lia a charakter: JÍZDÁRENSKÁ PRÁCE-KROK-CVAL, NACVÁLÁNÍ Z KROKU, PRACOVNÍ, LEHKÝ A STEHENNÍ SED A PILOVÁNÍ POL. ZÁDRŽÍ
,,Dveře!“ houkla jsem a pohladila valáška po hlavě.
,,Volno!“ ozvalo se zevnitř. Otevřela jsem dveře a rozhlédla se po hale. Na protější stěně klusal s Érotem Nathan, na kruhu tam cválal Connor s Patronem. No, tady bude akčno… Zavřela jsem za námi dveře a popovedla hnědáka do středu velkého kruhu, abychom dali klukům volnou stěnu. Stáhla jsem třmeny, dotáhnula podbřišník, přehodila otěže přes hlavu, levou nohu vložila do třmenu, pravou rukou se přidržela zadní rozsochu, levou si chytnula otěže a přední rozsochu, pravou nohou jsem se odrazila, levou se zapřela do třmenu, stejně jako jsem si pomohla rukama, těsně před tím, než jsem přehodila pravou nohu přes posedí, jsem se pustila rozsoch a jakmile jsem bezpečně seděla, chytila jsem otěže oběma rukama a pravou nohou jsem si vložila do třmenu. Paty jsem měla prošlápnuté, špičky namířené ke koni, lokty v ose ramen, ruce jako když držím půllitry, seděla jsem narovnaná, ovšem ne příliš a dívala se před sebe. Hnědák s nataženým krkem poslouchal okolí a natáčel ušima. ,,Hele, tak venku prší, no a co?“ poplácala jsem ho po krku a stiskla holeně. Nenechala jsem ho dojít úplně na stěnu, otočila jsem ho na vnitřní stopě, abychom klukům nepřekáželi. Sem tam jsem probrnkávala otěže a jakmile hnědák snížil hlavu, vytáhl si krk, probrnávání ustalo. Dávala jsem si pozor, kde jsem kluci, abychom jim náhodou nevjeli do cesty. Po chvilce jsem si ho otočila na druhou ruku, pomocí oblouku na konci dlouhé stěny a zamířila na druhou ruku. Když bylo okrokováno i na tuhle, dotáhla jsem si ho, napojila jsme si ho, stále dávajíc pozor na kluky (Jako ostatně pořád…) a stiskla jsem holeně, zamlaskala a jakmile hnědák zrychlil, začala jsme vysedat, samozřejmě jsem si před tím zkontrolovala nohosled. Jakmile byla možnost, v rozích jsme s ním pohrála, aby se mi začal pěkně ohýbat a uvolňovat, přeci jen na vnitřní stopě moc možností nebylo, po chvíli probrnkávání hnědák opět snížil hlavu. Šlapal hezky svižně vpřed, ochotně chodil za pomůckami, když jsme dávali někomu přednost a bez cavyků zamířil na můj povel na diagonálu. Nezapomněla jsem si přesednout a opatrně jsem ho dotlačila na stěnu, kontrolovala jsem při tomto manévru další dvě přítomné dvojice a pokračovala na druhou ruku. Hnědák se hezky uvolnil a já mohla začít se sbíráním na otěž. Nathan s vysokým hnědákem již končil, takže se odpojil a nechal nám zbývajícím volnou stěnu. Patron na druhé pofrkával, Charlie jeho směrem mířil ušima, naštěstí jen ušima. Začala jsem probrnkávat vnitřní otěž, o něco méně častěji tu vnější, aby se uvolnil mezi žuchvami. Postupně jsem si ho sbírala na otěž, ovšem postupně a v průběhu uvolňovacích cviku, jako například velkého kruhu, na nějž jsem si ho navedla pomocí holení, ramen a otěží, v X jsem prohodila pomůcky, přesedla si a zamířila na druhou stranu, Connorovi jsem nechala volnou stěnu, přeci jen měl společně s Patronem přednost. Hnědáček mi sem tam zrychlil tempo, ale pomocí vysedávání jsem ho dokázala zpomalit, na poloviční zádrže bude čas později. Hnědáčka jsem si poté navedla rovně a pokračovala ve sbírání otěží a velkých kruzích, prostřídané změnami směru kruhy změnit a celých obvodech. S Nathem jsme se vzájemně úspěšně vyhýbali a nevznikla nějaká kolize. Hnědáka jsem po chvíli měla dostatečně na otěži, hezky mi přišel na přilnutí. Nath nás mezitím odpustil a Connor s Patronem končili, takže jsme měli volné pole působivosti. Zasedla jsem proto do sedle vnější holeň posunula za podbřišník, brnkla do vnitřní otěže a stiskla holeně. OK, Charlie klid… Hnědák totiž vskočil do cvalu, zafrkal, zašvihal ocasem a nabral tempo… No, až příliš rychlé na můj vkus. Ztuhla jsem tedy v sedu a brala ho zpátky, nezapo-mněla jsem na holeň, aby mi nespadl na předek. Dost mi pomohl roh, který jsme projížděli mi po-mohl zpomalit. Na krátké stěně to bylo v pohodě, na tu dlouhou už jsem byla připravená, takže žádný výstřel se nekonal. Hnědáčka jsem nechala obcválat dvě kola, poté zasedla na krátké stěně do sedla, podržela si ho holení, stiskla v rukou otěže a brala ho zpátky. Hnědák zareagoval o chvilku později, ale zůstala jsem stále v sedle, dokud nezklidnil šílený klus, který nasadil. V rohu jsem přitiskla vnitřní holeň, vnější posunula za podbřišník a v dalším bodu si ho otočila na diagonálu. V X jsem so přesedla, dotlačila si ho na stěnu a při dojezdu ho opět pobídla do cvalu. Tentokrát se sice výstřel konal, ale povedlo se mi ho vzít rychle zpátky. To bude dneska ještě vtipné… Hnědák nedělal už nějaký extra problém, sice jsem si ještě párkrát ozkoušela poloviční zádrže, ale šlo to. Connor nás taky opustili a my měli halu prázdnou. Hnědák mi přešel do středního klusu. Já si ho na krátkou stěnu vzala do shromážděného a při nájezdu na dlouhou stěnu pobídla vpřed, aby se dostal zpět do středního. Takhle jsem to ještě párkrát zopakovala a přešla na prodloužení, zde jsem bojovala naopak se zkrácením, shromážděný klus se hnědákovi moc nelíbil, ovšem prodloužený to byla jiná věc… Nakonec jsem si změnila pomocí diagonály směr, přesedla a vrhla se do sedů. Tedy pracovního a lehkého, opět krátká dlouhá stěna a poté následně lehký, stehenní. Charliemu to nějak nevadilo, ale mě chvilku trvalo, než jsem se přizpůsobila jak pracovnímu, tak stehenního. Ovšem hnědák reagoval čím dál lépe nebo spíš jsme si zopakovala poloviční zádrže, na kterých budu muset ještě kapánek pracovat, ale ke konci hodiny to bylo čím dál lepší. Chtěla jsem zkusit ovšem poslední věc, sedy vzhledem k Charlieho aktivitě pouze v klusu. Ovšem chtěla jsem zkusit ještě nacválání z kroku, jakmile jsem do něj po krátkém boji valacha dostala, hnědák si myslel že končíme. Pobídla jsem ho vpřed a zamlaskala, to Charakter pochopil a zastříhal ušima, teď byla správná chvíle. Přesunula jsem vnější holeň za podbřišník, brnkla do vnitřní otěže a zamlaskala. ,,Hop!“ pobídla jsem ho. To ovšem nebylo potřeba. Charlie pohodil hlavou, prudce se odrazil zadníma nohama a vyrazil svižným cvalem vpřed. Svižným? Možná trochu moc svižným. ,,Brzduuu,“ houkla jsem na něj, zasedla do sedla, ztuhla v sedu a jakmile trochu zpomalil, pobídla ho vpřed. ,,Taaak je hodný,“ zasedla jsem znovu do sedla, tentokrát o něco s ráznějšími pomůckami, aby pochopil, že se od něj chce pomalejší chod – opět krok. ,,Hoodný,“ poplácala jsem ho. Hnědák opět předpokládal, že se končí. ,,Naposledy a pak konec, slibuju,“ ujistila jsem ho a v dalším bodě ho pobídla ke cvalu. Tentokrát to bylo o něco akčnější, ale hnědák vložil energii do něčeho jiného, než do rychlosti. ,,Šikulka,“ broukla jsem a nechala obcválat půl kola. Poté jsem opět ztuhla v sedu, stiskla v rukou otěže a brala ho celkově zpátky. Charlie postupně přešel přes klus do kroku, já mu povolila otěže a pochválila. Byl to náročný den, ale na hnědákovi to bylo sotva znát. Obešla jsem s ním pár kol, zastavila ho, sklouzla ze sedla, vytáhla třmeny, povolila podbřišník a nánosník, přehodila otěže přes hlavu, nabídla mu pamlsek, který si jemně vzal z ruky a společně jsme opustili halu.