cassie + gentleman: ,, Nechceš s tím pomoct?“ zeptal se mě Sebastian opírající se o hrazení venkovní jízdárny a sledoval, jak se snažím Gentlemanovi nasadit sedlo, zatím co jeho otěže mám přehozený přes krk. Hřebec tancoval na místě a stát se mu rozhodně nechtělo. Rozešel se mi dopředu, kdy jsem si už povzdechla.
,, Stůj!“ řekla jsem dost rázně a za pomocí tlaku ho zacouvala zpátky a pohlédla na blonďatou hlavu usmívající se od ucha k uchu. Nejspíše se tím bavil. Zavrtěla jsem hlavou.
,, Jsi si tím jistá?“ zeptal se.
,, Ano,“ mrkla jsem na něj a usmála se. Přehodila jsem sedlo přes hřbet hřebce, zapnula podbřišník, který rovnou dotáhla a stáhla třmeny dolů z obou stran. Hnědák stál na místě, obezřetně se díval kolem. ,, Netvař se, jako kdybych ti ublížila,“ řekla jsem mu, ale mávla děkovně na Sebastiana, který zvedl ruku na pozdrav a poté zmizel. Hnědák se po něm podíval, přešlápl si na místě a počkal, až se vyhoupnu do sedla. Usadila jsem se do základního sedu. Narovnat se v zádech, netlačit rameny dozadu, aby nevniklo napětí, váha je rovnoměrně na obou sedacích kostech, nohy volně podél těla koně, aniž bych tlačila příliš do pat a do třmenů. Stiskla jsem jemně holeně a nechala hřebce vyjít krokem kupředu na volnější otěži. Uvolněný byl sice už na lonži, ale pořád neuškodí, když jí bude mít delší. On sám mi musí nabídnout přilnutí na kolmici. Navedla jsem Gentlemana za středu jízdárny na krátkou stěnu a odtamtud ho ohnula na dlouhou stěnu. Záležela jsem si na vyjíždění rohů. Pokaždé, když ho chtěla ohnout, změnila jsem jeho těžiště tím, že jsem zatížila vnitřní sedací kost natočením ramen na tu stranu, kam jsem ohýbala. Zarámcovala si ho vnější otěží, jenž se přiložila k jeho krku, vnější holeň posunula na záď, která bude hlídaná, aby nevypadla, vnitřní holeň nechala na místě a pouze použila jemný tlak – kolem vnitřní holeně se Gentleman otáčel, vnitřní otěž jsem posunula do strany, prostě jsem mu jí nabízela. Na chvilku jsem se zadívala do sluníčka, které dneska hřálo. Až moc hřálo. Na další dlouhé stěně jsem provedla s hřebcem od stěny ke stěně, které jsme měli už dobře nacvičené, a troufla jsem si říci, že jsme ho zvládali skvěle. Ohýbala jsem ho a přistavovala na druhou ruku včas. Hnědák reagoval na pomůcky přímo skvěle. Pode mnou kráčel dopředně a s energií. Změnila jsem ruku za pomocí diagonály a ohnula si Gentlemana na velký kruh, kdy jsem opět používala pomůcky. Pochválila jsem ho, když se mi krásně ohnul. Do takového rohlíčku, holeně jsem přiložila více k jeho bokům, abych s ním měla lepší kontakt a nelítali mi později v klusu. Musela jsem se někdy hlídat, protože pořád tam byli drobné chyby, ale ne už tak moc často. Hnědák zafrkal a vyjel z kruhu, když jsem ho nasměrovala opět na krátkou stěnu. Uvolněný v kroku byl dost. Výrazně jsem se narovnala v ramenou, stáhla břišní svaly, po půl vteřině uzavřela ruce a přizvedla je, další půl vteřina a obejmout ho nohama, základní sed a stisknutí holení. Poloviční zádrží jsem ho upozornila na další úkon. Připravila si ho fyzicky i psychicky a přitom si zkrátila otěže, ale pořád tak, aby si mohl vytáhnout krk dolů a dopředu. Gentleman naklusal a já začala vysedávat. Vysedáváním jsem si udržovala i stejné tempo. Pamatovala jsem si ty začátky, kdy to bylo docela těžké a vysedávání mi dělalo problémy. Udržet se v něm hlavně. Na dlouhé stěně jsem si vysedáváním prodloužila chod, nešlo o klasické prodloužení přes poloviční zádrž, ale přes vysedávání a to bylo trochu něco jiného, ale svůj účel to splní i tak. Hřebec se lépe uvolní a protáhne se. Na krátké stěně zpomalovala ve vysedávání a hnědák se musel opět přizpůsobit, což také udělal. Pochválila jsem ho a diagonálou jsem opět změnila směr a v klusu s ním provedla od stěny ke stěně, poté s ním přešla do kroku. Odfrkl si a spokojeně si přežvýkl, kdy jsem se pousmála. Uvědomovala jsem si také, že velká jízdárna je větší než hala, tudíž jsem jezdila jen v prostorech, které odpovídali velikosti haly, a hlavně tam také prováděla figury. Na krátké stěně jsem si ohnula Gentlemana na další figuru, vlnovka o třech obloucích, kdy opět zahrnula do tohoto cviku velikost jízdárny a zkrátila jsem si jí. Hřebce ohýbala včas – alespoň se snažila a přistavovala si ho na druhou ruku také včas. Gentleman reagoval, a pokud bylo něco špatně, mohla jsem za to spíše já. Po tomto cviku jsem ho na stěně pobídla do klusu, sama jsem vysedala. Posunula jsem vnější holeň za podbřišník, provedla poloviční zádrž, zasedla do základního sedu a pobídla jej holeněmi. Gentleman nacválal a já se v tu chvíli postavila ve třmenech do stehenního sedu. Předklonila se dopředu a držela se koleny. Hřebec byl ze cválání nadšený, zafrkal a najel mi na velký kruh, kde si ho díky pomůckám, které bylo jasné, ohnula. Nechala ho cválat na kruhu jednou a vyjela jsem na krátkou stěnu a pokračovala k další krátké stěně ve cvalu. Hřebce si udržovala v klidném a vyrovnaném tempu. Ohnula ho na střed jízdárny, kde jsem si ho za pomocí holení srovnala a chtěla změnit směr, což znamenalo, že musím změnit i vedoucí nohu. Letmý přeskok. Přistavila jsem si hřebce na budoucí vnitřní ruku, přenesla váhu na budoucí vnitřní sedací kost, nohy srovnala na podbřišník – tedy do klasické polohy. Noha co byla na zádi se pouze přisune zpátky, a poté se prohodí. Vnitřní holeň se stává vnější a jde dozadu na záď, zatím co vnější se stává vnitřní a zůstává na místě. Gentleman si takhle změnil vedoucí nohu a já ho ohnula na druhou ruku, do jiného směru. Pochválila jsem ho a na tuhle ruku jsem si provedla velký kruh a poté přešla do klusu, kde jsem si posbírala otěže, neboť mi nabídl přilnutí na kolmici. Pochválila jsem ho. Ztuhla jsem v kříži, nohy dala co nejníže, vytáhla se s pasu nahoru, stiskla horní část stehen a vydržela jemně otěže. Genty přešel do kroku, neboť jsem mu na zádech překážela. Odfrkl si spokojeně a uvolněným krokem kráčel po dlouhé stěně. Rozhlédla jsem se kolem a usmála se na procházející se Sue. Kolem ní běhala fenka. Pobídla jsem si hnědáka opět do klusu, po době, kdy si v kroku mohl chvíli oddechnout po cvalové a klusové pasáži. Nevysedala jsem, zůstala jsem sedět v sedle – v pracovním klusu. Váhu jsem tlačila do sedla, holeně přiložené k bokům, aniž bych tlačila do třmenů a snažila se to usedět. Rovnováhu držela hlavně břichem. V pracovním klusu si vyzkoušela od stěny ke stěně a změnila jsem směr. V pracovním klusu zůstal ještě nějakou tu chvilku na druhou ruku a začala jsem zase cválat, tentokrát v pracovním cvalu, kdy mé břicho směřovalo ke kohoutku s každým nádechem a výdechem, šla jsem s pohybem a seděla hluboce v sedle. Ve cvalu projížděla jízdárnu, až jsem přešla do klusu na čtyři klusové a poté znova do cvalu a změnit směr. Hřebec reagoval a ochotně se mnou spolupracoval. Někdy jsem měla pocit, že jde více dopředu, ale vždy jsem si ho zpomalila zpátky do tempa. Ztuhla jsem v sedu a více zasedla do sedla, ihned reagoval a já ho vždy pochválila. Pracovní klus a pracovní cval jsem střídala s lehkým klusem i cvalem. Párkrát jsem si i zacouvali, kdy jsem i zkoušela, jak dlouho vydrží stát na místě. To se mu moc nelíbilo.
,, Vydrž,“ řekla jsem a začala brát opatrně za otěže, pobízet dopředu a Gentleman mi zacouval o čtyři kroky, kdy jsem ho pochválila a nechala ho z místa naklusat tím, že jsem mu stiskla rázněji holeně a dopomohla si hlasovým povelem. Gentleman naklusal a já se zvedala v sedle do lehkého. Pochválila jsem ho a nacválala na čtyři cvalové skoky, poté znova do klusu, změnit směr a to samé. Dávala jsem si pozor na svůj sed, když mi někdy něco ujelo a holeně mi lítali, i když to nebylo tak moc strašný. Měnila jsem směr a ruku. Pokud jsem cválala a měnila směr, využila jsem letmý přeskok na změnu vedoucí nohy. Na dlouhé stěně jsem prodloužila buď klus nebo krok a to tím způsobem, že provedla poloviční zádrž a po ní snížila ruce dolů a dotkla se lehce jeho boků. Nechala jsem tak hřebce vyšlápnout a umožnila mu prodloužit si svůj rámec. Na krátké stěně přešli zase do středního chodu a to samé na druhou ruku. Často jsme cválali, ale nebylo to jen zběsilé honění na jízdárně. Čtyři kroky klusový, poté cval a zase klus. Gentleman frkal a poslouchal. Dávala jsem si záležet na přechodech, které byli plynulé a pokud se mi něco nezdálo, prostě jsem si Gentlemana zpomalila o chod níže a přešla s ním o chod výše znova, či opačně. Pracovali jsme na jízdárně dost dlouho, až jsem zahodila otěže a nechala ho se vydýchat nejdříve v klusu na obě dvě ruce a tak tři obvody jízdárny. To samé udělala v kroku s tím, že se s ním půjdu ještě někam projít.
Sesedla jsem a usmála se na hnědáka. ,, Bylo to bezva,“ řekla jsem mu. Vytáhla třmeny nahoru, uvolnila podbřišník a nánosník a vydala se s ním z jízdárny směrem někam ven, aby se trochu protáhl a vydýchal po práci.