zkontrolovala jsem valáškovi chrániče, dopla sedlo a nánosník, stáhla třmeny a vyhoupla jsem se do sedla. Zařadila jsem se za Gentlemana, před kterým jela Izzy s Meteorem. Za mnou jel Oliver a já doufala, že je nebudeme s mým 166 centimetrovým valáškem moc brzdit. Ale tak, sice je malej, ale rychlej je jako motorová myš . Tedy aspoň to říkala Cass, když ho měla na záskok. Jakmile se Gentleman před námy vydal kupředu, chvilku jsem počkala, abychom měli rozestup a následně stiskla holeně a grošáček se s nadšením vydal za hřebcem. Otěže jsem mu nechala volné, aby si mohl vytáhnout krk a protáhnout se. Projeli jsme hlavní branou kolem výběhů a směřovali k lesu. Připadala jsem si trochu stísněně s kratšími třmeny, které jsem si pro tuto vyjížďku nasavila. Netrvalo dlouho a my projeli kolem vinic za kterými jsme vjeli na hranici lesa a luk. Zepředu se ozval signál, že naklušeme. Počkala jsem, až Gentleman před námy nakluše a následně jsem stiskla stáhla břišní svaly, objala valáška holeněmi, čímž jsem ho upozornila, že se bude něco dít a následně stiskla holeně a vyklusali jsme. Začala jsem vysedat, nyní na pravou přední a levou zadní. Po zhruba sto metrech jsem zůstala o jednu dobu déle nad sedlem a poté jemně dosedla. Valášek snížil hlavu, ale stále šel hezky od zádě a nespadl na předek. Po zhruba 300 meterech jsme přešli do kroku. Pohlídala jsem si, kdy Oliver s Érosem přejde do kroku, poté jsem zasedla, stuhla v pohybu a grošovaný přešel do kroku. Před námy se objevil krátký, ale prudký kopeček. Opřela jsem se víc do kolen, předklonila se a zvedla zadek ze sedla, aby mu tohle těžší stoupání co nejvíce ulehčila. Hned jak jsme kopeček vystoupali se ozvalo: "Naklušeme!" Jen jsem vykulila oči a povzdechla si. Za sebou jsem uslyšela jak Oliver něco říká Kitty, ale já už se připravila pro vyklusání. Poté co vyklusala Cassie před námy jsem stiskla holeně, zamlaskala a valach radostně vyklusal. "No, teď tě to baví, ale uvidíme za chvíli.." Poznamenala jsem směrem k valachově uchu. Vysedala jsem více dopředu než nahoru, jako vždy. Po asi 100 metrech jsem přesedla a takto jsem poté přesedala pravidelně. Když jsem cítila, že valášek jde více od zadu a začíná mi trošku hnát, zabrnkala jsem prsty na otěž, nechala ho odžvýknout a o zarážku si je zkrátila. Chvilku na to jsem přizvedla pravou otěž, pohrála si s ní a přistavila si ho k pravé ruce. Dbala jsem hlavně na to, aby se správně ohnul, odžvýknul si, uvolnil se a chvilku takto šel. Poté jsem ruce dala zpátky vedle sebe a nechala ho chvilku jít rovně. Počítala jsem stromy okolo nás a když jsem napočítala desátý, přizvedla jsem levou otěž, porhála si s ní mezi prsty. Grošáček si odžvýkl a pěkně se ohnul. "Hodný.." Pochválila jsem ho a chvilku ho nechala zase jít v ohnutí. Poté jsem ho nechala jít rovně a znoovu si přesedla. Zabrnkala jsem prsty na otěž a o zaražku si je opět zkrátila. Chvilku jsme šli zase rovně a já poté začala s valáškem vyjíždět vlnovky od jednoho okraje cesty ke druhému. Měli jsme dost velký rozestup a navíc i ostatní své koně ohýbali a tak jsme nijak nepřekáželi. Udělali jsme si pár vlnovek a pak jsme se vrátili do řady. Opět jsem přesedla a už jsem cítila, že valášek je už mnohem více uvolněný, spokojeně přežvykoval udidlo a já jsem si ještě zkrátila o jednu zarážku otěž. Už mě začínali pobolívat nohy, naštěstí brzy přišel zepředu signál do kroku. Počkala jsem opět až Oliver přejde s Érosem do kroku a poté jsem zasedla, stuhla v pohybu a zároveň stále měla holeně přiložené a jakmile grošáček přešel do kroku jsem ho pobídla, aby se nezačal courat. Zašli jsme hlouběji do lesa a najednou začali otravovat mušky. Ještě že jsem sebe i valáška nastříkala repelentem. Byla jsme ráda, že jsme hlouběji v lese, byl tu chládek a příjemně. "Naklušeme!" Ozvalo se zase. "Bože.." Šeptla jsem a stiskla holeně. Přidržela jsem si valáška sedem a otěžemi aby nevyletěl a pak začala vysedat. Pravidelně jsem přesedala. Netrvalo dlouho a my se dostali na krosou dráhu. Tam jsme se všichni zase zařadili do konvoje a naklusali. Následně jsme všichni nacválali. Zůstala jsem v pracovním sedu a trochu jse msi pohrála s otěžemi. "V klidu myšíí.." Řekla jsem valáškovi a ten na mě natočil uši a zpomalil. "Hodný.." Pochválila jsem ho a následně jsem sledovala kam jedeme. Blížili jsme se ke skoku číslo dva. Přešli jsme do kroku a čekali až na nás příjde rada. Když ho skočila Cassie s Gentlemanem, navedla jsem Callatose na střed překážky. Byla to taková lavička. Takže šířkový skok. Holeně jsem měla stále přiležené na jeho bocích, rouce rovně a nechala jsem otěže prokluzovat mezi prsty aby si valach mohl snížit hlavu. "V kliduuu..." Šeptla jsem, aby tolik nehnal. Zkrátil cvalové skoky a jel kolmo na překážku. Kousek před ní jsem mlaskla, grošovaný se odrazil. Šla jsem s pohybem koně, opírala se o kolenní opěrky, ruce posunovala dopředu po krku. Nad skokem jsem se pomalu narovnala a dívala jsem se dopředu daleko za překážku. Při doskoku jsem se zapřela do vnitřní strany stehen, pánev posunovala pod sebe. Valášek doskočil, já jsem zasedla a po prá cvalových ho zbrzdila do klusu a do kroku. Chodila jsem s valáškem po okolí a poté jsme se zase zařadili do konvoje a pokračovali krokem dál. Po chvíli se však znovu nacválalo. Zvedla jsem se do stehenního sedu a natočila valáška pomocí holení k lesíku na oranici. Byla pokropená aby tolik neprášila, ale kvůli tomu byla zase hlubší. Zůstala jsem ve stehenním sedu a jen hlasem kontrolovala to aby grošovaný nezrychloval. Oranice byla dlouhá. Asi v polovině, najednou valach škobrtl a uskočil do strany. Jelikož jsem byla ve stehenním sedu, rovnováha se mi držela dost blbě. Převážila jsem se doleva, ale stihla jsem se pravou rukou chytit hřívy. Callatos začal trochu panikařit. "Houuu, v kliduuu..." Volala jsem na něj a pískla i když hlas se mi dost klepal. "V klidu hochu." Zaslechla jsem vedle nás hlas Olivera, který s Érosem cválal vedle nás. Chytil Grošáček se podíval na Érose a začal zpomalovat. Já jsem se v tu chvíli natáhla zpátky do sedla a vrátila se do stehenního sedu. "V pohodě Mell?" Zeptal se. "Jo, já jen jsem si nevšimla, že tam CAll může škobrtnout." Odpověděla jsem a navedla valacha zpět do řady. "Tak příště sleduj cestu.." Řekl Oliver a zařadil se zpět za nás. Z oranice jsme zatočili doleva a mířili nahoru po kopci až k opracovišti na krosové dráze. Tam jsme přešli do klusu. Povolila jsem valáškovi otěže a až do výjezdu z krosovky jsme klusali. Následně jsem zasedla, stuhla v pohybu a přešli jsme do kroku. Zahodila jsem otěže a zbytek cesty na Florestu jsme došli v kroku. Na nádvoří jsme seskočili z koní. Strašně mě boleli nohy. Vytáhla jsem třmeny, rozepla nánosník, povolila sedlo a zavedla šimlíka dovnitř.