sophie + shakespeare: LEVEL 3, 2. opracování, krok, lehký a pracovní klus, cval

Houkla jsem “Dveře!” a nikdo se neozval, takže jsme vešli dovnitř a dovedla jsem si ho až doprostřed. Dotáhla jsem, vytáhla si třmeny, dopnula nánosník a nasedla jsem. Hned se rozešel, takže jsem ho zastavila, zacouvala přidržením otěží a pobídkou, zastavila a chvíli jsem na něj seděla jenom v zastavení. Pak jsem sesedla, pochválila ho a nasedla znovu. Tentokrát zůstal stát, takže jsem ho pohladila po krku, ještě jednou pochválila a teprve po čtvrt minutě ho pobídla ke kroku. Na volné otěži jsem ho nechala krokovat na levou ruku, ale byl dneska trošku divočejší než obvykle. Ačkoliv jsme tenhle týden pracovali většinu dní a ráno jsme byli v kruhovce, stejně byl těkavej a všechno okukoval
“Tak my máme hodně energie? Hlavně, aby ses nám pak všeho nelekal ,” začala jsem si s ním povídat, abych ho třeba trochu uklidnila, ale pořád byl napnutej. Nechala jsem ho tedy jen pěkně chodit, dávala jsem si pozor na svůj sed a na to, jestli hezky aktivně šlape, ale to opravdu dneska nebyl problém, chodil krásně, došlapoval se a bylo vidět, že v sobě schromažďuje energii, protože může jenom krokem.
“No dobře, dobře, úplně to cítím, změníme si směr, sundáme bederku a můžeme si zaklusat, ano?”
Teď už jsem ho musela lehce brzdit, protože začal předvádět nějakou rychlochůzi a trošku stepoval, už už někam vyrazit Vůbec nemám ponětí, kde tolik energie vzal, ale využijeme jí později. Trochu jsem si pobrala otěž, protože ačkoliv jsem chtěla, aby se uvolnil, šel nadupaně dopředu a o nějakém protažení nebyla řeč.
“Takhle by to ale nešlo, v klidu Speare, v klidú,” brzdila jsem ztuhlejším sedem a nechala ho diagonálou změnit směr. Znovu jsme obešli jízdárnu a já mu sundala za jízdy bederku a jakžtakž složenou ji hodila po straně u dveří. Hnědák pořád jel jako mašinka, dlouhé pěkné kroky, pod sebe, ale bez soustředění a uvolnění. Udělala jsem s ním tedy půl jízdárny, ať se začne aspoň trochu ohýbat a třeba se potom nechá zpracovat na velkém kruhu. Půl jízdárnou jsem znovu změnila směr a když jsme došli na druhý konec, tak jsem ho navedla na vlnovky. Lehce jsem naklonila ramena, vnější holení si za podbřišníkem hlídala záď, vnitřní vytlačovala do oblouku, vnitřní otěží naváděla, vnější vedla podél krku. Vždycky na střední linii od A do C jsem prohodila a vedla do dalšího oblouku. Udělali jsme si vlnovky jenom tři, ale už ses musel trochu soustředit a zbrzdil. Chválila jsem ho a za pár klidnějších uvolněnějších kroků jsem ho odměnila pobídkou ke klusu. Na to čekal a vyrazil, jako Arab na přehlídce V kombinaci s jeho krásnými kroky to asi byla pěkná podívaná, ale nemůže takovýhle kmih udržet, takže jsem znovu brzdila, zpomalila vysedání, ale ne moc, aby mě to úplně nevyhodilo z rytmu a uklidňovala jsem ho hlasem.
“Hó-ou, v klí-du, v kli-du,” houkala jsem do rytmu klusu. Otočil na mě ucho a zpozorněl, došlo mu, že vlastně asi nepracuje tak jak jsem chtěla a najednou ho ovládl pan Jemnost a opatrnost a zmírnil, povolil hlavu dolů a krásně šlapal celou stěnu. Moc jsem ho pochválila, že to konečně pochopil, že to není závod. Vůbec ho takhle neznám, jsem zvědavá, jestli se to bude někdy v budoucnu opakovat
Teď, když si dal říct, jsem projela krátkou stěnu v pracovním klusu podle zadání a snažila se uvolnit, ale ne moc, aby to nevyznělo jako zatuhnutí a brždění. Pokračoval v příjemném kmihu, takže jsem ho chválila a za rohem přešla do kroku. Úplně jsem mu povolila otěž, protože předtím v kroku neměl možnost se vytáhnout, zatímco teď se protáhl, odfrknul si a bylo cítit, že energii sice pořád má, ale už ne nakumulenou a výbušnou. Pohladila jsem ho po krku a udělali jsme si velký kruh, zase vnitřní otěž se lehce nabízí, vnější vede kolem krku, jako vnitřní holeň vymačkává koně na oblouk a vnější holeň hlídá záď za podbřišníkem. Jenom jsem lehce natočila ramena a nechala ho se hezky ohnout, šlo mu to, teď už dával pozor, pěkně se dotknul všech kruhových stěn, krkem taky nikam nevybočoval a šlapal pořád aktivně. Po velkém kruhu jsem tedy uhnula na diagonálu na změnu směru a použila jsem trik, který jsme se učili na semináři, lehce jsem probrnkla otěže, aby se uvolnil v týle a pobídla, aby si opravdu podsunul zadní nohy. Hezky posunul hlavu dolů, udidlo přijmul a podšlapoval se, úplně správně.
“To je pašák, hodný kluk, i v klidu to jde,” pochválila jsem a jakmile jsme došli diagonálu, prošli jsme krátkou stěnu a na dlouhé zase naklusali. Nechala jsem ho zatím pořád na volné otěži, ale o jednu zarážku už jsem si je zkrátila a vysedala. Na krátké stěně klus pracovní, na dlouhé vysedat a pokusila jsem se o klus co nejaktivnější a nejdelší, trošku trénink na budoucí drezůru Napobízela jsem ho, ale spíš hlasem a výraznějším a rychlejším vysedáním, než samotnými holeněmi, to by mohl se svou jemností brát jako pobídku do cvalu. Na krátké stěně znovu klus pracovní, klidnější, mírnější, na dlouhé jsem ho tentokrát nechala jenom v hezkém rytmickém středním klusu a chválila, protože šlapal hezky a taky mi nabízel otěž. Trošku víc jsem si ji tedy posbírala a na lehkém kontaktu jsme si udělali velký kruh, tohle je na druhou ruku, takže byl ohnutej a protaženej na obě strany, znovu to šlo celkem hladce a zase jsem ho pochválila.
Na kruhu jsem s ním chvíli zůstala a pobídla ho do klusu, chtěla jsem si udělat svoje krok-pracovní klus-krok-pracovní klus cvičení. Nohy ve třmenech se posunuly správně co nejníž to jde, aby mohly jemně holení pobídnout a byly pak schopné mě udržet nízko v pracovním klusu. Ještě s hlídáním si velkého kruhu to nebylo jednoduché, ale jakžtakž to šlo, kolena se určitě posunula dolů a šlo spíš o přechody, než o to ohnutí. V kroku jsem ho nechala projít půl dlouhé stěny, potom jsem pobídla do klusu a za rohem do cvalu. Naskočil hezky, já se zvedla do lehkého sedu a kontrolovala rohy, protože ty se většinou ořezávaj, když se cválá. Musela jsem ho vnější holení vytlačit, ale nechal se a pěkně cválal.
Po půl jízdárně mu trošku ruplo v bedně, to byl najednou moment, kdy jsem ho jenom nechala cválat a nemusel se tolik soustředit, takže ta předchozí energie trošku vyskočila a Shakespearův zadek s ní. Zrychlil, jako stíhačka uhnul od stěny a vyhodil si z kopýtka, ne moc, ale vyhodil. Já to tak tak useděla, ještě, že jsem si zopakovala to cvičení, kdybych neměla klidnou nízkou holeň, tak letim Trochu jsem ho tedy zbrzdila, jemně přidržela otěže a zatuhla v pohybu, rovnou si ho udržela na diagonále, když už si to mířil doprostřed a zpomalila ho do klusu, vysedla si pár kroků a pobídla ho znovu do cvalu, tentokrát na druhou ruku. Tak se mi trošku splašil a hned z toho má přípravu na přeskoky Naskočil hezky na druhou ruku, ale pořád nebyl úplně zpátky v pracovním módu, takže jsem ho navedla na velký kruh a obcválali jsme si dvakrát velký kruh. Já si dávala velký pozor na pomůcky a sedla jsem si do pracovního, místo lehkého, protože jsem potřebovala, aby se opravdu pěkně ohnul i ve cvalu a začal se zpátky soustředit. Povedlo se, zase pochopil a nechal si říct, po velkém kruhu jsem tedy přešla do lehkého klusu a do kroku a nechala ho na dlouhé stěně vydechnout. Nechala jsem ho si trochu vytáhnout hlavu, odfrkl si a já se ho ptala, kde tu energii bere a jak je možný, že z takovýho jemnýho dobráka je najednou rošťák Nicméně jsem ho pochválila, že aspoň nějak spolupracuje a že to je energie dobrá, ne lekací, i když vím, že halu zná a moc ho tady nevyděsí.
Pak už jsme jenom znovu na chvíli přešli do klusu, já si vytáhla třmeny a celou dlouhou stěnu projela v pracovním, krátkou v lehkém bez třmenů, to je taky vážně zábava, už to cejtim, jak zítra nebudu moc chodit, a na dlouhé zase pracovní. Změnili jsme směr v kroku obloukem, to je nejrychlejší a nechala jsem si ho při pracovním klusu úplně vytáhnou hlavu, povolila jsem otěže a začala jsem chladit a uvolňovat. Bez třmenů se v pracovním kluše dobře, vypadalo to asi trošku westernově, protože jsem si otěže chytila jenom do jedné ruky a vedla si ho holeněmi a neck reiningem Pochválila jsem ho, nechala ho přejít do kroku a v tom jsme si prošli celou jízdárnu na každou ruku dvakrát, tu posledním směrem ke dveřím jsem si na něm vyzkoušela trošku vlnovek, jenom abych zjistila, jestli by na neck reining fungoval a docela to šlo, přeci jenom je to jemňouš Zastavila jsem, sesedla, vytáhla zvednuté třmeny a povolila podbřišník, bude určitě zpocenej po tom, co tu předvedl, já jsem taky
Znovu jsem ho pohladila po krku, povolila mu nánosník a řekla mu, že i jako rošťáka ho mám ráda a že byl přecijenom hodnej. Vedla jsem ho na levé ruce, protože ho chci zvykat na obouručnost při komunikaci a po cestě jsme si vyzvedli bederku.