cassie: ZÁSKOK S LIONEM, SPOLEČNÝ TERÉN S JENNIFER A GALAXIÍ

PÉČE PŘED TERÉNEM

,, Bereš toho Liona?“ zeptala se mě Jennifer. Stáli jsme před nástěnkou se záskoky. Při snídani jsme se rozhodli, že si vyjedeme ven. Mě napadlo vzít někoho ze záskoku – je to dlouho, kdy jsem zamířila k této nástěnce a nebylo by špatné sednout si na jiného koně, než je Gentleman, s kterým mám pro dnešek hotovo. Až zítra ho vytáhnu ven. Tak trochu jsem překazila Jennifer plány, když chtěla vzít někoho ze záskoků ona, ale nakonec byla tak hodná a dala mi přednost.
,, Jo, beru,“ usmála jsem se. Napsala jsem se na nástěnku, aby ostatní studentky věděly, že dnes už valach byl venku.
,, Jdu připravit moji holku,“ vzdálila se od nástěnky Jennifer a namířila si to přímo do skříňky s věcmi Galaxie, zatím co já si šla pro záskokové vybavení pro Liona. Našla jsem si štítek s jeho jménem – bylo tu několik typů sad s různým nastavením, které se nemění. U každé sady je napsáno jméno koně, kterému sada dokonale sedí. Čištění si vezmu své. Vše jsem přinesla před box, kde je Lion – box číslo 18. Pro valacha budu muset jít do výběhu. Vzala jsem vodítko a rozešla se do výběhu.
Lion šel z výběhu ochotně. Ještě jsem s ním nepracovala, co si pamatuji. O to více to bude zajímavé. Zavedla jsem ho do boxu. Ryzáka jsem uvázala v boxu a šla jsem ho hřebelcovat. Venku bylo docela bahno a nevyhnulo se, ani ryzákovi. Vzala jsem ho nejdříve hřbílkem. Tvářil se spokojeně – byl dost přátelský a ochotný komunikovat, což se mi líbilo. Hřbílkem jsem zajela na jeho krk – natáhl krk daleko dopředu se slastným výrazem v očích a nataženým horním pyskem si přitom liboval. Podívala jsem se na něj a zasmála se.
,, Tohle se ti líbí?“ řekla jsem mu a dál ho drbala hřbílkem na krku, jak to měl očividně rád. Ryzák si dál spokojeně liboval. Takhle jsem ho drbala nějakou chvíli – což nás zdrželo, ale to mi bylo jedno. Vyhřebelcovala jsem ho, až se leskl. Vybrala mu kopyta a učesala jeho hřívu a ocas. Dala mu masáž na rozehřátí, i to se mu líbilo. ,, Taková pozornost co,?“ usmála jsem se. Dala jsem mu vodu a poté přišlo na řadu strojení. To byl docela oříšek vzhledem k tomu, že začal být poněkud neklidný, házet hlavou a popocházet do stran. Nechala jsem ho, ať si očichá sedlo a poté jsem ho uklidňovala svým hlasem. Neobešlo se to bez problémů, ale nakonec jsem sedlo dostala na jeho hřbet. Dala mu uzdečku, botičky i chrániče kdyby náhodou a mohli jsme vyrazit.

TERÉN S JENNIFER A GALAXIÍ
,, No kde jste?“ zeptala se mě Jennifer, když čekala se svou potvorou před stájí. Galaxie pozdravila Liona zařehtáním a on jí ho oplatil. Našpicoval uši přitom dopředu a živýma očima se podíval kolem. Měla jsem pro naše zdržení jednoduché vysvětlení.
,, To víš, když chce pán podrbat, tak se musí podrbat,“ zasmála jsem se, podívala se na valacha. ,, Měla si vidět jeho výraz při drbání hřbílkem. Taky by si nemohla přestat,“ dodala jsem. Z kapsy jsem vylovila čip a zamávala jím dříve, než se Jennifer mohla zeptat, jestli ho mám.
,, Myslím, že vím, o čem mluvíš,“ zasmála se Jennifer. Začala stahovat třmeny a dotahovat podbřišník. ,, Sue je taky informována,“ oznámila mi Jennifer, kdy jsem přikývla. Stáhla třmeny, upravila jsem je na svoji délku a poté dotáhla podbřišník. Lion měřil stejně jako Galaxie, o tři centimetry méně než Gentleman, takže až takový změna ve velikosti to rozhodně nebude. Lion stál ochotně na místě, i když jsem se vyhoupla do sedla, ani se nehnul, kdy jsem jej pochválila.
,, Žádná kondiční vyjížďka, můžeme zacválat, ale na moc dlouho to nebude,“ oznámila jsem dopředu.
,, Je nám to jasný,“ mrkla na mě Jennifer. Dneska jela první! Galaxie bude jistě ráda, že se konečně dostane dopředu. Kdykoliv jsme jeli společně, já byla s hřebcem první, teď si mohla vychutnávat vedení. Galaxie před námi vykročil vpřed, pěkně energickým krokem. Stiskla jsem holeně Liona a mlaskla jsem. Reagoval na pobídku holeněmi velmi dobře. Opět žádný koník, který by se loudal, ale nasadil stejně tempo jako klisna před ním. Holeněmi jsem si ho srovnávala na cestě a otevřela bránu, ze které jsme vyjeli.
,, Kam vůbec pojedeme?“ zeptala jsem se Jennifer. Otěže jsem nechala ještě pořád volný, aby si ryzák mohl vytáhnout krk dolů a dopředu, tím si bude protahovat nejdelší hřbetní sval a hřbet bude poté správně vyklenutý. Bude to pohodlné, jak pro něj, tak pro mě. Jennifer nás vedla po příjezdové cestě. Předpokládala jsem, že zajedeme na louku a odtamtud do lesa.
,, Asi starý les,“ odpověděla mi dívka. Galaxie kráčela vpřed, docela rychlým tempem a vzrušeně frkala. Vepředu se jí nejspíše líbilo. Ještě, že jsem se oblékla dost teple. Ve starém lese je dost chladno, více než na jakémkoliv místě. Nerada bych tam mrzla. Z příjezdové cesty jsme koně navedli na cestu podél kraje lesa. Stezka na louce se stáčela do kopce do lesa, odkud se propleteme až do starého lesa. Nevím, jakou cestu přesně zvolí Jennifer, která nás tentokrát vedla. Udržovala jsem si hnědáka na pomůckách, nechala ho, ať si krk pomalu vytahuje dolů a dopředu, jak potřebuje. Pohlédla jsem do lesa po naší levici, kudy bychom se dostali jedině přes příkop, kde bylo křoví. Ale někde tady je cestička přímo do něj. Tudy obvykle vodím hnědáka na procházku, ale dnes je trasa jiná. Lion si vykračoval po cestě za Galaxií. Prohlížel si své okolí a někdy si nadšeně odfrkl, když se mu venku líbilo. Užívala jsem si houpavý pocit. Zafoukal vítr a pohrál si s jeho hřívou. Přehodil jí na druhou stranu, kdy jsem se pousmála. Cesta se mírně zvedala do kopce. Předkloněním dopředu jsem mu změnila otěže, ať mu ulehčím cestu a ohlédla se za nás, kde jsme mohli vidět areál Floresty.
,, Až se cesta narovná, naklušeme,“ ozvala se zepředu Jennifer, která měla trasu rozmyšlenou v hlavě asi dopředu. Jedině dobře. Přikývla jsem a pousmála se.
,, Jasně,“ usmála jsem se. ,, Ještě, že jsem s vzala teplé oblečení, je zima, i když to vypadalo, že je pěkně,“ zazubila jsem se. Trochu jsem se otřásla. Cesta do kopce se stáčela na pravou stranu. Brzo jsme vyjeli kopec a objevila se před námi rovina. Zde jsme mohli naklusat.
,, Na to, že byl včera sníh,“ usmála se Jennifer, ale kývla směrem ke mně. Věděla jsem, co to znamená. Zkrátila jsem si opatrně otěže, pohrávala jsem si s otěžemi, velmi jemně, až jsem měla odpovídající délku na fázi uvolňování. Lion si může natáhnout krk dolů a dopředu, přitom mám s jeho hubou kontakt. Počkala jsem si, až klisna přede mnou nakluše. Lion si odfrkl, napjal svaly a zdvihl hlavu. Poté mi přešel sám od sebe do klusu.
,, Krooook,“ ubírala jsem s hlasem, klesala s ním a přenesla váhu lehce dozadu do sedla. Lion zastříhal ušima, ale poslechl mě. Pochválila jsem ho. Chvíli to trvalo, ale trvala jsem si na svém. Poté stiskla jemně holeně – naklusal. Spíše vyrazil vpřed, jako střela a měl v úmyslu dohnat klisnu před námi. Po pár klusových jsem se nechala vyhodit do lehkého klusu a vysedávala pomaleji. Vydržela tak, dokud se nepřizpůsobil mému vysedávání. Opět jsem jej pochválila. Jennifer se na nás ohlédla, ale hnědku zpomalila napříč tomu, že se jí to nelíbilo.
,, Copak tam vyvádíte,“ usmála se dívka.
,, Ale nic zvláštního. Jen se nechal unést,“ usmála se, vnitřní otěží jsem ho pohladila po krku, kdy si odfrkl. ,, Viď,“ ušklíbla se, zatím co jsem vysedala. Dívala se před sebe a držela se za Jennifer na cestě. Ta se rozdělovala, ale my pokračovali cestou rovně místo do kopce nahoru. Lion měl trochu jiný klus než Gentleman, musela jsem si s tím, ale poradit a nakonec nám to i šlo. Vystřídala jsem si nohu, na kterou jsem vysedávala. Zepředu se ozvalo krok, takže jsme nejdříve přešli do kroku my. Lion si odfrkl a přežvýkl si poté, co zareagoval na mou zádrž a přešel do kroku. Opět pochvala. Podívala jsem se před sebe na část lesa, kde to bylo dost zarostlé. A úzké. Ale už jsme tudy párkrát jeli. Dá se to projet, jen budeme muset být více opatrní.
,, Hlavně si nevypíchněte oko prosím,“ otočila se na nás Jennifer, kdy jsem se pousmála. S výškou našich koní se budeme muset ohýbat. Nerada bych honila po zemi mé oční bulvy. Lion si odfrkl, potřásl hlavou a namířil ucho dovnitř lesa, kde něco zarachotili v křoví. Galaxie okamžitě otočila celou hlavu, našponovala se a hleděla do lesa, jako kdyby mělo na ní něco vyskočit. Jennifer jí musela pobídnout, aby úplně nezastavila a přitom se jí připletla před tvář větvička.
,, Co jsi říkala?“ rýpla jsem si zezadu a zasmála se. Uhnula jsem stranou, Liona vedla na úzké vyjeté koleji a objeli jsme pařez, který stál uprostřed. Každou chvíli se nám pletlo něco pod nohy, tudíž museli zvedat nohy a my uhýbat větvičkám. Ale tohle prodírání netrvalo moc dlouho a vyjeli jsme z hustého lesa, kde jsme měli na výběr dvě trasy. Jet na levou stranu, což je více méně cesta do mírného kopce a nebo dolů, kde do bylo opět více husté. Jennifer ukázala na mírně zvedající se cestu. Nebylo to nic, co by koníci nezvládli.
,, Vyklušeme to, je to jen kousek,“ usmála se dívka, kdy jsem přikývla. Galaxie před námi naklusala jako první a my hned za ní. Otěže jsem nechala takto zkrácený, stiskla holeně a Lion naklusal s nadšeným zafrkáním a přežvýknutím udidla. Uvolňoval si svaly v hubě a byla to známka i jeho spokojenosti. Byla jsem ráda. Zůstala jsem ve stehenním sedu, abych byla předkloněná dopředu a nechala Liona pode mnou pracovat do mírného kopce. Cesta byla dost široká, ale jeden krok vedle a mohli bychom nepříjemně skončit. Vyklusali jsme kopec. Jehličnatý les se změnil spíše v listnatý a já tenhle úsek poznala. Byl to úsek, kde jsme jeli lišku – přesněji řečeno místo, kde byla ona rozbořená chata. Přešli jsme do kroku, nechala jsem Liona vytáhnout si krk dolů a dopředu. Dlouze si odfrkl a poté si pobrala zpátky opatrně otěže. Jeho hřbet byl vyklenutý, došlapoval si pod těžiště, byl lehký na předku. Šel mi krásně, kdy jsem se usmála.
,, Hm,“ usmála jsem se. ,, Vzpomněla sis na lišku? Liško!“ zasmála jsem se, ale krokem jsme se dostali, až na křižovatku, kde se stočili do leva a poté znova doleva na menší louku vedoucí kolem chatky, která tu stála a nevypadalo to, že by jí někdo obýval. Lion na volném prostranství zpozorněl, ale budeme v kroku. Jestli plánovala Jennifer cval, bude to až později. Zařadila jsem se vedle Jennifer. Louka byla dost široká a byla bezpečná – to jsem věděla z vlastní zkušenosti. Taky jsme to tady prohlížela a zkoumala, zdali to půjde. Přes louku jsme se bavily. Koně kráčeli v klidu vedle sebe, někdy natočili uši ve směru jakého si zvuku v lese. Po konci louky jsme se museli zařadit zpátky za sebe. Najeli jsme na cestu, která se snižovala dolů. Otěže jsem povolila, zaklonila se dozadu a nechala to vyřešit Liona. Byl opatrný a pomalu sestupoval po cestě, až na rozcestí, kde jsme stočili koně na cestu přímo do starého lesa.
,, To je kosa,“ usmála se Jennifer. Vjížděli jsme do tmavého lesa, kde jsme museli zvolit cestičky po zvířatech. Nejspíše tudy chodila nějaká srnka nebo možná prasata. Lion zaržál a zvídavě se rozhlédl po lese. Sem bych v noci nešla. Za žádnou cenu. Přesto to byl nádherný les. Takový kouzelný.
,, Starý les, to víš,“ rozhlédla se kolem. Jeli jsme pomalu. Byla to delší cesta, spíše taková odpočinková jízda, ačkoliv jsme si zaklusali a byli hodně kopce. Čeká nás ještě cval. Ten Lionovi zaručeně neublíží. ,, Zvedej nohy,“ upozornila jsem Liona, když před námi byl kořen a on ho musel překročit. Zvedl pěkně nožky a překročil, pochválila jsem ho. Projeli jsme pořádný kus starého lesa, pěkně v kroku a v klidu. Byli jsme převážně ticho, abychom nerušili zvěř ve starém lese. Ale ozval se hlasitý výkřik. Ohlédla jsem se kolem a zahlédla skupinu mladých, jak probíhá starým lesem a křičí kolem sebe.
,, Hulváti,“ okomentovala jsem to, podmračila jsem se. Lion zastříhal ušima, podíval se tím směrem zvídavě. Být tu lekavý kůň, nejspíše máme, co dělat, abychom koně zklidnili. Lion byl statečný, nic si z toho nedělal. Vzal to je v patrnost, aniž by na to reagoval nějak divoce. Pohladila jsme ho po ryzé srsti a dívala se dopředu, kde Galaxie rozevírala nozdry, dívala se tím směrem. Jennifer jí uklidňovala. Blížili jsme se pomalu ven z lesa, na louku, kde naklušeme a potom nacváláme.
,, Nikdo je neučil, že v lese mají být potichu?“ odfrkla si Jennifer a povzdechla si.
,, Dnešní mládež by potřebovala za uši,“ řekla jsem. Zavrtěla jsem hlavou. Ale tohle nemělo smysl řešit. Byli jsme od hluku pryč. Raději se dívala před sebe na cestu. Vjeli jsme na louku. Z levé strany byl pěkný výhled na okolí. Foukalo to tady více. Vítr se do nás opíral, ale to vůbec nevadilo.
,, To jo, jdeme klus,“ přikývla souhlasně Jennifer, avšak přešla do klusu. Já mohla díky zkráceným otěžím, pobídnout Liona přes poloviční zádž a zajistit si tak, že mi nepadne na předek, ale bude hezky pracovat odzadu. Stiskla jsem po pol. zádrži holeně. Lion ochotně přešel do klusu. Odlehčovala jsem mu záda vysedáváním a užívala si jeho svižný klus. Galaxie vepředu měla opět problémy, nevím přesně s čím, ale já si hlídala můj rozestup a to, abych nevrazila do nich zezadu. To by bylo sakra nepříjemné. Vítr nás otravoval, ale to se ten kousek přežije. Klusali jsme po kraji celé louky, až na samý konec, ale místo, abychom vjeli zpátky do lesa, ohnula jsem Liona za pomocí pomůcek na levou ruku, hned za Galaxií. Jennifer se pousmála, ale dala znamení a já se připravila. Lion vycítil, že se něco bude dít. Své nadšení projevoval frkáním. Galaxie před námi se rozcválala a já si pobídla valacha přes poloviční zádrž do cvalu. Samozřejmě si posunula vnější holeň za podbřišník, pohrála si s vnější otěží. Lion přešel do cvalu a já se zvedla do stehenního sedu. Svaly v tu chvíli začali pracovat i mě. Galaxie měla rychlý cval, Lionek nezaváhal a držel se ve stejném tempu, jako ona. Frkal přitom. Nadšeně se hnal vpřed po louce. Na chvíli se podívala kolem, ale dívala se raději dopředu. Holeněmi jsem si ho srovnávala a ruce držela v klidu, abych mu netahala zbytečně v hubě. Hříva se mu pleskala o krk a kopyta tlumeně dopadala na zem. Po nějaké době louka končila a na mě bylo, abych přešla zpátky do klusu. Zasedla jsem do sedla, provedla zádrž, jak jsem byla zvyklá. Lion přešel do klusu.
,, V klusu je necháme vydýchat,“ křikla dozadu Jennifer, když i ona byla už v klusu. Galaxie s tím nebyla úplně spokojená, ale neměla moc na výběr. Přikývla jsem, zahodila jsem otěže a vysedávala. Zajeli jsme do lesa, kudy jsme klusat mohli. Vystřídala jsem si nohu, na kterou vysedám a Lion frkal s hlavou sníženou dole. Vydýchával se po terénu. Blížíme se pomalu k Florestě, koně potřebují oddech.
,, A zítra razím s Gentlemanem, nejspíše,“ řekla jsem.
,, To bude rád, plánujete něco určitého?“ odpověděla mi zepředu Jennifer.
,, No, nevím, jestli bude rád, až si s ním na louce vyzkouším něco z drezury,“ ušklíbla jsem se. ,, Ale bude venku. Trochu si protrénujeme i pozornost díky tomu,“ zazubila jsem se. Jennifer se zamyslela.
,, Hm, měli bychom se připravovat na Florestovské závody co?“ zamyslela se dívka. Jo, to bychom měli. Budeme si muset s hřebcem máknout. Přemýšlela jsem, že to všechno vezmeme pěkně od začátku.
,, To rozhodně, musíme začít makat,“ usmála jsem se. ,, Jedeme přes starou cestu?“ zeptala jsem se Jennifer, ta přikývla. Ukázala na cestu, kudy tam vjedeme a přešli jsme do kroku. Nechali koně na zahozené otěži. Zbytek lesa jsme projeli krokem, až na starou cestu, kde se drželi u kraje a koně měli přistavený tak, aby neviděli zbytečně na silnici. Auto žádné nejelo. Alespoň to tak vypadalo. Botičky splnily svůj účel. Byla to pěkná vyjížďka. Lion byl rád, že byl venku. Ze začátku mě trochu pozlobil, ale potom mi naslouchal, byl ochotný se mnou spolupracovat a choval se vzorně. Líbila se mi jeho energie a to, jak se díval po okolí se zájmem. Jeho oči byli velmi živé. Ze staré cesty jsme sjeli a pokračovali k bráně, kterou jsem otevřela. Koně si pofrkali spokojeně a Lion si i přežvýkl.
,, Šikovný, zvládli jsme to spolu co,“ usmála jsem se. Galaxie hlasitě zařehtala. Zastavili jsme na nádvoří. Sesedla jsem a pohladila Liona po krku, rovnou mu uvolnila nánosník, vytáhla třmeny a uvolnila podbřišník. ,, Děkujeme za vyjížďku,“ poděkovala jsem Jennifer. Ta se usmála.
,, To nestojí za řeč,“ mávla rukou dívka. Jo, to jsem věděla. Ale stejně jsem poděkovala a ještě jsem se ušklíbla. Rozešla jsem se s Lionem do stáje. Galaxie a Lion měli box skoro vedle sebe. Postarám se o valacha a mám dneska padla.

PÉČE PO TERÉNU
Liona jsem zavedla do boxu. Jako první jsem z něj stáhla uzdečku, poté sedlo, bandáže a botičky. Uzdečku jsem samozřejmě vystřídala za ohlávku a nechala ho v boxu uvázaného. Vše jsem si dala před box s tím, že to uklidím potom, až se o valacha postarám. Masáž měl před tím, než jsme vyjeli, takže jsem mu dala napít vody. Držela jsem mu kbelík, zatím co on ponořil svůj hebký čumák do vody a napil se. Jistě to uvítal.
,, Snad se ti líbilo,“ usmála se, pohrávala jsem si s jeho hřívou a dívala se kolem. Slyšela jsem Jennifer, jak si povídá s Galaxií v boxu a když se valach napil, odložila jsem kbelík s vodou na své místo. Pohladila jsem ho po krku, kdy přivřel spokojeně očka a odfrkl si. Sice mě tak trochu poprskal, ale to mi vůbec nevadilo a šla na jeho hřebelcování. Zajela jsem hřbílkem na místo, kde to měl rád, tudíž na krk. Reagoval stejně jako předtím. Slastně přivíral očka, vytáhl si krk dolů a spokojeně zaržál, kdy se mi chtělo smát. Byla to úžasná reakce a drbala bych ho klidně celý den jen, abych mu vyhověla a on byl spokojený, ale bohužel. Vyhřebelcovala jsem ho, zkontrolovala nohy a kopyta, zda jsou v pořádku a nechala ho vychladnout, zatím co šla uklidit všechny věci na své místo.
,, Jaký byl terén?“ usmál se Jason brouzdající kolem. ,, Neutahala si ho moc?“ zeptal se mě, kdy jsem se ušklíbla.
,, Samozřejmě, že ne!“ odpověděla jsem. Vrátila i své věci na místo a vrátila se do boxu, abych umyla nohy Liona. Bylo tam místo. Z vody nebyl až tak nadšený, jako jsem zvyklá u hřebce, ale to vůbec nevadilo. Poté, když mu nohy uschly, zavedla jsem ho ještě na chvíli do výběhu a mohla si jít po svém.