kitty+asie: Vážně jsem si venkovní jízdárnu poslední dobou docela oblíbila. Byla pořádně prostorná, dávala mnohem víc možností, než hala, jen hodně záviselo na počasí – a dneska mělo být krásně, takže super  Vranou jsem dovedla do prostoru jízdárny, dotáhla podbřišák, zkontrolovala třmeny a vyhoupla se do sedla. Asie zatím pozorovala Parise, který se vztekal v padoku. „Žádný námluvy nebudou.“ Promluvila jsem jasně a striktně, načež jse si pobrala otěže, srovnala se do správné pozice, vsunula nohy do třmenů a uvelebila se v sedle – měla jsem to klasické základní. Stiskla jsem holeně a na otěži dlouhé tak, aby si Asie vytáhla hlavu a já si zároveň mohla udržovat kontakt, a takhle jsem vranou vyslala po obvodu jízdárny. Začaly jsme s klasickým opracováním, které jsme udržovaly takřka neustále stejné – krok na delší otěži na obě ruce na rovných liniích, pak občas zastavit a vykročit, u té příležitosti poprvé ohnout krk. Párkrát si zkusit naohýbat, k čemuž jsme využily dvou kavalet, ale i vlastní fantazie, mimo klasické jízdárenské cviky, než jsem stiskla holeně a nechala vranou vyklusat. Jen třeba na třicet metrů, a zase přechod do kroku, pomocí zpomalenějšího vysedání. Zase naklusat, na kratší úsek, a pak v kroku změnit směr. A tak dále, jako obvykle. Během opracování jsme si očerstvily i ustupování na holeň, který je ze stranových cviků jako jediný uvolňující, ne shromažďující, a je ideální pro uvolnění hřbetu. Uvolnily jsme samozřejmě i ve cvalu, a to jak základním ocváláním, tak prodloužit – zkrátit, pár přechodů. Poté jsem klisně dala chvilku volno na delší otěži, zatímco jsem plánovala jak provedeme zadání.
Měla jsem naplánované tři cvičení, poměrně snadná, ale přínosná, jedno s přechody klus cval, jedno s kavaletami a jedno zajímavé zaměřené na ohýbání koně a komunikaci s jezdcem. Jako první jsem se rozhodla pro to ohýbání, pak pro krok – cval a nakonec asi pro kavalety. Pobrala jsem vranou na otěž, ona šla poslušně za udidlem bez jakéhokoliv zatuhnutí, a já začala sledovat rozměry naší jízdárny. Určila jsem si zhruba střední linii a po poloviční zádrži jsem pobídla vranou do klusu. Měla jsem jí už pobranou hezky na otěži, podsazenou, vzpřímenou s uvolněným hřbetem a tak jsem mohla zůstat sedět a v klidu vstřebávat její pohyb. Nejprve jsem jí nechala párkrát klus protáhnout a zase zkrátit, zesílením holeně, zároveň i ovlivněním sedu, a zkrátit hlavně co se sedu týče a když už otěž, tak jen prsty a společně s holení, co zaručovala že nespadne v přechodu na předek. Díky tomu jsem získala hezký, energický klus od zádě, pravidelný a ideální pro takové cvičení. Projížděly jsme krátkou stěnu (krátkou stěnu co měla čtyřicet metrů, heh) a já sledovala bod X – kdyby tu byl, jelikož jízdárna byla nepravidelná. Naplánovala jsem si odjezd od stěny nějak tak, abychom na X najížděly zhruba po jedný třetině dlouhý stěny, a nejprve jsem vranou kolem vnitřní holeně ohla výrazně, potupně se ale ohnutí zmenšovalo a já jí vedla kousek před X, abych měla místo provést pak ještě ohnutí na druhou stranu. Hlídala jsem si, aby nevypadla z rytmu a postupně jak jsem pomůcky zeslabovala, ve čtvrtině úrovni jízdárny jsem začala ohýbat zase směrem k X, zpočátku neznatelně, zahrála jsem ale do vnitřní otěže, aby věděla, a ohnutí se postupně pravidelně zvyšovalo. Musela jsem si hodně hrát s pomůckami a ze začátku nám to nevyšlo nijak hezky, ale tak, stane se. Středem jízdárny jsme projely v docela výrazném ohnutí – oproti tomu jindy – a sledovala jsem jak očima, tak rameny, abych tam navedla Asii, samozřejmě jsem si pomohla i holeněmi a otěžemi, bod kousek před odhadovanými dvěma třetinami jízdárny. Asie mi trochu spadávala na levou, tedy momentálně vnější stranu, a tak jsem si trochu pomohla vnějšími pomůckami. Přitom jsem ale zesílila i vnitřní holeň, aby mi zase naopak nespadávala do oblouku. Kolem čtvrtiny jízdárny jsem opět brnkla do levé otěže a nenápadně vranou přestavila – vzhledem k rozmerům jízdárny bylo ohnutí opravdu relativně nepatrné, a o to důležitější bylo přesné a precizní vedení. Jak jsme se blížili ke stěně, zesílila jsem vnitřní holeň, a jakmile Asie povolila na vnitřních pomůckách, převzala velení vnější otěž a holeň, které jí hlídaly tady. Ohnutí ve vrcholu bylo logicky opět výraznější, protože jsme jezdily takové poloelipsoidy, a dokončily jsme ho i na krátkou stěnu, takže roh jsme vynechali. Pokusila jsem se stejným elipsoidem vyjet – a tedy neprojet roh – i do opakování tohoto cvičení hned po ukončení tohohle projetí. To už jsme si byla jistější tím, kudy asitak musím projíždět, aby mi to vycházelo, využívala jsem víc polovičních zádrží před výraznějšími ohnutími v rohu, a i po nich, protože jak to tak bývá, po zmenšení ohnutí se Asii chtělo vyrazit dopředu.
„Používej víc ramena!“ ozvalo se od hrazení, a mě bylo hned jasné, že to je Jason. A jéje Ale jo, tak jsem se soustředila na váhu a holeně a přišlo mi, že jedu rovně, že jsem zapomněla na ramena, která přitom byla velmi podstatná. Zkusila jsem si s nimi o něco více pohrát a Asie šla hned na holeň a v obloucích lépe, ačkoliv rozdíly v ohnutích byly mimo vrcholy jen nepatrné. Objely jsme cvičení čtyřikrát na obě ruce, posledních pár projetí už docela šlo – a rozhodla jsem se s tímto cvičením skončit, přece jen toho máme naplánovaného ještě dost a nechci, aby se Asie začala nudit. Párkrát jsem jí proto nechala tu energii, nashromážděnou ve vrcholech, vypustit, ale tak jak má, takže hezky na zádi a protáhnout krok. Přitom jde ruka přirozeně s ní, o nic víc, o nic míň. Po tomhle jsem provedla poloviční zádrž, překlopila pánev lehce dopředu, objala jí holeněmi a jen uzavřela víc pěsti, a už jsme šly krokem. Samozřejmě s pobídkou hned po vykročení, takže šla hezky od zádi, svižně a pravidelně. Nechala jsem jí vytáhnout si krk a zase otěže pobrala, našlápla jsem víc vnitřní třmen, natočila se rameny jakobych chtěla jet kruh a stejně tak jsem umístila i vnější holeň za podbřišník a vedla vranou otěžemi. Když její předky opustily stopu, přesunula jsem vnitřní nohu nepatrně víc za podbiřšník a začala žádat ustupování do strany, zatímco vnější holeň hlídala záď, aby šla po stopě a netlačila se ke stěně a vnější otěž rámovala vnější plec. Ramena a pohled směřují stále po pomyslném kruhu stejně, jako ten Asiin, a sedím te´d na vnější sedací kosti. Po asi dvaceti metrech v dovnitř pleci jsem vranou srovnala zase se stěnou, pochválila jí a pak po poloviční zádrži překlopila pánev dopředu a vraná zastavila. Pochválila jsem jí, už reagovala hezky, a posunula vnější holeň hluboko za podbřišník. Vnější otěž hlídala sestavení, našlápnout vnitřní třmen, ale nebortit se, a vnitřní holeń na podbřišníku hlídá koně z druhé strany – žádám o obrat kolem zádi. Důležitá je vnější otěž a vraná, protože zastavila hezky na prdelce ustupuje vážně hezky na zádi, a ne kolem ní. Pochválím jí a nechám jí po obratu vykročit kupředu. I na tuto ruku si zkusíme dovnitř plec, a po ní pobídka dopředu, abych měla hezky svižný a přitom podsazený krok. Zkrátka jak to má být. Sedem jsem se obrátila do prostoru jízdárny, vedla jsem vranou i holeněmi a otěží na velký kruh – samozřejmě ne tak velký jak jízdárna umožňovala, ale jen do jejího středu, těch dvacet metrů – a to tak, aby byl ze dvou stran ohraničen stěnou, bude snažší ho zachovat opravdu pravidelný. Jakmile jsem měla vranou přistavenou ke kruhu, provedla jsem polovční zádrž, našlápla vnější třmen, natočila se rameny bez borcení a s pobídkou vnější holení za podbřišákem jsem jí nechala hezky z otěže vycválat. Naskočila hezky vysoko, kulatě, pochválila jsem jí a zůstala sedět. Počítala jsem, raz, dva, tři, čtyři, během pátého už přicházela poloviční zádrž, sedem trochu proti pohybu a překlopit pánev. K tomu jsem přidele zádrž na otěži – záležitost jen prstů – a abby mi vraná nepřepadla na předek, přidala jsem k tomu i obejmutí holeněmi, takže do kroku, který jsme po ní žádala, přešla hned. A byl to krok svižný, dopředný, já jí ale po pěti krocích chtěla zase poslat do cvalu. Ačkoliv to byla svižná a náhlá změna, nic neuspěchat, hezky otěže, holeně, pobídka, přistaven po kruhu, a vraná vycválala. Několikrát jsme tento přechod zopakovali, a to i na druhou ruku. Cval tak získal na vznosnosti, klidu, zároveň šla ale hezky od zádě, protože se lepšil i krok, získával na výrazu a impulsu. „Krása lásko.“ Pochválila jsem Asii, když bez problémů nacválávala i na levou ruku, na kterou bývala tužší. Byla jsem ráda, že se naše pauza v tomhle tolik neprojevila. A protože už začínalo vylézat sluníčko a na jízdárnu už si vedly holky koně na jízdu, rozhodla jsem se skončit dřív. Ono to neuškodí, aspoň mám další cvičení do budoucna  Sesedla jsem a vedla vranou na uvaziště
- vykrokování po práci proběhne, jen ne ze sedla 