jennifer: Péče – Sezam
Vyrazila jsem si cestou k nástěnce, věděla jsem, koho dnes beru, protože jsem byla již domluvená. Vezmu si Sezama na vyjdu společně s Cassií. Budeme ho zvykat na cokoliv, co nás napadne Zapsala jsem se, zachumlala se více do bundy a vyrazila do sedlovny. Vzala jsem stojánek, dala na něj sedlo, beránek, gelovku s beránkem, co jsem dostala k Vánocům :3 A pak taky chrániče, venku byl sníh, takže se všechno hodí. Vzala jsem kamašky, bederku, dečku, uzdečku a aby nemrzly uši, tak i čabraku Já si vzala rukavice jezdecké rovnou na ruce, čapla čištění a vyrazila k boxu hnědáka, který byl nyní v boxe přes odpoledne. ,,Ahoj Sezámku,“ usmála jsem se a odložila stojánek, vzala vodítko a otevřela box. Hnědák se na mě zadíval, frkl a šel blíž. ,,Je mi líto, že tu není Spencer, víš kolik byste toho měli za sebou?“ pousmála jsem se, kdy jsem valáškovi k ohlávce připla vodítko a podrbala jej. Vyvedla jsem ho před box, který byl hned naproti Galaxii, která byla ve výběhu. Byla tam od poledne, takže to nijak nevadilo. Uvázala jsem hnědáka a sundala deku, kdy jsem ho začala pečlivě čistit od hlavy až po zadní nohy. Dávala jsem si záležet. ,,Kam chceš razit Jennifer?“ objevila se u nás Sue. ,,S Cassie máme v plánu jet ven, chtěla jsem ti to jít ještě říct,“ usmála jsem se. ,,Dobře, na jak dlouho?“ usmála se blondýnka, já dočistila kopyta a zvedla se s červeností v obličeji. ,,Asi tak dvě hodinky, vezmeme to nějak výchovně kolem dokola,“ zazubila jsem se a rozčesala hřívu a ocas. ,,Dobře, tak si hlavně vezměte ovladač,“ usmála se blondýnka. ,,Ten má na starosti Cassie,“ zazubila jsem se a měla vyčištěno. Sezam se koukal kolem sebe, frkl občas a švihl ocasem, když se mu něco nelíbilo. ,,V klidu hochu,“ usmála jsem se, pohladila ho po krku a nasadila mu kamaše a botky, protože bych jinak na to zapomněla Valášek frkal, něco se děje, něco se bude dít a někam pojede. ,,Klííd chlapče,“ usmála jsem se a popískla, kdy jsem dala dohromady sedlo s dečkami a položila nad kohoutek a lehce sjela. Gelovka s beránkem se k sedlu hodila. Ještě jsem měla na sedle beránek, takže budu mít prdel v teple Pokud ovšem nevyletím ze sedla Zapla jsem podbřišák na tři dírky a nasadila čabraku. Ještě jsem pokontrolovala, zda je vše v naprostém pořádku, abychom neměli žádné problémy. Valášek měl i zapůjčenou bederku od Galaxie Nasadila jsem uzdečku, podrbala valáška a usmála se. Pořádně jsem byla oblečená, jen si ještě vzala rukavice pořádně na ruce a mohli jsme jít ven, kdy se hnědák koukal kolem sebe a maličko ode mě uskočil, když jsme šli kolem květináče. ,,Houu houu kluku, v klidu,“ pohladila jsem ho po pleci, podrbala jej, usmála se a vyšli jsme ven.
Vyjížďka s Cassie a Gentlemanem
Byli jsme s valachem venku a já mu dotáhla podbřišák, upravila si třmeny dle sebe a dozapla nánosník, kdy jsem ho pohladila po nosní kosti. ,,Ahoj!“ usmála se Cassie, která vyšla s hřebcem hnedle současně jako já s valáškem. ,,Čauky mňauky,“ zazubila jsem se a podívala se na dívku a hřebce. Dozapla jsem si helmu a nechala valacha ustoupit, který trochu nervozně švihl ocasem, ale stál a sledoval své dění kolem. ,,Anoo konečně sníh, dneska to bude zábava, co?“ zazubila se a já si povzdechla. ,,Jo,“ kývla jsem a vysedla do sedla, kdy se hnědák hned rozešel. ,,Jsi ty ale nezdvořilý,“ řekla jsem a ztvrdla v sedu, jemně odmáčkla otěž pravou a levou. Zastavil a já to zopakovala, kdy udělal krok vzad, přestala jsem, udělala to znovu a to jsme byli tam, odkud odešel. Pochválila jsem ho za správné couvání a usmála se na kamarádku. ,,Máš ovladač?“ usmála jsem se. ,,Jasně že mám,“ ušklíbla se a zamávala jím ve vzduchu, kdy jsem se usmála. Hřebec s dívkou jeli první, alespoň my se budeme vzadu lekat všeho ,,Máš připravené airbagy?“ podívala se Cassie na mě dozadu, když akorát otevírala bránu. ,,Hele jo, srandu si nech na potom,“ ušklíbla jsem se, nechala Sezama zastavit, aby si prohlédl bránu a pak ho lehce nechala hlavu ohnout doprava, doleva a pak hezky pěkně rozejít. Zastříhal ušima a podíval se kolem sebe. Byla jsem uvolněná, nedržela v sobě napětí, že támhle něco vyskočí, nebo že se blíží pohroma. Naprosto jsem se nechala rytmicky unášet v sedle a sledovala ohon hřebce před námi mezi ušmi Sezama. ,,Chceš to vzít přes silnici, kde by mohla jet auta, nebo přes vesnici, kde budou křičet děti a auta tam taky budou?“ podívala se na mě Cassie. ,,Asi to druhý, auta budou zaparkovaná a já si valáška prozkouším, zda si něco pamatuje třeba ze stranové práce,“ zazubila jsem se šibalsky. ,,To nevím hele, ale koně by měli mít paměť,“ usmála se dívka. ,,Tak ustupování na holeň zvládne každý, stejně tak dovnitř plec,“ usmála jsem se, nechala valáška odžvýknout. Přejeli jsme silnici, kdy nic nejelo. Sezam zafrkal a já se podívala, co ho asi vyjukalo. ,,Jestli se bojíš stínu toho stromu, nebo že ten les je tak tmavý, tak si začnu myslet, že mám pod sebou nějaké jiné zvíře, ale kůň to není,“ povzdechla jsem si a zlehka stiskla holeně synchronizovaně se zadními, pak ještě mu zlehounka odmáčkla obě otěže tak, aby si uvědomil, že má v sedle někoho. ,,Chlapčee klííd,“ usmála jsem se. Díval se před sebe, kde mu šel druhý kůň, který prošel stínem, a ten ho nesežral. ,,Divné, co? Stíny přece koně nežerou,“ řekla jsem a on šel s hlavou dopředu, kdy ke stínu snížil hlavu. ,,Vidíš? Ani dotknout se toho nemůžeš,“ usmála jsem se a podívala se na Cassie, která na nás ani nemusela čekat, byli jsme hned za nimi s rozestupem. ,,Až budeš chtít naklusat, tak řekni,“ ozvala se Cassie zepředu a já přikývla. ,,Jasně, snad mě nevysype,“ zasmála jsem se. Od úst mi šla pára. Byla krásná zima. Chtěla jsem hnědku vzít na skijöring a tohle na to bylo výjimečně skvělé počasí. Sezam se díval kolem sebe. ,,Tobě se mají dávat náočnice, protože jsi moc všímavý,“ procedila jsem mezi zuby, abych nenasávala tu štiplavost mrazu. Valášek pofrkal a já se pousmála. Před námi se objevil menší kopeček, proto jsem si stoupla do stehenního sedu a dívala se po terénu. ,,Pokud to půjde, tak po kopečku naklušem,“ ozvala jsem se na kamarádku vepředu. ,,Taky jsem si říkala, že by to už bodlo,“ zasmála se zepředu a já se ušklíbla. ,,Jo, zahřejem se,“ hlídala jsem pohyb, když valášek vystoupával nahoru. Nebyl to nijak hrozný kopec, protože jsme během minuty byli nahoře. Pohladila jsem Sezama, šel od zádě a pěkně aktivně. Nyní byl terén skvělý, pokud to takhle půjde dál, budeme si moc na nějaké z luk nebo cest i zacválat. ,,Tak jdeme klus,“ ozvala se Cassie. Já podržela lehounce otěže, nenechala jsem hnědáka v žádném případě vyrazit za druhým hnědákem Po chvilce jsem ale stiskla holeně a Sezam vyklusal krásně hned. Byl společenským koníkem a bylo to poznat. Odžvýkl si a najednou mi vystřelil kupředu. ,,Houu kamaráde, kliiid,“ zasedla jsem automaticky do sedla, zasedla a ztuhla v sedu. Nebrala jsem otěže zpět, držela ruce v klidu a fungovala jen sedem. Při tomhle vystřelení jsem nepřemýšlela nad tím, že jsme proběhli kolem Cassie, ale udržela jsem si chladnou hlavu a dostala valáška zpět do klusu a kroku. ,,Kliid chlapče, vše je v pořádku,“ oddechovala jsem a hladila ho po krku. ,,V klidu,“ usmála jsem se a pootočila ho směrem na dívku s hřebcem, kteří přešli do kroku. ,,Musíme se vrátit, asi tam byla pohozená igelitka,“ řekla jsem a sesedla z valacha. ,,Něco jsem tam viděla, tam u tý břízy,“ přitakala hned a já s úsměvem vedla hnědáka směrem k bříze, kousek od ní začal pofrkávat. ,,To nic, to nic chlapče,“ usmála jsem se, v blízkosti byly stromy pro ohýbání, takže tam mohla kamarádka hřebce vzít. Já zatím pootočila stranou valáška a nechala jej dikobrazí hrou ustoupit předkem a pak vyrovnala jeho záď. ,,Klid hochu,“ usmála jsem se a opatrně se natáhla pro igelitku. Valášek se na mě podíval, zafrkal a já k němu potichu mluvila. S igelitkou jsem ho začala hladit po pleci a prsou a pak i hřbetě a pod bederkou. Trochu se oklepal, ale já ho hned chválila. ,,Hoodný kluk, nic to není,“ usmála jsem se a dala igelitku rovnou do kapes, kam jsem ji uzamkla. Mobil jsem měla v rajtkách. Usmála jsem se a znovu nasedla, kdy hnědák pofrkal, ale já ho pohladila po krku. ,,Už doobrýý,“ usmála jsem se a stiskla holeně. Hnědák se rozešel a Cassie se na mě usmála. ,,V pořádku?“ ,,Ano, všechno v klídku,“ usmála jsem se a kývla. ,,Tak jo, za chvilku si zase naklušem,“ usmála se dívka a já přikývla. Projela jsem valáškovi ve hřívě rukou a nechala jít zase poklidně za dvojcí před námi. Výchovný efekt u igelitky byl celkem trefný, vrátit se na místo vzniku strachu a překonat jej, ale možná bych brala, aby byl valášek někdy v záskocích pro práci ze země, abych jej mohla navyknout na igelitky. Na vyjížďce to není ono a být sama, zabere mi to více času, ale takhle jsem to jen ukázala. Po chvilce jsme zase naklusali, já se dívala kolem sebe jako ostříž, nechávala valáška pod sebou soustředěného na mě, odžvykoval a já ho i zpracovávala, aby šel na zadku. Nenechávala jsem ho myslet na jiné okolní věci. Přesedla jsem si a sledovala, jak zepředu jde od těch dvou pára z úst a nozder. Viděla jsem i páru z valáškových nozder a občas i mých úst. Před námi se objevila skupinka dětí a lidí s balonky, asi byl nějaký den, kde tohle děcka dostala. Bude to perfektní zkouška. Museli jsme přejít do kroku, koně byli celkem uvolněný, alespoň Sezam šel s nataženou hlavou kupředu a já se usmála. Šel pěkným energickým krokem, nebyl ztuhlý a to mi vyhovovalo. Přesedla jsem si na vnitřní sedací kost, vnitřní holeň na podbřišníku, vnější za ním, s vnitřní otěží jsem korigovala ohnutí dovnitř a vnější otěž hlídala. Sestavila jsem si ho tak, aby tedy šel zádí spíše dovnitř a hlavou ven, aby ho tolik nezajímaly balonky a všiml si jich na poslední chvíli. ,,Cassie, jeď napřed, zastav je a já pak dojedu, abych jej více navykla,“ usmála jsem se na kamarádku, která přikývla a jela k rodičům dětí. Něco jim vysvětlila a nedalo jí to moc práce. Děti byly nadšené a napjatě sledovaly mě a Seziho. Valášek si jich zatím nevšiml a já po chvilce ho nechala jít kupředu, takže viděl děti a zaryl kopyta do země. ,,A hodný kluk, hezky v klidu,“ usmála jsem se, viděla rozšířený nozdry, ale stiskla holeně. Sezam se rozešel s bystrým zrakem. Balonky byly za zády otce dětí. ,,Dobrý den a děkuji,“ usmála jsem se. ,,Rádo se stalo,“ přikývl otec dětí a já hnědáka u nich zastavila. Pověděla jsem jim, jak se mají chovat, ale děcka byla v klidu a opatrně pohladila hnědáka, který je sledoval. Hřebec s nimi neměl problém. Pak otec pomalu přišel s balonkem a pohladil hnědáčka po pleci. Ten se na něj podíval, netušil, co drží, ale ukazoval mu to postupně. ,,Máte zkušenosti s koňmi?“ zeptala jsem se, kdy muž přikývl. ,,Dřív jsem jezdíval,“ usmál se a zase balonek schoval. Já se usmála. Pán nás vyfotil na svůj mobil, prý na památku na dvě skvělé a slušné jezdkyně a jejich koně – ech, no jejich… Galaxko? Nezlob se S Cassie jsme poděkovaly a rozloučily se. ,,Tyhle lidi bych chtěla potkat s Galaxií, nenávidí turisty,“ zazubila jsem se a dívka se zasmála. Nechaly jsme koně přejít krokem docela nepěknou část trasy, ale pak se stočily na prostornou louku. ,,Nacváláme?“ usmála se kamarádka. ,,Můžeme,“ přikývla jsem s velkým úsměvem. Nechaly jsme koně naklusat, já si nechala valáška odžvýknout, lehce si pokrátila otěže a pak přestala vysedat, dala vnější za podbřišák, vnitřní nechala na, zlehka brnkla do vnější otěže, mlaskla a stiskla holeně. Sezam zafrkal a nacválal krásně kupředu. ,,Paráda,“ usmála jsem se. Nebyla jsem zvyklá na Sezamův cval, ale přizpůsobila jsem se rychle, vždyť cval nebyl zas tolik odlišný. Byla jsem ve stehenním sedu a pocítila mírný kozlík. ,,Hele jo, v klidu,“ zasmála jsem se a sledovala cestu před námi, tedy louku. ,,Tady to mám prochozený i ze země, takže tu nic nebezpečného není,“ řekla jsem, když jsme Cass dohnali. ,,Alespoň že tak,“ zazubila se dívka a já taky. Valášek frkal nadšeně a já se usmívala. Krajina posedlá bíílou peřinou. Sledovala jsem dění kolem sebe. Mít tak kameru GoPro, mohly jsme si tohle užít ještě víc. Zaužovala jsem, co kdyby… Ale vytahovat mobil se mi nechtělo. Sezam zafrkal. ,,A kluuus chlapčee,“ usmála jsem se, zasedla lehce do pracáku, více hlouběji do sedla – do měkkého beránku A pomalu jsme přešli do klusu, kdy jsem nechala povolené otěže, aby si vytáhl hlavu, kdy mi nabídl přilnutí, já odmačkla otěže a přesedla si. Pohladila jsem valáška, usmála se a nechala ho klusat vedle Cassie. ,,Řeknu ti, že jsem nikdy netušila, jaké to je jet na bojácném koni,“ zazubila jsem se, pohladila valacha po krku a zaslechla zvuk letadla, až Sezam trochu zafrkal. ,,Je to jen éro, co letí a nemá děti,“ zazubila jsem se, zlehka odmáčkla jednu z otěží, tím jsem víc hnědáka nastavila na pravou cestu a přesedla si znovu. ,,Lekavej kůň…. Bezva vyjda,“ zazubila se dívka. ,,No a ke všemu ve sněhu,“ ušklíbla jsem se, ale nechaly jsme koně přejít do kroku. ,,Uděláme fotku pak,“ zazubila jsem se. ,,Udělej teď,“ ušklíbla se dívka a já tedy přikývla. Objevili jsme se na staré cestě, kde byla dobrá viditelnost. Zastavila jsem Sezámka a Cassie mým mobilem vyfotila, kdy kamarádka vyfotila i mě s valáškem. ,,Ach, fotky na naši nástěnku,“ usmála jsem se zasněně a nechala valáška jít dál vedle hřebce. ,,Jo, už jen je nechat vyvolat,“ přikývla dívka a já se usmála. Před námi se objevila polní cesta, která vedla rovnou do vesnice, vlastně nebyla to polní cesta jako taková, ale pamatuji si, že jsem tudy jela se Sebastianem. ,,Tak jo a hlavní program dne začíná,“ zazubila jsem se. ,,Už se těším,“ zasmála se dívka a já si odfrkla, ale nechala Sezama jít k červené značce, která vypadala jako velké strašidlo Bylo celkem fajn k ní dojít, valášek koukal nedůvěřivě, ale nehýbala se a to hrálo v můj prospěch :3 Pohladila jsem ho, nechala, aby si značku oňuchal a pak jsme mohli zase jet na cestu osudu Byla to opravdu cesta osudu, jelikož se před námi objevil železniční přejezd, co byl možná starý a vlaky tudy dávno nejezdily. Sezam zafrkal, díval se na značku, koleje a zase značku. ,,Tak si zahrajeme hru,“ řekla jsem a kývla na Cassie, že mohou jet. Sesedla jsem a rukou zapůsobila na slabiny, takže valach ustoupil zádí. ,,Tak je dobře,“ usmála jsem se, vyrovnala jeho předky a pak zase zadky, ale trochu více. Proto stál zády k přejezdu, kde mimochodem byl pro přechod beton a koleje udělané tak, že by tam kopyto nezapadlo. ,,A couvej,“ usmála jsem se a začala působit na prsa, ale nedotýkala se moc otěží, abych necukala v hubě. Sezam se napjal, odfrkl si a pomalu začal jít dozadu. ,,Hodnýý,“ pochválila jsem ho, usmála se a zastavila v půlce přejezdu, kdy zafrkal, ale sklonil hlavu, zadíval se pod nohy na koleje, hrábl kopytem, frkl nadšeně, já se ušklíbla. ,,Vidíš, strašák to není,“ usmála jsem se, otočila ho a on se mnou přešel na druhou stranu s hlavou dole, aby vše zkoumal. Usmála jsem se, pohladila ho, pochválila a v kapse zalovila pamlsek. ,,Si zaslouží,“ usmála jsem se nevinně na Cassie a nabídla jej valáškovi, který frkl a schroupal jej. ,,Když mi uděláš radost, dostaneš ještě jeden,“ šeptla jsem mu do ucha a nasedla. Být zase v měkkém a teplém bylo skvělé Cassie se ušklíbla a zase jsme vyrazili na cestu. Sezam frkl a já ho nechala jet za těmi dvěma, kdyby něco, Cass mě upozorní. Naštěstí až do vesnice se nic nedělo a valáška zaujalo červené auto, co bylo odstavené a blikalo. Zafrkal a zastavil se. ,,A klid kluku, je to jen zaparkované auto,“ usmála jsem se, pohladila ho a navedla trochu více k druhé straně, kdy jsem měla možnost Sezama dostat vedle auta, kde neblikalo. Zastříhal ušima, zafrkal. Nechala jsem otěže na kontaktu, ale povolnější, kdyby něco. Nechala jsem ho, aby si auto prohlédl. Nechala ho dojít až k světélkující příšeře Zkusil jazykem, jestli je to dobrý, až hřebec chtěl jít blíž. ,,Tohle není k jídlu hřebče,“ zasmála jsem se, ale nechala valáška couvnout a dojít Cassie. Sezam pofrkal na hřebce, asi mu říkal, že to skutečně k jídlu není ,,Já se z něj zvencnu,“ zasmála jsem se, ale hlídala si ho. V dálce se ozvaly zvony a valach se napjal, zastavil a frkal. ,,To jsou jen zvony, to opravdu není strašidlo a ty ječící děti není zvuk samopalu,“ řekla jsem valáškovi, nechala odžvýknout, stiskla holeně a navedla na cestu mezi sloupy, kdy jsem ho ohýbala, nechávala, aby se soustředil jen na mě, proto jsem ho zaměstnávala. ,,Brala bych tu hřiště,“ zazubila jsem se, ale hned zase pokračovala za Cassie, která se zasmála. ,,Vy jste ale dvojce,“ ušklíbla se. ,,Já za to nemůžu! Jsem zvyklá na Galaxii,“ zasmála jsem se, podrbala hnědáka, nechala odžvýknout a kolem projelo auto. Nevšímala jsem si ho, sestavila hnědáka hlavou na druhou stranu, takže ho zaregistroval až tehdy, když bylo před námi. ,,Vidíš? Kvůli tobě přibrzdil!“ řekla jsem hnědákovi a zašklebila jsem se. ,,Správně bychom měly jet vedle sebe,“ podívala se na mě Caasie. ,,Já vím, ale on si musí zvyknout na provoz,“ ušklíbla jsem se a podrbala hnědáka na krku. ,,Pche,“ zasmála se dívka, ale navedla svého hřebce na cestu, která nás měla odsud dostat. Byla to zajímavá vyjda. Vysvětlila jsem hnědákovi, že popelnice se bát nemusí dokonce u ní byla stará babička, která ji zrovna otevřela a hnědák zafrkal a zůstal stát, ale paní se na něj usmála a z kapes vytáhla kousek mrkve, kdy já se na ni usmála. ,,Děkujeme,“ kdy paní přikývla, předtím jsme ji s Cassie pozdravily. Dokonce dala i hřebci, aby nebyl na holičkách Pak jsem nechala Seziho, aby si popelnici prohlédl a dokonce do ní strčil hlavu. ,,Takhle vybírat popelnice, že se nestydíš,“ řekla jsem mu, kdy si odfrkl, když tam nic nebylo. Rozloučily jsme se s paní a zase jely na cestu zpět k domovu. ,,Úkol cesty se zdá být splněn že?“ usmála jsem se na Cassie. ,,Jo a já chtěla vidět pád,“ zamračila se, ale hned se zasmála. ,,Já ti dám pád,“ ušklíbla jsem se, ale nějaký kolemjdoucí nás vyfotil s velkou ochotou a my mu poděkovaly. Měly jsme několik fotek :3 Opravdu krásných. Škoda, že jsem nevzala hnědku, ale i s hnědákem to dnes bylo suprové. Za námi projelo několik aut, co troubilo – ehm veselka páni drazí Sezam zafrkal, proto jsme zastavily naše koně, pootočily je a nechaly čumět na tu krásu já drbala hnědáka na krku, mluvila k němu a usmívala se. ,,Je to v pohodě, chápeš?“ usmívala jsem se, ale když konečně všechna auta projela, mohly jsme vyrazit zpět na Florestu. ,,Už bychom si mohly nerušeně zaklusat,“ zasmála se kamarádka. ,,Jo, pokud se neobjeví igelitka nebo děti,“ zazubila jsem se, kdy Cassie přikývla a nechala hnědáka vyklusat. My vzadu počkali, než budou trochu dál od nás, kdy jsem jen lehce stiskla holeně, nechala hnědáka poodžvýknout a byla spokojená a to moc. Usmívala jsem se a sledovala naši cestu. Přesedla jsem si a sledovala, jak uši pod čabrakou hrají sem a tam Sezam vše sledoval, všechny zvuky kolem dokola. Já ho občas nechala odžvýknout, dbala na to, aby se na mě soustředil. Přesedávala jsem si a uznala, že klušem celkem dlouho ,,Děláš kondičku, či co?“ zasmála jsem se dopředu na kámošku. ,,Trochu jsem se zasnila,“ podívala se na mě omluvně, ale počkala, až přejdeme do kroku, kdy také přešla. Dojela jsem ji a pohladila valáška, nechala uvolnit otěže a pak si je zase lehce vzala zpět, ale ne tolik. Valášek sledoval okolí a já se usmála. Povídaly jsme si s Cassie, já občas valáškovi ukázala, že támhleten strom, co vypadá jako bubák, bubákem není Pak jsme na jednom poli viděli zasypaného strašáka, ale nebyl vidět, takže se nic nedělo Což mě velice mrzelo Podrbala jsem Sezama a sledovala naši cestu, kdy jsem nechala Cassie nás předjet, jelikož jsme vjeli do Starého lesa. ,,Je tu zima,“ řekla jsem, zadrkotala zuby, ale zachumlala se do šály a sledovala okolí ostražitě, asi jako Sezámek vedle nás vystartoval zajíc, až se valach napjal, zafrkal a stáhl uši. Já zajíce předtím viděla, proto jsem k Sezamovi povídala, abych ho zabavila, proto jsem mohla hned po vystartování zajíce zareagovat tvrdým ztuhnutím v sedu a většímu zasednutí, vydržení otěží a pobídnutí. Krásná poloviční zádrž a valášek na ni skočil ,,Hodný, nelekl se mooc,“ usmála jsem se spokojeně, když nevystřelil, sice frkal, ale já ho uklidnila. Pak jsme konečně pomalu vyjížděli ven z lesa. V lese nebylo ani živáčka – díky bohu ,,Přes most Perlovky nepojedeme pro jistotu,“ usmála se Cass a já kývla s úsměvem. Dostali jsme se na cestu, která vedla od rybníka. Nechali jsme koně ještě jednou naklusat, aby zapracovali chviličku. Přesedla jsem si a vnímala, že se celkem Sezámek uklidnil. ,,Je nějakej v klidu,“ usmála jsem se blaženě. ,,Nezakřikni si to, nechci tě sbírat ze země pinzetou.“ Zasmála se dívka, kdy jsem se jen ušklíbla a zavrtěla hlavou. ,,Ta je přejícná, co Sezame?“ pohladila jsem valáška, co si odfrkl. Po sto metrech jsme přešli do kroku, jelikož za půl kilometru nás čekala drahá Flo Sezama jsem pohladila po krku, usmála se a dojela Cassie. Poklábosily jsme spolu a ona otevřela bránu. ,,Sezame, otevři se!“ zašklebila jsem se, ale projela valáškovi ve hřívě rukou. ,,Na jak dlouho jsi řekla Sue, že jedem?“ usmála se dívka na mě. ,,Přes dvě hodiny,“ zazubila jsem se, podívala se na mobil. ,,Je čtvrt na čtyři, akorát,“ usmála jsem se a u stáje sesedla, pochválila hnědáka a odepla nánosník a povolila podbřišník. ,,Jaká byla vyjda holky?“ objevil se u nás Sebastian. ,,Skvělá!“ zazubila jsem se a mávla s Cassie na Sue. Konečně doma v teple! Šly jsme do stáje, kdy já vyrazila trochu delší cestou k valáškovu boxu, kde jsem sundala uzdečku a nasadila ohlávku s vodítkem. Trochu jsem cítila, jak mi mrznou nohy, ale byla pravda, že ten beránek opravdu pomohl tak, že nemám zmrzlou prdel více ,,Tady voda,“ přišel někdo, kdy jsem se na něj podívala. ,,Ah, Olivere, díky moc,“ usmála jsem se na něj a on kývl a podal valáškovi vodu. Já zatím jej mohla odstrojit. Botky vyklepat a ze všeho odstranit sníh. Jestli tu někdo vytíral, tak mi poděkuje Po odstrojení jsem hnědáka vzala pod masáž, kterou si užíval, já ho podrbala mezi žuchvami a vzala jej do mycáku, kde mu omyla nožky a pak mu následně mohla i je osušit a zavést do boxu. Dostal tvrdý rohlík. ,,Skvělá vyjda chlapče, díky za ni,“ usmála jsem se, podrbala hnědáka a zavřela jej. Donesla jsem odpocku, nasadila mu ji a šla poklidit veškeré věci a s vodítkem vyrazila pro Galaxku.