karin a vanilka: POVINNÁ JÍZDA – level 2 – 1/1 (stehenní sed v klusu a cvalu a lehký sed)
Vyvedla jsem Vanilku ven. U fontány jsem ještě pro jistotu zastavila a nechala Vanilku napít. Ryzka si trochu usrkla. „Tak jdeme.“ Mlaskla jsem na Vanilku. Ta se ochotně vydala za mnou. Měla nastražené uši a zvědavě mířila k jízdárně. Vešla jsem s Vanilkou dovnitř a došla až ke středu jízdárny. Poté jsem jí dotáhla podbřišník a stáhla třmeny. Vanilka pozorovala okolí. Ještě nebyla tolik zvyklá se mnou být sama. Pohladila jsem jí a promlouvala, aby se uklidnila a uvolnila napětí. Vyhoupla jsem se do sedla, urovnala se. Otěže jsem měla volné na lehkém kontaktu. „Jdeme na to, holka. Jsi šikovná.“ Vanilka poslouchala tón mého hlasu. Stiskla jsem jí holeněmi a vyjeli jsme na stěnu. Vanilka byla trochu napjatá. Zapojila jsem tedy svůj hlas a povídala ji o všem možném. Ryzka po jednom velkém obvodu mírně pookřála. Vzala jsem si maličko otěž a začala s pohybováním. Nejprve jsem Vanilku vzala na velký kruh. Natočila jsem ramena, přenesla váhu na vnitřní třmen, ohýbala ryzku holeněmi a měkce si pohrála s otěží. Vanilka poslušně obešla kruh. Znovu jsme vyjeli na stěnu a poté udělali ještě jeden velký kruh. V hlavě jsem si mezitím probrala, co dneska budeme dělat. Měla jsem v plánu procvičit si sed a zkusit lehký sed ve cvalu. Nejprve ale bylo potřeba ryzku rozhřát. Začala jsem jí ohýbat na velkých vlnovkách i kruzích. Měnila jsem ruku a po chvíli naklusala. Ryzka si konečně odfrkla. Uvolnila hlavu níž. Klusala energicky dopředu. Využívala jsem jejího pohodlného a vznosného chodu a nechala se sedlem měkce „vyhodit“. Nezapomněla jsem ovšem vysedávat na správnou nohu. Jelikož tu nebyla zrcadla, myslela jsem na svůj sed a rovnala se během ježdění. Po chvíli jsem s Vanilkou přešla do kroku. Zasedla jsem do sedla, ztuhla v kříži, stiskla koleny sedlo a měkce přitáhl otěž. Vanilka ihned zpomalila. „Šikulka.“ Pochválila jsem ji za dobrý přechod ale znovu pobídla, protože malinko začala zpomalovat. Projeli jsme s ryzkou vlnovku o třech obloucích a po najetí na stěnu jsem vyzkoušela znovu stehenní sed. Pustila jsem nohu níž, více prošlápla patu, posunula ruce po krku Vanilky výš. Pak jsem odlepila zadek od sedla. Držela jsem se pevně stehny a obepínala boky Vanilky. Taky jsem si myslela na svoje záda a snažila se, být rovná a nehrbit se. Bylo celkem těžké objet půl jízdárny. Nohy už se mi pořádně klepaly. Usedla jsem zpátky a změnila obloukem směr. Pak jsem ryzku naklusala. Pravidelně jsem opět vysedávala a uvolňovala Vanilku na cvicích. Po chvíli klusání jsem Vanilku narovnala z velkého kruhu na dlouhou stěnu a přešla do stehenního sedu. Tady už bylo daleko těžší nechat holeň klidnou, být narovnaná a držet dobrý a pevný sed. Snažila jsem se Vanilku pobídnout pokaždé, když mi přišlo, že opravdu zpomalila. Holeň mi zprvu dost lítala ale pak jsem se na to zaměřila, nohu pustila níž, držela se stehny až to bolelo a hned jsem byla v sedle pevnější. Na konci stěny jsem opět přešla v lehký klus a zkontrolovala nohu. Ještě jsem stehenní sed zkusila jednou a poté znovu přešla do kroku, abych ryzku nechala chvíli odpočinout. Pochválila jsem Vanilku. Cítila jsem, že jí to dělá dobře. Byla ráda chválena. Zaměřila jsem se na cvik od stěny ke stěně. Ohnula jsem Vanilku mírně do oblouku, zatížila jsem vnitřní sedací kost, ramena jemně do oblouku, vnější holen se posunula za podbřišník a měkce jsem potáhla za otěž. Vanilka vyšla na střed. Když jsme minuli bod x zase jsem Vanilku navedla na stěnu. Pochválila jsem ryzku, prošla i druhou stěnu a poté ryzku ještě jednou naklusala. Po chvilce klusu jsem Vanilku stočila na kruh a pobídla do cvalu. Držela jsem se nejprve v pracovním a až když jsem opravdu byla srovnaná v sedle, jsem ryzku narovnala na dlouhou stěnu. S tím jsem přešla do stehenního sedu. Držela jsem se pevně stehny, snažila se o klidnou holeň. Po půlce dlouhé stěny už to bylo ale opravdu těžké. Přešla jsem tedy zase do pracovního sedu. „Promiň holka, tohle mi dává zabrat.“ Zpomalili jsme do klusu, poté do kroku a pochválila ji. Ještě jsem změnila ruku a zkusila lehký sed cvalu podruhé. Nakonec jsem Vanilku zpomalila, uvolnila otěž a nechala jí vykrokovat. Jemně funěla ale přišlo mi že je spokojená. Pochválila jsem jí pohlazením. Když se dostatečně vykrokovala, zastavila jsem s ní na středu a seskočila na zem. Opět jsem jí pochválila, z kapsy vytáhla pamlsek a odměnila. Ji. „Dneska výjimečně.“ Pronesla jsem směrem k ní. Vytáhla jsem třmeny, uvolnila podbřišník a nánosník. Pak jsme společně zamířili ven z jízdárny.

OBROVSKÁ OMLUVA ZA KRÁTKOST.