Komentáře k článku: Záskoky

jennifer: Záskok – Quinto
Péče
Vzala jsem do rukou tužku a zapsala se tam na tabuli pod Quinta. Kolem mě šla zrovna Cassie. ,,Co máš v plánu?“ Usmála se na mě. ,,Vezmu Quinta do kruhovky a pak bych chtěla na procházku, ale zatím jsem se s nikým nedomluvila.“ Pokrčila jsem rameny. ,,A co kdybych šla s vámi já s hřebcem?“ Podívala se Cass na mě. ,,To by bylo fajn, myslím, ž eby to Quintovi nevadilo, je fajn a na koně nemá takový odpor jako na lidi.“ Usmála jsem se. ,,Tak kdy?“ ,,Za hodinu před stájí?“ Usmála jsem se. ,,Dobře.“ Přikývla dívka a šla pryč. Já napsala ještě procházku s Cassie a šla k boxu nebo spíš do sedlovny a vzala si tam čištění, vodítko dlouhé, tušírku a rozhodla se jít za valáškem. ,,Koho jdeš mučit?“ Dohnal mě blonďák. ,,Quinta, jak jsi s ním pracoval?“ Usmála jsem se. ,,No pár her, opakovali jsme, lonžovali.“ Usmál se na mě. ,,Takže když ho vezmu na napojení a nějak mixnu hry, bude ochotný spolupracovat?“ ,,Kde o to, jak je nakombinuješ, ale mohla bys s ním dát řídící hru, stranová mu jde skvěle, ale ta řídící, nechápal můj pohled, asi jsem nekoukal moc hrozivě.“ ,,To ty ani neumíš.“ Zasmála jsem se a došla k boxu. ,,Quinto, ahoj klukuu.“ Usmála jsem se a pomlaskala. Valášek pofrkal a podíval se přes mříže na nás. Usmála jsem se a vzala nylonku z věšáku a vešla do boxu. ,,A ustup.“ Mlaskla jsem. Vešla jsem dovnitř a šla k němu. Nasadila jsem ohlávku a připla vodítko. Byl po obědě v boxe a já ho jdu zase vytáhnout Uvázala jsem si valáška a všimla si Seba, jak mi nese kyblík a síťku sena. ,,Díky.“ Usmála jsem se. ,,Za málo, alespoň se zabaví.“ ,,Pravda.“ Přikývla jsem a pustila se do čištění. Mluvila jsem na Quinta stále. ,,A hele, když vezmu Quinta k trávě, co kdybych s ním zkusila techniku bloku pak?“ Usmála jsem se. ,,Hele, klidně, když to nebude hned po hře.“ ,,To nebude.“ Usmála jsem se a pohladila valáška. ,,Tak to klidně.“ Přikývl Seb a já dočistila a přepla Quinta na druhé vodítko. Vzala jsem tušírku a šla s valáškem ke kruhovce.
PK – řídící hra – napojení – technika bloku
Vešli jsme s Quintem do kruhovky, sice jsme si spolu museli párkrát ujasnit osobní prostor, který byl Quintovi totálně jedno, jsem ho nakonec zpacifikovala a již spořádaně jsme byli v kruhovce. Zavřela jsem, odepla vodítko a šla na střed. Quinto zkoumal písek. ,,Jdi kruh!“ Houkla jsem, pískla a švihla s tušírkou k mojí noze společně s vodítkem. Ukázala jsem směr, kudy by měl Quinto běžet a natočila se tam ramenem. Quinto vyklusal. Pofrkoval a ublíženě dělal, že je bez kondice ,,Simulante jeden.“ Mlaskla jsem, aby běžel pořádně, šla jsem za ním, sledovala oči a dělala svůj osobní kruh. Když jsem chtěla, aby změnil směr, šla jsem mu do cesty, to jsem udělala hned po chvilce. Quinto frknul a já s úšklebkem jej sledovala. Ukázala jsem na druhou stranu bradou, přehodila si věci do druhé ruky a dělala kolo na druhou ruku. Sledovala jsem valáškovo oko. Pak začal sklánět hlavu a natáčel ke mně boltce. Nevšímala jsem si toho moc, neudělal toho příliš, proto jsem zase změnila směr, chodila dál a sledovala oko. Quinto sklonil hlavu níž, odfrkl si a začal se oblizovat. Usmála jsem se a otočila se, svěsila ramena a dívala se do země. Valáška jsem slyšela pofrknout, pak mě někdo přišel pošimrat na dlaních. Pootočila jsem se, pohladila valáška po krku a šla pomalu po kruhovce, udělala osmičku, sice malou, vlnovku v kruhovce a pak zastavila. Quinto mě následoval a už mě ani nepřecházel. ,,Hodný.“ Podrbala jsem ho, začala jej hladit po celém těle rukama a pak si vzala tušírku a šla před valáška. Zahleděla jsem se přimračeným pohledem na prsa. Quinto mě sledoval, natáhl ke mně hlavu. Ještě víc jsem se zamračila a šla blíž a ukázala tušírkou k prsoum. Nespouštěla jsem zrak z prsou. Quinto přešlápl a udělal nepatrný krok vzad a pak se dorovnal. Ustoupila jsem, pootočila se, schovala tušírku a natáhla ruku k valáškovi. Došel ke mně s frknutím. ,,Hodný.“ Pochválila jsem jej a podrbala po kohoutku. Zopakovala jsem to s ním znovu, aby se naučil, alespoň přiměřeně. Šla jsem k plecím a podívala se na plece velice nazlobeně, zle a sledovala je. Pak jsem ukázala ukazováčkem a sledovala reakce Quinta a dívala se mu stále na plece a ukazovala na ně a udělala k nim krok. Quinto natáhl krk a ustoupil plecí do strany váhavě. ,,Ano,“ pošeptla jsem, ustoupila, sklonila hlavu a pootočila se a ukázala valáškovi dlaň. Quinto za mnou došel. Pohladila jsem ho, pochválila a zkusila to i na druhé straně a chválila jej. ,,Vám to jde.“ Usmál se Seb. ,,Myslíš, že mu to stačilo?“ Pousmála jsem se. ,,Skončete v tom nejlepším.“ Usmál se mladík. Přikývla jsem, usmála se a podrbala valáška. Připla jsem vodítko a šla s ním z kruhovky ven, šli jsme spolu na trávu. Nechala jsem vodítko tak akorát a rozkmitala jsem tušírku u země. Quinto frkl a začal sklánět hlavu. Ovšem tušírka jej majzla přes čumák. Quinto pofrkal, samosebou jsem mu udělala odznáček nebojím se biče, proto nijak neuskočil. ,,Ne!“ Nezapomněla jsem říct, když dostal ránu. Stále jsem kmitala tušírkou dole a sledovala Quinta. Nic nedělal, jen tak stál a pak si zase hlavu sklonil. ,,Ne!“ Řekla jsem při uhození ohradníku. Valášek pofrkal. Zopakovalo se to dvakrát. Pak už Quinto stál a nic nedělal, jen na mě díval. Usmála jsem se, dala tušírku za záda a nechala vodítko proklouznout mezi prsty a řekla ,,Volno!“ Valášek frknul a podíval se na mě. ,,Volno,“ zopakovala jsem a valášek sklonil hlavu a začal se pást. Po chvilce jsem zvedla mu hlavu a šli jsme.
Péče po PK
Došla jsem s Quintem z trávy k jeho boxu. Podrbala jsem valáška a zatim zavřela do boxu a šla do sedlovny. ,,On někdo přehodil štajgry?" Pozdvihla jsem obočí. Šel kolem Sebastian. ,,Co pak? Koukáš tak vraždivě." Zasmál se blonďák. ,,Neni tu štajgr." Ukázala jsem na háčky, kde bývaly. ,,Jooo počkej..." Seb se odmlčel a šel do zadní části a donesl asi sedm štajgrů a rozvěsil je a jeden mi dal. ,,Díky, jsi zlato." Objala jsem ho a vzala si štajgr. Vyrazila jsem nejprve i se štajgrem najít Sue. ,,Tetí, jdeme s Quintem ven. Jde s námi Cass s hřebcem." Přistihla jsem trenérku s dívkou, která držela Dariuse. ,,Jennifer, dobře jen ho vem. Vraťte se brzo." ,,Jasně, jinak jsem Jennifer a jezdím Galaxii, ale nebudu vás zdržovat." Usmála jsem se na dívku. ,,Ahoj, Meave." Usmála se. ,,Hodně štěstí. Musím letět, ať Cass nečeká, zatím." Usmála jsem se. Šla jsem zpět za Quintem a vyvedla jej znovu před box. Vzala jsem z věšáku provazovku a nasadila ji Quintovi místo nylonovky. Podrbala jsem ho a dala na mříž míč. Nasadila jsem kamašky a botky a to po kontrole kopyt. Pak jsem přečistila srst a vyčesala žíně. Zapletla jsem copánky a dala Quintovi deku. Vzala jsem štajgr. ,,Tak hami mňami." Pomlaskla jsem. Quinto frkl a vzal si část štajgru do huby. ,,Hodný." Usmála jsem se a zkontrolovala posazení. ,,Super, jdeme." Usmála jsem se.
Procházka
Došla jsem s valáškem před stáj. ,,Snad Cassie vzala ovladač." Ušklíbla jsem se a pohladila valáška. Chtěl se začít pást. ,,Ne!" Řekla jsem rázně a u země rozkmitala tušírku. Quinto zvedl hned hlavu a frkl. ,,Hodný." Usmála jsem se. ,,Jsme tu." Usmála se Cassie. ,,Ráda tě vidim, máš čip?" ,,Naštěstí jo." Zasmála se dívka. Hřebec natáhl hlavu ke Quintovi, který nejprve nervózně přešlápl. ,,Klid chlapče." Pohladila jsem jeho i Gentyho. Valášek zvědavě taky natáhl hlavu a přišel blíž. ,,Celkem rychlé seznámení." Pousmála jsem se a pohladila ho. ,,To jo, tak jdem. Máme jít za váma?" ,,Ne ne, zatím první chodíme jen domů." Usmála jsem se. Kamarádka přikývla a šla k zadní bráně. Vyšli jsme hned za nima. Valášek zatím prostor osobní dodržoval. Párkrát jsem na něj za chůze promluvila a podrbala po krku. Quinto sklonil hlavu a chvilkama pofrkával. Cass otevřela bránu a prošli jsme. Valášek zbystřil a vyšel ještě víc energičtěji. ,,Ne." Podívala jsem se na palomina vražedně ten jen stříhl ouškem, proto jsem udělala ohradník volnou rukou, kde jsem měla jen konec vodítka a tušírku, tou jsem ohradník udělala a Quinto se nechal dvakrát majznout a pak opravdu zpomalil. ,,Hodný." Pohladila jsem jej za dobrý čin a nechala ohradník zase volně v levé ruce. ,,Kam chceš jít?" Podívala se Cass na mě. ,,Uděláme jen klasický okruh, jestli chceš k vodě můžem, nebo jen na louku, je mi to celkem jedno." Usmála jsem se. ,,Dobře, tak někam zkrátka půjdem." Zasmála se dívka a já přikývla. Quinto oklepal se oklepal za chůze a já se ušklíbla. Vedla jsem jej a byla pozorná a měla oči na stopkách, potřebovala jsem vědět, jestli tu někde kolem nás není rušivý element. Quinto šel pěkně a zatím se mu vedlo, navíc bylo poznat, že se s ním opravdu pracovalo a po chvilce v kruhovce, kterou jsme měli na začátku, se celkem poklidnil a chová se vzorově. Možná je bez kondice a napojení jej utahalo ,,Tady půjdem doprava a budem na louce.“ Usmála se na mě Cassie. ,,Super.“ Přikývla jsem. ,,Ale že je dnes tak pěkně, škoda že tak nebude napořád, ikdyž je furt zima.“ Ušklíbla jsem se a zachumlala se po krk do vesty. ,,Zima? Je tak akorát!“ Zasmála se Cassie. ,,Výraz tak akorát ve Španělsku jsem říkala, když bylo dvacet stupňů.“ Zasmála jsem se a pohladila Quinta po krku, ten natáhl hlavu a já se ušklíbla. ,,Hé dvacet… No jo, ty tropičáku, kolik je pro tebe maximum?“ Zasmála se dívka. ,,Hmm, k padesátce, pak začínám umírat vedrem.“ Zasmála jsem se a projela valáškovi ve hřívě, nebo spíš jsem si pohrála s jedním copánkem Zůstal zapletený a já se pousmála. Quino sklonil hlavu a zastavil. ,,Hej, jdeme.“ Pomlaskla jsem. Valášek však zarytě stál a zíral před nás. ,,Ale nono, nic tam není.“ Povzdychla jsem si a houkla na Cassie. ,,Cassie, my vás dojdem, máme problém.“ Pousmála jsem se. Dívka s hřebcem však zastavila u trsu trávy. ,,Si ten problém vyřešte.“ Zasmála se. Postavila jsem si Quinta vodorovně přes cestu. ,,Tak a ustupujem.“ Ušklíbla jsem se, pohladila po boku a začala vyvíjet tlak. ,,Ustupuj, ustupuj.“ Mlaskala jsem, dokud jsem nepřestala s tlakem, chtěla jsem, aby ustupoval, jak řekl Sebastian, stranová hra mu šla. Udělali jsme přestávku, pochválila jsem ho a pohladila na místě tlaku. Pak jsme pokračovali dál s pauzami. Jen jsem hlídala plec a záď, chvilkama jsem ji rovnala a pak valáška zastavila, když jsme byli u Cassie. ,,Hodný.“ Podrbala jsem ho. ,,Co tam bylo za problém?“ ,,Asi se bál toho dubu, nebo já nevím.“ Zasmála jsem se a Quinta podrbala. ,,Kdo ví.“ Poušklíbla se kamarádka a šli jsme dál. S Cassie jsme si povídali a došli na louku. Quinta jsem sledovala a udělala mu blok. Zatím nic nedělal, koukal na mě. Usmála jsem se. Přestala jsem s blokem, udělala krok vzad, nechala polovičně spadnout vodítko. ,,Volno.“ Udělala jsem potichý pohvízdnutí. Valášek frkl a sklonil hlavu k trávě a začal se pást. ,,Hodný kluk.“ Usmála jsem se, pohladila valáška po hřbetu a šla kousek ke Cassie a hřebci, co byli kousek od nás. ,,Ale jsem ráda, že tu v Čechách nejsou teploty zas tolik pod nulou, kdybychom se tenkrát stěhovali do Finska třeba, asi zhebnu hned.“ Zasmála jsem se a pohladila valáška. ,,Hech, jsem ráda, že jste šli sem a hlavně že ty jsi šla sem!“ Ušklíbla se dívka. ,,Noo, všechno byla jedna velká náhoda.“ Usmála jsem se a podívala se na Quinta. Vytáhla jsem mobil a vyfotila jsem jej. Pak jsem vyfotila Cassie s hřebcem a nakonec nás Cass vyblejskla s Quintem a nakonec jsme si dali hromadné selfie, kdy jsem musela jít trochu dál, abychom se vešli všici čtyři do fotky ,,Quinto.“ Pomlaskla jsem po chvilce. Valášek zvedl zvědavě hlavu a podíval se na mě jeho malými kukadly. Podívala jsem se ostře na prsa Quinta, velice hrozivě a zamračila se. Ukázala jsem na jedno místo a valášek natáhl ke mně hlavu, pak ji zvedl a frkl si, když jsem nehnula ani brvou. Pak jsem udělala krok vpřed a stále se koukala na prsa. Quinto frkl a couvl. Sklopila jsem zrak, ustoupila a pootočila se. Valášek došel. ,,Hodný kluk.“ Usmála jsem se a pohladila jej po krku. ,,Pracuje už se s ním líp, že?“ Pousmála se Cassie na mě. ,,Jo, už to s ním jde parádně.“ Usmála jsem se a pohladila valáška. ,,Sice se s ním musí opravdu stále pracovat, jsem zvědavá, až půjde pod sedlo.“ Ušklíbla jsem se, pohladila Quinta po krku a nechala ho ustoupit předkem a pochválila. ,,Půjdeme?“ Usmála se na mne Cassie. ,,Můžeme.“ Přikývla jsem. ,,Půjdeme vedle vás, kousek dál, ale prostě aby před sebou neviděl koně.“ Fialka přikývla a vyšly jsme na cestu domů. Quinto zastříhnul boltcem směrem k hřebci, který šel kousek od něj a skoro vedle něho. Dneska nešel zbrkle, jako při naši první procházce, sice jsem mu musela ještě jasně ujasnit, že mě nebude předbíhat a ani na cestě domu nebude pospíchat, ikdyž je první. Schválně jsem s ním udělala přes cestu kolo a to pomalu zmenšovala a pak po zastavení, zacouvání, jsme se zase rozešli. Podrbala jsem valáška a pomalu jsme zase došli Cassie a hřebce. ,,Doufám, že jsme vám nějak nezkazili plány.“ Pousmála jsem se na kamarádku. ,,Né, vůbec.“ Usmála se na mě a otevřela bránu, když jsme byli u Floresty. Prošli jsme a šli ke stáji, kde jsme mávly Sue a šly s koňmi k jejich boxům.
Péče po procházce
Došla jsem s valáškem k boxu, podrbala jej a přivázala. Sundala jsem štajgr, deku, kamaše a botky. Pak jsem rozpletla hřívu a rozčesala mu hřívu a ocas. Zkontrolovala jsem nohy, přečistila jej a šla jsem s ním do mycáku, abych mu mohla otřít hubu, oči a nozdry a pak jej zavedla do boxu. Podrbala jsem valáška a šla odnést věci a uklidit je na jejich místa, štajgr jsem opláchla a šla za hnědkou.

jennifer: Záskok – Quinto
Péče
Šla jsem k nástěnce se záskoky. Zaslechla jsem, že Nota s Úplňkem budou mít jezdkyně a navíc Kometa jezdkyni má, takže jediný dva volný koně v záskoku jsou Quinto a Tarot… Zahleděla jsem se více a všimla si, že Meave přidala Dariuse. ,,Hmm…třeba příště.“ Ušklíbla jsem se a vzala tužku. Sebevědomitě jsem se zapsala ke Quintovi, protože my dva se známe nějaký ten pátek už, dnes uděláme opáčko, než se zase posuneme dál. Šla jsem do sedlovny a připravila si parelku, čištění, vodítko a bandážky. Šla jsem k valáškovu voxu, který ovšem byl prázdný. ,,Jennifer, Sebastian mi řekl, že chceš pytel s ovšem, ale před chvilkou musel jet ven na Impulsovi, aby ho konečně někdo protáhl a jel s ním Jason na Shakepearovi.“ Objevil se u mě Nath. ,,É jo, beru Quinta, tak ho chci zase polonžovat s tím pytlem v sedle, sakra jsem zapomněla na sedlo a uzdečku.“ Zasmála jsem se. ,,Tak já ti to sem přinesu a ty dojdi pro valacha, ano?“ ,,Dobře, díky.“ Usmála jsem se a vzala jen vodítko. Jen s ním jsem došla k výběhům u Zelené louky a viděla tam dva haflingy. Jeden byl Quinto a ta druhá Kokoska. ,,Quinto!“ Pískla jsem a všimla si, jak jeden z těch dvou zvedl hlavu. Ušklíbla jsem se. ,,Čauky kluku.“ Šla jsem k valáškovi, byl to opravdu on, Kokoska totiž neměla na všech čtyřech nohou bílé spěnky, měla jen dva odznaky, kdežto Quinto měl čtyři bílé ponožky. Frkl mi na pozdrav a já k němu došla. ,,Čauky, jak je, snad dobře, pojď, půjdeme spolu.“ Usmála jsem se, podrbala valáška a připla vodítko k jeho ohlávce. Mlaskla jsem a vyšli jsme společně k brance, kde jsem ho zastavila, otevřela branku, nechala jej vyjít a zavřela za námi. Valášek šel dnes poklidně, byla na něm vidět ta práce, která se na něm podepsala dost slibně. ,,A couvej, dodržuj osobní prostor, jsi zapomněl?“ Zastavila jsem valáška a nechala jej, aby zacouval pár kroků dozadu a pak se s ním zase rozešla. Quinto si tohle už zapamatoval a šel klidně. Trklo mě, že jsem ještě nepřipravila ani lonžovací bič. Došli jsme k boxu, kde stál lísteček s přesným časem, kdy Nath přijde do haly. Dokonce tu kromě sedla byl i bič. ,,Jé ten je hodnej.“ Usmála jsem se a secvakla Quinta do oboustranného vazáku a přinesla mu síť se senem, aby se zabavil a ještě kbelík vody. Vzala jsem si čištění a začala pečlivě valáškovu srst čistit. Vyválel se, takže to šlo docela ztěžka a musela jsem zabírat pořádně, takže jsem si na hřbet, záď a břicho vzala na pomoc kovové hřbílko a pak i rejžák. Pečlivě jsem musela přejíždět po celé srsti a nakonec to gumovým hřbílkem zdokonalila. Urovnala jsem to měkkým kartáčem, kdy jsem projela i hlavu a pak zase pěkně celý tělo. Oklepala jsem kartáče a vzala kopyťák. Vybrala jsem z kopyt nabrané nečistoty, byl tam i kamínek, musí to všechno ven. Když jsem měla konečně kopyta, mohla jsem hřebenem pročesat hustou hřívu s ocasem. ,,Vy haflingové máte toho moc, tebe bych brala mít na hubertu, z té hřívy a ocasu by se dalo dělat věcí, ale hnědka by mě pak neměla ráda.“ Zasmála jsem se, pohladila valáška a začala na nohy namotávat bandážky. Pak jsem ho nasedlala, kdy rochu jen odfrkl. ,,Ano, zase sedlo.“ Usmála jsem se, pohladila ho a nechala holé sedlo na hřbetě koně jen s dečkami. Pak jsem nasadila provazovku, na ni uzdečku bez otěží. ,,Hami.“ Usmála jsem se, kdy valášek udidlo vzal vcelku v pohodě. ,,Hodný.“ Pohladila jsem ho, vzala bič, připla k provazovce lonžku a šla s valáškem k hale.
Lonž s vybavením + pytlem ovsa
,,Dveře!“ Zavolala jsem. ,,Můžete.“ Ozvalo se zevnitř. Otevřela jsem dveře a nechala valáška vejít dovnitř, já za námi zavřela a podívala se, kdo tu je. Byl to jen Nath, který seděl na pytli a čekal na nás. ,,Snad nečekáš dlouho, ale Quinto byl dnes čuně.“ Usmála jsem se. ,,V pohodě, tak ho rozhýbej, ať ho taky jednou vidím při práci.“ Usmál se mladík a já přikývla. Vzala jsem si Quinta do zadní části haly, dopla podbřišák a poslala Quinta na konec lonže, tedy na velký kruh kolem sebe. Lonžovací bič jsem si dala do levé ruky, jelikož valášek šel na pravou. Bič respektoval a nebál se ho a to díky dovednosti, kterou jsme si splnili hodně hodně dávno. ,,A jdi líp!“ Mlaskla jsem a houpla bičem k zádi. Quinto frkl a pěkně se zakulatil a šel parádně. ,,Chodí pěkně.“ Usmál se Nath. ,,Ale prdí na to, jít dobře.“ Usmála jsem se a sledovala valáška, jak jde kolem mě na kruhu. Nechala jsem ho ujít ještě tři kola. ,,Pojď Quinto..“ Pomlaskla jsem a schovala bič za záda. Valášek ke mně vyrazil a já pomalu smotala lonž a pohladila ho, poslala na druhou ruku, přendala si lonž a bič si přendala za zády. Quinto si vykračoval, jen jsem ho znovu trochu popohnala, ale pak už nebylo třeba. Valášek šel pěkně přes záda a já se usmívala blaženě. ,,A kluuus.“ Mlaskla jsem po chvilce a houpla bičem, podržela jsem ho za zádí, než Quinto půjde tak, jak má a pak ho zase oddálila. ,,Hodný kluk.“ Usmála jsem se a sledovala ho, chodila svůj vlastní kruh. ,,Ty jsi s ním zkoušel něco?“ Ozvala jsem se na Natha, který seděl na tribuně. ,,Nene, měl jsem svých starostí dost s mým koněm a pak tady ještě pomáhat.“ Představila jsem si úsměv. ,,Toť pravda.“ Usmála jsem se a nechala Quinta přejít po dvou kolech do kroku. Zavolala jsem si ho k sobě, pohladila a vyslala na druhou ruku. Valášek si odfrkl a sklonil hlavu níž. Usmála jsem se a mlaskla, aby se zlepšil a sledovala ho dál. ,,A krook.“ Pousmáála jsem se, nechala valáška chvilku v kroku a pak si ho zavolala k sobě a vyslala na druhou ruku. Ještě si musíme prozkoušet přechody, aby mohl chvilku cválat, aby se ocválal a pak přijde závaží. Nejprve jsem ho nechala kolo jít v kroku, sledovala jsem ho, jak si počíná, šel klidně a vyrovnaně. Usmála jsem se. ,,KLUuuus.“ Mlaskla jsem dlouze a valášek naklusal pěkně svižně. ,,Tak hodný kluk….krook.“ Ozvala jsem se po kole v klusu a chtěla, aby se zase pěkně dostal do kroku, nyní jsem ho vybídla ke klusu již po půl kole kroku, aby se to trochu prostřídalo a Quinto si nemusel zvykat jen, že bude dělat jedny a ty samé povely často, takto jsem to udělala i tento týden s Galaxií. Quinto vyklusal pěkně, proto jsem ho nechala chvilku v klusu, viděla jsem, jak se pomalu podsazuje. Usmála jsem se, nechala přejít do kroku a zavolala sobě. Pohladila jsem ho, nechala jít na druhou ruku a i tady zopakovala úplně ty samé přechody jako na druhou ruku. Quinto frkal, měl malou kondici a byl to teda pěkný špek Ještě že to sedlo šlo zapnout. ,,A krook.“ Ztišila jsem valáška, který poklidně přešel do kroku a pak ho nechala i zastavit. ,,A kluuus!“ Mlaskla jsem, blížila se bičem k zádi a valášek vyklusal hned. ,,Hoodnýý.“ Usmála jsem se a chválila ho alespoň na dálku. Quinto šlapal výtečně, už se podsadil a práce zadních nohou byla skvěle vidět. Pochválila jsem valáška a nechala ho nacválat. Zafrkal a vycválal hned energicky, možná až moc. ,,Ššššššššššššš.“ Ztišila jsem ho do kroku a pak nechala zase vyklusat. ,,A klidně hop!“ Mlaskla jsem a tentokrát Quinto už šel pěkně po kruhu, s hlavou vpřed a nehnal. ,,Šikovný.“ Usmála jsem se a chválila valáška. Nechala jsem ho ocválat dva kruhy a pak nechala přejít do klusu, vyklusat a nakonec krok. Chválila jsem ho a nechala přejít do kroku. ,,Hodný kluk.“ Usmála jsem se, nechala ho vydýchat a zavolala k sobě. Přišel, já jej podrbala a vyslala na druhou ruku, aby si ocválal i na ni. Jen jsme nejprve znovu zopakovali přechod krok-klus-krok-klus, aby byl Quinto opravdu podsazený a mohla jsem ho nechat na písknutí, větší razantní došlápnutí nohou v mém soukromém kroužku, slovo a na bič nacválat. Bič jsem samosebou jen přiblížila k zádi a valášek sebevědomitě pěkně cválal po kruhu. Pochválila jsem ho za jeho počin a usmála se a sledujíc nechala ocválat jen dva kruhy. To už se Nath chystal. Nechala jsem Quinta přejít do klusu, pěkně aby vyklusal, neloudal se, šel pěkně přes záda a v zrcadle i v mých očích vypadal krásně. ,,A krook.“ Nechala jsem ho přejít a pak zavolala k sobě a pochválila jej. Nath přinesl pytel i s úchyty a já Quinta případně chtěla uklidnit, dnes to však proběhlo všechno v pohodě. Zavázali jsme pytel a já vyslala palomina na kruh, jen na ten menší, aby se okrokoval a vzpomněl si, jaké to je, mít na hřbetě pytel s ovšem, který ani nemůže sníst Valášek si odfrkl, sklonil hlavu a šel klidně. ,,Pašáák.“ Chválila jsem s úsměvem. ,,Jak dlouho a často jste to spolu trénovali?“ Usmál se Nath. ,,Já ti nevím, má to závvaží buď po čtvrté nebo po páté, už si to nepamatuju.“ Zazubila jsem se. ,,Aha, alespoň si na to zvykne.“ Usmál se mladík a já přikývla. Sledovala jsem valáška, dneska ho klusat už nenechám. Pak jsem Quinta zavolala za sebou a nechala jít na druhou ruku ještě dvě kola a nakonec jsme skončili úplně v tom nnejlepším. Quinto dostal pochvalu, kus tvrdého pečiva a šla jsem s ním i Nathem ven. ,,Děkuju za pomoc.“ Usmála jsem se na trenéra, ten jn mávl rukou a já s úsměvem šla k boxu valáška. Odstrojila jsem ho, dala nylonovku a nechala v boxe, aby se trochu ohřál. Ještě jsem ho vyčistila a šla poklidit věci. Donesla jsem Quintovi vodu a po obědě ho stihla ještě odvést ven

cassie: DEKAMERON

Prohlížela jsem si nástěnku a snažila se z ní vykoumat, koho si teda vezmu místo Galaxie. Quinto, Perla, Lady a Sezam. Spíše jsem chtěla ven, tudíž by šel Sezam. Výchovný terén. Přesto jsem se nedokázala rozmyslet, až jsem uhnula jedné studentce. Nahlížela taky na nástěnku. K nástěnce také po chvíli přišla Blood, nahlédla na nástěnku.
,, Jdeš někoho vytáhnout?“ zeptala jsem se jí, kdy zavrtěla hlavou.
,, Naopak, nemám čas a potřebovala bych, aby někdo hnědého vzal,“ usmála se rudovláska. ,, Nechtěla bys ho vzít? Pokud tedy nebereš už jiného koně,“ navrhla mi Bloodye. Myslím, že bude dobrá zkušenost si sednout na Dekamerona. Takovou povahu jsem ještě nejezdila, bude to asi více práce a budu si ho muset vybojovat, možná se mi to, ani nepodaří, ale chci to zkusit.
,, Zatím jsem si nevybrala, takže ho vezmu, nevadí, když s ním půjdu do terénu?“ zeptala jsem se, kdy Blood zavrtěl hlavou a dala mi instrukce, kdyby byl nějaký problém a dala mi klíč od jeho výbavy.
,, Tak hodně štěstí, kdyby se něco dělo volej na mobil a děkuji,“ usmála se dívka. Měla toho moc. Mávla jsem jí a usmála se. Došla jsem si pro něj do výběhu. Divil se, že jde pro něj někdo jiný než Bloodye a pozorně si mě prohlížel. Jakmile jsem vešla do výběhu a rozešla se k němu, už se šklebil. Na ty jeho úšklebky jsem byla také upozorněna. Šklebí se, ale nekouše.
,, Hezky se šklebíš,“ řekla jsem mu a usmála se. Zavedla ho do jeho boxu, kde musel chvíli vydržet. Rozešla se do sedlovny, kde vlezla do Blood skříňky a vytáhla si všechny potřebné věci na přípravu valacha do terénu. Uzdečku, sedlo a chrániče společně s bederní dekou. Čištění a helmu si vzala od sebe a to vše nesla k boxu, kde sídlil valach. Věci dala před box a valacha si v boxe raději uvázala. Hřebce jsem hřebelcovala i bez uvázání – pokud neměl svůj den a nechtěl stát na místě. Dekameron mě sledoval, opět se zašklebil. Je to kůň, který potřebuje svůj klid a prostor. Je těžší se k němu dostat, ale s Blood má jistě dobrý vztah, neboť si s ním dala práci a strávila s ním více času než já s Gentlemanem. Očekávat, že se ke mně bude chovat stejně jako k ní, by bylo dost hloupé a takhle to nefunguje. Uvázala jsem si ho a vzala si čištění, abych ho vyhřebelcovala. Postupovala pomalu, opatrně s ohledem na hnědáka, který mě tak moc neznal. Zbavila jsem jeho srsti bláta a všech nečistot z výběhu. Vzala jsem kbelík a dala mu napít před jízdou do terénu. Dekameron se napil, poté jsem ho začala chystat, takže nejdříve jeho sedlo s dečkou. Sedlo vzala endurační na ven, poté botičky a chrániče. Nemám ponětí, kam s ním pojedu a má trasa nebude předem plánovaná jako obvykle, ale nechám to na mých rozhodnutí právě v tu chvíli. Poté uzdečku, kde jsem se trochu zdržela, nýbrž se opět začal šklebit a očividně se mu to nelíbilo. S přemlouváním jsem nakonec dosáhla svého a hnědák byl připraven vyjet se mnou ven. Malou tašku si dala za sedlo, kde měla mobil, kdyby se něco dělo a také provázek. Zkontrolovala jsem, jestli mám vše, helmu jsem si upravila na hlavě a vyvedla Dekamerona před stáj, kde jsem upravila délku třmenů tak akorát na mě s tím, že to budu muset potom dát zpátky a ještě je dala nahoru, nýbrž jsem šla za Sue, aby mi dala čip a oznámit jí, že jedeme ven s Dekem, kdy přikývla a řekla mi, ať jsem opatrná, jako vždy. Až poté stáhla třmeny, dotáhla podbřišník a vyhoupla se do sedla valacha. Okamžitě zpozorněl, moc dobře poznal, že na něm nesedí Blood, ale někdo jiný. Třmeny seděly, nadechla jsem se a zaujala základní sed. Stiskla jsem holeně, Dekameron zaváhal, ale když jsem mlaskla a stiskla více holeně, rozešel se krokem směrem k zadní bráně, kam jsem ho nasměrovala. Už z prvního kroku jsem poznala, že valach je pěkný živel, ale na jednu stranu jsem byla ráda, že je dopředný. Sedělo se na něm jinak, než jsem byla zvyklá na mém hnědákovi, ale na to si zvyknu. Otěže nechala volné, aby si protáhl krk dolů a dopředu, a postupně se vyklenul hřbet, který bude pružný a jak pro něj tak pro mě bude jízda příjemná. Měla jsem pořád kontakt v hubě a byla pozorná, neboť nevěděla, co mám od něj čekat. Otevřela jsem bránu a vyjeli jsme z areálu přímo na cestu k lesu. Ohýbala si ho za pomocí pomůcek, reagoval na ně dobře, ačkoliv tam bylo pořád váhání a rozmýšlení, jestli to má udělat. Jeho energii pod sebou jsem skoro cítila, kráčel svižně kupředu a pozornost věnoval spíše svému okolí než mě. To jsem chtěla napravit, použila jsem pomůcky, abych s ním přejela na druhou polovinu cesty, Dekameron po chvilce reagoval, prostě jsem ho zaměstnala a něco po něm požadovala, abych mu ukázala, že já na něm sedí a mě má vnímat a soustředit se na mě. Myslím, že to bude v pořádku, dokud se mu nebude něco líbit, potom to bude už horší. Houpavý pocit, že je všechno ok. Venku byla zima. Měla jsem na hlavě ještě čelenku, která mi chránila uši, rukavice, které příjemně hřáli, a mohla jsem s nimi držet bezpečně otěže. Horší byl můj nos. Za chvíli bude červený jako rajčátko, ale co. Rozhlédla jsem se kolem, zajeli jsme po chvilce s valachem do lesa, kde byla ještě větší zima a docela tma. Bylo to takové zvláštní. Já byla v očekávání, kdy se valachovi nebude něco líbit a trochu se s ním budu dohadovat a on pode mnou váhal, co vlastně udělá. Možná poznal, že nejsem až tak nezkušená a něco umím. Cesta byla celkem úzká, jeli jsme v jedné vyježděné straně, nejspíše od traktorů. Uvolnil se mi v kroku, proto jsem šla vyzkoušet klus. Stiskla jsem holeně, Dekameron se chtěl nejspíše proběhnout, vyrazil dopředu. Myslel si špatně, že mu tohle u mě projde. Přešla jsem s ním do kroku, tedy chtěla jsem, jenže jemu se to nelíbilo. Uši dozadu a hezky mi hodil zadky, kdy jsem to možná trochu nečekala, přepadla jsem lehce dopředu, zachytila se jeho hřívy a zapřela se rukama, kdy dosedla zpátky do sedla.
,, Takhle by to nešlo chlapče,“ řekla jsem mu, když se srovnala, zatím co klusal, znova jsem ho zkusila zpomalit do kroku, přešel do kroku, i když se u toho netvářil moc spokojeně a nejspíše jsem ho hodně naštvala. Znova jsem s ním zkusila přejít do klusu, povedlo se, alespoň lépe, než jsem čekala a na volnější otěži s ním klusala v lese po cestě, která byla bezpečná. Odlehčovala mu záda vysedáváním, pracovní klus v terénu jsem využívala jen zřídka, jen při zádržích, a když jsme si chtěli s hřebcem i venku trochu zkusit něco z jízdárenských věcí. Po době, kdy se uvolnil v klusu a my kličkovali v lese po lesní cestě, jenž nás vedla spíše do hloubky lesa, jsem s ním opět zpomalila do kroku, neobešlo se to bez menšího protestů a chvíli jsem myslela, že mi znova vyhodí, naštěstí si to rozmyslel a s přidupnutím přešel do kroku. Asi nebyl už trochu déle někde a měl rád rychlejší tempo. Vjela jsem s ním do lesa mezi stromy, kde kolem nich kličkovala, abych ho trochu naohýbala a zjistila, jak moc mě vnímá. Samozřejmě jsem ho chválila za každou věc, kterou udělal správně a kdykoliv vyhovil mým požadavkům. Udělali jsme si v lese menší slalom a zkrátili si cestu směrem k louce. Hnědák byl uvolněný, šel pěkně odzadu, i když jsem počítala i s tím, že si mi lehne do otěží a nebo mě bude brát za ruku, ale na to jsem měla instrukce od Blood, pobídla jsem si ho do klusu a vyjeli jsme na louce, kde ho ohnula na cestu směrem do leva podél lesa. Nabídl mi přilnutí, já si pobrala otěže, zkrátila je velmi opatrně a pochválila ho. Odfrkl si a přežvýkl si, když si potřeboval nejspíše protáhnout svaly v hubě. Nadechla jsem se, zatím co jsem vysedávala a zasedla do pracovního a přes poloviční zádrž pobídla valacha do cvalu. Poloviční zádrží jsem si chtěla zajistit, že zůstane lehký na předku, vezmu ho lépe na pomůcky a celkově ho připravím na další úkon. Naskočil do cvalu a já se zvedla ve třmenech. Ze začátku to vypadalo dobře, až si řekl, že mě přece jen vyzkouší a bude dělat problémy. Cval se mu hodně líbil, jeho chody bylo přímo úžasné, i když jsem slyšela, že se hnědý zase nasvaluje, díky tomu, že déle stál. Bral mi najednou za ruku, cítila jsem to, jak jde proti udidlu, hezky tahem dopředu a jak jsem očekávala, přes zádrž jsem ho neubrzdila, prostě cválal si vpřed bez toho, aniž by reagoval na to, že ho chci zpomalit. Nadechla jsem se a uklidnila se. Opakovala si v hlavě Blood rady a zvedla se znova do stehenního.
,, No co se dá dělat,“ zamumlala jsem si. Ohnula jsem si ho na pravou stranu – natočila ramena v požadovaném směru, vnější otěž přiložila k jeho krku, vnitřní holení vytvořila jemný tlak a vnitřní otěž posunula do strany, trvala jsem na svém a valach se ohnul do kruhu, tím mi zpomalil, brnkala do otěží a pohrávala si s ní, tak dlouho, dokud nepovolil v hubě a nešel proti udidlu, byl to zdlouhavý proces a on držel do poslední chvíle, ale já byla taky dost trpělivá a nenechala jsem se, vybojovala jsem si ho, ačkoliv jsem myslela, že tohle nepřežiji, ale povedlo se. Ještě si znova vyhodil zadními, alespoň na prostest a já se opět zapřela o krk rukama a vyrovnala to. ,, To tě, ale štvu, ty mi dáváš zabrat,“ zamumlala jsem, když na louce strávili více času než jsem předpokládala a kroužili jsme kolem jako supi, dokud nepovolil. ,, Tak zklidnili jsme se, můžeme jet dál?“ zeptala se ho, jako by mi měl odpovědět, pobídla si ho do kroku a vyjeli jsme znova po cestě na louce, hezky v kroku a poté s ním zase naklusala. Poloviční zádrž a stisknout holeně poté, co zasednu zpátky do sedu. Naklusal a já vysedala, bylo to teď do mírného kopce, kdy jsme se drželi pořád na louce. To byl trochu problém, protože měl jít tendence jít dopřed a louka byla lákadlo pro rychlejší tempo, po klusu znova do kroku a zajet do lesa. Zkontrolovala jsem si čas na hodinkách. Vyjedeme asi na kopec a vezme to zpátky na Florestu. Valach pofrkával, díval se kolem. Tohle bylo něco jiného. S hnědákem jsem nebyla až tak ve střehu, nemusela jsem si hlídat, co udělá a měla jsem ho přečteného, takže jsem věděla, co od něj čekat. Od Dekamerona ne. Na jedné cestě musel zvedat nožky, když kořeny trčely ze země. Ale zvládal to dobře, pěkně v kroku. Na cestě do kopce šel také v kroku, takže se více namáhal, mohl si zlepšit dýchání. Zvedla jsem se ve třmenech, abych mu do kopce pomohla a měl to lehčí. Dekameron frkal, šlapal pěkně do kopce a rozhlížel se zvídavě kolem, až jsme dojeli nahoru, kde jsme mohli vidět dost daleko. Foukal zde vítr a já na chvíli s ním zastavila. Výhled byl skvělý. Pojedeme zpátky. Teď z kopce. Uvolnila jsem otěže, zaklonila se dozadu a nechala ho kopec vyřešit a hned pod ním ho ohnula na louku přímo pod kopcem, odkud jsme shlíželi dolů. Naklusala jsem, skoro mi naskočil do cvalu, abych ho srovnala, přešla si s ním do kroku – přidupl si a bral mi zase za ruku. Ohnula si ho na kruh, kde ho zpomalila, brnkala do otěže a pohrávala si s ní, dokud nepovolil. Netrvalo to tak dlouho jako předtím, naštěstí a opět jsme naklusali. Tak jsem se mu snažila vysvětlit, že i když bude tohle zkoušet, u mě s tím nepochodí. Chci jen, aby měl lepší přechody a nevystřeloval mi dopředu. Nejsme nikde na dostizích. Pochválila jsem ho za dobrý přechod a klusali jsme si, kdy si dávala pozor na střídání nohou při klusu. Projeli jsme louku až dolů na cestu, která nás vedla mezi dvěma loukami. Jeli jsme v kroku a zajeli do lesa, kde místy zaklusali a nebo krok. Na louce jsem s ním šla i do cvalu. Výsledek byl dobrý, vlastně mi nebral za ruku, šel trochu více dopředu, ale nerozhodl se mě pozlobit, jen si tak lehce vyhodil protestně zadními přitom, když jsem po něm požadovala mírnější tempo, ale to bylo vše. Zpátky na Florestu jsem to chtěla vzít po dtaré cestě, ale předtím s ním klusala na volnější otěži, aby se vydýchal v klusu a po přejití staré cesty, kdy za celou dobu nepřejelo žádné auto, jsme zpátky na Florestu jeli na zahozené otěži v kroku, přesto jsem byla v pozoru. Cestu jsme si prodloužili tím, že jsem ho přemlouvala ke spolupráci, kdy mi bral za ruku. Šel pěkně odzadu a to jsem si jistila vždy poloviční zádrži vždy při pobídce. Zavřela jsem za námi bránu.
,, Tak co?“ usmála se Sue a nejspíše se dívala, jestli jsem celá a v pořádku. Copak očekávala, že spadnu na zem?
,, No, nejsem na tohle zvyklá, aby mi bral Gentleman za ruku a vyhazoval mi pokaždé, když se mu něco nelíbí, ale jinak dobrý a myslím, že jsme to zvládli. Je to živel,“ usmála se. Seskočila dolů, upravila třmeny na původní délku, vytáhla je, uvolnila podbřišník a to samé udělala s nánosníkem.
,, Hlavně, že jsi v pořádku,“ usmála se Sue. Zavedla jsem hnědáka do jeho boxu, šel za mnou. Sice nevypadalo, že by se chtěl se mnou pobavit potom, co jsem ho štvala na terénu, ale nad tím jsem se jen ušklíbla. Sundala mu uzdečku, stáhla z něj sedlo a sundala botičky s chrániči. Botičky se nakonec hodily. Hned jsem mu dopřála regenerační masáž a doufala, že alespoň tím jsem ho potěšila. Donesla mu napít vody, napil se s chutí, kdy mu držela kbelík a usmívala se. Přišla se na nás podívat i Blood, kdy jí popsala naší cestu. Vyhřebelcovala jsem ho a dala mu odporovací deku, aby se zchladil, poté jí vyměnila za deku do výběhu a odvedla hnědáka do výběhu.

nell: ZÁSKOK-GALAXIE
OMLUVA ZA ČAS, KITTY VÍ)

Kometka si užívala ve výběhu, a já se rozhodovala, co budu dělat. Na chystání svačiny bylo ještě brzo a box už jsem měla vyprázdněný. Ale v pokoji jsem být zalezlá nechtěla. Zašla jsem se podívat do knihy záskoků a našla jsem tam záznam u Galaxie.
„Hmm, tak tedy jo,“ byla tam prosba od Jenn aby holky co nemají licenci, s ní dělaly PK. To se bude hodit. Pk jsem dělala předchvíli s Komčou. Sice už se s Komčou trochu lépe poznáváme, ale Laxí si snad na mě bude pamatovat. Když ne, tak se nějak dorozumíme v knize byla ještě poznámka, ať si dáváme pozor na gesta. Přidala jsem tam svůj autogram a šla si pro Galaxino vodítko. Když jsem ho vzala, zašla jsem se podívat k výběhům.
Galaxie byla zrovna ve výběhu s Kometkou.
„Laxíí,“ zavolala jsem na kobylku. Ta zvedla hlavu a podívala se mým směrem. Přelezla jsem výběh a rozešla se k ní.
„Tak broučku, dneska budeme spolu,“ promluvila jsem na ni a přicvakla ji vodítko. Kometa se na mě zvědavě podívala, tu jsem jen pohladila po čumáčku a odváděla Galaxku do boxu.
V boxe jsem ji sundala ohlávku a došla si pro její čištění.
„Teda, ty si ale pěkný čuník!“ zasmála jsem se. Galaxka zvědavě zastříhala ušima a otočila ke mně hlavu. Pohladila jsem ji.
„Vždyť já vím, dáme tě do pucu,“ pověděla jsem ji a začala s čištěním. Nejprve jsem oddrolila bláto z nožek, pak jsem začala krouživými pohyby přejíždět po srsti. Nakonec jsem si nechala kopyta. Vzala jsem kopytní háček a s „noha“ jsem ji zvedla nohu a vybrala ji z kopyt.
Ještě jsem si vzala hřeben a pročísla ji hřívu a ocas. Nasadila jsem ji ohlávku a odváděla ji z boxu do kruhovky. Naštěstí tam nikdo nebyl, tak jsme měli volné pole působnosti.
Zavedla jsem ji do kruhovky a zavřela za námi. Odepla jsem ji z vodítka a švihla jím.
„Jdi“ zavelela jsem. Galaxie se poslušně a energicky rozklusala na pravou stranu. Dívala jsem se za ní, jak lehce a plavě kluše. Po nějaké době jsem šla před ní a donutila ji tak změnit směr na druhou stranu. Na to Galaxie reagovala odfrknutím, ale odklusala. V tomhle jsou s Kometou stejní
Ještě jsem to takle párkrát udělala a pak když jsem si všimla, že ke mně natáčí ucho, sklonila jsem pohled, natáhla ruku a čekala jestli příjde. Slyšela jsem, že se zastavila a po chvíli došla váhavě ke mně.
„Hoodnáá, šíííkovná,“ pohladila jsem ji po krku.
Vzala jsem plachtu, která byla přehozena přes hrazení. Když jsem ji brala tak trochu zašustila, ale Galaxie stála jak přikovaná, jen zvědavě zastříhala ušima.
„Taak si hodná,“ opět jsem ji pochválila pomalu položila plachtu na ni. Nevadilo jí to. Usmála jsem se, odložila plachtu a vzala si míč. Slyšela jsem od Jennifer, že je na něj zvyklá a hodně často takle blbnou, jo, to zkusím u Komči taky
Vzala jsem si míč a přejela Galaxii míčem po zádech. Na to reagovala zašklebením, tak jsem toho radši nechala. Asi má Jenn na to jinou metodu
Hodila jsem ji míč a ona se za ním radostně rozeběhla. Radostně ho brala do tlamy nebo do něj vždy pinkla kopytem.
Nechala jsem ji trochu vyblbnout a potom jsem zavolala
„Galaxko!“ ta zvedla hlavu a zastavila se, ovšem ke mně se jí nechtělo. Když jsem šla k ní, tak ode mě začala utíkat.
„Tak tohle ne!“ řekla jsem, uklidila jsem míč a švihla vodítkem. Tím jsem ji poslala na kruh a nechala ji chvíli běhat. Poté jsem sklonila zrak a natáhla ruku. To už došla ke mně.
„Hoodná, moou hodnáá,“ pochválila jsem ji, připla vodítko a odváděla ji do boxu.
Tam jsem ji stěrkou setřela pot a vyhřebelcovala ji. Jelikož byl ještě čas, tak jsem ji pustila na chvili do výběhu.

jennifer: Péče – Sezam
Vyrazila jsem si cestou k nástěnce, věděla jsem, koho dnes beru, protože jsem byla již domluvená. Vezmu si Sezama na vyjdu společně s Cassií. Budeme ho zvykat na cokoliv, co nás napadne Zapsala jsem se, zachumlala se více do bundy a vyrazila do sedlovny. Vzala jsem stojánek, dala na něj sedlo, beránek, gelovku s beránkem, co jsem dostala k Vánocům :3 A pak taky chrániče, venku byl sníh, takže se všechno hodí. Vzala jsem kamašky, bederku, dečku, uzdečku a aby nemrzly uši, tak i čabraku Já si vzala rukavice jezdecké rovnou na ruce, čapla čištění a vyrazila k boxu hnědáka, který byl nyní v boxe přes odpoledne. ,,Ahoj Sezámku,“ usmála jsem se a odložila stojánek, vzala vodítko a otevřela box. Hnědák se na mě zadíval, frkl a šel blíž. ,,Je mi líto, že tu není Spencer, víš kolik byste toho měli za sebou?“ pousmála jsem se, kdy jsem valáškovi k ohlávce připla vodítko a podrbala jej. Vyvedla jsem ho před box, který byl hned naproti Galaxii, která byla ve výběhu. Byla tam od poledne, takže to nijak nevadilo. Uvázala jsem hnědáka a sundala deku, kdy jsem ho začala pečlivě čistit od hlavy až po zadní nohy. Dávala jsem si záležet. ,,Kam chceš razit Jennifer?“ objevila se u nás Sue. ,,S Cassie máme v plánu jet ven, chtěla jsem ti to jít ještě říct,“ usmála jsem se. ,,Dobře, na jak dlouho?“ usmála se blondýnka, já dočistila kopyta a zvedla se s červeností v obličeji. ,,Asi tak dvě hodinky, vezmeme to nějak výchovně kolem dokola,“ zazubila jsem se a rozčesala hřívu a ocas. ,,Dobře, tak si hlavně vezměte ovladač,“ usmála se blondýnka. ,,Ten má na starosti Cassie,“ zazubila jsem se a měla vyčištěno. Sezam se koukal kolem sebe, frkl občas a švihl ocasem, když se mu něco nelíbilo. ,,V klidu hochu,“ usmála jsem se, pohladila ho po krku a nasadila mu kamaše a botky, protože bych jinak na to zapomněla Valášek frkal, něco se děje, něco se bude dít a někam pojede. ,,Klííd chlapče,“ usmála jsem se a popískla, kdy jsem dala dohromady sedlo s dečkami a položila nad kohoutek a lehce sjela. Gelovka s beránkem se k sedlu hodila. Ještě jsem měla na sedle beránek, takže budu mít prdel v teple Pokud ovšem nevyletím ze sedla Zapla jsem podbřišák na tři dírky a nasadila čabraku. Ještě jsem pokontrolovala, zda je vše v naprostém pořádku, abychom neměli žádné problémy. Valášek měl i zapůjčenou bederku od Galaxie Nasadila jsem uzdečku, podrbala valáška a usmála se. Pořádně jsem byla oblečená, jen si ještě vzala rukavice pořádně na ruce a mohli jsme jít ven, kdy se hnědák koukal kolem sebe a maličko ode mě uskočil, když jsme šli kolem květináče. ,,Houu houu kluku, v klidu,“ pohladila jsem ho po pleci, podrbala jej, usmála se a vyšli jsme ven.
Vyjížďka s Cassie a Gentlemanem
Byli jsme s valachem venku a já mu dotáhla podbřišák, upravila si třmeny dle sebe a dozapla nánosník, kdy jsem ho pohladila po nosní kosti. ,,Ahoj!“ usmála se Cassie, která vyšla s hřebcem hnedle současně jako já s valáškem. ,,Čauky mňauky,“ zazubila jsem se a podívala se na dívku a hřebce. Dozapla jsem si helmu a nechala valacha ustoupit, který trochu nervozně švihl ocasem, ale stál a sledoval své dění kolem. ,,Anoo konečně sníh, dneska to bude zábava, co?“ zazubila se a já si povzdechla. ,,Jo,“ kývla jsem a vysedla do sedla, kdy se hnědák hned rozešel. ,,Jsi ty ale nezdvořilý,“ řekla jsem a ztvrdla v sedu, jemně odmáčkla otěž pravou a levou. Zastavil a já to zopakovala, kdy udělal krok vzad, přestala jsem, udělala to znovu a to jsme byli tam, odkud odešel. Pochválila jsem ho za správné couvání a usmála se na kamarádku. ,,Máš ovladač?“ usmála jsem se. ,,Jasně že mám,“ ušklíbla se a zamávala jím ve vzduchu, kdy jsem se usmála. Hřebec s dívkou jeli první, alespoň my se budeme vzadu lekat všeho ,,Máš připravené airbagy?“ podívala se Cassie na mě dozadu, když akorát otevírala bránu. ,,Hele jo, srandu si nech na potom,“ ušklíbla jsem se, nechala Sezama zastavit, aby si prohlédl bránu a pak ho lehce nechala hlavu ohnout doprava, doleva a pak hezky pěkně rozejít. Zastříhal ušima a podíval se kolem sebe. Byla jsem uvolněná, nedržela v sobě napětí, že támhle něco vyskočí, nebo že se blíží pohroma. Naprosto jsem se nechala rytmicky unášet v sedle a sledovala ohon hřebce před námi mezi ušmi Sezama. ,,Chceš to vzít přes silnici, kde by mohla jet auta, nebo přes vesnici, kde budou křičet děti a auta tam taky budou?“ podívala se na mě Cassie. ,,Asi to druhý, auta budou zaparkovaná a já si valáška prozkouším, zda si něco pamatuje třeba ze stranové práce,“ zazubila jsem se šibalsky. ,,To nevím hele, ale koně by měli mít paměť,“ usmála se dívka. ,,Tak ustupování na holeň zvládne každý, stejně tak dovnitř plec,“ usmála jsem se, nechala valáška odžvýknout. Přejeli jsme silnici, kdy nic nejelo. Sezam zafrkal a já se podívala, co ho asi vyjukalo. ,,Jestli se bojíš stínu toho stromu, nebo že ten les je tak tmavý, tak si začnu myslet, že mám pod sebou nějaké jiné zvíře, ale kůň to není,“ povzdechla jsem si a zlehka stiskla holeně synchronizovaně se zadními, pak ještě mu zlehounka odmáčkla obě otěže tak, aby si uvědomil, že má v sedle někoho. ,,Chlapčee klííd,“ usmála jsem se. Díval se před sebe, kde mu šel druhý kůň, který prošel stínem, a ten ho nesežral. ,,Divné, co? Stíny přece koně nežerou,“ řekla jsem a on šel s hlavou dopředu, kdy ke stínu snížil hlavu. ,,Vidíš? Ani dotknout se toho nemůžeš,“ usmála jsem se a podívala se na Cassie, která na nás ani nemusela čekat, byli jsme hned za nimi s rozestupem. ,,Až budeš chtít naklusat, tak řekni,“ ozvala se Cassie zepředu a já přikývla. ,,Jasně, snad mě nevysype,“ zasmála jsem se. Od úst mi šla pára. Byla krásná zima. Chtěla jsem hnědku vzít na skijöring a tohle na to bylo výjimečně skvělé počasí. Sezam se díval kolem sebe. ,,Tobě se mají dávat náočnice, protože jsi moc všímavý,“ procedila jsem mezi zuby, abych nenasávala tu štiplavost mrazu. Valášek pofrkal a já se pousmála. Před námi se objevil menší kopeček, proto jsem si stoupla do stehenního sedu a dívala se po terénu. ,,Pokud to půjde, tak po kopečku naklušem,“ ozvala jsem se na kamarádku vepředu. ,,Taky jsem si říkala, že by to už bodlo,“ zasmála se zepředu a já se ušklíbla. ,,Jo, zahřejem se,“ hlídala jsem pohyb, když valášek vystoupával nahoru. Nebyl to nijak hrozný kopec, protože jsme během minuty byli nahoře. Pohladila jsem Sezama, šel od zádě a pěkně aktivně. Nyní byl terén skvělý, pokud to takhle půjde dál, budeme si moc na nějaké z luk nebo cest i zacválat. ,,Tak jdeme klus,“ ozvala se Cassie. Já podržela lehounce otěže, nenechala jsem hnědáka v žádném případě vyrazit za druhým hnědákem Po chvilce jsem ale stiskla holeně a Sezam vyklusal krásně hned. Byl společenským koníkem a bylo to poznat. Odžvýkl si a najednou mi vystřelil kupředu. ,,Houu kamaráde, kliiid,“ zasedla jsem automaticky do sedla, zasedla a ztuhla v sedu. Nebrala jsem otěže zpět, držela ruce v klidu a fungovala jen sedem. Při tomhle vystřelení jsem nepřemýšlela nad tím, že jsme proběhli kolem Cassie, ale udržela jsem si chladnou hlavu a dostala valáška zpět do klusu a kroku. ,,Kliid chlapče, vše je v pořádku,“ oddechovala jsem a hladila ho po krku. ,,V klidu,“ usmála jsem se a pootočila ho směrem na dívku s hřebcem, kteří přešli do kroku. ,,Musíme se vrátit, asi tam byla pohozená igelitka,“ řekla jsem a sesedla z valacha. ,,Něco jsem tam viděla, tam u tý břízy,“ přitakala hned a já s úsměvem vedla hnědáka směrem k bříze, kousek od ní začal pofrkávat. ,,To nic, to nic chlapče,“ usmála jsem se, v blízkosti byly stromy pro ohýbání, takže tam mohla kamarádka hřebce vzít. Já zatím pootočila stranou valáška a nechala jej dikobrazí hrou ustoupit předkem a pak vyrovnala jeho záď. ,,Klid hochu,“ usmála jsem se a opatrně se natáhla pro igelitku. Valášek se na mě podíval, zafrkal a já k němu potichu mluvila. S igelitkou jsem ho začala hladit po pleci a prsou a pak i hřbetě a pod bederkou. Trochu se oklepal, ale já ho hned chválila. ,,Hoodný kluk, nic to není,“ usmála jsem se a dala igelitku rovnou do kapes, kam jsem ji uzamkla. Mobil jsem měla v rajtkách. Usmála jsem se a znovu nasedla, kdy hnědák pofrkal, ale já ho pohladila po krku. ,,Už doobrýý,“ usmála jsem se a stiskla holeně. Hnědák se rozešel a Cassie se na mě usmála. ,,V pořádku?“ ,,Ano, všechno v klídku,“ usmála jsem se a kývla. ,,Tak jo, za chvilku si zase naklušem,“ usmála se dívka a já přikývla. Projela jsem valáškovi ve hřívě rukou a nechala jít zase poklidně za dvojcí před námi. Výchovný efekt u igelitky byl celkem trefný, vrátit se na místo vzniku strachu a překonat jej, ale možná bych brala, aby byl valášek někdy v záskocích pro práci ze země, abych jej mohla navyknout na igelitky. Na vyjížďce to není ono a být sama, zabere mi to více času, ale takhle jsem to jen ukázala. Po chvilce jsme zase naklusali, já se dívala kolem sebe jako ostříž, nechávala valáška pod sebou soustředěného na mě, odžvykoval a já ho i zpracovávala, aby šel na zadku. Nenechávala jsem ho myslet na jiné okolní věci. Přesedla jsem si a sledovala, jak zepředu jde od těch dvou pára z úst a nozder. Viděla jsem i páru z valáškových nozder a občas i mých úst. Před námi se objevila skupinka dětí a lidí s balonky, asi byl nějaký den, kde tohle děcka dostala. Bude to perfektní zkouška. Museli jsme přejít do kroku, koně byli celkem uvolněný, alespoň Sezam šel s nataženou hlavou kupředu a já se usmála. Šel pěkným energickým krokem, nebyl ztuhlý a to mi vyhovovalo. Přesedla jsem si na vnitřní sedací kost, vnitřní holeň na podbřišníku, vnější za ním, s vnitřní otěží jsem korigovala ohnutí dovnitř a vnější otěž hlídala. Sestavila jsem si ho tak, aby tedy šel zádí spíše dovnitř a hlavou ven, aby ho tolik nezajímaly balonky a všiml si jich na poslední chvíli. ,,Cassie, jeď napřed, zastav je a já pak dojedu, abych jej více navykla,“ usmála jsem se na kamarádku, která přikývla a jela k rodičům dětí. Něco jim vysvětlila a nedalo jí to moc práce. Děti byly nadšené a napjatě sledovaly mě a Seziho. Valášek si jich zatím nevšiml a já po chvilce ho nechala jít kupředu, takže viděl děti a zaryl kopyta do země. ,,A hodný kluk, hezky v klidu,“ usmála jsem se, viděla rozšířený nozdry, ale stiskla holeně. Sezam se rozešel s bystrým zrakem. Balonky byly za zády otce dětí. ,,Dobrý den a děkuji,“ usmála jsem se. ,,Rádo se stalo,“ přikývl otec dětí a já hnědáka u nich zastavila. Pověděla jsem jim, jak se mají chovat, ale děcka byla v klidu a opatrně pohladila hnědáka, který je sledoval. Hřebec s nimi neměl problém. Pak otec pomalu přišel s balonkem a pohladil hnědáčka po pleci. Ten se na něj podíval, netušil, co drží, ale ukazoval mu to postupně. ,,Máte zkušenosti s koňmi?“ zeptala jsem se, kdy muž přikývl. ,,Dřív jsem jezdíval,“ usmál se a zase balonek schoval. Já se usmála. Pán nás vyfotil na svůj mobil, prý na památku na dvě skvělé a slušné jezdkyně a jejich koně – ech, no jejich… Galaxko? Nezlob se S Cassie jsme poděkovaly a rozloučily se. ,,Tyhle lidi bych chtěla potkat s Galaxií, nenávidí turisty,“ zazubila jsem se a dívka se zasmála. Nechaly jsme koně přejít krokem docela nepěknou část trasy, ale pak se stočily na prostornou louku. ,,Nacváláme?“ usmála se kamarádka. ,,Můžeme,“ přikývla jsem s velkým úsměvem. Nechaly jsme koně naklusat, já si nechala valáška odžvýknout, lehce si pokrátila otěže a pak přestala vysedat, dala vnější za podbřišák, vnitřní nechala na, zlehka brnkla do vnější otěže, mlaskla a stiskla holeně. Sezam zafrkal a nacválal krásně kupředu. ,,Paráda,“ usmála jsem se. Nebyla jsem zvyklá na Sezamův cval, ale přizpůsobila jsem se rychle, vždyť cval nebyl zas tolik odlišný. Byla jsem ve stehenním sedu a pocítila mírný kozlík. ,,Hele jo, v klidu,“ zasmála jsem se a sledovala cestu před námi, tedy louku. ,,Tady to mám prochozený i ze země, takže tu nic nebezpečného není,“ řekla jsem, když jsme Cass dohnali. ,,Alespoň že tak,“ zazubila se dívka a já taky. Valášek frkal nadšeně a já se usmívala. Krajina posedlá bíílou peřinou. Sledovala jsem dění kolem sebe. Mít tak kameru GoPro, mohly jsme si tohle užít ještě víc. Zaužovala jsem, co kdyby… Ale vytahovat mobil se mi nechtělo. Sezam zafrkal. ,,A kluuus chlapčee,“ usmála jsem se, zasedla lehce do pracáku, více hlouběji do sedla – do měkkého beránku A pomalu jsme přešli do klusu, kdy jsem nechala povolené otěže, aby si vytáhl hlavu, kdy mi nabídl přilnutí, já odmačkla otěže a přesedla si. Pohladila jsem valáška, usmála se a nechala ho klusat vedle Cassie. ,,Řeknu ti, že jsem nikdy netušila, jaké to je jet na bojácném koni,“ zazubila jsem se, pohladila valacha po krku a zaslechla zvuk letadla, až Sezam trochu zafrkal. ,,Je to jen éro, co letí a nemá děti,“ zazubila jsem se, zlehka odmáčkla jednu z otěží, tím jsem víc hnědáka nastavila na pravou cestu a přesedla si znovu. ,,Lekavej kůň…. Bezva vyjda,“ zazubila se dívka. ,,No a ke všemu ve sněhu,“ ušklíbla jsem se, ale nechaly jsme koně přejít do kroku. ,,Uděláme fotku pak,“ zazubila jsem se. ,,Udělej teď,“ ušklíbla se dívka a já tedy přikývla. Objevili jsme se na staré cestě, kde byla dobrá viditelnost. Zastavila jsem Sezámka a Cassie mým mobilem vyfotila, kdy kamarádka vyfotila i mě s valáškem. ,,Ach, fotky na naši nástěnku,“ usmála jsem se zasněně a nechala valáška jít dál vedle hřebce. ,,Jo, už jen je nechat vyvolat,“ přikývla dívka a já se usmála. Před námi se objevila polní cesta, která vedla rovnou do vesnice, vlastně nebyla to polní cesta jako taková, ale pamatuji si, že jsem tudy jela se Sebastianem. ,,Tak jo a hlavní program dne začíná,“ zazubila jsem se. ,,Už se těším,“ zasmála se dívka a já si odfrkla, ale nechala Sezama jít k červené značce, která vypadala jako velké strašidlo Bylo celkem fajn k ní dojít, valášek koukal nedůvěřivě, ale nehýbala se a to hrálo v můj prospěch :3 Pohladila jsem ho, nechala, aby si značku oňuchal a pak jsme mohli zase jet na cestu osudu Byla to opravdu cesta osudu, jelikož se před námi objevil železniční přejezd, co byl možná starý a vlaky tudy dávno nejezdily. Sezam zafrkal, díval se na značku, koleje a zase značku. ,,Tak si zahrajeme hru,“ řekla jsem a kývla na Cassie, že mohou jet. Sesedla jsem a rukou zapůsobila na slabiny, takže valach ustoupil zádí. ,,Tak je dobře,“ usmála jsem se, vyrovnala jeho předky a pak zase zadky, ale trochu více. Proto stál zády k přejezdu, kde mimochodem byl pro přechod beton a koleje udělané tak, že by tam kopyto nezapadlo. ,,A couvej,“ usmála jsem se a začala působit na prsa, ale nedotýkala se moc otěží, abych necukala v hubě. Sezam se napjal, odfrkl si a pomalu začal jít dozadu. ,,Hodnýý,“ pochválila jsem ho, usmála se a zastavila v půlce přejezdu, kdy zafrkal, ale sklonil hlavu, zadíval se pod nohy na koleje, hrábl kopytem, frkl nadšeně, já se ušklíbla. ,,Vidíš, strašák to není,“ usmála jsem se, otočila ho a on se mnou přešel na druhou stranu s hlavou dole, aby vše zkoumal. Usmála jsem se, pohladila ho, pochválila a v kapse zalovila pamlsek. ,,Si zaslouží,“ usmála jsem se nevinně na Cassie a nabídla jej valáškovi, který frkl a schroupal jej. ,,Když mi uděláš radost, dostaneš ještě jeden,“ šeptla jsem mu do ucha a nasedla. Být zase v měkkém a teplém bylo skvělé Cassie se ušklíbla a zase jsme vyrazili na cestu. Sezam frkl a já ho nechala jet za těmi dvěma, kdyby něco, Cass mě upozorní. Naštěstí až do vesnice se nic nedělo a valáška zaujalo červené auto, co bylo odstavené a blikalo. Zafrkal a zastavil se. ,,A klid kluku, je to jen zaparkované auto,“ usmála jsem se, pohladila ho a navedla trochu více k druhé straně, kdy jsem měla možnost Sezama dostat vedle auta, kde neblikalo. Zastříhal ušima, zafrkal. Nechala jsem otěže na kontaktu, ale povolnější, kdyby něco. Nechala jsem ho, aby si auto prohlédl. Nechala ho dojít až k světélkující příšeře Zkusil jazykem, jestli je to dobrý, až hřebec chtěl jít blíž. ,,Tohle není k jídlu hřebče,“ zasmála jsem se, ale nechala valáška couvnout a dojít Cassie. Sezam pofrkal na hřebce, asi mu říkal, že to skutečně k jídlu není ,,Já se z něj zvencnu,“ zasmála jsem se, ale hlídala si ho. V dálce se ozvaly zvony a valach se napjal, zastavil a frkal. ,,To jsou jen zvony, to opravdu není strašidlo a ty ječící děti není zvuk samopalu,“ řekla jsem valáškovi, nechala odžvýknout, stiskla holeně a navedla na cestu mezi sloupy, kdy jsem ho ohýbala, nechávala, aby se soustředil jen na mě, proto jsem ho zaměstnávala. ,,Brala bych tu hřiště,“ zazubila jsem se, ale hned zase pokračovala za Cassie, která se zasmála. ,,Vy jste ale dvojce,“ ušklíbla se. ,,Já za to nemůžu! Jsem zvyklá na Galaxii,“ zasmála jsem se, podrbala hnědáka, nechala odžvýknout a kolem projelo auto. Nevšímala jsem si ho, sestavila hnědáka hlavou na druhou stranu, takže ho zaregistroval až tehdy, když bylo před námi. ,,Vidíš? Kvůli tobě přibrzdil!“ řekla jsem hnědákovi a zašklebila jsem se. ,,Správně bychom měly jet vedle sebe,“ podívala se na mě Caasie. ,,Já vím, ale on si musí zvyknout na provoz,“ ušklíbla jsem se a podrbala hnědáka na krku. ,,Pche,“ zasmála se dívka, ale navedla svého hřebce na cestu, která nás měla odsud dostat. Byla to zajímavá vyjda. Vysvětlila jsem hnědákovi, že popelnice se bát nemusí dokonce u ní byla stará babička, která ji zrovna otevřela a hnědák zafrkal a zůstal stát, ale paní se na něj usmála a z kapes vytáhla kousek mrkve, kdy já se na ni usmála. ,,Děkujeme,“ kdy paní přikývla, předtím jsme ji s Cassie pozdravily. Dokonce dala i hřebci, aby nebyl na holičkách Pak jsem nechala Seziho, aby si popelnici prohlédl a dokonce do ní strčil hlavu. ,,Takhle vybírat popelnice, že se nestydíš,“ řekla jsem mu, kdy si odfrkl, když tam nic nebylo. Rozloučily jsme se s paní a zase jely na cestu zpět k domovu. ,,Úkol cesty se zdá být splněn že?“ usmála jsem se na Cassie. ,,Jo a já chtěla vidět pád,“ zamračila se, ale hned se zasmála. ,,Já ti dám pád,“ ušklíbla jsem se, ale nějaký kolemjdoucí nás vyfotil s velkou ochotou a my mu poděkovaly. Měly jsme několik fotek :3 Opravdu krásných. Škoda, že jsem nevzala hnědku, ale i s hnědákem to dnes bylo suprové. Za námi projelo několik aut, co troubilo – ehm veselka páni drazí Sezam zafrkal, proto jsme zastavily naše koně, pootočily je a nechaly čumět na tu krásu já drbala hnědáka na krku, mluvila k němu a usmívala se. ,,Je to v pohodě, chápeš?“ usmívala jsem se, ale když konečně všechna auta projela, mohly jsme vyrazit zpět na Florestu. ,,Už bychom si mohly nerušeně zaklusat,“ zasmála se kamarádka. ,,Jo, pokud se neobjeví igelitka nebo děti,“ zazubila jsem se, kdy Cassie přikývla a nechala hnědáka vyklusat. My vzadu počkali, než budou trochu dál od nás, kdy jsem jen lehce stiskla holeně, nechala hnědáka poodžvýknout a byla spokojená a to moc. Usmívala jsem se a sledovala naši cestu. Přesedla jsem si a sledovala, jak uši pod čabrakou hrají sem a tam Sezam vše sledoval, všechny zvuky kolem dokola. Já ho občas nechala odžvýknout, dbala na to, aby se na mě soustředil. Přesedávala jsem si a uznala, že klušem celkem dlouho ,,Děláš kondičku, či co?“ zasmála jsem se dopředu na kámošku. ,,Trochu jsem se zasnila,“ podívala se na mě omluvně, ale počkala, až přejdeme do kroku, kdy také přešla. Dojela jsem ji a pohladila valáška, nechala uvolnit otěže a pak si je zase lehce vzala zpět, ale ne tolik. Valášek sledoval okolí a já se usmála. Povídaly jsme si s Cassie, já občas valáškovi ukázala, že támhleten strom, co vypadá jako bubák, bubákem není Pak jsme na jednom poli viděli zasypaného strašáka, ale nebyl vidět, takže se nic nedělo Což mě velice mrzelo Podrbala jsem Sezama a sledovala naši cestu, kdy jsem nechala Cassie nás předjet, jelikož jsme vjeli do Starého lesa. ,,Je tu zima,“ řekla jsem, zadrkotala zuby, ale zachumlala se do šály a sledovala okolí ostražitě, asi jako Sezámek vedle nás vystartoval zajíc, až se valach napjal, zafrkal a stáhl uši. Já zajíce předtím viděla, proto jsem k Sezamovi povídala, abych ho zabavila, proto jsem mohla hned po vystartování zajíce zareagovat tvrdým ztuhnutím v sedu a většímu zasednutí, vydržení otěží a pobídnutí. Krásná poloviční zádrž a valášek na ni skočil ,,Hodný, nelekl se mooc,“ usmála jsem se spokojeně, když nevystřelil, sice frkal, ale já ho uklidnila. Pak jsme konečně pomalu vyjížděli ven z lesa. V lese nebylo ani živáčka – díky bohu ,,Přes most Perlovky nepojedeme pro jistotu,“ usmála se Cass a já kývla s úsměvem. Dostali jsme se na cestu, která vedla od rybníka. Nechali jsme koně ještě jednou naklusat, aby zapracovali chviličku. Přesedla jsem si a vnímala, že se celkem Sezámek uklidnil. ,,Je nějakej v klidu,“ usmála jsem se blaženě. ,,Nezakřikni si to, nechci tě sbírat ze země pinzetou.“ Zasmála se dívka, kdy jsem se jen ušklíbla a zavrtěla hlavou. ,,Ta je přejícná, co Sezame?“ pohladila jsem valáška, co si odfrkl. Po sto metrech jsme přešli do kroku, jelikož za půl kilometru nás čekala drahá Flo Sezama jsem pohladila po krku, usmála se a dojela Cassie. Poklábosily jsme spolu a ona otevřela bránu. ,,Sezame, otevři se!“ zašklebila jsem se, ale projela valáškovi ve hřívě rukou. ,,Na jak dlouho jsi řekla Sue, že jedem?“ usmála se dívka na mě. ,,Přes dvě hodiny,“ zazubila jsem se, podívala se na mobil. ,,Je čtvrt na čtyři, akorát,“ usmála jsem se a u stáje sesedla, pochválila hnědáka a odepla nánosník a povolila podbřišník. ,,Jaká byla vyjda holky?“ objevil se u nás Sebastian. ,,Skvělá!“ zazubila jsem se a mávla s Cassie na Sue. Konečně doma v teple! Šly jsme do stáje, kdy já vyrazila trochu delší cestou k valáškovu boxu, kde jsem sundala uzdečku a nasadila ohlávku s vodítkem. Trochu jsem cítila, jak mi mrznou nohy, ale byla pravda, že ten beránek opravdu pomohl tak, že nemám zmrzlou prdel více ,,Tady voda,“ přišel někdo, kdy jsem se na něj podívala. ,,Ah, Olivere, díky moc,“ usmála jsem se na něj a on kývl a podal valáškovi vodu. Já zatím jej mohla odstrojit. Botky vyklepat a ze všeho odstranit sníh. Jestli tu někdo vytíral, tak mi poděkuje Po odstrojení jsem hnědáka vzala pod masáž, kterou si užíval, já ho podrbala mezi žuchvami a vzala jej do mycáku, kde mu omyla nožky a pak mu následně mohla i je osušit a zavést do boxu. Dostal tvrdý rohlík. ,,Skvělá vyjda chlapče, díky za ni,“ usmála jsem se, podrbala hnědáka a zavřela jej. Donesla jsem odpocku, nasadila mu ji a šla poklidit veškeré věci a s vodítkem vyrazila pro Galaxku.

kitty + charakter: OPRACOVÁNÍ NA HALE A LEHKÁ VYJÍŽĎKA VEN S IZZY A JENN NA LYŽÍCH
Po obědě jsem si dala chviličku na vytrávení A pak vyrazila za Charliem. Tetička mi dala klíče ještě při jídle, takže jsem jen čapla vodítko a vydala se pro pana Plísňový ksicht Už dřív jsem si všimla, že ho Lia ladí do modré. To se mi líbilo, koneckonců i když jsem s ním pracovala já, přidělila jsem mu právě modrou provazovou ohlávku. Mířila jsem do výběhu, valacha jsem rozeznala už z dálky. „Terry!“ zavolala jsem na něj stejně, jako jsem byla zvyklá. Charakter měl vždycky dost energie a koumal všechno kolem, takže reagoval i na tohle. Zvedl hlavu a koukal na mě, čumák od sněhu, jak se snažil najít pod tou peřinou nějaké zbytky trávy. Díkybohu byl díky tomu i čistý. „Ahoj ty blázne.“ Pozdravila jsem ho a nechala ho očichat si hřbet ruky. Charakter nasál můj pach, odfrknul, a pak se jal rozepínat mi bundu. „To je Connorova práce, děkuju pěkně.“ Odmítla jsem ho, lehce ho ťukla přes čumák a cvakla vodítko. Nesla jsem si s sebou i svojí mrkvovku, kdyby se náhodou rozhodl že je sranda si dělat srandu z věcí jako je osobní prostor. A samozřejmě to tak dopadlo. Několik jasných zásahů rytmickým tlakem – musela jsem použít tlak doslova, na gesta nereagoval – a nechala jsem ho zacouvat tam, kam patří. Bylo potřeba stanovit pravidla hned na začátku, takže jsem s ní strávila asi dvacet minut ve výběhu, během kterých jsme stanovovali osobní prostor, následování, pozornost a podobně. Zdálo se, že Charaktera to dost baví Měl výraz jako malé hříbě a už zase hrál tu svojí hru „Vím co chceš ale pokud mě nevidíš, tak to nedostaneš.“ Musela jsem se smát. Odvedla jsem ho z výběhu do stáje – celou dobu jsem si hlídala tempo, pozornost, osobní prostor a tak podobně – a cvkla ho v uvazišti. Donesla jsem si jeho čištění, chrániče, uzdečku, ovšem sedlo jsem si vzala ze záskokové sady – chtěli jsme jet ven, je to koneckonců lepší, a pořád přesně vím, které mu sedí – vloni na jaře jsme ho nechávali pasovat přesně na něj, když mu jiné nesedělo. Jinak jsem všechno vzala jeho. Skříňku jsem zamkla a se stojanem na vybavení se vracela k uvazišti. To už si Charlie samozřejmě hrál s vodítky, na kterých byl přivázán.
„Hodláš je rozžužlat?“ houkla jsem na něj s širokým úsměvem. „Blázne.“ Podotkla jsem ještě, vyndala z čištění hřbílko a začala mu rozmasírovávat záď a zároveň dostávat slepené chlupy od sebe. Viděla jsem, jak se díky krouživým pohybům hřbílka dostává prach a drobné částečky od kořenu chlupů (které měl Charlie znatelně delší než ostatní koně) na povrch a během chvíle jsem se na ně vrhly s měkkým kartáčem. Ten jsem po každém tahu vyčistila gumovým hřbílkem, samozřejmě směrem pryč, pryč od koně, nerada bych, aby tahle práce přišla vniveč, a trochu víc práce mi zabraly ještě delší chlupy mezi předníma nohama, které byly znatelně slepené k sobě. Zatímco jsem je rozdělávala ohnutá, Charakter se rozhodl vyhrnovat mi všechny vrstvy oblečení. Asi se rozhodl, že skončím s nastydlými ledvinami Konečně bylo hotovo a mohla jsem mu pořádně vzít i nohy, kopyta – u těch si ze mě zase dělal srandu, samozřejmě – a chtěla jsem i hřívu, ale rozhodla jsem se, že radši ne. Někteří lidé to nemají u svých koní moc často rádi, jelikož nikdy to nezůstane bez vytrhnutí aspoň několika žíní a Charlie jí má tak hezky bohatou – co kdyby byla Lia proti tomu. Mohla jsem se tedy dojít převlíct do jezdeckého a donést si přilbu. Pro jistotu jsem měla pod teplou bundou i páteřák – u tohohle medvěda člověk nikdy neví. Uklidila jsem Liino čištění, zamknula skříňku a šla zpátky k Charliemu.
Takže jsem mu nasadila kamaše (dobře, další věc co jsem vzala ze záskokové sady Ale z dobrého důvodu. Venku na sněhu by se bandáže mohly snadno začít odmotávat a to by mohlo vést ke katastrofě, kamaše jsou do tohohle počasí mnohem bezpečnější a praktičtější. Botičky dostal své vlastní, nasedlala jsem ho – samozřejmě se začal nafukovat, jak jinak – a pak jsem odešla s uzdečkou do šatny, pustila teplou vodu a pod ní udidlo zahřála – ať mu nestrkám do huby tak strašně studený kus kovu. Stejně ale při uzdění chňapnul už tradiční po nánosníku a odmítal ho pustit. Opatrně jsem mu ho vyndala z huby, poznamenala si, že uzdečku Lie vyčistím, než se vrátí, a pak mu nandala udidlo. Sám si ho vzal, nechal si uzdečku nasadit a zapnout. Očividně se už nemohl dočkat. Nasadila jsem si helmu, rukavice, odepnula Charaktera a šli jsme na halu.
JÍZDA
Na hale byl zrovna Connor s Lady. „Tak ses konečně dočkala?“ promluvil na mě, zatímco z klusu prováděli zastavení. „Jojo. Doufám, že ho vezmu víckrát, Lia je pryč celý týden. Nechci ho moc unavit, ale chyběl mi.“ Odpověděla jsem Konymu a ten pokýval hlavou a nechal kobylu pod sebou zacouvat. „Nebudeme tu dlouho, chci ho jen trochu rozhýbat a ujistit se, že se z vyjížďky zvládneme vrátit.“ Zazubila jsem se na něj a vyhoupla se do sedla. Zasedla jsem, srovnala se, upravila si třmeny – na tomhle sedle jsem je znala po paměti – a upravila si délku otěží tak, aby si valach mohl vytáhnout krk. Stiskla jsem holeně a Charakter vyrazil hezky aktivně dopředu. Bylo znát, že se s ním pracuje pravidelně, nešel tak moc spěšně, ale pořád tam byla ta jeho chuť vystřelit. „Hodný kluk je to,“ pochválila jsem ho, napojila se s ním na stěnu a začala s ním objíždět jízdárnu. Potřebovala jsem se srovnat, už je to chvilka, co jsem byla naposledy v sedle. Sednout hezky hluboko, protáhnout nohy, uvolnit kotníky, záda narovnaná, ne moc, ne shrbeně, hlavně bez křeče. Ramena volně spuštěná dolu, v loktech pravý úhel, pěsti jakobych držela půllitr, neotevírám, mám koně na kontaktu. Ruka tímhle způsobem automaticky pružila s hubou koně a já vnímala pohyb valacha pod sebou, kdy jde která noha a jak mu pracuje hřbet. V rohu, do kterého jsem ho protlačila vnitřní holení proti vnější otěži, jsem tak cítila jak si podšlápl vnitřní zadní pod tělo. Objeli jsme halu jednou dokola, načež jsem otočila vnitřní rameno, hlavně se nikam nebortit, přitiskla vnitřní holeň, vnější šla lehce dozadu a v obratu, který jsem po Charliem ve čtvrtém rohu žádala, vytvářela stěnu. Vnější otěž obratem vedla, zatímco vnitřní, nabídnutá, zajišťovala že neztuhne v týlu. Tímhle způsobem jsme prodloužili roh o obratu a v momentě, kdy měl Charlie mezi ušima diagonálu, jsem pomůcky vrátila do původní pozice a nechala ho projet diagonálu. Stejným způsobem jsem ho ohnula do dalšího rohu, vrátila ho na stěnu a projela s ním, stále ještě ve vytažení, další jízdárnu. Poté jsem si ho otočením ramenou a holeněmi otočila dovnitř jízdárny, vytyčila bod, na kterém jsem se rozhodla zastavit a chvilku předtím jsem zasedla hloubš do sedla, vydechla, uvolnila se, stiskla stehna, ale nijak křečovite, a pak přišlo přiložení holení a vydržená ruka. Charlie šel lehce proti ní, tak jsem natočila pěsti víc dovnitř, a jakmile povolil, uvolnila jsem i já a pochválila ho. Samozřejmě chtěl jít okamžitě zase dopředu, takže jsem ho nechala zastavit a zacouvat na původní pozici. Pak znovu, tak jsem to zopakovala. A párkrát jsme to tak provedli, než se konečně uvolil zůstat stát i na povolených pomůckách. „To je hodný kluk!“ chválila jsem ho. „Hlavně se mi venku nezabij.“ „To je poprvý co mi to nepřeješ!“ houkla jsem na něj s údivem, a stálým tlakem otěží jsem Charaktera nechala otočit hlavu a uvolnit se tak v týlu. „No mám na výročí velký plány!“ opáčí on. Wait. What? Výročí? Už? Jako vážně? „Osmnáctej únor, žejo?“ ujistila jsem se, povolila tlak jakmile Charakter povolil, a pochválila ho. To samé na druhou stranu. „Nemáš bejt ty ta co si to pamatuje a já ten, co to zapomíná?“ vyhrknul Connor trochu udiveně, ale v hlase mu byl slyšet úsměv. „Víš že si občas prohazujeme role.“ Poškádlila jsem ho, povolila Charliemu a spokojeně valacha podrbala. „Pffrrr.“ Odfrknuli si.. oba Stiskla jsem holeně, nechala Terryho vykročit a pokračovali jsme, tentokrát na nějakých jízdárenských povelech a přechodech. Pracovala jsem zejména na kruzích, dostávala ho na zadek a začali jsme s klusem – na dlouhé stěně naklusat, tři kroky normálně vysedat a pak zpomalováním vysedání nechat přejít do kroku. Bez jakéhokoliv signálu na otěžích nebo kdekoliv jinde, jen vysedáním. Měnily jsme směr, prokládali to kruhy, přechody do zastavení, couvání, a za chvilku reagoval moc hezky, ačkoliv jsem si v posledním kroku vždycky musela trochu upozornit na otěži, aby nezůstal krokoklusat. „Dveře!“ ozvalo se. „Ale noták, další?“ houknul Connor zčásti z legrace, ale bylo trochu znát, že se mu vážně nelíbí představa, že mu do skokové hodiny někdo poleze. „Dobrý!“ houkla jsem nazpět a ve dveřích se objevila Izzyina hlava. „Kámo, seš postrádaná, čas vyrazit. „Už??“ podivila jsem se a pohlédla na hodiny. Nojo. A sakra Rozloučila jsem se s Konym, sesedla a provedla Charaktera stájemi na dvůr.
Dotáhla jsem venku sedlo a chvilku na holky počkala, bylo potřeba přejít příjezdovku, kde by si lyže mohly poškrábat a holky nemohly zároveň nést lyže a vést koně – takže nám Cassie s Blood přišly na pomoc. Já už si spokojeně seděla v sedle a snažila se uklidnit medvěda pode mnou. Ten jakmile zjistil, že se jede ven, schoval zadek pod sebe, vyklenul se a začal poklusávat. „Jdeš krásně zlato, ale špatnej chod.“ Ujistila jsem ho, zasedla, uvolnila se, stiskla horní polovinu stehen, zlomek vteřiny počkala a pak přišly vydržené otěže spolu s přiloženými holeněmi, vydržet o zlomek déle, nechat Charlieho zastavit – a zatímco holky se srovnávaly do lyží, já přemlouvala valacha, aby zůstal stát i na povolených pomůckách. Pak jsem ho nechala vykročit, a jakmile začal moc spěchat, zase jsme zastavovali. Byl chytrej, ale vytrvalej a člověk s ním musel být hodně, hodně důsledný. „Vyrážíme?“ houkla jsem na holky a ty pokývaly hlavou. Já s Charliem byla v čele, vyrazili jsme napříč loukou směrem do lesa – louky byly moc tvrdé na nějaký svižnější pohyb, i když to byl jen ten dohodnutý klus, docela nevhodné. Zalezly jsme proto do lesa. Charakter pohazoval hlavou, občas si kopytem hrábnul do sněhu a rozhodil ho všude kolem. Při pobídce holení ale zase vyklusal kupředu a bylo ho obtížné v tomhle chodu udržet, natož dostat ho zpátky do kroku. Raději jsem proto nechala koně zarámovaného mezi holení a otěží a nechala ho vykračovat hezky vyklenutého a na otěži.
Zajeli jsme do lesa na širší cestu. Bylo potřeba protáhnout Galaxii a Meteora nejprve v kroku, a já holkám nechtěla ztěžovat ovládání koní na něčem, na čem pravděpodobně od kurzu pořádně nestály, takže jsem Charlieho nechávala v kroku rovněž. Když se rozhodl vyklusat kupředu, nechala jsem ten pohyb projít přes hřbet, do vydržené otěže a přiloženými holeněmi ještě přidala na impulsu – a následující poloviční zádrží jsem Charlieho nechala přejít do kroku, který byl takhle hezky vyklenutý a od zádě. Začala jsem zkoušet ustupování na holeň – brnkla jsem do levé otěže, našlápla pravý třmen a levou holeň posunula lehce za úroveň podbřišníku. Tam začala působit impulsivně jako stranová pobídka, zatímco jsem přenášela váhu na pravou sedací kost. Prvních pár ustoupení bylo trochu rozpačitý, pak jsem ale ucítila výrazný záběr hřbetem a překročení nohy – v ten moment jsem povolila pomůcky a houkla „Ano!“ a spokojeně valacha podrbala vnitřní rukou, zatímco vnější stále udržovala přilnutí a rámec koně, takže nikam nevyklusal. Zkusili jsme to ještě na druhou ruku a jakmile jsem ucítila ten krok, jak to má vypadat, spokojeně jsem povolila.
Dostaly jsme se do lehké levotočivé zatáčky – nic zvláštního, zároveň se ale vpravo terén trochu rozvlnil a pod sněhem nebylo dost snadno rozlišit kde končí cesta a kde je terén bez stromů. Zároveň se cesta lehce zvedla do kopce. Opět, nic velkého, zvolili jsme cestu která je víceméně rovná, bez nějakých zbytečně komplikovaných částí. Po dvaceti metrech začala cesta zase klesat, už se ale srovnala, byla přehledná a tak holky zezadu navrhly naklusání. „jistě!“ houkla jsem dozadu, stiskla holeně a počkala na první klusové kroky, než jsem začala vysedat. V lehkém předklonu, jen mírně nad sedlo a směrem k přední rozsoše. Nechala jsem Charlieho vytáhnout si krk, ale ten toho samozřejmě zneužil, vytáhl ho dolu, zabral do otěže, vyhodil si a jakmile jsem byla mimo rovnováhu, vycválal kupředu. „Charakteroslave!“ houkla jsem na něj poněkud rozdrážděně, narovnala se, úplně nedosedla – měl teď dost rozházenej cval – ztvrdla v ruce a stáhla ho zpátky do klusu. Provedla jsem poloviční zádrž, nechala ho vyklusat a začala opět vysedat. Charakter zaskřípal zuby, tohle se mu nelíbilo. Otočila jsem se přes rameno, jen letmo, jak jsou na tom holky. Nepostřehla jsem žádný problém, tak jsem nechala Charaktera protáhnout tempo, prodloužit kroky a přitom si pohlídala, aby šel hezky od prdelky Přitom se pochopitelně pokusil vycválat, na což jsem okamžitě zareagovala ztvrdnutím v ruce a Charlie ani nepřešel. Pravidelně jsem přesedala. Cesta se teď stáčela vpravo, po pravé ruce mýtinka, takže se zase nedalo úplně spolehnout na to, kde končí cesta a začíná terén. Jakmile se zatáčka srovnala, začala cesta lehce klesat a stáčet se zase naopak doleva. Vysedala jsem tedy více zpříma, dodržovala kontakt na otěži a nechala Charaktera, ať si napozicuje krk jak bude potřebovat, aby udržel rovnováhu. Opět, nic velkého, ale pokud jsem chtěla, aby pořád šlapal od zadku, tak to je potřeba. Po levé straně se nám objevil svah dolu, na kterém nerostly skoro žádné stromy. Udržuji rytmus vysedání, holeně přiložené a rozhlížím se kolem sebe. Sníh ztěžknul, stromy se pod prohýbají. Už to nevypadá tak pohádkově, jako když byl čerstvý prašan. Kéžby ještě letos napadl…
Po tomhle úseku jsme se dostali na louku. „Krok!“ houkla jsem dozadu a chvilku počkala, než jsem začala regulovat rychlost vysedání, poněkud výrazněji, než na hale, ale stejně jsem musela nakonec při závěrečném dosednutí ještě ztvrdnout v ruce s doplněním přiložených holení, aby přešel opravdu do kroku. Nechtělo se mu, měli jsme před sebou otevřenou louku na cválání jako dělanou. Zdvihala se do kopce, pak zase dolu, chodily jsme sem s Asií posilovat. Proto jsem byla pořád ve střehu, i když jsem se otáčela na holky, jak to jde. Obě byly vysmáté, spokojené, akorát teď do kopce měl kůň prostě trochu větší tah. Já jsem uvolnila Charliemu hřbet přesunutím se do stehenního sedu a dávala si pozor, abych ani na moment nevypadla z rovnováhy ani o píď – tenhle vyčůránek by toho okamžitě využil. Otěže na kontaktu a přiložené holeně, cítím, jak zabírá, ale zároveň dost spěchá, takže přesouváním těžiště provádím něco jako poloviční zádrž, sérii pomůcek, po kterých přechází víc na zadek. Kopec přede mnou se neustále zvětšoval a zvětšoval, jak se napřimoval v předku a já musela neustále zkracovat a zkracovat otěže, aby je neměl prověšené. Při další zádrži ale předal na záď takové množství energie, že při podpoření holení vycválal – ne ale kupředu, nýbrž nahoru. Cítila jsem neobvykle kulatý cval i na něj – měl ho přirozeně kulatý, houpavý, ale tohle byl úplně jiný level. „Charakteer“ zavrčela jsem výhružně, provedla zádrž a nechala ho přejít zase do kroku. Zaskřípal zubama, ale přešel a pokračoval kupředu.
Vyjeli jsme kopec a ten teď začal zase klesat dolu. Takže lehce zaklonit, přiložené holeně, kůň na otěži, trochu volnější, aby mohl udržovat pomocí krku rovnováhu a zároveň ruce pevně na místě, kdyby kůň zakopl, aby mě nevytahl dolu. Střídavě jsem podporovala obě zadní nohy, a jinak to nechala na něm.
Jakmile jsme překonaly louku, přelezly jsme zase do lesa. Cesta teď byla užší, stromy blíž k nám, ale z vlastní zkušenosti jsem věděla, že je bez kořen a jiných záludností, co by holkám mohly dělat problém. Zase jsme naklusali, stisk holení, Charlie už šel dopředu a já ho musela sedem a lehce i otěží přidržet, aby nikam nevystartoval víc, než bychom chtěli. Začala jsem vysedat, lokty uvolněné, takže udržovaly ve všech momentech vysedání stejný kontakt a Charlie nedostal nikde žádnou díru pro to, vyletět. Začal se uvolňovat i psychicky, bylo to znát, nebyl tak napjatý, klus měl plynulejší, pochopil, že tohle je podle mých pravidel. Spokojeně jsem ho pohladila jednou rukou, zatímco ta druhá udržovala přilnutí a pravidelně měnila nohu, na kterou jsem vysedala. Pohledem jsem pročesávala les kolem nás, hledala nějakou zvěř nebo aspoň její stopy – ale nikde nic. Stejně bych někdy ráda stanovala uprostřed lesa a podívala se na nějaké ty místní obyvatele  Lesem se ozývalo dunění kopyt, tichý šelest lyží a moje helma občas setřásla nějaký sníh z nižších větví na Charlieho záď. Byla jsem ráda za mojí teploučkou šálu, která ho držela dál od mého krku
Stromy se postupně rozestupovaly, kmeny byly užší, větve výš – druhy po mě nechtějte – a cetsa začala lehce stoupat, zatímco se stáčela k levé straně. Pokračovat touhle cestou, dostaneme se na oblíbený turistický vrchol, ale to jsme teď vážně nechtěli. Přesto jsme se jí nějakou chvilku drželi, já přešla do stehenního sedu a Charlie pode mnou si pochopitelně poskočil do cvalu. Stačilo ale prvotní zhoupnutí, přišlo moje zavrčení, vydržená ruka a narovnanější trup a pokračoval v pravidelném klusu. „Ták je pašák!“ pochválila jsem ho a cítila, jak zabírá nožkama. Když jsme vyklusali tuhle část cesty, zabočili jsme mimo les – na hranici lesa a luk. Esta tu byla ztvrdlá, takže se zase přecházelo do kroku. Charakter přešel už líp, mám dojem že on sám by tady ani cválat nechtěl Byl to vážně dost tvrdej terén, i pro nekovanýho koně. Po naší levé ruce se teď rozkládala krásná sněhová krajina, louka postupně klesala a díky tomu bylo vidět daleko do kraje. A díky Charlieho momentálnímu klidu – ačkoliv pořád šlapal dost svižně – jsem se mohla i pokochat. Stejně mám zimu ráda. A léto taky. A jaro. A podzim taky, jen z něj mám deprese Achjo. Jen kdyby byla vážně bílá zima déle, než dva týdny…
Cesta se schovala v lese, rozšířila se a začala klesat – směrem domů, ke Florestě. Poslední místo, kde se mohlo zaklusat. Pobídla jsem hnědáka do klusu, začala vysedat, napřímila se a nechala valacha balancovat – s kontaktem na otěži. Holeněmi jsem ho podporovala ve vyšlapávání si pod sebe, aby se mu to lépe scházelo, a sama jsem byla překvapená, že mě zatím nic nebolí i přes tu dlouhou pauzu. Ale stěžovat si nebudu, že Vnímala jsem pohyb koně pod sebou, snažila se s ním co nejvíce sehrát a vybírala cestu. A zdálo se mi, že mezi stromy pod náma se mihlo něco malého, něco jako zajíc – ale taky se mi to mohlo jenom zdát.
Kopec se začal postupně rovnat, ve výsledku byl docela hezky dlouhej, ne moc namáhavej, zároveň ozvláštnění – no, i když co já vím jak s tím bojují holky za mnou Na druhou stranu jsme takovéhle kopečky sjížděli i na kurzu, tak co už…
Přešli jsme do kroku a já Charaktera nechala vytáhnout si hlavu – stále na kontaktu, pořád měl dost energie Otočila jsem se na holky, které byly pořád stejně vysmáté. Koníci si spokojeně odfrkovali a vypadalo to, že tahle lehčí vyjížďka potěšila celou grupu. Vrátili jsme se zadní branou.
Charlieho jsem odsedlala a zavedla do solárka. Přece jen mu na zádě napadl nějaký ten sníh ze stromů, ono mu to neuškodí  Connor mezitím s Lady už skončil a měl volno, takže mi pomohl s Charliem, namáčet a namazat mu kopyta. Hnědáka jsme pak nechali chvilku vychladnout v boxe a pak jsme ho odvedli do výběhu.

kitty + charakter: TR=NINK S JENN A BLOOD
Na oběd jsem přišla ezi prvními, hodila ho do sebe a spěchala do výběhu, jelikož jsem měla tušení, že se pan Medvěd zase rozhodl vyválet v tom sněhovým bahně co přes noc ve výbězích vzniklo. A samozřejmě – nebyl tedy díkybohu tak špinavý jak by mohl, ale přesto to chvilku zabere. Odvést se nechal docela dobře, jen jsem si ho musela rovnat aby mi nelezl do osobního prostoru a nikam mě netáhl – ale on byl ohromně učenlivej, jen prostě vyčůránek. Cvakla jsem ho v uvazišti, přitáhla si čištění Lii, ale k tomu i pár věcí od sebe – hřbílko na ztvrdlý bahno, houby, a jiný věci, co si Lia ještě nestihla pořídit, a teď se ohromně hodily. Samozřejmě jsem všechny vyčistila, vzala pod vodou a tak podobně  Charakterovi jsem v uvazišti nechala k dispozici síť se senem a hošánek už se bavil rozvazováním uzlíků, kterými byla síť spravená, zatímco jsem se snažila energickými krouživými pohyby dostat dolů tu nehoráznou špínu.
No řeknu vám, zadýchala jsem se u toho Pamatovala jsem na Toma, který mi vykládal o starých jezdeckých školách, testech s bílou rukaviců a že kdo se při čištění nezapotil, čistil špatně. Snažila jsem se co to šlo, a nakonec se Charakter začal i lesknout. A to bez použití vody. No paráda To už si přivedly koně i holky a Jennifer postavila Galaxii do vedlejšího uvaziště k nám. Charakter se samozřejmě s kobylou začal zdravit. Já jsem mu zatím pucovala nožky, vybrala jsem mu kopyta a když jsem měla hotovo a před holkama lehký náskok, tak jsem mu vybírala ještě bahno z ocasu, to jsem i rozmočila, šlo to líp a Charlie od ocasu nenastydne.
Pak jsem přitáhla skočku – záskokovou – Charlieho normální uzdečku, záskokový kamaše a jeho vlastní botičky, podsedlovku, gelovku. Sama jsem se oblíkla, přilbu dala na stojan a odvedzla to k uvazišti.
Charlie se zase nafukoval jak jen mohl, když jsem ho sedlala, nasadila jsem mu kamašky, zatím se trochu vyfoukl, tak jsem podbřišník jen trošičku přitáhla, aby úplně nevisel, nasadila jsem si přilbu, valacha nauzdila, nasadila rukavice a vedla ho na halu.
TRÉNINK
Dovedla jsem tam valacha a málem jsme se srazili s Blood a Dekim A za námi pokračovala Galaxie. „No paráda,“ zasmála jsem se tomu, hvízdla a když bylo ticho, otevřela jsem a vedla valacha dovnitř. Charakter se rozhlédl a protože měl zase dost energie, nejdříve jsem ho povodila po obvodu a zase přitom dávala důraz na respekt vodiče – pokud vás kůň nerespektuje ze země, ze sedla to bude pohroma.
Pak jsem zastavila, třmeny jsem měla od včerejška dané, ještě jsem upravila podbřišák a přes stupátko se vyhoupla do sedla. Už dávno jsem odvykla nasedat ze země – Asie mi vždycky dávala najevo svou nelibost, tak když nemusím, tak proč.
Charlie se okamžitě vydal kupředu. „Heej!“ houkla jsem na něj káravě, zasedla, ztvrdla v ruce a jakmile zastavil, nechala jsem ho zacouvat tam, kde původně stál. Povolila jsem otěže a soustředila se na to, nebýt napjatá v pozici „čekám, že zas půjdeš dopředu.“ Naopak jsem se soustředila na klidné stání a když opravdu postál, nadšeně jsem ho pochválila a vybídla dopředu.
S holkama jsme se rozdělily po jízdárně – obě měly vysoké koně, oproti Terrymu, na druhou stranu hnědák byl hodně dopředný, měl dost energie a teď ze začátku je blbost jí brzdit, když ho potřebuju uvolnit. Nechala jsem ho tedy capkat jemu příjemný tempem, přitom měla otěže na kontakt do vytažení dopředu-dolu, vnímala jsem jeho pohyby a snažila se dobře se usadit. Třmeny jsem si nechala dlouhé jako normálně, pracovat se bude na kavaletách sice v lehké pozici, ale to si v nejhorším pak zkrátím. Nechala jsem hnědáka vyšlapovat, procpávala jsem ho do rohů, vnímala, jak si šlape a s holkama jsme se domluvily, když jsme měnily směr a tak jsme okrokovaly po obvodu. Zrovna jsem si zastavila na prostředku, abych Charliemu otočila hlavu a povolila v týlu, když se ozval Jasonův hlas za branou. „Dobrý!“ houkla Bloodye, která zrovna kolem vrat projela, a dovnitř vlezl trenér i s hrnkem horké kávy. Záviděla jsem mu jí, moje nespavost se v poslední době dost zhoršila a tak jsem teď měla docela absťák.
„Opracujte si, jakobych tu nebyl.“ Ledabyla mávnul rukou a já se musela usmát, koukám že za dobu co nejezdím, se vůbec nic nezměnilo
Bloodye začala rovnou oklusávat, takže jsem se přesunula na vnitřní stopu, uvolnila jí místo na stěně a opracovávala podle sebe – jízdárenské povely, přechody, reakce na pomůcky. Začali jsme klasicky od velkých kruhů, vnitřní rameno dozadu, nikam se nebortit, našlápnout vnitřní třmen a vnitřní holení posílám koně do vnější otěže, která udržuje kontakt, vede koně po kruhu zatímco vnitřní je lehce nabídnutá a čas od času do ní zabrnkám, abych valachovi uvolnila týl a on mi nezatuhnul. Objedeme každý kruh ale jednou, max. dvakrát a pak kruhy změnit nebo přímo, potřebuji takhle temperamentního koně udržet neustále pozorného a ochotného. Nadšeně odměňuji za každou snahu o spolupráci a po pár kruzích a od stěny ke stěně, kdy se už Charlie hezky ohýbá, s ním začnu provádět i přechody od couvání až po klus. Nejprve jen chod po chodu, nechci jej zatížit moc – v klusu zůstávám rovnou sedět a po pár krocích, během kterých jej nechám vyšlápnout dopředu, už valacha zase zkracuji do kroku. Dávám přitom důraz na pomůcku sedem, ráda bych, aby na něj začal reagovat o trochu lépe a důslednost je důslednost.
Brzy cítím, jak se valach dostává lépe na záď, je hezky uvolněný a dovoluje mi pár polovičními zádržemi zkrátit rámec a nechat ho zvednout krk od základny výš, přičemž v týlu nechá hlavu spadnout na kolmici a poskytuje mi tak jemný kontakt s jeho hubou. Začínám opracovávat v klusu – když je volno na stěně, nechám ho od vnější otěže s nabádnutou vnitřní vyklusat, začnu vysedávat, v rohu dám důraz na podšlápnutí vnitřní zadní a ohnutí do čtvrt kruhu, a následně bez použití holení energičtěji vysedávám. Na to Charlie slyší, okamžitě protáhne kroky, lehce přitom protáhne hlavu dopředu a moje ruce mu to autimaticky na kontaktu dovolí. Stačí mi tři hezky protažené klusové kroky, než začínám zase vysedáním tempo naopak regulovat, Charakter na to už nereaguje tak ochotně, ale přesto kroky drobí, to trochu podpořím přitisknutím té které holeně a před rohem na pár kroků zasednu, provedu poloviční zádrž, zkrátím ho a díky tomu může projet rohem v lepší rovnováze, sebrání a navíc ho tak připravím na změnu, takže když pak dám po rohu jen sedem zádrž do kroku, reaguje lépe a více tuhle pomůcku vnímá. Cvičení neopakujeme dlouho, měníme do toho strany a různě s ním vyklusávám i jízdárenské povely, abych ho pěkně naohýbala. Po chvíli můžu přidat přechody ob jeden chod, nedaří se to tak dobře, ale ochota a snaha vyhovět tam je a tak Charaktera chválím, pokud cítím, že při přechodu dostatečně použije záď. To už trenér z tribuny vstává a rozmisťuje na diagonále tři kavalety. „Dvakrát na každou ruku.“ Houknul trenér a určil pořadí. Jeli jsme jako druzí, takže jsem si pohledem našla Jenny, srovnali jsme se tak, abychom byli čtvrt jízdárny za ní a to už jsme vyklusávali na diagonálu. Zčekovala jsem si sed, Charakter šel dost dopředu a dobře od zádi, já vysedávala hezky kolmo, žádný předklon, ale co nejníž to jde, kvůli stabilitě a ovladatelnosti, vysoká ruka na kontaktu a přiložené holeně. Sledovala jsem už před rohem kavalety, ale jen hlavou, ramenem jsem se otočila až v rohu, nikam se nebortit, vnitřní holeň vypobídla Charaktera k většímu podunutí vnitřní zadní a kolem ní jsem ho taky vnějšími pomůckami ohnula tak, abychom z rohu vyjeli rovnou na diagonálu. Dívala jsem se někam za kavalety, ruce na pružném kontaktu, aby si mohl vytáhnout hlavu, když bude potřebovat, přitom jsem ho ale měla zarámovaného mezi holení a otěží a protože Gal s Dekim byli delší a kavalety tak byli na trochu delší vzdálenosti – ne výrazně, ale přece – vypobídla jsem a nechala ho trochu protáhnout kroky. To Charlie s nadšením provedl, vytáhnul nos před kolmici, já si dala lopatky dozadu, abych věděla, že se tím nevytáhnu dopředu, a dál pokračovala ve vysedání. Ucítila jsem, jak se klus začal víc zhoupávat, když Charlie kavalety přešel, nezazněl ani jeden dutý náraz a tak jsem ho spokojeně pochválila vnitřní rukou, zatímco vnější udržovala sestavení, přesedla jsem si přes dvě doby mimo sedlo a už zkracovala tempo abychom se hezky poskládali do rohu.
Cítila jsem, že to nebylo zlé, ale nejsem tak dobře v rovnováze, jak bych být měla, holt pauza udělá své. Z téhle ruky se šel obrat dost zprudka, takže jsem si Charlieho pár polovičními zádržemi poskládala ví pod sebe, zkrátila ho a potěšeně zjišťovala, jak rád Charakter vkládá energii do smysluplnějšího pohybu. „Hodný!“ houkla jsem na něj nadšeně, ale přitom jsem sledovala kavalety, nejprve hlavou, pak natočit ramena, přitom vnitřní holeň zabraňovala vpadávání dovnitř, ohnula jsem kolem ní Charaktera vnější otěží a holení a když jsem cítila, že začíná tuhnout, vnitřní otěž pohrál, valach si odžvýknul a tím uvolnil týl a hřbet. Jakmile jsme se rovnali na rovnou linii, nechala jsem ho využít energii ze zádě do pohybu dopředu, líp vyšlápnout, ruka mu to pochopitelně dovolila a já si přitom hlídala lopatky vzadu a tím i narovnání. Přitom jsem ho měla ale pořád zarámovaného, nikam jsem ho nepouštěla a tak pořád hezky zvedal nohy, překlusali jsme kavalety a pokračovali zase prudkým obratem – takže za kavaletami zkrátit, do obratu raději zasednout a v pracovním ho odvést na stěnu. Při následujícím projetí kavalet se mi povedlo nechat se trochu vytáhnout, když Charlie protahoval tempo, takže jsem nebyla ve správné rovnováze, ujely mi holeně a tím pádem jsem ztratila kontrolu nad jeho akcí. Nešlo o nic výrazného, ale přesto jednu kavaletu ťuknul a mě neušel jeden pohled s pozdviženým obočím, který mi věnoval Jason. „Já vím.“ Houkla jsem na něj, že si jsem vědoma své chyby, a už koukala, kam se jede dál.
Po tomhle cvičení jsme dostali chvilku v kroku, já nechala Charlieho vytáhnout otěž, vzala si jí zpátky a chvilku ho nechala v klidu. Začalo se ocválávat – začala Jenn a pak jsme šli na řadu my. S Charliem jsme vyklusávali po stěně, v pracovním klusu, a já se rozhodla ho zase nechat nacválat v rohu, aby šel hezky od zádě. „Tak pojď.“ Houkla jsem na něj, nechala ho v rohu podsunout vnitřní zadní hezky pod tělo, našlápla trochu víc vnější třmen, abych dostala váhu na vnější stranu a v momentě, kdy šla nahoru vnější zadní, jsem dala pobídku. Charakter okamžitě zvednul první cvalový skok a já musela hodně uvolnit zádové svaly, abych vyšla vstříc jeho typicky kulatému cvalu. „Nedrž ho zpátky, nech ho trochu upustit páru,“ houknul na mě Jason, a já tedy uvolnila zádrž sedem, stehna, stále jsem ho měla mezi holení a otěží a trochu víc přiložila holeň. Charakter protáhnul cvalové skoky, trochu víc se natáhl dopředu, ale pořád šel dost odzadu, kulatě, a já byla ráda, že mám své původní třmeny, takže se mi mnohem líp držela váha tam, kde měla být, byla jsem uvolněná a musela jsem se soustředit na uvolnění zad a hlubokých břišních svalů, abych tyhle jeho skoky dokázala vstřebat bez nějakého kodrcání. „Uvolni ruku!“ houknul na mě Jason a já si uvědomila, že mám zatnutá ramena. Povolila jsem, pohrála a nechala Charlieho odžvýknout. Pár skoků a dlouhá stěna byla za námi, před rohem jsem provedla poloviční zádrž, abych ho trochu zkrátila, vnitřní nohou jsem jí protlačila do rohu, ucítila hluboké podšlápnutí vnitřní zadní a posunula ruce od krku podle toho, jak zvednul při napřímení základnu krku. Na další dlouhé stěně jsem ho opět nechala protáhnout a on víc než ochotně vydusal. Stejným způsobem jsme ocválali na druhou ruku a pak jsme měli za úkol trochu popracovat na kruhu. Šli jsme na kruh vedle Jenny a trénovali přechody cval klus cval a pak i v rámci cvalu zkrátit a prodloužit. Jen pár takových přechodů proložených pauzou a Charakter šel velmi ochotně na pomůckách při přechodech nahoru i dolu, do cvalu i z něj. Pořád hezky zabíral zádí a já si vzpomněla na Connorova slova, že Chari využívá na skocích spíše než práce hřbetu síly zadních nohou. Snad to bude tím…
Po ocválání jsme dostali prostor na to, koně trochu vydýchat – já jen čekala, kdy se Charakter začne potit, s tou jeho medvědí srstí. Zatím ale díkybohu nic. Jason nám postavil tři kavalety, zvýšené na nejvyšší pozici, na střední čáru. Jako na projetí vlnovky. Měli jsme procvičovat změnu vedoucí nohy nad kavaletou a tohle jsme s Charliem ještě necvičili. Ani nevím, jestli jsem s ním už dělala letmé přeskoky.
Jako první odjela Blood. Pak byla řada na nás. Na kruhu jsem si ověřila, že je Terry na pomůckách a pak jsme vyjeli na vlnovku. Vnitřní holení jsem ho odtlačila na stěnu jízdárny, abychom projeli bodem A a pak už jsem koukala směrem do jízdárny. Postupně jsem tam začala natáčet ramena, v hlavě si dala dohromady trajektorii, jak budeme potřebovat najet, a vnější otěží jsem Charaktera vyvedla po vlnovce směrem na skok. Najeli jsme trochu moc ke vzdálenějšímu kraji, ale stačilo to, tak jsem to nechtěla řešit. Důležitý teď byl kulatý cval, vznosný a pravidelný. Měla jsem ho pořád zarámovaného mezi holení a otěží, přizvednutá nad sedlem jsem byla jen tolik, kolik byla nutné, nezvedala jsem těžiště zbytečně moc. Nepředkláním se nijak zvlášť, lopatky dozadu, ruka pokrčená v lokti následovala kontakt na otěži a já si nebyla jistá, jestli nám vychází krok. Charlie musel odskočit dřív, aby nedupnul přímo do kavalety, mě se sice podařilo jít s pohybem – splynutí s pohybem koně ať se děje cokoliv jsme cvičili už dlouho – ale na něco takového jako změna vedoucí nohy už jsem neměla dost pozornosti ani úsilí, dívala jsem se jen po směru a jakmile jsme doskočili, a já cítila, že na špatnou, chtěla jsem ho okamžitě nechat nohu změnit přes jednoduchou změnu cvalu. Charlie ale najednou vyskočil kulatěji, zhoupnul s sebou a já jasně poznala přeskok – bez toho, abych ho o něco takového žádala, jen jsem ho instinktivně chtěla navést na obrat. „Velká pochvala!“ houknul na mě Jason, bylo mi to jasné a zatímco jsem uvažovala nad tím, jak ho z tohohle navést do správného obratu na další kavaletu, vnitřní rukou jsem ho nadšeně drbala a promlouvala na něj „Ano, hodný kluk, to je dobře!“ bez toho, abych spustila oči z následující kavalety. Na dlouhou stěnu jsme se ani nedostali, ale to teď Jason neřešil. „O trochu lepší dopředu!“ houknul na mě a já tedy přitiskla holeně trochu víc a nechala Charaktera protáhnout rámec. Prodloužil a já ho nechala na kavaletu se podívat a v hlavě si srovnala, co nad ní musím udělat, aby doskočil na správnou. Ucítila jsem mohutnější odraz, a to už jsem se podívala na druhou stranu, našlápla víc vnější třmen, otevřela odpovídající otěž a přitom se tam nepřevažovala, abych o nevyvedla z rovnováhy. Charakter doskočil správně a já v ten moment houkla hezky sladce „Pašák!“ a přitom už jsem se napřímila a vedla ho po linii vlnovky už po odpovídající křivce. Sledovala jsem další kavaletu a přitom ho dotlačovala na stěnu. „Narovnej se!“ houknul na mě Jason, vážně jsem byla trochu moc vepředu. Napřímila jsem se, zarámovala si Charlieho a v ten moment jsem viděla, že nám vychází poslední cvalovej těsně u kavalety. Prodloužit nemělo smysl, cítila jsem, že to vidí i Charlie a zadrhává se. Přitiskla jsem k němu holeně a nechala to na něm – zadrobil poslední cvalový, tím ztratil dost energie a musel se hodně odrazit silově, a tím jsem zůstala za pohybem. Doskočil správně, ale nedopadla jsem s koněm, povolila mu a on si vesele vyrazil dopředu svým tempem. „Heej, houkla jsem na něj, zassedla, protáhla nohy a sérii polovičních zádrží se ho snažila dostat pod sebe – ačkoliv jsem měla co dělat vůbec ten jeho cval vybírat zády. „Zkuste si to celé ještě jednou,“ houknul na mě Jason, však jistě, tohle nebylo moc úspěšné kolo Podruhé už jsem se víc soustředila na samotnou kavaletu – co nad ní mám udělat. To, jak nám vychází kroky, nám pro usnadnění hlásil Jason, a až na prostřední kavaletu, kdy odskočil trochu moc z dálky a ůsledkem toho jsme usekli následující oblouk, se to tentokrát docela i vedlo – tedy, pokaždé jsme doskočili na správnou Jason nám dal pohov na dlouhé otěži a začal přestavovat kavalety. Tentokrát vznikly na obou diagonálách krátké řady kavalet – jedna zvýšená, pak vzdálenost na dva cvalové a další dvě rovnou. Postavené to bylo tak, aby když budeme jezdit osmičku, jednou pojedeme nejprve tu jednu, mezeru a dvě a podruhé dvě, mezeru a jednu.
Tentokrát začínala Jenn, pak šla Blood a posléze jsme šli jako poslední my. Aspoň jsme měli čas se trochu vydýchat, Charlie neměl až tak dobrou kondičku tak to bylo potřeba. Předtím jsem si s ním popracovala, trochu ho dostala na pomůcky, pod sebe a vyrazili jsme.
Cválali jsme na dlouhé stěně, já v lehkém sedu, pokrčené ruce a nechávala jsem Charlieho v jeho svižném přirozeném cvalu – jen jsem ho držela tak, aby šel hezky od zadku a nevalil po předních. Protlačila jsem ho po krátké stěně do rohu, otočila se na diagonálu a otočila ho tam vnější holění a otěží kolem vnitřní holeně, on se hezky podsadil, ale pak jsem ho nechala vycválat hezky svižně prostorně na kavalety – koukám se za ně, koně zarámovaného mezi holení a otěží, lopatky dozadu, kotíky pruží a volně jdu s pohybem, kavalety nechávám řešit Charlieho. Ten, aby se na ně líp podívat, trochu vytáhnul hlavu, což jsem mu automaticky dovolila a přitom nepovolila kontakt na otěžích. Cítila jsem vyšší zhoupnutí, šla jsem s pohybem koně a došlo mi, že nad dalšími kavaletami musíme změnit vedoucí nohu. Koukám se někam dozadu, přiložené holeně, a cítím první větší zhoupnutí, druhý a to už otevírám pravou otěž, našlapuju pravý třmen, dívám se napravo a Charakter doskakuje na správnou nohu. „Paráda!“ houknul Jason nadšeně a já automaticky Terryho chválím vnitřní otěží a přitom ho vedu po zvětšeném oblouku – jezdíme doslova osmičku, ne po diagonálách jako takových.
Otáčím se do vnitřku haly a pravou holení hlídám, aby nevpadával dovnitř, nechvám jí protáhnout vnější stranu valacha do vnější otěže, vnější holeň za podbřišníkem hlídá záď a zařizuje, že jde ve stopě předku. Přitom jsem ho právě vnitřní holení, které to dovolila vnější otěž, vytlačila na takový oblouk, abychom měli pořádnej prostor na to, na kavalety si pořádně najet. Srovnala jsem si ho mezi holeněmi tak, abychom najížděli rovně na střed kavalet, a zase prostě zůstávám, jdu s pohybem a hlídám, aby šel od zádě a nevystřelil. Volně ho nechám porovnat se s tím, jen si hlídám dopředný pohyb, prostorný cval a když se na první kavaletu odrazí víc z dálky, jdu s pohybem, neruším ho a jen s přiloženou holení ho nechávám se s tím vyrovnat. On si mezi kavaletami musel přidupnout, aby se stihl odrazit a dopadl dál za tou druhou – s přiloženou holení ho podpořím v tom, takhle protáhnout i další skok a tak nám vzdálenost na dva cvalové vyjde na jeden a dostáváme se i přes osamostatněnou kavaletu. Trochu krkolomněji, ale dostáváme A hlavně jsme se s tím popasovali, takže jsem ho spokojeně pochválila a Jason nám dal pohov. „Dobrý Kitt. S tebou dneska skončíme, Charlie poslední dobou moc nemakal, tak ať ho zase nepřetáhneme.“ Pokývala jsem hlavou, počítala jsem s tím, že skončíme dřív. Vyklusala jsem valáška na stěně na obě ruce, vykrokovala a odvedla.
Ve stáji jsem valacha odstrojila, promasírovala a vyčistila. Chvilku jsem ho nechala uschnout a pak jsem ho vyvedla zpátky ven do výběhu.

OMLUVA ZA POZDNÍ VLOŽENÍ

jennifer: Záskok – Quinto
Péče
Podívala jsem se na nástěnku, chtěla jsem vzít Perlu, ale dnes ne, dneska jsem měla v plánu vytáhnout Quinta. Valáška jsem si za tu dobu, co byl na Florestě, velmi oblíbila a zapsala se proto rovnou k němu. S hnědkou jsme měly tento týden volnější, proto jsem mohla vzít Quinta a splnit jeho týdenní program. Bylo odpoledne, valášek byl venku. K boxu jsem připravila parelku, pnh vodítko, čištění a v kapsách měla několik pamlsků. Ještě jsem nechala u boxu tušírku a šla do výběhů, kde byla Kokoska a obvykle s ní byl i Quinto a Hopík. ,,Quinto!“ Pískla jsem a podívala se po výběhu. Valášek zvedl hlavu a svými malými oušky stříhl na mě. Usmála jsem se a zamlaskala. Galaxii jsem slyšela z vedlejšího výběhu pořehtat, usmála jsem se na ni, ale šla za Quintem do výběhu. Valach mi šel naproti a já ho přivítala pohlazením na plecích. ,,Ahoj chlapče,“ usmála jsem se. Byli jsme společně ji zadobře, vlastně jsem ho měla nejvícekrát a tento týden se na něj již posadím nejspíše. Štěstím jsem byla bez sebe. Připla jsem vodítko, podrbala valáška po krku a šla s ním k brance z výběhu ven. Zastavila jsem jej u branky, otevřela ji, popustila vodítko, aby palomino prošel a ten hned se začal pást. ,,Hele!“ Řekla jsem rázně a zavřela pořádně branku. Quinto frkl a já zatlakovala vodítko, abych mu zvedla hlavu. Zvedl hlavu a stylem ,,To mě nenecháš najíst?“ se na mě podíval. ,,Nebudeš žrát, byl si ve výběhu celý boží den,“ povzdechla jsem si, mlaskla a zkrátila vodítko. Šli jsme spolu do stájí, kdy Quinto zdravil procházející koně, tedy koně, které vedly studentky do stáje nebo ven do výběhů. ,,Hele chlapče,“ odkašlala jsem si a zavedla k boxu. ,,Jsem si normálně myslel, kdo to jde s Quintem a to ty,“ zasmál se Nathaniel. ,,Jako jsi mě nepoznal nebo co?“ ušklíbla jsem se a dala valáškovi na mříže Galaxin míč, aby se valášek zabavil a já měla chvilku klid na jeho čištění, do kterého jsem se pustila rovnou. ,,Tak měl bych si asi zvyknout, že s Quintem většinou chodíš ty,“ ušklíbl se mladík a já kývla. ,,Pomůžeš mi v tomto týdnu? Zítra ho vezmu na lonž s gogy, ale moc nevím, jak je zapnout. Pokud mě někdo nepředběhne a nevezme jej,“ usmála jsem se a dočistila pravou stranu a šla na levou. ,,Určitě, stačí říct, sice musíme s tím mým střeštidlem trénovat, ale udělám si čas,“ usmál se Nath a pohladil valáška po líci a nozdrách. ,,Dobře, díky,“ usmála jsem se, dočistila srst a šla rozčesat hřívu, ocas a vybrala kopyta. ,,Co jdete dělat?“ usmál se mladík. ,,Prostorová hra a kruhová,“ usmála jsem se. ,,Na hale je ještě nějaký barel, tedy jsou tam dva, můžeš ho vzít tam, koukal jsem na rozvrh a je tam volno,“ kývl mladík. ,,Super, pohlídáš ho prosím, skočím se tam zapsat,“ usmála jsem se a Nath kývl. Odešla jsem k nástěnce, vtěstnala se tam s Quintem a vrátila se, když Nath donasazoval botičky. ,,Děkuju,“ usmála jsem se, když měl valášek zabandažované nohy a měl i botky. ,,Za málo,“ kývl trenér a já se s ním prozatím rozloučila. Šla jsem k hale bez Quinta. ,,Dveře!“ zavolala jsem, avšak nikdo se neozval. Vrátila jsem se za Quintem, přendala mu ohlávky a připla dlouhé vodítko.
PK – prostorovka + kruhová hra
Šli jsme spolu do haly, kdy jsem valáška odepla z vodítka a zavřela. Vzala jsem tušírku do rukou a ukázala na stěnu. ,,Jdi!“ mlaskla jsem a Quinto frkl, rozcválal se a vyhodil si z rozjařenosti. ,,Houu!“ usmála jsem se a nechala ho změnit směr. Kroužil kolem mě jako nějaká, no, nevím to slovo, ale zkrátka neudržel kruh, ale ani nešel po stěně. Dělal zvláštní obrazce, ale nenechala jsem ho chodit přede mnou, tedy nenechala jej uniknout. Připravila jsem na stěnu dva barely, kdy byly oba na pět metrů od stěny. Pískla jsem a zavolala valáškovo jméno. Tohle nebylo napojení, jen jsem chtěla, aby se valach proběhl, aby mi pak nedělal kraviny. Quinto frkl a když jsem k němu šla, protože šel za mnou, udělal si z toho prdel a odcválal s frkáním pryč. Poušklíbla jsem se, pokrčila rameny a vytáhla mobil, postavila se bokem k valáškovi a začala dělat, že se na něco koukám na mobilu. Škoda, že jsem neměla knihu, ale i mobil byl dobrým řešením. Quinto frknul, zahleděl se na mě a rozešel se zvědavě ke mně, pak se zastavil, hrábl kopytem, frkl a s otočkou se rozcválal pryč. Měla jsem ho na háku a stále si něco prohlížela v mobilu. Koukala jsem se na fotky s hnědkou Quinto pohodil hlavou a hrábl kopytem. *Ne, moji pozornost si nezískáš tímto, zlatíčko.* Řekla jsem si v duchu a ušklíbla se. Povzdechla jsem si a sedla si do písku, kdy jsem dávala samosebou pozor a dál projížděla mobil. Valášek se sklopenou hlavou ke mně přišel a začal přežvykovat. ,,Hoodný,“ usmála jsem se, pohladila ho po čele, připla vodítko a drbala jej. Usmála jsem se a zvedla se. Podrbala jsem valáška, pohladila po krku a šla s ním k barelům, kdy jsem kolem nich s Quintem prošla a vzala tušírku, nechala ho očuchat si barely a pak jsem ho poslala na konec vodítka a nechala projít kolem barelů, kdy jsem šla u nich, protože jsem neměla s ním zas takový vztah, aby pak za mnou došel. Prošel kolem barelů na jedničku a nevadila mu ani druhá strana. ,,Šikula,“ usmála jsem se, podrbala jej a přiblížila barely na tři metry od hrazení. Usmála jsem se, podrbala valáška a vyslala jej mezi kruhy na dlouhém vodítku, kdy šel v klidu a natáčel boltec pravého ucha na mě. Pochválila jsem ho a poslala i druhou stranou a zase chválila. ,,Šikovný je,“ usmála jsem se, podrbala na hlavě a zmenšila vzdálenost na metr a půl. Quinto si to prohlídl a šel, zastavil, couvl a hrábl kopytem. ,,Klííd, jdi,“ usmála jsem se, pohladila valáška po krku, pošimrala ho tušírkou na zádi a usmála se. Poťukala jsem tam, kde se udává pobídka holení a mlaskla. Quinto hrábl kopytem zase, ale šel. ,,Šikoovný,“ usmála jsem se sladce a nabídla mu pamlsek, kdy si ho vzal a já ho chválila a vyslala na druhou stranu, kdy jen stáhl uši k týlu, ale prošel a zase jimi roztomile zastříhal. ,,Šikovný chlapec,“ usmála jsem se spokojeně, pochválila ho, podrbala a to už jsem vzdálenost jednoho barelu dala na metr a ten druhý nechala tak, jak byl. Quinto frkl a já se pousmála a vyslala jej na kruh a ušklíbla se na něj. Quinto frkl a já ho začala podporovat. Valášek si odfrkl a hrábl kopytem, kdy jsem se usmála a podpořila ho mlaskáním a vlídnými slovy. Usmála jsem se, když prošel. ,,Šikovnýýý,“ usmála jsem se a pochválila jej a pohladila jej a zkusila to na druhou stranu. ,,Šikula,“ usmála jsem se a zastavila jej mezi barely, kdy jsem ten druhý přiblížila, pohladila jej a usmála se. Pochválila jsem ho a nabídla pamlsek. Usmála jsem se, nechala stát a pak si stoupla před něj a nechala zacouvat o pár kroků dozadu, pohladila, pochválila a usmála se. Valášek sklonil hlavu a já to zopakovala na druhou stranu a usmála se. Znovu zastavil před barely a pak si jej nechala zacouvat zase a zastavila ho mezi barely. ,,Šikovný,“ usmála jsem se, pohladila jej a nabídla pamlsek. Šla jsem s Quintem na střed do X a vyslala ho na kruh v kroku. Sledovala jsem ho a držela v ruce tušírku a sledovala valáška, jestli bude dělat to, co chci já. Šel klidně, skláněl hlavu a pak hrábl kopytem a zastavi se. ,,Ne, pojď za mnou,“ mlaskla jsem a když přišel vyslala jsem ho na kruh znovu. Quinto natáčel ke mně boltce a když obešel krokem čtvrté kolo, mlaskla jsem a pobídla do klusu. Naklusal pohotově s nataženou hlavou dopředu. Frkal trochu více, neměl moc kondice ,,Zaber kluku,“ zasmála jsem se, ale nechala ho klusat dvě kola. Pak jsem dovolila přejít do kroku a po kole zavolala k sobě. ,,Šikovný,“ usmála jsem se, pohladila ho a vyslala na druhou ruku, kdy jsme zkusili to samé, ale valášek po naklusání po pár krocích přešel libovolně do kroku. ,,Ne!“ řekla jsem a zavolala k sobě. Vyslala jsem ho na stejnou ruku a sledovala ho. Zopakovali jsme přivolání ještě dvakrát, než valášek pochopil, že hrajeme kruhovou hru a musí si dávat bacha na mé povely, co po něm chci, dokud neřeknu něco jiného, nepřejde libovolně do kroku nebo cvalu. Na třetí pokus to zvládl a já ho chválila a drbala jej. ,,Šikovný,“ usmála jsem se a podrbala po hlavě. Nabídla jsem pamlsek a šli jsme ven z haly. U boxu jsem ho odstrojila, zavedla do boxu, podrbala, vzala míč, odnesla ho k hnědce k boxu a šla uklidit barely v hale a pak i ostatní věci, co jsem měla na valáška. Pohladila jsem ho a šla se odškrtnout na nástěnku a s úsměvem na rtech šla na pokoj, ale ještě se vrátila a namočila a namazala valáškovi nožky! Pak jsem mohla jít na pokoj

jennifer: Záskok – Quinto
Péče
,,Nathe, půjdeš se mnou na tu halu?“ vešla jsem do jídelny, kde byl trenér spolu s Connorem a Oliverem. ,,Bereš Quinta, že jo?“ usmál se mladík. ,,Jasně, jak jinak, s Galkou děláme týden objevů,“ usmála jsem se a Nath kývl. ,,Tak za 15 minut,“ usmála jsem se a šla do stájí, připravila věci k boxu a vzala vodítko. Protáhla jsem se a vyrazila za valáškem tam, kde byl i včera. ,,Quintoo!“ Zavolala jsem a pískla. Vešla jsem do výběhu a zavřela za sebou. Quinto zvedl hlavu, frkl a šel ke mně. ,,No aho chlapče, ty jsi hodný,“ usmála jsem se spokojeně a pohladila ho po krku a podrbala jej. ,,Šikovný,“ usmála jsem se, připla vodítko a se spokojeností vyrazila směr stáj. Quinto šel vedle mě klidně dnes a já ho u stáje pochválila a zavedla k boxu, kde jsem ho uvázala a podrbala. ,,Dnes s tebou bude radost pracovat, že?“ usmála jsem se a pohladila valáška po hlavě. Quinto frkl a sklonil hlavu. Vzala jsem do rukou čištění a začala valáška čistit po celém těle. Quinto stál klidně a sledoval vše, co se dělo kolem něj. Já se jen usmála a podrbala ho na krku. ,,Kdy chceš nasadit gogy?“ usmál se Nath a pohladil Quinta po hlavě. Dočistila jsem kopyta a napřímila se. ,,Až ho obcválám na obě ruce, tak s ním pracovat na přechodech krok – klus, klus – krok,“ usmála jsem se a Nath kývl. Dočistila jsem Quinta a nasadila bandážky, botky, obřišník a nasadila uzdečku, do které šikovně zapojila lonžku. Podrbala jsem valáška a pomlaskla. ,,Tak jdeme kluku,“ usmála jsem se, vzala gogy. ,,S tímhle bude sranda,“ řekla jsem směrem k Nathovi a ušklíbla se. ,,To zvládneš, neboj,“ uchecht se mladík a vzal dva slintáky. ,,Tohle je potřeba,“ kývl a já přikývla. ,,Zapomněla jsem to nasadit,“ zastavila jsem Quinta a zavedla zpět k boxu, kde jsem sundala uzdečku, ale opatřila si valáška vodítkem a Nath ho držel. Slintáky jsem nasadila šikovně na udidlo a nasadila uzdečku zpět valáškovi na hlavu. Slintáky bylo obtížné mít na obou stranách, ale povedlo se mi to a já si oddechla s úsměvem, podrbala Quinta a šli jsme zpět k hale. ,,Dveře!“ zavolala jsem, kdy z druhé strany bylo ticho, mladík otevřel, já se děkovně usmála a vešla s valáškem dovnitř.
Lonž – práce na přechodech po uvolnění s gogy
Šla jsem s valáškem na zadní kruh, kdy si Nath vzal gogy a podal mi lonžovací bič. Usmála jsem se na něj děkovně a vyslala Quinta na kruh. ,,A hezky pěkně se vytáhni jdi dopředu, nepadej na předek,“ řekla jsem nahlas a jemně houpla bičem směrem k zádi a mlaskla. Můj soukromý kruh jsem si vycházela pečlivě a ladně. Quinto natáhl krk dopředu a stříhl ušima. ,,Hochu!“ pískla jsem a mlaskla. Valášek frkl, švihl ocasem a prodloužil svůj krok energicky vpřed. ,,Vidíš, že to jde, když se chce,“ usmála jsem se, sledovala ho a nechala jít tak, jak má, aby skutečně pracoval tak, jak má. ,,Hodný, pojď za mnou,“ pomlaskla jsem, aby šel valášek za mnou a zavolala jej znovu. Quinto frkl a rozešel se za mnou. Podrbala jsem ho, přepla lonž a vyslala na druhou ruku. Pomlaskla jsem, houpla lonžákem a sledovala, jak se Valáškův krok prodloužil a šlapal líp, než před několika týdny. ,,Jdeš a vedeš si skvěle,“ usmála jsem se a sledovala valacha. Quinto frkl, jako by mi říkal ,,A co jsi jako ode mě čekala?“ musela jsem se nad tou myšlenkou ušklíbnout a sledovala valáška dál. Po dvou kolech, kdy šel pěkně, uvolnil se, nenapínal se, zavolala jsem ho k sobě a přepla lonž. Vyslala jsem ho na druhou ruku a po kole v kroku jej nechala naklusat. Trochu jsem došlápla více, mlaskla a lonžák přiblížila k zádi. Nath nás sledoval z tribun a zřejmě jsem si vedla zatím dobře Sledovala jsem valáška, jak kolem mě kluše, chodila jsem si svůj kruh a sledovala chody, postavení krku. Hlavně jsem hlídala, aby pracoval přes záď. Zadívala jsem se na krk. ,,Šlapej od zádě!“ houpla jsem bičem, přimlaskla si a sledovala valáška. Snížil hlavu a odfrkl si dlouze. Po dvou kolech jsem ho nechala zpomalit do kroku. ,,Hoodný,“ usmála jsem se, půl kola v kroku a pak změna směru, kdy jsem ho zavolala přepla lonžku a vyslala na druhou stranu, kdy jsem jej znovu kontrolovala a po kole v kroku nechala naklusat. Valášek si pofrkal, natáhl krk dopředu, snížil hlavu, pěkně šel přes záď a pofrkoval si. ,,To je najednou práce, co? To po tobě nikdo dlouho nechtěl, viď,“ zazubila jsem se, sledovala ho a nechala po dvou kolech přejít do kroku a zavolala k sobě, kdy jsem přepla lonžku a vyslala na druhou ruku. ,,A půjdeme klus,“ usmála jsem se. Začneme s prací na přechodech. Nechala jsem ho klusat spořádaně a pěkně na půl kola a hned chtěla přechod do kroku. Valášek frkl, snížil hlavu, frkl, švihl ocasem a přešel do kroku. ,,Hodný,“ usmála jsem se a sledovala jej. Quinto si odfrkl a já se usmála, nechala po půl kruhu naklusat a sledovala ho, jak jde pěkně po kruhu v klusu. Klusat jsem jej nechala jeden kruh, aby neřekl, že jej ošizuji Po kruhu měl přejít do kroku a já ho zavolala k sobě a pochválila, pohladila a přepnula mu lonžku. ,,Táák a jdi druhou stranu!“ usmála jsem se a vyslala jej na druhou ruku, kdy ho sledovala s pečlivostí. ,,Jdi pěkně, tak je hodný,“ usmála jsem se a sledovala valáška, jak si pěkně vykračuje po kruhu. Pobídla jsem ho jemným hlasem do klusu, aby vyklusával po obvodě jeden kruh, pak po kruhu zase krok na půl obvodu. ,,Šikovný,“ usmála jsem se spokojeně a sledovala jej, jak mu to jde. Přešel pohodově kruh a já ho nechala vyklusat. ,,Šikulka můj,“ usmála jsem se a sledovala, jak vyklusává pěkně a dostává se víc a víc na zadek a pod sebe. Znovu jsme dělali přechody, kdy se mi zdálo, že to je perfektně připravený pro uvolnění ve cvalu. Zavolala jsem valáška k sobě a vyslala na druhou ruku po přepnutí lonže. Zase pěkně krok na kolo, kolo v klusu a pak jsem mlaskla, houpla lonžákem. ,,Hop! Cval!“ Pískla jsem, došlápla více a Quinto frkl a nacválal hned pěkně. ,,Šikovný,“ usmála jsem se a sledovala valáška, jak si nacválal. Nechtěla jsem ho hnát, mělo se cválat max dvě kola, taky že to jsem ho nechala obcválat a nechala přejít do plynulého klusu. ,,A v klidu,“ usmála jsem se, zpomalila svůj krok a ztišila valáška do kroku. ,,Šikovný,“ usmála jsem se spokojeně a zavolala k sobě, pochválila jej a přepla lonžku. Tohle samé jsme udělali na druhou ruku, aby pěkně vycválal. Pak měl vyklusání na dvě kola a pak už krok. Nath zatím připravil gogy a šel k nám. ,,A stůůůj, houu,“ ztišila jsem Quinta, který zastříhal ušima a zastavil na kruhu. Zavolala jsem si ho, pochválila, přepla lonž a podívala se na to, co měl Nath v rukou. ,,Takže, tohle do obřišáku,“ přikývl mladík a já mu předala lonž, položila bič a odepla obřišák, provlékla očko gogů a dotáhla jej. ,,Teď tohle zaveď tudy,“ usmál se a já kývla. Mladík mě naváděl, jak udělat gogy a příště to budu umět. ,,Děkuju za pomoc,“ usmála jsem se na Natha, ten se usmál a já vzala lonžák a vyslala Quinta na kruh. Frkl, přežvýkl si a já ho sledovala. ,,Jdi pěkně, ano,“ usmála jsem se, sledovala ho a valášek se vypořádal dobře s pomocníkem. Usmála jsem se a mlaskla, kdy si valášek odfrkl spokojeně a snížil hlavu. Mlaskla jsem, houpla lonžákem a valášek vyklusal, zafrkal a šel kupředu. ,,Vidíš, jak ti to jde chlapče,“ usmála jsem se a sledovala jej. ,,Ták je hodný, to je šikovný kluk,“ usmála jsem se, sledovala ho a nechala po kole přejít zpět do kroku. Quinto reagoval docela už rychle a automaticky, přechod byl čistý a šel od zádě. ,,Pracuje se s ním líp, viď?“ usmál se Nath, který nás sledoval. ,,Už dost líp, pamatuju si, jak se začátku se na lonži loudal, potřebuje získat svalstvo,“ usmála jsem se a nechala Quinta vyklusat, sledovala jej a hlídala jeho pohyb od zádě. ,,Hodný kluk,“ usmála jsem se a nechala ho klusat zase kolo. ,,Bral ho i Sebastian, ten má z nás času nejvíc,“ usmál se trenér. ,,To má, já tenhle týden taky, proto jsem chtěla s valáškem pracovat,“ usmála jsem se, nechala Quinta přejít do kroku a zavolala k sobě. Pochválila jsem ho, přepla lonž a vyslala na druhou ruku. Nechtěla jsem ho dál mít na lonži, tedy chtěla, ale pro dnešek to stačilo. Nechala jsem proto Quinta vyklusat jen jednou a pak už ho nechala přejít do kroku a chválila. Zavolala jsem si ho k sobě, pohladila, pochválila a odepla gogy, kdy mi Nath pomohl. Pak jsem ho odepla z lonže a mlaskla, nechala jsem ho jít na stěnu a mohl se tak vykrokovat. Šel po stěně a my s Nathem ho hlídali. ,,Včera jsem ho hnedle naháněla, ale vyřešila jsem to nakonec tak, že jsem si ho nevšímala, už ho to přestalo bavit a přišel,“ usmála jsem se a sledovala Quinta, který snížil hlavu a zajímal ho povrch haly. ,,Je to rošťák,“ zasmál se mladík a já kývla. Vzala jsem lonžku a zavolala valáška. Potřásl hlavou, frkl dlouze a přišel. ,,Hodný kluk,“ usmála jsem se, pohladila ho a připla lonž. ,,Až odjede, asi se mi bude stýskat, ale budu vědět, že je na tom líp a bude se mu i dařit v jeho stáji,“ usmála jsem se. ,,To určitě, nezapomínej, že máš tady Galaxii,“ řekl mi. ,,Já vím, ona je jediná moje láska,“ zasmála jsem se, kdy se Nath zasmál taky a šli jsme do stájí k boxu Quinta. Položila jsem gogy a sundala obřišák, uzdečku, nasadila nylonku a promasírovala valáška hřbílkama. Podrbala jsem jej, sundala botky, bandáže a šla s ním do mycáku, kde jsem mu omyla nožky a zavedla ho do boxu. Vyrazil jsem uklidit věci a na nástěnku zaškrtla, že máme splněno a napsala tam, co bylo náplní naší práce a že to taky dnes byla pořádná makačka!

jennifer: Záskok – Quinto
Péče
Dneska jsem měla v plánu zase otravovat Quinta Vzala jsem propisku a napsala se k němu. Nejprve si dáme PK a pak rovnou půjdeme na procházku. Všimla jsem si, že vyšel z boxu Úplňka Sebastian. ,,Ahoj Sebe, nechtěl bys vytáhnout Lady a jít se mnou a Quintem na procházku?" usmála jsem se na mladíka. ,,Ahoj Jenn, hele za hodinu a půl bych měl mít čas," kývl mladík. ,,Fajn, já ho stejně vezmu do kruhovky, abychom si zopakovaly něco z PK, opakování matka moudrosti," usmála jsem se. ,,Určitě s ním zkus přátelskou hru a vy máte s hnědkou už hotový celý partnership, že jo?" usmál se Seb. ,,Jojo, už máme kompletně, konečně," usmála jsem se. ,,S Quintem jsme měli techniku bloku," pousmála jsem se. ,,Super, tak to si můžeš zkusit i něco dalšího," usmál se a já přikývla s úsměvem a protáhla se. ,,Tak za hodinu a půl před stájemi, zajdu pro čip i za Sue," usmála jsem se na Seba a mávla na mladíka. Šla jsem pro věci, tedy parelku, vodítko, tušírku, štajgr a čištění. Odnesla jsem to k boxu, čapla vodítko a vyrazila k výběhům. Dnes příjemně hřálo slunko, i když to chvilkami vypadalo, že dnes bude hrozný počasí. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu, který byl prosycený vůní koní. Prošla jsem kolem výběhu, kde byla Galaxie, Lady, Val i Serano. ,,Ahoj vy čtyři," usmála jsem se šťastně, podrbala moji hnědou lásku, která poržála na pozdrav, ale to už já šla za Quintem níž k Zelené louce. ,,Quinto!" Zvolala jsem už od branky a otevřela ji. Hopík hned zvědavě ke mně přišel a já jej podrbala na čele, ale to už byl na cestě ke mně krásný valášek haflinga a já se pousmála. ,,Quinto, ahoj kluku," pousmála jsem se znovu, dala vodítko za záda, zastavila se a nastavila ruku hřbetem nahoru. Quinto jemně frkl a pošimral mě na nastavené ruce, kdy si mě pečlivě prozkoumal. ,,Nojo, už jsem to zase já," zazubila jsem se, poškrabkala valáška po hlavě a připla vodítko k ohlávce. Mlaskla jsem, pohladila Quinta po krku a šli jsme spolu oba dva směr branka. Nechala jsem valáška vyjít z výběhu, zavřela za námi, kdy Quinto mě sledoval, zkusil snížit hlavu. ,,Ne!“ řekla jsem, kdy si odfrkl stylem ,,No jo furt,“ až jsem se ušklíbla a pochválila ho, že se nezačal pást. Šli jsme spolu k jeho boxu, kdy jsem ho pořádně vyčistila, toho špindíru malýho, vybrala kopyta, učesala mu hřívu, která byla různě spletitá do bodláčí a všeho možného. ,,Kde ses válel,“ nezapomněla jsem utrousit a zavedla do boxu, kdy jsem si do kruhovky odnesla pláštěnku, deštník a zapla si tam radio, kdy do něj dala kazetu a jemně ho nechala vyhrávat. Šla jsem zpět za valáškem, který se koukal kolem sebe venku a sledoval všechny. ,,Už jsem si říkal, proč je uvnitř,“ usmál se Jason a já se ušklíbla. ,,Jde makat, tedy, zítra jde makat, dnes má jen něco v kruhovce, viď,“ usmála jsem se, pohladila Quinta a dala parelku místo nylonky, připla vodítko a vzala si tušírku. Vyrazily jsme spolu do kruhovky.
PK
Valášek se rozhlédl po kruhovce, odfrkl si a natáhl krk dopředu. Zavřela jsem za námi a odepla Quinta z ohlávky a mlaskla, ukázala na kruh a kývla na Quinta. Ten si odfrkl a vyšel na cestu. ,,Jdi,“ houpla jsem vodítkem k zádi, kdy Quinto frkl, pohodil hlavou a šel hned na obvod kruhu, frkl zvědavě, když zaregistroval líp hudbu, ale sledoval i mě, viděla jsem jeho zájem a jeho hru uší. Klusal, i když si na chvilku nacválal, já ho nechala, jen mu pak změnila směr a přehodila si vodítko, tedy přendala opatrně, aby se nesplašil. Quinto frkal, skláněl hlavu, olizoval se a natáčel ke mně boltec vnitřního ucha. Usmála jsem se, nechala vodítko spadnout na zem, pootočila se, svěsila si ramena a dívala se více do země. Nadechla jsem se a dýchala pravidelně a klidně. Pak jsem ucítila, jak mi někdo jemně drcl do ramene, a slyšela jsem přežvykování. Pootočila jsem, pohladila Quinta po hlavě a rozešla s e s ním po kruhovce. Šel hned za mnou, kdy jsem se zastavila, on taky a takhle s ním chvilku chodila, následně ho pochválila, podrbala a hladila rukama po celém těle a to bylo vše v pořádku. Byli jsme na středu a já si šla pro pláštěnku. Ukázala jsem ji valáškovi, oblékla se do ní a on ke mně natáhl hlavu a oňuchával si ji, kdy jsem na něj vlídně mluvila, do toho nám hrála F1 Byla tam zrovna písnička Spasitelé a já se usmívala a drbala valáška, kdy si sundala pláštěnku opatrně. Quinto udělal krok zpět. ,,Klid chlapče, nic to není,“ usmála jsem se, zůstala v poloze, jak jsem byla a čekala, než přijde a zase si mě prohlídne. ,,Nesežere mě to,“ usmála jsem se, hladila ho a chválila. Sundala jsem si pláštěnku a začala s ní valáška hladit. Hrál ušima hru na stříhanou a já se usmívala, mluvila k němu vlídně a chválila jej. Lehce jsem pláštěnkou zašustila, hned Quinta chválila a zabalila mu do ní krk i nohy. ,Tak je šikovný, moc šikovný,“ usmála jsem se, pohladila ho a dala pláštěnku stranou, kdy jsem si vzala deštník a ukázala ho valáškovi zavřený. Ten mu nevadil, ne zavřený. Zatím jsem ho hladila jen po celém těle se zavřeným, ale pak šla před něj a pomalu deštník otevřela, mluvila na něj a usmívala se. Quinto pofrkal a já ho lehce pohladila po plecích a prsou, kdy se díval na deštník, jak ho pomalu otevírám, zavírám, mizí mi v něm ruce, ale nic mi to nedělá. Usmála jsem se a hladila valáška pak už opatrně s otevřeným a chválila ho. Pak jsem zase v jeho blízkosti deštník otevírala a zavírala. ,,Šikulka jsi,“ usmála jsem se, chválila ho, hladila a nabídla pamlsek. V nejlepším končíme a já myslím, že příště zkusíme otevřít deštník nad hlavou! Chválila jsem Quinta a pak trochu více pustila hudbu, ale jen tak, aby byla slyšet. Vzala jsem tušírku a poklepala rytmicky na prsa. ,,Couvej,“ usmála jsem se a valášek couvl dokud tlak nepřešel. Já ho pochválila a tušírkou pohladila tam, kde jsem se dotýkala. ,,Šikula,“ usmála jsem se a natáhla ruku k zádi a klepla párkrát. Quinto frkl, moc tohle nechápal, proto jsem tam šla, poklepala a pomohla si rukou, ustoupil mi zádí, kdy jsem ho rukou i tušírkou pohladila a hned na to slovně chválila. ,,Pašáák to je můj,“ usmála jsem se, pohladila jej a nabídla pamlsek. Zkusila jsem druhou stranu a nyní se to povedlo. Chválila jsem valáška a byla s ním spokojená.
Péče po PK
Připla jsem vodítko a šla s ním zpět do stájí, kde mu donesla vodu, chválila, nabídla pamlsek a šla poklidit věci z kruhovky a šla za Sue. ,,Tetí, půjdeme se Sebem, Lady a Quintem na procházku někam kousek do lesa,“ usmála jsem se. ,,Dobře neztraťte se,“ usmála se tetička a já kývla s úsměvem. Mávla jsem jí a šla zase za valáškem, vyvedla před box, přečistila si ho a na provazovku nasadila štajgr. ,,Hami,“ řekla jsem s úsměvem a Quinto si kousek štajgru vzal do huby a já připla vodítko. Nasadila jsem mu deku a botky a bandážky. Zapla jsem si bundu a vyšla ven před stáje.
Procházka
Po chvilce vyšel Sebastian s Lady. ,,Ahoj krásko,“ pozdravila jsem ji a podrbala, kdy se seznámila s Quintem. ,,Už jsem myslel, že to říkáš mně,“ uchechtl se Seb. ,,Tak to bys mi řekl spíše ty, já tobě krasavče,“ ušklíbla jsem se. ,,To máš pravdu,“ zaculil se mladík a šel vedle mě. ,,Hele, máš ovladač?“ zeptal se mě. ,,Ne,“ zděsila jsem se a zastavila se, až Quinto frkl a zastavil vedle mě. ,,Máš štěstí, že jsem se do sedlovny koukl,“ zamával mi blonďák před nosem ovladačem. ,,Tss zloději,“ zasmála jsem se, ale pohladila valáška. ,,Kam chceš jít?“ zeptal se mě mladík, zatím co otevřel bránu a my vyšli ven a přešli silnici na lesní cestu a Seb za námi zavřel. ,,Našla jsem při objevech štolu,“ zazubila jsem se. ,,Tak se tam můžeme jít kouknout a pak to vzít menším okruhem kolem Azulu k zadní bráně,“ přikývl mladík a já se zazubila a usmála se. ,,Máme stejné myšlení,“ zasmála jsem se a šla dopředu. ,,Dnes jdeme vepředu poprvé, snad nepožene,“ usmála jsem se a sledovala Quinta, ale i okolí. ,,Všechno v pořádku?“ houkl na mě mladík zezadu. ,,Jasně,“ ozvala jsem se a usmála se. Valášek sledoval okolí pozorně, ale nemohl nic moc dělat, měla jsem ho pojištěného a neutekl by. V levé ruce jsem si držela tušírku, kdybych ho potřebovala nasměrovat, nebo nechat ustoupit jakkoliv. Pousmála jsem se, když sklonil hlavu k značce, díval se pečlivě kolem sebe a nic před jeho pohledem doslova neuteklo. ,Zatím to jde s ním dobře,“ usmála jsem se. ,Hodiny v kruhovce na PK jsou poznat, ale stále je ho co učit,“ ozval se Sebastian. ,,S tím souhlasím,“ odkývala jsem to a pohladila Quinta, kdy před námi byla mega louže a Quinto zastavil – prý dál nechce ,,Stavíme,“ ozvala jsem se. ,,To jsem pochopil, když tak zaryl kopyta do země,“ uchechtl se Sebastian a já si povzdechla, uklidnila valáška, stoupla si do louže a začala mu klepat na záď, kdy si odfrkl a ustoupil zádí do strany. Frkl, když došlápl do louže. To samé jsem zopakovala u plecí, kdy se mohl lépe vyrovnat. ,,Hodný,“ usmála jsem se, pohladila ho a nechala trochu couvnout. ,,Ty budeš mít co čistit,“ slyšela jsem Sebastiana, ale jen si odfrkla a mlaskla. ,,Jdeme,“ usmála jsem se a vyšla směr ven z louže. Quinto sklonil hlavu, nechala jsem ho, aby se i napil a hrábl si. ,,Tak je hodný a klidný,“ usmála jsem se, ale pohladila ho až venku, kdy nehrabal, nabídla mu pamlsek a šla s ním dál, kdy za námi bez problémů přišli ti dva Usmála jsem se a vedla nás ke štole která bude blízko. Objevil se kopeček dolů, museli jsme ho sejít, byla to tedy snížená cesta, ale nic hrozného a došli jsme ke krásné štole, kdy koníci natahovali hlavy níž a prohlíželi si tu štolu před nimi, kdy si Quinto odfrkl a já se usmála, pohladila ho a podívala se na Seba. ,,Je tu krásně, co?“ usmála jsem se. ,,Je, nedokážu si představit, že tu jsem rok,“ usmál se mladík a já kývla. ,,Taky jsem tu už rok,“ zazubila jsem se. ,,Jsme dobrý,“ zasmál se Seb a já s ním. Pak jsem ale mlaskla, když se koníci nabažili pohledu na štolu a my taky. ,,Vyklušeme?“ usmála jsem se na Seba a ukázala na kopec. ,,Jdeme první ale,“ zazubil se mladík a já pokrčila s úsměvem rameny a Seb tedy jako první vyklusal kopeček a my s Quintem šli kousek za nima a taky jsem nechala valáška naklusat. ,,No pojď ty lenochu,“ smála jsem se a valášek s frkáním vystoupal kopeček se mnou – ne že bych se i já neuhnala oddechovala jsem, ale pochválila Quinta a šla za Sebem už v kroku. Sledovala jsem okolí, sledovala Quinta a byla spokojená jako blecha poškrabkala jsem valáška na kohoutku a ten natáhl krk dopředu a odfrkl si. ,,Dnes je to s ním super,“ usmála jsem se a ozvala se Sebovi, který mi to odsouhlasil Napojili jsme se na cestu kolem Azulu k zadní bráně. ,,Hele, moje propiska!“ řekla jsem a podívala se na zem a zvedla si ji. ,,Ty jsi hotový ztráceč Jennifer,“ zasmál se Seb, až jsem se ušklíbla. ,,Víš, jak hrozný to je, když musíš všechny místa zapisovat do mapy?“ ušklíbla jsem se znovu a šla za Sebem ke stájím, kde jsme se rozloučili a poděkovali si navzájem za krásnou procházku
Po procházce
Došla jsem s Quintem k boxu, pohladila ho, nabídla pamlsek a sundala štajgr, přeměnila ohlávky a šla do mycáku, kde mu opatrně opláchla kopyta a osušila nohy. Šla jsem ho zavřít, odnesla všechny věci, které jsem dnes potřebovala k valáškovi a šla tam, kam mě nohy nesly

jennifer: Péče – Gentleman
S lehkým úšklebem na tváři jsem došla k nástěnce a vzala propisku. Dnes se Quinto i Gentleman budou mít Hřebec byl v boxe a bylo krásné dopoledne. Zapsala jsem se k hřebci a šla do sedlovny a našla v kapse klíče od Cassiny skříňky, které mi tu nechala. ,,Jennifer, plánuješ vzít hřebce někam, že není venku?" nakoukl dovnitř Nath, když jsem si brala věci na Cassinčin stojan. ,,Jo, beru ho na cvalovku a zítra snad drezura, na přání Cassie," zazubila jsem se a přidala k chráničům spěnkový kroužek. ,,Tak fajn, já mu zatím připravím box," usmál se. ,,To budeš zlatej," zazubila jsem se. ,,Tak jdu na Parisův box a pak na ten Gentlemana," kývl mladík a já s úsměvem zamkla kamarádčinu skříňku a klíček dala ke klíčku od té mé a vzala si teplou bundu a helmu. Šla jsem k boxu hřebce, který mě zvědavě sledoval. ,,Jdeme ven, ale jdeme spíše na pořádnou kondičku chlapče a nechtěj ani trochu vědět, co tě čeká," zazubila jsem se a vešla do boxu a připla vodítko. ,,Nežeň ven!" Zastavila jsem ho a couvla, že půjdu ven z boxu první já. ,,Nemysli si, že jdeš do výběhu," řekla jsem a vyšla první ven. Hřebec odfrkl a natáhl hlavu nahoru a já přemýšlela jakou má asi náladu. Uvázala jsem ho, dala mu ven do mříží míč a začala jej čistit po celém těle nejprve hřbílkem a kartáčem. Genty byl zaměstnaný a já mu mohla pročesat i hřívu a ocas. Pak se na mě podíval, když jsem mu brala přední nohu na vyčištění kopyt. ,,Hele! Nech mi tu bundu!" zamračila jsem se na něj a vzala znovu nožku, dočistila jsem ji a mohla jít na zadní kopyta. Podepřela jsem si nohu vždy o stehna. ,,Nehejbej se...," řekla jsem a byla ráda, když jsem dovyčistila zadní kopyta a i to poslední přední. Protáhla jsem se, poškrabkala hřebce a vzala sedlo s připojenými dečkami - gelovka a podsedlovka, nasedlala jsem hřebce, moc nedotahovala podbřišák a nasadila mu kamašky, kroužky a botky. Ještě jsem mu přes bedra zapla k sedlu bederku a nasadila uzdečku a já si nasadila helmu. Hřebec radostně zafrkal a přešlápl si. ,,Sue, my jdeme na cvalovku a pak vezmu hřebce vydýchat ven," usmála jsem se na blondýnku, která procházela kolem. ,,Už jsem myslela, že je Cassie zpět a to jsi ty," zasmála se Sue a já se zazubila. ,,Nojo, ale Cass už má fialový vlasy," usmála jsem se. ,,Tak se mi po procházce nahlaš a hlavně opatrně, ano?" ,,Jojo," kývla jsem s úsměvem a šla s hřebcem kolem sedlovny. ,,Sebe, podáš mi prosim ovladač?" houkla jsem na mladíka, který tam zrovna zašel. ,,Jasně, tady," vykoukl a podal mi jej, zahleděl se na hřebce. ,,Já si říkal, že asi bereš záskok, když hnědka je venku na celej den," zasmál se Sebastian a hřebec si odfrkl. ,,No jo, Gal má volno, tak beru záskoky, ale možná dáme s hnědkou PK, zatim se měj a díky," usmála jsem se a mávla na Seba a ten na mě taky. ,,Počkej, nechceš vyfotit?“ Zazubil se mladík, kdy jsem přikývla se zářivým úsměvem a dala mu můj mobil, kdy nás s hřebcem vyfotil, jo kamarádka bude mít fotečku Přece nebude jen ona s hřebcem! Pak jsem poděkovala a šla ven.
Cvalovka
Vyšli jsme ven před stáj, kde jsem hřebci dotáhla podbřišák, ale něco se mi nezdálo. ,,Vyfoukni!" zvýšila jsem hlas, ale nakonec se rozešla a povodila hřebce, než jsem mu mohla ještě o dvě dírky dotáhnout. ,,Nenafukuj se uličníku," povzdechla jsem si, stáhla třmeny a zkontrolovala si helmu. Hřebec přešlápl, já na něj houkla a chytla si jednoruč otěž do levé ruky, kdy tou pravou se chytla zadní rozsochy. Ještě jsem vsunula do třmenu nohu a nasedla. Než jsem dala nohu do třmenu, držela jsem oběma rukama otěže a donutila Gentlemana couvnout o dva kroky, které šel dopředu, než jsem ho sedem a pomocí nakonec i otěže zastavila. Když klidně stál, pochválila jsem jej a nechala jít vpřed. Hřebec vyšel a já ho zlehka vedla směr cvalovka. ,,S tebou si prej užiju," zabrblala jsem. ,,Jdeš unést hřebce?" houkla na mě s úsměvem Sarah. ,,Těžko... spíš on unese mě," zasmála jsem se a mávla na dívku. Genty byl dopředný opravdu dost a já bych měla dávat majzla, aby mi nebral za ruku. Gent frkal, rozhlížel se kolem sebe a šel jak baletka v kroku. ,,Hele, klidni se chlapče, ano?" řekla jsem směrem k hřebci a nechala ho odžvýknout. Jemně jsem si pohrála s pravou otěží a ztuhla v sedu, zatnula břišní svaly a počkala na odezvu ze strany hřebce. ,,Houu, stůj," ztišila jsem hlas, tiskla stehna a maličko změnila polohu otěží. Hřebec švihl ocasem a zastavil, kdy jsem ho nechala couvnout tři kroky, nechala stát a pochválila jej. ,,Jdem," stiskla jsem holeně a Gentleman vyšel zase vpřed. Musela jsem zopakovat proces couvání, ale to mi vůbec nevadilo, pak přišla pochvala a zase krok. Nadechla jsem se, pohladila ho a vydechla. Nechala jsem hřebce v kroku asi 250 metrů, kontrolovala, aby mi nehnal. Pak jsem v ruce ucítila tah, tlak a pan hřebec mi začal brát za ruku. Zamračila jsem se a vytlačila holeněma na kruh a pobrnkávala, pohrávala si do otěže, do pravé, Genty frkl a šel furt kupředu a já začala tisknout pravou holeň s pravou zadní, levou zadní s levou holení. Opakovala jsem to, pohrávala si a čekala, až hřebec nepřestane s tím braním ruky. Na cvalovce to byl zajímavý kruh, ale já se s ním spokojila, hlavně že to jako kruh vypadalo. ,,Vidíš, že to jde," pohladila jsem ho, když jsme mohli jet zase po trati. Nechala jsem ho odžvýknout a vypobídla jej ke klusu. Genty zafrkal a vyklusal hned pohotově. ,,To by ti šlo, že jo?" procedila jsem mezi zuby, povzdechla si a na druhou dobu vysedla. Začala jsem vysedat a podívala se, jestli na vnější, ale nebylo to tak, proto jsem přesedla, držela si svoje tempo vysedání a neřešila, že hřebec chce klusat více dopředu. ,,Víš, že na mě tohle neplatí," zamračila jsem se. Z vnějšího okraje jsem vzala hřebce do středu a přesedla si nemusela jsem předtím přesedat, ale neřešila to. Jen jsem spokojeně vysedala, Genty se musel chtě nechtě přizpůsobit mému tempu vysedání. Tušila jsem, že mám pod sebou mega bombu, která stačí odjistit. Projeli jsme oblouk a já zasedla, nechala ho odžvýknout, zkrátila si lehce otěže, dala jsem vnější holeň za podbřišák, stiskla holeně, pobrnkla do vnější otěže a mlaskla. Hřebec nacválal hned, poskočil dost notně dopředu, šla do stehenního sedu a dala ruce ke krku. ,,Ty jsi blázen...," zamumlala jsem, ale nechala ho, aby si vytrénoval svoji kondici a vytrvalost, i když více vytrvalost. Alespoň se na procházce bude chovat civilizovaně Cejtila jsem, jak mi bere ruku. ,,Hřebec!" zvýšila jsem hlas, zasedla do pracovního sedu, stočila ho na kruh, pohrávala do otěže a brnkala jej, hrála si Gentleman švihl ocasem, povyhodil si, ale já se nedám! Napla jsem se a narovnala v kříži, zasedla více do sedla, vydržela otěže, vypobídla a hřebec frkal, já zopakovala zádrž poloviční. ,,Kluuus!!" Řekla jsem a mračila se. Gentleman přežvýkl, pokusil se sebrat otěže, ale já si pobrnkala dál a poloviční zádrž si udržovala, než hřebec přešel do klusu. ,,Vidíš, jak to jde," obejmula jsem ho holeněmi, aby zůstal v klusu a povolila pobídky. Mohli jsme vyjet z kruhu, já hřebce pohladila a povolila lehce otěže, aby si vytáhl krk a frkal. Už jsme za sebou měli asi 3/4 cvalovky a já cítila, jak Gentlemanův klus je skutečně skvostný, vysedala jsem do rytmu, nechala jej odžvýknout a pohladila po krku. Zkrátila jsem si otěže asi o tři zarážky, kdy mi nabídl hnědák přilnutí. Už to s ním bylo lepší, pořádně se mohl prolítnout – a že se prolítl, vždyť jsme cválali hnedle půl kilometru Ale všeho s mírou, protože nic se nemá přehánět a u koní tuplent ne :3 Znovu jsem nechala hřebci prodloužit otěže, přejela mu po krku rukou a pousmála se, když natáhl hlavu a odfrkl si. Přestala jsem vysedat, tedy začala dosedat dost ztěžka, až jsem dosedla, zatnula břišní svaly, podstrčila pánev pod sebe, tlačila se do sedla a propla paty, lýtko, dala vydržující otěž a pobídla holeněmi. Hřebec frkal, já stiskla stehna k sedlu ještě, jak to dělá Cassie, hřebec stříhl ušima a přešel do kroku, protože musel věděl, že já s ním nebudu mít slitování Pohladila jsem ho po krku. Viděla jsem asi tak 300 metrů před námi bránu ven. Nechala jsem zahozenou otěž, ale spíše tak, aby si hnědák vytáhl krk, ale přesto jsem ho měla na mírném kontaktu – byl to totiž hřebec a poslední dobu moc tvrdohlavý, jak řekla Cassie – kdo to má z koho Projela jsem hřebci rukou ve hřívě, i když jsem měla rukavice uděláme si menší průzkumnou procházku, jen kousek k Perlovce, ale ne moc blízko, aby mě nevzal do vody. Otevřela jsem si bránu a projeli jsme na cestu osudu Ale ne, snad to půjde
Procházka
Hřebci jsem nechala zlehka povolené, ale i otěže měla trochu kontaktu. Hřebec frkl a natáhl krk. ,,Budeme si spolu povídat?“ zazubila jsem se, pořádně si protáhla ramena a zívla si, protože jsem měla trochu únavný syndrom dnes Podívala jsem se, kde jsme společně s hřebcem a vzala si jej na lesní cestu, která by nás mohla vzít kolem a kolem k hlavní bráně Projela jsem rukou po krku, usmívala se a sledovala jej. Odmáčkla jsem mu otěže a hřebec pěkně odžvýkl a měl živou hubu. ,,Ty jsi šikovný, když chceš… proč nejsi tak stále šikovný a hodný?“ zasmála jsem se, ale vytáhla z kapes mobil a zastavila hřebce, který frkl, ale nakonec zastavil. Udělala jsem fotky dvě a schovala si mobil. Pohladila jsem hnědáka a nechala jít dál. Gentleman šel pěkně dopředu a živě, mě to bavilo a bylo to skvělé. Hřebec měl, nebo spíše Galaxie měla stejný chod jako on, byl to přeci jen její otec, protože měla i hnědka po hřebci krásné chody a temperamentní byla tedy méně, ale stejně Podrbala jsem hřebčouna a vzala jsem ho mezi stromy na slalomek, kde si společně poohýbáme, já se tedy moc ohýbat nebudu, ale to hřebec nesmí vědět! Gentleman pofrknul a ohýbal krk opravdu krásně, já byla spokojená a hned po chvilce ho mohla pochválit, kdy jsme zpoza stromového slalomu vyjeli. Gentleman zafrkal, natáhl hlavu dopředu a sledoval svoje okolí, kdy já se pousmála, unášela se rytmem koňského kroku a sledovala, jak to vypadá po cestě. Nakonec jsme najeli na rozcestí vlevo, minuly tak štolu, která byla pod námi a já vzala hnědáka tou cestou, kterou jezdíme s hnědkou. Kdybychom byli na vodítku, nechám ho se napást na louce s překážkami, ale takhle jsme si udělali jen menší okruh, aby pan Gentleman nezakrněl a Cassie měla hřebce pěkně proježděného ,,Zejtra si dáme drezuru, bez nějakých odmlouvání, jasný?“ ušklíbla jsem se, projela rukou v hřívě a do zad mi zasvítilo slunko. Podívala jsem se na oblohu, která se celkem vyjasnila. ,,No, je krásně,“ usmála jsem se a protáhla se v ramenou a zádech, kdy jsem se zaklonila, ale hned zase byla rovně. Ramena pěkně vyrovnaná v lopatkách, prošláplé paty a špičky ke koni. Co více si přát, už jsem se těšila za hnědkou, i když má nyní odpočinkový den. Dojeli jsme s hřebcem k bráně, kdy jsem si ji otevřela a vjeli jsme dovnitř a já hned zavřela. ,,Šikula jsi byl, až na nějaké přetahování tedy, to se k tobě nehodí,“ pousmála jsem se a u stáje sesedla, poplácala hřebce po krku, vytáhla třmeny, povolila podbřišák a nánosník. Zavedla jsem hřebcoslava k boxu, který byl již vyházený. Gentlemana jsem odstrojila, sáhla si, jak je propocený, ale dala mu lehčí masáž se hřbílkem a rovnou jej vzala do solárka, aby se prohřál. Následně jsem jej spokojeně s dekou odvedla do boxu a poklidila všechny věci, hlavně umýt udidlo, aby Cass nenadávala otřela jsem si helmu a šla na oběd a hlavně za Sue, že je vše v pořádku

jennifer: Záskok – Quinto
Péče
Podívala jsem se na nástěnku, bylo krásné odpoledne. Já se jen protáhla a zapsala se k valáškovi. Ten bude dnes dalším, koho vytáhnu Zapsala jsem se tedy k němu a šla si přinést věci na stojanu k jeho boxu. Chtěla jsem si dnes na něj vylézt, tedy, jen se nechat vyzvednout. Zapsala jsem se tedy a šla do jídelny. ,,Nathe? Sebe? Měli byste čas a pomohli mi s valáškem? Chci si pak opřít břicho o posedlí,“ usmála jsem se. ,,Jasně, kdy tak?“ Podívali se na mě oba dva. Podívala jsem se na hodinky, kolik he. ,,Tak za 45 minut nejpozději, až s ním dopracuji na přechodech,“ usmála jsem se, kdy oba kývli. ,,Tak díky,“ zazubila jsem se a šla zpět k boxu, vzala vodítko a vyrazila s vodítkem směr výběh s Quintem Valášek se pásl u branky, takže jsem jen pomlaskala a vešla dovnitř. Quinto natáhl ke mně krk, jako by za mnou nechtěl jít. ,,Ale půjdeš,“ zazubila jsem se, podrbala ho na kštici a připla vodítko. Pomazlila jsem se s ním a vyrazila ke stájím, kdy jsem jednou vyjasnila osobní prostor. ,,Zapomněl si, že já jdu první?“ zeptala jsem se ho a u boxu uvázala, dala míč na mříže a začala pořádně čistit, aby nebyl špinavý. Napil se vody a ujedl seno, které měl venku v síti. Já ho mohla spokojeně celého kompletně vyčistit a začít sedla, uzdit a také mu nasadila chrániče a botky. ,,Dnes jdeme lonžovat a zkusíme něco nového,“ usmála jsem se, dala si na hlavu helmu a vzala gogy, lonžák a s Quintem na lonži šla k hale, kdy jsem zavolala, ale nikdo se naštěstí neozval Helmu jsem odložila na tribuny a šla s valáškem na zadní kruh, povodila ho, kdy jsem odložila lonžák a gogy. Upravila jsem si rukavice, dotáhla podbřišák maličko a šla na střed zadního kruhu. Vzala jsem bič a pomlaskla, kdy valášek vyšel na stěnu.
Práce na lonži + gogy na přechody krok – klus a opačně – na konci lekce nalehnutí
Valášek nevyšel na stěnu jako takovou, spíše vyšel na kruhovou stěnu Sledovala jsem ho, chodila si můj soukromý kroužek. Třmeny jsem ze sedla dala pryč, protože když na něm budu ležet, tlačily by mě ledatak. Sledovala jsem Quinta, chtěla jsem, aby šel uvolněně vpřed. ,,A pěknější krok, bereš to šejdrem!“ řekla jsem s důrazem a mlaskla s houpnutím biče. Quinto frkl a šel líp. ,,To je ono chlapče,“ usmála jsem se a sledovala ho. Po dvou kolech jsem ho zavolala k sobě a nechala jít na druhou ruku, ale trochu dýl, sledovala jeho práci, jak se nese více na zádi a předek má lehký. Usmála jsem se, chválila ho a znovu nechala změnit směr. S úsměvem na rtech jsem ho sledovala, jak se uvolnil, ve výběhu se musel pěkně naběhat Nyní skláněl hlavu, šel energicky vpřed a jedním boltcem ucha na mě mířil – připravený k palbě Mlaskla jsem, více vykročila a houpla bičem. Valášek frkl, popohodil hlavinkou a naklusal s hlavou nakonec u země. ,,Jdi líp….,“ pohoukla jsem a usmála se. Quinto frkl, došlapoval pěkně vpřed a já sledovala jeho pohyby a kontrolovala si ho pohledem a gesty. Dnes se mnou koně chtěli asi hodně dobře spolupracovat, ale tím líp! Valáška jsem nenechala klusat moc dlouho, protože všeho moc škodí. Nechala jsem ho přejít do kroku, sledovala a nechala změnit směr. S úsměvem na rtech jsem ho nechala naklusat znovu. Byla docela sranda měnit lonžák za zády a lonžku před sebou Quinto občas sklonil hlavu, já ho tlačila pohledem na kruhu, sledovala a chtěla, aby se držel prdelí podsazeně tedy, zatím to tak nebylo vidět, ale uvolnil se i v klusu na dvě kola. ,,Tak to je ono… jdeme na přechody,“ pousmála jsem se a nechala znovu změnit směr. Sledovala valáška a prozkoušela si s ním znovu změny. V kroku jsem ho nechala dvě kola, aby se trochu vytáhl, zastříhal ušima a přemýšlel, co se bude dít. Pousmála jsem se a mlaskla, houpla bičem a Quinto vyklusal znovu po kruhu s radostí ze života. Sledovala jsem jej, nechala obklusat kolo a půl a nechala přejít do kroku. ,,Šikula…ale zlepší,“ usmála jsem se, houpla bičem a sledovala Quinta. Ten dnes měl taky velice dobrou náladu a byla radost na něj pohledět. ,,Tak a klus,“ mlaskla jsem, udělala ráznější krok a Quinto naklusal přesně po kole v kroku. Jaké to bylo překvapení, když musel po půl kole přejít znovu do kroku. ,,Šikula,“ zazubila jsem se a zavolala k sobě. Pochválila jsem ho, vyslala na druhou ruku a tentokrát to bylo počítání od tří přes půlky, aby se valášek pěkně dostal do podsazení a předek si opravdu odlehčil a šel shromážděněji. Začínal na třech kolech v kroku, kdy jsem ho bedlivě sledovala, jak si vykračuje. Následovalo 2,5 kola v klusu, Quinto frkal, nejspíše ho to bavilo, nebo byl zvědavý, co se dnes děje, že je to takové zpestření Zafrkal, snížil hlavu a já ho nechala přejít do kroku, kdy jsem ho stále sledovala. ,,Jde ti to skvěle zlatíčko,“ usmála jsem se a v kroku zůstal dvě kola, kdy frkl a sklonil hlavu, ale ne tolik, držel ji pěkně, jako by snad tohle dělal celou věčnost. Usmála jsem se, nezapomněla chválit a po oněch dvou kolech v kroku jsem ho nechala naklusat, začal reagovat pěkně na hlas i gesta, což jsem měla velkou radost z něj, když jsem si vzpomněla na naše začátky. ,,To je ono Quinto,“ usmívala jsem se a valášek pofrkával – prý 1,5 kola v klusu je moc nechala jsem toho lenivce přejít do kroku, pochválila za pěkný energický a chodila ten můj soukromý, kdy se valášek dostával zadky pod sebe. Usmála jsem se, následovalo kolo v kroku na vydýchání a já viděla, že je Quinto připravený na cval, ještě jsem ho tedy nechala změnit směr, ověřila si podsazení na druhé ruce a pak mohla spokojeně nechat Quinta po kole v klusu nacválat. ,,Klid,“ usmála jsem se, sledovala valáška a chodila můj kruh, kdy jsem hlavně potřebovala, aby se Quinto nerozcválal zběsile. Po dvou kolech jsem ho začala tišit do klusu, aby přešel pěkně plynule a ne drhavě a nebo nepřešel vůbec. ,,Kluuus kluku….,“ usmála jsem se, nechala ho vyklusat, pak vydechnout v kroku, zavolala za sebou, pochválila ho a poslala na druhou ruku, kdy jsme tohle samé také zopakovali. Valášek spolupracoval a já ho chválila. Nechala jsem ho vydýchat se v kroku a pak si ho zavolala, nabídla kostku cukru a lonž pustila na zem a položila bič. Odepla jsem sedlo, vzala gogy a šikovně vše navlékla – nesnáším gogy, protože jejich aplikace je opravdu děsná Provlékla jsem tedy ten řemen, co se má provlékat, do podbřišáku, ten zapla, povodila opatrně Quinta a dopla podbřišák pořádně. Slintáky držely, vše bylo v pořádku, já Quinta podrbala na žuchvách a vyslala jej na kruh v kroku, valášek co to šlo si vytáhl hlavu. ,,Tak a budeme zase pracovat hezky přes hřbet a nabereme svalíčky,“ usmála jsem se a sledovala valáška, jak kolem mě jde pohodlně v kroku, zvyká si na gogy, i když se s nimi seznámil i minule Dnes je ale bral trochu víc líp, protože přeci jen na ně byl zvyklý minule, kdy jsme nedělali přechody moc hodně, dnes nás toho čekalo více. ,,Tak jo… změníme ruku,“ usmála jsem se, zavolala valáška k sobě, podrbala a vyslala na druhou ruku. Proměnila si za zády lonžák a lonžku před sebou v ruce. Musela jsem dělat divní trojúhelník – dařil se Quinto po ocválání šel živě dopředu, já ho sledovala, jak jde přes záda pěkně, jeho zadní nohy pěkně pracovaly a já ho mohla nechat naklusat na kolo. ,,Hodný…,“ usmála jsem se, když pěkně zareagoval a šel vpřed. Sledovala jsem jej jak nějaký tajný agent. Dnes zapracujeme na přechodech a zítra taky, ale to už si na něj nasednu :3 Celkem jsem se těšila. Po kole jsem Quinta nechala přejít do kroku, chválila ho, ale hned po půl kole valášek musel po mlasknutí naklusat pěkně vpřed. ,,Pašáák můj malej,“ usmála jsem se a sledovala valáška, jak snížil hlavinku co to šlo, protáhl si krk, celkem pracoval už líp a myslím, že tohle mu jen prospěje. V klusu zůstal kolo a půl, než jsem si řekla, že přejde na celý kruh do kroku, neměnila jsem počet kol tentokrát vzestupně, ale spíše ho jen chtěla pořádně protáhnout. ,,Tak pojď za mnou,“ usmála jsem se a pohladila ho po krku, podrbala a vyslala na druhou ruku. Na tu jsme potřebovali také zopakovat nějaké to přechodování Quinto frkal, stříhal ušima a byl zvědavý, co ho dnes všechno čeká – alespoň tak vypadal výraz v jeho očích. Po dvou kolech v kroku, kdy se mohl valášek vydýchat, jsem ho nechala pěkně dopředně vyklusat na kolo. Na jedno krásné čisté kolo, kdy jsem ho sledovala, dbala na to, aby vše bylo eňo ňuňo epochální ,,Tak, to je ono chlapče,“ usmála jsem se, chválila ho, po kole nechala tudíž přejít do kroku na půl kola ale jen, kdy Quinto začal v tom hledat systém hry usmívala jsem se a chválila jej. ,,Dveře!“ zavolal někdo najednou, kdy Quinto frkl. ,,KLiid,“ usmála jsem se, nechala přejít do kroku. ,,Volno!“ zavolala jsem zpět a dovnitř vešel Nath a Sebastian. ,,Jsme tu, jak to dnes vypadá?“ usmál se Nath. ,,Mám radost, pracuje se s ním dnes skvěle,“ kývla jsem s úsměvem, kdy mi Seb vzal helmu a já se zazubila, ale nechala Quinta ještě jednou vyklusat, než se vrhneme na to, co jsem chtěla. ,,Dnes jste pracovali celkem dlouho, co?“ usmál se Nath, když jsem valáška nechala vydýchat v kroku na obě ruce. ,,To ano, celkem ta spolupráce je s ním už čím dál tím lepší,“ usmála jsem se, pochválila valáška a kluci odeply gogy a Seb podal helmu. ,,Připravená?“ usmál se na mě. ,,Jo a děkuju,“ usmála jsem se, kývla, lehce si s mladíkem plácla pro dobrou náladu. Já si nasadila helmu, strach a nervozita opadla, pohladila jsem Quinta, ten zvědavě stříhl ušima. Nath mě vyzvedl, abych se přehoupla břichem přes sedlo, kdy Seb hladil valacha. ,,Šikovný…tak je šikovný, pašáák…,“ usmívala jsem se, hladila valáška i já a byla šťastná. Quinto frkl, pootočil hlavu a já se usmála, pohladila ho po čumáku. Hladila jsem ho, chválila společně s kluky a byla happy, měla jsem velkou radost z valáškova pokroku u nás. ,,Tak můžeme?“ usmál se Sebastian a Nath i já jsme kývli, kdy Nath fungoval jako pomoc a já byla s Quintem a Sebem hlavní aktér Bylo to jak nějaké divadlo. Quinto pofrkoval, maličko ukročil stranou. ,,Klid kluku… vždyť já nevážím víc jak ten pytel ovsa,“ usmála jsem se, pohladila ho, ale dál na něj mluvila, držela se zuby nehty Hladila jsem valáška, dodávala mu podporu, chválila a sledovala. Sebastian ho taky chválil a vedl nás po stěně. ,,Jak se cítíš?“ zazubil se Sebastian. ,,Skvěle,“ zazubila jsem se, chválila valáška a byla spokojená skutečně moc. Když jsme došli ke vchodu, já valáška pochválila, Nath mi pomohl opatrně dolů a já dala Quintovi kousek mrkve a poděkovala za spolupráci. Nath odnesl gogy s lonžákem a já se Sebem šla k boxu. Odstronili jsme valáška, nabídli vodu a já ho vzala do mycáku na osprchování nožek a umyla mu okolí očí, nozder, hubu, ještě pod ocasem, pohlaví, pak pořádně namazat kopejtka po namočení a vzala jsem ho do boxu, podrbala a donesla mu seno, aby měl papu zatím jsem uklidila cajky a byla velice moc spokojena se vším, co se dnes stalo :3

jennifer: Péče - Gentleman
Ráno šel hřebec do výběhu, kdy jsem ho odvedla na uzdečce, byl to docela boj, protože to velké koloseum se nedalo Ale nakonec jsem to přežila a nyní se upsala ďáblu tím, že jsem se k hřebcovu jménu napsala, nadechla se a šla do sedlovny. Odemkla jsem moji skříňku, vzala klíček od kamarádčiny skříňky a vzala svoji helmu. Pak jsem šla kousek vedle a začala na Cassin stojánek pojízdný rovnat vše, co dnes budu potřebovat. Uzdečku, bandáže, sedlo, dečky, bederku, čištění a přidala k tomu moji helmu s rukavicemi a tušírku – dnes si dáme stranové přechody a s tou tušírkou to půjde líp, než abych ho ztupila postupně na holeni, to by se kamarádce nelíbilo Odvezla jsem stojan k boxu, kdy jsem vzala vodítko z věšáku a i čapla uzdečku. Šla jsem k výběhu hřebce a zapískala. Bylo krátce po obědě, kdy jsem ještě stihla přeházet hnojiště, kdy mě pěkně vytočil i Sebastian Dopoledne jsem doplnila vodu ve výbězích a byla dokonce do oběda na procházce s Quintem – dnes jsem měla nabytý program až moc, což bylo divné a navíc byla neděle, den odpočinku a já pracovala jako černá ruka. Zavolala jsem hřebcovo jméno a vešla do výběhu. Genty se na mě zahleděl, stříhl ušima a já šla k němu blíž, kdy se on rozhodl, že se se mnou nebaví a odklusal pryč. ,,Co to,“ řekla jsem, ale povzdechla si a šla dál od něj, kdy jsem se posadila na zdánlivě dobré místo a vzala si do rukou mobil. Pustila jsem si potichou písničku, pobrukovala si ji a dívala se na fotky, které jsem posílala Cass a nafotila je já a nebo Seb včera. Usmívala jsem se, pobrukovala slova písničky a po chvilce ucítila na svých zádech něčí čumák. ,,Copak, pane hřebec, jsme zvědaví?“ ušklíbla jsem se, pohladila ho po čumáku a zvedla se. Podrbala jsem Gentlemana a nasadila uzdečku, podrbala a zapla vodítko do karabiny a vypla mobil s písní – Blueberry Sky Pohladila jsem hnědáka a šla s ním k brance z výběhu. ,,Hele, kam pospícháš?“ zeptala jsem se ho, nechala zastavit, couvla si ho dozadu a otevřela branku, kdy jsem ho nechala projít a zavřela za námi. Šli jsme spolu ke stáji, musela jsem si přeci jen ještě jednou ujasnit, kdo tu má hlavní slovo a kdo koho vede. ,,Já vedu, ne ty mě,“ řekla jsem mu a u boxu zastavila, sundala uzdečku, uvázala si jej, dala uzdečku stranou a začala milého hřebce čistit. Pokukoval kolem, nadšeně frkl, přešlápl si a sledoval okolí, kdy zdravil každého, kdo kolem něj šel. ,,Klidni se, ano?“ řekla jsem mu a dočistila jeho srst, kdy už částečně ztrácel zimní srst, nejspíše na to mělo vliv hodně faktorů a mně zůstalo pár chlupů v ruce, ale zatím to není tak hrozný, že by koně ztráceli srst ve větší míře, ta pravá rána přijde brzo a já se na to netěšila, i když byla hnědka ostříhaná. Dočistila jsem hřebčouna a vyčistila mu hřívu hřebenem, ještě ocas a nakonec kopyťákem vybrala i kopyta, která se pak jen leskla u zadních nohou se mi zkusil hřebec vyškubnout, ale já nohu podržela pevně. ,,Ani nezkoušej pacholku,“ řekla jsem mu s přísným obličejem a dočistila ho, kdy jsem nakonec pohladila po pleci, když u přední nohy držel dobře. Usmála jsem se a namotala bandážky na nožky. Přidala jsem botky na práci a vrhla se na nasedlání, ještě bederku a mohla jsem nauzdit, kdy jsem to měla hotové během pár vteřin. Nasadila jsem si helmu, zapla ji, ještě navlékla rukavice a šla k hale, kterou jsem měla zabranou, ale radši zavolala, kdy se nikdo neozval a já spokojeně vešla dovnitř.
Drezurní práce – práce na přechodech, polovičních zádrží a stranová práce
Hřebec frkl a chtěl se mi otřít o rameno, ale já ho nechala ustoupit pár kroků vzad. ,,Nebudeš se otírat,“ usmála jsem se a vzala ho na obvod, kdy po půl obvodě jsem si jej vzala na střed, podrbala na krku, stáhla třmeny, dotáhla podbřišák, zapla nánosník a povzdechla si. Levá ruka svírala otěže a tušírku. Vyšvihla jsem se do sedla, kdy se hřebec hned rozešel. ,,Hele! Tohle vážně nepůjde,“ zamračila jsem se a nechala hřebce zacouvat střídavě tam, odkud vyšel. Nechala jsem ho chvilku stát, až jsem ho pohladila za to, že stál, ne za to, že předtím šel. Usmála jsem se a nechala ho vykročit. Šel hned pohotově vpřed. Tušírka mi nyní bude k ničemu, dopředu jde živě, ale hlavně aby tak stejně živě chodil i do stran. Najeli jsme na levou ruku a já se nadechla a vydechla, kdy jsem zase začala pravidelně dýchat. Usmála jsem se a držela tušírku v levé ruce zatím jen pasivně. Hřebec natahoval krk, šel dopředu, šel od zádě a já bych ho ani nenechala, aby se valil po předku. Usmívala jsem se a nechala jít ještě obvod, kdy jsem viděla, že se celkem nudí. Proto jsem s ním v A zařadila velký kruh, další v B, E, C a pak si změnila diagonálou směr. Gentleman přežvýkl a zvídavě se díval dopředu, nechala jsem ho v Áčku jet ze středu, v X jsem však utla a vzala na levou ruku do E, kdy to hřebce celkem překvapilo. ,,Tohle jako cvik neexistuje, ale je to dobrý na to, abych tě udržela v pozornosti a soustředění chlapče,“ ušklíbla jsem se a v E vzala na pravou ruku a na druhé straně si s ním zkusila od stěny ke stěně, kdy jsem si pod X představila kužel, který musíme nadjet, jak mě to učil každý z trenérů zde a já byla za to vděčná. Usmála jsem se, když se to celkem vedlo. Jeli jsme chvilku otočenou a pak i správnou diagonálu, ale vrátili se stejně na stejnou stěnu, jako jsme jeli před tím. Já hřebce pohladila po krku. Zatím tohle šlo. Změnili jsme si směr, v A hodili velký kruh, Genty frkl, ale šel stále dopředu dost živě. Udělali jsme si ve velkém kruhu vlnovku, a tak si v kruhu změnili směr a jeli úplně na jinou ruku. Usmála jsem se tajemně. Gentyho asi dost zajímalo tohle moje hraní Nechala jsem jej na dlouhé stěně vyklusat, kdy jsem cítila, jak mě hned bere za ruku. ,,No tototo,“ řekla jsem, mračila se, houkla na něj a vzala si ho v B na velký kruh. Hnědák přežvýkl, natahoval krk a já mu brnkala do otěže. Vybrala jsem si tu vnitřní, kdy ho vnější vedla po kruhu a tou vnitřní si utvářela postavení, že ty otěže jsou moje a já určuju tempo. Hnědákovi se to moc nelíbilo, zašvihal ocasem, ale mně to bylo jedno. ,,Víš, že mě si zlobit můžeš jak chceš…Cassie mi řekla, jak na tebe, a tak vím, že brzy přestaneš,“ usmívala jsem se, tiskla synchronizovaně se zadními nohami holeně a po chvilce cítila klid v rukou, kdy se již do nich hřebec neopíral. Najeli jsme na stěnu, pochválila jsem hřebce, když šel pěkně po stěně a byla spokojená, že jsme to vyřešili – snad se nebudeme dnes přetahovat vícekrát. Gentleman frkl a natáhl hlavu dopředu, uvolňoval se a šlapal od zádě. Usmála jsem se a nechala jej v C udělat velký kruh, pak si dali vlnovku o třech obloucích z A a já se spokojeně natáčela v obloucích, jen jemně používala holeně a na rovných pasážích ho nechala klusat rovně. Tenhle koník je zkrátka oříšek. Ještě jsme si dali cvičení na jízdárenské práce i na druhou ruku v klusu a mohli přejít na cval. Nacválala jsem si ho na dlouhé stěně. Hřebec frkl a já s úsměvem šla do stehenního sedu, hlasem Gentlemana umravnila, vzala v A na velký kruh, jen na jeden, nenechala jsem ho jet vícekrát a byla spokojená s Gentlemanem, který měl dnes asi dobrou náladu Alespoň to zatím tak vypadalo. Nechala jsem ho obcválat jeden obvod, vzala na vlnovku o třech obloucích znovu a v K nechala přejít do klusu. Bylo to těžké. Zasedla jsem do sedla, zatnula břišní svaly, narovnala se, propnula více paty a tlačila se do sedla. Narovnala jsem se v kříži a dala vydržující otěže, kdy hnědák švihl ocasem, ale zatím nic nedělal a já ho vypobídla, tudíž mu byl dán signál, že má přejít do nižšího kroku. Já svoji poloviční zádrž zopakovala, aby si nemyslel, že to byla jen legrace. Frkl, pohodil hlavou, ale přešel do klusu až v půlce haly. ,,Vidíš, že to jde,“ pochválila jsem ho za přechod, nechala odžvýknout a dala si v horním rohu diagonálou změnu směru. V X jsem si přesedla, přehodila otěže a tušírku. Usmála jsem se a na dlouhé stěně zasedla do pracáku, dala vnější za podbřišák, vnitřní na podbřišáku, mlaskla jsem a hlasově se také ozvala. Hřebec nacválal hned dopředu a já se podívala do zrcadla, jestli správně. Byla jsem skutečně spokojená a pohladila ho vnější otěží. Usmála jsem se, šla do stehenního sedu a užívala si ten pohled. Znovu jsem ho vzala na velký kruh v C, ale jen z toho hlediska, aby nešel jen po stěně. Hřebec frkl a šel živě vpřed, byl trochu jak piclej zajíc I když ten se tak rychle nepohybuje. Ocválali jsme si ještě obvod a půl, když hřebec byl pěkně uvolněnej, až moc Zasedla jsem do sedla, narovnala se v kříži, sedla si do sedla více, propla paty dolů, uvolnila se, sedla více a více do sedla, dala vydržující otěže, vypobídla holeněmi a zopakovala to znovu a řekla i slovíčko oznamující, že chci přejít do klusu, děj se co děj. Hnědák pode mnou frkl několikrát za sebou, moc se mu to nelíbilo a já do třetice zádrž zopakovala trochu více. Hnědák švihl ocasem a přešel do klusu, když jsem tentokrát i stiskla holeně se stehnama. Hřebec frkl a já ho po přechodu do klusu objala holeněmi, přestala s pobídkami a pochválila jej. ,,Kdyby to šlo hned, nepereme se,“ řekla jsem mu a udělala si s ním v A velký kruh, který jsem postupně začala zmenšovat, až byl asi 12 metrový. Vyjeli jsme z něj, já hřebce pochválila a z E si ho vzala na půl jízdárny a změnili jsme v B směr. Já se usmála a byla ráda za to, že mám těch pár dní na starost hřebce, protože on byl skutečně velká zkušenost. Přesedla jsem si, protože jsem na to úplně zapomněla Pak jsem začala vysedat moc pomalu, až dosedla do sedla, napla se v břišních svalech, zatnula je, ztuhla v sedu a chtěla, aby hřebec pěkně přešel do kroku. Pomohla jsem si ještě propnutím kotníků. Genty tohle musel znát. ,,Krook,“ usmála jsem se a hřebec si otráveně odfrkl a přešel do kroku. ,,Zvykej si chlape,“ ušklíbla jsem se. Vzala ho na osmičku, kde si musel udržet pozornost vůči mně. Byl stále moc živý a dopředný, nevadilo mi to, ale mohl se trochu krotit, i když, co jsem mohla požadovat od tohoto hnědého ďábla Hřebec frkl a já s úsměvem ho ohýbala do oblouků osmičky a nakonec jej pochválila, přeci jen se pěkně snažil a já byla s ním spokojená. Mohla jsem jej nechat změnit směr a vyklusali jsme si po stisku holení. Dopředu šel hned a já si vzpomněla na to, jak se dělá dovnitř plec. Na krátké stěně jsme si udělali malý kruh, to mě mělo usvědčit v tom, že jde hřebec pěkně a je připraven, ale nezdálo se mi to, proto jsem ho ještě na dlouhé stěně nechala. Šel vpřed živě, zasedla jsem do pracovního sedu, více si zasedla do sedla, dala vydržující otěže, stiskla holeně a požadovala shromáždění. Myslela jsem na něj, aby se pěkně dostal pod sebe. Cítila jsem tu energii zadních nohou, jak se dostal více pod sebe. Já ho vypobídla, aby tak zůstal a pochválila jej. Takto mi to stačilo a já přestala s ostatními pomůckami. Na druhé krátké stěně jsem malý kruh zopakovala, šel krásně, opravdu vznosně a já měla připravenou tušírku k ohýbacímu cvičení. Více jsem si přenesla váhu na vnější sedací kost, hnědák stříhl ušima, ale byl v pěkném klusu, který jsme měli shromážděný. Vnější holeň jsem dala za podbřišák, aby udržela záď pěkně na stopě vnější. Usmála jsem se, vnitřní holeň na podbřišníku tiskla, aby udržela hřebce v pohybu vpřed, ohýbala ho a moje tušírka pomáhala v tomto činu také ve správné ruce. Vnější otěží jsem zabraňovala přílišnému ohnutí koně dovnitř a vnitřní otěž byla jen něco jako ozdoba, spíše jsem ji jen tak lehce držela. Vnější musela hlídat i vypadávání plece a já se dívala do směru pohybu, dýchala klidně a chválila hřebce, který šel opravdu pěkně. ,,Vidíš, nic jsi nezapomněl a jde ti to skvěle,“ usmála jsem se a v půlce stěny přestala na pobídkách, pochválila hřebce a nechala povolit otěže, kdy toho maličko on zneužil a šel více kupředu, ale to už tu byl můj pohotový instinkt, podržela jsem více otěže, a tak se maličko uhodil o udidlo, kdy jej tlačilo, jak se snažil sebrat mi ruku, já zasedla více do sedla, narovnala se v kříži, dala vydržující otěže, vypobídla a otěž se změnila na zadržující. ,,Stůůj,“ řekla jsem rázněji, kdy si hřebec odžvýkl a moc se mu to asi nelíbilo, ale v A zastavil. ,,Víš, že při zlobení se chodí obchod dolů,“ ušklíbla jsem se, když stál celkem klidně, pohladila jsem ho vnější otěží. Jemně jsem začala tlakovat pravou otěž, kdy jsem chtěla ohnout jeho krk, aby si jej protáhl. Mírně jsem tu otěž odmačkávala a levou spíše uvolnila. Hnědák udělal malý krok doprava, ale pak se rozhodl, že natáhne jen krk lehce do strany a pak trochu ke mně. ,,Hodný,“ usmála jsem se, pochválila ho a nechala to samé udělat na druhou stranu a podrbala jej. Pak jsem ho nechala jít krokem vpřed. Na dnešní den jsme měli drezurní práci opravdu složitou. Změnili jsme směr, naklusali a já s hřebcem zkusila dovnitř plec i na druhou ruku. Byl to dobrý cvik pro uvolnění koně a já to využívala občas někdy taky. Gentleman frkl, ale na levou stranu to bylo vždy tupější, proto mě nepřekvapilo, když jsem musela trochu více použít tušírku se stiskem, ale nebylo to nic hroznýho. Chválila jsem Gentlemana hned po tom, co jsme najeli znovu normálně na stěnu, udělali obloukem změnu směru. Kapička, hnedle kapička tedy Já zůstala v pracovním sedu a v něm se mi docela i líbilo Byla ale pravda, že bych v něm neměla zůstávat dlouho. Udělali jsme velký kruh a pak i malý, kdy jsem se pousmála a dala poloviční zádrž a následně dala ruce kupředu, vypobídla hřebce a ten si protáhl a prodloužil pěkně rámec klusu dopředu. ,,Šikovný,“ usmála jsem se. Byla jsem spokojená, dnešní drezurní hodinka byla zaměřená docela dost dobře a vycházelo nám vše. Sice jsme se točili stále kolem přechodů a zádrží, ale dovnitř plec je stranová práce přeci jen a na jiné jsem hřebce brát nechtěla, když je přeci jen parkurový kůň, ale pak jsem ještě ho vzala na diagonálu, změnila směr a v C vzala ze středu. Váhu jsem přesunula na vnější sedací kost, vnější holeň za podbřišníkem, více prošláplá pata, více si našlápla třmen, vnitřní holeň těsně za podbřišníkem mi pomáhala v úkrocích stranou a já si ještě pomáhala tušírkou. Ramena jsem měla rovnoběžná s plecemi hřebce, hlavu držela ve směru dopředu. Ustupovali jsme do leva. Hřebec frkl. Ustupoval od vnitřní otěže k té vnější. Podporovala jsem ho hlasem, usmívala se. Prošlápnutý třmen pomáhal hřebci s přesunutím těžiště. Odstupoval od vnitřní holeně, působila těsně za podbřišnkem a posílala jej jednotlivými kroky dopředu a do strany vnější holeni. Postavila jsem vnější otěž, aby se moc neohýbal krk, přiložila jsem ji ke krku, vnitřní otěž mírně zkrácenější a Genty se k ní přistavil. Vnější holeň regulovala ustoupení do strany a vnější otěž regulovala pohyb vpřed. Kdybych pohyb vpřed zamezila, Gentleman se otočí kolem předku. Nechala jsem ho ujít pět kroků a pak povolila na všech pobídkách a chválila jej. ,,Šikovný,“ usmála jsem se a hladila ho po krku. Najeli jsme na stěnu, kdy jsem ho na volnější otěži nechala vyklusat, pak jsme změnili směr a já si ho s pdžvýknutím zkrátila a zkusila s ním ustupování na holeň i na druhou ruku, kdy mi více pomohla tušírka ve správné ruce a já mohla jen a jen chválit. Až jsem nechala hřebce vyklusat, změnila směr, udělali si velký kruh a přešli do kroku. ,,Dveře!“ ozvalo se a já byla zrovna na druhé straně. ,,Volno!“ houkla jsem, kdy hřebec frkl. Dovnitř vešel Nath se Seranem. Usmála jsem se na něj a pak i na Connora, co vešel se svým koněm. ,,Zdravím,“ zazubila jsem se, změnila směr a byla ve vnější stopě. ,,Ahoj, nerušíme?“ usmál se Nath. ,,Ne, končíme,“ kývla jsem. ,,Projela jsi hřebce té už ne čarodějnice jo?“ zasmál se Conny a já se ušklíbla, ale jela na střed. ,,Jo, je skvělý, i když trochu moc velký ďábel,“ ušklíbla jsem se, sesedla, povolila sedlo, vytáhla třmeny, povolila nánosník a podrbala hřebce mezi žuchvami. ,,No jo, co jiného by ten hřebec mohl být, uchechtl se Connor, já jim mávla a šla ven z haly.
Došli jsme k hřebcovu boxu, já sundala uzdečku, nasadila ohlávku, připla vodítko a dala se do odstrojení. Genty byl mírně propocený, ale to vůbec nevadilo, alespoň si to užil Vzala jsem masážní hřbílko, dopřála mu pořádnou masáž a mohla vzít do solárka, kde jsem jej nechala na 30 minut, byla tam s ním a pak s dekou ho odvedla do boxu. Poklidila jsem všechny věci, umyla udidlo a vyprala rovnou Cassie věci, aby neřekla, že jsem nechala vše špinavé, navíc deka hřebce vypadala jetě Pak jsem hřebce vzala do mycáku, když byl suchý. Hezky jsme se oba vykoupali -.- A pak se spokojeností jsem ho přečistila, osušila nožky a zavedla již do boxu, kde zůstane. Připravila jsem večerní krmení a donesla mu zatím jen vodu. Musela jsem se s hřebcem vyfotit a pak vyfotila jeho samotného a poslala to Cassie se slovy: ,,Krásného Valentýna! Přeje Jennifer & Gentleman & Galaxie“ Zazubila jsem se a poslala Cassie fotky. Bože, já přijdu o kredit… Připravila jsem i pro hnědku a šla rovnou za ní, muselo jí být smutno

jennifer: Záskok – Quinto
Péče
Ani koukat na tu nástěnku jsem nemusela dlouho, přeci jen jsem věděla, koho vytáhnu jako prvního Zapsala jsem se ke Quintovi, půjdeme nejprve na lonž a po ní jej vezmu na procházku. Šla jsem do sedlovny a začala chystat věci, které potřebuji a bez nichž se zkrátka dnes neobejdu. Domluvila jsem se zase s Nathem a Sebem, že mi pomohou a navíc se mnou pak půjde Seb s Goldem na procházku, alespoň nepůjdeme sami, i když jsem si myslela, že by to možná už šlo, ale radši jsem měla po ruce Seba s Goldem, než jen valáška. Připravila jsem si tudíž věci a šla do výběhu, kde by ten palomino měl být, vždyť jsem tam byla dnes dopoledne již doplnit vodu a byl tam s Hopíkem a Kokoskou, ti dva mu byli skvělou společností. U branky jsem zavolala valáškovo jméno, kdy ihned zvedl hlavu, stříhl ušima a frkl. Já se usmála a pomlaskala. Vešla jsem dovnitř a Quinto mi šel naproti, kdy jsem ho šťastně pohladila a připla vodítko. ,,To je děs co, jen my dva…,“ usmála jsem se a vzala ho do stájí k jeho boxu, dnes šel poklidně, nikam se nehnal a spíše jsem musela pomlasknout, aby vůbec šel. ,,Dnes na lonži se ale loudat nebudeš, to si nemysli,“ povzdechla jsem a narovnala se, kdy jsem ho přivázala a dala se do čištění. Valášek sledoval okolí a pysky přejížděl po mřížích, ale nedělal bordel – alespoň zatím Usmívala jsem se, dočistila srst a vzala mu kopyta a pak i hřívu pořádně hřebenem. Dnes bychom měli pracovat na gozích delší dobu, přeci jen v posledních dnech jsme pracovali zatím dvakrát, kdy se poprvé s nimi seznámil, to jsem ho nechala jen krátce opravdu, podruhé pracoval trochu delší dobu a dnes to zkusíme protáhnout, ale ne moc, jen uvolnit a pak práce na pár přechodů. Dnes jsem zase nasedlala Quinta se sedlem, kdy jsem třmeny nechala dole, protože by jen překážely. Zkontrolovala jsem dečku, sedlo, dotáhla podbřišák a nasadila valáškovi bandážky a botičky. Ještě uzdečku, vzala jsem gogy, bič, zapnula pěkně lonžku do kroužků udidla a šla s valáškem směr hala, kdy jsem si musela vzít na hlavu i helmu. Zavolala jsem od dveří haly a když se někdo neozýval, pustila jsem Quinta dovnitř, ten hrábl kopytem a frkl. Dnes měl celkem zajímavou náladu. Byl energický, nedočkavý. Já zavřela za sebou dveře a rozžhavila světla, aby tu bylo vidět, když bylo venku zataženo.
Lonž s gogy po uvolnění + nasednutí na pár minut
Podívala jsem se na valáška a sundala si bundu, kdy jsem ji dala na tribuny a Quinta hned začala zajímat a jemně za ni zatahal, až spadla a on poodskočil. ,,Kliid prosimtě,“ řekla jsem mu, povzdechla si a zvedla bundu nahoru. Quinto měl očividnou radost, když jsem ji zvedla a chtěl ji znovu shodit, ale já ho nechala couvnout a vzala na zadní kruh. Když máš takové energie chlapče, chci vidět akci. Mlaskla jsem a poslala na kruh. Odložila jsem gogy, pořádně chytla lonžku a bič. ,,No jdeme pořádně, žádné loudání,“ poušklíbla jsem se a sledovala valáška, jak jde kolem mě, trochu si pohodil hlavinkou, ale šel energicky vpřed. ,,Čím dál více tě dostaneme do kondice, tím víc budeš energičtější, co? Ty raketo malá,“ ušklíbla jsem se a nechala ho obejít jedno kolo krokem, kdy jsem ho po chvilce zavolala k sobě, přepla a vyslala na druhou ruku. Quinto si frknul párkrát po sobě, skláněl hlavu. ,,Jdeme líp,“ mlaskla jsem, houpla lonžákem k zádi a Quinto potřásl hlavou, ale šel pěkně dopředu. Sledovala jsem jeho akci nohou, aktivitu zádě. Trochu se snažil zkrátit si kruh. ,,Jdi dál!“ řekla jsem a bič dala blíž k plecím, kde je obřišník a Quinto stříhl ušima a udělal větší kruh, jak jsem chtěla. ,,No proto, ty malej prcku,“ řekla jsem s uchechtnutím a nadále jej sledovala, jak krokuje kolem mě. Zavolala jsem si ho, přepla jej a poslala na druhou ruku. Mlaskla jsem, houpla bičem k zádi. ,,Kluus,“ nezapomněla jsem říct a valášek pěkně vyklusal vpřed hned energicky, jak jsem mohla očekávat, že udělá. Pousmála jsem se, chodila svůj soukromý kruh a občas mrkla na hodiny, abych ho tu zbytečně netýrala Sledovala jsem Valáškův pohyb a po chvilce, tedy dvou čistých kolech v klusu jsem ho nechala přejít do kroku, chvilku krokovat a zavolala k sobě, přepla lonž, pohladila ho po hlavě a čele a vyslala na druhou ruku. ,,A jdi kroook,“ mlaskala jsem a usmála se. Pořádně šel, šel energicky vpřed, uši dopředu, krk natažený a vytažený směrem dopředu a dolů, šel od zádě a já ho nechala vyklusat. Pofrkal a chvilkama i pohazoval hlavou, až se lonžka vlnila, ale ne moc. Pousmála jsem se, sledovala valáška, jak šlape po kruhu kolem mě a chválila jej chvilkami. Po dvou kolech jsem ho nechala přejít do kroku, usmála se, zavolala k sobě, chválila, přepla lonž a vyslala na druhou ruku, kdy jsme začali s našimi dobrými a známými přechody, které nám obvykle nedělaly problémy. ,,Jdi kluus,“ mlaskla jsem po půl kole v kroku. Dnes nebudeme dělat obtížné přechody, jako tomu bylo včera Možná až pak s gogy. Valášek hned kompletně vyklusal energicky vpřed. Já ho nechala po kole přejít do kroku, kdy si pofrkal, asi si postěžoval, že je to moc brzo, ale já za to nemůžu přeci Usmívala jsem se a nechala jej jen půl kola v kroku, nechala vyklusat a po půl kole klusu zase nechala přejít do kroku. Quinta jsem si k sobě zavolala, pochválila, přepla lonž a vyslala na druhou ruku. Tohle bylo skvělé cvičení na shromáždění na kruhu, aby mi pak valášek líp nacválal. Sledovala jsem jeh práci, aktivitu nohou a hlavně to, jak se začíná snažit, i když občas lajdačí, ale šel pěkně od zádě. Sledovala jsem ho. Gal taky byla rošťanda, proto jsem občasné výkyvy brala za normální nechala jsem valáška po kole v kroku naklusat. Usmála se a po uplynutí třičtvrtě kola jej nechala přejít do kroku, pochválila a po půl kole jej nechala znovu vyklusat pěkně živě dopředu. Sledovala jsem ho, jak se pěkně podsouval zadky pod sebe, došlapoval výrazně líp, než ze začátku. Natahoval krk dopředu, šel uvolněně vpřed. Spokojeně jsem se usmála, nechala ho přejít do kroku a sledovala nadále. Zavolala jsem si ho k sobě, chválila hned pořádně, protože se snažil. Přepla jsem lonž a vyslala na druhou ruku, kdy šel okamžitě dobře kupředu pod sebe s nožkami a kupředu odlehčeně na předku s veškerou váhou na zádi. Byl na něj pěkný pohled a až nabere pořádně kondici a svalíky, bude s ním spolupráce výtečná. Nechala jsem ho vyklusat, byl připravený ke cvalu, proto jsem po chvilce mlaskla, houkla pobídku pro cval, houpla lonžákem a sledovala, jak valášek krásně hned energicky nacválal kupředu. Usmála jsem se spokojeně, pochválila jej a nechala cválat věčnost, kolo a půl mu muselo stačit, když jsem ho nechala přejít do klusu, aby se vyklusal. Natahoval krk níž a dopředu, pofrkoval a částečně si vyšlapoval dopředu opravdu famouzně. Usmála jsem se, nechala přejít do kroku, chvilku jej nechala vydýchat a zavolala k sobě. Kdy přišel, pohladila jsem ho, přepla lonž a vyslala na druhou ruku, kdy valášek frkl a šel pěkně. Znovu jsem ho nechala naklusat, chviličku jej sledovala, a po kole nechala nacválat. Šel hned živě dopředu, jako by ho nic nemohlo zastavit. Usmála jsem se a nechala přeci jen po kole a půl přejít do klusu, jediná já ho mohla nyní zastavit a že se mi to povedlo Přešel pěkně do klusu, nechala jsem ho, aby se vyklusal, zkontrolovala jsem čas, abych ho nepřepínala. 15 minut uvolnění, super, 15 minut práce a bude to sfouknuté. Usmívala jsem se, nechala valáška přejít do kroku, aby se pěkně vydýchal. Zavolala jsem jej následně k sobě, pohladila ho a odepla lonžku, zatím, protože jsem se potřebovala dostat na kobylku tomu zákeřnému systímu gogů, kdy jsem to už skoro uměla. Povolila jsem sedlo, abych se dostala k pobřišáku a štelovala gogy. Quinto natáhl hlavu, takže mi pěkně vytáhl gogy a já si povzdechla. ,,Hele, ty nezbedníku,“ řekla jsem a vše pozapínala, protáhla podbřišník očkem gogů, tedy takovým tím poutkem, co u toho bylo skoro jako u martingalu. Ještě to pospojovala na uzdečce, zapojila to do kroužků udidla a oddechla si. ,,Fuj, moc práce,“ řekla jsem a zapla lonžku, kdy si Quinto odfrkl a pěkně mi ohodil rajtky. ,,Pěkně děkuji,“ ušklíbla jsem se, ale vyslala valáška na kruh. Chtěla jsem ho pěkně protáhnout, sičáka jednoho Quinto kroužil kolem mě na druhou ruku docela spokojeně a nic ho netrápilo. Šel od zádě, byl uvolněný a připravený pracovat. Mlaskla jsem, houpla bičem a on vyklusal hned po mých slovech. Šel vpřed pěkně hned uvolněně. Začala jsem si tedy hrát. Dvě kola v klusu, následoval přechod do kroku na tři kola, nyní to samosebou půjde už dolů, jen na začátku jsem zapomněla, že jsem chtěla jít sestupně dolů Quinto frknul, natáhl krk dopředu a snížil hlavu, co to šlo. Já se usmála a sledovala jej. ,,Tak a kluus,“ řekla jsem po dvou kolech, sledovala valáška, jak přešel pěkně do klusu. Když byl předtím dvě kola v klusu, nyní půjde jen kolo a půl. Usmívala jsem se, odpočítávala. Celé kolo bylo napříč Céčkem a já si to hlídala, tudíž půlka byla v A. Já s úsměvem chodila svůj osobní kruh, občas na Quinta promluvila a nechala ho přejít do kroku, když bylo kolo a půl. Usmála jsem se, chválila a nechala v kroku ujít dvě kola. Byla to celkem zábava, takhle pracovat s valáškem a já měla radost, když jsem s ním mohla pracovat a on měl radost, že já měla radost nebo to bylo opačně, to nyní nevadilo. Po dvou kolech jsem nechala valáška vyklusat. Odpočítala jsem celé jedno kolo, protože pak bude i kolo v kroku. Usmívala jsem se, chválila valáška a skutečně po kole v klusu nechala přejít do kroku, chválila a nechala krokem v klidu ujít ono kolo. Usmála jsem se, pak valášek mohl vyklusat, ale jen na půl kola, kdy pofrkal zvědavě a zase po půl kole musel přejít do kroku, kdy jsem po půl kole ho ztišila, aby stál. ,,A hoodný je,“ usmála jsem se, zavolala jej k sobě. Pohladila jsem ho, přepla a vyslala na druhou ruku. Vzpomněla jsem si na to, co jsem si četla před pár dny na netu. Kůň ve cvalu na gogue může být teprve tehdy, když má za sebou velkou část výcviku. Nechtěla jsem tedy s valáškem zkoušet cval, ale jen ho pilovala v přechodech krok – klus klus – krok. Usmívala jsem se a byla spokojená, vyslala jsem valáška na druhou ruku a znovu s ním dělala to, co jsem dělala doteď. Ale nechala jsem ho na začátku jít v kroku už rovnou tři kola a sledovala jej, jak jde dopředu s vytaženým krkem, frká a já se usmála. Quinto vlastně nemusel nijak nést krk, jako by ho k tomu nutily jiné pomocné otěže. Gogue mu nedovolil hlavu nést moc vysoko, ale jinak ji mohl nést, jak chtěl. Šel pěkně, taky že jsem si kvůli této práci něco našla na netu, abych byla více v obraze, jak to s gogue funguje. Byla jsem spokojená a usmívala se, když Quinto parádně spolupracoval. Po třech kolech jsem ho nechala na dvě vyklusat, šel pěkně vpřed, natahoval krk a já ho sledovala. Usmívala jsem se a sledovala, ty gogue byly pro mě velkou záhadou, jak fungují, ale celkově jsem to už chápala a byla spokojená. Sledovala jsem valáška a nechal a po dvou kolech přejít do kroku, kdy si odfrkl, a já se usmála. ,,Šikulka, dnes ti to jde opravdu skvěle,“ usmála jsem se a po kole a půl nechala vyklusat. ,,Dveře!“ ozvalo se. ,,Volno,“ zvolala jsem, usmála se a sledovala valáška, jak trochu zbystřil, ale moc nezvedal hlavinku a jen natáčel boltce. Já se usmála, nechala ho po kole přejít do kroku, akorát když vešel Nath se Sebem. ,,Akorát,“ usmála jsem se na ty dva a ti se na mě usmáli. Já zavolala Quinta k sobě, sundala mu gogue a nechala jít na kruh ještě v kroku, aby se okrokoval. Pak jsme změnili ruce a nakonec jsem šla k němu, chválila. Nath dotáhl podbřišák a Seb vzal Quinta za lonžku. Já se usmála a šla k sedlu, dala levou nohu do pokrčení, kdy mě Nath chytl a já se s odpérováním dostala do sedla. Pohladila jsem Quinta. ,,To jsem já chlapče, klid, to je hodný kluk…“ usmála jsem se, hladila valáška po krku a usmívala se. Nath i Seb jej hladili a já taky. Mluvila jsem na něj jemným hlasem a usmívala se. Quinto frkl, stříhl ušima a já se držela stehny, prošlápla automaticky paty, i když jsem neměla třmeny. Uvolnila jsem se a držela se rozsochy. Seb kývl a já taky, rozešli jsme se krokem na stěnu. Quinto frkl a trochu šel do strany. Já na něj mluvila, chlácholila ho a Nath šel vedle nás jako pomoc a také promlouval směrem ke Quintovi, stejně jako Seb. ,,Šikovný, tak je hodný,“ usmála jsem se, pohladila valáška a usmála se. Nyní jsme měli chodit deset minut nejmíň. Usmála jsem se, hladila Quinta, nechala chodit po stěně, spíše ho nechal chodit Seb Vedl ho, změnili jsme si směr a Quinto pofrkoval skláněl hlavu a já se snažila nijak nemyslit na nic. Jen jsem se pohybovala v rytmu valáškova chodu. Usmívala jsem se, pohladila Quinta po krku a dala ruce na stehna. Hladila jsem Quinta, který dal jedno ouško vzad, ale jen mě poslouchal a já se usmála. ,,Hodný, pašák to je,“ mluvila jsem k němu dál a usmívala se. ,,Tak jo, jdeme dolů,“ usmál se na mě Nath. ,,Úžasný to je, těším se, až budeme pracovat víc,“ zazubila jsem se, když jsme zastavili na středu, já pohladila Quinta, opatrně přehodila pravou nohu a ladně seskočila. Pochválila jsem Quinta, hladila ho a Nath došel s lonžákem a gogy. Usmála jsem se na něj a vzala Quinta. ,,Za 10 minut před stájí,“ kývl na mě Seb a já se na něj děkovně usmála a šla s valáškem k boxu.
Péče po
Odstrojila jsem Quinta, nabídla mu kus mrkve a drbala jej. ,,Vidíš, tak je šikovný,“ usmála jsem se místo bandážek dala kamašky, nasadila odpocku a vyměnila mu ohlávky, kdy jsem ho zavedla od boxu a šla pro štajgr, kdy jsem si vzala ovladač, řekla Sue, že jdeme ven s Quintem a Sebem. ,,Vraťte se na oběd, ano?“ řekla mi tetička. ,,To se neboj,“ zazubila jsme se a šla za Quintem, kdy jsem mu nasadila štajgr, pohladila a k parelce připla vodítko. Šli jsme ven před stáj, kde počkáme na Seba a Golda.
Procházka
Vyšli jsme před stáj, já podrbala valáška po hlavě a pousmála se na něj, když frkl a natáhl hlavu nahoru a natahoval do nozder všechny vůně a pachy. Já se usmála, měla jsem trochu vyšší výšku, než měl on Vyšel konečně i Seb společně s Goldem. ,,Ahojky,“ zazubila jsem se. ,,Nazdar, kam půjdeme?“ zasmál se Seb. ,,K Perlovce?“ usmála jsem se a Seb pokrčil rameny a já kývla a usmála se. Šla jsem k zadní bráně a otevřela. ,,Jdete první?“ houkl Seb. ,,Jo jo, zkusíme to,“ usmála jsem se, podrbala valáška, který frkl a zvedl hlavu. ,,Už poslední dobou chodíme první,“ usmála jsem se a vyšla ven od brány a směrem kolem Azulu. Celkem mi chybělo to letní plavení, ale na druhou stranu se v létě nedalo nic moc dělat, vlastně skoro vůbec ne a kdybych hnědku nebrala na lonž, zase jí opadly svaly, které jsme tak krásně nabraly. Pohladila jsem Quinta po hlavě, který se rozhlížel kolem sebe a pofrkoval. Usmála jsem se a vzala po cestě, kdy trochu spěchal. ,,Nespěchej, neděláme závody,“ řekla jsem mu, zastavila a nechala zacouvat pár kroků vzad, kdy jsme dávali pozor, abychom nenabourali do Seba a Golda – by bylo zlé Pak jsme se znovu rozešli a já šla poklidně vedle Quinta. Valášek se rozhlížel kolem sebe, až spatřil igelitku na stromě, byla docela vysoko, ale přesto rachotila. Quinto to zapíchl, stejně tak i Gold. ,,A jéje, dva strašpytlové,“ ušklíbla jsem se, ale podívala se kolem a vzala si delší klacek, co tu byl, byl to spíše zbytek od doutníku, tedy orobince Zlehka jsem začala klepat na záď, aby valášek ustoupil do strany, což taky udělal, odfrkl si a sklonil hlavu, hrábl kopytem a já šla k jeho boku, kdy jsem jemně pohladila v půlce boku, začala vyvíjet postupně stupňovaný tlak. Quinto frkl a začal ustupovat celým tělem, kdy jsem musela ještě zatlakovat plece, aby vyrovnala ztrátu na záď, až šel konečně pěkně rovně do strany a moc jsem mu nedovolila vnímat tu igelitku nad našimi hlavami. Stejně to Quinto kousek za ní zase zapíchl a podíval se nahoru. ,,Je to daleko,“ ušklíbla jsem se, kdy frkl, hrábl kopytem a já ho tentokrát nechala zacouvat, ustoupit předkem, zádí a zase zacouval. Trochu jsem si s ním pohrála, až se věnoval jen mě a nechal se odvést pod strom s igelitkou, kdy frknul, já ho pohladila po krku. ,,V klidu kluku..nic to není,“ usmála jsem se, hladila ho a počkala na Seba, kdy jsem šla trochu dál a Sebík taky doděla vzdělávací program s Goldem ušklíbla jsem se a šla dál, kdy se Gold objevil vedle mě. ,,Čau žluťáku,“ ušklíbla jsem se a pohladila ho. ,,To nebyl dobrej nápad jít s Goldem,“ uchechtl se Seb. ,,Alespoň se přiučí, škoda, že tu igelitku nemůžeme sundat,“ řekla jsem s povzdechem. ,,Řeknu klukům,“ přikývl Seb a to už jsme slyšeli zurčení říčky, která se objevila po chvilce po naší pravé ruce a před námi se rýsoval most. Quinto pofrkal a zastavil se kousek dál. Pohladila jsem ho, usmála se, nechala jej ustoupit zádí, plecemi, bokem a zacouvala si ho. Odfrkl si a já s ním šla blíž k mostku, kdy si vše oňuchal, já ho chválila a šla na most, kdy jsem lehce zatáhla za vodítko a Quinto frkl, ale šel za mnou – přeci mě to nesežralo ne? Quinto snížil hlavu a sledoval vodu, která proudila pod ním. Trochu zafrkal a já už byla na druhé straně, kdy on šel blíž k vodě, já ho nechala a usmívala se. Quinto frkl, couvl a pohodil lehce hlavou. ,,Klííd chlapče, copak? Je to jen voda,“ usmála jsem se, pohladila ho a šla zpět přes most za Sebem. ,,Je to magické jít na procházku, co?“ usmál se mladík a já jen přitakala a usmála se. Pohladila jsem Quinta, usmála se a vydala se zpět směr Floresta. Povídali jsme si, šli vedle sebe a Quinto se rozhlížel jako Gold, kdy jsme na ně dávali pozor a já otevřela následně hlavní bránu, pak ji zavřela, mávla Sue a poděkovala Sebovi za dnešní pomoc Následně jsem valáška u boxu odstrojila z toho, co na sobě měl, vyčistila jsem ho, vzala do mycáku na pořádnou cákanici Po té cákanici jsem mu otřela nožky do sucha, aby nevznikly podlomy. Zavedla jsem ho do boxu, nabídla něco dobrého, donesla vodu, šla všechno poklidit a vyrazila na oběd. Po obědě jsem Quinta odvedla do výběhu a další pán na holení byl Genty hned po službě

cassie: ZÁSKOK S LIONEM, SPOLEČNÝ TERÉN S JENNIFER A GALAXIÍ

PÉČE PŘED TERÉNEM

,, Bereš toho Liona?“ zeptala se mě Jennifer. Stáli jsme před nástěnkou se záskoky. Při snídani jsme se rozhodli, že si vyjedeme ven. Mě napadlo vzít někoho ze záskoku – je to dlouho, kdy jsem zamířila k této nástěnce a nebylo by špatné sednout si na jiného koně, než je Gentleman, s kterým mám pro dnešek hotovo. Až zítra ho vytáhnu ven. Tak trochu jsem překazila Jennifer plány, když chtěla vzít někoho ze záskoků ona, ale nakonec byla tak hodná a dala mi přednost.
,, Jo, beru,“ usmála jsem se. Napsala jsem se na nástěnku, aby ostatní studentky věděly, že dnes už valach byl venku.
,, Jdu připravit moji holku,“ vzdálila se od nástěnky Jennifer a namířila si to přímo do skříňky s věcmi Galaxie, zatím co já si šla pro záskokové vybavení pro Liona. Našla jsem si štítek s jeho jménem – bylo tu několik typů sad s různým nastavením, které se nemění. U každé sady je napsáno jméno koně, kterému sada dokonale sedí. Čištění si vezmu své. Vše jsem přinesla před box, kde je Lion – box číslo 18. Pro valacha budu muset jít do výběhu. Vzala jsem vodítko a rozešla se do výběhu.
Lion šel z výběhu ochotně. Ještě jsem s ním nepracovala, co si pamatuji. O to více to bude zajímavé. Zavedla jsem ho do boxu. Ryzáka jsem uvázala v boxu a šla jsem ho hřebelcovat. Venku bylo docela bahno a nevyhnulo se, ani ryzákovi. Vzala jsem ho nejdříve hřbílkem. Tvářil se spokojeně – byl dost přátelský a ochotný komunikovat, což se mi líbilo. Hřbílkem jsem zajela na jeho krk – natáhl krk daleko dopředu se slastným výrazem v očích a nataženým horním pyskem si přitom liboval. Podívala jsem se na něj a zasmála se.
,, Tohle se ti líbí?“ řekla jsem mu a dál ho drbala hřbílkem na krku, jak to měl očividně rád. Ryzák si dál spokojeně liboval. Takhle jsem ho drbala nějakou chvíli – což nás zdrželo, ale to mi bylo jedno. Vyhřebelcovala jsem ho, až se leskl. Vybrala mu kopyta a učesala jeho hřívu a ocas. Dala mu masáž na rozehřátí, i to se mu líbilo. ,, Taková pozornost co,?“ usmála jsem se. Dala jsem mu vodu a poté přišlo na řadu strojení. To byl docela oříšek vzhledem k tomu, že začal být poněkud neklidný, házet hlavou a popocházet do stran. Nechala jsem ho, ať si očichá sedlo a poté jsem ho uklidňovala svým hlasem. Neobešlo se to bez problémů, ale nakonec jsem sedlo dostala na jeho hřbet. Dala mu uzdečku, botičky i chrániče kdyby náhodou a mohli jsme vyrazit.

TERÉN S JENNIFER A GALAXIÍ
,, No kde jste?“ zeptala se mě Jennifer, když čekala se svou potvorou před stájí. Galaxie pozdravila Liona zařehtáním a on jí ho oplatil. Našpicoval uši přitom dopředu a živýma očima se podíval kolem. Měla jsem pro naše zdržení jednoduché vysvětlení.
,, To víš, když chce pán podrbat, tak se musí podrbat,“ zasmála jsem se, podívala se na valacha. ,, Měla si vidět jeho výraz při drbání hřbílkem. Taky by si nemohla přestat,“ dodala jsem. Z kapsy jsem vylovila čip a zamávala jím dříve, než se Jennifer mohla zeptat, jestli ho mám.
,, Myslím, že vím, o čem mluvíš,“ zasmála se Jennifer. Začala stahovat třmeny a dotahovat podbřišník. ,, Sue je taky informována,“ oznámila mi Jennifer, kdy jsem přikývla. Stáhla třmeny, upravila jsem je na svoji délku a poté dotáhla podbřišník. Lion měřil stejně jako Galaxie, o tři centimetry méně než Gentleman, takže až takový změna ve velikosti to rozhodně nebude. Lion stál ochotně na místě, i když jsem se vyhoupla do sedla, ani se nehnul, kdy jsem jej pochválila.
,, Žádná kondiční vyjížďka, můžeme zacválat, ale na moc dlouho to nebude,“ oznámila jsem dopředu.
,, Je nám to jasný,“ mrkla na mě Jennifer. Dneska jela první! Galaxie bude jistě ráda, že se konečně dostane dopředu. Kdykoliv jsme jeli společně, já byla s hřebcem první, teď si mohla vychutnávat vedení. Galaxie před námi vykročil vpřed, pěkně energickým krokem. Stiskla jsem holeně Liona a mlaskla jsem. Reagoval na pobídku holeněmi velmi dobře. Opět žádný koník, který by se loudal, ale nasadil stejně tempo jako klisna před ním. Holeněmi jsem si ho srovnávala na cestě a otevřela bránu, ze které jsme vyjeli.
,, Kam vůbec pojedeme?“ zeptala jsem se Jennifer. Otěže jsem nechala ještě pořád volný, aby si ryzák mohl vytáhnout krk dolů a dopředu, tím si bude protahovat nejdelší hřbetní sval a hřbet bude poté správně vyklenutý. Bude to pohodlné, jak pro něj, tak pro mě. Jennifer nás vedla po příjezdové cestě. Předpokládala jsem, že zajedeme na louku a odtamtud do lesa.
,, Asi starý les,“ odpověděla mi dívka. Galaxie kráčela vpřed, docela rychlým tempem a vzrušeně frkala. Vepředu se jí nejspíše líbilo. Ještě, že jsem se oblékla dost teple. Ve starém lese je dost chladno, více než na jakémkoliv místě. Nerada bych tam mrzla. Z příjezdové cesty jsme koně navedli na cestu podél kraje lesa. Stezka na louce se stáčela do kopce do lesa, odkud se propleteme až do starého lesa. Nevím, jakou cestu přesně zvolí Jennifer, která nás tentokrát vedla. Udržovala jsem si hnědáka na pomůckách, nechala ho, ať si krk pomalu vytahuje dolů a dopředu, jak potřebuje. Pohlédla jsem do lesa po naší levici, kudy bychom se dostali jedině přes příkop, kde bylo křoví. Ale někde tady je cestička přímo do něj. Tudy obvykle vodím hnědáka na procházku, ale dnes je trasa jiná. Lion si vykračoval po cestě za Galaxií. Prohlížel si své okolí a někdy si nadšeně odfrkl, když se mu venku líbilo. Užívala jsem si houpavý pocit. Zafoukal vítr a pohrál si s jeho hřívou. Přehodil jí na druhou stranu, kdy jsem se pousmála. Cesta se mírně zvedala do kopce. Předkloněním dopředu jsem mu změnila otěže, ať mu ulehčím cestu a ohlédla se za nás, kde jsme mohli vidět areál Floresty.
,, Až se cesta narovná, naklušeme,“ ozvala se zepředu Jennifer, která měla trasu rozmyšlenou v hlavě asi dopředu. Jedině dobře. Přikývla jsem a pousmála se.
,, Jasně,“ usmála jsem se. ,, Ještě, že jsem s vzala teplé oblečení, je zima, i když to vypadalo, že je pěkně,“ zazubila jsem se. Trochu jsem se otřásla. Cesta do kopce se stáčela na pravou stranu. Brzo jsme vyjeli kopec a objevila se před námi rovina. Zde jsme mohli naklusat.
,, Na to, že byl včera sníh,“ usmála se Jennifer, ale kývla směrem ke mně. Věděla jsem, co to znamená. Zkrátila jsem si opatrně otěže, pohrávala jsem si s otěžemi, velmi jemně, až jsem měla odpovídající délku na fázi uvolňování. Lion si může natáhnout krk dolů a dopředu, přitom mám s jeho hubou kontakt. Počkala jsem si, až klisna přede mnou nakluše. Lion si odfrkl, napjal svaly a zdvihl hlavu. Poté mi přešel sám od sebe do klusu.
,, Krooook,“ ubírala jsem s hlasem, klesala s ním a přenesla váhu lehce dozadu do sedla. Lion zastříhal ušima, ale poslechl mě. Pochválila jsem ho. Chvíli to trvalo, ale trvala jsem si na svém. Poté stiskla jemně holeně – naklusal. Spíše vyrazil vpřed, jako střela a měl v úmyslu dohnat klisnu před námi. Po pár klusových jsem se nechala vyhodit do lehkého klusu a vysedávala pomaleji. Vydržela tak, dokud se nepřizpůsobil mému vysedávání. Opět jsem jej pochválila. Jennifer se na nás ohlédla, ale hnědku zpomalila napříč tomu, že se jí to nelíbilo.
,, Copak tam vyvádíte,“ usmála se dívka.
,, Ale nic zvláštního. Jen se nechal unést,“ usmála se, vnitřní otěží jsem ho pohladila po krku, kdy si odfrkl. ,, Viď,“ ušklíbla se, zatím co jsem vysedala. Dívala se před sebe a držela se za Jennifer na cestě. Ta se rozdělovala, ale my pokračovali cestou rovně místo do kopce nahoru. Lion měl trochu jiný klus než Gentleman, musela jsem si s tím, ale poradit a nakonec nám to i šlo. Vystřídala jsem si nohu, na kterou jsem vysedávala. Zepředu se ozvalo krok, takže jsme nejdříve přešli do kroku my. Lion si odfrkl a přežvýkl si poté, co zareagoval na mou zádrž a přešel do kroku. Opět pochvala. Podívala jsem se před sebe na část lesa, kde to bylo dost zarostlé. A úzké. Ale už jsme tudy párkrát jeli. Dá se to projet, jen budeme muset být více opatrní.
,, Hlavně si nevypíchněte oko prosím,“ otočila se na nás Jennifer, kdy jsem se pousmála. S výškou našich koní se budeme muset ohýbat. Nerada bych honila po zemi mé oční bulvy. Lion si odfrkl, potřásl hlavou a namířil ucho dovnitř lesa, kde něco zarachotili v křoví. Galaxie okamžitě otočila celou hlavu, našponovala se a hleděla do lesa, jako kdyby mělo na ní něco vyskočit. Jennifer jí musela pobídnout, aby úplně nezastavila a přitom se jí připletla před tvář větvička.
,, Co jsi říkala?“ rýpla jsem si zezadu a zasmála se. Uhnula jsem stranou, Liona vedla na úzké vyjeté koleji a objeli jsme pařez, který stál uprostřed. Každou chvíli se nám pletlo něco pod nohy, tudíž museli zvedat nohy a my uhýbat větvičkám. Ale tohle prodírání netrvalo moc dlouho a vyjeli jsme z hustého lesa, kde jsme měli na výběr dvě trasy. Jet na levou stranu, což je více méně cesta do mírného kopce a nebo dolů, kde do bylo opět více husté. Jennifer ukázala na mírně zvedající se cestu. Nebylo to nic, co by koníci nezvládli.
,, Vyklušeme to, je to jen kousek,“ usmála se dívka, kdy jsem přikývla. Galaxie před námi naklusala jako první a my hned za ní. Otěže jsem nechala takto zkrácený, stiskla holeně a Lion naklusal s nadšeným zafrkáním a přežvýknutím udidla. Uvolňoval si svaly v hubě a byla to známka i jeho spokojenosti. Byla jsem ráda. Zůstala jsem ve stehenním sedu, abych byla předkloněná dopředu a nechala Liona pode mnou pracovat do mírného kopce. Cesta byla dost široká, ale jeden krok vedle a mohli bychom nepříjemně skončit. Vyklusali jsme kopec. Jehličnatý les se změnil spíše v listnatý a já tenhle úsek poznala. Byl to úsek, kde jsme jeli lišku – přesněji řečeno místo, kde byla ona rozbořená chata. Přešli jsme do kroku, nechala jsem Liona vytáhnout si krk dolů a dopředu. Dlouze si odfrkl a poté si pobrala zpátky opatrně otěže. Jeho hřbet byl vyklenutý, došlapoval si pod těžiště, byl lehký na předku. Šel mi krásně, kdy jsem se usmála.
,, Hm,“ usmála jsem se. ,, Vzpomněla sis na lišku? Liško!“ zasmála jsem se, ale krokem jsme se dostali, až na křižovatku, kde se stočili do leva a poté znova doleva na menší louku vedoucí kolem chatky, která tu stála a nevypadalo to, že by jí někdo obýval. Lion na volném prostranství zpozorněl, ale budeme v kroku. Jestli plánovala Jennifer cval, bude to až později. Zařadila jsem se vedle Jennifer. Louka byla dost široká a byla bezpečná – to jsem věděla z vlastní zkušenosti. Taky jsme to tady prohlížela a zkoumala, zdali to půjde. Přes louku jsme se bavily. Koně kráčeli v klidu vedle sebe, někdy natočili uši ve směru jakého si zvuku v lese. Po konci louky jsme se museli zařadit zpátky za sebe. Najeli jsme na cestu, která se snižovala dolů. Otěže jsem povolila, zaklonila se dozadu a nechala to vyřešit Liona. Byl opatrný a pomalu sestupoval po cestě, až na rozcestí, kde jsme stočili koně na cestu přímo do starého lesa.
,, To je kosa,“ usmála se Jennifer. Vjížděli jsme do tmavého lesa, kde jsme museli zvolit cestičky po zvířatech. Nejspíše tudy chodila nějaká srnka nebo možná prasata. Lion zaržál a zvídavě se rozhlédl po lese. Sem bych v noci nešla. Za žádnou cenu. Přesto to byl nádherný les. Takový kouzelný.
,, Starý les, to víš,“ rozhlédla se kolem. Jeli jsme pomalu. Byla to delší cesta, spíše taková odpočinková jízda, ačkoliv jsme si zaklusali a byli hodně kopce. Čeká nás ještě cval. Ten Lionovi zaručeně neublíží. ,, Zvedej nohy,“ upozornila jsem Liona, když před námi byl kořen a on ho musel překročit. Zvedl pěkně nožky a překročil, pochválila jsem ho. Projeli jsme pořádný kus starého lesa, pěkně v kroku a v klidu. Byli jsme převážně ticho, abychom nerušili zvěř ve starém lese. Ale ozval se hlasitý výkřik. Ohlédla jsem se kolem a zahlédla skupinu mladých, jak probíhá starým lesem a křičí kolem sebe.
,, Hulváti,“ okomentovala jsem to, podmračila jsem se. Lion zastříhal ušima, podíval se tím směrem zvídavě. Být tu lekavý kůň, nejspíše máme, co dělat, abychom koně zklidnili. Lion byl statečný, nic si z toho nedělal. Vzal to je v patrnost, aniž by na to reagoval nějak divoce. Pohladila jsme ho po ryzé srsti a dívala se dopředu, kde Galaxie rozevírala nozdry, dívala se tím směrem. Jennifer jí uklidňovala. Blížili jsme se pomalu ven z lesa, na louku, kde naklušeme a potom nacváláme.
,, Nikdo je neučil, že v lese mají být potichu?“ odfrkla si Jennifer a povzdechla si.
,, Dnešní mládež by potřebovala za uši,“ řekla jsem. Zavrtěla jsem hlavou. Ale tohle nemělo smysl řešit. Byli jsme od hluku pryč. Raději se dívala před sebe na cestu. Vjeli jsme na louku. Z levé strany byl pěkný výhled na okolí. Foukalo to tady více. Vítr se do nás opíral, ale to vůbec nevadilo.
,, To jo, jdeme klus,“ přikývla souhlasně Jennifer, avšak přešla do klusu. Já mohla díky zkráceným otěžím, pobídnout Liona přes poloviční zádž a zajistit si tak, že mi nepadne na předek, ale bude hezky pracovat odzadu. Stiskla jsem po pol. zádrži holeně. Lion ochotně přešel do klusu. Odlehčovala jsem mu záda vysedáváním a užívala si jeho svižný klus. Galaxie vepředu měla opět problémy, nevím přesně s čím, ale já si hlídala můj rozestup a to, abych nevrazila do nich zezadu. To by bylo sakra nepříjemné. Vítr nás otravoval, ale to se ten kousek přežije. Klusali jsme po kraji celé louky, až na samý konec, ale místo, abychom vjeli zpátky do lesa, ohnula jsem Liona za pomocí pomůcek na levou ruku, hned za Galaxií. Jennifer se pousmála, ale dala znamení a já se připravila. Lion vycítil, že se něco bude dít. Své nadšení projevoval frkáním. Galaxie před námi se rozcválala a já si pobídla valacha přes poloviční zádrž do cvalu. Samozřejmě si posunula vnější holeň za podbřišník, pohrála si s vnější otěží. Lion přešel do cvalu a já se zvedla do stehenního sedu. Svaly v tu chvíli začali pracovat i mě. Galaxie měla rychlý cval, Lionek nezaváhal a držel se ve stejném tempu, jako ona. Frkal přitom. Nadšeně se hnal vpřed po louce. Na chvíli se podívala kolem, ale dívala se raději dopředu. Holeněmi jsem si ho srovnávala a ruce držela v klidu, abych mu netahala zbytečně v hubě. Hříva se mu pleskala o krk a kopyta tlumeně dopadala na zem. Po nějaké době louka končila a na mě bylo, abych přešla zpátky do klusu. Zasedla jsem do sedla, provedla zádrž, jak jsem byla zvyklá. Lion přešel do klusu.
,, V klusu je necháme vydýchat,“ křikla dozadu Jennifer, když i ona byla už v klusu. Galaxie s tím nebyla úplně spokojená, ale neměla moc na výběr. Přikývla jsem, zahodila jsem otěže a vysedávala. Zajeli jsme do lesa, kudy jsme klusat mohli. Vystřídala jsem si nohu, na kterou vysedám a Lion frkal s hlavou sníženou dole. Vydýchával se po terénu. Blížíme se pomalu k Florestě, koně potřebují oddech.
,, A zítra razím s Gentlemanem, nejspíše,“ řekla jsem.
,, To bude rád, plánujete něco určitého?“ odpověděla mi zepředu Jennifer.
,, No, nevím, jestli bude rád, až si s ním na louce vyzkouším něco z drezury,“ ušklíbla jsem se. ,, Ale bude venku. Trochu si protrénujeme i pozornost díky tomu,“ zazubila jsem se. Jennifer se zamyslela.
,, Hm, měli bychom se připravovat na Florestovské závody co?“ zamyslela se dívka. Jo, to bychom měli. Budeme si muset s hřebcem máknout. Přemýšlela jsem, že to všechno vezmeme pěkně od začátku.
,, To rozhodně, musíme začít makat,“ usmála jsem se. ,, Jedeme přes starou cestu?“ zeptala jsem se Jennifer, ta přikývla. Ukázala na cestu, kudy tam vjedeme a přešli jsme do kroku. Nechali koně na zahozené otěži. Zbytek lesa jsme projeli krokem, až na starou cestu, kde se drželi u kraje a koně měli přistavený tak, aby neviděli zbytečně na silnici. Auto žádné nejelo. Alespoň to tak vypadalo. Botičky splnily svůj účel. Byla to pěkná vyjížďka. Lion byl rád, že byl venku. Ze začátku mě trochu pozlobil, ale potom mi naslouchal, byl ochotný se mnou spolupracovat a choval se vzorně. Líbila se mi jeho energie a to, jak se díval po okolí se zájmem. Jeho oči byli velmi živé. Ze staré cesty jsme sjeli a pokračovali k bráně, kterou jsem otevřela. Koně si pofrkali spokojeně a Lion si i přežvýkl.
,, Šikovný, zvládli jsme to spolu co,“ usmála jsem se. Galaxie hlasitě zařehtala. Zastavili jsme na nádvoří. Sesedla jsem a pohladila Liona po krku, rovnou mu uvolnila nánosník, vytáhla třmeny a uvolnila podbřišník. ,, Děkujeme za vyjížďku,“ poděkovala jsem Jennifer. Ta se usmála.
,, To nestojí za řeč,“ mávla rukou dívka. Jo, to jsem věděla. Ale stejně jsem poděkovala a ještě jsem se ušklíbla. Rozešla jsem se s Lionem do stáje. Galaxie a Lion měli box skoro vedle sebe. Postarám se o valacha a mám dneska padla.

PÉČE PO TERÉNU
Liona jsem zavedla do boxu. Jako první jsem z něj stáhla uzdečku, poté sedlo, bandáže a botičky. Uzdečku jsem samozřejmě vystřídala za ohlávku a nechala ho v boxu uvázaného. Vše jsem si dala před box s tím, že to uklidím potom, až se o valacha postarám. Masáž měl před tím, než jsme vyjeli, takže jsem mu dala napít vody. Držela jsem mu kbelík, zatím co on ponořil svůj hebký čumák do vody a napil se. Jistě to uvítal.
,, Snad se ti líbilo,“ usmála se, pohrávala jsem si s jeho hřívou a dívala se kolem. Slyšela jsem Jennifer, jak si povídá s Galaxií v boxu a když se valach napil, odložila jsem kbelík s vodou na své místo. Pohladila jsem ho po krku, kdy přivřel spokojeně očka a odfrkl si. Sice mě tak trochu poprskal, ale to mi vůbec nevadilo a šla na jeho hřebelcování. Zajela jsem hřbílkem na místo, kde to měl rád, tudíž na krk. Reagoval stejně jako předtím. Slastně přivíral očka, vytáhl si krk dolů a spokojeně zaržál, kdy se mi chtělo smát. Byla to úžasná reakce a drbala bych ho klidně celý den jen, abych mu vyhověla a on byl spokojený, ale bohužel. Vyhřebelcovala jsem ho, zkontrolovala nohy a kopyta, zda jsou v pořádku a nechala ho vychladnout, zatím co šla uklidit všechny věci na své místo.
,, Jaký byl terén?“ usmál se Jason brouzdající kolem. ,, Neutahala si ho moc?“ zeptal se mě, kdy jsem se ušklíbla.
,, Samozřejmě, že ne!“ odpověděla jsem. Vrátila i své věci na místo a vrátila se do boxu, abych umyla nohy Liona. Bylo tam místo. Z vody nebyl až tak nadšený, jako jsem zvyklá u hřebce, ale to vůbec nevadilo. Poté, když mu nohy uschly, zavedla jsem ho ještě na chvíli do výběhu a mohla si jít po svém.

jennifer: Záskok - Venuše
Pobrukovala jsem si melodii a vlastně ani nevím čeho Ale došla jsem k nástěnce, opřela se o zeď a vzala propisku do rukou, kdy jsem si s ní poťukala a zapsala se k Venuši. Nejspíše si dáme lehčí drezurní práci. Kobylka měla nějaký problémy, co se týče otěží, co jsem si tak vybavovala. Proto jsem si měla v plánu vzít tušírku na ohýbání. Šla jsem do sedlovny a potkala se se Sue. ,,Tetí, nemáš klíček od skříňky Sarah?“ usmála jsem se. ,,Mám univerzál,“ usmála se, vytáhla z kape změť klíčů a jeden vybrala a podala mi ho. ,,Díky moc,“ usmála jsem se a šla k Sarahčině skříni a na můj stojánek nabrala veškeré věci, které budu potřebovat. Vzala jsem si ještě helmu a mohla spokojeně jít směr box, kde jsem vzala vodítko a šla do výběhu. Venuše nejspíše bude pěkně zanesená, už jsem se na to skutečně těšila Byla ve výběhu s Lionem a Metym. Lion se stejně více hodí ke Galaxii, ti dva jsou kámoši a takhle musí být od sebe. Hodil se k ní, protože byli stejně vysocí a rozuměli si. ,,Venuše!“ pískla jsem a vešla do výběhu, kdy na mě hnědka otočila svoji bambulu a frkla, kdy si hrábla a sklonila hlavu zase k trávě, až jsem se musela ušklíbnout a šla blíž, kdy ji znovu zavolala. Hnědka znovu hlavu zvedla, stříhla ušima a rozešla se za mnou. ,,No ahoj holka,“ usmála jsem se, pohladila ji a podrbala mezi žuchvami. Usmála jsem se a připla vodítko. Kobylka natáhl krk a nechala se drbat, ale já vyšla směr branka, kdy kobylka hnala. ,,Ne, couvej,“ zastavila jsem se a začala tlakovat na ohlávku a zatlačila i na prsa. Venuše stříhla ušima, frkla a musela couvnout dozadu, kdy zkusila jít proti tlaku, ale já vytrvávala, udělala si s ní kolo a zase ji nechala pěkně odstoupit pár kroků. ,,Hodná,“ řekla jsem, když jsme v pohodě došly už konečně k brance. Hnědku jsem podrbala a mohla spokojeně ji nechat projít ven, zavřela a to už měla kobylka hlavu u trávy, kdy jsem na ni houkla a zvedla hlavu. Rozešly jsme se společně zase zpět ke stájím. Vysvětlila jsem Venuši ještě asi dvakrát, co to je můj osobní prostor a že by ho měla dodržovat. Kobylka byla skutečně oříškem a hlavně špindírou a málem mě zašlápla, ale to jí nejspíše nevadilo. ,,Jsi potížistka,“ poušklíbla jsem se, ale u boxu ji uvázala a vzala si kovové hřbílko, abych mohla vyčistit její zbahněnou srst. Opravdu krásně vypadající Venuše Pustila jsem se do vele díla. Sarah nejspíše má s ní velké ruce práce, ale pamatovala jsem si na moji dobu s Galaxií. Ten její špinavý stav a bordelačení, byla vždy ve svém živlu. Musela jsem se tomu zasmát a dovyčistila srst a přistrčila ke kobylce kbelík s vodou. Venuše frkla, hrábla kopytem a já povrtěla hlavou, ale vzala si kopyťák, vybrala kopyta a pak hned rovnou vzala hřebenem hřívu a ocas. ,,Veny,“ usmála jsem se na kobylku, když hleděla do stáje a pozdravila jednoho z koní, který byl slyšet z druhé části stáje. Kobylka na mě natočila ucho a já s úsměvem připla k sedlu dečku s gelovkou a mohla hnědku nasedlat. Prozpěvovala jsem si a dopla podbřišák asi na tři dírky, kdy jsem si vzala bederku a Veny pohladila, ale rovnou jí bederku opatrně natáhla přes záď, poupravila, připla k sedlu, zkontrolovala dečku, sedlo a nasadila hnědce bandážky a botky. ,,Chtěla jsem tě vzít ven, ale nakonec tě vezmu trochu dřít na halu, máš radost?“ zeptala jsem se ironicky, kdy hnědka potřásla hlavou a dlouze si frkla. Ušklíbla jsem se, pohladila ji a sundala ohlávku, kdy jsem si ji pojistila otěžemi přehozenými přes krk a pak si ji zajistila rukou a natáhla udidlo k hubě. ,,Hami ham,“ usmála jsem se a nasadila uzdečku hnědoušce. Pohladila jsem ji, zapla podhrdelník a nánosník na dvě dírky. Vzala jsem si na hlavu helmu a mlaskla. ,,Jdeme,“ podrbala jsem hnědku a šla s ní směr hala.
Jízda – lehčí drezurní práce – jízdárenské cviky + práce na přechodech/poloviční zádrže
,,Dveře!“ zavolala jsem a poškrabkala hnědku na hlavě. ,,Volno,“ ozvalo se z druhé strany a já s úsměvem otevřela dveře haly a vklouzla s hnědkou dovnitř. ,,Čauko, nebudeme vám překážet? Chci ji vzít jen na drezurní práci,“ usmála jsem se na kluky. ,,Jasně, Galaxie vypadá nějak jinak ale, ne?“ řekl ironicky Nathaniel. ,,Jo, namalovala jsem jí větší lysinu a prodloužila to do lucerny, kdy jsem jí ještě zapomněla namalovat oči,“ zasmála jsem se, ale povodila Venuši po obvodě, abych ji pak vzala na střed a dotáhla podbřišák. Nath tu byl s Perlou, Sebastian se Spirkou a Connor s Valhallou. Jason na všechno dohlížel s Oliverem. ,,Dnes se nás tu sešlo dost,“ uchechtla jsem se, stáhla třmeny, nastavila je na svoji délku a upevnila helmu. ,,Jenny budeš jezdit za Sebastianem na pravou ruku, ano?“ usmál se trenér a já kývla, ale nasedla a stiskla holeně. Venuše frkla, ale šla vpřed. U rohu mi to chtěla střihnout, ale já si ji vytlačila vnitřní holení více na stěnu, maličko jí pobrnkala do vnější otěže a ohnula hnědku pěkně do rohu ještě s vnější holení a hnědka pěkně roh vyjela. ,,Vidíš, že to umíš,“ usmála jsem se a upravila si tušírku v ruce. Přitiskla jsem holeně, aby šla hnědka pěkně vpřed, naaktivovala jsem její pohyb od zádě synchronizovanými pobídkami se zadními nohami. Levá zadní, levá holeň a pravá zadní, pravá holeň. Zopakovala jsem to ještě párkrát, než šla Venuše opravdu dobře. Kluci sem nejspíše také přišli před chvílí, proto jsme mohli opracovat všichni nastejno. Nath již však naklusal, proto měl v rozích přednost. ,,Jedu velký kruh,“ ozvala jsem se a v C přiložila vnější holeň za podbřišák, přitiskla vnitřní holeň, aby hnědku ohýbala a tušírkou si pomohla. Nabídla jsem jí vnitřní otěž a vnější přiložila ke krku. Natáčela jsem se do směru, ale ne moc, abych nebyla překroucená jako preclík. ,,A jdi více na kruhu,“ přiblížila jsem více tušírku a stiskla vnitřní holeň. Veny si odžvýkla a spolupracovala. ,,Vidíš,“ usmála jsem se a po kruhu ji pochválila. Pohladila jsem ji a Sebastian byl někde na druhé straně haly. Podívala jsem se na něj s úsměvem a na dlouhé stěně si ji vzala na jednoduchý cvik od stěny ke stěně. Pod ixkem byla vodorovně položená kavaleta s konci od B do X. Proto oblouček, špička tohoto cviku bude nad koncem kavalety. Soustředila jsem se, nechala se unášet rytmem kroku a nechala hnědku odžvýknout. Snížila hlavu a odfrkla si. Sebastian si dělal velký kruh a já dokončila od stěny ke stěně, kdy akorát kolem nás projel Nath s Connorem. Bylo to dobré, navíc je potřeba znát jízdárenská pravidla. ,,Seb s Jenn změnit směr půl jízdárny a kluci diagonálou,“ ozval se Jason a já se usmála, nechala jet Venuši z E za Sebastianem a udržela si odstup asi na čtyři koňské délky. Jely jsme do B, odkud jsem vzala hnědku na druhou ruku, přehodila opatrně tušírku do druhé ruky a nechala hnědku odžvýknout. Pořádně jsem si s ní projela roh, udělaly jsme za Sebem velkou osmičku, kdy jsme se míjeli s kluky. ,,Bychom mohli udělat rovnou čtverylku,“ zasmála jsem se, ale přejela hnědce rukou ve hřívě. ,,Můžeme to někdy zkusit, až budeš na Galaxii,“ usmál se Jason a já kývla s úsměvem. Pojistila jsem si hnědku na záď, kdy pěkně šlapala a mně bylo v jejím sedle naprosto příjemně. Změnily jsme směr a já stiskla holeně a mlaskla. Venuše měla jiný styl klusu, než měla Galaxie. Byl pro mě v mém běžné, vysedání trochu nezvyklý, proto jsem zkusila vysedání maličko změnit, kdy se Venuše hned přizpůsobila a já pomalu se dostávala do mnou běžného vysedávacího tempa, kdy jsem Venuši zkracovala a zase prodlužovala – jen ve smyslu a stylu vysedávání. Nechala jsem ji odžvýknout, jemně brnkla do vnější otěže, usmívala se a vyjela si velký kruh, dávala pozor na ostatní koně a z E si udělala velký kruh a v něm vlnovkou změnila směr. Venuše frkla, protáhla si krk směrem dolů a dopředu a já ji pohladila. ,,Vidíš, my se dokážeme domluvit,“ usmála jsem se, nechala ji odžvýknout a maličko si pobrala otěže. Změnily jsme si krátkou diagonálou směr a pocítila menší tah v otěžích. ,,Ne,“ řekla jsem, podržela ruce, aby mi je hnědka nebrala. Vysedala jsem pomalým tempem, vzala hnědku na velký kruh, zlehounka si zabrnkala do vnější otěže, dávala synchronizované pobídky se zadními nohami a vysedala do rytmu, než jsem pocítila klid v rukou, kdy hnědka mě přestala brát za ruku. ,,Hodná,“ řekla jsem, pohladila ji, když už pěkně šlapala. ,,To je jiný co, než Galaxie,“ uchechtl se Jason. ,,Jo, protože Gal je na mě zvyklá,“ zasmála jsem se, změnila si za Sebastianem směr a na krátké stěně i zasedla do sedla, lehce si hnědku vypobídla vpřed, nechala přežvýknout, zkrátila si lehounce otěže, ale ještě tak, aby si mohla protáhnout krk a dala vnější holeň za podbřišák, vnitřní dala na, pobrnkla lehce do vnější otěže, mlaskla, stiskla holeně a hnědka s frkáním nacválala. Zůstala jsem tři cvalové v sedle, zpracovala si hnědku holeněmi na stěně a šla do stehenního sedu. Kluci také opracovávali a skutečně jsme si dávali pozor, aby jeden druhému nevjel do cesty. Já měla nyní k dispozici vnější stopu společně se Sebastianem, takže až půjdeme na druhou ruku, půjdeme ve vnitřní stopě. Obcválaly jsme si půl obvodu, v A navedla hnědku na větší kruh, když kluci byli dál, celkově jsme byli dost dobře sehraní. Ohýbala jsem hnědku ve cvalu, ale po třetím obvodě jsem zasedla do sedla, více se podsadila, šla více do koně, dala vydržující otěže a stiskla holeně. ,,Kluuus,“ řekla jsem, zopakovala zádrž a vyčkávala, než hnědá kobylka přejde do plynulého klusu. Po chvilce si odfrkla, přešla do klusu a pohodila hlavou. Já začala vysedat a pohladila ji po krku s vypobídnutím. ,,Vidíš, že to jde,“ usmála jsem se, pohladila ji a usmála se na Sebastiana, který nechal Spirálu už změnit směr, a udělali si velký kruh. Já si udělala s hnědkou nejdříve velký kruh na stejnou ruku, dala přednost Nathovi v rohu, v C si udělala další velký kruh a na delší stěně jsem zvolila obloukem změnu směru. Tento cvik byl celkem dost zajímavý a já si musela hlídat ostatní, abychom se nesrazili. Kobylka klusala na druhou ruku, protáhla si krk, já jí povolila otěže, ale pak je s odžvykováním brala zpět, zlehka jí nechala nacválat na dlouhé stěně v Ká. Venuše zafrkala, stříhla ušima a šla hned pěkně vpřed. Nakorigovala jsem ji na vnitřní stopu, v rozích pečlivě ohýbala a kluci již pomalu přecházeli do nižších chodů, proto jsme měly přednost v rozích a pak i na stěně. Vzala jsem si hnědku na velký kruh a i pěknou cvalovou osmičku. ,,Skvěle holka,“ usmála jsem se, pohladila ji vnější otěží a znovu pěkně přes poloviční zádrž ji nechala přejít do klusu. Komunikovala se mnou už celkem líp, ale nechtěla jsem to zatím zakřiknout. Povolila jsem jí otěže, vysedala do rytmu a hnědka mi pěkně nabídla přilnutí, kdy jsem ji nechala odžvýknout a zkrátila si otěže s opatrností. Venuše frkla, stříhla ušima a nesla se pěkně kulatě. Byla pěkně uvolněná a šla s jiskrou v očích vpřed. ,,Tak fajn, Jenny, bude ti stačit půlka haly?“ usmál se Jason na mě. ,,Jo, určitě,“ usmála jsem se, kdy Oliver stavěl klukům kavalety. ,,Tak máš čtverec A, B, X a E,“ usmál se trenér na mě, kdy i rovnou označil hranice pomocí kuželů. ,,Jasně, děkuju,“ usmála jsem se a kývla. ,,Pak můžeš jít na obvod, až je necháme protáhnout,“ usmál se Jason a já kývla. Venuši jsem ve čtverci nechala chvilku proklusávat, nechala korektně objíždět kužele a jezdit rovně po stěně. Usmála jsem se a začala vysedat ztěžka, až jsem zasedla do sedla, zpevnila břicho, zatnula břišní svaly a více se podsadila. ,,Á krook pěkně,“ usmála jsem se, hnědka frkla a švihla ocasem. Maličko jsem si pohrála s otěžemi a Venuše přešla do kroku. ,,Hodná,“ pohladila jsem ji a usmála se. Povolila jsem otěže, aby si vytáhla krk, já si je pak zase vzala zpět do rukou a v A si udělaly malý kruh, který byl asi na úrovni začínajícího drezurního koně. Venuše frkala a já se usmála. Změnily jsme si směr obloukem a já stiskla holeně, aby hnědka vyklusala pěkně vpřed. Usmála jsem se a začala vysedat do rytmu. Hrála si s rytmem vysedávání, aby hnědka zkracovala a prodlužovala klus. Usmívala jsem se a pohladila ji vnější otěží. Venuše protáhla krk a odfrkla si. Udělaly jsme si velký kruh a já spokojeně zase zasedla, zpevnila břišní svaly, více zasedla do sedla a hnědka zafrkala a přešla do kroku. ,,Hodná! Pašanda, výborně!“ usmála jsem se spokojeně, pohladila ji po krku a povolila otěže, aby si protáhla krk. ,,Ty dnes máš dobrou náladu, viď?“ usmála jsem se a pohladila ji. Usmála jsem se a hnědka šla aktivně vpřed. Frkla a já se podívala na kluky, co se rozehřívali na svém čtverci na kavaletách. ,,Jennifer, můžete na vnější stopu!“ ozval se hlas Jasona. ,,Jasně, děkujem,“ usmála jsem se a udělala velký kruh, najela na vnější stopu a vyklusaly jsme. Venuše špicovala uši směrem ke skokům. ,,Holka,“ broukla jsem, brnkla lehce do vnější otěže, aby hnědka převedla pozornost na mě a odžvýkla si na vnější koutek, kdy jsem ji nechala přežvýknout i na ten vnitřní. Usmála jsem se, pochválila ji a sledovala, jak na hale vzniká menší kurz parkuru. Sledujíce dění jsme udělaly velký kruh, změnily si diagonálou směr a pak po přesednutí jsem zasedla do pracovního sedu, více zasedla do sedla a narovnala se pořádně v kříži, napla se, zasedla více, vydržela otěže a stiskla holeně. Venuše stříhla ušima. ,,Hezky shromáždíme,“ usmála jsem se a Venuše viditelně svůj klus shromáždila, ale bylo pravdou, že to nebylo ještě takové, jako třeba u Galaxie. ,,To je ono holka,“ usmála jsem se, obejmula ji holeněmi a přestala s pobídkami. Pohladila jsem ji vnější otěží a zkusila pol.zádrž ještě jednou, abych ji dostala ještě více na zadky. Hnědka frkala, natočila ke mně jeden boltec a já se usmála. ,,Jde to dobře,“ usmála jsem se, udělala velký kruh, hlídala si ostatní koně a poloviční zádrží, natažením rukou vpřed a vypobídnutí jsem hnědku nechala prodloužit rámec, aby pěkně přešla ze shromážděného klusu nazpět do pracovního a chválila ji. V K jsem začala vysedat, povolila otěže, pochválila hnědku, změnila si s ní půl jízdárny směr, sledovala Valhallu, jak skočila přes křížek a usmála se. Podrbala jsem Venuši, která zafrkala u jedné z překážek. ,,Dneska ne, máš tu drezurku a ne parkur,“ usmála jsem se, pohladila ji a spokojeně vysedala do rytmu na správnou nohu. Venuše si protáhla krk, frkla a já si ji zase brala opatrně zpět. Udělaly jsme si opatrně od stěny ke stěně, podrbala hnědku vnější otěží a poloviční zádrží si ji dostala do prodlouženého klusu. ,,Ty jsi pašanda,“ usmála jsem se a sledovala ji. Venuše protáhla krk, odfrkla si a poklusávala živě vpřed. Změnily jsme směr. ,,Tak a krok,“ zasedla jsem do sedla, napla se v kříži s narovnáním, dala vydržující otěže a vypobídla. Hnědka frkla a já to zopakovala, kdy Veny pěkně přešla do kroku a já ji pohladila. ,,Dobře, velmi dobře,“ usmála jsem se, povolila otěže a pohladila ji. ,,Vidím to na konec, protože hnědka nepracuje zrovna dlouho,“ usmála jsem se na kluky. ,,Jasně,“ přikývl Jason a já se usmála, udělala s ní velký kruh a nechala okrokovat na obě ruce. ,,Jsi šikulka, třeba se ještě někdy setkáme pod sedlem,“ usmála jsem se, podrbala hnědku a po okrokování ji vzala stranou od kluků, povolila podbřišák, vytáhla třmeny a povolila nánosník. ,,Zatím se mějte!“ mávla jsem na kluky, kteří mi zamávali a věnovali se dál skokům, kdy já s úsměvem šla s Veny ven z haly a zastavila ji u boxu. Pohladila jsem ji a odstrojila ji, kdy jsem dopřála lehčí masáž a šla do mycáku umýt nohy, osušila je a zavedla ji do boxu, kdy jsem jí donesla vodu, seno a nasadila deku. Pohladila jsem ji, nabídla pamlsek a šla poklidit Sarahčiny věci, omyla udidlo a šla za Galiou.

lia a bouře: PRÁCE V RUŠIVÉM PROSTŘEDÍ - PŘIJEŽĎOVÁNÍ

PÉČE
S našpuleným rtem jsem sledovala část nástěnky se záskoky. Moje volba byla poměrně jasná – Bouře. Podepsala jsem se k ní a nejprve vyrazila za Sue, sehnat si pár věcí. Začala jsem jednoduše, nechtěla jsem Bouřku zbytečně vystresovat. Omotala jsem stojany na překážky krepovým papírem a na pár z nich navěsila stará CDčka. Rozestavěla jsem tři, dva uprostřed velkých kruhů, jeden v X. K jednomu do těch velkých kruhů jsem položila plachtu, jen tak, složenou. Tohle by mělo stačit. Zapsala jsem nás ještě do stájové knihy, ať nám tam nikdo neleze a k jednomu z úvazišť jsem si pomocí mobilního stojanu natahala záskokové věci a přinesla jí tam ještě kbelík s vodou. Potom jsem pro ni samotnou skočila do výběhu.
,,Bouřko!“ houkla jsem na klisnu, která měla zastrčené nozdry do hromady sena. Vzala jsem jedno vodítko z ohrady, kterou jsem přeskočila a zamířila přes výběh k hnědce.
,,Ahoj, holka,“ natáhla jsem k ní ruku, aby si mě mohla očichat. Bouřin dech mě polechtal na hřbetě ruky, pohladila jsem ji po krku a připnula vodítko. ,,Půjdeme se trošku hýbat?“ zatáhla jsem za vodítko a zamlaskala. Klisna se rozešla až příliš ochotně. ,,Prrrr, zpátky…“ zatlačila jsem jí na prsa a nechala ji zacouvat. Na to, že byly koně ve výbězích pouze chvíli… Cesta ke stájím již proběhla v pořádku, sice jsem ji musela nechat párkrát ještě zacouvat, ale zvládly jsme to. Klisnu jsem si uvázala na úvazišti, vzala si háček na kopyta a pořádně je zbavila špíny. Pokračovala jsem v rozčesání hřívy a ohonu. Teprve poté jsem jí sundala deku a pustila se do čištění hnědé srsti, které se pomocí hřbílka a dvou kartáčů se nakonec i leskla. Přes hřbet jsem jí přehodila podsedlovou dečku, gelovou podložku, sedlo, které jsem připevnila k dečce a zapnula jsem podbřišník. Přes hřbet jsem Bouři přehodila bederku, upravila si třmeny a vrhla se na nandání kamaší a strouhavek. Sama jsem si nasadila přilbu a rukavice. Následně jsem klisnu nauzdila, přehodila otěže přes hlavu a zamířila s klisnou k hale.

TRÉNINK
Zavřela jsem za námi dveře a odvedla hnědku k obvodu, chtěla jsem vědět, jak bude na stojany a plachtu reagovat a jak mne bude respektovat. Bouře šla poměrně aktivně, nemusela jsem ji nějak za sebou nějak tahat, ale oproti Charliemu bylo toto tempo poměrně klidné. Klisna šla s nataženýma ušima a prohlížela si prvky, které jsem tam postavila. Zatím se nijak nevzpírala, necouvala, ale zatím jsme přeci jen byly v dostatečné vzdálenosti. Po jednom obvodu jsem klisnu, zastavila, přehodila otěže přes hlavu, stáhla dolu třmeny, levou nohu vložila do třmenu, levou rukou si přidržela otěže a přední rozsochu, druhou rukou tu zadní, pravou nohou jsem se odrazila a vyhoupla se do sedla. Bouře byla přibližně vysoká jako Charlie, takže zde nebyl žádný problém. Hnědka trpělivě stála, nikam nepochodovala a nechala mě, ať se usadím, vložím druhou nohu do třmenů, prošlápnu paty, narovnám se, ovšem na moc a dám ruce do správné pozice. Nakonec jsem stiskla holeně, přitlačila pravou holeň, pravé rameno přesunula dozadu, pravou otěž nabídla, levou přidržela a levou holeň přesunula za podbřišník. Klisna neprotestovala a zamířila ke stěně. Nechala jsem jí volnou otěž a v rozích si s ní pohrála, aby mi je hezky vycházela. Sem tam jsme brnkla do jedné z otěží, aby si klisna uvolnila krk a vytáhla hlavu. Hnědka ochotně spolupracovala, nebyla tak aktivní, jako valášek, ovšem nebyla ani žádný loudal. Celou dobu co jsme krokovaly, si pozorně prohlížela, to co jsem v hale postavila. Neprotestovala do té doby, co jsem ji otočila na konci dlouhé stěny na oblouk, abychom jím změnili směr. Poté co jsem ji z krátké stěny otočila zpět na dlouhou, hnědka se zastvila a začala nervózně couvat, pofrkávala a švihala ušima. ,,Hou, klid, holka.“ Stojan se Buřince nelíbil, nervózně si prohlížela odrazy, které okolo něj házeli cédéčka. Tiše jsem na ni promlouvala a počkala, až se na místě uklidní. Poté jsem stiskla holeně. Hnědka udělala váhavý krok vpřed a zastavila se. ,,Hodná,“ pohladila jsem ji po krku. Nechtěla jsem jí dál nutit k tomu jít, stačilo mi, že byla v této vzdálenosti poměrně klidná. Otočila jsem ji na stěnu, sice se nedalo mluvit o oblouku, ale změnili jsme směr a klisna se na stěně opět uvolnila. ,,Šikulka,“ pohladila jsem ji po krku a opět zabrnkala do otěží. Klisna zafrkala a pokračovala po obvodu. ,,Hodná,“ poplácala jsem ji po několika obvodech a šla proti jejím pohybům, stiskla jsem ruce a klisna zastavila. Dotáhla jsem si ji a znovu ji pobídla. Klisna vykročila a já po dvou krocích opakovala pobídku. Hnědka pohodila hlavou a naklusala, zkontrolovala jsem si její nohosled, prvních pár kroků zůstala v sedle a teprve potom začala na správnou nohu vysedat. Klisna hezky aktivně vyšlapovala vpřed, občas natočila uši směrem ke stojanům a zafrkala, ale jinak se chovala klidně. Po třech kolech jsem přešla do kroku a v něm si změnila směr, zase jsme trochu bojovali se stojanem, ale s klisnou jsme se tentokrát dostali opět o trochu blíž. Pořádně jsem ji pochválila, otočila ji na druhou ruku a při dojezdu na stěnu aktivně stiskla holeně. Hnědka plynule přešla do klusu. Zase jsem se mrkla na její nohosled a podle něj začala vysedat, klisna bez problémů obklusala pár obvodů a nechala se zavádět do rohů. Poté jsem zase přešla do rohu. Abych si ji mohla začít sbírat na otěž, potřebovala jsem, aby se nebála prostředního stojanu. Klisna k němu přišla na vzdálenost dvou metrů, pak se zastavila. ,,Hooodná,“ pohladila jsem ji po krku a nechala ji chvilku času. Klisna natáhla krk. Byla zvědavá, stejně jako všichni koně a chtěla zjistit, zda jí stojan s cédéčky a krepákem nesežere. Ani jedno se nepohnula, klisna tedy samovolně udělala krok vpřed a nozdry se dotknula krepáku. ,,Šikulka, hodná, ano…“ chválila jsem ji a nechala ji několikrát okolo stojanu projít. Klisna již byla klidná. Takže jsem se vrátila s ní na stěnu, naklusala si ji. Sem tam brnkla do vnitřní otěže, o něco méně častěji do vnější. Otočila jsem si ji na velký kruh tam, kde v prostředku byl pouze stojan, stojan se složenou plachtou byl na druhé straně. Klisna udržovala dostatečnou vzdálenost o stojanu ve středu a zároveň se nebála toho v X. Pravidelně jsem ji chválila a postupně si ji sbírala na otěž. Po třech velkých kruzích jsem ji opět nechala v kroku změnit směr. Hnědka se tentokrát dostala ke stojanu o něco, blíž stále mu však úplně nedůvěřovala, nechala jsem jí tedy čas se ujistit, že je to úplně ta samá záležitost co stojí v X, vrátila ji na stěnu, naklusala a otočila ji na velký kruh na druhou ruku. Klisna se začala ochotně sbírat na otěž. Čas od času vyžadovala pobídku na udržení tempa, ale naopak nepotřebovala brzdit, jako Charakter. No jo, jiný kůň… Buřinka mi hezky přišla na přilnutí a já přešla do kroku a nechala ji okolo stojanu změnit v kruhu směr. Hnědka lehce zpomalila, ale po ujištění hlasem opět nabrala ztracené tempo a bez problémů okolo něj prošla. Pokračovala jsem s ní přímo po stěně a uprostřed dlouhé stěny zasedla do sedla, vnější holeň přesunula za podbřišník, brnkla do vnitřní otěže, stiskla holeně a zamlaskala: ,,Hop!“ klisna zafrkala a ochotně nacválala. Byl to poněkud zvláštní cval. Přeci jen jsem byla u hnědáčka zvyklá na kulatější a ostřejší. Po pár cvalových skocích se mi ovšem podařilo přizpůsobit se jejímu pohybu a já ji tak nechala obvcálat dva obvody, na kterých klisna nejevila žádné potíže. U dvou stojanů si v hale již byla jistá, že jí nesní, ovšem u modré, složené plachty tomu tak nebylo. Přes klus jsem ji zpomalila do kroku a otočila ji na velký kruh. Klisna pofrkávala a nervózně se ohlížela k jeho středu. ,,Šššššš, hodná…“ pochvalovala jsem ji takhle ještě jeden kruh a pak ji opatrně stočila k jeho středu. Klisna se zarazila mnohem dříve. Poplácala jsem ji po krku a otočila od středu. Zamířila jsem s ní rovně a stiskla holeně. Klisnička naklusala a já ji na stěně nechala v tomto tempu jeden obvod, dbala jsem na vyjíždění rohů. A uprostřed dlouhé stěny jsem provedla pobídku do cvalu. Klisna živě vycválala vpřed. PO jednom obvodu v tomto tempu jsem ji zpomalila do kroku a vrátila se k plachtě. Klisna se dostala o něco málo blíže. Takže dostala velikou pochvalu a otočila jsem ji od plachty pryč, objela s ní jeden obvod v kroku a opět se vrátila k plachtě. U klisny se opět projevila zvědavost, byly jsme již poměrně blízko, takže jsem ji nechala, ať určí kam ještě půjde a povolila jí otěže, když natahovala krk k plachtě. Když se nozdry dotkla modrého povrchu, který vydal nepříjemný zvuk s leknutím uskočila. Já měla co dělat, abych se udržela v sedle. ,,Pšššššš,“ hladila jsem ji po krku a nechala ji jít po obvodu, aby se uklidnila, na druhé straně jsem si obloukem změnila směr, nechala ji naklusat a začala si sbírat zpátky povolené otěže. S klisnou jsem na obvodu opět nacválala a hnědka ochotně zamířila v před. Šla jsem proti jejím pohybům, stiskla otěže a klisna přešla do klusu, když pomůcky pokračovali tak i do kroku. Klisna na můj povel opět zamířila k plachtě, teď byla opatrnější, ovšem věděla, co od plachty má čekat. Nechtěla jsem ji nějak nutit, proto jsem se rozhodla, že po tomto pokusu toho necháme. Klisna natáhla hlavu k plachtě a já jí opět popustila otěže. Když plachta zašustila, klisna zvedla hlavu a ustoupila o krok stranou. Už jsem ji chtěla obrátit, ale Bouřka opět natáhla krk dolů a začala ji zkoumat, tentokrát, když se plachta pohnula, zastříhla ušima a po-kračovala ve zkoumání. ,,To stačí, ano?“ pochválila jsem a otočila od plachty pryč. Bouře si vysloužila velikou pochvalu. Sesbírala jsem si povolené otěže, stiskla holeně a zamlaskala. Klisna bez okolků naklusala, nechala jsem jí takto obklusat jeden obvod a pak jsem ji zavedla do kroku. Popustila otěže a pořádně ji znovu pochválila. ,,Moooooc šikovná.“ Společně jsme obešli dva obvody, poté jsem ji zastavila u dveří, sklouzla na zem, vytáhla třmeny a nabídla klisničce pamlsek, který si jemně vzala z mé dlaně. ,,Šikulka,“ přehodila jsem jí otěže přes hlavu, otevřela dveře a vyvedla ji ven.

PÉČE
Klisnu jsem zavedla zpět na úvaziště, sundala ji uzdečku, nandala ohlávku, uzdečku složila na stojan, sundala jí bederku, sedlo, gelovku a podsedlovku. Místo toho jí dala odpocku, sundala jí kamaše, vybrala jí z kopyt a zavedla ji do boxu. Věci jsem uklidila, udidlo umyla a v hale jsem uklidila stojany, z kterých jsem sundala krepák a cédéčka, všechno včetně plachty jsem vrátila na své místo, klisnu předekovala a odvedla zpět do výběhu.

sarah a venuše: ZÁSKOK GALAXIE - PRÁCE ZE ZEMĚ (PARTNERSHIP)
PÉČE
Pohladila jsem Veny, ale už ji nechala ve výběhu se čtyřnohými. Sama jsem zamířila zpátky do stájí, kde se zastavila u nástěnky. V ruce jsem si pohrávala z propiskou, ale nějak jsem se pořád nemohla rozmyslet, koho si dneska vezmu. Pohled mi padl na lísteček od Jennifer - Galaxie je do dneška v záskocích, tak proč to nevyužít? Usmála jsem se tedy a přestala si pohrávat s propiskou.
,, Bereš Gal?" optal se za mnou Seb, který se objevil přímo za mnou.
,, Asi, ještě nevím, zda pod sedlo či jen do kruhovky" pokrčila jsem rameny, ale usmála se.
,, No, já dnes už Gali na jízdárnu bral, akorát se zapomněl podepsat" zazubil se blonďák, kdy jsem se usmála a napsala se k práci ze země.
,, Stejně bych ji asi vzala na opakování partnershipu" usmála jsem se, ale už zamířila do kanceláře.
,, Tetí, nenechala tady Jenny klíče od skříňky?" zeptala jsem se blondýnky v kanceláři.
,, Jo, počkej chvilku" usmála se Sue a na chvíli odběhla. Když se vrátila, s úsměvem mi vtiskla do rukou klíčky.
,, Bereš Galaxii?" optala se zvědavě, kdy jsem kývla.
,, Bacha, je na jaře celkem rošťák" zazubila se tetička.
,, Však ji beru jenom do kruhovky" usmála jsem se a s tetičkou se rozloučila. Seběhla jsem schody a zašla do krmírny, kde odemkla Jeninu skříňku. Rusovláska tu měla požehnaně věcí. Uznale jsem kývla, ale vytáhla krabičku s čištěním, vodítko a ohlávku, pro ostatní se stavím později. Box s čištěním jsem položila k uvazišti, potom zamířila do výběhu. Světlá hnědky se pásla v početnějším stádu, podlezla jsem ohradník a na klisnu zavolala. Gali zastříhala ušima a mírně zvedla hlavu, po chvíli se však vrátila k trávě. Nebylo divu, vždyť mě ani moc nezná. Vykročila jsme směrem k ní, klisna se ke mně otočila a já ji mohla nasadit opatrně ohlávku.
,, Šikovná" usmála jsem se na ni a k ohlávce přicvakla vodítko. Hnědka zastříhala ušima, ale na mé zamlaskání se hezky rozešla. Pečlivě jsem za námi zavřela ohradu, při cestě do stáje jsem ji musela trošku zpomalovat, jelikož celkem hnala. Stačilo však když mě předběhla zastavit, potom se zase rozejít a hnědka pochopila, že mě předběhnout není tak snadný . Přivázala jsem si ji na uvazišti, kde jsem měla nachystané čištění a natáhla se pro hřbílko. Gal stála pěkně, já jsem tedy mohla v klidu čistit. Krouživými pohyby hřbílkem jsem pokračovala od krku až k zadním nohám, kdy na sobě naštěstí moc bahna neměla. Klisna byla celkem vysoká, takže dosáhnout ji na kohoutek pro mě zrovna snadné nebylo, ale po chvíli balancování na špičkách, měla Gali na hřbetě pěkně čisto. Vyčistila jsem i druhou stranu, potom hnědku podrbala na krku a vyměnila hřbílko za tvrdý kartáč. S ním jsem ji po směru srsti pořádně vypucovala, kdy hnědka přivřela oči a podřimovala. Za chvíli jsem měla obě strany hotovy, takže jsem hodila kartáč do krabice a vzala si stájovou utěrku, kterou jsem se snažila ji zbavit veškerého prachu. Hnědka stála klidně, ale už ji to tak nějak přestávalo bavit a tak si pohrávala s vodítkem.
,, Necháš to?“ zasmála jsem se, ale za ohlávku jsem ji posunula, aby to vodítko nechala. Hnědka pochopila, ale nějak extra se ji to nezamlouvalo. Ušklíbla jsem se, ale natáhla se po kopyťáku. Pomalu jsem Gal sjela po přední levé noze, kdy klisna hezky zvedla nohu a já ji začala pečlivě vybírat s kopyta. Jakmile jsem měla hotovo, pomalu jsem ji rukou dávala nohu dolů. Následně jsem přistoupila k zadní a opět ji po ni přejela. Když nohu odlepila od země, vytáhla jsem ji ju trochu více dopředu a podepřela ji kolenem. Nohu jsem si přechytla a vybrala ji z kopyta. Pochválila jsem ji, prošla ji velkým obloukem kolem zadku, potom začala čistit pravé přední kopyto. Na poslední jsem se dostala za chvíli, musela jsem trošku zabrat, jelikož Gal vyzkoušela, zda obstojím, když nožkou škubne. Já naštěstí byla zvyklá z Veny, a tak jsem zadní v klidu udržela a pokračovala v čistění, kdy si to už hnědka nezkusila. Spokojeně jsem uklidila čištění zpátky do Jenniny skříňky, ze které jsem si po chvíli vzala provazovou ohlávku, parelliho lano, mrkvovku, ale i šedo-hnědé bandážky. Klisna na uvazišti zvědavě pokukovala po uvazišti, když mě uviděla, ze zvědavosti zastříhala ušima. Pohladila jsem ji po krku, položila vybavení na čistou zem vedle nás. Nejdříve jsem začala s bandážkama, při jejímž namotávání jsem si vduchu pořádně zanadávala. Pořád jsem nebyla spokojená, jak jsem to namotala, ale asi po deseti minutách jsem to nechala, jak to bylo. Podala jsem Gali mrkvičku, za to, jak hezky stála, kdy mrkev rychle schroupala a dožadovala se další.
,, Už nic nemám“ usmála jsem se a ukázali ji prázdné ruce. Natáhla jsem se pro parelliho lano a přehodila ho klisně přes krk jako takové jistítko, když bude chvilku bez ohlávky. Sundala jsem ji tedy krásnou červenou ohlávku, přidržela si ji za nos a nasadila ji parellku. Nandala jsem ji tak, aby měla nánosník celkem vysoko, jelikož kdyby byl níž, už by ohlávka působila zbytečně moc ostře. Vzala jsem vodítko do pravé ruky, mrkvovku do druhé a společně jsme zamířili do venkovní kruhovky.
PRÁCE ZE ZEMĚ (PARTNERSHIP)
Pečlivě jsem za námi zavřela, potom s klisnou došla na střed, kde zastavila. Rozhodla jsem se místo napojení zopakovat partnership, přičemž Jennifer už s Gali dělala všechny videa, ale já jen prvních pár, takže se budeme muset řídit mnou a zopakujeme si jen ty videa, které jsem už absolvoval s Veny. Začala jsem tedy klasicky, získáním pozornosti. Mlaskla jsem a vykročila mírně do strany, přičemž klisna energicky vykročila za mnou, trochu změna oproti Veny, která je na začátku partnershipu vždy taková pasivní. Nicméně jsem různě měnila směr, kdy Laxí šla ochotně za mnou, její reakce byly celkem rychle, snažila se. Po chvíli jsem teda s písknutím zastavila, kdy mě hnědka o dva až tři kroky předehnala. Zavrtěla jsem hlavou a znovu se rozešla a zkoušela změny směru. Když jsem znovu zastavila s výraznějším povelem, hnědka pořád byla tak o jeden krok přede mnou. Rozhodla jsem se to tedy zkusit na potřetí, takže jsem se rozešla, měnila směry, ale při zastavení si pomohla krom hlasového povelu a řeči těla i mírným tlakem za ohlávku. Hnědka přežvýkla a zastavila. Pochválila jsem ji a chvíli ji dala důležitou pauzu, kdy jsem ji drbala na znamení pochvaly, pamlskama jsem neodměňovala. Následně jsem si ji opět s mlasknutím a mírným přiblížením mrkvovky rozešla. Klisna mě hezky následovala, takže jsem si ji opět, pořád s výrazným povelem, zastavila. Pohladila jsme ji po krku, ale už se otočila, tak abych s ní mohla vyzkoušet zacouvání. Nevěděla jsem, zda Jennifer používá stálý či rytmický tlak, takže jsem se rozhodla vyzkoušet oba. Nejdříve jsem začala tlakem stálým mou dlaní zároveň se stálým tlakem na ohlávku. Tlak jsem postupně stupňovala, dokud Gali neustoupila. Talk nemusel být velký, světlá hnědka hezky ustoupila i na malý tlak, měli to s Jenny vypilovaný. Klisnu jsem pochválila a chvíli počkala, potom vyzkoušela zacouvání pomocí rytmického tlaku. Poklepala jsme ji tedy mrkvovku na plece, pomohla si rytmickým tlakem za ohlávku a počkala si na reakci. Hnědka klesla hlavou, přežvýkla a o krok ustoupila. Hlasem jsem ji pochválila a přemístila se za dělící linii, kde jsem ji mrkvovou hůlkou poklepala na záď. Gali se zašklebila, ale když jsem tlakem vytrvala, zadkem ustoupila. Na místě předchozího tlaku jsem si podrbala a přemístila se na druhou stranu, kde ji opět poklepala mrkvovkou na záď. Klisna už věděla, co po ní chci, takže hezky s hlavou dole ustoupila. Podrbala jsme ji na šíji a chvíli dala pauzu. Ostupování zadku směrem ode mě jsem zatím zkoušet nechtěla, jelikož jsme se s Gali ještě tak dobře neznali a tento cvik jsem považovala za už trochu těžší. Ale cviky na ohýbání hlavy jsme si vyzkoušet mohli, takže jsem přehodila vodítko přes krk a posunula se na pomyslnou dělící linii. Vyvinula jsem malinkatý tlak, ve kterém jsme později vydržela, za vodítko a počkala si na reakci. Klisna se nejdříve zašklebila, ale po chvíli natočila hlavu za vodítkem. Avšak mě to ještě nestačilo, požadovala jsme po ní i klesnutí hlavy v týle. Hnědce to asi teďka v hlavě šrotovala, co má ještě udělat, aby se zbavila tlaku. Po chvíli tedy klesla hlavou pod úroveň kohoutku a já ihned povolila tlak a pochválila. Následovala krátká pauza, potom opět ohýbání hlavy, teď však směrem ke mně. Stoupla jsme si za dělící linii a vyvinula jemný tlak na vodítko směrem ke mně. Gal to asi na tuhle stranu měla radši, jelikož po chvilce hezky klesla hlavou pod kohoutek a hlavu na mě natočila. Pochválila jsem a po chvíli se rozhodla ještě zkusit snížení hlavy. Galaxka nejdříve na tlak na týle reagovala vysokým zdvižením hlavy, což se asi dalo čekat, ale po necelé půl minutce si hezky odžvýkla a hlavu snížila, kdy jsem opět povolila tlak a pochválila. Pro dnešek to stačilo, takže jsme společně zamířili zpátky do stáje.
PÉČE
Došli jsme k uvazišti, kde jsem hnědku zastavila, ale ještě neuvazovala. Znovu jsem přehodila parelliho lano hnědce přes krk, následně ji sundala parellku, přidržela si ji za nos a nasadila ji červenou stájovou ohlávku. Gali hezky spolupracovala, takže když jsem ji znovu uvázala k uvazišti, chovala se naprosto vzorně. Postupně jsme ji sundala všechny čtyři bandáže a mohla ji přejet tvrdým kartáčem. Po chvíli byla hnědka opět jako nová, a tak jsem ji odvázala a společně jsme zamířili do výběhu, kde byla předtím. Tam jsem ji dala kus mrkve a pustila. Gal krokem zamířila za čtyřnohými, kdy už jsem já kráčela zpátky do stáje. Uklidila jsem věci do skříňky, kdy jsem ještě čištění po nás trošku vyprášila a vše pořádně dala na své původní místo. Skříňku jsem pečlivě zamknula, potom s klíčkem vyběhla schody a zaklepala na kancelář. Následně jsem poděkovala tetičce a vrátila ji klíčky.
,, Tak jaká Gal byla?“ usmála se tetička a klíčky si vzala.
,, Jo, byla šikovná, občas se sice trošku bránila tlaku, ale to já ještě nemám tak jasné povely a podobné Jennifer, na jaké je zvyklá“ odpověděla jsem a když tetička kývla, vyrazila jsem zpátky na pokoj.