Komentáře k článku: Noc Zasvěcení

deire + syfien: Bylo něco málo po desáté večer a já už byla zahrabaná pod tlustou vrstvou dek a peřin. Dnes večer mi byla zima, ačkoli venku taková zima nebyla. Vypůjčila jsem si před večerkou od Sue ještě jednu tlustou peřinu a vzala vlastní deku. Byla jsem zabalená do deky jako mumie a dvě peřiny jsem měla až u brady. Měla jsem mikinu a tlusté ponožky. Ale pořád mi nebylo zrovna teplo. Všechny pokoje postupně utichly a i Jennifer s Cassie se odebraly ke spánku. Jen já jsem pořád tupě koukala na strop našeho pokoje. Ani jsem si neměla s kým povídat, když byla Aurora pryč. Všude okolo už bylo ticho, které bylo až děsivé. Asi po hodině koukání před sebe jsem se konečně zahřála natolik, že jsem mohla jednu peřinu sundat. Bylo mi už krásně teplo a už jsem konečně začínala usínat. Dala jsem si ruku pod hlavu, ale z usínání mě vytrhly divné zvuky. Nejdřív jsem se lekla, ale potom jsem se uklidnila, když přestaly. Slyšela jsem totiž divné zvuky a nějaký šepot, ale nedokázala jsem rozeznat kdo to je nebo co to je. S klidem na duši jsem konečně usnula.
Ze spánku mě vyrušil znovu nějaký zvuk, tentokrát u mých dveří. Cvaknul zámek a v mém pokoji se objevila vysoká postava v černém hábitu. V ruce držela nějaké hadry. Lekla jsem se tak, že jsem zaječela a přitáhla si peřinu blíž k sobě. V chodby šlo do pokoje pouze mizerné mihotavé světlo a osoba co tu stála se ani nehla. Poté mi hodila na postel ty hadry. Zjistila jsem, že to je triko, svetr a rajtky - vše v béžovo-hnědé barvě. Postava se konečně pohnula. „Oblečte si tohle a připravte si koně." řekla postava a otočila se směrem ke dveřím. Zavřela za sebou a já nehnutě seděla na posteli. Nejdřív jsem si musela srovnat myšlenky, až potom jsem si šla rozsvítit a převléknout se do oblečení, co jsem dostala. Dala jsem si blonďaté vlasy do culíku a vzala si pérka přes chlupaté ponožky. Rajtky mi byly kratší, tak jsem si vzala ještě chapsy, aby mi netáhlo na kotníky. Do ruky jsem si vzala helmu a vyšla nenápadně z pokoje. Ze všech stran jsem slyšela hlasy. Zavřela jsem za sebou dveře a nenápadně jsem se proplížila do stájí za Seranem. Nějaké studentky už byly ve stájích a připravovaly si své koně na tohle noční dobrodružství. O pár boxů dál byla rozespalá Kitty, která si připravovala Asii. Vedle ní Lisa s Tarotem. Naproti u boxu 5 byla Bloodye. Ostatní studentky, co mají poblíž Serana koně, tu ještě nebyly. Vešla jsem do boxu. Serano vypadal, že ještě spí, ale musela jsem ho probudit. Vlídně jsem k němu promluvila. Rozespale se na mě otočila já ho pohladila na krku. „Promiň, ale taky nevim, co se tu teď děje, ale musíš teď spolupracovat." řekla jsem a Serano se otočil. No, koně jsem probudila. Donesla jsem si čištění a začala se srstí. Pak i s kopyty a na závěr jsem mu ještě rychle rozčísla hřívu a ohon. Odnesla jsem si čištění a šla si pro sedlo, uzdečku a bandáže. Vzala jsem si přeš rameno uzdečku, do levé ruky elastické bandáže a na pravou ruku jsem si vzala selo. Všechno jsem si to vzala k boxu a sedlo s dečkou a podložkou jsem si dala na dveře boxu. Uzdečku jsem měla na rameni a bandáže jsem si položila na zem. Chtěla jsem jít Serana nasedlat, ale nejspíš jsem si zapomněla podbřišník v sedlovně. Vrátila jsem se pro něj tedy do sedlovny, ale ačkoli jsem prolezla snad všechno, podbřišník nikde. Vrátila jsem se tedy k boxu a koukla směrem ke Kitty. Ta právě Asii čistila. „Kitt? Promiň, že ruším, ale máš podbřišník? Já ho nikde nemám." postěžovala jsem si, a než Kitty stihla odpovědět, do našeho rozhovoru se připojila Lisa. „Vypadá to, že musíme jet bez sedla." Lisa pokrčila rameny a zároveň se tajemně pousmála. "Ale Liso, já na něm ještě nejela bez - " „To zvládneš, Thelokin. Já tě na něj vyhodím, nebo si nasedneš z rampy a uvidíš, že to půjde." skočila mi Lisa do řeči a mrkla na mě. Přejel mi mráz po zádech. „Dobrý, my to dáme, že?" Serano hrábnul levou přední a já ho poplácala znovu po krku.
Nandala jsem mu uzdečku a následně i bandáže. Vyvedla jsem si ho před box a box zavřela. Líně jsme vyšli před stáj a tam čekali na ostatní. Někteří už také stáli před stájí. Rozeznala jsem obličej Nathaniela a Connora. Za chvíli vyšla i Lisa s Tarotem. Poprosila Sebastiana, aby jí Tarota podržel a šla za mnou. „Tak pojď, vyhodím tě. Přehoď si otěže, pak levou nohu pokrčíš, já ti jí přidržím a vyskočíš mu na hřbet, ano?" řekla a já udělala, co mi řekla. Lisa mi chytla pokrčenou nohu a odrazila se. Dělalo mi menší problém pravou nohu mu přehodit přes záď, ale nakonec se mi to povedlo tak, abych mu neublížila. "Díky Lis." Lisa se usmála a šla si zpátky pro Tarota. Vzala jsem otěže a snažila si zvyknout na hřbet Serana. na to, že nejsem v sedle, které by mi mohlo pomoct udržet nějakým způsobem sed. Musela jsem se srovnat bez toho, aby mě rozsochy alespoň nějakým způsobem nasměrovaly, kde bych měla sedět. Najednou jsem si připadala, že na tom zvířeti neumim ani sedět. Za chvíli se ze stájí vyhrnuly i zbylé studentky. Bez jakéhokoli slova nás Connor, Sebastian, Nathaniel, Oliver a Sue seřadili do zástupu. Vedla nás Lise, která jako jediná měla malou lucerničku. Nikdo jsme nevěděl, kam se jede nebo ne. Všichni jsme se dali postupně do kroku za Lisou v pořadí, jaké nám určili. Měla jsem co dělat, abych ze Serana nesjela rovnou pod kopyta koně někoho jiného. „Nedrž se ho křečovitě, nech nohy viset, jen měj kolene přitisknuté." ozvalo se za mnou. Opatrně jsem se otočila. „Díky." hlesla jsem a narovnala jsem se. Jeli jsme jen chvilku do mírného kopce. Na vrcholu kopce se nacházela nějaká stavba, kterou jsem ve tmě nerozeznala. Ale plápolal tam oheň. Po chvíli, kdy jsme se ke stavbě přiblížili víc, jsme poznala, že to je náš Florestahenge. Co tady sakra takhle pozdě děláme? Já chci spát!
Přijeli jsme blíž a uviděli, že uprostřed stojí Sue ve stejné kápi, jako měli chlapci, když nás budili. Všichni jsme se nějak postupně rozestavili kolem Sue. Já stála přímo proti ní. Všichni čekali, co se bude dít. Chvíli Sue nic neříkala, ale po chvíli se dala do řeči.

„Draci, krvelačná stvoření beroucí vše co jim přijde do cesty. Za nimi zbývala jen spálená země na které pak soustředili největší hory zlata a drahokamů. Leželi na nich pak dlouhé věky, až snad někteří i zkameněli. A tak z nich v paměti lidí a elfů nic nezbylo... Co by to ale bylo za lidi, kdyby zapomněli na to velké bohatství. Z generace na generaci se předávali pověsti o hroudách zlata a hromadách drahokamů, divoká stvoření z nich postupem času vymizela. Přibývalo tak mladých silných mládenců kteří odcházeli do temných lesů Elfí říše, aby se dostali až dál, mnohem dál na jih, najít to obrovské jmění. Nikdo se nikdy nevrátil. Jen na hranicích se občas objevily mrtvoly těch, kteří zahynuli už v lesech Elfí země.Ostatní to brali pouze jako důkaz o úžasném životě na jihu a odcházelo stále více dobrodruhů. S každým člověkem byli draci buzeni z jejich spánku a byli stále nevrlejší a nevrlejší. Až jednou jeden člověk sebral vzácný drahokam. A tak draci vzlétli a znovu pálili vše, co jim přišlo do cesty. Znovu umírali tisíce. Elfové pobrali co mohli, nechávali za sebou co jim bylo milé a jen utíkali. Mnoho z nich nepřežilo. Draci zničili hlavní elfská města a pak se usadili v jejich ruinách. Tisíce elfů se stáhly ke hranicím s lidským královstvím a začali z nedostatku rabovat okolní vesnice. Král říše povolal všechny hraničáře aby se spojili a ochránili království před elfy. Tichá válka probíhala léta a dávno už to nebylo o dracích ale prostě o tom, kdo vyhraje. Moudří elfové kteří by na draky pamatovali zemřeli v bitvách a nové generace elfů byly vůči lidem a hraničářům čím dál nevraživější. Ně jinak tomu bylo u mladých hraničářů. Elfové jsou však již na pokraji sil a hlad je větší než kdy dřív. zem lidí navíc zmítají nepokoje protože každý ochránce - hraničář - je poslán na hranice bojovat s elfy. Blíží se čas závěrečné bitvy a šance jsou vyrovnané. Vám, jako dosud netknutým adeptům v tuto chvíli začíná výcvik. Jste připraveni ho nastoupit?"

Krajinou se najednou rozprostřelo ticho. Všem asi hlavou vrtalo, co má tohle všechno znamenat.
„Jsi ochoten slavnostně přísahat?" otočí se Sue na Connora, který následně pokývne hlavou. Sesedl z koně a po svých prochází levou z bran. „Budeš náčelníkem elfů, a budiš ti přisouzeno jméno Doniol. Tvůj kůň se bude jmenovat Limai." Stejným způsobem poté Sue jmenuje Nathaniela vůdcem hraničářů a všechny studentky rozdělí na elfy a hraničáře.
Já byla poslána za Nathanielem jako nová hraničářka spolu s Oliverem, Bloodye, Mellysou,Clair, Jennifer a Marigold. „Příprava může začít!" zvolala Sue a Nathaniel celou naši skupinku nových hraničářů odvedl stranou. Postupně nám Nathaniel s Oliverem začali vysvětlovat, o co tady jde. Letošní léto se ponese ve znamení fantasy.„Musíte pracovat jako tým." dodal Nathaniel po delší odmlce. Oliver jenom přikývl. Všichni jsme se na sebe podívali. Poté nám vedoucí hraničářů Nathaniela rozdělil jména. Já jsem nyní Deiren a Serano je Syfien. Poté jsme si měli zvolit místo, kde si budeme schovávat tajné zprávy, které nesmějí dostat Elfové. Oliver podotkl, aby se neprozradilo místo, budeme tomu říkat zatím Tajná schránka. (nic lepšího mě nenapadlo ) Nakonec jsme něco vybrali (nevim, jestli to tu mám psát) a vrátili se k Florestahengi a ostatním. Elfové tu už byli a Lisa nás beze slov vedla zpět na Florestu. Sue zde zůstala, aby uhasila oheň a pak nás dohnala.
Když jsme přijeli na dvůr Floresty, všichni si oddychli a šli uklidit koně. Sjela jsem z valáška a odvedla ho unaveného do boxu. Odstrojila jsem ho a vše uklidila do sedlovny. Vyškrábla jsem mu špínu z kopyt a dala mu dobrou noc. Odvlekla jsem se do pokoje a převlékla se do pyžama. „Oblečení zítra vrátim, teď chci spát." Zavrtala jsem se do peřin a deky a usínala s tím, jak mi je zase taková zima.

deire + syfien: Ještě dodávám: Řetízek se stříbrným mečem, která jsme od Nathaniela dostali, jsem si dala na noční stolek a další den ráno si ho dala na krk.

noeth + afallea: Seděla jsem za volantem už poněkud ojeté škody fabia a projížděla městem. Za mnou seděl poněkud obtloustý starší pán, sledoval bedlivě každý můj pohyb a čas od času prohodil „na světelně značené křižovatce vlevo.“ Nebo vpravo. Rovně nikdy – to je přeci moc jednoduché, ne? Mrkla jsem na jednu milisekundu na hodiny umístěné hned vedle tachometru. Ještě mi zbývalo osm minut. Osm minut zkoušek. Osm minut, které musí proběhnout naprosto perfektně. Kdybych v ten moment netřímala v rukou volant, začnu se modlit. V ten moment jsem v periferním vidění zahlédla chodce na přechodu. Chodce, kolem kterého jsem projela a nepustila ho. Do pr.!
Viděla jsem ve zpětném zrcátku, jak obtloustlý komisař vstává a jde ke dveřím. Počkat. Vstává a jde ke dveřím? V autě? A přesto jsem jeho kroky slyšela tak jasně. Co to…?
Otevřela jsem oči. Ležela jsem v posteli ve svém pokoji na Florestě, tentokrát už naprosto vzhůru. Ale proč tedy kroky neustávaly?
Ozvalo se cvaknutí zámku, otevřely se dveře. Mrkla jsem do vedlejší postele – Bloodye spokojeně spala. Kdo to může být?
Z uličky se vynořila tmavá postava v hábitu a kapuci sražené do čela. Ztuhla mi krev v žilách, tohle není nic hezkýho. Opatrně jsem se natáhla k nočnímu stolku a postel zavrzala. Do háje!
Postava se otočila ke mně a já instinktivně zaječela z plných plic a mrštila po ní první věc, co mi padla pod ruku. Budík. Zasáhl vetřelce přímo do žeber.
„Ááá“ vyjekl Nathaniel, který si hned sundal kapuci a vrhnul na mě dost nenávistný pohled. „Tyvole! Husainová! Chceš mě zabít!“ spílal mezi zuby, aby nevzburcoval celej barák. „Hlavně že říkám Connorovi To ani náhodou, tam tě nepustím, to byste do rána navylezli! To jsem ho měl radši nechat. Tyyy krávo, asi mám zlomený žebro.“ Zasípal a já stále vykulená v plosedu na posteli nechápala, co se děje. Bloodye, za Nathanielem mžourala očima, očividně jí probudil až náš konflikt. „Můžeš mi říct, co tu sakra děláš?“ štěkla jsem na něj polohlasně. „Na. Oblíct. A do stájí, nachystat koně.“ Odseknul Nathaniel, hodil po mě i po Bloodye látkovou hromádku a odešel, neustále si ohmatávajíc žebro. Otočil se, odešel a zabouchnu za sebou dveře.
„Co to sakra..“ Blood se snažila pořádně otevřít oči, zatímco já si pod rozvíceným displejem telefonu prohlížela nastopro moje rajtky z honu a na stopro ne moje běžové triko. „Tohle léto bude zajímavý.“ Shledám nakonec, vyhoupnu se z postele, dávka adrenalinu mě dokázala probudit skoro líp, než šálek kávy, a začínám se oblíkat. Cestou seberu ze země budík, vrazím do něj zpátky sklíčko, co během atentátu na Nathaniela vypadlo, a položím ho na noční stolek. Pro jistotu vypnu buzení – kdo ví, jestli se vůbec vrátíme.
Sešla jsem do stájí a to už Asie nervózně přecházela po boxe, hodinařila, vykoukávala ven a když jsem se objevila v uličce, nešťastně zaržála. „Já vím lásko.“ Promluvila jsem na ní a vklouzla dovnitř. Hlava nhoře, koulela očkama, nešťastná že neví, co se děje. „Neboj, hodná holka, klid.“ Několik holek už procházelo po stáji, většina koní ale byla klidnější než ta moje stresorka. „Pašanda, hodná jsi.“ Promlouvala jsme na ní neustále, a ještě než jsem si došla při čištění a vybavení, nejprve jsem s ní chvilku strávila v boxe, hladila jí, drbala, masírovala po hřbetě. Snažila jsem se přenést svůj klid na ní, a po několika minutách, kdy jsem jí hladila, drbala, masírovala a občas jí nechala snížit hlavu, se o něco zklidnila. Dost na to, abych si troufla z boxu vyklouznout, donést čištění a chtěla jsem s sebou vzít i vybavení – uzdečka, chrániče, botičky, sedlo – ne. U terénního sedla mi chyběl podbřišák. Jakto? Vždyť z něj ho skoro nesundávám, a od naší vyjížďky jsem ho nemyla…
Začala jsem prohledávat celou skříň, a neušlo mi, žep odobn+ě si počínají i ostatní. „Co hledáš?“ vzhlédla ke mně Thelokin. „Podbřišník… Prostě tu není. A jakože žádnej.“ Tohle už nemohlo bejt jen tak. „Taky mi zmizely!“ zvolala dívka nechápavě a Lisa, která si tu zrovna brala vybavení na Tarota, jen zlehka pokrčila rameny, „Vypadá to, že budete muset jet bez sedla.“ Řekla to tak potutelně, že nám to bylo hned jasné. Co to sakra chystaj?
Vrátila jsem se k Asiií, vybavená jejím nejoblíbenějším masážním hřbílkem, a začala jí masírvato hřbet a záda. Jooo tohle si užívala Netrvalo dlouho a zklidnila se dost na to, abych jí mohla normálně vyhřebelcovat, vyčistit jí nožky, vybrat z kopyt, a za chvilku jsem jí už nasazovala botičky a kamaše. Chvilku jsem jí nechala v zavřeném boxe takhle, než jsem si já sama došla pro přilbu, rukavice a jezdecké boty, a nejprve se rozhlédla po ostatních. Většinou ještě čistili, takže jsem ještě zůstala s vranou, nechala jí schroustat trochu jablíčka a drbala jí za ouškem. Už se ani tolik nerozhlížela po okolí, dokonce mi začala v boxe podřimovat. Bohužel to jsem jí musela vyrušit, jelikož už i ostatní začínali uzdit. Přehodila jsem jí přes krk otěže, nabídla jí udidlo, které v klidu přijala a nasadila uzdečku. Zapnout, zkontrolovat, že sedí, zkontrolovat chrániče, zkontrolovat sebe a vedla jsem jí za otěže před stáj.
Vidět Florestu takhle ponořenou do tmy pro mě bude vždycky nezvyk. Jistě, v zimě takhle vypadá i když odcházíme od koní, ale nebývá vidět tolik hvězd a rozhodně není tak teplá noc. Teď jakoby už se i neživý areál chtěl ponořit ke spánku a my se tu po něm kradli jako nějací vetřelci. Studentky se během chvilky všechny shromáždily na nádvoří, mezi námi se objevili i kluci – Nathaniel po mě házel pořád tak trochu vražedné pohledy „Ty tu prej po nocích útočíš na lidi.“ Ozval se za mnou dobře známý hlas a já se otočila. „A já zas slyšela, že po nocích lezeš na pokoj cizím holkám.“ „Ale já to mám v popisu práce.“ „A já zapsaný v instinktech.“ „Takže až se budu v noci do postele dobývat tobě, pokusíš se mě zabít?“ „Ale notáááák.“ Bloodye stála kousek od nás a vrhala na nás dost rozvztekané pohledy. Nojo. Vzbuďte jí po půlnoci bez toho, aby šlo o poplach a bude zle. „Chybí ti Jake?“ prohodil Connor jakoby nic a přísahám bohu že v ten moment jsem se bála, že ho zapálená hlava zabije.
„Tak se zklidníme. A nasedáme.“ Houkla na nás Lisa, která očividně neměla chuť krotit v tuhle noční dobu bandu náctiletých v pozdní pubertě.
Musím říct, že co se tohohle týče, byla jsem vysmátá. Koneckonců Asie byla z nejmenších koní na Florestě, bez sedla jsme nejezdily až tak výjimečně a tak jsem byla nahoře co by dup. Sledovat ostatní jak se sápou na své koně byla docela legrace. Obdivuhodný byl výkon Olivera, který byl na Erotovi okamžitě, bez nějakých potíží a to i přesto, že valach tu byl koneckonců nejvyšší. Oliver si všiml mého pohledu, přizvednul obočí a – usmál se. A vypadalo to docela přátelsky. Tohle je vážně zvláštní noc.
Zanedlouho už jsme opouštěly Florestu zadní branou, seřazení v zástupu. Přede mnou jel Connor se svítilnou v ruce – tnehle luxus měli povolení jen kluci, jinak pořádně svítila jen Lisa vepředu. Díky tomu jsme nemohli polevit v pozornosti, nechávali jsme sei rozestupy dost velké na to, abychom mohli reagovat kdyby cokoliv a dost malé na to, aby nám světlo ze svítilen k něčemu bylo. Kluci byli ale rovnoměrně vmíšeni mezi jednotlivé koně a tak nikdo nebyl ponechán napospas absolutní tmě. Asie byla pořád trochu nesvá, takže jsem na ní celou dobu promlouvala a hladila jí po krku. Dala jsem jí kromě uzdečky i nákrčák – měla jsem radši jistotu, zvlášť v týhle tmě. Měsíc nebyl vidět, bůhví kde se schovával, a tak jsem byla ráda za hvězdy.
Vyjeli jsme na cestu na hranici lesa a luk a jak jsme všichni kulili očka po nějakém zdroji světla, začali si postupně studentky šeptat a ukazovat jedním směrem. Ani mě a ani Asii to neuteklo – nahoře na kopci, kde stál Florestahenge, plápolalo světlo. Alespoň o něco jsem se upokojila, znala jsem alespoň cíl naší cesty.
A zdálo se, že Asiina nervozita pochází především ode mě. Jelikož jak jsem se o něco uklidnila, i ona zvolnila tempo, snížila hlavu a nezdála se mi tak napjatá. Objímala jsem jí holeněmi, vyklenutá bederní páteř absorbující jakékoliv nárazy, a občas, když byla cesta známá, jsem si troufla vzít otěže do jedné ruky, druhou svěsit a jen tak jí drbat po pleci. Měla jsem hrozně ráda pocit toho, že mám pod sebou holého koně. „Měly bychom zase začít trénovat.“ Řekla jsem jí a spokojeně jí podrbala na krku. Ale však ono to přijde 
Cesta začínala stoupat, objely jsme kopec a lesem se nenápadně přiblížili o něco výš. Bylo to pozvolnější a mě bylo jasné, že důvodem je, že nemáme sedla – přeci jen jsou mezi námi i nováčci a stoupání bez sedla, když by v něm ještě koně mohli plašit kvůli ohni, by nebylo nejjistější. Koně takhle nemuseli moc zabírat, přesto ale, když jsme se blížili ke kopci, zlehka jsem nadlehčila Asii záda. Jen trochu, nesnažila jsem se o nic velkého, mohlo by se pak stát leda tak to, že jí hepnu zpátky na hřbet a za to by byla schopná mě vysadit. A já bych se jí nedivila.
Jak se za obzorem kopce objevovaly jiskry a záře od plápolajícího ohně, pzovedla vraná hlavu a koukala, co to tam je. „Copak vidíš?“ zašeptala jsem a snažila se zaostřit na to, na co po chvilce dopadlo světlo z Lisiného světla. Florestahenge byl prapodivně osvětlený, v prostřední bráně stála Sue a lehkým úsměvem nás všechny ujišťovala, že jsme u konce naší cesty. Všichni po vzoru Lisy zastavili koně a já nebyla výjimkou – jen Asii hrozně fascinovala místní výzdoba a oheň plápolající kousek opodál – chytře v takové vzdálenosti, že ani plašší koně nevyváděli. Naše skupinka se rozestavěla samovolně tak, aby každý dobře viděl, protože každého zajímalo, co se bude dít. A jakmile všichni našli své místo, začala teta Sue odříkávat prapodivný text. Vyprávěla nám o dracích, elfech, hraničářích a nakonec zmínila jakousi závěrečnou bitvu. Nemohla jsem nehodit pohledem po Izzy, tohle letní téma se jí jistojistě bude zamlouvat
„Jste připraveni ji nastoupit?“ Položila nakonec otázku a podívala se po nás, jakoby čekala nějaký souhlas. Rozpačitě jsme se podívali jeden po druhém, nicméně i Sue začala přejíždět pohledem po jednotlivých členech výpravy a zrovna v momentě, kdy jsme začli zmateně pokyvovat hlavou, promluvila znovu. „Jsi ochoten slavnostně přísahat?“ Tentokrát nebylo pochyb, na koho je otázka směřována. Connor kývnul hlavou, jediným pohybem seskočil, přehodil si otěže Písečka přes krk a vedl ho k levé bráně Florestahenge. „Budeš náčelníkem elfů, a budiž ti přisouzeno jméno Doniol. Tvůj kůň se pak bude jmenovat Limai.“ Pokývala Sue hlavou, naznačila pohyb rukou, skoro jakoby je pasovala, a podala Connorovi zvláštní stříbrný kus čehosi. Connor jej přijmul, pokývnul hlavou a provedl Piece branou na druhou stranu.
Podobně se opakovala situace s Nathanielem, který ovšem prošel bránou pravou a byl jmenován vedoucím hraničářů. Následoval Sebastian s Goldem, kteří byli mezi elfy a i jim byla přiřazena jména a podán podivný stříbrný předmět. Oproti tomu hraničáři, mezi které byl přiřazen Oliver už se „svým“ Erotem, dostávali přívěšek. „Jsi připravena slavnostně přísahat?“ promluvila Sue znovu a já si uvědomila, že kouká na mě. „Ano.“ Pokývla jsem hlavou, vyšvihla nohu do zášvihu, seskočila z Asie a vedla jí do levé brány. „Od teď patříš mezi elfy. Dosavadní jméno tvé a tvého koně už nic neznamenají, ty jsi nyní Noeth a kůň tvůj Afallea. Vtiskla mi do ruky onen předmět a já si ho teprve teď v plápolající záři ohně mohla prohlédnout. Šlo o čelenku do vlasů, tvořenou dvěma proužky, a na jednou kraji k ní byl připevněn zelený kovový lístek. Pokývla jsem hlavou a vedla klisnu směrem ke Connorovi a Sebastienovi. Postupně se takhle rozřadilo veškeré osazenstvo. Bloodye patřila k hraničářům spolu s Mellysou, Jennifer a dalšími, oproti tomu k nám se přidala Izzy, Cassie a Katnis. „Tu čelenku budeme muset nosit všichni?“ sledoval Connor předmět ve svých rukou a já se nemohla ubránit smíchu při té představě. „Když nasbíráš všechny lístečky a dáš si jí šikovně, budeš vypadat jako Julius César.“ Opáčil Sebastien a Connor ho za to zpražil pohledem. Takže letos se sbírají lístečky. Jak jinak. Jak to mají hraničáři jsem se raději neptala, napjatě jsem sledovala Sue, jak pasuje posledního hraničáře – bylo jich o jednoho víc. Stane se.
„Příprava může začít!“ zvolala Sue a otočila se čelem k nám. „Tak pojďte.“ Houknul Connor a vyhoupnul se zlehka na hřbet jeho Limaie. „Doufám, že si všichni pamatujete jména.“ „Jistě Doniole.“ Odpověděla jsem, když už jsem byla zase na hřbetě své klisny. Čelenka teď nemohla přijít do vlasů, místo toho jsem jí zahákla za řetízek na krku. Když jsme byli všichni „v sedle“, vybídnul nás Connor, ať ho následujeme. Svítilnou v ruce se nám přitom snažil ukazovat cestu. Nešli jsme ale daleko, jen jsme sjeli kopec a dostali se na mýtinu kousek od stezky vedoucí k zadní bráně.
Tady Connor zastavil a otočil se na nás. I já ztuhla, objala vranou holeněmi a zatvrdla v ruce, takže klisna zastavila. „Co je letos v létě za téma jste asi pochopili.“ Začal, a já i s ostatními čekala, co z něj vyleze. „Hraničáři, od kterých jsme se odpojili, jsou naši nepřátelé. Půjde tedy především o to, být lepší než oni. Podle toho budou vypadat i akce, které se na nás chystají, ale nic konkrétnějšího už nevím. Každopádně proti nim můžeme zbrojit i ve všedních dnech. Nějaká menší lotrovinka na adresu nějakýho hraničáře nám přijde vhod. Ovšem ne všechno zvládnete sami a jsou některé věci, na kterých se budeme muset být schopni domluvit – aniž by to oni tušili. Nejlepší proto bude domluvit si nějaké místo, kam si budeme moct ukládat vzkazy. Něco co není na očích, někdo neobjeví jen tak náhodou, zároveň ale pokud my se tam budeme častěji motat, nevzbudíme podezření.“ Podívali jsme se po sobě, tohle bude ještě zajímavý, fakt že jo Každopádně právě teď nás žádné místo nenapadalo. „Nevadí. Rozmyslete se a dáme si během zítřka nějak vědět. A teď jedeme. Už se nemůžu dočkat, až se dostanu do postele.“ A nebyl sám. Několik lidí v zástupu si během jeho proslovu párkrát zívlo a ani já jsem proti téhle myšlence neprotestovala. Cesta tady byla široká a bezpečná, přesto jsme uvítali Konyho a Sebova – tedy pardon, Doniolova a Crynova – světla. Zanedlouho jsme už byli u zadní brány, která se s tichým hučením otevřela a mohli jsme tak koně zavést do areálu.
Sesedli jsme a odváděli koně do jejich boxů. Asii jsem spokojeně podrbala, byla jsem ráda, že se zklidnila, ačkoliv pořád vypadala docela vystresle, jakoby čekala, co bude teď. A protože hraničáři tu ještě nebyli, bylo mi jasné, že mám chvilku čas, takže jsem vytáhla set na aromatickou masáž a chvilku Asii v boxe uklidňovala.

aithe + draen: Stála jsem u otevřeného okna a pozorovala potemnělý dvůr Floresty. Bylo dusno, pramínky vlasů se mi lepily k temeni hlavy a vlahý letní vánek jako vysvobození nepřicházel. Kitty už spala, ale já dneska nemohla vůbec zabrat, a tak jsem pozorovala krajinu pokrytou tmou a nechala myšlenky utíkat do všech stran...
Musela jsem nakonec usnout protože mě probudil ohromný rámus a sprška nadávek. Dezorientovaně jsem se posadila na posteli a pozorovala postavu zlomenou v pase v nohách Kittiny postele. Byla jsem absolutně zmatená a když mi na posteli přistála nějaká hromádka oblečení nebyla jsem si jistá jestli ještě nespím.
"Co to sakra..." Hodila jsem pohled po zrzce a po jejím vzoru se natáhla po hromádce. Kužel světla baterky vycházející z mého telefonu osvětlil tmavě hnědé rajtky a volné béžové tričko. Kde vzali moje rajtky z honu, které by správně měly být uložené na dně skříně, co stála na druhém konci našeho pokoje, netuším, ale děsilo mě to.
Kamarádka plná elánu pobíhala po pokoji a soukala se do oblečení zatímco já ještě v polospánku seděla na posteli a snažila se ignorovat fakt, že si na sebe musím obléknout podprsenku.
"Dělej vole!" Popoháněla mě Kittuna a vypadala na to že pokud se do pěti minut nezvednu a nezačnu se oblíkat, ujme se toho sama. Chtě nechtě jsem se tedy odrazila od matrace a začala na sebe navlékat jednotlivé kusy. Donutila jsem se dokonce dojít se opláchnout do koupelny, s vypětím všech sil jsem si "učesala" drdol a nazula se do pérek.

Do stájí se hrnuly zástupy studentek, většina hlasitě klábosících. Nechápala jsem kde tu energii berou a jen stěží se ovládala, abych jim neskočila po krku. Ale jinak jsem moc milá, vážně.
Prošla jsem stájovou uličkou za hlasitého klapání podpatků až k boxu, kde se právě točil můj hnědák. "Broučku." Promluvila jsem abych upoutala jeho pozornost, protože salám stál zrovna hleděl na druhou stranu než kde jsem byla já. Stříhnul ušima, přešlápnul, švihnul ocasem a pak se otočil ke mně. "Ahojky." Usmála jsem se na něj a povolila zástrčku na boxe, abych mohla vejít dovnitř. Deki se ke mně rozešel, vzrušeně pofrkával, házel ocasem a pokyvoval hlavou. Tohle chování jsem u něj moc dobře znala. Měl to před každým závodem. "Jak se máš, co?" Podrbala jsem ho u kohoutku a dala mu ruku k očichání. Pořád funěl a koulel očima. Rukou jsem přejela přes záda až k zádi, podrbala ho u kořene ocasu a přidřepla si abych zkontrolovala nohy. Ještě jednou jsem ho podrbala u kohoutku a vyklouzla z boxu s tím, že dojdu pro cajky.

V sedlovně bylo narváno, nachvíli jsem se opřela o zeď a jen pozorovala počínání ostatních studentek. Všechny něco zoufale hledaly. "Hele, Izzuš, máš podbřišák?" Ozval se někdo. "Právěže nemám! Ani jeden." Přiznala Izzy a spráskla ruce. "Já taky ne..." Promluvila Jennifer a k ní se přidaly další hlasy. Takže nám sebrali podbřišníky, co příjde dál?! Protočila jsem oči a začala si probourávat cestu k mojí skříňce.
Sebrala jsem uzdečku, botky, šlachovky, helmu s rukavicemi vzala pod ruku a sunula se zpátky ven z té tlačenice.

Valach už zase tancoval. U něj to nebylo z nervozity, u něj to bylo z nadšení. "Klíídek." Šeptla jsem zatímco jsem v čištění hledala potřebné. Kromě klasického hřbílka, kartáče a kopyťáku jsem vytáhla i masážní hřbílko. Počkala jsem v rohu boxu dokud si mě Rony nevšimne a pustila se do práce. Opět se uklidnil a zůstal stát zatímco jsem kolem něj lítala s kartáči a trošku ho zkrášlovala. Vybrala mu našlapanou slámu z kopyt, zkontolovala jestli se mu nikde neodlomila kopytní stěna, vzala si do ruky masážní hřbílko a krouživými pohyby jsem ho začala od krku masírovat. Dostala jsem ho do úplného uvolnění. Povolil spodní pysk, natáhnul si hlavičku a lehce rozkročil přední nohy.
Když byl jak čistý tak i uvolněný a v pohodě jak jen to šlo, pustila jsem se do cajkování. První na řadu přišly chrániče. Zapnula jsem mu šlachovky, strouhačky a předky opatřila botkami. Rozhlédla jsem se po stáji jak jsou na tom ostatní. Většina ještě neuzdila, ale věděla jsem, že až začnou koně procházet uličkou tak už hnědého nachystám jen stěží, to mu zase šibne. Proto jsem si v ruce srovnala uzdečku, pak mu přehodila otěže přes krk a nabídla mu udidlo. Ochotně ho přijal. Přetáhla jsem mu nátylník přes uši, upravila kštici, pozapínala všechny přezky a sama si nasadila helmu. Byli jsme připravení vyrazit.

Zastavila jsem hnědáčka trošku dál od nastoupené skupinky. Lehce pofukoval větřík, ale přesto bylo pořád teplo. Pozorovala jsem hnědáčka v jehož očích se leskl odraz lampy, která osamocená osvětlovala jinak tmavý dvůr. Kromě štěbetání několika studentek bylo úplně ticho, svět spal...
Nádvoří se pomalu zaplnilo, jako obvykle jsem stála vedle svojí spolubydlící a vrané, což znamenalo, že se zanedlouho objevil i Connor.
"Ty tu prej po nocích útočíš na lidi." Promluvil směrem ke Kitty. Jak jsem se dříve té noci dozvěděla, to proč byla ta osoba - Nathaniel - v našem pokoji zlomená v půli mělo jednoduchý důvod - karate Kitty opět zaútočila, tentokrát budíkem. Ne že bych neměla radost z toho, že ten ďáblův nástroj utrpěl jistá zranění, ale Natea mi bylo trošku líto.
Nicméně Connyho slova odstartovala mezi nimi dvěma vášnivou debatu. "Ale notáák.." Špulila jsem pusu. "Chybí ti Jake?" Otočil se na mě chlapec pohotově. Napnula jsem se, pustila valachovi otěže a už už nakračovala dopředu, když to utnula Lisa.
Mlaskla jsem na hnědého, abychom poodešli na travnatý plácek, kde bylo dost prostoru, který jsem zejména já potřebovala. Srovnala jsem si v ruce otěže a pak se pokusila vyhoupnout nahoru. Zůstala jsem viset na půl cesty a Deki pojal podezření, že je moc separovaný od ostatních a vydal se na průzkum. "Voléé.." Ležela jsem na hnědákovi, pravou nohu napůl přehozenou přes hřbet a v návalech smíchu jsem nebyla schopná jakkoliv zasáhnout. Zachránil mě až Oliver, který jen tak hmátnul z Érotova hřbetu po Dekovo otěžích a zastavil ho. "Těžkej zadek?" Ušklíbnul se ale nebyla v tom ta obvyklá zlomyslnost. "Co zadek. Ale prsa mě táhnou dolů." Prskla jsem smíchy a lehkým stiskem holení vedla hnědáka do zástupu...

Jako obvykle jsme konvoj spíše uzavírali. Dva koně před námi jel Bíleček s lucerničkou, takže jsem něco málo dokonce i viděla. Otěže jsem držela kratší, holeně volně svěšené podél boků a pohled střídavě upírala před nás abychom si drželi mezeru od Callatose a střídavě na zem, abychom nikam nezapadli a o nic nezakopli. Hnědáček už se hodil do klidu. Kráčel volně dopředu, nepospíchal, krk si mírně vytáhnul dopředu, špicoval ušiska, byla jsem na něj pyšná
Kráčeli jsme po vyšlapané cestě na pomezí lesa a luk, když se doteď tichou skupinou opět začaly rozléhat hlasy. "Koukejte - támhle!" Vylétla vepředu jedna ruka a ukazovala zlehka doleva na kopeček. Tam, na jeho vršku, stál Florestahenge, ale to co na tom bylo zvláštní byl oheň, který uvnitř kamenného kruhu plápolal. Na tváři se mi uhnízdil úsměv, tohle bude povedená akcička.
Podrbala jsem hnědého na krku a ještě zlehka pokrátila otěž. Trochu se napřímil v krku, cesta před námi se začala mírně zvedat. Naklonila jsem se mírně dopředu a mezi prsty pravé ruky vsunula i pár pramínků hřívy, jen tak čistě pro můj dobrý pocit...
Když jsme pozvolna vystoupali až úplně nahoru uviděli jsme Florestahenge v celé jeho kráse. Opodál plápolala vatra, kolem kamenů byly rozvěšeny světla a rozestavěny svíčky. A uprostřed toho všeho stála Sue. V černé kápi. "Ho-hoouu.." Pískla jsem na hnědého a zastavila ho po boku ostatních koní. Stáli jsme čelem k Susanne, která si nejdříve každého pozorně prohlédla a pak počala vyprávět. Povídala nám příběh o mytických stvořeních, o válce a zpustošené zemi.
".... Vám, jako dosud bojem netknutým adeptům teď začíná výcvik. Jste připraveni ho nastoupit?" Dokončila svou řeč a znovu na nás ulpěla pohledem. Nejdřív nejistě začalo pár studentek pokyvovat, postupně jsme se k ním přidali i my ostatní a nakonec se skupinou nesly i souhlasná zvolání. To už se Sue otočila ke Connorovi. "Jsi připraven slavnostně přísahat?"
Postupně se pohled Susanne zastavil na mně. "Jsi připravena slavnostně přísahat?" Jako ve snách jsem sklouzla z Dekameronova hřbetu a vydala se společně s ním k levé bráně. "Od této chvíle jsi zařazena mezi hraničáře. Od této chvíle neseš jméno Aithe, tvůj kůň budiž zván Draen. Dělej čest svému jménu!" Vložila mi do ruky řetízek a já se směla připojit k Nathanielovi a Oliverovi.
Po boku obou bratrů jsem sledovala zařazování až do samého konce. Když branou prošla i Marigold otočila jsem se k Nateovi. "Zapneš mi to prosím?" Vložila jsem mu do rukou svůj řetízek a on mi ho neobratně připevnil okolo krku. "Děkuju." Usmála jsem se zatímco jsem si v ruce pohrávala s přívěskem ve tvaru meče.
"Příprava může začít!" Ozvala se tetička. V tu chvíli promluvil Nate. "Na hřbety a za mnou!" Zavelel a já věděla, že úlohu vůdce bude brát zodpovědně jak jen to půjde. Tentokráte jsem se na hřbet valacha vyhoupla napoprvé a sama. Šikovná Aithe. :3 Když celý tým hraničářů seděl na koních, vydal se Feinach směrem k lesu, který kopec z jedné strany obklopoval.
Když uznal, že jsme dostatečně daleko na to, aby nás slyšeli, zastavil. Automaticky jsme se všichni shlukli do kroužku. "Takže. Jakožto hraničáři máme elfy za nepřátele, což asi chápete. Naším úkolem je tedy dosáhnout lepšího výsledného skóre než oni. Body budeme dostávat za všechny akce, které budou rozdělené na týmy, nemám tušení o jaké akce půjde, takže se nemůžeme připravit dopředu, oni ale taky ne. Jinak ale body můžeme dostat i za nějaké menší naschváli, co elfům provedeme. Ovšem pamatujte si že ode dneška jsme tým. Nejedete za sebe, jedete za hraničáře, takže je sto, aby jsme se o všem navzájem informovali. Navíc když se do nějaké akcičky zapojí víc lidí bude to jen lepší. Proto bychom si měli vytvořit nějakou schránku do níž budeme schovávat vzkazy. Napadá vás něco?" Přejel nás pohledy. Padlo několik dobrých návrhů. "Zítra si dáme kolem deváté večer sraz na Zelené louce a definitivně to rozseknem kam budeme vzkazy ukládat. Souhlasíte?" Ozval se Rygion. "Dobrej nápad." Pokýval hlavou Feinach. Oba bratry jsem pozorovala se sotva znatelným úsměvem, právě jsme se stali svědky křehkého příměří...
Za svitu lucerniček jsme se vrátili zpátky na Florestu. Elfové už tu byli, poslední z nich právě odcházeli ze stájí, když jsem já vedla Drae do jeho boxu. Byla jsem už hrozně unavená, takže celé odsedlávání doprovázela řada zívání. Broučka jsem ještě krátce promasírovala než jsem ho opustila definitivně. Zítra půjdem pracovat až večer...

ceirwyn+miaren: Přetočila jsem se z jednoho boku na druhý,dnes už tak po tísícáté, a podívala se na hodiny. 00:05. Povzdechla jsem si a pokusila se znovu zavřít oči,ale dlouho jsem to nevydržrla. Za chvíli už jsem zase civěla do tichého pokoje. Nikde se nic nehybalo a všechno zůstávalo klidné a tiché. Druhá postel prázdná. Bylo to poněkud deprimující. Byla jsem tu sama už nějakou dobu ale na to si člověk prostě nezvykne. Podívala jsem se na hodiny ještě jednou,měla jsem pocit že už uběhla minimálně půl hodina ale hodiny červeně hlásali 00:06. Posadila jsem se na posteli a svůj pokus o usnutí vzdala. V dlouhým tričku s logem Metallicy mi nebylo zrovna teplo,ale ten chlad byl jaksi příjemný. odrhnula jsem peřinu a dala nohy na zem. Koberec byl na chození bosky něco úžasnýho. Byl nádherně měkkoučký a všechno. Postavila jsem se a přesunula se pár metrů ke keyboardu. Ten tu Mari nechala,zvláštní že jí nechyběl. Zapojila jsem do něj sluchátka,zmáčkla jsem zapínací knoflík a kolečkem nastavila zvuk tak aby hudba přehlušila všechno ostatní. respektive aby přes ni nebylo slyšet to ticho kolem. Prsty jsem začala pohybovat po klávesách a ze sluchátek se začal linout Adiemus. Přehrála jsem ho hned několikrát a potom volně přešla k jiným písničkám. ,,Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa" začala jsem najednou ječet. Přede mě na stojánek na noty přiletěla nějaká kopa látky a kdosi mě chňapnul po rameni. Strhla jsem ze sebe sluchátka a otočila se na postavu. Byl to někdo v černém hávu a kápi.... a vypadal děsivě. Jak jsem říkala být v tomhle pokoji sama bylo deprimující,ale být v tomhle pokoji s takovou osobou to vypadalo jako horor. ,,Ježiš klid nešil" smál se dotyčný a já z hlasu poznala že je to Oliver. ,,Fuuuuuu...." vydechla jsem dlouze a praštila hlavou o klávesy keyboardu. Bylo by to mnohem dramaričtější kdyby v něm pořád nebyly zapojený sluchátka a to bouchnutí by vydalo tón. Pak jsem se začala smát. Moje typická reakce na šok. Hysterický smích. A Oliver se smál mě. Řekla jsem si že mu takový pobavení dopřát nemůžu a donutila se zmlknout. ,,Vem si na sebe tam ty veci a za deset minut dole ve staji" rekl a protočil očima jako by předávál tuhle zprávu už po několikáté a lezlo mu to hodně na nervy, u něj to znělo hodně pravděpodobně. Na to se otočil a odešel. Rozsvítila jsem slabší lampičku a z hromádky látky se stalo béžové volné triko a moje rajtky z honební sady. Radši jsem moc nepřemýšlela nad tím jak se k nim dostal Oliver. Natáhla jsem oblečení na sebe a vklouzla jsem do pérek. Za chvíli už jsem sbýhala po schodech dolů. Jako první jsem potkala Blood která se vlekla po schodech dolů. Vypadala jako že mě chce zamordovat kdybych na ni náhodou promluvila a tak jsem se jen protáhla kolem ní a pospíchala do osvětlené stáje. Všichni byli rozespalí a tvářili se zmateně. Jo! Konečně mám jednou výhodu s tou mojí nespavostí Ne žebych taky nebyla unavená ale aspoň jsem nebyla rozespalá. Lisa,taktéž v černém nás mezitím instruuje k nachystání koní na vyjetí ven. Zapadla jsem teda do sedlovny a ze skřínky začala dolovat všechno potřebné… něco tu ale chybělo… něco důležitýho. ,,Hele, Izzuš, máš podbřišák?" houkla na mě Kitty. Aha tak podbřišák mi chybí. ,,Neh nemám,ani jeden, jestli jich teda vůbec mám víc , jo mám dva myslím..nemám ani jeden‘‘ začala jsem blábolit nebo spíš přemýšlet nahlas. Kitt pokrčila rameny,už na to moje blábolení byla zvyklá ,,No dámy vypadá to že budete muset jet bez sedel.‘‘ uchechtla se potutelně Lisa, která asi zaslechla náš krátký rozhovor. Mlaskla jsem v úsměvu s myšlenkou ,,no co už‘‘ a sedlo odložila zpátky do skřínky. Potom jsem ze sedlovny vyjela s mobilním stojanem ven do stáje k Metyho boxu. Grošák byl samozřejmě vzhůru a pečlivě pozoroval co se kolem děje. Chtěla jsem mu říct že je jak Ijáček,ale Kitty mi nedávno na vyjížďce zbortila všechny představy o Ijáčkovi a vysvětlila mi proč je Mety spíš Medvídek Pú než Ijáček. Nicméně Charaktera na Tygra jsem tipla na jedničku :3 ,,Ahoj Medvídku Pú‘‘ pozdravila jsem ho a podala mu na natažené dlani hrušku a když se do ní zakous,podrbala jsem ho za ouškama. Poněkud smutné ale na druhou stranu uklidňující bylo že všechny zvuky k nám dolíhali jakoby zdálky. V tomhle ,,křídle‘‘ hlavní budovy jsme byli sami dva a všichni ostatní se pohybovali za rohem. No asppoň máme klid. Vytáhla jsem z čištění kartáč a rychlými tahy Metyho odprášila. Večer jsem ho koupala takže byl čistý. Háčkem jsem mu vybrala kopyta a pak mu nasadila botičky a nad ně kamaše. Na ruce jsem mu nabídla udidlo a když si ho ochotně vzal slovně jsem ho pochválila a přetáhla mu nátylník přes ouška. Srovnala jsem nánosák a zapla ho na už pořádně vyšoupanou dírku Taky podrhdelník jsem zapla. Ještě jsem všechno překontrolovala a pak jsem si na hlavě zapnula helmu. Hodně holek už bylo taky hotovo a tak začali procházet kolem grošákova boxu ven na dvůr. Když se vyskytla příhodná mezera připojila jsem se k nim venku. Našla jsem si dobře vpadající vyvýšený bod,odrazila jsem se a přistála Metymu na hřbetě co nejměkčejc na způsob pytle brambor. Nějak jsem se vyškrábala do normální polohy a pochválial valacha za to že to se mnou tak hezky vydržel Ještě chvíli to trvalo než se nachystali všichni a tak jsem měla spoustu času podívat se kolem sebe. Obloha pokropená zářícími hvězdami vypadala nádherně. Fascinovaně jsem hleděla do zenitu až jsem se bála že se mi tam ten krk takhle zablokuje. Najednou se Meteor podemnou pohnul a já jsem se rozhlídla zpátky kolem sebe. Celý konvoj už se pohnul a můj kůň byl pro jednou zase víc při smyslech než já. Na druhou stranu sám by se rozcházet neměl a tak jsem ho zastavila a hned zase pobídla do kroku. Na couvání nebyl čas pokud jsem něchtěla přijít o všechno světlo,které měli jen vybrané osoby Nechala jsem Metymu volné otěže aby se po spánku ve stáji protáhl. Z toho co jsem viděla ze slabých lucerniček které byli jedna přede mnou asi dva koně a jedna o koně za mnou,(a taky po paměti a ze světla hvězd) šli jsme po hranici lesa a luk až jsme v dálce na kopci kde stál Florestahenge spatřili světlo. Tak tam jedem. Ikdyž to berem jakousi delší cestu netrvá to dlouho a za chvíli už stojíme v půlkruhu před Florestahenge. V dostatečné vzdálenosti hoří z každé strany jeden oheň. Mnohem víc mě ale zajímá Sue, která stojí pod nejvyšší bránou Flohenge a v ruce drží svitek papíru a pomalu se pouští do výkladu. Znělo to jako legenda. A byli tam Elfové a hraničáři a velká bitva. Bohové já tohle léto budu totálně milovat! Všimla jsem si že mě Kitty po očku pozoruje, určitě čeká až to nevydržím a začnu tančit štěstím až spadnu na zem nebo tak něco Sue skončila otázkou jestli jsme připraveni nastoupit k výcviku a potom si zavolala k sobě Connora. Ten seskočil na zem a s Kouskem naděje došli k tetičce. „Budeš náčelníkem elfů, a budiž ti přisouzeno jméno Doniol. Tvůj kůň se pak bude jmenovat Limai.“ S těmi slovy tetička Doniolovi ( ) cosi podala a nechala ho projít levou bránou. Další byl na řadě Nath, ten prošel pravou bránou a stal se vedoucím hraničářů. Ke Konymu postupně přibyli Seb s Kitty a k Nathovi Oliver a Blood. Pak Sue spočinula pronikavý pohledem na mě. Seskočila jsem z Metyho hřbetu a hned jak jsem překonala bolest v kotnících ( Mety je na takový seskakvání prostě moc velkej) došla jsem s grošákem k tetičce. Vzhledem k tomu že to šlo na přeskáčku už mi bylo jasné že budu patřit k elfům. Třikrát hurá! Miluju elfy :3 Podařilo se mi tak nějak zachovat vážný obličej když se mne Sue otázala jestli jsem ochotna přísahat a odpověděla jsem že ano. ,,Přidej se tedy k elfům.Nechť je tedy tvé jméno Ceirwyn a tvůj kůň je zván Miaren.‘‘ řekla a podala mi stříbrnou dvojitou čelenku. Usmála jsem se a popošla jsem s Miarenem dál za Kitty, nebo vlastně Noeth. Potom k nám přibyly ještě Cassie a Katnis. Když byli všichni rozděleni,zvolala tetička něco o tom že cosi může začít. Aneb nevýhody toho že slyším jen na jedno ucho. ,,Všichni ví jak se jmenujou a sedí na koni? Výborně,můžeme vyrazit!‘‘ kočíroval nás Doniol na Liamiovi. Vedle něj se postavil Cryn a za ně jsme se zařadili já a Noeth. Frea a Saith si pak stoupli za nás. Odjeli jsme z kopce dolů na mýtinku nedaleko zadní brány Floresty a Cony se pustil do povídání. „Co je letos v létě za téma jste asi pochopili. Hraničáři, od kterých jsme se odpojili, jsou naši nepřátelé. Půjde tedy především o to, být lepší než oni. Podle toho budou vypadat i akce, které se na nás chystají, ale nic konkrétnějšího už nevím. Každopádně proti nim můžeme zbrojit i ve všedních dnech. Nějaká menší lotrovinka na adresu nějakýho hraničáře nám přijde vhod. Ovšem ne všechno zvládnete sami a jsou některé věci, na kterých se budeme muset být schopni domluvit – aniž by to oni tušili. Nejlepší proto bude domluvit si nějaké místo, kam si budeme moct ukládat vzkazy. Něco co není na očích, někdo neobjeví jen tak náhodou, zároveň ale pokud my se tam budeme častěji motat, nevzbudíme podezření.“ Nějaké nápady padly ale byly lehce odhalitelné a tak jsme se dohodly že o tom se poradíme někdy jindy. Společně jsme taky odhlasovali že už se vrátíme na Florestu, hezky do boxů a postýlek… a já měla pocit že teď už snad konečně usnu.

leana+collen: Přibližně po půl dvanácté jsme se s Clair odebraly ke spánku. Povídali jsme si o tom, jaké asi bude Léto na Florestě… Už jsem pomalu usínala, když mě z usínání vytrhly tiché kroky a šepot. Oči jsem teď měla otevřené, koukala na strop a snažila se zaposlouchat do zvuků, co se šířily z chodby. Šepot pak ustal, zato kroky se blížily víc k našemu pokoji. Ve chvíli, kdy jsem se posadila, ještě pořád s nohama pod dekou, se otevřely dveře a do pokoje vkročila postava v černém. „Cla-Clair!“ Vypískla jsem a už dávala nohy dolů z postele, myslící na to, že uteču do koupelny. Spolubydlící se začala pomalu probouzet, zatím co postava přišla blíž k našim postelím a každé z nás hodila na postel nějaké hadry. „Oblečte si to a připravte si koně!“ Řekla postava, jejíž hlas byl zastřen huhláním, ale i tak jsem poznala Natha. Poté ona postava odešla a já jsem skočila rozsvítit. Na posteli jsem již rozpoznala béžový tričko a hnědé rajtky-moje rajtky z honu na lišku. „Rozumíš tomu?“ Zeptala jsem se Clair a začala na sebe natahovat rajtky. „Vůbec… Ale když jsem otevřela oči a u mé postele stála ta postava a mně ještě nedocházelo, že je to Nath, tak jsem málem začala řvát jak na lesy.“ „Já taky…“ Přitakala jsem a nasadila si tričko. „Ty si dokonce začala…“ Zasmála se Clair a já jsem si skočila rozčesat vlasy a nasadit čočky. Poté jsem si vzala ještě ponožky a pérka a společně s Clair jsme se vydaly do stájí. Již tu bylo pár lidí. Zahlédla jsem Lisu, jak si chystá Tarota, Kitty u Asie a spoustu dalších. Clair se vydala k Pomněnce a já ke Callatoskovi. Grošáček nespal. Trošku roztěkaně se díval po stájích. Nechápal co se děje. „Callatosku…“ Oslovila jsem ho. Pohladila jsem ho po čumáku, a když mě vnímal a věděl, že tam jsem s ním, vydala jsem se do své skříňky. Vzala jsem čištění, chrániče a uzdečku. To jsem si tam odnesla a poté šla ještě pro sedlo. Jenže ať jsem hledala, jak jsem hledala, ani na jednom z mých tří sedel nebyl podbřišník. Vyšla jsem že sedlovny a došla k Jennifer, která právě čistila svou kobylku. „Jennifer, máš podbřišník?“ Zeptala jsem se jí. „Ne, nenašla jsem ani jeden…“ Odpověděla mi a v tu chvíli přišla Lisa. „Asi budeme muset jet bez sedel.“ Řekla a poté se lišácky usmála. Došla jsem tedy ke Callovi a začala ho hřebelcovat. Grošáček byl ještě trochu rozespalý ale postupně se začal probouzet. Hřbílkem jsem mu srst naježila, poté uhladila měkkým kartáčem. Poté jsem vzala rejžák a očistila jsem mu nohy. Když jsem ho vyhřebelcovala, vyčistila jsem mu kopyta a poté nasadila uzdečku. Moc se mu nechtělo otevřít tlamu, určitě si říkal „Sakra je noc a v noci se nikam nejezdí!“ ale nakonec spolupracoval a já mu mohla uzdečku pozapínat. Poté jsem mu nasadila chrániče na všechny 4 nohy a v rychlosti mu z ocasu ještě vybrala slámu. Poté jsem spolu s Jennifer vyrazila před stáje. Sešli jsme se všichni na nádvoří, kde jsme na koně vylezli. Grošáček frkal a otáčel se po ostatních koních. „Stůj Calle. Teď musíš stát…“ Řekla jsem mu a položila ruce na kohoutek. Udělala jsem několik rychlých kroků a v tu chvíli kdy má druhá noha přelétávala valacha záď, se šiml rozešel kamsi. Nestihla jsem dosednout a nějakým pro mě nepochopitelným způsobem jsem dopadla na kolena. Ve chvíli kdy jsem padala, přispěchal někdo k valáškovi a včas ho chytil. Když jsem se zvedla, uviděla jsem u Callovi hlavy Natha. Měl již stejné oblečení jako my ostatní (tedy, samozdřejmně ne v dámském střihu ) „Seš v pohodě Mell? A ty stůj ty rošťáku…“ Zvedla jsem se a oprášila si ruce a kolena. „Jo v pohodě, díky…“ Usmála jsem se a došla k Nathovi. „Nechceš ho podržet? Myslím, že zrovna teď se mu moc stát nechce.“ Zkonstatoval Nathaniel valáškovo chování. „Jo to budeš hodnej…“ Řekla jsem a poté jsem mohla v klidu vylézt na Callatosův hřbet. Když jsem uchopila otěže, Nath poplácala Call po pleci a sám se poté velice rychle vyhoupl na hřbet svému hřebci First Attempt. Všichni už se řadili do zástupu. A vzhledem k tomu, že Nathaniel byl rychlejší a do zástupu se dostal dříve, jela jsem s Callatosem až za nimi. Měl v ruce svítilnu, stejně jako Oliver, Connor a Sebastian. Jediná Lisa, která jela vepředu měla relativně velké světlo. Já jsem byla někde uprostřed. Z grošáčka byl cítit neklid. Ač to byl statečný kůň, tohle se mu moc nezamlouvalo. Trochu jsem si pohrála s otěžemi, aby si odžvýknul a zároveň ho holeněmi pobídla k lepšímu kroku, aby šel hezky odzadu. „Jen klid Tosku…“ Promluvila jsem na grošovaného a prsty mu přejela po krku. Callatos se trošku uvolnil, mým klidným hlasem jsem na něj mluvila a zároveň dávala pozor na rozestupy a na cestu. Blížili jsme se ke kopci, kde se stavěl Florestahenge. Já jsem na jeho stavu bohužel nebyla na Florestě. Vzali jsme to oklikou, kde bylo menší stoupání. Přeci jen byli mezi námy nováčci. Já jsem se lehce zvedla a předklonila, abych valáškovi ulehčila stoupání. Po chvíli jsem u Florestahenge zahlédla dva ohně a podivnou výzdobu. V prostřední bráně stála Sue. Jakmile jsme tam dorazili, zastavili jsme koně. „Stůj myší…“ Řekla jsem valáškovi a zastavila ho mezi dvěma koňmi. Nevím mezi kým jsme to stáli, měla jsem dost práce s tím, abych si prohlédla výzdobu a poté ještě zabavit chvilku valáška, který chtěl jít, podívat se na výzdobu . Když jsme byli všichni rozestavěni v řadě vedle sebe, Sue začala odříkávat podivný příběh o dracích, hraničárech a elfech. „Jste připraveni ho nastoupit?“ Pronese nakonec. Chvíli je ticho. Vypadá to, jakoby Sue čekala na náš souhlas. Rozpačitě jsme se jeden po druhém podívali a nakonec kývli. Hned nato se Sue podívala na Connora: „Jsi ochoten slavnostně přísahat?“ Connor kývnul, vyjel se svým koněm z řady, aby mohl seskočit a poté došel k Sue. „Budeš náčelníkem elfů, a budiž ti přisouzeno jméno Doniol. Tvůj kůň se pak bude jmenovat Limai.“ Dostal podivnou kovovou věc, kterou jsem z dálky moc nerozpoznala. Poté, se podívala na místo, kde jsme stáli Já a Callatos. Dívala se však o trochu doprava. Až doteď jsem se nedívala, kdo stojí vedle nás. „Jsi ochoten slavnostně přísahat?“ Zeptala se Sue Nathaniel. Ten kývl a stejně jako Connor vyjel z řady, seskočil a došel k Sue. „Budeš náčelníkem hraničářů, a budiž ti přisouzeno jméno Feinach. Tvůj kůň se pak bude jmenovat Pre Eirin.“ Poté mu Sue dala jakýsi řetízek a Nath šel i se svým koněm k pravé bráně. Poté ještě zařadila Sebastiana spolu s Goldem k elfům a Olivera s Érotkem k hraničářům. Byla jsem moc ráda, že se Érosovi někdo věnuje. Někdo, kdo mu může poskytnout možnosti skákat vyšší překážky, které Éros přímo miloval. Poté byla Kitty zařazena k elfům a Bloodye k hraničářům. Následně šla Izzy s Meteorem k elfům. Najednou se Sue podívala na mě. „Jsi ochotna slavnostně přísahat?“ Zeptala se a já kývla. Seskočila jsem z valáška a došla k Sue. „Od teď patříš mezi hraničáře. Budiž ti přisouzeno jméno Leana. Tvůj kůň se odedneška jmenuje Collen.“ Vtiskla mi do ruky řetízek s mečem a já jsem prošla pravou bránou a připojila jsem se k Nathovi, Oliverovi a Blood. Postupně k nám ještě přibily Clair, Jennifer, Thea a Marigold. Vtiskla jsem grošáčkovi otěže prvnímu na koho jsem narazila, což byl Oliver a rychle si zapla řetízek. „Díky…“ Poděkovala jsem mu a převzala si od něj svého Collena nazpět. „Příprava může začít!“ Zvolala najednou Sue. Poté Nate zavelel. „Na hřbety a za mnou!“ Nyní byl již valášek mezi spousty koní a neměl potřebu někam jít, takže jsem se hned dostala na hřbet. Pobrala jsem si otěže a pobídla svého Collea za ostaními. Dovedl nás k lesu, který obklopoval z jedné strany kopec, a když uznal, že jsme dost daleko od elfů, zastavil. Všichni jsme se kolem něj shlukli tak, abychom ho slyšeli a poté začal. „Takže. Jakožto hraničáři máme elfy za nepřátele, což asi chápete. Naším úkolem je tedy dosáhnout lepšího výsledného skóre než oni. Body budeme dostávat za všechny akce, které budou rozdělené na týmy, nemám tušení, o jaké akce půjde, takže se nemůžeme připravit dopředu, oni ale taky ne. Jinak ale body můžeme dostat i za nějaké menší naschvály, co elfům provedeme. Ovšem pamatujte si, že ode dneška jsme tým. Nejedete za sebe, jedete za hraničáře, takže je sto, abychom se o všem navzájem informovali. Navíc když se do nějaké akcičky zapojí víc lidí bude to jen lepší. Proto bychom si měli vytvořit nějakou schránku, do níž budeme schovávat vzkazy. Napadá vás něco?“ Všechny nás přejel pohledem a po chvilce padlo pár celkem dobrých návrhů. „Zítra si dáme kolem deváté večer sraz na Zelené louce a definitivně to rozseknem, kam budeme vzkazy ukládat. Souhlasíte?“ Navrhl Oliver-teda vlastně Rygion. „Dobrej nápad.“ Souhlasil Feinach a všichni také souhlasně přikývli. Vypadá to, že tohle léto bude hodně zajmaví…
Oba kluci nás dovedli zpět na Florestu. I když lucerničky svítili jen málo, stejně jsme v pohodě dojeli a na nádvoří seskočili z koní. Elfové už byli pryč, posledních pár z nich právě zacházelo na kolej. Seskočila jsem a zavedla grošáčka do stájí. Sundala jsem mu uzdečku a chrániče a poté jsem vzala masážní hřbílko a promasírovala ho jím. Moc se mu to líbilo a tak se hodil po tom dobrodružství do klidu. Poté jsem skočila uzdečku uklidit, ještě jednou jsem se stavila za valáškem v boxe, ujistila se, že je správně zavřený a poté jsem šla společně s Clair a Jennifer na kolej. V našem pokoji jsme se s Clair převlékly a následně unavené jsme prakticky hned usnuly.

siriel + prea: Bylo něco kolem půl dvanácté, když jsem se konečně odebrala ke spánku. Ještě před chvilkou jsem s Mellysou probírala letošní léto tady na Florestě. Najednou jsem si uvědomila, že už to jsou dva roky, co jsem na Florestě a právě je přede mnou třetí léto tady. Bylo to tak zvláštní. Neměla jsem tušení, jestli Mellysa spí, ale ani jsem to neměla v plánu zjišťovat. Nechtěla jsem ji rušit. Celou dobu, když jsem přemýšlela, jsem měla zavřené oči a usínala jsem opravdu pomalu. Najednou jsem z dálky zaslechla zvuk otevírajících se dveří. V tu chvíli mi nedošlo, že to byly právě ty naše. “Cla - Clair!” Vykřikla znenadání Mellysa. Pomalu jsem proto oči otevřela. Nade mnou stála zahalená postava. Chtělo se mi ječet, ale nemohla jsem, nedokázala jsem to. “Oblečte si to a připravte si koně!” Řekl ten někdo a já teprve teď podle hlasu poznala, že se jedná o Nathaniela. Úlevně jsem si oddechla. Takhle mě děsit. Na mou postel dopadl balíček oblečení. Nathan odešel z místnosti a moje spolubydlící rozsvítila světlo. “Rozumíš tomu?” Zeptala se mě kamarádka. “Vůbec...Ale když jsem otevřela oči a u mé postele stála ta postava a mně ještě nedocházelo, že je to Nath, tak jsem málem začala řvát jak na lesy.” Pousmála jsem se. “Já taky.” Řekla Mell, když si nasadila triko. “Ty jsi dokonce začala.” Zasmála jsem se a rozbalila jsem balíček s oblečením. Oblékla jsem si béžové triko. Navlékla jsem na sebe i svetr a své rajtky. Pročísla jsem si vlasy a nazula si pérka.
Ve stáji už pár studentek bylo. “Zatím Mell.” Mávla jsem na kamarádku, která se vydala za Callem a sama jsem došla k Pomněnce. “Ahoj Pom.” Hnědka odtrhla pohled od ostatních, kteří pobíhali po stáji a věnovala mi ho. Pohladila jsem ji a zamířila jsem do sedlovny. Zastavila jsem se až u své velké skříně, ze které jsem vytáhla čištění a vrátila se za kobčou. Jelikož ji téměř každý večer čistím, když ji dovedu z výběhu, nebyla ani od bláta. Ale nedalo se říci, že by byla zrovna čistá. Proto jsem se okamžitě pustila do práce. Hnědka zvědavě sledovala počínání ostatních, aby co nejdříve zjistila, co se děje. Jakmile jsem jí dočistila srst, rychle jsem jí hřebenem projela hřívu i ocas a vytáhla jsem kopytní háček. Tím jsem jí vybrala všechny nečistoty z kopyt a čištění jsem odložila. “Počkej tu, za chvilku budu zpátky.” Pošeptala jsem jí a vrátila jsem se do sedlovny. Vytáhla jsem chrániče, uzdečku a popadla jsem sedlo. Najednou jsem si však všimla, že chybí podbřišník. Rozhlédla jsem se. Ani ostatní, co v sedlovně zrovna byli, podbřišáky neměli. Najednou se ze stínu objevila Lisa, která nás již očividně nějakou dobu poslouchala a pozorovala. “Vypadá to, že musíte jet bez sedla.” Pokrčila Lisa rameny. Z toho důvodu jsem vrátila sedlo zpátky na místo a vytáhla si helmu. Hnědka si ochotně vzala udidlo, já jí zbytek uzdečky přetáhla přes hlavu a pozapínala. Nasadila jsem jí botičky a chrániče a nakoukla jsem vedle do boxu, kde si Sebastian chystal Golda. Byli skoro připravení. Rychle jsem si nasadila helmu a vyšla jsem s Pomněnkou z boxu. Na nádvoří jsme naštěstí nedorazily poslední, naopak jsme tu byly mezi prvními. O kus dál jsem zahlédla Mell a Jenny, a tak jsem k nim hned zamířila.
Jakmile hnědka stála, odrazila jsem se a pravou nohu jsem přehodila přes hřbet. Pomalu jsem dosedla. “Ufff.” Oddechla jsem si a kobylku jsem pochvalně pohladila. Ještě nedávno bych to zvládla bez jakékoliv námahy, ale poslední dobou jsem na Florestě spíš nebyla než byla. Podstatné však bylo, že jsem se na její hřbet dostala bez cizí pomoci. Všimla jsem si, že má Mellysa menší problémy, ale než jsem ji stačila nabídnout pomoc, objevil se Nathaniel. Já jsem se mezi tím zařadila za Sebastiana do zástupu. Pomalu jsme vyráželi. Usilovně jsem přemýšlela o tom, kam asi jedeme a co se vlastně bude dít. Kvůli bezpečnosti jsem ani nezapomínala dodržovat rozestupy. Najednou jsem na kopci spatřila plápolající světlo, oheň. A mně konečně došlo, kam pravděpodobně jedeme, k louce, na které jsme stavěli Florestahenge. I ostatní si toho všimli. Pomalu jsme začali stoupat. Trošku jsem se předklonila, abych stoupání hnědce alespoň minimálně usnadnila. Po chvilce jsem konečně spatřila dva ohně a Sue, která stála v prostředním oblouku Florestahenge. Všichni jsme se zastavili v dostatečné vzdálenosti od ohňů, aby se koně nevyděsili. Někteří už tak byli dost nervózní.
“Draci, krvelačná stvoření beroucí vše co jim přijde do cesty. Za nimi zbývala jen spálená země na které pak soustředili největší hory zlata a drahokamů. Leželi na nich pak dlouhé věky, až snad někteří i zkameněli. A tak z nich v paměti lidí a elfů nic nezbylo... Co by to ale bylo za lidi, kdyby zapomněli na to velké bohatství. Z generace na generaci se předávali pověsti o hroudách zlata a hromadách drahokamů, divoká stvoření z nich postupem času vymizela. Přibývalo tak mladých silných mládenců kteří odcházeli do temných lesů Elfí říše, aby se dostali až dál, mnohem dál na jih, najít to obrovské jmění. Nikdo se nikdy nevrátil. Jen na hranicích se občas objevily mrtvoly těch, kteří zahynuli už v lesech Elfí země.Ostatní to brali pouze jako důkaz o úžasném životě na jihu a odcházelo stále více dobrodruhů. S každým člověkem byli draci buzeni z jejich spánku a byli stále nevrlejší a nevrlejší. Až jednou jeden člověk sebral vzácný drahokam. A tak draci vzlétli a znovu pálili vše, co jim přišlo do cesty. Znovu umírali tisíce. Elfové pobrali co mohli, nechávali za sebou co jim bylo milé a jen utíkali. Mnoho z nich nepřežilo. Draci zničili hlavní elfská města a pak se usadili v jejich ruinách. Tisíce elfů se stáhly ke hranicím s lidským královstvím a začali z nedostatku rabovat okolní vesnice. Král říše povolal všechny hraničáře aby se spojili a ochránili království před elfy. Tichá válka probíhala léta a dávno už to nebylo o dracích ale prostě o tom, kdo vyhraje. Moudří elfové kteří by na draky pamatovali zemřeli v bitvách a nové generace elfů byly vůči lidem a hraničářům čím dál nevraživější. Ně jinak tomu bylo u mladých hraničářů. Elfové jsou však již na pokraji sil a hlad je větší než kdy dřív. zem lidí navíc zmítají nepokoje protože každý ochránce - hraničář - je poslán na hranice bojovat s elfy. Blíží se čas závěrečné bitvy a šance jsou vyrovnané. Vám, jako dosud netknutým adeptům v tuto chvíli začíná výcvik. Jste připraveni ho nastoupit?”
Sue se odmlčela jen na chvilku. “Jsi ochoten slavnostně přísahat?” Promluvila znovu po pár sekundách směrem k Connorovi. On sesedl ze svého koně a prošel levou bránou. “Budeš náčelníkem elfů, a budiž ti přisouzeno jméno Doniol. Tvůj kůň se bude jmenovat Limai.” Předala mu něco stříbrného a poté pohlédla na Natha. “Jsi ochoten slavnostně přísahat?” Zeptala se ho následovně tetička. Nath přikývl, seskočil a i se svým koněm prošel pravou bránou. “Budeš náčelníkem hraničářů, a budiž ti přisouzeno jméno Feinach. Tvůj kůň se pak bude jmenovat Pre Eirin.” Sue mu podala nějaký řetízek a pokračovala. Sebastian byl zařazen k elfům, stejně jako Kitty, Izzy a Cassie. K hraničářům se naopak přidal Oliver, Blood a Mellysa. Poté se tetička podívala na mě. “Jsi ochotna slavnostně přísahat?” Přikývla jsem a seskočila jsem z Pomněnky, se kterou jsem se vydala k pravé bráně. “Od teď patříš mezi hraničáře, a budiž ti přisouzeno jméno Siriel. Tvůj kůň se bude jmenovat Prea.” Podala mi řetízek s přívěskem a já se odebrala k ostatním hraničářům. Usmála jsem se na Mellysu. Ještě se k nám přidala Thelokin, Jennifer a Marigold. K elfům přibyla Katnis a Melanie. Obratně jsem si zapnula řetízek a obrátila se k Pomněnce.
“Příprava může začít!” Zvolala tetička Sue a Nathan okamžitě zareagoval. “Na hřbety a za mnou!” Zavelel a tak se všichni postupně dostali nahoru a mohlo se vyrazit. S Nathanem jsme odjeli o kus dál k lesu. “Takže. Jakožto hraničáři máme elfy za nepřátele, což asi chápete. Naším úkolem je tedy dosáhnout lepšího výsledného skóre než oni. Body budeme dostávat za všechny akce, které budou rozdělené na týmy, nemám tušení, o jaké akce půjde, takže se nemůžeme připravit dopředu, oni ale taky ne. Jinak ale body můžeme dostat i za nějaké menší naschvály, co elfům provedeme. Ovšem pamatujte si, že ode dneška jsme tým. Nejedete za sebe, jedete za hraničáře, takže je sto, abychom se o všem navzájem informovali. Navíc když se do nějaké akcičky zapojí víc lidí bude to jen lepší. Proto bychom si měli vytvořit nějakou schránku, do níž budeme schovávat vzkazy. Napadá vás něco?” Chvilku jsme debatovali, kde by to bylo nejlepší. “Zítra si dáme kolem deváté večer sraz na Zelené louce a definitivně to rozseknem, kam budeme vzkazy ukládat. Souhlasíte?” Napadlo Rygiona. “Dobrej nápad.” Souhlasil Feinach stejně jako my ostatní.
Společně jsem se vydali zpátky na Florestu. Cestu nám osvětlovaly jen dvě malé lucerny, ale na nádvoří jsme se všichni dostali bez problémů. Pomněnku jsem zavedla do boxu, kde jsem jí sundala uzdečku, chrániče i botičky a vzala jsem hřbílko, kterým jsem ji trochu přečísla a následovně jsem jí vybrala špínu z kopyt kopytním háčkem. Všechny věci jsem odnesla do sedlovny a vrátila se za Pom. “Jdeš Clair?” Objevila se znenadání Mellysa s Jennifer. “Jasně.” Přikývla jsem s úsměvem, ještě jednou jsem kobču pohladila a společně s Mell a Jenny jsem vyrazila na kolej. V pokoji jsem se jen převlékla a unaveně jsem padla do postele. Ani jsem to s Mell nestihla probrat.

firai+galaeth: ,,Ten díl anime skončil zrovna v tu nejnapínavější chvíli." Zívla jsem si. ,,To oni vždy." Zašklebila se Cassie. ,,Kouknem se ještě na jeden díl?" Pousmála jsem se. ,,Jsi blázen? Co takhle spát?" Zasmála se Cassie. ,,Eee tak doobře noo." Zasmála jsem se i já a vypla lampičku. ,,Dobrou nooc." Pozívala jsem si a překulila se na druhý bok. Během dvou minut jsem byla tuhá. Nemohla uběhnout ani půl hodina. ,,Jennifer? Slyšelas to taky?" Ozvalo se z druhé strany. Zaposlouchala jsem se do hlasů a zvuků přicházející z chodby. ,,Jooo.." Řekla jsem vystrašeně. Náhle do našeho pokoje vešla osoba v černé kápi. ,,Tohle si oblečte a připravte si koně." Zahuhlala a na mojí posteli co si přistálo. Vyjekla jsem. ,,Nebyl to náhodou Nath?" Podívala se zrzka po mně, když rozsvítila lampičku. ,,Asi jo." Pokrčila jsem rameny, promžourla oči a koukla na věci na posteli. Se zrzkou jsme se převlékly a pak jak bludičky šly do stájí. ,,Chcii spaat." Zaprotestovala dívka vedle mě. ,,Neboj, budeš, teda doufám." Usmála jsem se rozespale a došla s Cassie do sedlovny. vzala jsem si čištění a šla k boxu hnědky. Vodítko jsem měla s ohlávkou na boxe. ,,Galí, broučku." Pomlaskala jsem a otevřela dveře. Hnědka frkla překvapeně a já ji sledovala, jak vstává. ,,Něco nás čeká." Pousmála jsem se a podrbala ji na krku. Galaxie potěšeně frkala a šla ke mně. Pomazlila jsem se s ní. Vzala jsem červenou ohlávku a nasadila ji hnědce, připla bíločernočervené vodítko a vyvedla před box. Začala jsem Gal čistit tahy rozespalého člověka, který nemá daleko do opilosti Zkontrolovala jsem kopyta a šla do sedlovny pro sedlo a uzdečku. ,,Sakra, kde mám podbřišáky.." Koukala jsem po všech sedlech, ale nikde nic, ani svítilna a reflexní věci tu nebyly. ,,Jenn, nevíš kde mám podbřišáky? Ani na jednom ze tří sedel je nemám." Objevila se Mell u mě. ,,Opravdu netuším, já je taky nemám." Pokrčila jsem rameny. ,,Asi budete muset jet bez sedel." Prošla kolem nás usmívající se Lisa, která si chystala Tarote. ,,Taky nemáš podbřišáky?" Mrkla po mně Cassie. Zavrtěla jsem hlavou a vzala uzdečku, kamašky a botičky. Dosla jsem zpět k hnědce. ,,Tak drahouši, asi bude dobrodružství pěkně velký." Usmála jsem se a pohladila ji po krku. ,,Hamii." Nabídla jsem Gal udidlo po sundání ohlávky. Otěže jsem pustila dolu a vzala kamašky. Nasadila jsem je na všechny čtyři a ještě botičk. Nasadila jsem si helmu a hnědce přehodila otěže přes krk. Mrkla jsem na protější box, u něj stála Mell s Callem. ,,Jdeme?" Mrkla na mě. Přikývla jsem a šla vedle ní ven. Chvilku jsme počkaly a přidala se k nám Clair. ,,Chceš pomoct?" Objevil se u mě Seb s Goldem. Palomiňák ( ) natáhl hlavu k hnědce, ta frkla. ,,V klidu, jo prosím, nevidim svoji studnu, z které nalézám, nebo spíš kašnu." Zasmála jsem se a zatímco Seb poprosil někoho o podrženi valacha, ja se chytla kohoutku a otěži a pravou rukou se držela zádě. Pokrčila jsem levou a pravou se začla odrážet. ,,Raaz..dvaa hoop." Usmál se blonďak a ja byla nahoře, jen jsem teda rukama ještě zlehčila dosednuti a uvelebila se na hřbetě. ,,Díky moc." Zazubila jsem se a pohladila hnědku. Seb se pěkně vyšvihl a já se s Gal zařadila rovnou za něj. Měl světlo, má to své výhody Galaxie pofrkala a my vyrazili. Mlaskla jsem a Gal šla. Usmála jsem se a projela jí hřívou. Šla pěkně poklidně s našpicovanými ušisky. Mluvila jsem k ní potichu, leč jsem sama byla vystrašená a koukala se kolem sebe. Po chvilce jízdy jsme se objevili na nějaké louce s louči ohně a našiim Florestohengem. Stála tam Sue v černém. Udělali jsme naproti ní půlkruh já mezi Mell a Sebem. Všichni jsme byli zvědaví co se bude dít, hlavně já Sue si odkašlala a začala odříkávat text. „Draci, krvelačná stvoření beroucí vše co jim přijde do cesty. Za nimi zbývala jen spálená země na které pak soustředili největší hory zlata a drahokamů. Leželi na nich pak dlouhé věky, až snad někteří i zkameněli. A tak z nich v paměti lidí a elfů nic nezbylo... Co by to ale bylo za lidi, kdyby zapomněli na to velké bohatství. Z generace na generaci se předávali pověsti o hroudách zlata a hromadách drahokamů, divoká stvoření z nich postupem času vymizela. Přibývalo tak mladých silných mládenců kteří odcházeli do temných lesů Elfí říše, aby se dostali až dál, mnohem dál na jih, najít to obrovské jmění. Nikdo se nikdy nevrátil. Jen na hranicích se občas objevily mrtvoly těch, kteří zahynuli už v lesech Elfí země.Ostatní to brali pouze jako důkaz o úžasném životě na jihu a odcházelo stále více dobrodruhů. S každým člověkem byli draci buzeni z jejich spánku a byli stále nevrlejší a nevrlejší. Až jednou jeden člověk sebral vzácný drahokam. A tak draci vzlétli a znovu pálili vše, co jim přišlo do cesty. Znovu umírali tisíce. Elfové pobrali co mohli, nechávali za sebou co jim bylo milé a jen utíkali. Mnoho z nich nepřežilo. Draci zničili hlavní elfská města a pak se usadili v jejich ruinách. Tisíce elfů se stáhly ke hranicím s lidským královstvím a začali z nedostatku rabovat okolní vesnice. Král říše povolal všechny hraničáře aby se spojili a ochránili království před elfy. Tichá válka probíhala léta a dávno už to nebylo o dracích ale prostě o tom, kdo vyhraje. Moudří elfové kteří by na draky pamatovali zemřeli v bitvách a nové generace elfů byly vůči lidem a hraničářům čím dál nevraživější. Ně jinak tomu bylo u mladých hraničářů. Elfové jsou však již na pokraji sil a hlad je větší než kdy dřív. zem lidí navíc zmítají nepokoje protože každý ochránce - hraničář - je poslán na hranice bojovat s elfy. Blíží se čas závěrečné bitvy a šance jsou vyrovnané. Vám, jako dosud netknutým adeptům v tuto chvíli začíná výcvik. Jste připraveni ho nastoupit?" Podívala se Sue na všechny v našem kruhu, byla jsem překvapená. Léto na Florestě bylo vždy něčím zvláštní, hlavně tohle bylo pro mě první. Jako prvního si vybrala Sue Connora, byl vůdcem elfů a on i jeho kůň byli přejmenováni. Jako další byl Nath a ten byl hraničář. Postupně si Sue začala vyvolávat jednotlivé adepty. ,,Jsi připravena nastoupit?" Spočinul blondýnčin pohled na mně. Pousmála jsem se trochu nervozně, seskočila. ,,Jdeme." Pomlaskla jsem směrem k hnědce a šla s ní ke Sue. ,,Budiž od tohoto dne tvé jméno Firai. Nové jméno pro tvého oře je Galaeth. Staňte se statečnými hraničáři." Usmála se Sue a kolem krku mi dala přívěsek s mečem. Gal jsem vzala k bráně, kudy prošel Nath, Oliver, Mellysa, Blood i Clair. Usmála jsem se na ně. Po mně dorazila ještě Thea s Marigold. Trochu mě zamrzelo, že Cassie neni se mnou, ale tak, nevadí ,,Příprava mů6e začít!" Ozvala se Sue, když byli elfové i hraničáři pospolu. ,,Tak na hřbety a jdeme!" Zavelel Nath jakožto náš vůdce. Zavedla jsem hnědku pod kopeček a sama si na něj vylezla. Vyskočila jsem a břichem se zavěsila o krk. Galaxie pofrkala. ,,Stuuuuj zlaatoo, proosiiim." Zasmála jsem se a mrštně přehodila pravou nohu, rukama si pomohla a chytla otěže, abych mohla jet po boku Clair a Mell za oba bratry. Dojeli jsme pod kopeček. Byli jsme hoodně daleko od elfů. „Takže. Jakožto hraničáři máme elfy za nepřátele, což asi chápete. Naším úkolem je tedy dosáhnout lepšího výsledného skóre než oni. Body budeme dostávat za všechny akce, které budou rozdělené na týmy, nemám tušení, o jaké akce půjde, takže se nemůžeme připravit dopředu, oni ale taky ne. Jinak ale body můžeme dostat i za nějaké menší naschvály, co elfům provedeme. Ovšem pamatujte si, že ode dneška jsme tým. Nejedete za sebe, jedete za hraničáře, takže je důležité, abychom se o všem navzájem informovali. Navíc když se do nějaké akcičky zapojí víc lidí bude to jen lepší. Proto bychom si měli vytvořit nějakou schránku, do níž budeme schovávat vzkazy. Napadá vás něco?“ Všechny nás přejel pohledem a po chvilce padlo pár celkem dobrých návrhů. „Zítra si dáme kolem deváté večer sraz na Zelené louce a definitivně to rozseknem, kam budeme vzkazy ukládat. Souhlasíte?“ Navrhl Rygion, tedy Oliver . „Dobrej nápad.“ Souhlasil Feinach a já stejně jako ostatní přikývla. Feinach se rozhodl, že pojedem domů. Já jela vedle holek, cesta pro tři koně byla jako stvořená. ,,Bude to zajímavé." Usmála jsem se. ,,To bude, obě si to užijete, jako ostatní." Usmály se holky. Projela jsem Galaxce hřívou. ,,A co ty Galaeth? Těšíš se?" Zasmála jsem se a hnědka pofrkala. Dojely jsme k hlavní budově na Florestu. Cass jsem zahlédla zajít s elfy na koleje. Sesedla jsem, pohladila hnědku a zavedla k boxu. Odstrojila jsem ji, projela hřbílkem pěkně, abych ji promasírovala a zavedla do boxu, donesla jsem jí tvrdé pečivo a pamlsek. Pohladila jsem ji, zavřela a odnesla věci. Došla jsem Mell a vykoukly u Clair. ,,Tak jdeme?" Podívala se Mell na svoji spolubydlící. Obě tři jsme šly na pokoje Já zahla ke trojce. Blood na mě s lišáckým úsmevem mrkla. ,,Nenech se umořit elfkou. ,,Neboj." Zazubila jsem se, otevřela dveře a zavřela za sebou. ,,I přes naše zařazení do týmů, večer koukame na anime." Vyhrkla na mě Cassie. ,,To si piš." Zívla si a jak jsem tak stála, flákla jsem sebou do postele a spala jak nemluvně, přeci jen, je už léto a venku vedro jako .....

frea + gwern:

Anime nás pohltilo natolik, že jsme neměli představu o tom kolik je hodin, dokud jsme se nepodívali na hodinky a nezjistili, že bychom si možná měli jít už lehnout. Zalehla jsem do postele a zívla jsem.
,, Ten díl anime skončil zrovna v tu nejnapínavější chvíli,“ zívla Jennifer na vedlejší posteli.
,, To vždy,“ odpověděla jsem jí s úsměvem.
,, Kouknem se na ještě jeden díl?“ ozvala se Jennifer, která se nemohla dočkat nejspíše dalšího pokračování, ale já bych ráda ráno vstala.
,, Jsi blázen? Co takhle spát?“ uchechtla jsem se a zavrtala se pod peřinu, kdy neochotně souhlasila a též se uložila ke spánku. Zhasla světla a pokoj se ponořil do tmy. Usnula jsem hned. Mohla uběhnout tak půl hodina, ani ne, když jsem zaslechla něco na chodbě. V hlavě mi proběhli všechny možné scénáře, co by to mohlo být. Zloději? Duchové? Byla jsem jedna z těch, která věří, že v tomhle světě je něco, o čem lidi neví a nemohou vidět. ,, Jennifer? Slyšelas to taky?“ houkla jsem jen na dívku, zdali se mi to nezdá. Jenn se přetočila nejspíše na bok a potvrdila mi to. Trochu jsem se otřásla a s pohledem zabodnutým na dveře očekávala, co vpadne do našeho pokoje. Nezabránila jsem škubnutí, když se otevřeli dveře, a dovnitř vešla postava v černé kápi. Zamrkala jsem, kdyby Jenn byla poblíž, asi bych chtěla, aby mě štípla, neboť jsem nevěděla, jestli spím a s ním, nebo je to skutečnost.
,, Tohle si oblečte a připravte koně,“ řekla postava a hodila nám na postel oblečení, poté se prostě vytratila stejně rychle, jako přišla. Ten hlas mi přišel povědomý. Prohrabala jsem se v oblečení, které tvořilo béžové triko, béžový svetr a rajtky té samé barvy. Co se tu k čertu děje? Zívla jsem a protáhla se ospale. To chtějí, abych spadla z koně ve stavu, kdy se mi chce spát nebo co?
,, Nebyl to náhodou Nath?“ zeptala se Jennifer a zamračila se. Vážně by mě zajímalo, o co jde. Rozsvítila jsem lampičku a zamručela do nepříjemného světla. Dívka pokrčila rameny s tím, že asi jo. Obě dvě jsme na sebe začaly soukat oblečení, jak nám bylo řečeno a každá přemítala, co se v dalších minutách bude dít.
,, Chci spáát,“ zaprotestovala jsem a vešla společně s Jennifer do stáje, kde to samozřejmě žilo. No, žilo. Některé studentky měly ve tvářích ještě ospalost. Polovina z nich by si raději zalehla do postele a spala. V jejich tvářích jsem zahlédla tak trochu i zmatení a nechápavost. Ještě jednou jsem se protáhla. Ani trochu mi to nepomohlo. ,, Ježiš, promiň,“ omluvila jsem se Blood, do které jsem skoro vrazila.
,, Chceš dát studenou sprchu?“ ušklíbla se. Zavrtěla jsem rychle hlavou. To by byla má smrt! Gentleman se v boxu rozhlížel co se děje. Čumák přitisknutý na mříže a zafrkal, když mě zahlédl. Chudák byl taky jistě zmatený.
,, Ahoj broučku,“ usmála jsem se, pohladila ho po čumáku a vešla k němu dovnitř, kde se o něj opřela navzdory tomu, že bych ho měla začít chystat jako ostatní studentky. Zavřela jsem oči a zívla jsem, přejíždějíc prsty po jeho hebké srsti. ,, Promiň, ale sama nevím, co se děje,“ řekla jsem mu. Rozešla jsem se do sedlovny, abych si tam vzala všechny potřebné věci. Prorvala jsem se mezi studentkami, až k mé skříňce, kam si přesunula i vozík a začala tam skládat věci. Čištění, helmu, chrániče, uzdečku a sedlo .. jenže tam něco chybělo. Podbřišník! Začala jsem horečně hledat ve skříňce. Ani jedno sedlo nemělo podbřišník. Já vím, že jsem si je nikam nedávala. ,, Taky nemáš podbřišáky?“ optala jsem se Jennifer.
,, Vypadá to, že musíte jet bez sedla,“ proběhla kolem Lisa, která si připravovala Tarota a spiklenecky se usmála. Tak mi to bylo už jasný. Jedeme bez sedla. Nevadilo mi to, spíše naopak. Vše jsem dovezla k hřebčákovi a začala ho jako první hřebelcovat, i když jsem ho spíše tak přejela. Vyhřebelcovaný už byl, takže stačilo se zbavit prachu a trochu ho promasírovat před jízdou. Nemám ponětí, co se tu děje, ani kam jedeme. Hnědák stál klidně, někdy si odfrkl a měl přivřené oči. Někdy sebou trhl, pokud proběhl někdo kolem nebo se rozhlédl kolem se zvědavostí. Jeho srst se jen leskla, dala jsem mu tedy chrániče na nohy, poté uzdečku a nasadila si helmu. Zkontrolovala jsem, jestli je všechno v pořádku a s otěžemi v rukou vedla hnědáka na nádvoří, kde byla tma a už tam bylo několik studentek a samozřejmě kluci. Connor a Nath každý na svém koni, Oliver na Érothovi a blonďatý mladík Golda. Hnědák zařehtal a zvedl hlavu do vzduchu, pohladila jsem ho po krku a poslouchala štěbětání studentek. Promnula jsem si oči a poslouchala je. Samotné se mi chtělo spát a moc mluvit se mi také nechtělo, tak jsem se, alespoň smála při vtipných průpovídkách ostatních.
Někdo ze starších nás vybídl do sedel s tím, že se máme uklidnit. Někteří koně byli absolutně v klidu, jiní byli dost vyjevení a dělali problémy. Gentleman na to, že se probudil a byl vytáhnut takhle v noci, měl docela energii. Vzrušovalo ho to a když se snažila nasednout, přešlapoval mi na místě netrpělivě. Ohlédla jsem se na Olivera, který bez problémů vyskočil na Érota, který byl z koní nejvyšší. Pohlédla jsem nahoru. Gentleman 180 cm a já ke všemu malá jako trpaslík, takže to tak moc elegantní asi nebude. Je jedno, jestli budu vypadat jako trubka, pokud dosáhnu svého cíle, je jedno jak. Určitě nejsem jediná, kdo bojuje s výškou. Vyhoupla jsem se na jeho hřbet způsobem, jakým jsem byla zvyklý a jak jsem se naučila na kurzu. Postrádalo to lehkost, ale splnilo to účel a navíc jsem Gentlemana nepokopala. Ohlédla jsem se kolem a mlaskla na hnědáka, aby vykročil vpřed. Zařadila jsem se za Melanii. Karamela už znal, takže to bylo jistější. Jediná trenérka má jasnější světlo. I nám zatrhly čelovky! A to jsem si myslela, že je využiji.
,, Klid,“ usmála jsem se. Až, když se Karamel před námi rozešel kupředu, stiskla jsem jemně holeně. Hnědák ihned pochopil, rozešel se krokem kupředu. Pochválila jsem ho a soustředila se na správný sed, abych hnědákovi na hřbetě nepřekážela a oběma se jelo pohodlně. Rovnováha je v břiše, tím jsem se řídila a směřovala břichem ke kohoutku s každým nádechem a výdechem. Přizpůsobila se Gentlemanovi pohybu. Kluci byli rozestavěný mezi námi. Ohlížím se kolem a snažím se zjistit, kam tahle noční vyjížďka vede. Následuji Karamela přede mnou i s hnědákem, který jde poklidně pode mnou a kdykoliv se něco šustně kolem, zpozorní. Nereaguji na to a dělám, že jsem nic neslyšela. Na kopci zahlédnu světlo a hned mi dojde, na jaké místo jedeme, spíše kam směřujeme. Za pomocí poloviční zádrže si zkrátím hnědákovi kroky, když se žene až moc dopředu. Nejdeme přímo do kopce, avšak objíždíme ho. I tak jsme byli na určeném místě v krátké době. ,, Asi nevíš co to je že?“ podrbala hnědáka vnitřní otěží a pohlédla dopředu k postavenému Florestehengi. Ke stavbě, kterou jsme stavěli svýma vlastníma rukama. Sue stála ve stejné kápi u stavby, usmívající se. Podívám se po studentkách, ti se tváří stejně překvapeně a zmateně jako já. Rozestavíme se do půl kruhu tak, aby každý mohl vidět na Sue, ta na nás pohlédne a když jsme všichni na stejném místě, začne vyprávět příběh.
,, Draci, krvelačná stvoření beroucí vše co jim přijde do cesty. Za nimi zbývala jen spálená země, na které pak soustředili nejvyšší hory zlata a drahokamů. Leželi na nich …“ každý poslouchal postarší ženy slova. Pár koní zafrkalo a i ten můj trubec si přešlápl a popošel dozadu, když ho očividně na místě stát nebavilo. Tiše jsem ho okřikla a vrátila si ho zpátky na místo. Pohodil hlavou nespokojeně a stál na místě po další dobu, co nám Sue dovyprávěla příběh o dracích, elfech a hraničářích. ,, Blíží se čas závěrečné bitvy a šance jsou vyrovnané. Vám, jako dosud bojem netknutým adeptům v tuto chvíli začíná výcvik. Jste připraveni ho podstoupit?“ dořekla Sue, podívala se každému do očí. Nastalo hrobové ticho, které rušilo jen pofrkávání koní. Každý přikývne, přitom se nejistě dívá po ostatních. Tohle léto bude vážně zajímavý! Těšila jsem se na něj. Hnědák přešlápl na místě a zafrkal.
Suin pohled se otočí ke Connorovi. ,, Jsi ochoten slavnostně přísahat?“ mladík ví nejspíše, co má dělat. Sesedne ze svého koně, poté se vydá k Sue k levé bráně. Všichni napjatě sledujeme. ,, Budeš náčelníkem elfů, a budiž ti přisouzeno jméno Doniol. Tvůj kůň se bude jmenovat Limai,“ přidělí Connorovi jméno a i jeho koňmi a taktéž pasuje Natha jako vůdce hraničářů. Takto postupně jmenuje Sue i ostatní studentky a rozděluje je na elfy a hraničáře.
,, Kdopak budeme my?“ naklonila jsem se k hřebcovi. Elf nebo hraničář? Upřímně bych byla raději, kdybych byla elf. Přišla na nás řada. Konečně. Gentleman byl už značně neklidný z toho postávání na místě. Sjela jsem z jeho hřbetu a rozešla se k Sue s úsměvem, očekávající, do jaké skupiny mě přiřadí.
,, Jsi ochoten slavnostně přísahat?“ zeptá se mě Sue, kdy přikývnu. Usměje se a pohlédne na hřebce, který chce sklonit hlavu k trávě, má ruka mu to nedovolí. Potřese hlavou a naštvaně si dupne. ,, od teď patříš mezi elfy. Tvé jméno bude Frea a od této chvíle tvůj kůň se bude nazývat Gwern,“ řekla mi slavnostně Sue a podala mi jakýsi předmět, který jsem ve svých rukou stiskla, poděkovala jsem a přidala jsem se ke skupince, kde byl Connor, Sebastian, Kitty, Izzy a poté se k nám přidala i Katniss s Melanií. Jediné, co mě mrzelo bylo, že Jennifer je ve druhé skupině. Každopádně to bude zajímavé. Ohlédla jsem se po skupince hraničářů a držela hnědáka, který pofrkával.
,, Klid chlapče,“ usmála jsem se. ,, Brzo bude po všem,“ mrkla jsem na něj, stála na místě a očekávala další rozkazy.
,, Tu čelenku budeme muset nosit všichni?“ díval se bezradně na předmět Connor.
,, Když nasbíráš všechny lístečky a dáš si ji šikovně, budeš vypadat jako Julius César,“ neubránil se poznámce Sebastian a uznání od Connora se mu zrovna nedostalo. Zasmála jsem se při představě toho, jak sedí Connor na koni s čelenkou na hlavě a tváří se jako Julius. Vybavila jsem si tak trochu Asterixe a Obelixe.
,, Příprava může začít!“ ozve se Suin hlas. Pohlédnu na našeho vůdce, který jistě musí vědět, o co přesně jde.
,, Tak pojďte,“ zavelel náš vůdce a vyhoupnul se do sedla svého koně. Tak udělali všichni.
,, No pohni sebou,“ snažila se mě postrčit Izzy. Nebyla jsem ještě na Gentlemanově hřbetě.
,, Snažím se,“ vyplázla jsem na ní jazyk. Gentleman nechtěl stát na místě, až jsem zvýšila hlas a povzdechla jsem se. Vyškrábala jsem se na jeho hřbet a zařadila se za valacha. Jít za Kitty by byl honě špatný nápad. Asie není s každým kamarád a navíc hnědák je ještě hřebec.
,, Doufám, že si všichni pamatujete jména,“ otočil se na Nás Connor. Frea a Gwern, to je pro mě lehce zapamatovatelný. Mé jméno i Gentlemanovo se mi moc líbilo. Opakovala jsem si je v hlavě pořád dokola a usmívala se. Connor nás vedl na mýtinu pod kopcem, kde jsme měli klid. Gentleman byl spokojený. Nestál na místě, takže všechno bylo dle něj v pořádku. Otočila jsem se na jeho hřbetě dozadu a usmála se na Katniss jedoucí za mnou. Na mýtině jsme zastavili své koně a můj Gwern musel zase trpět. Dával mi to jasně najevo. „Co je letos v létě za téma jste asi pochopili.“ Pohlédl na nás Connor. „Hraničáři, od kterých jsme se odpojili, jsou naši nepřátelé. Půjde tedy především o to, být lepší než oni. Podle toho budou vypadat i akce, které se na nás chystají, ale nic konkrétnějšího už nevím. Každopádně proti nim můžeme zbrojit i ve všedních dnech. Nějaká menší lotrovinka na adresu nějakýho hraničáře nám přijde vhod. Ovšem ne všechno zvládnete sami a jsou některé věci, na kterých se budeme muset být schopni domluvit – aniž by to oni tušili. Nejlepší proto bude domluvit si nějaké místo, kam si budeme moct ukládat vzkazy. Něco co není na očích, někdo neobjeví jen tak náhodou, zároveň ale pokud my se tam budeme častěji motat, nevzbudíme podezření.“osvětlil nám situaci Connor.
Zamrkala jsem, abych tohle všechno vůbec dokázala pobrat. Dělat si naschvály s hraničáři. Mám takový pocit, že já s Jennifer se v tom pokoji spíše přizabijeme a nebude to dobré. Nějak to dopadne, otázka bude jak moc špatně nebo dobře. Každopádně jsem rozuměla všemu a nemohla jsem se dočkat. Všichni jsme se na sebe podívali v očekávání toho, že jednu napadně místo, kam se budou dávat vzkazy. Jenže jsem měla v tuhle noční dobu vymetýno a nebyla jsem jediná. Nikdo nedokázal ve své hlavě vymyslet vhodné místo pro naše vzkazy. Problém by byl, kdyby je našla druhá strana. Connor to taky vzdal a netrápil nás. „Nevadí. Rozmyslete se a dáme si během zítřka nějak vědět. A teď jedeme. Už se nemůžu dočkat, až se dostanu do postele.“ Řekl nakonec Connor.
,, Rozumný nápad,“ zamumlala jsem a hlasitě jsem zívla. Čelenku jsem si dala na místo, kde mi nespadne, neboť jsem měla na hlavě teď helmu. ,, Jo jo už jedeme Gwerne,“ řekla jsem nedočkavému hnědákovi. Za Sebastianem a Connorem jsme se rozjeli směr stáj. Někdy jsme si zívla, avšak byla jsem ve střehu, kdyby se něco dělo a nebo chtěl hnědák pode mnou něco provést. Ohlédla jsem se za světlem. Téma těchto prázdnin bude skutečně pěkné. Je to asi mé první téma nebo ne? Minulé prázdniny bylo téma, jenže jsem do něj přišla docela pozdě, spíše v půlce prázdnin a tohle je mé první téma. Na nádvoří, kde nebyli ještě hraničáři, jsem seskočila z hnědáka. Gwern by byl klidně ještě venku a nejlépe by někde cválal. Zavedla jsem si hnědáka do jeho boxu. Chvíli jsem tam s ním zůstala a poté šla do pokoje, kde jsem sebou plácla do postele. Přišla dovnitř Jennifer, můj nepřítel.
,, I přes naše zařazení do týmů, koukáme večer na anime,“ upozornila jsem jí. Nechtěla jsem přijít o sledování anime s Jennifer. Byla to jediná osoba, jenž se mnou sdílela stejnou vášeň.
,, To si piš,“ mrkla Jennifer a usmála se zeširoka.
,, Tak dobrou noc,“ popřála jsem jí. Zalehla jsem a zavřela oči. Usnula jsem hned.