lia a charakter: PŘIJEŽĎOVÁNÍ – PŘECHODY KROK – CVAL, JÍZDÁRENSKÉ CVIKY
Zavedla jsem hnědáka do prázdné haly a zavřela za námi dveře. Dneska budeme dělat nějakou tu jízdárenskou práci, zítra se vrhneme pod dohledem Sue. Já sama bych se mohla kouknout na něja-ké semináře a konečně na tu licenci. Licence! Jak já jsem z ní vynervovaná a to ji ani (zatím) nedělám. Hnědák zafrkal a otočil ke mně hlavu. „Neboj, pro tebe to bude hračka, já budu akorát muset máknout na teorii,“ podrbala jsem ho na čele, otěžemi si provlékla ruku, abych mohla dotáhnout. Charlie vzdychl, já stáhla třmeny a přehodila mu otěže přes hlavu. Vyhoupla jsem se do sedla, co nejměkčeji dosedla do posedí, vložila druhou nohu do třmenu, prošlápla paty, špičky namířila k Charlieho bokům, otěže chytnula oběma rukama, seděla narovnaná, ovšem co nejuvolněněji to šlo a teprve teď stiskla holeně, což byl pokyn na který Charakter celou dobu čekal. Jemně jsem si ho dotlačila holeněmi na stěnu a postupně probrnkávala otěže, aby si hnědák vytáhl krk dopředu, protáhl se a uvolnil. Což u něho nebyl problém. Hnědák si většinou rychle hlavu vytáhla vpřed. Na lonži to bylo o něco horší, než pod sedlem, ale nikdy nebyl nějaký veliký problém. V rohu jsem přitlačila vnitřní holeň, vnější posunula lehce za podbřišník a jakmile jsme byly za rohem, nohy jsem opět srovnala do předchozí pozice. Takto jsem to dělala v každém rohu i na druhou ruku, na kterou jsem hnědáka uvolňovala po diagonální změně směru. Jakmile byl dostatečně uvolněný v kroku, přitlačila jsem v dalším rohu vnitřní holeň, vnější přesunula lehce za podbřišník, vnitřní rameno šlo lehce dozadu, vnitřní otěž nabídnutá, vnější přiložená. Charlie se pěkně ohnul a zamířil na stěnu, při dojezdu jsem stiskla holeně a zamlaskala. Hnědák aktivně vyklusal vpřed, šel pěkně svižně, ale zatím ho nebylo potřeba brzdit, šel v přiměřeném tempu a ochotně se ohýbal v rozích s hlavou vytaženou dopředu. Stále jsem mu nabízela otěže, ještě nebyl čas, abych si ho začala sbírat na otěž, ten nastane, až bude uvolněný v klusu i na druhou ruku. Po dvou obvodech jsem přitlačila vnitřní holeň, vnější posunula lehce za podbřišník, vnitřní rameno natočila lehce dozadu, nabídla mu vnitřní otěž a vnější nechala přiloženou. V tom okamžiku, když Charakter zabočil na diagonálu, přestala jsem na něj působit ohýbacími pomůckami, v X si přesedla a dotlačilo ho na druhou stěnu, v rohu jsem si s ním pohrála a mohli jsme pokračovat v klusu. Jakmile jsem usoudila, že je hnědák dostatečně uvolněný a můžu si ho začít sbírat na otěž, přestala jsem mu je nabízet a probrnkávala vnitřní, o něco méně častěji vnější, aby se uvolnil mezi žuchvami. Postupně jsem si také začínala zkracovat otěže, ale opravdu postupně a lehounce, milimetr po milimetru, zarážka po zarážce. Ve středu krátké stěny, po řádném projetí rohu jsem přitlačila vnitřní holeň, vnější přesunula za podbřišník, vnitří otěž nabídla, vnější nechala přiloženou, vnitřní rameno šlo lehce dozadu a Charlie ochotně zamířil na kruh, v X jsem prohodila pomůcky, přesedla si a navedla si hnědáka na vedlejší kruh. Velké kruhy jsem střídala s celými obvody, dokud nebyl dosta-tečně uvolněný a sám od sebe mi nenabídl přilnutí, což netrvalo příliš dlouho. Chtěla jsem ho ještě nechat ocválat a poté si pohrát s přechody, které měly být hlvním bodem dnešního programu. V dalším bodu jsem přesunula vnější holeň za podbřišník, brnkla do vnitřní otěže, stiskla holeně a zamlaskala. Bála jsem se, že mi vyletí, ale lonž, na kterou jsem ho vzala před obědem, ho asi poměrně uklidnila. Vypadalo to, že se nemusím bát nějakého nečekaného výletu, ale člověk nikdy neví, stále jsem byla připravená, kdyby náhodou. Zvedla jsem se z posedí, našla správné těžiště a nechala hnědáka určit si rytmus, který jsem po dobu dvou obvodů dodržovala. Následně jsem zasedla do sedla, stiskla v rukou otěže, přenesla váhu lehce vzad a nechala ho přejít do klusu, překvapil mě s jakou ochotností přechod, při kterém jsem nezapomněla na holeně, provedl, většinou lehce protestoval při přechodu do nižšího chodu, ale tohle udělal tak automaticky a plynule… Pohladila jsem ho po kohoutku. „Ano, šikulka,“ usmála jsem se a navedla si ho na diagonálu. V X jsem si přesedla a při dojezdu na stěnu ho pobídla do cvalu. Ani tomuhle přechodu se hnědák nebránil, pěkně energicky nacválal i když byl dnes živý, nebylo to oproti některým jiným dnům nic. Stačilo ho někdy pozorovat ve výběhu, co tam provádí s Karamelem. Vypadá to, že tu Naberus našel dvojníka, od té doby, co se drezurnímu valáškovi zahojila nožka, nebyly spolu ti dva ve výběhu. Čistě teoreticky, když mám tu službu ve stájích, mohla bych ho k nim někdy dát, ale už bude mít Charlie klidnější den. Opět jsem se zvedla z posedí a nechala Charliemu částečně volnou ruku i když jsem si stále udržovala přilnutí a byla připravena omezit případné zrychlení. Po dvou obvodech jsem opět zasedla do sedla a nechala ho přejít do klusu a když moje pomůcky nepovolovali přešel Charlie ochotně do kroku. V dalším rohu jsem opět stiskla holeně, mlaskla, ale zůstala sedět v sedle, v pracovním klusu, protože jsem ho vzápětí vzala opět do kroku, povolila mu o jednu zarážku otěže a nechala po jednom obvodu vydýchat, ovšem stále na pozoru nad případným stříháním rohu, což Charlie někdy rád opomíjel. Přiznávám, vždy to byla moje chyba, zapomněla jsem párkrát na holeně a můj svěřenec toho chytře využil. Na konci dlouhé stěny jsem si ho otočila obloukem zpět na stěnu s již sesbíranými otěžemi. Při dojezdu jsem ho pobídla do cvalu a zamlaskala. Tohle jsem ně hnědákovi zatím nepoznala, vždy se hnal dopředu a jen málokdy jsem ho nemusela zpomalovat, teď ale nacválal hezky spořádaně a to jsme tento týden nějaký akční program neměli. Teprve bude… Doufám, trochu mě pobolívá hlava, ale doufejme, že to je jenom z pití a když vypiju nějaké ty dva litry, že to bude do hodinky zase v pohodě. Nechala jsem ho po pár cvalových přejít do klusu a po třech krocích ho opět pobídla do cvalu. Charakter reagoval pohotově a zatím jsem nemusela ani jednou přitlačit, že by nereagoval, což on tedy nedělá… Nechala jsem ho obcválat půl kola, já sama zůstala v pracovním sedu, pohrála si s ním v rozích a poté zasedla do sedla, stiskla v rukou otěže, jemně si ho podržela holeněmi a dbala na důraznost sedu. Charlie zbrzdil prakticky ihned a chtěl do zastavení, kdybych ho v daném okamžiku nepobídla holeněmi zastavil by, ale teď pěkně přešel do kroku, který byl ze začátku lehce pomalý a zaražený, ale o chviličku později již pěkně aktivní a svižný. „Aaano, tak je hodný,“ usmála jsem se a pohladila ho po kohoutku. Vzápětí ho nechala naklusat a zamířila s ním na diagonálu v X si přesedla a hned ve středu krátké stěny si ho pomocí poloviční zádrže dostala do pracovního a navedla si ho na velký kruh, který jsem ho nechal objet dokola, při dojezdu zpět na stěnu mrkla na nohosled, stiskla holeně a podle něj začala vysedat. Nechala jsem ho jít přímo, pohrála si s ním v rohu a na stěně si ho vypobízela dopředu, nabídla mu otěže, ať si může vytáhnout krk a pěkně prodloužit kroky. Při dojezdu jsem si ho pomocí vysedání zpomalila a v rohu zasedla do sedla a pobídla ho dnes naposledy do cvalu. Charlie s frknutím a pohozením hlavou naskočil, již svým klasickým způsobem do cvalu. Aspoň vím, že se nebude měnit, že? Nechala jsem ho jednou obcválat obvod a poté ho nechala přejít do klusu, popustila mu otěže a navedla si ho do kroku. „Šikula jsi, víš to?“ usmála jsem se a pohladila. Charlie zafrkal, zastříhal ušima a sklonil hlavu. Nechala jsem ho vydýchat a poté ho zastavila u dveří. Hnědák ke mně po sesednutí otočil hlavu. „Jo, jdeme dom,“ usmála jsem se, vytáhla třmeny, povolila podbřišník s nánosníkem a přehodila mu otěže přes hlavu. Otevřela jsem dveře a vyvedla ho ven.