frea + gwern:

Anime nás pohltilo natolik, že jsme neměli představu o tom kolik je hodin, dokud jsme se nepodívali na hodinky a nezjistili, že bychom si možná měli jít už lehnout. Zalehla jsem do postele a zívla jsem.
,, Ten díl anime skončil zrovna v tu nejnapínavější chvíli,“ zívla Jennifer na vedlejší posteli.
,, To vždy,“ odpověděla jsem jí s úsměvem.
,, Kouknem se na ještě jeden díl?“ ozvala se Jennifer, která se nemohla dočkat nejspíše dalšího pokračování, ale já bych ráda ráno vstala.
,, Jsi blázen? Co takhle spát?“ uchechtla jsem se a zavrtala se pod peřinu, kdy neochotně souhlasila a též se uložila ke spánku. Zhasla světla a pokoj se ponořil do tmy. Usnula jsem hned. Mohla uběhnout tak půl hodina, ani ne, když jsem zaslechla něco na chodbě. V hlavě mi proběhli všechny možné scénáře, co by to mohlo být. Zloději? Duchové? Byla jsem jedna z těch, která věří, že v tomhle světě je něco, o čem lidi neví a nemohou vidět. ,, Jennifer? Slyšelas to taky?“ houkla jsem jen na dívku, zdali se mi to nezdá. Jenn se přetočila nejspíše na bok a potvrdila mi to. Trochu jsem se otřásla a s pohledem zabodnutým na dveře očekávala, co vpadne do našeho pokoje. Nezabránila jsem škubnutí, když se otevřeli dveře, a dovnitř vešla postava v černé kápi. Zamrkala jsem, kdyby Jenn byla poblíž, asi bych chtěla, aby mě štípla, neboť jsem nevěděla, jestli spím a s ním, nebo je to skutečnost.
,, Tohle si oblečte a připravte koně,“ řekla postava a hodila nám na postel oblečení, poté se prostě vytratila stejně rychle, jako přišla. Ten hlas mi přišel povědomý. Prohrabala jsem se v oblečení, které tvořilo béžové triko, béžový svetr a rajtky té samé barvy. Co se tu k čertu děje? Zívla jsem a protáhla se ospale. To chtějí, abych spadla z koně ve stavu, kdy se mi chce spát nebo co?
,, Nebyl to náhodou Nath?“ zeptala se Jennifer a zamračila se. Vážně by mě zajímalo, o co jde. Rozsvítila jsem lampičku a zamručela do nepříjemného světla. Dívka pokrčila rameny s tím, že asi jo. Obě dvě jsme na sebe začaly soukat oblečení, jak nám bylo řečeno a každá přemítala, co se v dalších minutách bude dít.
,, Chci spáát,“ zaprotestovala jsem a vešla společně s Jennifer do stáje, kde to samozřejmě žilo. No, žilo. Některé studentky měly ve tvářích ještě ospalost. Polovina z nich by si raději zalehla do postele a spala. V jejich tvářích jsem zahlédla tak trochu i zmatení a nechápavost. Ještě jednou jsem se protáhla. Ani trochu mi to nepomohlo. ,, Ježiš, promiň,“ omluvila jsem se Blood, do které jsem skoro vrazila.
,, Chceš dát studenou sprchu?“ ušklíbla se. Zavrtěla jsem rychle hlavou. To by byla má smrt! Gentleman se v boxu rozhlížel co se děje. Čumák přitisknutý na mříže a zafrkal, když mě zahlédl. Chudák byl taky jistě zmatený.
,, Ahoj broučku,“ usmála jsem se, pohladila ho po čumáku a vešla k němu dovnitř, kde se o něj opřela navzdory tomu, že bych ho měla začít chystat jako ostatní studentky. Zavřela jsem oči a zívla jsem, přejíždějíc prsty po jeho hebké srsti. ,, Promiň, ale sama nevím, co se děje,“ řekla jsem mu. Rozešla jsem se do sedlovny, abych si tam vzala všechny potřebné věci. Prorvala jsem se mezi studentkami, až k mé skříňce, kam si přesunula i vozík a začala tam skládat věci. Čištění, helmu, chrániče, uzdečku a sedlo .. jenže tam něco chybělo. Podbřišník! Začala jsem horečně hledat ve skříňce. Ani jedno sedlo nemělo podbřišník. Já vím, že jsem si je nikam nedávala. ,, Taky nemáš podbřišáky?“ optala jsem se Jennifer.
,, Vypadá to, že musíte jet bez sedla,“ proběhla kolem Lisa, která si připravovala Tarota a spiklenecky se usmála. Tak mi to bylo už jasný. Jedeme bez sedla. Nevadilo mi to, spíše naopak. Vše jsem dovezla k hřebčákovi a začala ho jako první hřebelcovat, i když jsem ho spíše tak přejela. Vyhřebelcovaný už byl, takže stačilo se zbavit prachu a trochu ho promasírovat před jízdou. Nemám ponětí, co se tu děje, ani kam jedeme. Hnědák stál klidně, někdy si odfrkl a měl přivřené oči. Někdy sebou trhl, pokud proběhl někdo kolem nebo se rozhlédl kolem se zvědavostí. Jeho srst se jen leskla, dala jsem mu tedy chrániče na nohy, poté uzdečku a nasadila si helmu. Zkontrolovala jsem, jestli je všechno v pořádku a s otěžemi v rukou vedla hnědáka na nádvoří, kde byla tma a už tam bylo několik studentek a samozřejmě kluci. Connor a Nath každý na svém koni, Oliver na Érothovi a blonďatý mladík Golda. Hnědák zařehtal a zvedl hlavu do vzduchu, pohladila jsem ho po krku a poslouchala štěbětání studentek. Promnula jsem si oči a poslouchala je. Samotné se mi chtělo spát a moc mluvit se mi také nechtělo, tak jsem se, alespoň smála při vtipných průpovídkách ostatních.
Někdo ze starších nás vybídl do sedel s tím, že se máme uklidnit. Někteří koně byli absolutně v klidu, jiní byli dost vyjevení a dělali problémy. Gentleman na to, že se probudil a byl vytáhnut takhle v noci, měl docela energii. Vzrušovalo ho to a když se snažila nasednout, přešlapoval mi na místě netrpělivě. Ohlédla jsem se na Olivera, který bez problémů vyskočil na Érota, který byl z koní nejvyšší. Pohlédla jsem nahoru. Gentleman 180 cm a já ke všemu malá jako trpaslík, takže to tak moc elegantní asi nebude. Je jedno, jestli budu vypadat jako trubka, pokud dosáhnu svého cíle, je jedno jak. Určitě nejsem jediná, kdo bojuje s výškou. Vyhoupla jsem se na jeho hřbet způsobem, jakým jsem byla zvyklý a jak jsem se naučila na kurzu. Postrádalo to lehkost, ale splnilo to účel a navíc jsem Gentlemana nepokopala. Ohlédla jsem se kolem a mlaskla na hnědáka, aby vykročil vpřed. Zařadila jsem se za Melanii. Karamela už znal, takže to bylo jistější. Jediná trenérka má jasnější světlo. I nám zatrhly čelovky! A to jsem si myslela, že je využiji.
,, Klid,“ usmála jsem se. Až, když se Karamel před námi rozešel kupředu, stiskla jsem jemně holeně. Hnědák ihned pochopil, rozešel se krokem kupředu. Pochválila jsem ho a soustředila se na správný sed, abych hnědákovi na hřbetě nepřekážela a oběma se jelo pohodlně. Rovnováha je v břiše, tím jsem se řídila a směřovala břichem ke kohoutku s každým nádechem a výdechem. Přizpůsobila se Gentlemanovi pohybu. Kluci byli rozestavěný mezi námi. Ohlížím se kolem a snažím se zjistit, kam tahle noční vyjížďka vede. Následuji Karamela přede mnou i s hnědákem, který jde poklidně pode mnou a kdykoliv se něco šustně kolem, zpozorní. Nereaguji na to a dělám, že jsem nic neslyšela. Na kopci zahlédnu světlo a hned mi dojde, na jaké místo jedeme, spíše kam směřujeme. Za pomocí poloviční zádrže si zkrátím hnědákovi kroky, když se žene až moc dopředu. Nejdeme přímo do kopce, avšak objíždíme ho. I tak jsme byli na určeném místě v krátké době. ,, Asi nevíš co to je že?“ podrbala hnědáka vnitřní otěží a pohlédla dopředu k postavenému Florestehengi. Ke stavbě, kterou jsme stavěli svýma vlastníma rukama. Sue stála ve stejné kápi u stavby, usmívající se. Podívám se po studentkách, ti se tváří stejně překvapeně a zmateně jako já. Rozestavíme se do půl kruhu tak, aby každý mohl vidět na Sue, ta na nás pohlédne a když jsme všichni na stejném místě, začne vyprávět příběh.
,, Draci, krvelačná stvoření beroucí vše co jim přijde do cesty. Za nimi zbývala jen spálená země, na které pak soustředili nejvyšší hory zlata a drahokamů. Leželi na nich …“ každý poslouchal postarší ženy slova. Pár koní zafrkalo a i ten můj trubec si přešlápl a popošel dozadu, když ho očividně na místě stát nebavilo. Tiše jsem ho okřikla a vrátila si ho zpátky na místo. Pohodil hlavou nespokojeně a stál na místě po další dobu, co nám Sue dovyprávěla příběh o dracích, elfech a hraničářích. ,, Blíží se čas závěrečné bitvy a šance jsou vyrovnané. Vám, jako dosud bojem netknutým adeptům v tuto chvíli začíná výcvik. Jste připraveni ho podstoupit?“ dořekla Sue, podívala se každému do očí. Nastalo hrobové ticho, které rušilo jen pofrkávání koní. Každý přikývne, přitom se nejistě dívá po ostatních. Tohle léto bude vážně zajímavý! Těšila jsem se na něj. Hnědák přešlápl na místě a zafrkal.
Suin pohled se otočí ke Connorovi. ,, Jsi ochoten slavnostně přísahat?“ mladík ví nejspíše, co má dělat. Sesedne ze svého koně, poté se vydá k Sue k levé bráně. Všichni napjatě sledujeme. ,, Budeš náčelníkem elfů, a budiž ti přisouzeno jméno Doniol. Tvůj kůň se bude jmenovat Limai,“ přidělí Connorovi jméno a i jeho koňmi a taktéž pasuje Natha jako vůdce hraničářů. Takto postupně jmenuje Sue i ostatní studentky a rozděluje je na elfy a hraničáře.
,, Kdopak budeme my?“ naklonila jsem se k hřebcovi. Elf nebo hraničář? Upřímně bych byla raději, kdybych byla elf. Přišla na nás řada. Konečně. Gentleman byl už značně neklidný z toho postávání na místě. Sjela jsem z jeho hřbetu a rozešla se k Sue s úsměvem, očekávající, do jaké skupiny mě přiřadí.
,, Jsi ochoten slavnostně přísahat?“ zeptá se mě Sue, kdy přikývnu. Usměje se a pohlédne na hřebce, který chce sklonit hlavu k trávě, má ruka mu to nedovolí. Potřese hlavou a naštvaně si dupne. ,, od teď patříš mezi elfy. Tvé jméno bude Frea a od této chvíle tvůj kůň se bude nazývat Gwern,“ řekla mi slavnostně Sue a podala mi jakýsi předmět, který jsem ve svých rukou stiskla, poděkovala jsem a přidala jsem se ke skupince, kde byl Connor, Sebastian, Kitty, Izzy a poté se k nám přidala i Katniss s Melanií. Jediné, co mě mrzelo bylo, že Jennifer je ve druhé skupině. Každopádně to bude zajímavé. Ohlédla jsem se po skupince hraničářů a držela hnědáka, který pofrkával.
,, Klid chlapče,“ usmála jsem se. ,, Brzo bude po všem,“ mrkla jsem na něj, stála na místě a očekávala další rozkazy.
,, Tu čelenku budeme muset nosit všichni?“ díval se bezradně na předmět Connor.
,, Když nasbíráš všechny lístečky a dáš si ji šikovně, budeš vypadat jako Julius César,“ neubránil se poznámce Sebastian a uznání od Connora se mu zrovna nedostalo. Zasmála jsem se při představě toho, jak sedí Connor na koni s čelenkou na hlavě a tváří se jako Julius. Vybavila jsem si tak trochu Asterixe a Obelixe.
,, Příprava může začít!“ ozve se Suin hlas. Pohlédnu na našeho vůdce, který jistě musí vědět, o co přesně jde.
,, Tak pojďte,“ zavelel náš vůdce a vyhoupnul se do sedla svého koně. Tak udělali všichni.
,, No pohni sebou,“ snažila se mě postrčit Izzy. Nebyla jsem ještě na Gentlemanově hřbetě.
,, Snažím se,“ vyplázla jsem na ní jazyk. Gentleman nechtěl stát na místě, až jsem zvýšila hlas a povzdechla jsem se. Vyškrábala jsem se na jeho hřbet a zařadila se za valacha. Jít za Kitty by byl honě špatný nápad. Asie není s každým kamarád a navíc hnědák je ještě hřebec.
,, Doufám, že si všichni pamatujete jména,“ otočil se na Nás Connor. Frea a Gwern, to je pro mě lehce zapamatovatelný. Mé jméno i Gentlemanovo se mi moc líbilo. Opakovala jsem si je v hlavě pořád dokola a usmívala se. Connor nás vedl na mýtinu pod kopcem, kde jsme měli klid. Gentleman byl spokojený. Nestál na místě, takže všechno bylo dle něj v pořádku. Otočila jsem se na jeho hřbetě dozadu a usmála se na Katniss jedoucí za mnou. Na mýtině jsme zastavili své koně a můj Gwern musel zase trpět. Dával mi to jasně najevo. „Co je letos v létě za téma jste asi pochopili.“ Pohlédl na nás Connor. „Hraničáři, od kterých jsme se odpojili, jsou naši nepřátelé. Půjde tedy především o to, být lepší než oni. Podle toho budou vypadat i akce, které se na nás chystají, ale nic konkrétnějšího už nevím. Každopádně proti nim můžeme zbrojit i ve všedních dnech. Nějaká menší lotrovinka na adresu nějakýho hraničáře nám přijde vhod. Ovšem ne všechno zvládnete sami a jsou některé věci, na kterých se budeme muset být schopni domluvit – aniž by to oni tušili. Nejlepší proto bude domluvit si nějaké místo, kam si budeme moct ukládat vzkazy. Něco co není na očích, někdo neobjeví jen tak náhodou, zároveň ale pokud my se tam budeme častěji motat, nevzbudíme podezření.“osvětlil nám situaci Connor.
Zamrkala jsem, abych tohle všechno vůbec dokázala pobrat. Dělat si naschvály s hraničáři. Mám takový pocit, že já s Jennifer se v tom pokoji spíše přizabijeme a nebude to dobré. Nějak to dopadne, otázka bude jak moc špatně nebo dobře. Každopádně jsem rozuměla všemu a nemohla jsem se dočkat. Všichni jsme se na sebe podívali v očekávání toho, že jednu napadně místo, kam se budou dávat vzkazy. Jenže jsem měla v tuhle noční dobu vymetýno a nebyla jsem jediná. Nikdo nedokázal ve své hlavě vymyslet vhodné místo pro naše vzkazy. Problém by byl, kdyby je našla druhá strana. Connor to taky vzdal a netrápil nás. „Nevadí. Rozmyslete se a dáme si během zítřka nějak vědět. A teď jedeme. Už se nemůžu dočkat, až se dostanu do postele.“ Řekl nakonec Connor.
,, Rozumný nápad,“ zamumlala jsem a hlasitě jsem zívla. Čelenku jsem si dala na místo, kde mi nespadne, neboť jsem měla na hlavě teď helmu. ,, Jo jo už jedeme Gwerne,“ řekla jsem nedočkavému hnědákovi. Za Sebastianem a Connorem jsme se rozjeli směr stáj. Někdy jsme si zívla, avšak byla jsem ve střehu, kdyby se něco dělo a nebo chtěl hnědák pode mnou něco provést. Ohlédla jsem se za světlem. Téma těchto prázdnin bude skutečně pěkné. Je to asi mé první téma nebo ne? Minulé prázdniny bylo téma, jenže jsem do něj přišla docela pozdě, spíše v půlce prázdnin a tohle je mé první téma. Na nádvoří, kde nebyli ještě hraničáři, jsem seskočila z hnědáka. Gwern by byl klidně ještě venku a nejlépe by někde cválal. Zavedla jsem si hnědáka do jeho boxu. Chvíli jsem tam s ním zůstala a poté šla do pokoje, kde jsem sebou plácla do postele. Přišla dovnitř Jennifer, můj nepřítel.
,, I přes naše zařazení do týmů, koukáme večer na anime,“ upozornila jsem jí. Nechtěla jsem přijít o sledování anime s Jennifer. Byla to jediná osoba, jenž se mnou sdílela stejnou vášeň.
,, To si piš,“ mrkla Jennifer a usmála se zeširoka.
,, Tak dobrou noc,“ popřála jsem jí. Zalehla jsem a zavřela oči. Usnula jsem hned.