Článek Týden otevřených dveří - OPEN WEEK
Moderované komentáře k článku: Týden otevřených dveří - OPEN WEEK
maki a lady: OPENWEEK – PŘÍBUZNÍ
Byla jsem zrovna na koleji, když mi pípnul mobil a já ho zvedla. Volala mi mamka. „Ahoj?“ pozdravila jsem ji trochu nejistě. Nevěděla jsem, proč mi volá, když je ode mě asi 100kilometrů. „Ahoj zlatíčko..“ začala máma a já se zašklebila. „..četli jsme s otcem, že máte na té vaší Akademii, nějaký OpenWeek, a tak jsme se rozhodli, že přijedeme. Čekáme venku, frontu před vrátnicí, tak pojď prosím ven.“ Řekla a ukončila hovor. Já jsem se trochu divně podívala na mobil, ale pak jsem vzala mikinu a vyběhla z pokoje. Šla jsem po dvoře až k vrátnici. V tou jsem uviděla mámu, jak se rozhlíží a pak na mě začala mávat. Rozeběhla jsem se k ní a divoce ji obejmula „Ahoj. Myslela jsem, že je to vtip“ a utřela si z očí slzy dojetí. Byla jsem tak šťastná, že zase vidím po tak dlouhé době své rodiče. Podívala jsem se na otce, který stál kus od matky. Zuřivě jsem ho taktéž obejmula a usmála se na oba rodiče. V tom se na mě řádně podívala máma a povídá „Co to tady máš za šlinc?“ zeptala se a já zvedla oči vsloup. „To mám ze včerejší vyjížďky. Schytala jsem to od větve, nic vážného“ řekla jsem a odívala jsem se na připnuté cedulky u jejich bund. Bylo tam napsáno – host. Uslyšela jsem za sebou důvěrně známé odkašlání. Byla to Niora. „Dobrý den“ pozdravila je štíhlá blondýnka s úsměvem na tváři a podala jim ruce. Začali si vykládat takové ty normální dospělácké řeči a já se začala nudit. Podívala jsem se na Nioru. Ta vypadala, že jí to přestalo bavit. No jo, mamka se rozpovídala. 
Musela jsem se usmát a pak jsem mamku oslovila. „Mami, nechcete to tu ukázat?“ zeptala jsem se a vysvobodila Nioru ze spárů svých rodičů Kývla jsem na Niu a vedla rodiče dál po dvoře. Chtěla jsem to vzít od výběhů. Lady teď byla v boxe, protože jsem nějak nepočítala, že přijedou a chtěla jsem jít s Lady jezdit.
„Tak pojďte“ řekla jsem jim a vedla je k výběhům, kde se popásalo pár koní. „Tohle je Ulita, Galaxie, Meteor..“ začala jsem vyjmenovávat jména koní, kteří byli ve výběhu. Jako první přišla k výběhu Gal. Pohladila jsem jí. Taťka se také odvážil si jí pohladit, mamka ovšem ne. Však ona si Lady pohladí, pomyslela jsem si a vedla je ukázat jim jízdárnu. Nejdříve jsem jim ukázala parkurovou a pak drezúrní. „Tady to vypadá úplně jinak, než tam, kde jsi jezdila“ ozvala se mamka s úsměvem na tváři. „No vidíš a to jsi mě sem nechtěla pustit“ řekla jsem naoko uraženě a pak se zasmála. „Ukážu Vám halu, trenažér a potom Lady – to je ta kobylka, jak jsem ti posílala přes mail naší společnou fotku. Je to krásná kobylka“ řekla jsem s úsměvem a vedla rodiče ke kolotoči. „Tak sem dáváme koně, když není čas je jezdit“ řekla jsem a když si to rodiče prohlédli, šla jsem do haly. „Páni“ vyhrkl taťka. „To je pěkně velký“ řekl a já mu s úsměvem přikývla. Prošli jsme halu a z haly zamířili do stáje. Uslyšela jsem známé frkání a vůni sena. Najednou z jednoho boxu vykouknul kůň. Mamka úplně poskočila. „To je v pořádku, neublíží ti. Tak pojďte.“ Vybídla jsem je a vedla je k boxu, odkud vykukovala hnědá kobylka. „Ahoj, mám tu návštěvu, tak snad se ti budou líbit“ pošeptala jsem klisně do ucha a otevřela box. Lady mi zafuněla do obličeje a já se usmála. Otočila jsem se k ní zády a promluvila na rodiče. „Tak to je ona. Lady“ řekla jsem a Lady se, se zájmem podívala na mé rodiče. Položila mi hlavu na ramenu, ale pak usoudila, že je to moc nízko a zvedla hlavu vysoko. Rodiče nešetřili chválou. Byli z mého Čunči přímo nadšení. 
Vzala jsem vodítko a připnula jí ho. „Tak se určitě svezete, že?“ zeptala jsem se a vedla Lady k uvazovišti. Máti začala protestovat, ale táta vypadal celkem nadšeně. „Paráda“ řekla jsem a šla pro bedýnku s čištěním. Vybrala jsem klisně řádně z kopyt, vyhřebelcovala jí, přejela kartáčem, umyla papulu od nějakých nečistot a ospalky u očí. Vybrala jsem také slámu z ocasu a hřívy. „Moment, jen dojdu pro cajky.“ Řekla jsem a utíkala do sedlovny.Za chvilku jsem už přinesla sedlo s dečkou, uzdečku, čabraku a kamaše. Nejdříve jsem klisnu nauzdila. Tátra vše pozorně sledoval, ale když jsem Lady dávala udidlo do huby, ozval se vyděšený hlas mámy. „Dávej pozor, ať tě nekousne!“ vyjekla a Lady přitom pisklavém zvuku trhla. Uklidnila jsem Lady, že je vše naprosto v pořádku a pak se podívala naštvaně na mámu. „Ale mami, všechno je v pořádku, neboj se!“ řekla jsem a dala Lady udidlo do huby. Pozapínala jsem všechny řemínky, které byli potřeba a pak dala dečku s gelovkou a sedlo na hřbet. Upravila jsem to a začala dotahovat podbřišník. Kupodivu to šlo velmi dobře. Pochválila jsem Lady a dala jí na přední nohy kamaše a na zadní strouhavky. Podala jsem tátovi helmu „Je to povinné, pokud chceš jet“ řekla jsem a táta si ji ochotně nandal. Vyvedla jsem Lady na dvůr, stáhla tátovi třmeny, ještě Lady dotáhla a pak pomohla tátovi do sedla. Máma vše pozorovala ostřížím zrakem. Tátu jsem povodila po dvoře a pak začal boj, přemluvit mamku.
Přeci jen se podařilo a máma se vydrápala do sedla. „Chytni se tady“ukázala jsem na pojistku na sedle a řekla Lady „Jdeme“ Lady se rozešla a já jí vodila po dvoře. „Stačí“ řekla máma po nějakém tom kolečku a já se usmála. Máma slezla a podívala se na hodinky. „Maki, děkujeme moc, ale už budeme muset jít, nebo nestihneme večeři v penzionu. Zítra zase přijdeme“ řekla máma a já kývla. Rozloučila jsem se a doprovodila je společně s Lady k vrátnici. Pár návštěvníků se obdivně podívalo na Lady. Řekla jsem si, proč někoho dalšího nepovodit, když už je Lady nasedlaná. Zapsala jsem se tedy na službu a šla ji s Lady plnit.
nadvandy: NÁVŠTĚVA RODINY
Netrpělivě jsem přešlapovala na parkovišti. „Tak kde sakra jsou?“ dívala jsem se střídavě na hodinky a silnici. Usyšela jsem třepavý zvuk motoru a štěrk, jenž křupal pod koly vozidla. Vytáhla jsem se na špičky, abych mohla už zdálky zahlédnout našeho černého, kulatého Golfa. Zamávala jsem oběma pažemi a nasměrovala je na místo vyhrazené rodinným návštěvám. Z auta vystoupila moje mamka. Žena s mateřským obličejem, vždy elegantně oblečená. Dokonce i do stájí si vzala kalhoty od kostýmku a blůzku. Alespoň, že lodičky vyměnila za přeci jen příjemnější pantofle. Potom vysotupil taťka. Vysoký, s povoleným břichem ale budící autoritu. Za tu dobu, co jsem ho neviděla mu opět zešedly vlasy. Jako poslední vystoupil brácha. Je o deset let starší než já, vysoký, hubený. Dává si až moc záležet na tom, aby měl na břiše svalové čtverečky. „Ahoj sestřičko.“ Zazubil se na mě a vřele mě objal. Bylo to vůbec poprvé za celý život, co me tak oslovil. „Ahóój“ dojatě jsem je všechny poobjímala a vlepila jim pusu na tvář. „Kde jste tak dlouho?“ divila jsem se. Taťka protočil oči a významně se podíval na mamku. Jistě, vždycky jezdí pozdě. Vypravit se jí trvá opravdu dlouho. Navíc si ráda přispí… no, po kom asi jsem?! „Tak, vítám vás na Florestě.“ Rozpřáhla jsem ruce, abych zahrnula pohled na celý areál. Zamířily jsme k vrátnici, kde seděla Haper a zrovna zapisovala jednu návštěvnickou rodinku. „Ahoj Hap.“ Pozdravila jsem ji. „Tohle jsou moji rodiče a brácha. Vezmu je dovnitř, jo?“ informovala jsem ji. Haper přikývla a zdvořile moji rodinu pozdravila. „Tak, kam první?“ zeptala jsem se. „Ukaž nám tu svoji krásku.“ Navrhnul brácha. Zamířily jsme tedy ke stáji číslo dva, kde je Valhalla ustájená. Schválně jsem ji nechala zavřenou v boxu, aby se zase nezabahnila a já nevypadala jako idiot. Moji rodiče ke koním nikdy vztah neměli, nejspíš by nepochopili, že kůň si prostě válení v bahně užívá. Valhalla vystrčila zvědavě hlavu z boxu. Podrbala jsem ji na čumáku a představila ji. „Tak, tohle je ona. Valhalla.“ Políbila jsem ji na čele a ona mě ofoukla vzduchem z nozder. Brácha s tátou nebojácně vstoupili do boxu, mamka pro jistotu zůstávala v uličce. Šla jsem s nimi dovnitř a asistovala u prohlídky. „Je krásná.“ Pochválil brácha a popleskal ji po krku. Val si položila hlavu na jeho rameno a nechala se drbat zespodu na krku. „Jo, to má ráda. A ještě tady, na břiše“ nasměrovala jsem bráchovu ruku, kterému se evidentně líbilo se s Val mazlit. „Mami, pojď ji taky pohladit. Box je čerstvě vykydaný, neboj.“ Mrkla jsem na ni a táhla ji za ruku za sebou. Mamka pečlivě koukala na zem, aby do ničeho nešlápla a pak opatrně a jem%nonce Val pohladila po boku. „je strašně super“ rozplývala jsem se. Na tátovi bylo vidět, že má ze mě radost. Opustily jsme box a prošly zbytkem stáje. Ukázala jsem jim v sedlovně svoji skříň s vybavením i pojízdný stojan. Potom jsme se vydali na obhlídku areálu. Zavedla jsem je do haly, kde Bloodye trénovala kavalety a Maki procvičovala shromážděný klus. Následovala parkurová jízdárna a drezurní obdélník. Prošly jsme se kolem kruhovky a skončili a trenažéru, kde se taťka musel pozastavit nad tím, jak fikaně je smontovaná střecha. Potom jsme pokračovali přes nádvoří do hlavní budovy. Vyšlapaly jsme schody do patra a já je zavedla na pokoj číslo 9, který obýváme společně s Dáší. Moji rodiče ji znají, kdysi jsme spolu byly na táboře a hodně se zkamarádily. Včera jsme až do půlnoci gruntovaly, aby vše vypadalo hezky a útulně. Ukázala jsem jim svoje jezdekcé oblečení a uniformu, na kterou jsem patřičně hrdá. Mamka si odskočila a následoval jekot. „Co jste to proboha vyváděly?“ přinesla z koupelny fotku mě a Dáší, kde se rochníme ve výběhu v bahně. Byl to jeden z těch momentů, kdy v nás převládlo dětské já a prostě jsme se musely zamazat. Na fotce máme vlasy slepené hnědou břečkou, tílka jsou neidentifikovatelné barvy a naše rajtky ani nejsou vidět. Objímáme se kolem ramen a svítí nám naše bílé zuby. „Prostě jsme blbly..“ pokrčila jsem rameny a opatrně převzala od mamky fotku. Vždycky byla přehnaně čistotná a k podobným věcem hleděla s despektem. „Půjdeme si dát něco k jídlu?“ navrhla jsem. Opustily jsme pokoj, sešly opět schody a zamířily na nádvoří, kde stál stánek s občerstvením. Zrovna v něm obsluhovala Maki. „Jeden citronový, malinový a brusinkový koláč. Kafe, kolu a čaj.“ Poprosila jsem ji a postupně odnesla občerstvení ke stolu. „ovocné koláče jsou Sueinou specialitou.“ Vysvětlila jsem svůj výběr. Sama jsem si uždibovala od každého trochu, abych taky ochutnala. Byly opravdu vynikající. Když byla rodina posilněna, vzala jsem bráchu k ceduli se svezením. „Mohla bys svézt bráchu?“ poprosila jsem karin, která tam stála s Vanilkou. „Ale jistě.“ Přitakala karin a laškovně na bríchu mrkla. Ano, je pěkný. „Tak fajn. Máš dost dlouhý nohy, takže levou do třmenu. Přesně. Levou ruku sem na kohoutek, ták, a pravou se chytni rozsochy. Ano.“ Navigovala jsem ho. „Odraž se od pravé a měkce dosedni do sedla.“ Brácha se mohutně odrazil a sedl si. „To nebylo jemné dosednutí, ale ohromné žuchnutí!“ zavyčítala jsem a pohladila Vanilku. Karin mlaskla a vydala se na procházku. Přitom bráchovi upravovala sed. Vrátila jsem se ke stolečku a vyprávěla o svých zážitcích. Rodiče mě zaujatě poslouchali, ptali se a vyzvídali. Pověděla jsem jim, že jsme jely náš první závod a čekáme na výsledky. Musela jsem slíbit, že dám okamžitě vědět. Když se dozvěděly o víkendovém veřejňáku, slíbili, že určitě přijedou. Brácha se vrátil z vyjížďky a neuměle seskočil na zem. Viditelně se mu třepala kolena, ale byl nadšený. „Jsem ráda,že se ti líbilo.“ Usmála jsem se. Doprovodila jsem rodinu k autu a mávala jim na rozloučenou, když auto opět mizelo po štěrkové cestě v dáli.
keil: Dnes jsem čekala u vchodu. Měla mi přijet mamka, taťka, mladší brácha a pár kamarádek. Trenérka, nejlepší kamarádka a kamarádka od koní. Tak jsem tam čekala asi 5 minut a najedno vidím jak jdou rodiče s bráchou. Utíkala jsem jim na proti a skočila jsem jim do náruče. Obejmula jsem je a každému z nich jsem vlépla na tvář jednu pusu. Menšího 4 letého bráchu jsem vzala do náruče a pomazlila ho. Najednou vidím už i holky jak jdou směrem ke mně. Utíkala jsem k nim a podzravila jsem je. A hned jsem je chtyla za ruku a utíkali jsem za rodičema tam sjemv zala bráchu do rukou a u vstupu jsem je představila Bloodye. Potřášli si rukou a hedn sjme šli na prohlídku. Zrovna bylo volno tak jsem je šla provést já osobně. Tak jsme vešli dos tájí tam jsem jim představila pár koníků a poté jsme zase odelši do 2. stáje. Tam však stála má Spirálka. Představila jsem jí a řekla, že o ní se starám já.... Všichni se tak radovali a všem se tu moc líbilo. Tak jsem ej provedla ještě 3. stájí. Tam koní bylo nejméně. Ve všech stájích sjem jim ukázala sedlovny a šatny a vrátili jsem se do 2. stáje kde toho zjistili asi nejvíce. Takže jsem jim peřdstavila ještě prá koníků a poté jsem to zamířila po uklizené chodbě jsme došli do sedloven. Aby viděli jaký věci využíváme tak sjme došli k mé skříňce a já jsem všem postupně ukázala mou skříŇku- ještě že jsem si ji včera uklidila . Tak bylo hotovo a my jsme pokračovali do naší šatny. Tak ukázala jsem jim krásně uklizenou šatnu a nechala je zajít si kdyžtak na záchod když jsem tu již byly. Tak poté jsme odešli ze stájí a já jsem jim ještě ukázala jídelnu a výběhy a celkově poté areál, dke co najdou. A ještě jsem jim chtěla ukázat se svolením Hančí i Niory svůj pokoj. Tak jsem vyšli s tichými kroky do 2. patra a zaťukala jsem na pokoj s č.4 tedy náš pokoj. Hančí zvolala: ,,Dále!'' A my jsme vešlid ovnitř. Hančí jsem představila svou rodinu a přátelé. Rozuměli si a já jsem jim ukázala náš uklizený pokoj, kouplenu a mini kuchyňku, kterou jsem si tu SAMI vytvořili. Pokoj se všem líbil. Tak já sjems i vzala ěvci do koupelny a šla jsem se převléct a připravit se na ukázku práce s kavaletami a vyvýšenými kavaletami. Převlékla jsem se do hnědých rajtek a zeleného trička. Vzala jsem si všechny věci, abych ladila krásně. Hančí se se všemir ozloučila a oni s ní a já jsem se musela jít připravovat... Spirálku.... Rodina a přátelé rovnou zašli k povezení. Rodiče posadili bráchu a kamarádky si také sedli a poté všichni společně šli na projížďklu kočárem. Já jsem se šla ustrojit a Spirálku také.... Poté když sjem vjela do haly viděla jsem všechny jak se koukají i svou návštěvu. Ukázala jsemjim práci s kavaletami a poté mi všeichni zatleskali. Já jsem se jim uklonila a vedle Spirálky jsme jim ještě ukázali jak umíme krásný ůsměv a poté ještě jsme si dali pusu. Tak všichni ještě zatlekali a já jsem šla pryč. Poté jsem se s rodičemi sešla na nádvoří a řekla jim ať se poejdou podívat ještě zítra, že budu ''závodit'' souhlasili a vezmou prý i bývalou trenérku a kamarádku.... Poté si něco zakoupili a ještě se podívali a já jsem se s nimi ptoé přišla rozloučit a řekla jim: ,,Naviděnou zítra!
el: Napsala jsem ukázku přiježdování do přiježďování a nácviku klasické jízdy (6. 10.)
karin: NÁVŠTĚVA RODINY
Ihned po vyklízení mi v kapse zavibroval mobil. Mamka psala že za chvilku vyjedou. Zmocnila se mě panika. Adam nechápal co to dělám. „Adame,“ oslovila jsem ho a stála neschopná slova s pohledem kamsi do prázdna, „kudy se jde na koleje?“ Pousmál se a postrčil mě vpřed a doleva. „Díky.“ Dav kolem mě docela houstl už tu bylo spoustu lidí. Proběhla jsem opatrně abych nikoho nevyděsila ke kolejím a odemkla si. U botníku jsem hodila boty vedle a brala schody nahoru po dvou. Pokoj číslo 3. Otevřela jsem dveře do pokoje a honem si oblékla něco lepšího.Čisté rifle a tričko s mikinou, rozpustila jsem si a rozčesala vlasy. Koňské prádlo jsem hodila do koše v koupelně kam si s Bloodye dáváme věci od koní aby nám to tu nezavánělo. Za chvilku vykoukla její hlava. „Čauky, kam se chystáš?“ Prohlédla si mě. „Za chvíli tu bude mamka a moje rodina. Strejdu ani neznám a vůbec nevím kdo další ještě přijede.“ Blood mi ukázala zdvihnutý palec vzhůru a šla se mnou čekat k vrátnici. Brzy tu už budou.Mamka mi poslala sms že dorazí brzy. „Fůů začáním by dost nervózní.“ Bloodye se mnou chvilku čekala ale pak už měla na práci svou rodinu. Já čekala u vrátnice kde seděla Maki a rozdávala základní informace. Moc jsem ji však neposlouchala. Nevěděla jsem ani kdo všechno přijede možná proto byla má nervozita o to větší. Brzy se objevila modrá škoda Rapid. „A je to tu.“ Kdybych si mohla vzít Vanilku s sebou, udělám to. Z předního sedadla vykoukla postava mojí mamky. Vzadu seděla teta její tmavě hnědé vlasy už poznám. Řidiče jsem však neznala a další osobu na zadním sedadle také ne. Zamávala jsem už z dálky a široce se usmála. Nervozitou jsem se vždycky pohupovala nebo přešlapovala na místě a dnes tomu nebylo jinak. Mamka po dlouhé době u sebe neměla foťák, já si stále říkala co jí chybí když se ke mně v hloučku blížila. Teta vypadala jako vždy hezky elegantně oblečená, měla krásný hnědý kabátek a k tomu velmi pěknou šálku. Muž vedle ní, to byl strejda. Představovala jsem si ho jako toho typického plešounka s větším bříškem,ale to on vůbec nebyl.Byl to vysoký blonďatý elegán se smyslem pro humor. „Tak tady je moje krásná neteř.“ Napřáhl ke mně ruce a tak jsem ho nesměle objala. „Moc ráda vás poznávám.“ „Ale Karin, tykej mi.Jsem Nick.“ Potřásl mi rukou a pousmál se. „Rád bych ti představil ještě mou dceru, Ninu, kterou jsi nestihla vidět protože taky studuje dálkově.“ Stoupnula si přede mě skoro stejná dívka jako já, jen s hnědými vlasy výraznějším nosem. „Páni.Ahoj Karin, jsem Nina.“ Přátelsky jsme si podali ruce a mohli vyrazit. „Tak nám to tu všechno ukaž.“ Zavalel strejda. Maki vykulila oči na Ninu a podala nám letáčky. Rozdala jsem je strejdovi, tetě a Nině. „Tak začneme kolejemi? Máme je blízko.“ Provedla jsem je kolem ředitelny a vysvětlila jim že tam chodíme za Niorou když chceme třeba plnit službu nebo se něco stane. Prošli jsme ke kolejím. „Musím vám říct že jste tu VIP protože málo kdo se podívá do našich pokojů.“ Mamka spozorněla. „Doufám že si uklízíte holky.“ „Jasně mami jarní úklid a vánoční, jinak nění třeba.“ „Ty já ti střelím.“ Ohnala se po mě rukou se smíchem.Ostatní se také zasmáli a my vstoupili na koleje. Řekla jsem jim ať se nezouvají to děláme jen my studentky a stejně brzy budeme vytírat. Sue nás totiž honí abychom to tu měly čisté. Prošli jsme pokojem přičemž Nina řekla že takový luxus by na své škole taky chtěla mít.Zjistila jsem že studuje právnickou školu čemuž já tedy moc nedominuji.Pak jsme šli kolem stánků a tak jsem ani já neodolala a dala si něco malého k jídlu.Po občerstvení jsme procházeli stáje. Nina obdivovala Meteora který se na nás přišel podívat. Strejdovi se zase velmi líbil Darius. „Tomu říkám pan kůň.Je dokonalý.“ „Ano to on je a taky nám to dává pořádně vědět.“ „Já už toho dokonalého ale mám.“ Ozvala se teta a chytila strejdu kolem pasu.Zasmáli jsme se a vydali dál. Po prohlídce stájí a celého areálu který mou rodinku velmi oslovil, jsem je nechala aby se podívali na vystoupení holke které něco předváděli a šla jsem mezitím nachystat Vanilku na vodění.
PÉČE
VODĚNÍ
Když už jsme dost povodily, vzala jsem ryzku na halu protože mě o to poprosila mamka a Nina. Chtěli vidět jak jezdím. Musím se přiznat že jsem byla lehce nervózní ale byla tam se mnou přeci Vanilka. Došla jsem na střed jízdárny a upravila si třmeny.
JÍZDA
Když jsem sesedla mamka mě objala. „Jsem na tebe pyšná Karin.“ „Děkuju mami.“ Chvilku jsme jen tak stál a držely se kolem ramen, Vanilka na nás koukala a nechala se drbat. „Mami, nechceš si sednout?“ Pousmála se a vzala si mou přilbu. Vanilka je jedním z nejhodnějších koní na Florestě proto si myslím že by se nemělo nic stát. Mamka si upravila třmeny a přilbu a pot nasedla. Nick jí řekl že jí to na koni moc sluší. Nina vypadala možná trochu závistivě ale svezla jsem jí na ryzce při vodění. Teta na koně sice moc nebyla ale když viděla mamku rozzářila se. Mamka totiž kdysi taky trochu jezdila.Vanilka se podivila kdo na ní sedí a okamžitě se dala do pohybu. Mamka vypadala opravdu dobře, neměla skoro žádnou chybu. Opsali spolu krásný kroužek a pak naklusali. Sledovala jsem mamku jak kluše po hale a musela si podepírat ústa. Niora se přišla podívat kde jsme a když uviděla Vanilku a kdo na ní jede pousmála se a pomalu aby klisnu nevylekala došla ke mně. „Myslím že bych měla otevřít i jezdecké kurzy pro starší občany.“ Pošeptala my a obě jsme se zasmály. Po chvilce mamka nacválala.Vanilka se rytmicky houpala měla krásné vznosné chody a jezdkyně na ní seděla velmi dobře. Možná se jen trochu hrbila ale jinak měla mamka opravdu klidňoučkou ruku. Nechala jsem jí chvilku pojezdit. Když jí vykrokovala a seskočila, chytila si stehna. „No myslím si že se do toho budu muset zase dostat.“ „Kdykoliv budeš chtít tak koně tu máme.“ Opáčila jí Nia. Já mezitím vytáhla třmeny a povolila podbřišník. „Pomůžete mi s ryzkou?“ otázala jsem se zbytku rodiny. Ti ochotně souhlasili a tak jsme se vydali do stájí. Ukázala jsem ji jak koníka odstrojit, jak nasadit ohlávku a nechala Ninu dovést Vanilku do mycího boxu. Vysvětlila jsem jim proč koníky stříkáme od kopyt nahoru a nechala tetu aby Vanilce utřela houbičkou kolem očí a nozder. „Je to jako bych myla živé nádobí.“ Řekla mi s úsměvem a dávala pozor aby ryzku nezranila. Já jí přidržovala za ohlávku a drbala na plecích. Pak jsme zkoušeli čištění slaměným víchem. Strejda se do toho hrnul a celkem mu to šlo. Mám já to ale dobrou rodinu . Když jsme se postarali o ryzku a odvedli jí zpět do výběhu, zavolal strejdovi šéf.Bohužel se nemohl zdržet a tak museli už odjet. I tak mi ale moc poděkovali a řekli že mě tu ještě navštíví.Mamka mi slíbila že mě brzy vezme někam na závody fotit a pak už se vydali z areálu.Bylo mi najednou trochu smutno. Zase mě opouštějí. Sotva je poznám tak už zase odjedou. Bloodye mě chytla kolem ramen. „Nesmutni zase přijedou.Pojď seznámím tě s našima.“
maki: Napsala jsem sobotní ukázku přirozené komunikace do PK.
Omlouvám se za ten odbytý konec :S
bloodye+dekameron: SETKÁNÍ
Když mě maminka prozvonila, že už jsou tu vyběhla jsem z jídelny a mířila k parkovišti odkud jsem už mezi auty jiných viděla i toho našeho černého poklada. Mávala jsem už zdálky na čtyři postavy které vystupovali z auta a když jsem přišla až k nim všechny jsem po jednom poobjímala- první byl taťka pak mamka a nakonec kamarádi- Denny a Lucka. Když jsme se uvítali rozhodla jsem se, že je provedu po areálu akademie, jako první jsme prošli kolem drezúrní jízdárny, výběhů a z dálky se koukli na jízdárnu parkurovou kterou jim pak blíže představím. Při obhlídce areálu kde jsem je vodila z budovy do budovy jsme si moc hezky popovídali a probrali co nového u nich a u mne. Když jsme prošli všechny vedlejší ne až tak zajímavé budovy šli jsme do stájí, nejdřív jsem je provedla dvojkou kde všichni obdivovali krásné klisny které zvědavě vykukovaly zpoza mříží, všimla jsem si, že maminka se u jedné zastavila Vanilka na ní zřejmě udělala dojem, vždy jsem věděla, že právě ne uplně obvykle zbarvení koně jsou její parketa i když Van zas tak neobvyklá nebyla zřejmě ji velice upoutala „To je Vanilka, jezdí jí kamarádka kterou vám zachvilku představím“ ukázala jsem na klisnu a poskytla ještě pár informací, pak jsme prošli spojovacím tunelem do trojky kde hřebci a valaši také zvědavě sledovali nově příchozí. Darius netrpělivě kopnul do boxu a z mé strany se mu dostalo ostré „Hej!“ Jak jsem počítala matka se zastavila u Golda aby si o něm něco přečetla „Ukážeš nám toho svého?“ otázala s epo chvíli kamarádka a já jen s úsměvem přikývla a pokračovala až uplně k východu kde byl box mého svěřence, zapískala jsem melodii jakou jsem obvykle pískala, hned mě poznal a nedočkavě zařehtal se záminkou, že bude jídlo, mýlil se „Dámy a pánové představuji vám Dekamerona“ řekla jsem a otevřela dveře boxu z nichž vystrčil svalnatý hnědák hlavu a radostně jí pokýval a naštěstí neměl sliny. Líbil se jim, všichni si ho pohladili, zašklebil se, ale zůstal klidně stát, jeho domýšlivosti tohle obdivování dělalo dobře. Když už vypadal znuděně zkoukla jsem jestli má dostatek sena a vody a sen jsem mu ještě přihodila, voda zatím stačila a tak jsem h zas zavřela a vedla jsem svojí návštěvu do jídelny. Když jsme byli skoro u jídelny potkali jsme Nioru s Tomem jak debatují na téma výcvik, hned jsem je představila, prohodila pár slov a pokračovali jsme do jídelny kde právě poslední opozdilci dojídali. Pozdravila jsme všechny vevnitř, ukázala rodičům a kamarádům jídelnu seznámila je s lidmi uvnitř a rodiče se nepřekvapivě zapovídali se Sue která mě chválila a já se na ní děkovně usmála. „No tak to je asi všechno“ usmála jsem se když jsme se chystali k odchodu z jídelny „A ukázalas jim váš pokoj?“ mrknul Damon ďábelsky a já myslela, že mu v tu chvíli skočím po krku „No, ehm… tu vidět nepotřebujete „“Ale my se rádi podíváme“ řekla táta pohotově a tak jsme se vydali ke kolejím a při odchodu z jídelny jsem nezapomněla Damona probodnout vražedným pohledem s tím, že si to ještě vypije. Když jsem odemykala dveře pokoje jen jsem se děsila ale bylo uklizeno „Karin!“ vydechla jsem potichu a byla jí hrozně vděčná, že to tu nenechala jak po výbuchu bomby ale když jsem si chtěla ze skříně vzít náhrdelník co jsem dostala od Freda málem mě zabil lavina oblečení a tak jsem jen rychle zabouchla dveře od skříně a radši je ještě provedla po našem „bytečku“, ozvalo se šramocení klíčů v zámku a vtrhla sem Kar která jen vyvalila oči a rychle pozdravila, pozdrav jsem jí oplatila, představila jí návštěvu se které se moc moje spolubydlící líbila komu také né, že. Potom jsme odešli z kolejí a vydali se cestou do stájí mezitím jsem ale zahlédla Karin jak přemlouvá někoho z rodiny aby se vyšvihnul na hřbet Vanilce a tak jsem k nim přitančila a dala se do řeči. Potom jsem se zas vrátila ke své rodině, rodiče se šli najíst a já s kamarády vyrazila do stáje kde se Lucka nabídla, že broučka vyčistí a tak jsem jí nechala a s Dennym jsme došli pro sedlo. Pak jsem za pomoci přátel hnědáčka nacajkovala a šli jsme před stáj kde jsem přemluvila tatínka a kamaráda do sedla a když jsme je povodili já šla s Dekim pracovat na jízdárně. Po jízdě jsme pak šli ještě na procházku kde si pohled ze sedla vyzkoušela ještě Lucka a maminka. Když jsme se vrátili na Flo znovu jsem všechny vyslala ať se jdou podívat a došli jsme do stáje kde jsem si broučka obstarala a vydala se na dvůr kde jsem ale nikoho nenašla a tak jsem si ve stánku z jídlem kde měla zrovna službu Sára koláček. S jídlem jsem si sedla na lavičku a za 15 minut jsem je všechny 4 našla, lebedili si v kočáru za Tomem. Jen jsem se usmála a počkala až všichni vylezou, šli jsme si sednout do parku kde jsme si sedli a povídali a povídali dokud nebyl čas odjezdu. Trochu mě bolelo u srdce když jsem jim mávala ale s příslibem, že se zachvilku uvidíme jsem je propustila…
haper: NÁVŠTĚVA BABIČKY A DĚDY
Jen co jsem Callatose po velmi náročné ukázce vysoké drezury dokrokovala, už okolo hrazení nebyl nikdo kromě babičky s dědou, kteří za mnou nečekaně přijeli. Byla jsem z toho celá na větvi. Tak dlouho jsem je neviděla! A takovou dálku sem museli jet. Vůbec nevím jak sem dokázalo to jejich malé rozhrkané prdítko ještě dojet. Valáška jsem zastavila a sesedla. Nohy mě bolely jako čert. Znovu jsem ho hrozně moc pochválila a dala mu odměnu, co jsem měla v kapse od mikiny. Jeho oblíbenou peprmintku Povolila jsem mu sedlo, zatímco spokojeně přežvykoval a vedla jsem ho k bábince. „Ahoj dědoo, babíí!“ zavískla jsem a každého pevně objala. Callatos jim zvědavě šacoval kapsy. „Haper, holčičko moje. To tě tady všechno naučili? Bylo to krásné! Úplně se mi zatajil dech!“ začala babička a ještě mě drtila v objetí a pusinkovala. Děda si zatím prohlížel Callatose. „Babi…nemůžu…dýchat!“ vysoukala jsem ze sebe a konečně mě pustila. Zasmála jsem se a koukla po dědovi, co na miláčka říká. „No Hap,jsem na tebe pyšný. To, co sis tu dokázala vybudovat je opravdu něco neuvěřitelného,“ říkal a mě tak moc zahřálo u srdce jako už dlouho ne. Konečně je na mě z rodiny někdo pyšný. Draly se mi do očí slzy. Rychle jsem si je otřela hřbetem ruky a pořádně si milované prarodiče prohlédla. Babička pořád s čilým leskem v očích a šedivými vlasy staženými do drdolu. V ruce držela proutěný košík. Na sobě měla huňatý kabátek ipřesto, že bylo opravdu teplo. A hned jakoby si všimla, že si ji prohlížím a začala mě pěskovat, že bych se měla víc oblékat achjo, to mi chybělo Děda žmoulal v ruce klobouk a nemohl od Callatose odtrhnout oči. Pak se opratně dotknul naleštěného sedla. „Dědo?“ zeptala jsem se nejistě. Pohled se mi zase zaostřil a podíval se po mě s nadzvednutým obočím. „Chmpf, takový luxus. To by se našemu Ferdovi ani nelíbilo!“ řekl naoko nabručeně. „Dědo tak toho přece nech! Tohle je Hapeřin den!“ pokárala ho babička. „Změnila jsme téma. Děda je dost vysazený na peníze a zbytečnosti…potom co od nich utekla moje matka právě kvůli bohatsví… „A jak se vůbec Ferda má? Ještě pořád utíká k sousedům na jablka?“ zeptala jsem se se smíchem na huňatého poníka mého dětství. „A jak by né! Děvenko včera ho súsed hnal vidlama! No tos měla vidět, jak mu to starouchovi našemu najednou cválalo! A když má tahat, tak se mu nechce. Potvora jedna chlupatá,“ rozpovídal se konečně děda a hned lamentoval „Tak nám to tu pojď přece ukázat!“ přerušila nás babička a já se hne probrala. „No jasně! Pojďte s emnou, musím se o Callatose prvně postarat. Box má tamhle v té poslední stáji. Myslím, že nebude vadit, když půjdete se mnou,“ řekla jsem jim a usmála se. Zamlaskala jsem už na podřimujícího Callatoska a všichni jsem se krokem vydali přes areál do stájí. „No teda!“ vydechla babička, když jsme vešli dovnitř. „Tady je to ale nablískané! A veliké! To snad ani není možné! No koukej dědo! A jak dlouho asi musejí dělat ty boxy?! Ach holčičko ty se tu nadřeš! Jíš aspoň pořádně?!“ Zakoulela jsem na dědu očima a ten se jen zachechtal. „Neboj babi, je nás tu na to dost a dost. A právě za tu práci tady můžu být víš? A jím pořádně. Sue, to je maminka ředitelky Akademie na nás všechny dohlíží,“ uklidňovala jsem ji a začala valacha v boxe odstrojovat. Babička pořád povídala a já nadšeně poslouchala, co se na vesnici děje nového. Že Alík pořád utíká, Líza zase potrkala sousedovic kluka, že už je s dědou pořádně bolijou kosti a že bych si taky měla najít nějakýho toho chlapca. Usilovně jsem masírovala Callatoska od zaschlého potu a pak ho nechala odpočívat v boxe. Prarodičům jsem ukázala sedlovnu. „No snad né! Prestige?!“ vyjeklnul děda a jetěl k nejbližšímu sedlu. „Jenom vybavení téhle místnosti má vyšší cenu jako celý náš barák. No bábo vidíš to?“ brumlal si a já věděla, že i přesto jak je na tyto věci vysazený, by byl tak ráda, kdyby se v tom mohl někdy svézt. Jako malý kluk prý rajtoval každý den. Nemojl bez koní žít. Vím po kom to mám Babička mě zatahala za rukáv. “Haper, přivezla jsem paní kuchyřce vajíčka. Ale musejí se dát do ledničky jinak se zkazí.” “Babi! Tos ale nemusela! Neměla ses s tím vůbec tahat.” “Ale prosímtě! To je snad slušnost ne?!” Hned se naježila. “Dobře dobře, tak pojďte, ukážu vám zrovna celý areal. A vedla jsem je stájemi, představovala koně a tišila divoce štěkající Dalilu. Došli jsme až do jídelny, kde Sue zrovna cídila stoly. Jen co nás uviděla, hned se zapovídala, usmívala se od ucha k uchu a mě bylo jasné, že mají babča i děda novou kamarádku. Já zatím něco málo pojedla a hrála si s Dalilkou, která už se utišila, když zjistila, že jsem nepřivedla žádné vetřelce. Venku před jídelnou jsme se propletli hloučkem lidí, kteří stáli u stánku nebo frontu na vožení dětí a šli sjem se podívat na výběhy, všechny jízdárny a taky jsem s ejim pochlubila, že tu máme solárko a dokonce bazén. A abych dědu taky něčím potěšila, zavedla jsem ho do skladu, kde měl Tom zaparkované všechny ty prvotřídní stroje a kočáry. No tam se děda vyřádil! Čile na svůj věk pobíhal od mašiny k mašině a přes rameno na nás vykřikoval jaké skvělé součástky to má a co jsou to za modely. My si s babičkou sedly na balík slámy a trpělivě jsme dědu nechaly ať se vyřádí. Byl unešený hlavně z našeho nového Čudly. Prý je to nějaký extra model, který snad u nás v republice ještě není vyraběný. “Pojď dědo prosímtě! Je tot u veliké! Večer budeš zase říkat jak ti loupe v kloubech. A že se divíš, když tu tak poskakuješ jak malej kluk!” začala ho peskovat bábinka. Zašklebila jsem se. Jsou pořád stejní Ale je s nimi sranda. Jéjda to mi udělali hroznou radost, že přijeli Musela jsem s epořád usmívat jako měsíček na hnoji. Když jsem je zavedla I na koleje, kde byli vděční za výtah a chvíli jsme tam poseděli, aby si oddechli. Já jim ukázala všechny naše trofeje a alba s fotkami. Měla jsem jich hromady. A ke každé fotce bych mohla vykládat celého hodiny. “A ještě než odjedete! Babi dědo! Prosím pojďte kousek za areal na procházku! Vezmeme Callatoska, posedíme na sluníčku!” přemlouvala jsem je až nakonec svolili. Tak jsem seběhla do stájí, nechala sjem je venku na lavečce a nachystala miláčia. Natáhla jsem mu ohlávku, připla dlouhý vazák a vyvedla ho ze stáje. “Tak můžeme?” zeptala jsem se a nabídla babičce ruku ať může vstát.
PROCHÁZKA
Pomalu jsme se všichni rozešli do luk a polí. Nijak jsem nespěchala. Už mají přece jenom svůj věk a pořád s emují starat o usedlost. Nerada bych je nějak přetížila. Ale říkat jsem jim to rozhodně nemohla. Nechtějí ani slůvko slyšet o tom, že už jsou staří. Callatosek byl taky po jízdě unavený a šel pěkně pomaloučku vedle mě. Nešli jsme nikam daleko. Jen na nejbližší louku trošku na kopci, odkud šlo vidět na celý areal Floresty. Sedla jsem si do trávy a nechala valáška ať skloní hlavu a popase se. Babička s dědou si sedli vedle mě. “A maminka tu za tebou byla?” zeptala se babička. Sklopila jsem pohled. “Nepřijela. Benzín je prý teď moc drahý,” vysvětlovala jsem jim tiše, co mi psala ve zprávě v mobilu. “A taťka?” dodal ještě děda. “Hah, hádej. Ten mi včera poslal pohled z Karibiku,” řekla jsem sarkasticky. “Ale takhle bys mluvit neměla. Pořád jsou to tvoji rodiče,” napomenul mě rázně děda a já si hned vzpomněla na jeho přesnou ruku velkou jako lopatu, která mi nemáléokrát hrozila, když jsem byla malá a zlobila jsem. “Ale vždyť já vím. Já vím…” řekla jsem troche smutně a jako připomenutí toho, že mám i nějakou svou minulost, mě boletsivě píchlo v zádech. Naštěstí si nikdo ničeho nevšimnul. Mají svých starostí dost. Seděli jsem tam tak společně v trávě, povídali si a já se celým svým srdcem vrátila do dětsví. Přesně takto jsme po práci na poli vždycky seděli na zahrádce, babička přitom ještě většinou pletla a děda zakusoval chleba s cibulí. Achjo.
Ale brzy museli jet. Nakonec prý přijeli autobusem. Za pár minut jel poslední. Tak jsme se vrátili do areálu, já Callatose ještě pustila do výběhu a šla jsem je doprovodit na zastávku. Když autobus s rachotem zastavil, oba jsem je smutně objala, ještě jim popřála ať dobře dojedou, každému vlepila pusu na tvář a naposledy se na povídala na ty jejich milované vrásčité obličeje. A mávala jsem tak dlouho, dokud mi autobus nezmizel úplně z očí…
haper: Napsala jsem ukázku vysoké drezury na obdelníku. Napsala jsem to klasicky do jízd 
Dne 6.10.
//PS.: zapomněla jsem k návštěvě rodiny dopsat velkou omluvu za čas! Seká se mi hrozně počítač a bylo to s ním dneska na dýl :/
sharon: OPENWEEK-ZNÁMÝ
"Haló?"zvedla jsem mobil."Sharon,prosím tě dostav se na vrátnici."řekla Keil.Hned zavěsila.Pečlivě jsem zavřela Karamelův box a vyběhla ze stáje.Všude bylo plno lidí takže jsem se proplétala davem směrem k vrátnici.Byla jsem připravena na vystřídáni Keil na vrátnici.Ani jsem se nerozhlédla když jsem do Keil nabourala."Jé sorry,co se děje?"omluvila jsem se rychle.Kývla hlavou někam za mě a já se otočila.Uviděla jsem tam stát mojí spolubydlící z dětského domova,Mell.Společně tam s ní stála moje vychovatelka a neznámou ženou která mi nikoho připomínala."Melisso!!"rozběhla jsem se k ní a padly jsme si do náruče.Objímání nebralo konce.Nakonec jsem přestoupila k Mischel.Objala jsem jí.Ona si mě potom odtáhla."Páni,Sharon ty jsi se ale vytáhla!"řekla obdivně."Ty už jsi ta malá holčička,jak jsem tě viděla naposledy."ozvala se žena.Podívala jsem se na ní a pátrala v paměti."Víš,po dlouhém vyjednávání jsem se domluvila tady s Harper,že dorazí se mnou.Ty jsi jí asi nepamatuješ ale je to tvoje matka."vysvětlila mi to Mischel.Vždyť ano,moje matka se jmenuje Harper!Proto mi byla povědomá.I když nechámu,že si jí za těch šest let co jsme se neviděli trochu pamatuju.Opatrně jsem k ní přistoupila a pozorně si jí prohlédla.Měla kaštanové vlasy které se jí na konci stáčeli do prstýnků.Oči měla také hnědé a byla hubená a celkem vysoká.Přitáhla si mě ke mě a já jí opatrně objala."To je krásné!"ozvala se svým velmi dětským hláskem Melissa.Po chvíli jsme se od sebe odtáhli a já se na ní usmála."No tak já vás tady provedu a potom budeme moci zajít za Sue a dát si něco dobrého."navrhla jsem.Všichni přikývli a já jsem začala u výběhů."Tak tady je Khandi a za ní Ulita s Galaxií."představila jsem klisny které byli nejblíže.Mlaskkla jsem na Khandi a ona přišla.Pohladila jsem jí po čele a Melissa se nad ní začala rozplývat."Ta je nádherná!Tu jezdíš ty?"
"Kdepak ta měla jinou jezdkyni,Knoflajs.Ale mého valáška vám taky ukážu."převedla jsem jí na správnou notu ohledně Khandi.Přešli jsme k jízdárnám.Na kruhovce zrovna ukazovala své umění Arya s Goldem."Na kruhovce je koník s nejzajímavějším zbarvením ze stáje,Gold a Arya."řekla jsem mojí skupince.Zastavili jsme se tam a dívali se na ně.Okolo oplocení stálo pár lidí a každý cvik byl odměněn potleskem.Když Arya odcházela mrkla jsem na ní.Pokračovali jsme k hhale a parkurové jízdárně.Nakonec jsem nechala drezurní obdelník a už jsem zamířily do stáje."Tady jsou jenom čtyři koníci a je tu i ten můj.Sezam je ve výběhu,Tarota má někde Ell a Érot je taky ve výběhu.A na nás tady čeká Karamel."otevřela jsem jeho box a všem pokynula aby šli dovnitř."Tak to je on.Karamel."dala jsem mu pusu.Zalovila jsem v kapse a všem podala kousek mrkve.Postupně mu jí nabídli a začali ho hladit."Je opravdu krásný.Asi ho máš hodně ráda,co?"řekla mamka.Přikývla jsem a objala ho.Napadlo mě,že bych je mohla povozit.Vyšla jsem z boxu a přinesla si stojan na kterém bylo čištění,sedlo a uzda.Přečistila jsem ho a nechala Melissu ať mu rozčeše hřívu.Já jsem mu vybrala s kopyt a pustila se do sedlání.Dala jsem mu na hřbet sedlo a zapnula jsem podbišník.Nasadila jsem mu uzdu a pozapínala řemínk.Všichni koukali jak to dělám.Ještě jsem jim skočila pro přilbu a jako první jí podala Mel.Vyvedla jsem Karamela z boxu a šla s ním na nádvoří před fontánu.Dotáhla jsem podbřišník a stáhla třmeny.Melissa očividně nechápala proč jsem jí dala přilbu."Nasaď si jí."řekla jsem jí a ona si jí poslušně nasadila a zapnula.Pomohla jsem jí do sedla a ona byl v sedmém nebi.Mlaskla jsem na Karamela a udělala s ním pár koleček na návoří."To je super!"řekla Melissa.Bylo jí teprve deset takže byla ještě mladá.Usmála jsem se na ní a vrátila se k fontáně.Neochotně slezla a já jsem si k sobě přitáhla mamku.Koukala vyjeveně a asi se hodně bála."Neboj,neschodí tě."uklidnila jsem jí.Vylezla do sedla a já jsem si ní taky udělala pár koleček.Na začátku seděla moc křečovitě ale potom se uvolnila.Když měla slízat nechtělo se jí.A nakonec přišla na řadu Mischel.Pomohla jsem jí nahoru a povodila jí po nádvoří.Když byli všechny povozeny zavedla jsem Karamela do stáje kde jsem ho odsedlala.Poslala jsem je ke stánku a odvedla ho do výběhu.Sedlo a uzdu jsem si uklidila a vrátila se k nim.Oni si mezitím vybraly a už se ládovaly.Já jsem si koupila colu a koláč.Přisedla jsem si k nim a začali jsme si povídat která se jak má.Teprve teď jsem si všimla vizitky host.Po chvíli se už museli rozloučit nebo by jim ujel autobus.Objaly jsme se a rozloučily se."Tak se snad zase brzy uvidíme."dala jsem všem pusu a mávala jim než mi zmizely za rohem.Byla to příjemná návštěva.
iris: OPENWEEK-NÁVŠTĚVA
"Iris, schání tě Nadvandy," ozval se za mnou povědomý hlas, otočila jsem se a stála tam Maki.
"A nevíš proč?" zeptala jsem se, ale Maki jen pokrčila rameny a vydala se směrem k hlavní budově. Zakroutila jsem hlavou a vydala jsem se od jídelny, jelikož jsem byla právě na snídani. Věděla jsem, že Nadvandy šla na službu na vrátnici, tak jsem zamířila rovnou tam.
"Ahoj," pozdravila jsem Nadvandy, která seděla na vrátnici a něco si četla. Zvedla hlavu a pousmála se na mě. "Prý si mě scháněla," řekla jsem a Nadvandy přikývla.
"Jo to je pravda, támhle ty dva tě scháněly," odpověděla mi Nadvandy a kývla hlavou k páru, který stál před vrátnicí, vydala jsem se k nim, stála jsem asi dva nebo tři metry od nich, když jsme poznala toho kluka.
"Liz, Tome, co tu děláte?" zavýskla jsem a objala jsem je, když se kě mě otočily.
"Ir, ráda tě zase vidím," pozdravila mě moje sestra a usmála se na mě. "Ahoj, švagrová," podzravil mě z legrace Tom a zasmál se.
"No švagře, co potřebujete, že jste se taky konečně přijeli ukázat," řekla jsem a založila jsem si důležitě ruce na hrudi, ale dlouho jsme to nevydržela a začala jsem se smát.
"No doslechly jsme se, že máte týden otevřených dveří, tak jsme nasedli do auta a jeli jsme," odpověděla Liz a usmála se.
"Ukážeš nám tu svojí akademii?" zeptal se Tom a lehce do mě strčil, usmála jsem se a přikývla jsem.
"Jasně, pojďte za mnou, začneme s koňmi," řekla jsem a zamířila jsme rovnou k výběhu hřebců, kde byl touhle dobou jeden z těch hodnějších. Jakmile jsem přišla k hrazení, už ke mě šel, takže jsem natáhla ruku a nechala jsem Cascora, aby jí očichával.
"Tohle je Cascor," představila jsem jim hnědého hřebce, Liz se pousmála, ale nešla k němu. Koně obdivovala, ale současně se jich i trochu bála.
"Tak jdeme dál," řekla jsem a vydala jsem se k paddokům, kde byli další dva hřebci. Rozešla jsem se nejdříve k hnědákovi, který se na mě díval, ale nešel ke mě.
"Tohle je Gentleman, takové malé zlatíčko, protože se vlastně nechová skoro vůbec jako hřebec," řekla jsem a usmála jsem se na hnědáka, pak jsem se otočila směrem ke druhému paddoku, kde stál ryzák.
"A tohle je Paris, ten nemá lidi moc v lásce, takže k němu moc nikdo nechodí a jezdí ho Niora," řekla jsem jim a pousmála jsem se.
"Tak teď půjdeme k výběhu klisen a valachů, ale ještě si skočím pro ohlávku a vodítko a vyzvednu odtamtud svojí klidnu," řekla jsme a rychle jsme odběhla do nedaleké stáje a vzala jsme ohlávku s vodítkem, které jsme měla ve skříňce, pak jsem se vrátila k Liz a Tomovi.
"Tak můžeme vyrazit," řekla jsem a vydala jsem se směrem k výběhu, přelétla jsme pohledem všechny koně. Podlezla jsme hrazení a došla jsme k hloučku koní, který stál nedaleko hrazení.
"Tohle je Bouře," pohladila jsme po krku tmavou hnědku, která do mě rochu strčila čumákem. "Tohle je Gold," představila jsme jim palomina, který stál hned vedle Bouře. "Tohle je Shakespear, na něm jsem dělala přijmačky," představila jsme jim hnědáka, který do mě jemně drknul a vysloužil si tak varovné zaržání od Noty, která si na mě očividně dělala nároky. "Tohle je Chorál," představila jsme jim grošáka vedle sebe. "No a tohle je Lion," představila jsme jim posledního z koní, který měl velký bílý odznak na hlavě, lucernu.
"No a nakonec, tohle je moje přidělená klisnička Nota," řekla jsme a objala jsme hnědku, která si už začala vyžadovat mojí pozornost. Usmála jsem se a nandala jsme jí ohlávku a připnula jsem vodítko.
"Je krásná," řekl Tom a usmál se, Liz jen přikývla a já jsme vyšla z výběhu a vyrazila jsme ke stájím.
"No musím jí vyčistit a pak mám na chvíli vodění a pak jdu na předváděcí trénink s Niorou, se kterou jsem se domluvila už na snídani," řekla jsem jim a vešla jsem do stáje, kde jsem Notu přivázala na uvaziště.
"Počkejte tu, jen si skočím pro čištění," řekla jsme a s ůsměvem jsem se vydala do sedlovny, pak jsem se vrátila s taškou s čištěním a vyndala jsme z ní kartáč a hřibílko a začala jsme Notu čistit.
"Ach jo, ty si zase celá od bláta," vynadala jsme jí naoko a usmála jsem se. Snažila jsem se, co nejvíce jí vyčistit, protože jsem se chystala přemluvit Toma a Liz, aby se nechali povozit, jelikož Nota byla zlatíčko.
"Budete chtít povozit?" zeptala jsem se jich a koukla jsem na ně koutkem oka, ale dál jsem se věnovala leštění Notiny srsti, když jsem skončila a oni mi ještě neodpověděli, uklidila jsme hřibílko s kartáčem a otočila jsem se na ně.
"Švagře, jestli si na Notu nesedneš nebudete mít moje požehnání a věřte, že to bez něj budete mít těžké," upozornila jsem je se založenýma rukama na prsou a tvářila jsem se vážně, ale Nota mě schodila, protože do mě zezadu překvapivě strčila čumákem, takže jsme málem spadla obličejem na zem.
"No tak jo, nechám se povozit, ale Liz ty jdeš taky," upozornil jí a já se spokojeně usmála, když jsem znovu nabrala rovnováhu. Vzala jsem do ruky kopyťák a začala jsem čistit Notě kopyta, aby tam neměla zaseklé bláto a kamínky z výběhu, nakonec jsme vzala hřeben a začala jsem jí rozčesávat hřívu, aby nebyla slepená a zamotaná.
"Tak teď si připravená povozit mojí rodinu," řekla jsme a pohladila jsme Notu po uvolněném krku. Otočila jsem se a vzala jsem tašku s čištěním, pak jsem došla do sedlovny pro sedlo, uzdečku a kamaše.
"Tak jen jí nastrojím a jdeme na to," upozornila jsem je a začala jsem Notu uzdit, pak jsem jí nandala podsedlovku a sedlo a nakonec kamaše. Pořádně jsem zapnula všechny řemínky. Nandala jsme jí ještě ohlávku, aby neutekla, ale stála klidně.
"Pojďte se mnou, najdeme vám přilby," řekla jsme a zamířila jsem do sedlovny, kde jsme začala přebírat přilby, abych našla ty správné, nakonec jsme našla a každému jsme podala jednu.
"Takže kdo půjde první?" zeptala jsem se a vydala jsem se zpět k uvazišti a k Notě. Vzala jsme vodítko a připnula jsme jí ho k udidlovému kroužku, pak jsem sundala ohlávku.
"No nejspíš já," řekla po chvilce mlčení Liz a došla ke mně. Přikývla jsem a vyvedla jsem Notu na nádvoří, kde jsem zastavila a sundala jsem třmeny, pak jsem dotáhla podbřišník.
"Tak nasedat," řekla jsem a pomohla jsem Liz do sedla. "Teď chyť otěže, ale ne moc prudce, je celkem citlivá, takže žádné kopání a tahání za oteže, jasné?" zeptala jsem se a Liz přikývla. "Tak můžeme začít," řekla jsem a jemně jsem Notu zatáhla za vodítko, takže se rozešla. Liz nevypadala zrovna nadšeně, ale držela a pevně seděla. Obešla jsem s ní několik koleček na nádvoří, pka jsme zavřela.
"Tak sesedej, vypadá to, že jízdu na koni moc nemusíš," řekla jsem se smíchem a Liz sesedla.
"Ne že by se mi to nelíbilo, ale víš, že koně moc v lásce nemám," vysvětlila mi a já jsem jen přikývla a podívala jsem se na Toma. "Jsi na řadě," oznámila jsem mu a Tom přišel k Notě, pomohla jsem mu nasednout a taky jsem s ním v sedle několikrát objela nádvoří, pak jsem ho nechala sesednout.
"No a to bude asi všechno, za chvíli mi začíná služba," řekla jsem a usmála jsem se. Tom s Liz přikývli a pousmály se.
"Vlastně jsme ani neviděli tvůj pokoj," řekl najednou Tom.
"No a právě proto je načase, aby jste už šli," řekla jsem s prohnaným úsměvem. Tom a Liz jen zakroutily hlavami.
"Iris," křikl najendou někdo, otočila jsem se a uviděla jsem Les, zamávala jsem na ní.
"Ahoj, co potřebuješ?" zeptala jsem se a koukla jsme se na ní.
"No vlastně jsme právě odvedla Laurise do stáje, dkyž se mě pár lidí ptalo, jestli bych je nepovozila. Měla by sji jít," vysypala ze sebe Les a usmála se na mě.
"No Les, tohle je moje sestra Liz a její přítel Tom," představila jsem je a Liz i tom jí pozdravily.
"No ale mi už raději půjdeme, aby jsme vám nenarušily program," řekla Liz a usmála se. "Tak se mějte, ahoj," rozloučil se Tom a zamával mi, taky jsme jim zamávala, a pak už jsem šla na vyplnění služby.
bloodye+dekameron: VEŘEJNÝ TRÉNINK - ukázku jsem napsala do jízd-drezury dne 8.10
lesněnka: Napsala jsem ukázku na OW v Přirozené komunikaci (o stužku); 8.10. 2012
el: OPENWEEK - NÁVŠTĚVA KAMARÁDKY
Čas utíkal jako voda a byl tu OpenWeek. Všemi očekávaný týden otevřených dveří. Většina studentek se těšila na rodinu, na přátele. Na to, jak všem představí své svěřence a kamarády. Mně nic z toho neříkalo. Moje rodina o mě nestojí. Přátele jsem neměla, jen pár ještě z let, kdy jsem dělala balet, ale ta doba už je dávno pryč a nikoho z nich jsem dlouho neviděla. Nikdo z nich se u mě nezastavil, když jsem byla v nemocnici, od většiny jsem to čekala. Balet je o osobní dokonalosti. Příliš se přátelte a budete oslabeni. To nám vtloukali do hlavy každý den. Dokud jsem nebyla přijata na Florestu byla jsem na světě úplně sama. Přesto všechno jsem se na týden otevřených dveří moc těšila a dnes už probíhal druhý den – sobota. Už jsem měla za sebou všechny své denní povinnosti i výpomoc s organizací Open Weeku když jsem vyšla ze stáje a šla se kouknout na ukázku holek k jízdárně, když jsem ji uviděla. Ne, nemohla jsem se mýlit. Byla to opravdu ona – Tina. Slečna z baletu, ke které jsem vždy měla blíž, než ke komukoli jinému, ale jak už jsem řekla, naše vztahy byly jiné, a co jsem se zranila. Neviděla jsem ji. Stála před vchodem do stáje asi tři metry ode mě. Já stále držela v ruce kliku od dveří a hleděla na ni. Po chvilce tiché a zaražené chvilky promluvila: „Ahoj El, snad se nezlobíš, že jsem tady. Dozvěděla jsem se, že jsi byla přijatá na jezdeckou akademii a zjistila jsem si, že je tu týden otevřených dveří. Rozhodla jsem se, že tě musím vidět a omluvit se ti za všechno.“ Skončila svoji úvodní řeč a rozpačitě se usmála. Já konečně znovu nabyla schopnost alespoň základně se vyjadřovat a pozdravila jsem ji. A pak z ničeho nic jsme se vrhly do náruče a obě jsme propukly v pláč. Dveře od stáje hlasitě bouchly, ale já toho nedbala. Když jsme se konečně trochu uklidnily, Tina znovu promluvila: „Viděla jsem tě jezdit. Máš nádherného koně a jsi opravdu talent. A taky jsem moc ráda, že si se ze svého zranění tak rychle dostala. Hlavně vypadáš tu uvolněně a klidně a to ti moc přeju.“ Pokývla jsem hlavou a zvědavě jsem přejela Tinu od hlavy k patě. Našla jsem vše, co jsem očekávala. Napnutý výraz v obličeji, kruhy pod očima, strnulé držení těla odkazující na velké bolesti. „Ty jsi u baletu zůstala viď?“ obrátila jsem se na ni s otázkou. „Pojď, ukážu ti stáje a koně.“ Vybídla jsem ji k chůzi a Tina mi vysvětlovala, co ji drží u baletu: „Víš, v podstatě jsme na tom vždy byly podobně, mě sice rodiče berou více než tebe, ale nedovedu si vůbec představit, co bych místo baletu dělala. Vyrostla jsem v tom. Nemám představu o tom, jak se normálně žije a hlavně mě to pořád baví.“ Dokončila krátké shrnutí a mě bodl osten u srdce. Já balet taky milovala. Dobrovolně bych se ho nevzdala, ale teď jsem tady a mám Tarotka , pomyslela jsem si a tělo mi zalilo teplo. Ukázala jsem Tině stáje a všechny prostory a na závěr jsme ji odvedla na pastviny. „Vidíš támhle toho bílého koně v té hnědo růžové dece? To je můj Tarot.“ Řekla jsem pyšně a ukázala na Tarota. Stoupla jsem si k hrazení a zavolala na něj. Zvedl hlavu, a když uviděl, že to jsem já a s návštěvou zvedl ocas a zvědavě přiklusal k hrazení. Pohladila jsem ho po čele. „Tak Tarote, seznamte se – tohle je Tina.“ Navzájem jsem je představila a sledovala jsem, jak ho Tina opatrně hladí. Vypadala vedle něj spokojeně. „Zítra asi nemáš čas viď? Divím se, že tě vůbec dnes omluvili z tréninku. Kdyby si totiž přišla, povodila bych tě před tím, než půjdu jezdit.“ Udělala jsem návrh, a i když jsem veděla, že je to nereálné tajně jsem doufala, že přijme. Holky na Florestě jsou úžasné, ale málo kdo o mě ví vše. Tina to tak nějak věděla i beze slov, přála bych si ji mít ještě alespoň jeden den vedle sebe. K mému překvapení nadšeně slíbila, že přijde. Zítra totiž výjimečně odpadá trénink. „Tak to je bezva! Moc se těším! Ale teď pojď, dáme si něco dobrého ve stánku a pak ti ještě ukážu pokoj.“ Rozloučily jsme se s Tarotem a ten zase odklusal k ostatním koním. Tina se mnou zůstala celé odpoledne. Smály jsme se a brečely a zase se smály. Povídali jsme si o všem možném a odpoledne tak rychle uteklo, ale slíbila, že zítra přijde a já ji za to slíbila vodění na Tarotovi. Večer jsme se rozloučily a ona nasedla na autobus. Byl to krásný den!
lesněnka: NÁVŠTĚVA RODIČŮ A KAMARÁDKY
Procházela jsem se o dvoře spolu s Adamem. Bavili jsme se o koních a o službách na dni otevřených dveří. Tedy, spíše jenom o dni otevřených dveří. „Stejně je to fajn. Jsem ráda, že to Nia vymyslela,“ řekla jsem spokojeně a usmála jsem se. Adam přikývnul a usmál se. Všimnul si svého bratra Damona, který na něj mával. „Promiň, Les. Dopovíme si to večer v jídelně, nebo až se potkáme,“ řekl a mrknul na mě. Mlčky jsem přikývnula a sledovala, jak Adam mizí ve stáji za svým bratrem. Povzdechla jsem si a uslyšela jsem přijíždějící auto. To jsou určitě nějací návštěvníci a ten, kdo je na vrátnici je pustí dál. Ušklíbla jsem se a kopal do jednoho z kamenů. Auto zaparkovalo a otevřely se dveře. Uslyšela jsem, jak něco štěklo a dopadlo to na zem. To už mě zajímalo více, takže jsem zvedl a pohled od země a zadívala se na příjezdovou cestu. „Barney, ne!“ zakřičel nějaký hlas. Pořádně jsem neslyšela, kdo to byl, ale bylo jasné, že se sem hrne nějaký pes. Pes, který měl jméno jako můj milovaný pes, který byl však doma. Zpoza rohu se vyřídila černobílá border kolie a začala vrtět ocasem. Běžel přímo ke mně. Teď už jsem poznala svého milovaného pejska! „Barney! Barní!“ zaječela jsem a začala se s štěstím usmívat. Když byl u mě dostatečně blízko, tleskla jsem. Pes se odrazil a skončil v mé náruči. Zahrabala jsem obličej do jeho krásné vyčesané srsti a nasála jeho krásnou psí vůni . Barney mě začal olizovat po obličeji a já se nijak nebránila. Byl to přece můj milovaný pejsek, on mohl všechno! Usmála jsem se a pustila jsem ho opatrně na zem. Barney seskočil dolů a stále horlivě vrtěl ocasem. Sehnula jsem se k němu a dala mu pusu na čumáček. „Kde máš mamku a taťku?“ zeptala jsem se a začala ho drbat na břiše. Barney vypláznul jazyk a rozvalil se na zem. Dívala jsem se na svého pejska a zároveň jsem hlídala cestu, zda už moji rodiče nejdou. „Les?“ ozvala se Iris ze stájí. „Jsi v pohodě?“ zeptala se a vykoukla ven ze stáje. Jakmile uviděla černobílého chlupáče, hned se hrnula ke mně. Začala ho se mnou drbat a já jí vyprávěla o Barneym. Byla to snad jen minutka a ona už musela jít. Usmála jsem se na ní a rozloučila se s ní. Barney se podíval do dvora. Viděl mé rodiče a viděla jsem je i já. Na tváři se mi objevil široký úsměv a udělala jsem několik kroků k nim. Barney šel se mnou u nohy po levé straně, jakmile jsem zastavila, sednul si. Právě tak jsme to měli nacvičené . Usmála jsem se na něj a podívala se na své rodiče. „Ahoj,“ pozdravila jsem je a jednoho po druhém objala. „Ahoj, Les,“ pozdravili mě oba zároveň. Uslyšela jsem rychlé kroky za nimi. Podívala jsem se a uviděla Alice [Elis] – mou nejlepší kamarádku. Vyjekla jsem a rozeběhla se k ní. „Alice!“ vykřikla jsem a skočila jí kolem krku. „Les!“ křikla a objala mě. Chvíli jsme tam tak stály, než jsme se pustily. „Stýskalo se mi,“ řekla a usmála se. Jen jsem přikývnula a ještě jednou jí krátce objala. Byla jsem děsně ráda, že je tady se mnou a že přijela právě teď. Měla jsem možnost jim to tu všechno ukázat, včetně Laurise. Věděla jsem, jak moc má ráda koně, stejně jako já. Ještě jednou jsem se spokojeně usmála a potom jsem se otočila na rodiče. „Kde jste se tu vzali?“ zeptala jsem se jich a usmála se. „No, Alice nám řekla, že se tu koná nějaký OpenWEEK. Takže jsme tady,“ řekl táta s úsměvem. Přikývla jsem a také se usmála. „Jsem ráda, že jste tady,“ řekla jsem a rozešla se směrem ke stáji. Alice hned ke mně přiskočila a šla vedle mě. Zasmála jsem se a podívala se po rodičích. Ti šli hned za námi. Za chvíli už jsme se procházeli po stájích a já svým nejbližším představovala koníky. Jakmile jsem došla k Laurisovu boxu, zastavila jsem se a opřela se o box. Lauris zafrkal a vystrčil hlavu ven. Viděla jsem, že táta se mírně schovává za mamku, kdyby byl nějaké zvíře, určitě by se strachem naježil. „Toto je Lauris, můj přidělený kůň. Je vážně zlatý,“ představila jsem Laurise a usmála se. Alice k němu udělala krok a začala ho hladit. Nakonec si ho pohladil i otec, i když jen tak decentně . Usmála jsem se a šla mým rodičů představit sedlovnu, šatny a nakonec i koleje. Ovšem, dovnitř jsem je nevedla, protože říkali, že už za chvíli musí jet.
Jako poslední jsem jim ukázala všechny naše výběhy a doprovodila je k autu. Se všemi jsem se rozloučila a nakonec jim zamávala na rozloučenou. Stejně bych si tu Barneyho nechala přes celý rok, ale to by mi přes Nioru neprošlo.
maki: Napsala jsem sobotní ukázku do skoků ve volnosti.. tak snad to už bude lepší
sára: Chtěla jsem jen napsat, že jsem už provedla takovoupřehlídku nějaké práce na dlouhých orpatích v PK, tuším včerejšek (10.10.).
arya:
NÁVŠTĚVA - KAMARÁDKA
Zrovna jsme přecházela z jednoho konce dvora na druhý když jsme zaregistrovala v davu povědomou tvář, otočila jsme se za ní a rozeběhla se směrem k ní. Byla to moje nejlepší kamarádka ze školy než sjem nastoupila na Florestu. Objala jsme jí a začala se vyptávat co tam dělá. Byla jsme nadšená. Hrozně dlouho jsme jí neviděla. Byla tu s rodinou a tak sjme se jich přednostně ujala a rozhodla se jim ukázat celou Florestu. Začala jsme s nima procházet jednotlivé části areálu. Když už jsem je táhla na druhý konec areálu potřetí. Usoudili Jessicy rodiče že nejlepší bude si dát něco k jídlu a my dvě se máme vypovídat a tak sjem dovedla Jess do stáje abych jí ještě představila Golda. Celou dobu jsme se bavili o všem možném. Řekla mi že si splnila sen jít na uměleckou školu a že pořád dál kreslí. Vždycky to milovala a kreslila nádherně opravdu jsme jí to přála. To už jsme došli ke Goldově boxu. Pojídal seno ale jakmil jsme přišla a otevřela stál u vchodu a štouchl do mě. Nic nedostaneš. Pohladila sjme ho a nechala ho Jess očuchat. To je krasavec. Usmáala se na mě. A támhleto jsou další dva. Vykoukal jsme z boxu koho myslí když sjme si všimla že ukazuje na Deamona s Adamem. To jsi se mi nepochlubila že na holčičí akademii budete mít takovej pěknej materiál. Dala jsme se do smíchu. Nikdy jsme kluky nebrala jinak než jako kamarády. No musim tě zklamat ten starší je v podstatě zadanej. " To nevadí mě stačí jen jeden" odpověděla mi na to. No tak to se může zkusit. seznámim vás. Zavřela jsme golduv box a vydala jsme se uličkou.k Adamovi. Damon už šel. "Ahoj mám na tebe strašnou prosbu měl bys ted čas zeptala jsme se ho." "Měl co potřebuješ?" Tohle je moje skvělá kamarádka Jess a přijela se sem podívat ale jsem napsaná na službu v občerstvení tak jestli by jsi jí tu nemohl provést a nějak zabavit já musim letět." Adam se podíval ze mě na Jess, " no mohl bych" Usmála jsme se. Máš to u mě vybr si co chceš. Mrkla jsme na Jess a vydala sjme se do stánku k Sue. Na službu sjme napsaná nebyla ale pomoc se hodí určitě vždycky. U stánku jsme potkala Jess rodiče. Právě nám volala babička. Ted, Jessicky mldší brácha dostal teplotu a tak musí odjet at Jess zavolá až tu skončí aby pro ní dojely. No jestli to není osud tak nevim. Určitě. Zvedli se a odešli já jsme se přidala k SUe a pomáhala obsluhovat. Za chvíli sjem viděl Jess a Adama jak jdou směrem k výběhům. Po asi pul hodince se vrátili z prohlídky a zastavili se u stánku, udělqala jsme jim oběma kafe a sedla sjme si k nim. Tak co jak se ti tu líbí? "no bomba." Usmívala se Jess od ucha k uchu. Tak já vás opustim řekl Adam rozloučil se s Jess a nechal nás tam. " Tak co hned jsme začala vyzvídat?" "No nic, je s ním hrozná sranda, dala jsme mu číslo atak uvidíme." "Jasný a nezapomen informovat" Ještě chvíli sjme s povídaly. Vyřídila jsme jí vzkaz od rodičů. No já jim zavolám a ted a než pro mě dojedu tak máme ještě trochu času. I tak ho bylo málo za chvíli už volala její tatka že je u brány a at vyjde. Rozloučila jsem se s ní a vrátila sjem se k práci ve stáji. když ke mně přišel Adam, "už jsme přišel jak mi to vrátíš, příští film vybírám já a jak to Damonovy vysvětlíš je mi jedno" usmála jsme se na něj, jo to zvládnu. Damon se zasměje až mu řeknu pravdu a klidně to povolí řekla jsme si v duchu. " A co si myslíš o Jess?" vyzpovídala jsme i Adama. " Je suprová a je s ní vážně sranda." "Jakože bys mě vyměnil" řekla jsme dotčeně a pak se začala smát. "Tebe nikdy ale viděl bych jí na jiný pozici, docela bych jí příští víkend pozval na kafe." Usmála jsme se že bych se živila jako dohazovačka no uvidíme jak to dopadne. Každopádně jsme se radši vydala do sedlovny.