deire + syfien: Bylo něco málo po desáté večer a já už byla zahrabaná pod tlustou vrstvou dek a peřin. Dnes večer mi byla zima, ačkoli venku taková zima nebyla. Vypůjčila jsem si před večerkou od Sue ještě jednu tlustou peřinu a vzala vlastní deku. Byla jsem zabalená do deky jako mumie a dvě peřiny jsem měla až u brady. Měla jsem mikinu a tlusté ponožky. Ale pořád mi nebylo zrovna teplo. Všechny pokoje postupně utichly a i Jennifer s Cassie se odebraly ke spánku. Jen já jsem pořád tupě koukala na strop našeho pokoje. Ani jsem si neměla s kým povídat, když byla Aurora pryč. Všude okolo už bylo ticho, které bylo až děsivé. Asi po hodině koukání před sebe jsem se konečně zahřála natolik, že jsem mohla jednu peřinu sundat. Bylo mi už krásně teplo a už jsem konečně začínala usínat. Dala jsem si ruku pod hlavu, ale z usínání mě vytrhly divné zvuky. Nejdřív jsem se lekla, ale potom jsem se uklidnila, když přestaly. Slyšela jsem totiž divné zvuky a nějaký šepot, ale nedokázala jsem rozeznat kdo to je nebo co to je. S klidem na duši jsem konečně usnula.
Ze spánku mě vyrušil znovu nějaký zvuk, tentokrát u mých dveří. Cvaknul zámek a v mém pokoji se objevila vysoká postava v černém hábitu. V ruce držela nějaké hadry. Lekla jsem se tak, že jsem zaječela a přitáhla si peřinu blíž k sobě. V chodby šlo do pokoje pouze mizerné mihotavé světlo a osoba co tu stála se ani nehla. Poté mi hodila na postel ty hadry. Zjistila jsem, že to je triko, svetr a rajtky - vše v béžovo-hnědé barvě. Postava se konečně pohnula. „Oblečte si tohle a připravte si koně." řekla postava a otočila se směrem ke dveřím. Zavřela za sebou a já nehnutě seděla na posteli. Nejdřív jsem si musela srovnat myšlenky, až potom jsem si šla rozsvítit a převléknout se do oblečení, co jsem dostala. Dala jsem si blonďaté vlasy do culíku a vzala si pérka přes chlupaté ponožky. Rajtky mi byly kratší, tak jsem si vzala ještě chapsy, aby mi netáhlo na kotníky. Do ruky jsem si vzala helmu a vyšla nenápadně z pokoje. Ze všech stran jsem slyšela hlasy. Zavřela jsem za sebou dveře a nenápadně jsem se proplížila do stájí za Seranem. Nějaké studentky už byly ve stájích a připravovaly si své koně na tohle noční dobrodružství. O pár boxů dál byla rozespalá Kitty, která si připravovala Asii. Vedle ní Lisa s Tarotem. Naproti u boxu 5 byla Bloodye. Ostatní studentky, co mají poblíž Serana koně, tu ještě nebyly. Vešla jsem do boxu. Serano vypadal, že ještě spí, ale musela jsem ho probudit. Vlídně jsem k němu promluvila. Rozespale se na mě otočila já ho pohladila na krku. „Promiň, ale taky nevim, co se tu teď děje, ale musíš teď spolupracovat." řekla jsem a Serano se otočil. No, koně jsem probudila. Donesla jsem si čištění a začala se srstí. Pak i s kopyty a na závěr jsem mu ještě rychle rozčísla hřívu a ohon. Odnesla jsem si čištění a šla si pro sedlo, uzdečku a bandáže. Vzala jsem si přeš rameno uzdečku, do levé ruky elastické bandáže a na pravou ruku jsem si vzala selo. Všechno jsem si to vzala k boxu a sedlo s dečkou a podložkou jsem si dala na dveře boxu. Uzdečku jsem měla na rameni a bandáže jsem si položila na zem. Chtěla jsem jít Serana nasedlat, ale nejspíš jsem si zapomněla podbřišník v sedlovně. Vrátila jsem se pro něj tedy do sedlovny, ale ačkoli jsem prolezla snad všechno, podbřišník nikde. Vrátila jsem se tedy k boxu a koukla směrem ke Kitty. Ta právě Asii čistila. „Kitt? Promiň, že ruším, ale máš podbřišník? Já ho nikde nemám." postěžovala jsem si, a než Kitty stihla odpovědět, do našeho rozhovoru se připojila Lisa. „Vypadá to, že musíme jet bez sedla." Lisa pokrčila rameny a zároveň se tajemně pousmála. "Ale Liso, já na něm ještě nejela bez - " „To zvládneš, Thelokin. Já tě na něj vyhodím, nebo si nasedneš z rampy a uvidíš, že to půjde." skočila mi Lisa do řeči a mrkla na mě. Přejel mi mráz po zádech. „Dobrý, my to dáme, že?" Serano hrábnul levou přední a já ho poplácala znovu po krku.
Nandala jsem mu uzdečku a následně i bandáže. Vyvedla jsem si ho před box a box zavřela. Líně jsme vyšli před stáj a tam čekali na ostatní. Někteří už také stáli před stájí. Rozeznala jsem obličej Nathaniela a Connora. Za chvíli vyšla i Lisa s Tarotem. Poprosila Sebastiana, aby jí Tarota podržel a šla za mnou. „Tak pojď, vyhodím tě. Přehoď si otěže, pak levou nohu pokrčíš, já ti jí přidržím a vyskočíš mu na hřbet, ano?" řekla a já udělala, co mi řekla. Lisa mi chytla pokrčenou nohu a odrazila se. Dělalo mi menší problém pravou nohu mu přehodit přes záď, ale nakonec se mi to povedlo tak, abych mu neublížila. "Díky Lis." Lisa se usmála a šla si zpátky pro Tarota. Vzala jsem otěže a snažila si zvyknout na hřbet Serana. na to, že nejsem v sedle, které by mi mohlo pomoct udržet nějakým způsobem sed. Musela jsem se srovnat bez toho, aby mě rozsochy alespoň nějakým způsobem nasměrovaly, kde bych měla sedět. Najednou jsem si připadala, že na tom zvířeti neumim ani sedět. Za chvíli se ze stájí vyhrnuly i zbylé studentky. Bez jakéhokoli slova nás Connor, Sebastian, Nathaniel, Oliver a Sue seřadili do zástupu. Vedla nás Lise, která jako jediná měla malou lucerničku. Nikdo jsme nevěděl, kam se jede nebo ne. Všichni jsme se dali postupně do kroku za Lisou v pořadí, jaké nám určili. Měla jsem co dělat, abych ze Serana nesjela rovnou pod kopyta koně někoho jiného. „Nedrž se ho křečovitě, nech nohy viset, jen měj kolene přitisknuté." ozvalo se za mnou. Opatrně jsem se otočila. „Díky." hlesla jsem a narovnala jsem se. Jeli jsme jen chvilku do mírného kopce. Na vrcholu kopce se nacházela nějaká stavba, kterou jsem ve tmě nerozeznala. Ale plápolal tam oheň. Po chvíli, kdy jsme se ke stavbě přiblížili víc, jsme poznala, že to je náš Florestahenge. Co tady sakra takhle pozdě děláme? Já chci spát!
Přijeli jsme blíž a uviděli, že uprostřed stojí Sue ve stejné kápi, jako měli chlapci, když nás budili. Všichni jsme se nějak postupně rozestavili kolem Sue. Já stála přímo proti ní. Všichni čekali, co se bude dít. Chvíli Sue nic neříkala, ale po chvíli se dala do řeči.

„Draci, krvelačná stvoření beroucí vše co jim přijde do cesty. Za nimi zbývala jen spálená země na které pak soustředili největší hory zlata a drahokamů. Leželi na nich pak dlouhé věky, až snad někteří i zkameněli. A tak z nich v paměti lidí a elfů nic nezbylo... Co by to ale bylo za lidi, kdyby zapomněli na to velké bohatství. Z generace na generaci se předávali pověsti o hroudách zlata a hromadách drahokamů, divoká stvoření z nich postupem času vymizela. Přibývalo tak mladých silných mládenců kteří odcházeli do temných lesů Elfí říše, aby se dostali až dál, mnohem dál na jih, najít to obrovské jmění. Nikdo se nikdy nevrátil. Jen na hranicích se občas objevily mrtvoly těch, kteří zahynuli už v lesech Elfí země.Ostatní to brali pouze jako důkaz o úžasném životě na jihu a odcházelo stále více dobrodruhů. S každým člověkem byli draci buzeni z jejich spánku a byli stále nevrlejší a nevrlejší. Až jednou jeden člověk sebral vzácný drahokam. A tak draci vzlétli a znovu pálili vše, co jim přišlo do cesty. Znovu umírali tisíce. Elfové pobrali co mohli, nechávali za sebou co jim bylo milé a jen utíkali. Mnoho z nich nepřežilo. Draci zničili hlavní elfská města a pak se usadili v jejich ruinách. Tisíce elfů se stáhly ke hranicím s lidským královstvím a začali z nedostatku rabovat okolní vesnice. Král říše povolal všechny hraničáře aby se spojili a ochránili království před elfy. Tichá válka probíhala léta a dávno už to nebylo o dracích ale prostě o tom, kdo vyhraje. Moudří elfové kteří by na draky pamatovali zemřeli v bitvách a nové generace elfů byly vůči lidem a hraničářům čím dál nevraživější. Ně jinak tomu bylo u mladých hraničářů. Elfové jsou však již na pokraji sil a hlad je větší než kdy dřív. zem lidí navíc zmítají nepokoje protože každý ochránce - hraničář - je poslán na hranice bojovat s elfy. Blíží se čas závěrečné bitvy a šance jsou vyrovnané. Vám, jako dosud netknutým adeptům v tuto chvíli začíná výcvik. Jste připraveni ho nastoupit?"

Krajinou se najednou rozprostřelo ticho. Všem asi hlavou vrtalo, co má tohle všechno znamenat.
„Jsi ochoten slavnostně přísahat?" otočí se Sue na Connora, který následně pokývne hlavou. Sesedl z koně a po svých prochází levou z bran. „Budeš náčelníkem elfů, a budiš ti přisouzeno jméno Doniol. Tvůj kůň se bude jmenovat Limai." Stejným způsobem poté Sue jmenuje Nathaniela vůdcem hraničářů a všechny studentky rozdělí na elfy a hraničáře.
Já byla poslána za Nathanielem jako nová hraničářka spolu s Oliverem, Bloodye, Mellysou,Clair, Jennifer a Marigold. „Příprava může začít!" zvolala Sue a Nathaniel celou naši skupinku nových hraničářů odvedl stranou. Postupně nám Nathaniel s Oliverem začali vysvětlovat, o co tady jde. Letošní léto se ponese ve znamení fantasy.„Musíte pracovat jako tým." dodal Nathaniel po delší odmlce. Oliver jenom přikývl. Všichni jsme se na sebe podívali. Poté nám vedoucí hraničářů Nathaniela rozdělil jména. Já jsem nyní Deiren a Serano je Syfien. Poté jsme si měli zvolit místo, kde si budeme schovávat tajné zprávy, které nesmějí dostat Elfové. Oliver podotkl, aby se neprozradilo místo, budeme tomu říkat zatím Tajná schránka. (nic lepšího mě nenapadlo ) Nakonec jsme něco vybrali (nevim, jestli to tu mám psát) a vrátili se k Florestahengi a ostatním. Elfové tu už byli a Lisa nás beze slov vedla zpět na Florestu. Sue zde zůstala, aby uhasila oheň a pak nás dohnala.
Když jsme přijeli na dvůr Floresty, všichni si oddychli a šli uklidit koně. Sjela jsem z valáška a odvedla ho unaveného do boxu. Odstrojila jsem ho a vše uklidila do sedlovny. Vyškrábla jsem mu špínu z kopyt a dala mu dobrou noc. Odvlekla jsem se do pokoje a převlékla se do pyžama. „Oblečení zítra vrátim, teď chci spát." Zavrtala jsem se do peřin a deky a usínala s tím, jak mi je zase taková zima.