kitty + charakter: TR=NINK S JENN A BLOOD
Na oběd jsem přišla ezi prvními, hodila ho do sebe a spěchala do výběhu, jelikož jsem měla tušení, že se pan Medvěd zase rozhodl vyválet v tom sněhovým bahně co přes noc ve výbězích vzniklo. A samozřejmě – nebyl tedy díkybohu tak špinavý jak by mohl, ale přesto to chvilku zabere. Odvést se nechal docela dobře, jen jsem si ho musela rovnat aby mi nelezl do osobního prostoru a nikam mě netáhl – ale on byl ohromně učenlivej, jen prostě vyčůránek. Cvakla jsem ho v uvazišti, přitáhla si čištění Lii, ale k tomu i pár věcí od sebe – hřbílko na ztvrdlý bahno, houby, a jiný věci, co si Lia ještě nestihla pořídit, a teď se ohromně hodily. Samozřejmě jsem všechny vyčistila, vzala pod vodou a tak podobně  Charakterovi jsem v uvazišti nechala k dispozici síť se senem a hošánek už se bavil rozvazováním uzlíků, kterými byla síť spravená, zatímco jsem se snažila energickými krouživými pohyby dostat dolů tu nehoráznou špínu.
No řeknu vám, zadýchala jsem se u toho Pamatovala jsem na Toma, který mi vykládal o starých jezdeckých školách, testech s bílou rukaviců a že kdo se při čištění nezapotil, čistil špatně. Snažila jsem se co to šlo, a nakonec se Charakter začal i lesknout. A to bez použití vody. No paráda To už si přivedly koně i holky a Jennifer postavila Galaxii do vedlejšího uvaziště k nám. Charakter se samozřejmě s kobylou začal zdravit. Já jsem mu zatím pucovala nožky, vybrala jsem mu kopyta a když jsem měla hotovo a před holkama lehký náskok, tak jsem mu vybírala ještě bahno z ocasu, to jsem i rozmočila, šlo to líp a Charlie od ocasu nenastydne.
Pak jsem přitáhla skočku – záskokovou – Charlieho normální uzdečku, záskokový kamaše a jeho vlastní botičky, podsedlovku, gelovku. Sama jsem se oblíkla, přilbu dala na stojan a odvedzla to k uvazišti.
Charlie se zase nafukoval jak jen mohl, když jsem ho sedlala, nasadila jsem mu kamašky, zatím se trochu vyfoukl, tak jsem podbřišník jen trošičku přitáhla, aby úplně nevisel, nasadila jsem si přilbu, valacha nauzdila, nasadila rukavice a vedla ho na halu.
TRÉNINK
Dovedla jsem tam valacha a málem jsme se srazili s Blood a Dekim A za námi pokračovala Galaxie. „No paráda,“ zasmála jsem se tomu, hvízdla a když bylo ticho, otevřela jsem a vedla valacha dovnitř. Charakter se rozhlédl a protože měl zase dost energie, nejdříve jsem ho povodila po obvodu a zase přitom dávala důraz na respekt vodiče – pokud vás kůň nerespektuje ze země, ze sedla to bude pohroma.
Pak jsem zastavila, třmeny jsem měla od včerejška dané, ještě jsem upravila podbřišák a přes stupátko se vyhoupla do sedla. Už dávno jsem odvykla nasedat ze země – Asie mi vždycky dávala najevo svou nelibost, tak když nemusím, tak proč.
Charlie se okamžitě vydal kupředu. „Heej!“ houkla jsem na něj káravě, zasedla, ztvrdla v ruce a jakmile zastavil, nechala jsem ho zacouvat tam, kde původně stál. Povolila jsem otěže a soustředila se na to, nebýt napjatá v pozici „čekám, že zas půjdeš dopředu.“ Naopak jsem se soustředila na klidné stání a když opravdu postál, nadšeně jsem ho pochválila a vybídla dopředu.
S holkama jsme se rozdělily po jízdárně – obě měly vysoké koně, oproti Terrymu, na druhou stranu hnědák byl hodně dopředný, měl dost energie a teď ze začátku je blbost jí brzdit, když ho potřebuju uvolnit. Nechala jsem ho tedy capkat jemu příjemný tempem, přitom měla otěže na kontakt do vytažení dopředu-dolu, vnímala jsem jeho pohyby a snažila se dobře se usadit. Třmeny jsem si nechala dlouhé jako normálně, pracovat se bude na kavaletách sice v lehké pozici, ale to si v nejhorším pak zkrátím. Nechala jsem hnědáka vyšlapovat, procpávala jsem ho do rohů, vnímala, jak si šlape a s holkama jsme se domluvily, když jsme měnily směr a tak jsme okrokovaly po obvodu. Zrovna jsem si zastavila na prostředku, abych Charliemu otočila hlavu a povolila v týlu, když se ozval Jasonův hlas za branou. „Dobrý!“ houkla Bloodye, která zrovna kolem vrat projela, a dovnitř vlezl trenér i s hrnkem horké kávy. Záviděla jsem mu jí, moje nespavost se v poslední době dost zhoršila a tak jsem teď měla docela absťák.
„Opracujte si, jakobych tu nebyl.“ Ledabyla mávnul rukou a já se musela usmát, koukám že za dobu co nejezdím, se vůbec nic nezměnilo
Bloodye začala rovnou oklusávat, takže jsem se přesunula na vnitřní stopu, uvolnila jí místo na stěně a opracovávala podle sebe – jízdárenské povely, přechody, reakce na pomůcky. Začali jsme klasicky od velkých kruhů, vnitřní rameno dozadu, nikam se nebortit, našlápnout vnitřní třmen a vnitřní holení posílám koně do vnější otěže, která udržuje kontakt, vede koně po kruhu zatímco vnitřní je lehce nabídnutá a čas od času do ní zabrnkám, abych valachovi uvolnila týl a on mi nezatuhnul. Objedeme každý kruh ale jednou, max. dvakrát a pak kruhy změnit nebo přímo, potřebuji takhle temperamentního koně udržet neustále pozorného a ochotného. Nadšeně odměňuji za každou snahu o spolupráci a po pár kruzích a od stěny ke stěně, kdy se už Charlie hezky ohýbá, s ním začnu provádět i přechody od couvání až po klus. Nejprve jen chod po chodu, nechci jej zatížit moc – v klusu zůstávám rovnou sedět a po pár krocích, během kterých jej nechám vyšlápnout dopředu, už valacha zase zkracuji do kroku. Dávám přitom důraz na pomůcku sedem, ráda bych, aby na něj začal reagovat o trochu lépe a důslednost je důslednost.
Brzy cítím, jak se valach dostává lépe na záď, je hezky uvolněný a dovoluje mi pár polovičními zádržemi zkrátit rámec a nechat ho zvednout krk od základny výš, přičemž v týlu nechá hlavu spadnout na kolmici a poskytuje mi tak jemný kontakt s jeho hubou. Začínám opracovávat v klusu – když je volno na stěně, nechám ho od vnější otěže s nabádnutou vnitřní vyklusat, začnu vysedávat, v rohu dám důraz na podšlápnutí vnitřní zadní a ohnutí do čtvrt kruhu, a následně bez použití holení energičtěji vysedávám. Na to Charlie slyší, okamžitě protáhne kroky, lehce přitom protáhne hlavu dopředu a moje ruce mu to autimaticky na kontaktu dovolí. Stačí mi tři hezky protažené klusové kroky, než začínám zase vysedáním tempo naopak regulovat, Charakter na to už nereaguje tak ochotně, ale přesto kroky drobí, to trochu podpořím přitisknutím té které holeně a před rohem na pár kroků zasednu, provedu poloviční zádrž, zkrátím ho a díky tomu může projet rohem v lepší rovnováze, sebrání a navíc ho tak připravím na změnu, takže když pak dám po rohu jen sedem zádrž do kroku, reaguje lépe a více tuhle pomůcku vnímá. Cvičení neopakujeme dlouho, měníme do toho strany a různě s ním vyklusávám i jízdárenské povely, abych ho pěkně naohýbala. Po chvíli můžu přidat přechody ob jeden chod, nedaří se to tak dobře, ale ochota a snaha vyhovět tam je a tak Charaktera chválím, pokud cítím, že při přechodu dostatečně použije záď. To už trenér z tribuny vstává a rozmisťuje na diagonále tři kavalety. „Dvakrát na každou ruku.“ Houknul trenér a určil pořadí. Jeli jsme jako druzí, takže jsem si pohledem našla Jenny, srovnali jsme se tak, abychom byli čtvrt jízdárny za ní a to už jsme vyklusávali na diagonálu. Zčekovala jsem si sed, Charakter šel dost dopředu a dobře od zádi, já vysedávala hezky kolmo, žádný předklon, ale co nejníž to jde, kvůli stabilitě a ovladatelnosti, vysoká ruka na kontaktu a přiložené holeně. Sledovala jsem už před rohem kavalety, ale jen hlavou, ramenem jsem se otočila až v rohu, nikam se nebortit, vnitřní holeň vypobídla Charaktera k většímu podunutí vnitřní zadní a kolem ní jsem ho taky vnějšími pomůckami ohnula tak, abychom z rohu vyjeli rovnou na diagonálu. Dívala jsem se někam za kavalety, ruce na pružném kontaktu, aby si mohl vytáhnout hlavu, když bude potřebovat, přitom jsem ho ale měla zarámovaného mezi holení a otěží a protože Gal s Dekim byli delší a kavalety tak byli na trochu delší vzdálenosti – ne výrazně, ale přece – vypobídla jsem a nechala ho trochu protáhnout kroky. To Charlie s nadšením provedl, vytáhnul nos před kolmici, já si dala lopatky dozadu, abych věděla, že se tím nevytáhnu dopředu, a dál pokračovala ve vysedání. Ucítila jsem, jak se klus začal víc zhoupávat, když Charlie kavalety přešel, nezazněl ani jeden dutý náraz a tak jsem ho spokojeně pochválila vnitřní rukou, zatímco vnější udržovala sestavení, přesedla jsem si přes dvě doby mimo sedlo a už zkracovala tempo abychom se hezky poskládali do rohu.
Cítila jsem, že to nebylo zlé, ale nejsem tak dobře v rovnováze, jak bych být měla, holt pauza udělá své. Z téhle ruky se šel obrat dost zprudka, takže jsem si Charlieho pár polovičními zádržemi poskládala ví pod sebe, zkrátila ho a potěšeně zjišťovala, jak rád Charakter vkládá energii do smysluplnějšího pohybu. „Hodný!“ houkla jsem na něj nadšeně, ale přitom jsem sledovala kavalety, nejprve hlavou, pak natočit ramena, přitom vnitřní holeň zabraňovala vpadávání dovnitř, ohnula jsem kolem ní Charaktera vnější otěží a holení a když jsem cítila, že začíná tuhnout, vnitřní otěž pohrál, valach si odžvýknul a tím uvolnil týl a hřbet. Jakmile jsme se rovnali na rovnou linii, nechala jsem ho využít energii ze zádě do pohybu dopředu, líp vyšlápnout, ruka mu to pochopitelně dovolila a já si přitom hlídala lopatky vzadu a tím i narovnání. Přitom jsem ho měla ale pořád zarámovaného, nikam jsem ho nepouštěla a tak pořád hezky zvedal nohy, překlusali jsme kavalety a pokračovali zase prudkým obratem – takže za kavaletami zkrátit, do obratu raději zasednout a v pracovním ho odvést na stěnu. Při následujícím projetí kavalet se mi povedlo nechat se trochu vytáhnout, když Charlie protahoval tempo, takže jsem nebyla ve správné rovnováze, ujely mi holeně a tím pádem jsem ztratila kontrolu nad jeho akcí. Nešlo o nic výrazného, ale přesto jednu kavaletu ťuknul a mě neušel jeden pohled s pozdviženým obočím, který mi věnoval Jason. „Já vím.“ Houkla jsem na něj, že si jsem vědoma své chyby, a už koukala, kam se jede dál.
Po tomhle cvičení jsme dostali chvilku v kroku, já nechala Charlieho vytáhnout otěž, vzala si jí zpátky a chvilku ho nechala v klidu. Začalo se ocválávat – začala Jenn a pak jsme šli na řadu my. S Charliem jsme vyklusávali po stěně, v pracovním klusu, a já se rozhodla ho zase nechat nacválat v rohu, aby šel hezky od zádě. „Tak pojď.“ Houkla jsem na něj, nechala ho v rohu podsunout vnitřní zadní hezky pod tělo, našlápla trochu víc vnější třmen, abych dostala váhu na vnější stranu a v momentě, kdy šla nahoru vnější zadní, jsem dala pobídku. Charakter okamžitě zvednul první cvalový skok a já musela hodně uvolnit zádové svaly, abych vyšla vstříc jeho typicky kulatému cvalu. „Nedrž ho zpátky, nech ho trochu upustit páru,“ houknul na mě Jason, a já tedy uvolnila zádrž sedem, stehna, stále jsem ho měla mezi holení a otěží a trochu víc přiložila holeň. Charakter protáhnul cvalové skoky, trochu víc se natáhl dopředu, ale pořád šel dost odzadu, kulatě, a já byla ráda, že mám své původní třmeny, takže se mi mnohem líp držela váha tam, kde měla být, byla jsem uvolněná a musela jsem se soustředit na uvolnění zad a hlubokých břišních svalů, abych tyhle jeho skoky dokázala vstřebat bez nějakého kodrcání. „Uvolni ruku!“ houknul na mě Jason a já si uvědomila, že mám zatnutá ramena. Povolila jsem, pohrála a nechala Charlieho odžvýknout. Pár skoků a dlouhá stěna byla za námi, před rohem jsem provedla poloviční zádrž, abych ho trochu zkrátila, vnitřní nohou jsem jí protlačila do rohu, ucítila hluboké podšlápnutí vnitřní zadní a posunula ruce od krku podle toho, jak zvednul při napřímení základnu krku. Na další dlouhé stěně jsem ho opět nechala protáhnout a on víc než ochotně vydusal. Stejným způsobem jsme ocválali na druhou ruku a pak jsme měli za úkol trochu popracovat na kruhu. Šli jsme na kruh vedle Jenny a trénovali přechody cval klus cval a pak i v rámci cvalu zkrátit a prodloužit. Jen pár takových přechodů proložených pauzou a Charakter šel velmi ochotně na pomůckách při přechodech nahoru i dolu, do cvalu i z něj. Pořád hezky zabíral zádí a já si vzpomněla na Connorova slova, že Chari využívá na skocích spíše než práce hřbetu síly zadních nohou. Snad to bude tím…
Po ocválání jsme dostali prostor na to, koně trochu vydýchat – já jen čekala, kdy se Charakter začne potit, s tou jeho medvědí srstí. Zatím ale díkybohu nic. Jason nám postavil tři kavalety, zvýšené na nejvyšší pozici, na střední čáru. Jako na projetí vlnovky. Měli jsme procvičovat změnu vedoucí nohy nad kavaletou a tohle jsme s Charliem ještě necvičili. Ani nevím, jestli jsem s ním už dělala letmé přeskoky.
Jako první odjela Blood. Pak byla řada na nás. Na kruhu jsem si ověřila, že je Terry na pomůckách a pak jsme vyjeli na vlnovku. Vnitřní holení jsem ho odtlačila na stěnu jízdárny, abychom projeli bodem A a pak už jsem koukala směrem do jízdárny. Postupně jsem tam začala natáčet ramena, v hlavě si dala dohromady trajektorii, jak budeme potřebovat najet, a vnější otěží jsem Charaktera vyvedla po vlnovce směrem na skok. Najeli jsme trochu moc ke vzdálenějšímu kraji, ale stačilo to, tak jsem to nechtěla řešit. Důležitý teď byl kulatý cval, vznosný a pravidelný. Měla jsem ho pořád zarámovaného mezi holení a otěží, přizvednutá nad sedlem jsem byla jen tolik, kolik byla nutné, nezvedala jsem těžiště zbytečně moc. Nepředkláním se nijak zvlášť, lopatky dozadu, ruka pokrčená v lokti následovala kontakt na otěži a já si nebyla jistá, jestli nám vychází krok. Charlie musel odskočit dřív, aby nedupnul přímo do kavalety, mě se sice podařilo jít s pohybem – splynutí s pohybem koně ať se děje cokoliv jsme cvičili už dlouho – ale na něco takového jako změna vedoucí nohy už jsem neměla dost pozornosti ani úsilí, dívala jsem se jen po směru a jakmile jsme doskočili, a já cítila, že na špatnou, chtěla jsem ho okamžitě nechat nohu změnit přes jednoduchou změnu cvalu. Charlie ale najednou vyskočil kulatěji, zhoupnul s sebou a já jasně poznala přeskok – bez toho, abych ho o něco takového žádala, jen jsem ho instinktivně chtěla navést na obrat. „Velká pochvala!“ houknul na mě Jason, bylo mi to jasné a zatímco jsem uvažovala nad tím, jak ho z tohohle navést do správného obratu na další kavaletu, vnitřní rukou jsem ho nadšeně drbala a promlouvala na něj „Ano, hodný kluk, to je dobře!“ bez toho, abych spustila oči z následující kavalety. Na dlouhou stěnu jsme se ani nedostali, ale to teď Jason neřešil. „O trochu lepší dopředu!“ houknul na mě a já tedy přitiskla holeně trochu víc a nechala Charaktera protáhnout rámec. Prodloužil a já ho nechala na kavaletu se podívat a v hlavě si srovnala, co nad ní musím udělat, aby doskočil na správnou. Ucítila jsem mohutnější odraz, a to už jsem se podívala na druhou stranu, našlápla víc vnější třmen, otevřela odpovídající otěž a přitom se tam nepřevažovala, abych o nevyvedla z rovnováhy. Charakter doskočil správně a já v ten moment houkla hezky sladce „Pašák!“ a přitom už jsem se napřímila a vedla ho po linii vlnovky už po odpovídající křivce. Sledovala jsem další kavaletu a přitom ho dotlačovala na stěnu. „Narovnej se!“ houknul na mě Jason, vážně jsem byla trochu moc vepředu. Napřímila jsem se, zarámovala si Charlieho a v ten moment jsem viděla, že nám vychází poslední cvalovej těsně u kavalety. Prodloužit nemělo smysl, cítila jsem, že to vidí i Charlie a zadrhává se. Přitiskla jsem k němu holeně a nechala to na něm – zadrobil poslední cvalový, tím ztratil dost energie a musel se hodně odrazit silově, a tím jsem zůstala za pohybem. Doskočil správně, ale nedopadla jsem s koněm, povolila mu a on si vesele vyrazil dopředu svým tempem. „Heej, houkla jsem na něj, zassedla, protáhla nohy a sérii polovičních zádrží se ho snažila dostat pod sebe – ačkoliv jsem měla co dělat vůbec ten jeho cval vybírat zády. „Zkuste si to celé ještě jednou,“ houknul na mě Jason, však jistě, tohle nebylo moc úspěšné kolo Podruhé už jsem se víc soustředila na samotnou kavaletu – co nad ní mám udělat. To, jak nám vychází kroky, nám pro usnadnění hlásil Jason, a až na prostřední kavaletu, kdy odskočil trochu moc z dálky a ůsledkem toho jsme usekli následující oblouk, se to tentokrát docela i vedlo – tedy, pokaždé jsme doskočili na správnou Jason nám dal pohov na dlouhé otěži a začal přestavovat kavalety. Tentokrát vznikly na obou diagonálách krátké řady kavalet – jedna zvýšená, pak vzdálenost na dva cvalové a další dvě rovnou. Postavené to bylo tak, aby když budeme jezdit osmičku, jednou pojedeme nejprve tu jednu, mezeru a dvě a podruhé dvě, mezeru a jednu.
Tentokrát začínala Jenn, pak šla Blood a posléze jsme šli jako poslední my. Aspoň jsme měli čas se trochu vydýchat, Charlie neměl až tak dobrou kondičku tak to bylo potřeba. Předtím jsem si s ním popracovala, trochu ho dostala na pomůcky, pod sebe a vyrazili jsme.
Cválali jsme na dlouhé stěně, já v lehkém sedu, pokrčené ruce a nechávala jsem Charlieho v jeho svižném přirozeném cvalu – jen jsem ho držela tak, aby šel hezky od zadku a nevalil po předních. Protlačila jsem ho po krátké stěně do rohu, otočila se na diagonálu a otočila ho tam vnější holění a otěží kolem vnitřní holeně, on se hezky podsadil, ale pak jsem ho nechala vycválat hezky svižně prostorně na kavalety – koukám se za ně, koně zarámovaného mezi holení a otěží, lopatky dozadu, kotíky pruží a volně jdu s pohybem, kavalety nechávám řešit Charlieho. Ten, aby se na ně líp podívat, trochu vytáhnul hlavu, což jsem mu automaticky dovolila a přitom nepovolila kontakt na otěžích. Cítila jsem vyšší zhoupnutí, šla jsem s pohybem koně a došlo mi, že nad dalšími kavaletami musíme změnit vedoucí nohu. Koukám se někam dozadu, přiložené holeně, a cítím první větší zhoupnutí, druhý a to už otevírám pravou otěž, našlapuju pravý třmen, dívám se napravo a Charakter doskakuje na správnou nohu. „Paráda!“ houknul Jason nadšeně a já automaticky Terryho chválím vnitřní otěží a přitom ho vedu po zvětšeném oblouku – jezdíme doslova osmičku, ne po diagonálách jako takových.
Otáčím se do vnitřku haly a pravou holení hlídám, aby nevpadával dovnitř, nechvám jí protáhnout vnější stranu valacha do vnější otěže, vnější holeň za podbřišníkem hlídá záď a zařizuje, že jde ve stopě předku. Přitom jsem ho právě vnitřní holení, které to dovolila vnější otěž, vytlačila na takový oblouk, abychom měli pořádnej prostor na to, na kavalety si pořádně najet. Srovnala jsem si ho mezi holeněmi tak, abychom najížděli rovně na střed kavalet, a zase prostě zůstávám, jdu s pohybem a hlídám, aby šel od zádě a nevystřelil. Volně ho nechám porovnat se s tím, jen si hlídám dopředný pohyb, prostorný cval a když se na první kavaletu odrazí víc z dálky, jdu s pohybem, neruším ho a jen s přiloženou holení ho nechávám se s tím vyrovnat. On si mezi kavaletami musel přidupnout, aby se stihl odrazit a dopadl dál za tou druhou – s přiloženou holení ho podpořím v tom, takhle protáhnout i další skok a tak nám vzdálenost na dva cvalové vyjde na jeden a dostáváme se i přes osamostatněnou kavaletu. Trochu krkolomněji, ale dostáváme A hlavně jsme se s tím popasovali, takže jsem ho spokojeně pochválila a Jason nám dal pohov. „Dobrý Kitt. S tebou dneska skončíme, Charlie poslední dobou moc nemakal, tak ať ho zase nepřetáhneme.“ Pokývala jsem hlavou, počítala jsem s tím, že skončíme dřív. Vyklusala jsem valáška na stěně na obě ruce, vykrokovala a odvedla.
Ve stáji jsem valacha odstrojila, promasírovala a vyčistila. Chvilku jsem ho nechala uschnout a pak jsem ho vyvedla zpátky ven do výběhu.

OMLUVA ZA POZDNÍ VLOŽENÍ