aithe + draen: Stála jsem u otevřeného okna a pozorovala potemnělý dvůr Floresty. Bylo dusno, pramínky vlasů se mi lepily k temeni hlavy a vlahý letní vánek jako vysvobození nepřicházel. Kitty už spala, ale já dneska nemohla vůbec zabrat, a tak jsem pozorovala krajinu pokrytou tmou a nechala myšlenky utíkat do všech stran...
Musela jsem nakonec usnout protože mě probudil ohromný rámus a sprška nadávek. Dezorientovaně jsem se posadila na posteli a pozorovala postavu zlomenou v pase v nohách Kittiny postele. Byla jsem absolutně zmatená a když mi na posteli přistála nějaká hromádka oblečení nebyla jsem si jistá jestli ještě nespím.
"Co to sakra..." Hodila jsem pohled po zrzce a po jejím vzoru se natáhla po hromádce. Kužel světla baterky vycházející z mého telefonu osvětlil tmavě hnědé rajtky a volné béžové tričko. Kde vzali moje rajtky z honu, které by správně měly být uložené na dně skříně, co stála na druhém konci našeho pokoje, netuším, ale děsilo mě to.
Kamarádka plná elánu pobíhala po pokoji a soukala se do oblečení zatímco já ještě v polospánku seděla na posteli a snažila se ignorovat fakt, že si na sebe musím obléknout podprsenku.
"Dělej vole!" Popoháněla mě Kittuna a vypadala na to že pokud se do pěti minut nezvednu a nezačnu se oblíkat, ujme se toho sama. Chtě nechtě jsem se tedy odrazila od matrace a začala na sebe navlékat jednotlivé kusy. Donutila jsem se dokonce dojít se opláchnout do koupelny, s vypětím všech sil jsem si "učesala" drdol a nazula se do pérek.

Do stájí se hrnuly zástupy studentek, většina hlasitě klábosících. Nechápala jsem kde tu energii berou a jen stěží se ovládala, abych jim neskočila po krku. Ale jinak jsem moc milá, vážně.
Prošla jsem stájovou uličkou za hlasitého klapání podpatků až k boxu, kde se právě točil můj hnědák. "Broučku." Promluvila jsem abych upoutala jeho pozornost, protože salám stál zrovna hleděl na druhou stranu než kde jsem byla já. Stříhnul ušima, přešlápnul, švihnul ocasem a pak se otočil ke mně. "Ahojky." Usmála jsem se na něj a povolila zástrčku na boxe, abych mohla vejít dovnitř. Deki se ke mně rozešel, vzrušeně pofrkával, házel ocasem a pokyvoval hlavou. Tohle chování jsem u něj moc dobře znala. Měl to před každým závodem. "Jak se máš, co?" Podrbala jsem ho u kohoutku a dala mu ruku k očichání. Pořád funěl a koulel očima. Rukou jsem přejela přes záda až k zádi, podrbala ho u kořene ocasu a přidřepla si abych zkontrolovala nohy. Ještě jednou jsem ho podrbala u kohoutku a vyklouzla z boxu s tím, že dojdu pro cajky.

V sedlovně bylo narváno, nachvíli jsem se opřela o zeď a jen pozorovala počínání ostatních studentek. Všechny něco zoufale hledaly. "Hele, Izzuš, máš podbřišák?" Ozval se někdo. "Právěže nemám! Ani jeden." Přiznala Izzy a spráskla ruce. "Já taky ne..." Promluvila Jennifer a k ní se přidaly další hlasy. Takže nám sebrali podbřišníky, co příjde dál?! Protočila jsem oči a začala si probourávat cestu k mojí skříňce.
Sebrala jsem uzdečku, botky, šlachovky, helmu s rukavicemi vzala pod ruku a sunula se zpátky ven z té tlačenice.

Valach už zase tancoval. U něj to nebylo z nervozity, u něj to bylo z nadšení. "Klíídek." Šeptla jsem zatímco jsem v čištění hledala potřebné. Kromě klasického hřbílka, kartáče a kopyťáku jsem vytáhla i masážní hřbílko. Počkala jsem v rohu boxu dokud si mě Rony nevšimne a pustila se do práce. Opět se uklidnil a zůstal stát zatímco jsem kolem něj lítala s kartáči a trošku ho zkrášlovala. Vybrala mu našlapanou slámu z kopyt, zkontolovala jestli se mu nikde neodlomila kopytní stěna, vzala si do ruky masážní hřbílko a krouživými pohyby jsem ho začala od krku masírovat. Dostala jsem ho do úplného uvolnění. Povolil spodní pysk, natáhnul si hlavičku a lehce rozkročil přední nohy.
Když byl jak čistý tak i uvolněný a v pohodě jak jen to šlo, pustila jsem se do cajkování. První na řadu přišly chrániče. Zapnula jsem mu šlachovky, strouhačky a předky opatřila botkami. Rozhlédla jsem se po stáji jak jsou na tom ostatní. Většina ještě neuzdila, ale věděla jsem, že až začnou koně procházet uličkou tak už hnědého nachystám jen stěží, to mu zase šibne. Proto jsem si v ruce srovnala uzdečku, pak mu přehodila otěže přes krk a nabídla mu udidlo. Ochotně ho přijal. Přetáhla jsem mu nátylník přes uši, upravila kštici, pozapínala všechny přezky a sama si nasadila helmu. Byli jsme připravení vyrazit.

Zastavila jsem hnědáčka trošku dál od nastoupené skupinky. Lehce pofukoval větřík, ale přesto bylo pořád teplo. Pozorovala jsem hnědáčka v jehož očích se leskl odraz lampy, která osamocená osvětlovala jinak tmavý dvůr. Kromě štěbetání několika studentek bylo úplně ticho, svět spal...
Nádvoří se pomalu zaplnilo, jako obvykle jsem stála vedle svojí spolubydlící a vrané, což znamenalo, že se zanedlouho objevil i Connor.
"Ty tu prej po nocích útočíš na lidi." Promluvil směrem ke Kitty. Jak jsem se dříve té noci dozvěděla, to proč byla ta osoba - Nathaniel - v našem pokoji zlomená v půli mělo jednoduchý důvod - karate Kitty opět zaútočila, tentokrát budíkem. Ne že bych neměla radost z toho, že ten ďáblův nástroj utrpěl jistá zranění, ale Natea mi bylo trošku líto.
Nicméně Connyho slova odstartovala mezi nimi dvěma vášnivou debatu. "Ale notáák.." Špulila jsem pusu. "Chybí ti Jake?" Otočil se na mě chlapec pohotově. Napnula jsem se, pustila valachovi otěže a už už nakračovala dopředu, když to utnula Lisa.
Mlaskla jsem na hnědého, abychom poodešli na travnatý plácek, kde bylo dost prostoru, který jsem zejména já potřebovala. Srovnala jsem si v ruce otěže a pak se pokusila vyhoupnout nahoru. Zůstala jsem viset na půl cesty a Deki pojal podezření, že je moc separovaný od ostatních a vydal se na průzkum. "Voléé.." Ležela jsem na hnědákovi, pravou nohu napůl přehozenou přes hřbet a v návalech smíchu jsem nebyla schopná jakkoliv zasáhnout. Zachránil mě až Oliver, který jen tak hmátnul z Érotova hřbetu po Dekovo otěžích a zastavil ho. "Těžkej zadek?" Ušklíbnul se ale nebyla v tom ta obvyklá zlomyslnost. "Co zadek. Ale prsa mě táhnou dolů." Prskla jsem smíchy a lehkým stiskem holení vedla hnědáka do zástupu...

Jako obvykle jsme konvoj spíše uzavírali. Dva koně před námi jel Bíleček s lucerničkou, takže jsem něco málo dokonce i viděla. Otěže jsem držela kratší, holeně volně svěšené podél boků a pohled střídavě upírala před nás abychom si drželi mezeru od Callatose a střídavě na zem, abychom nikam nezapadli a o nic nezakopli. Hnědáček už se hodil do klidu. Kráčel volně dopředu, nepospíchal, krk si mírně vytáhnul dopředu, špicoval ušiska, byla jsem na něj pyšná
Kráčeli jsme po vyšlapané cestě na pomezí lesa a luk, když se doteď tichou skupinou opět začaly rozléhat hlasy. "Koukejte - támhle!" Vylétla vepředu jedna ruka a ukazovala zlehka doleva na kopeček. Tam, na jeho vršku, stál Florestahenge, ale to co na tom bylo zvláštní byl oheň, který uvnitř kamenného kruhu plápolal. Na tváři se mi uhnízdil úsměv, tohle bude povedená akcička.
Podrbala jsem hnědého na krku a ještě zlehka pokrátila otěž. Trochu se napřímil v krku, cesta před námi se začala mírně zvedat. Naklonila jsem se mírně dopředu a mezi prsty pravé ruky vsunula i pár pramínků hřívy, jen tak čistě pro můj dobrý pocit...
Když jsme pozvolna vystoupali až úplně nahoru uviděli jsme Florestahenge v celé jeho kráse. Opodál plápolala vatra, kolem kamenů byly rozvěšeny světla a rozestavěny svíčky. A uprostřed toho všeho stála Sue. V černé kápi. "Ho-hoouu.." Pískla jsem na hnědého a zastavila ho po boku ostatních koní. Stáli jsme čelem k Susanne, která si nejdříve každého pozorně prohlédla a pak počala vyprávět. Povídala nám příběh o mytických stvořeních, o válce a zpustošené zemi.
".... Vám, jako dosud bojem netknutým adeptům teď začíná výcvik. Jste připraveni ho nastoupit?" Dokončila svou řeč a znovu na nás ulpěla pohledem. Nejdřív nejistě začalo pár studentek pokyvovat, postupně jsme se k ním přidali i my ostatní a nakonec se skupinou nesly i souhlasná zvolání. To už se Sue otočila ke Connorovi. "Jsi připraven slavnostně přísahat?"
Postupně se pohled Susanne zastavil na mně. "Jsi připravena slavnostně přísahat?" Jako ve snách jsem sklouzla z Dekameronova hřbetu a vydala se společně s ním k levé bráně. "Od této chvíle jsi zařazena mezi hraničáře. Od této chvíle neseš jméno Aithe, tvůj kůň budiž zván Draen. Dělej čest svému jménu!" Vložila mi do ruky řetízek a já se směla připojit k Nathanielovi a Oliverovi.
Po boku obou bratrů jsem sledovala zařazování až do samého konce. Když branou prošla i Marigold otočila jsem se k Nateovi. "Zapneš mi to prosím?" Vložila jsem mu do rukou svůj řetízek a on mi ho neobratně připevnil okolo krku. "Děkuju." Usmála jsem se zatímco jsem si v ruce pohrávala s přívěskem ve tvaru meče.
"Příprava může začít!" Ozvala se tetička. V tu chvíli promluvil Nate. "Na hřbety a za mnou!" Zavelel a já věděla, že úlohu vůdce bude brát zodpovědně jak jen to půjde. Tentokráte jsem se na hřbet valacha vyhoupla napoprvé a sama. Šikovná Aithe. :3 Když celý tým hraničářů seděl na koních, vydal se Feinach směrem k lesu, který kopec z jedné strany obklopoval.
Když uznal, že jsme dostatečně daleko na to, aby nás slyšeli, zastavil. Automaticky jsme se všichni shlukli do kroužku. "Takže. Jakožto hraničáři máme elfy za nepřátele, což asi chápete. Naším úkolem je tedy dosáhnout lepšího výsledného skóre než oni. Body budeme dostávat za všechny akce, které budou rozdělené na týmy, nemám tušení o jaké akce půjde, takže se nemůžeme připravit dopředu, oni ale taky ne. Jinak ale body můžeme dostat i za nějaké menší naschváli, co elfům provedeme. Ovšem pamatujte si že ode dneška jsme tým. Nejedete za sebe, jedete za hraničáře, takže je sto, aby jsme se o všem navzájem informovali. Navíc když se do nějaké akcičky zapojí víc lidí bude to jen lepší. Proto bychom si měli vytvořit nějakou schránku do níž budeme schovávat vzkazy. Napadá vás něco?" Přejel nás pohledy. Padlo několik dobrých návrhů. "Zítra si dáme kolem deváté večer sraz na Zelené louce a definitivně to rozseknem kam budeme vzkazy ukládat. Souhlasíte?" Ozval se Rygion. "Dobrej nápad." Pokýval hlavou Feinach. Oba bratry jsem pozorovala se sotva znatelným úsměvem, právě jsme se stali svědky křehkého příměří...
Za svitu lucerniček jsme se vrátili zpátky na Florestu. Elfové už tu byli, poslední z nich právě odcházeli ze stájí, když jsem já vedla Drae do jeho boxu. Byla jsem už hrozně unavená, takže celé odsedlávání doprovázela řada zívání. Broučka jsem ještě krátce promasírovala než jsem ho opustila definitivně. Zítra půjdem pracovat až večer...