lia a charakter: LEVEL 4 - 1/1 SAMOSTATNÍ JÍZDA, OPRACOVÁNÍ, TRÉNINK SHROMÁŽDĚNÝCH CHODŮ KROK – KLUS + PRACOVNÍ KLUS
Hnědáka jsem si zavedla do prázdné haly a zavřela za námi dveře, vyhlídla jsem si ranní hodiny na to, abychom měli halu prázdnou. Přeci jen od Charlieho můžu čekat naprosto cokoli a navíc měl včera úplné volno, celý den se flákal ve výběhu a hrál si s Karamelem nebo se ládoval senem, hold proč by se měl snažit dostat do sebe nevýživnou trávu, která se ještě nestačila rozkoukat – když má k dispozici dobré seno. Popovedla jsem valáška o kousek dál, přehodila mu otěže přes hlavu, stáhla třmeny, o jednu dírku dotáhla podbřišník (Charlie se zatím úplně nevyfoukl.), levou nohu vložila do třmenu, levou rukou si přidržela otěže a přední rozsochu, pravou rukou naopak zadní rozsochu, pravou nohou jsem se odrazila, levou se zapřela a vytáhla se do sedla. Měkce jsem dosedla do posedí, pravou nohu vložila do třmenu, otěže chytnula oběma rukama, narovnala se – ovšem zůstala uvolněná, prošlápla paty, špičky namířila k hnědákovým bokům, pokrčila lokty, ruce měla tak, jako bych držela půllitr. Teprve, když jsem si zkontrolovala všechny tyto body, stiskla jsem holeně a zamlaskala. Charlie aktivně vyrazil vpřed. Přitiskla jsem levou holeň, pravou přesunula lehce za podbřišník, levou otěž nabídla, pravou nechala přiloženou a valach odbočil z momentální křivky a vyrazil na stěnu. Pohladila jsem ho po plecích a sem tam mu brkla do otěže, ať už do vnější nebo do vnitřní, v rohu jsem vždycky přesunula vnější holeň za podbřišník a vnitřní přitiskla. Charakter hezky aktivně šlapal vpřed, prozatím se nikam nehnal, ale to mohlo ještě přijít. Po chvilce – zhruba dvou obvodech, jsem si hnědáka otočila pomocí diagonály na druhou ruku a pokračovala po stěně. Charlie ochotně spolupracoval, mezitím sklonil hlavu dolu, vytáhl si krk. Obešli jsme společně dva obvody, poté jsem si ho dotáhla a stiskla holeně, poté ještě jednou, stále na volné otěži a zamlaskala. Hnědák naklusal, nikam se prozatím nehnal a bez problémů mi změnil obloukem směr, já si při dojezdu na stěnu přesedla, v bodech si s ním stále pohrávala, sem tam probrnkávala otěže, aby si hnědák sklonil hlavu a protáhl si krk. Opět jsem ho nechala obejít dva obvody a změnila směr, tentokrát obloukem. Přitlačila jsem vnitřní holeň, vnější posunula za podbřišník, vnitřní otěž nabídla, vnitřní rameno posunula lehce dozadu a vnější otěž nechala přiloženou. Hnědák „utekl“ za stopy a zamířil na dlouhou stěnu. ,,Tak je hodný,“ poplácala jsem ho a přesedla si. Charlie zafrkal a zastříhal ušima. Společně jsme obklusali další dva obvody a poté jsem si ho začala sbírat na otěž. Probrnkávala jsem vnitřní o něco méně, častěji vnější, aby se hnědák uvolnil mezi žuchvami. Ve středu krátké stěny jsem přitiskla vnitřní holeň, vnější posunula za podbřišník, vnitřní otěž nabídla, vnější nechala přiloženou a vnitřní rameno netočila lehce dozadu. Valášek již nevyšel roh a ze stěny zamířil do X, tam jsem prohodila pomůcky, přesedla si a zamířila na druhou stranu jízdárny, stále na kruhu. ,,Šikulka,“ zamumlala jsem, objela jeden roh a nechala ho jít přímo. Ve středu dlouhé stěny jsem přitiskla vnitřní holeň, vnější posunula za podbřišník, vnitřní rameno dozadu, vnitřní otěž nabídnutá, vnější přiložená. Jakmile se Charlieho otočil dovnitř jízdárny, přestala jsem ho pobízet k otočení a nechala jít rovně na stěnu, kde jsem mu pouze určila směr – na stejnou ruku. Hnědáček začal postupně zkracovat rámec, takže jsem si mohla zkracovat otěže, ale ještě to bude chtít trochu ohýbání a uvolňování, abychom mohli přejít k dnešní náplni. Otočila jsem si ho tedy znovu na velký kruh a poté ho nechala jít rovně, dávala jsem si mimo kruh pozor na pořádné projetí rohů, protože tam se dá taky slušně ohýbat a uvolňovat. Ještě to nějakou chvíli trvalo, ale po několika velkých kruzích a jedné změně směru, již Charlie chodil na pěkném přilnutí. Rozhodla jsem se začít s pracovním klusem, ztuhla jsem tedy v sedu, stiskla v rukou otěže a čekala na hnědákovu reakci, jakmile začal provádět přechod, podržela jsem si ho holení a poplácala ho, jakmile plynule přešel do nižšího chodu. Vystrčila jsem nohy ze třmenů, které jsem přehodila přes rozsochu, nohy nechala volně spuštěné podél hnědákových boků a stiskla holeněmi. Charlie opět naklusal a zastříhal ušima. ,,Klíídek, kamaráde, žádný spěch, nikam se hnát nemusíme,“ zabručela jsme na něj, ztuhl v sedu a jakmile hnědák zpomalil, pobídla jsme ho aktivnější holení, než která byla u zádrže vpřed. Uprostřed krátké stěny jsem přitiskla vnitřní holeň, vnější posunula za podbřišník, vnitřní rameno dozadu, vnitřní otěž nabídnutá, vnější přiložená. Hnědák hezky zamířil na kruh, to poslední co jsem potřebovala, bylo to, aby se mi v pracovním nezadržitelně rozletěl vpřed na dlouhé stěně. Na kruhu udržoval stálé tempo a já se mohla soustředit převážně sama na sebe. Byla jsem si jistější než v předchozích trénincích, ale stále mi chvilku trvalo, než jsem nalezla správné těžiště. Nakonec jsme nechala hnědáka přejít do kroku, shodila třmeny a vsunula do nich nohy, prošlápla paty a špičky namířila ke koni. Poplácala jsem hnědáka po krku, povolila jsem mu o dvě zarážky otěže a nechala ho jít přímo po stěně jeden obvod, aby si trošku vydechnul. Poté jsem si pomalu zkrátila otěže a na dlouhé stěně ho nechala naklusat. V rohu jsem si sedla do sedla, ztuhla v sedu, jemně si ho podržela holení a počkala dokud hnědák nepřejde do pomalejšího klusu. Jakmile se tak stalo, přišla aktivnější pobídka pro udržení stálého chodu. Stále nám trvalo déle, přejít do pomalejšího chodu, ale zvládli jsme to. V rohu jsem se mrkla na nohosled, stiskla holeně, zamlaskala a jakmile hnědák zrychlil, začala jsem vysedat – na správnou nohu. To samé jsem opakovala několikrát, Charlie začínal být všímavější a rychleji reagoval nebo jsem to byla já, kdo tomu přicházel na kloub? Netuším, každopádně s každým přechod do pracovního jsme potřebovali menší dráhu na změnu rychlosti. Po chvíli jsem si změnila diagonálně směr a pokračovala na druhou ruku, nezapomněla jsme si přesednout a pořádně vyjíždět rohy. Začala jsme pracovat na prodloužení a opětném zkracování. Před dlouhou stěnou jsem si ho vypobízela vpřed, natáhla ruce, aby si mohl vytáhnout krk a před rohem na krátkou stěnu si ho pomocí poloviční zádrže dostala zpět do normálního tempa. Musím říct, že prodloužení nám šlo o něco lépe než zkrácení, ale jak jsme na tom pracovali, při každém přechodu jsem viděla malé zlepšení, sice minimální, ale bylo tam. Nakonec jsme si vyzkoušeli, shromážděný kruh na krátké stěně, na té dlouhé opět střední. Se shromážděným klusem jsme bojovali o něco déle, než se středním. Charliemu se toto tempo hold nelíbilo, ale času je na to dost, dneska ho už nebudu otravovat a zapracujeme na tom jindy, přeci jen bylo dneska těch polovičních zádrží až až. Nechala jsme valacha přejít do kroku, povolila mu otěže a nechala ho vytáhnout si krk. Obešli jsme spolu dva obvody, poté jsme ho zastavila, sesedla, vytáhla třmeny, povolila podbřišník, nánosník, přehodila otěže přes hlavu a vyvedla ho z haly.