leana+collen: Přibližně po půl dvanácté jsme se s Clair odebraly ke spánku. Povídali jsme si o tom, jaké asi bude Léto na Florestě… Už jsem pomalu usínala, když mě z usínání vytrhly tiché kroky a šepot. Oči jsem teď měla otevřené, koukala na strop a snažila se zaposlouchat do zvuků, co se šířily z chodby. Šepot pak ustal, zato kroky se blížily víc k našemu pokoji. Ve chvíli, kdy jsem se posadila, ještě pořád s nohama pod dekou, se otevřely dveře a do pokoje vkročila postava v černém. „Cla-Clair!“ Vypískla jsem a už dávala nohy dolů z postele, myslící na to, že uteču do koupelny. Spolubydlící se začala pomalu probouzet, zatím co postava přišla blíž k našim postelím a každé z nás hodila na postel nějaké hadry. „Oblečte si to a připravte si koně!“ Řekla postava, jejíž hlas byl zastřen huhláním, ale i tak jsem poznala Natha. Poté ona postava odešla a já jsem skočila rozsvítit. Na posteli jsem již rozpoznala béžový tričko a hnědé rajtky-moje rajtky z honu na lišku. „Rozumíš tomu?“ Zeptala jsem se Clair a začala na sebe natahovat rajtky. „Vůbec… Ale když jsem otevřela oči a u mé postele stála ta postava a mně ještě nedocházelo, že je to Nath, tak jsem málem začala řvát jak na lesy.“ „Já taky…“ Přitakala jsem a nasadila si tričko. „Ty si dokonce začala…“ Zasmála se Clair a já jsem si skočila rozčesat vlasy a nasadit čočky. Poté jsem si vzala ještě ponožky a pérka a společně s Clair jsme se vydaly do stájí. Již tu bylo pár lidí. Zahlédla jsem Lisu, jak si chystá Tarota, Kitty u Asie a spoustu dalších. Clair se vydala k Pomněnce a já ke Callatoskovi. Grošáček nespal. Trošku roztěkaně se díval po stájích. Nechápal co se děje. „Callatosku…“ Oslovila jsem ho. Pohladila jsem ho po čumáku, a když mě vnímal a věděl, že tam jsem s ním, vydala jsem se do své skříňky. Vzala jsem čištění, chrániče a uzdečku. To jsem si tam odnesla a poté šla ještě pro sedlo. Jenže ať jsem hledala, jak jsem hledala, ani na jednom z mých tří sedel nebyl podbřišník. Vyšla jsem že sedlovny a došla k Jennifer, která právě čistila svou kobylku. „Jennifer, máš podbřišník?“ Zeptala jsem se jí. „Ne, nenašla jsem ani jeden…“ Odpověděla mi a v tu chvíli přišla Lisa. „Asi budeme muset jet bez sedel.“ Řekla a poté se lišácky usmála. Došla jsem tedy ke Callovi a začala ho hřebelcovat. Grošáček byl ještě trochu rozespalý ale postupně se začal probouzet. Hřbílkem jsem mu srst naježila, poté uhladila měkkým kartáčem. Poté jsem vzala rejžák a očistila jsem mu nohy. Když jsem ho vyhřebelcovala, vyčistila jsem mu kopyta a poté nasadila uzdečku. Moc se mu nechtělo otevřít tlamu, určitě si říkal „Sakra je noc a v noci se nikam nejezdí!“ ale nakonec spolupracoval a já mu mohla uzdečku pozapínat. Poté jsem mu nasadila chrániče na všechny 4 nohy a v rychlosti mu z ocasu ještě vybrala slámu. Poté jsem spolu s Jennifer vyrazila před stáje. Sešli jsme se všichni na nádvoří, kde jsme na koně vylezli. Grošáček frkal a otáčel se po ostatních koních. „Stůj Calle. Teď musíš stát…“ Řekla jsem mu a položila ruce na kohoutek. Udělala jsem několik rychlých kroků a v tu chvíli kdy má druhá noha přelétávala valacha záď, se šiml rozešel kamsi. Nestihla jsem dosednout a nějakým pro mě nepochopitelným způsobem jsem dopadla na kolena. Ve chvíli kdy jsem padala, přispěchal někdo k valáškovi a včas ho chytil. Když jsem se zvedla, uviděla jsem u Callovi hlavy Natha. Měl již stejné oblečení jako my ostatní (tedy, samozdřejmně ne v dámském střihu ) „Seš v pohodě Mell? A ty stůj ty rošťáku…“ Zvedla jsem se a oprášila si ruce a kolena. „Jo v pohodě, díky…“ Usmála jsem se a došla k Nathovi. „Nechceš ho podržet? Myslím, že zrovna teď se mu moc stát nechce.“ Zkonstatoval Nathaniel valáškovo chování. „Jo to budeš hodnej…“ Řekla jsem a poté jsem mohla v klidu vylézt na Callatosův hřbet. Když jsem uchopila otěže, Nath poplácala Call po pleci a sám se poté velice rychle vyhoupl na hřbet svému hřebci First Attempt. Všichni už se řadili do zástupu. A vzhledem k tomu, že Nathaniel byl rychlejší a do zástupu se dostal dříve, jela jsem s Callatosem až za nimi. Měl v ruce svítilnu, stejně jako Oliver, Connor a Sebastian. Jediná Lisa, která jela vepředu měla relativně velké světlo. Já jsem byla někde uprostřed. Z grošáčka byl cítit neklid. Ač to byl statečný kůň, tohle se mu moc nezamlouvalo. Trochu jsem si pohrála s otěžemi, aby si odžvýknul a zároveň ho holeněmi pobídla k lepšímu kroku, aby šel hezky odzadu. „Jen klid Tosku…“ Promluvila jsem na grošovaného a prsty mu přejela po krku. Callatos se trošku uvolnil, mým klidným hlasem jsem na něj mluvila a zároveň dávala pozor na rozestupy a na cestu. Blížili jsme se ke kopci, kde se stavěl Florestahenge. Já jsem na jeho stavu bohužel nebyla na Florestě. Vzali jsme to oklikou, kde bylo menší stoupání. Přeci jen byli mezi námy nováčci. Já jsem se lehce zvedla a předklonila, abych valáškovi ulehčila stoupání. Po chvíli jsem u Florestahenge zahlédla dva ohně a podivnou výzdobu. V prostřední bráně stála Sue. Jakmile jsme tam dorazili, zastavili jsme koně. „Stůj myší…“ Řekla jsem valáškovi a zastavila ho mezi dvěma koňmi. Nevím mezi kým jsme to stáli, měla jsem dost práce s tím, abych si prohlédla výzdobu a poté ještě zabavit chvilku valáška, který chtěl jít, podívat se na výzdobu . Když jsme byli všichni rozestavěni v řadě vedle sebe, Sue začala odříkávat podivný příběh o dracích, hraničárech a elfech. „Jste připraveni ho nastoupit?“ Pronese nakonec. Chvíli je ticho. Vypadá to, jakoby Sue čekala na náš souhlas. Rozpačitě jsme se jeden po druhém podívali a nakonec kývli. Hned nato se Sue podívala na Connora: „Jsi ochoten slavnostně přísahat?“ Connor kývnul, vyjel se svým koněm z řady, aby mohl seskočit a poté došel k Sue. „Budeš náčelníkem elfů, a budiž ti přisouzeno jméno Doniol. Tvůj kůň se pak bude jmenovat Limai.“ Dostal podivnou kovovou věc, kterou jsem z dálky moc nerozpoznala. Poté, se podívala na místo, kde jsme stáli Já a Callatos. Dívala se však o trochu doprava. Až doteď jsem se nedívala, kdo stojí vedle nás. „Jsi ochoten slavnostně přísahat?“ Zeptala se Sue Nathaniel. Ten kývl a stejně jako Connor vyjel z řady, seskočil a došel k Sue. „Budeš náčelníkem hraničářů, a budiž ti přisouzeno jméno Feinach. Tvůj kůň se pak bude jmenovat Pre Eirin.“ Poté mu Sue dala jakýsi řetízek a Nath šel i se svým koněm k pravé bráně. Poté ještě zařadila Sebastiana spolu s Goldem k elfům a Olivera s Érotkem k hraničářům. Byla jsem moc ráda, že se Érosovi někdo věnuje. Někdo, kdo mu může poskytnout možnosti skákat vyšší překážky, které Éros přímo miloval. Poté byla Kitty zařazena k elfům a Bloodye k hraničářům. Následně šla Izzy s Meteorem k elfům. Najednou se Sue podívala na mě. „Jsi ochotna slavnostně přísahat?“ Zeptala se a já kývla. Seskočila jsem z valáška a došla k Sue. „Od teď patříš mezi hraničáře. Budiž ti přisouzeno jméno Leana. Tvůj kůň se odedneška jmenuje Collen.“ Vtiskla mi do ruky řetízek s mečem a já jsem prošla pravou bránou a připojila jsem se k Nathovi, Oliverovi a Blood. Postupně k nám ještě přibily Clair, Jennifer, Thea a Marigold. Vtiskla jsem grošáčkovi otěže prvnímu na koho jsem narazila, což byl Oliver a rychle si zapla řetízek. „Díky…“ Poděkovala jsem mu a převzala si od něj svého Collena nazpět. „Příprava může začít!“ Zvolala najednou Sue. Poté Nate zavelel. „Na hřbety a za mnou!“ Nyní byl již valášek mezi spousty koní a neměl potřebu někam jít, takže jsem se hned dostala na hřbet. Pobrala jsem si otěže a pobídla svého Collea za ostaními. Dovedl nás k lesu, který obklopoval z jedné strany kopec, a když uznal, že jsme dost daleko od elfů, zastavil. Všichni jsme se kolem něj shlukli tak, abychom ho slyšeli a poté začal. „Takže. Jakožto hraničáři máme elfy za nepřátele, což asi chápete. Naším úkolem je tedy dosáhnout lepšího výsledného skóre než oni. Body budeme dostávat za všechny akce, které budou rozdělené na týmy, nemám tušení, o jaké akce půjde, takže se nemůžeme připravit dopředu, oni ale taky ne. Jinak ale body můžeme dostat i za nějaké menší naschvály, co elfům provedeme. Ovšem pamatujte si, že ode dneška jsme tým. Nejedete za sebe, jedete za hraničáře, takže je sto, abychom se o všem navzájem informovali. Navíc když se do nějaké akcičky zapojí víc lidí bude to jen lepší. Proto bychom si měli vytvořit nějakou schránku, do níž budeme schovávat vzkazy. Napadá vás něco?“ Všechny nás přejel pohledem a po chvilce padlo pár celkem dobrých návrhů. „Zítra si dáme kolem deváté večer sraz na Zelené louce a definitivně to rozseknem, kam budeme vzkazy ukládat. Souhlasíte?“ Navrhl Oliver-teda vlastně Rygion. „Dobrej nápad.“ Souhlasil Feinach a všichni také souhlasně přikývli. Vypadá to, že tohle léto bude hodně zajmaví…
Oba kluci nás dovedli zpět na Florestu. I když lucerničky svítili jen málo, stejně jsme v pohodě dojeli a na nádvoří seskočili z koní. Elfové už byli pryč, posledních pár z nich právě zacházelo na kolej. Seskočila jsem a zavedla grošáčka do stájí. Sundala jsem mu uzdečku a chrániče a poté jsem vzala masážní hřbílko a promasírovala ho jím. Moc se mu to líbilo a tak se hodil po tom dobrodružství do klidu. Poté jsem skočila uzdečku uklidit, ještě jednou jsem se stavila za valáškem v boxe, ujistila se, že je správně zavřený a poté jsem šla společně s Clair a Jennifer na kolej. V našem pokoji jsme se s Clair převlékly a následně unavené jsme prakticky hned usnuly.