leana+collen: 2. DEN KURZU CROSS-COUNTRY

Po cestě jsem valáška v kroku naohýbala, střídali jsme krok a klus a tak jsme na krosu už začali klusat na pomysleném obdélníku. Potsupně jsem si valáška trošku posbírala, stále ale tak, aby měl ještě možnost si protáhnout hlavu. Obklusali jsme si dva obdélníky na každou ruku. Poté jsme začali pracovat na velkém kruhu. Vnější holeŇ šla za podbřišník, vnitřní na. Vnitřní ruku jsem trochu přizvedla a odmáčkla, vnější je přiložená na krku. Udělali jsme takhle asi tři kola a pak jsem přesedla a změnila směr, kde jsme tři kruhy znovu zopakovali. Následně jsme na kruhu nacválali do pracovního cvalu a vrátili se na pomyslný obdélník. Nejprve jsem Calla trošku brzdila a cválali jsme pomalu a postupně jsme přidávali rychlost. Na každou ruku vždy jeden obdélník, pak do klusu na jeden kruh na každou ruku a následně cval na kruhu. Grošáček už se zase dostával do té své hnací nálady, takže jsem ho stáhla ze cvalu do klusu. Stuhla jsem v pohybu a vydržela otěž. GRošáček nejprve nechtěl, ale pak přešel do klusu a po chvíli jse mho znovu nacválala. Pracovali jsme na přechodech a ke konci opracka jsem ho nechala pořádně procválat. To jsem už byla ve stehenním sedu a dali jsme si jeden rychlej obdélník.
Když jsem valáška opracovala, dojela jsem k ostatním. Brzy jsme měli opracováno úplně všichni a Jason nám řekl, že se nejprve všichni rozeskáčeme na skoku číslo 17. První půjdou ti, co již mají kurz z loŇska, což jsme byli vlastně všichni, kromě Cass a Jenn. Takže asi pojedeme ve stejném pořadí jako včera a taky že jo. Nejprve nám ale Jason vysvětlit, že jde o šířkový skok, kde trochu zkresluje zkosená stříška. Začala Blood, Clair a po Clair jsem šla tentokrát já s Callem. "Takže Mell, pamatuj, hlavní je, aby na překážku tolik nehnal. Samozdřejmě je důležité se pořádně rozjet, ale né zase tolik. Jinak byste neměli mít problémy.." Řekl Jason a já přikývla. Šli jsme docela daleko od překážky, kde jsme z kroku nacválali na kruhu. V pracovním sedu jsem ho dostala pod kontrolu, pohrála jsem si s otěžemi, abych měla jistotu, že mě vnímá. Udělali jsme si jeden kruh ve cvalu a poté jsem ho stočila z kruhu na překážku. Zůstala jsem v pracovním sedu, kdy jsem mohla lépe korigovat jeho tempo. Holeně přiložené, obě na stejném místě, ruce vedle sebe. Počítala jsem cvalové skoky. NEchala jsem otěže proklouznout mezi prsty, aby si valášek mohl snížit hlavu, což také udělal. Jedno ucho měl natočené na překážku, jedno na mě. "V kliduu. Houu.." Řekla jsem a valášek už zpomalil pouze na hlas. "Dobře.. Šikula, to zvládneš.." Šeptla jsem mu a blížili jsme se k překážce. Tři..., dva..., jedna...TEĎ! Stiskla jsem holeně a jakmile se Calli odrazil, jsem se vyhoupla dopředu a ruce posunovala dopředu po krku. Šla jsem s pohybem a nad skokem jsem se začala pomalu narovnávat. Spatřila jsem, že jsme odskočili moc brzo, takže dám snad doskok výjde. Vyšel jen tak tak. Při doskoku jsem se zapřela do vnitřní strany stehen a pánev posunovala pod sebe. Grošáček doskočil a já jsem zůstala ve stehenním sedu několik cvalových a poté jsem zasedla, stuhla v pohybu a v klusu valáška obrátila. Začala jsem vysedat a dojela k Jasonovi. U něj jsme zastavili. "Víš co bylo špatně?" Zeptal se. Přikývla jsem. "Moc brzo jsme odskočili. Jak jsem se zaměřila na to, aby nehnal, tak jsem to špatně odhadla, protože většinou když ho nestihnu zpomalit, chce to odskočit trošku dřív aby to vyšlo, ale takhle šel dobře a já to blbě odhadla. Asi kdybych mu nedala pobídku, tak by to vyřešil sám a správně." Jason přikývl. "Ano, příště to nech kdyžtak na něm, lépe se naučíš odhadnout čas pobídky do odskoku, protože on je dosti zkušený a umí to odhadnout sám." Šli jsme s CAllem stranou a nechávala jsem ho klusat a chodit na kruhu. KDyž odskákali všichni, šlo se skákat na druhou ruku. To už jsem pouze korigovala tempo, ale odskok jsem nechala na valáškovi a nyní se to povedlo. Následně jsme se mohli přesunout k další překážce což byla 22. Tu jsme skákali včera na lonži. Byl to lehký skok, když se totiž vyskytne chyba, koni se nic nestane, protože nohy proletí křovím. Nejprve šla zase Blood, pak Clair a pak jsem byli na řadě já s Callatoskem. "Tak pojď myšáčku to zvládneme." Řekla jsem a z kroku jsme opět nacválali na kruhu. Pomocí poloviční zádrže jsem ho nechala podsadit se a jít pěkně od zádi a poté jsem ho nasměrovala na skok. Zde nám odskok ulehčovala čtyři břevna u skoku. Nechala jsem otěže proklouznout, valášek si snížil hlavu a pak si "počítal skoky". I já jsem počítala. "Nené!" Řekla jsem, když jsem ucítila valáškovo poskočení a zrychlení. Jako vždy, až moc velké. Nebyl čas ho brzdit. Nechala jsem to vše na něm. Grošák to měl však dosti dobře propočítané a i přes to velké zrychlení se mu povedlo odskočit u bílých břeven. Šla jsem s pohybem koně, ruce posunovala dopředu po krku. Nad skokem jsem se narovnávala a mrkla dolů. Nevím, zda jsem nějak blbě sklonihla hlavu, nebo co jsem vlastně udělala, ale jakmile valášek začal doskakovat, zakolísala jsem a levá otěž mi vyklouzla z ruky. Hned jsem se zapřela do vnitřní strany stehen, chytila se koleny a moje levá ruka se snažila chytit levou otěž. Grošáčka taky dvakrát nepotěšilo, že na jedné straně měl silný kontakt, kdežto na druhé byl volný a tak se semnou při doskoku rozběhl pryč. Konečně jsem otěž chytila. "V kliduuu." Řekla jsem a stuhla v pohybu. Přešli jsme do klusu a doklusali k Jasonovi. Řekl mi totéž co loni Tom. "Vítej zpět.." Zastavila jsem a vyslechla si jeho slova. "PRvní věc: Rozletěl se ti, protože dostal příležitost. Ale ty mu tu příležitost dát nesmíš. Holeně musí být stále přiložené na boku koně, otěže nepovolovat tolik a stále být na pozoru a když už cítíš známku, že chce zrychlit, už mu to utnout v zárodku. Druhá věc: Doskakovat bez otěže je trošku těžké co? Až spolu budeme mít skokovou lekci, zaměříme se na to. Svážeš otěže na krku a budeš skákat s rozpaženejma rukama. No, snad to z druhé ruky bude lepší. Zapamatuj si co jsem ti řekl a může jít na řadu Jennifer." Odjela jsem s valáškem stranou tentokrát o něco dál. Nacválali jsme si na kruhu a zkoušela jsem zkracovat cval, do co nejpomalejšího tempa a zase zrychlovat a zase zpomalovat. Poté jse mmu dala oddych v kroku a byly jsme na řadě. "Tak pojď ty torpédo zlobivý.." Řekla jsem a šli jsme skákat z druhé ruky. Z kroku jsme na kruhu nacválali. "A pojď hop!" Zvolala jsem a zároveň jsem ho přidržela, aby nevyletěl. Zůstala jsem v pracovním sedu a navedla ho na překážku. Holeně přiložené na bocích a dýchají s koněm, otěže malinko nechat proklouznout, né moc a hlídat. Dávala jsem valáškovi najevo, že zrychlovat nebudeme. Byl ale dost tlačivý, takže se snažil zrychlit, ale nepustila jsem ho ani o trošku. "Takhle to bude dobrý..." Řekla jsem a ve svém hlase jsem mu dala najevo klid a také podporu. Před překážkou jsem stiskla holeně a vyhoupla jsem se dopředu a šla s pohybem. Callatos se nyní odrazil opravdu silně a tak jsem se ani nedivila, že máme i malou rezervičku. "Výborně!" Pochválila jsem ho slovně s radostí v hlasem. Při doskoku jsem se zapřela do vnitřní strany stehen a pánev posunovala pod sebe. Po šesti cvalových za překážkou jsem ho zbrzdila do klusu a doklusali jsme zpět. Pohladila jsem ho po krku a natáhla jsem se až dopředu za uši. "Pašáák. Teď si byl skvělý." Jason nás pochválil a my jsme se procházeli okolo. Následně následoval skok číslo 14, což byla vlastně kombinace, takže dva skoky. Každý z nás si vybral jiný druhý skok, tam byla totiž možnost volby. Buď prudší zatáčka a nižší skok, nebo klidnější zatáčka a vyšší skok s křovíčkem. Já budu volit letos vyšší skok s křovím, protože Callatos byl teďka do skoků tlačivější a na méně prudké zatáčce budu přeci jen vícc jístá. Netrvalo dlouho a přišla na nás řada. "Mell, pamatuj, hlavně v klidu, ať se do toho druhého skoku nevrhnete skoro hned po doskoku z prvního skoku." Řekl Jase a já jsem valáška stočila na velký kruh dál od skoků. Na kruhu jsme nacválali a já jse ho poloviční zádrží dostala hezky pod sebe. "Tak pojď, to dáme." Řekla jsem povzbudivě. Najížděli jsme rovně na první skok z kombinace. Valášek šponoval uši na mně a na překážku. Nechala jsem ho trošičku zrychlit, ale jen nepatrně, aby nám to vyšlo mezi skoky a poté už jsem jen hlídala aby nerychlil. První skok jsem s odrazem nechala na něm, protože jsem si tím nebyla jistá a on si to pořešil sám. Následně když se odrazil jsem se vyhoupal do stehenního sedu, ruce posunula trochu dopředu a šla jsem s pohybem. Valášek špatně zvedl zadní nohy a trochu ťuknul do klády. Ještě že měl botičky. Nad skokem jsem se srovnala a dívala se na druhou překážku. Poté jsem se zapřela do vnitřní strany stehen a pánev posunovala pod sebe. Hned jak valášek doskočil, jsem se srovnala do pracovního a připravovala se na druhou překážku. Netrvalo to dlouho a valášek se odrazil, ale jen natolik, aby proletěl nad kamenou částí zíďky a nohy proletěly křovím. Po doskoku jsem ho zpomalila do klusu a vrátili jsme se k Jasonovi. "Ty si ale flákač." Řekla jsem mu. "Příště se neboj si při odrazu na něj mlasknout, budeš mít jistotu, že to neodflákne. Jinak tempo jste zvládli dobře." Řekl Jase a my jsme šli dál aby měla Jennifer prostor pro dvojskok. Z povzdálí jsme dvojci sledovali, ale holky tady neměli žádné problémy. Poté jsme se vydali k dalšímu dvojskoku. Pivní vozy. "Néé.." Řekla jsem a Jennifer se na mě zmateně podívala. "Tuhle kombinaci nesnáším. Loni jsem tu zlomila jednu vlaječku a skáče se to křivě." V tu chvíli se na mě Jason podíval a řekl. "Neskáče se to křivě, najíždí se zešikma." "A co je v tom za rozdíl?" Šeptla jsem a poté nám Jase vysvětlil tuto kombinaci a chtěl aby to Bloodye předvedla. TA s hnědákem skočila kombinaci bravurně, jako by to nic nebylo. Poté šla na řadu Clair a následně já. "Tak pojď Tosku to dáme.." Pohladila jsem ho po pleci a na kruhu jsme nacválali. Zůstala jsem v pracovním sedu, protože tak se mi lépe korigovalo jak tempo tak i to kam jedeme. Navedla jsem valáška trošku doprava, což asi byla chyba, protože jakmile jsme skočili, tak jsem zlomila červenou vlaječku a zahákla se mi do boty. Grošáček doskočil a mířil na druhý skok. TeĎ jsem vlaječku řešit nemohla, takže jsem přizvedla levou otěž, odmáčkla ji a stočila ho, abychom nyní vlaječku nezlomili a povedlo se. Po doskoku jsem ho zbrzdila do klusu a jednu ruku se natáhla pro vlaječku a vzala jsem si jí do ruky a dojela k Jasonovi. Tam jsme zastavili. Vzal si odemně vlaječku a trochu zoufale se na ní podíval. "Vy jste borci.." Řekl a podal vlaječku Nathovi, kterej se nemohl přestat smát. "Navedlas ho trošku blbě, ale to se stane, pak už to na druhym skoku bylo dobrý. Příště si prosím dávej větší pozor. Jennifer pojď skákat." Řekl a já jsem s Callem šla stranou. Valášek byl už hodně spocený, ale už nás čekali jen dva skok. K patnácce jsme došli na volné otěži v kroku a koně si trochu odpočinuli. U skoku patnáct jsme neměli žádné problémy. Poté jsme dojeli k poslednímu skoku dne a to byla cirulárka. Tenhle skok jsem taky neměla dvakrát v oblibě. Nechala jsem Calliho si ho prohlídnout. Ač nebyl koukavý, jistota je jistota. Přitom nás Jason řekl něco o tomhle skoku a začalo se. Jako vždy začala Blood, pak Clair a pak já. "Tak pojď broučku. Hop!" Zvolala jsem s pobídkou holení a na kruhu jsme nacválali a poté jsem ho stočila na kopeček. Lehce jsem se předklonila, ale jen trochu. BLížili jsme se k překážce. STiskla jsem holeně a vyhoupla jsem se dopředu do stehenního sedu. Grošáček se však odrazil o trochu později a já tak byla trochu před pohybem. Callatos doskočil a já jsem mu padla hlavou na krk. Praštila jsem se pořádně do nosu. Už autamaticky jsem se rychle srovnala a zpomalila ho do klusu. Mohla jsem to čekat, vždyť jsem se vyhoupla dopředu moc brzy. "Byla jsi před pohybem, moc brzo si ho pobídla k odskoku, když on ještě dotahoval zadníma nohama. Bylo to do kopečka, nesmíš zapomínat. Příště si na to dej větší pozor." Přikývla jsem a šla stranou. Když jsme měli všichni odskákáno, na zahozené otěži jsme koně vyklusali až k bráně a výjezdu z krosu. Poté jsme přešli do kroku a s koŇmi došli na Florestu.

VKLÁDÁM JEŠTĚ ZA VČEREJŠEK. OMLOUVÁM SE, ALE PSALA JSEM TO UŽ OD SEDMI VEČER, ALE SMAZALO SE MI TO ASI V PŮLCE MÁM HOLT STARÝ POČÍTAČ :// . TAKÉ SE OMLOUVÁM ZA STYL JAK JE TO NAPSANÉ A ZÁROVEŇ TROCHU USEKANÉ, ALE UŽ JSEM VÁŽNĚ DOST UNAVENÁ