siriel + prea: Bylo něco kolem půl dvanácté, když jsem se konečně odebrala ke spánku. Ještě před chvilkou jsem s Mellysou probírala letošní léto tady na Florestě. Najednou jsem si uvědomila, že už to jsou dva roky, co jsem na Florestě a právě je přede mnou třetí léto tady. Bylo to tak zvláštní. Neměla jsem tušení, jestli Mellysa spí, ale ani jsem to neměla v plánu zjišťovat. Nechtěla jsem ji rušit. Celou dobu, když jsem přemýšlela, jsem měla zavřené oči a usínala jsem opravdu pomalu. Najednou jsem z dálky zaslechla zvuk otevírajících se dveří. V tu chvíli mi nedošlo, že to byly právě ty naše. “Cla - Clair!” Vykřikla znenadání Mellysa. Pomalu jsem proto oči otevřela. Nade mnou stála zahalená postava. Chtělo se mi ječet, ale nemohla jsem, nedokázala jsem to. “Oblečte si to a připravte si koně!” Řekl ten někdo a já teprve teď podle hlasu poznala, že se jedná o Nathaniela. Úlevně jsem si oddechla. Takhle mě děsit. Na mou postel dopadl balíček oblečení. Nathan odešel z místnosti a moje spolubydlící rozsvítila světlo. “Rozumíš tomu?” Zeptala se mě kamarádka. “Vůbec...Ale když jsem otevřela oči a u mé postele stála ta postava a mně ještě nedocházelo, že je to Nath, tak jsem málem začala řvát jak na lesy.” Pousmála jsem se. “Já taky.” Řekla Mell, když si nasadila triko. “Ty jsi dokonce začala.” Zasmála jsem se a rozbalila jsem balíček s oblečením. Oblékla jsem si béžové triko. Navlékla jsem na sebe i svetr a své rajtky. Pročísla jsem si vlasy a nazula si pérka.
Ve stáji už pár studentek bylo. “Zatím Mell.” Mávla jsem na kamarádku, která se vydala za Callem a sama jsem došla k Pomněnce. “Ahoj Pom.” Hnědka odtrhla pohled od ostatních, kteří pobíhali po stáji a věnovala mi ho. Pohladila jsem ji a zamířila jsem do sedlovny. Zastavila jsem se až u své velké skříně, ze které jsem vytáhla čištění a vrátila se za kobčou. Jelikož ji téměř každý večer čistím, když ji dovedu z výběhu, nebyla ani od bláta. Ale nedalo se říci, že by byla zrovna čistá. Proto jsem se okamžitě pustila do práce. Hnědka zvědavě sledovala počínání ostatních, aby co nejdříve zjistila, co se děje. Jakmile jsem jí dočistila srst, rychle jsem jí hřebenem projela hřívu i ocas a vytáhla jsem kopytní háček. Tím jsem jí vybrala všechny nečistoty z kopyt a čištění jsem odložila. “Počkej tu, za chvilku budu zpátky.” Pošeptala jsem jí a vrátila jsem se do sedlovny. Vytáhla jsem chrániče, uzdečku a popadla jsem sedlo. Najednou jsem si však všimla, že chybí podbřišník. Rozhlédla jsem se. Ani ostatní, co v sedlovně zrovna byli, podbřišáky neměli. Najednou se ze stínu objevila Lisa, která nás již očividně nějakou dobu poslouchala a pozorovala. “Vypadá to, že musíte jet bez sedla.” Pokrčila Lisa rameny. Z toho důvodu jsem vrátila sedlo zpátky na místo a vytáhla si helmu. Hnědka si ochotně vzala udidlo, já jí zbytek uzdečky přetáhla přes hlavu a pozapínala. Nasadila jsem jí botičky a chrániče a nakoukla jsem vedle do boxu, kde si Sebastian chystal Golda. Byli skoro připravení. Rychle jsem si nasadila helmu a vyšla jsem s Pomněnkou z boxu. Na nádvoří jsme naštěstí nedorazily poslední, naopak jsme tu byly mezi prvními. O kus dál jsem zahlédla Mell a Jenny, a tak jsem k nim hned zamířila.
Jakmile hnědka stála, odrazila jsem se a pravou nohu jsem přehodila přes hřbet. Pomalu jsem dosedla. “Ufff.” Oddechla jsem si a kobylku jsem pochvalně pohladila. Ještě nedávno bych to zvládla bez jakékoliv námahy, ale poslední dobou jsem na Florestě spíš nebyla než byla. Podstatné však bylo, že jsem se na její hřbet dostala bez cizí pomoci. Všimla jsem si, že má Mellysa menší problémy, ale než jsem ji stačila nabídnout pomoc, objevil se Nathaniel. Já jsem se mezi tím zařadila za Sebastiana do zástupu. Pomalu jsme vyráželi. Usilovně jsem přemýšlela o tom, kam asi jedeme a co se vlastně bude dít. Kvůli bezpečnosti jsem ani nezapomínala dodržovat rozestupy. Najednou jsem na kopci spatřila plápolající světlo, oheň. A mně konečně došlo, kam pravděpodobně jedeme, k louce, na které jsme stavěli Florestahenge. I ostatní si toho všimli. Pomalu jsme začali stoupat. Trošku jsem se předklonila, abych stoupání hnědce alespoň minimálně usnadnila. Po chvilce jsem konečně spatřila dva ohně a Sue, která stála v prostředním oblouku Florestahenge. Všichni jsme se zastavili v dostatečné vzdálenosti od ohňů, aby se koně nevyděsili. Někteří už tak byli dost nervózní.
“Draci, krvelačná stvoření beroucí vše co jim přijde do cesty. Za nimi zbývala jen spálená země na které pak soustředili největší hory zlata a drahokamů. Leželi na nich pak dlouhé věky, až snad někteří i zkameněli. A tak z nich v paměti lidí a elfů nic nezbylo... Co by to ale bylo za lidi, kdyby zapomněli na to velké bohatství. Z generace na generaci se předávali pověsti o hroudách zlata a hromadách drahokamů, divoká stvoření z nich postupem času vymizela. Přibývalo tak mladých silných mládenců kteří odcházeli do temných lesů Elfí říše, aby se dostali až dál, mnohem dál na jih, najít to obrovské jmění. Nikdo se nikdy nevrátil. Jen na hranicích se občas objevily mrtvoly těch, kteří zahynuli už v lesech Elfí země.Ostatní to brali pouze jako důkaz o úžasném životě na jihu a odcházelo stále více dobrodruhů. S každým člověkem byli draci buzeni z jejich spánku a byli stále nevrlejší a nevrlejší. Až jednou jeden člověk sebral vzácný drahokam. A tak draci vzlétli a znovu pálili vše, co jim přišlo do cesty. Znovu umírali tisíce. Elfové pobrali co mohli, nechávali za sebou co jim bylo milé a jen utíkali. Mnoho z nich nepřežilo. Draci zničili hlavní elfská města a pak se usadili v jejich ruinách. Tisíce elfů se stáhly ke hranicím s lidským královstvím a začali z nedostatku rabovat okolní vesnice. Král říše povolal všechny hraničáře aby se spojili a ochránili království před elfy. Tichá válka probíhala léta a dávno už to nebylo o dracích ale prostě o tom, kdo vyhraje. Moudří elfové kteří by na draky pamatovali zemřeli v bitvách a nové generace elfů byly vůči lidem a hraničářům čím dál nevraživější. Ně jinak tomu bylo u mladých hraničářů. Elfové jsou však již na pokraji sil a hlad je větší než kdy dřív. zem lidí navíc zmítají nepokoje protože každý ochránce - hraničář - je poslán na hranice bojovat s elfy. Blíží se čas závěrečné bitvy a šance jsou vyrovnané. Vám, jako dosud netknutým adeptům v tuto chvíli začíná výcvik. Jste připraveni ho nastoupit?”
Sue se odmlčela jen na chvilku. “Jsi ochoten slavnostně přísahat?” Promluvila znovu po pár sekundách směrem k Connorovi. On sesedl ze svého koně a prošel levou bránou. “Budeš náčelníkem elfů, a budiž ti přisouzeno jméno Doniol. Tvůj kůň se bude jmenovat Limai.” Předala mu něco stříbrného a poté pohlédla na Natha. “Jsi ochoten slavnostně přísahat?” Zeptala se ho následovně tetička. Nath přikývl, seskočil a i se svým koněm prošel pravou bránou. “Budeš náčelníkem hraničářů, a budiž ti přisouzeno jméno Feinach. Tvůj kůň se pak bude jmenovat Pre Eirin.” Sue mu podala nějaký řetízek a pokračovala. Sebastian byl zařazen k elfům, stejně jako Kitty, Izzy a Cassie. K hraničářům se naopak přidal Oliver, Blood a Mellysa. Poté se tetička podívala na mě. “Jsi ochotna slavnostně přísahat?” Přikývla jsem a seskočila jsem z Pomněnky, se kterou jsem se vydala k pravé bráně. “Od teď patříš mezi hraničáře, a budiž ti přisouzeno jméno Siriel. Tvůj kůň se bude jmenovat Prea.” Podala mi řetízek s přívěskem a já se odebrala k ostatním hraničářům. Usmála jsem se na Mellysu. Ještě se k nám přidala Thelokin, Jennifer a Marigold. K elfům přibyla Katnis a Melanie. Obratně jsem si zapnula řetízek a obrátila se k Pomněnce.
“Příprava může začít!” Zvolala tetička Sue a Nathan okamžitě zareagoval. “Na hřbety a za mnou!” Zavelel a tak se všichni postupně dostali nahoru a mohlo se vyrazit. S Nathanem jsme odjeli o kus dál k lesu. “Takže. Jakožto hraničáři máme elfy za nepřátele, což asi chápete. Naším úkolem je tedy dosáhnout lepšího výsledného skóre než oni. Body budeme dostávat za všechny akce, které budou rozdělené na týmy, nemám tušení, o jaké akce půjde, takže se nemůžeme připravit dopředu, oni ale taky ne. Jinak ale body můžeme dostat i za nějaké menší naschvály, co elfům provedeme. Ovšem pamatujte si, že ode dneška jsme tým. Nejedete za sebe, jedete za hraničáře, takže je sto, abychom se o všem navzájem informovali. Navíc když se do nějaké akcičky zapojí víc lidí bude to jen lepší. Proto bychom si měli vytvořit nějakou schránku, do níž budeme schovávat vzkazy. Napadá vás něco?” Chvilku jsme debatovali, kde by to bylo nejlepší. “Zítra si dáme kolem deváté večer sraz na Zelené louce a definitivně to rozseknem, kam budeme vzkazy ukládat. Souhlasíte?” Napadlo Rygiona. “Dobrej nápad.” Souhlasil Feinach stejně jako my ostatní.
Společně jsem se vydali zpátky na Florestu. Cestu nám osvětlovaly jen dvě malé lucerny, ale na nádvoří jsme se všichni dostali bez problémů. Pomněnku jsem zavedla do boxu, kde jsem jí sundala uzdečku, chrániče i botičky a vzala jsem hřbílko, kterým jsem ji trochu přečísla a následovně jsem jí vybrala špínu z kopyt kopytním háčkem. Všechny věci jsem odnesla do sedlovny a vrátila se za Pom. “Jdeš Clair?” Objevila se znenadání Mellysa s Jennifer. “Jasně.” Přikývla jsem s úsměvem, ještě jednou jsem kobču pohladila a společně s Mell a Jenny jsem vyrazila na kolej. V pokoji jsem se jen převlékla a unaveně jsem padla do postele. Ani jsem to s Mell nestihla probrat.