lesněnka: NÁVŠTĚVA RODIČŮ A KAMARÁDKY

Procházela jsem se o dvoře spolu s Adamem. Bavili jsme se o koních a o službách na dni otevřených dveří. Tedy, spíše jenom o dni otevřených dveří. „Stejně je to fajn. Jsem ráda, že to Nia vymyslela,“ řekla jsem spokojeně a usmála jsem se. Adam přikývnul a usmál se. Všimnul si svého bratra Damona, který na něj mával. „Promiň, Les. Dopovíme si to večer v jídelně, nebo až se potkáme,“ řekl a mrknul na mě. Mlčky jsem přikývnula a sledovala, jak Adam mizí ve stáji za svým bratrem. Povzdechla jsem si a uslyšela jsem přijíždějící auto. To jsou určitě nějací návštěvníci a ten, kdo je na vrátnici je pustí dál. Ušklíbla jsem se a kopal do jednoho z kamenů. Auto zaparkovalo a otevřely se dveře. Uslyšela jsem, jak něco štěklo a dopadlo to na zem. To už mě zajímalo více, takže jsem zvedl a pohled od země a zadívala se na příjezdovou cestu. „Barney, ne!“ zakřičel nějaký hlas. Pořádně jsem neslyšela, kdo to byl, ale bylo jasné, že se sem hrne nějaký pes. Pes, který měl jméno jako můj milovaný pes, který byl však doma. Zpoza rohu se vyřídila černobílá border kolie a začala vrtět ocasem. Běžel přímo ke mně. Teď už jsem poznala svého milovaného pejska! „Barney! Barní!“ zaječela jsem a začala se s štěstím usmívat. Když byl u mě dostatečně blízko, tleskla jsem. Pes se odrazil a skončil v mé náruči. Zahrabala jsem obličej do jeho krásné vyčesané srsti a nasála jeho krásnou psí vůni . Barney mě začal olizovat po obličeji a já se nijak nebránila. Byl to přece můj milovaný pejsek, on mohl všechno! Usmála jsem se a pustila jsem ho opatrně na zem. Barney seskočil dolů a stále horlivě vrtěl ocasem. Sehnula jsem se k němu a dala mu pusu na čumáček. „Kde máš mamku a taťku?“ zeptala jsem se a začala ho drbat na břiše. Barney vypláznul jazyk a rozvalil se na zem. Dívala jsem se na svého pejska a zároveň jsem hlídala cestu, zda už moji rodiče nejdou. „Les?“ ozvala se Iris ze stájí. „Jsi v pohodě?“ zeptala se a vykoukla ven ze stáje. Jakmile uviděla černobílého chlupáče, hned se hrnula ke mně. Začala ho se mnou drbat a já jí vyprávěla o Barneym. Byla to snad jen minutka a ona už musela jít. Usmála jsem se na ní a rozloučila se s ní. Barney se podíval do dvora. Viděl mé rodiče a viděla jsem je i já. Na tváři se mi objevil široký úsměv a udělala jsem několik kroků k nim. Barney šel se mnou u nohy po levé straně, jakmile jsem zastavila, sednul si. Právě tak jsme to měli nacvičené . Usmála jsem se na něj a podívala se na své rodiče. „Ahoj,“ pozdravila jsem je a jednoho po druhém objala. „Ahoj, Les,“ pozdravili mě oba zároveň. Uslyšela jsem rychlé kroky za nimi. Podívala jsem se a uviděla Alice [Elis] – mou nejlepší kamarádku. Vyjekla jsem a rozeběhla se k ní. „Alice!“ vykřikla jsem a skočila jí kolem krku. „Les!“ křikla a objala mě. Chvíli jsme tam tak stály, než jsme se pustily. „Stýskalo se mi,“ řekla a usmála se. Jen jsem přikývnula a ještě jednou jí krátce objala. Byla jsem děsně ráda, že je tady se mnou a že přijela právě teď. Měla jsem možnost jim to tu všechno ukázat, včetně Laurise. Věděla jsem, jak moc má ráda koně, stejně jako já. Ještě jednou jsem se spokojeně usmála a potom jsem se otočila na rodiče. „Kde jste se tu vzali?“ zeptala jsem se jich a usmála se. „No, Alice nám řekla, že se tu koná nějaký OpenWEEK. Takže jsme tady,“ řekl táta s úsměvem. Přikývla jsem a také se usmála. „Jsem ráda, že jste tady,“ řekla jsem a rozešla se směrem ke stáji. Alice hned ke mně přiskočila a šla vedle mě. Zasmála jsem se a podívala se po rodičích. Ti šli hned za námi. Za chvíli už jsme se procházeli po stájích a já svým nejbližším představovala koníky. Jakmile jsem došla k Laurisovu boxu, zastavila jsem se a opřela se o box. Lauris zafrkal a vystrčil hlavu ven. Viděla jsem, že táta se mírně schovává za mamku, kdyby byl nějaké zvíře, určitě by se strachem naježil. „Toto je Lauris, můj přidělený kůň. Je vážně zlatý,“ představila jsem Laurise a usmála se. Alice k němu udělala krok a začala ho hladit. Nakonec si ho pohladil i otec, i když jen tak decentně . Usmála jsem se a šla mým rodičů představit sedlovnu, šatny a nakonec i koleje. Ovšem, dovnitř jsem je nevedla, protože říkali, že už za chvíli musí jet.
Jako poslední jsem jim ukázala všechny naše výběhy a doprovodila je k autu. Se všemi jsem se rozloučila a nakonec jim zamávala na rozloučenou. Stejně bych si tu Barneyho nechala přes celý rok, ale to by mi přes Nioru neprošlo.