kitty + asie: Vedla jsem klisnu směrem na cvalovou dráhu – ze země, ale vraná jakmile zjistila, kam míříme, začala nervózně potancovávat. Měla jsem s sebou tušírku, jelikož dnes nepůjde o vytrvalost, nýbrž o poslušnost, a tak jsem mohla začít poměrně rázně žádat ustupování zadkem, předkem, pak i couvání, dokud se vraná nezklidnila. Vedla jsem jí takhle kolem cvalovky jednou kolem a pak i na druhou stranu – jen kdyby náhodou. Vraná ale byla v klidu, relativním [] Takže jsem se pak vyhoupla do sedla, vsunula nohy do třmenů, pobrala otěže na kontakt – ale tak, abych dovolovala Asii hlavu vytaženou dopředu a dolu, a začala jsem krokovat po cvalovce vpřed. Asie šla dost svižně, takže jsem čas od času naklopila pánev, vydržela otěže a s přiloženou holení nechala klisnu zastavit. Po zastavení jsem jí nechala stát tři vteřiny a pak zase kupředu. To vždycky, když začala spěchat, nutila jsem jí na mě počkat. Když ale pochopila, ustálila si tempo a šla uvolněně, začala jsem holení vyžadovat epší krok od zádi – nejprve začínala spěchat, ale po pár polovičních zádržích už jsem se hezky houpala sem a tam a sem a tam. To byl ten pohyb, který jsem vyžadovala, takže jsem kobylku pochválila a vzala jí lépe na otěž. Spolu s tím přišla pobídka holení, aby vyšlápla hezky od zádi, a pak jsem natočila pravé rameno víc dozadu, přitom jsem seděla stále uprostřed sedla, a kolem vnitřní holeně jsem vranou ohnula na oblouček přes cvalovku. Pár kroků a opět si sedám na obě sedací kosti, obě holeně přiložené stejně, a pak jí ohýbám naopak do obloučku k druhému kraji. Setrvávám v ohnutí a vyvedu jí opět od okraje, a takhle chvilku vlníme, cítím jak si lépe podšlapuje vnitřní zadní nožkou, a tak začínám měnit velikost oblouků, načež v jednom, když jí zrovna rovnám, brnknu do vnější otěže, našlápnu vnitřní třmen, vnější holeň posunu mírně za podbřišník a v momentě zvedání vnější zadní nohy začnu žádat úkroky stranou v ustupování na holeň. S každým krokem se blížíme k druhému okraji, než se srovnám na obě sedací kosti, obě holeně stejně, lehce zapsobím novou vnější holení a pak opět vyžaduji ustupování a holeň k druhému okraji. Vraná si tím krásně protahuje hřbet a po několikerém opakování, když Asie nespěchala kupředu, jsem jí stiskem holení pobídla do klusu. Bylo mi jasné že se pokusí vystřelit dopředu, takže hezky z poloviční zádrže, z otěže, a vraná naklusala pružně, odzadu, ale pak začala hnát. „Hej, klid.“ Houkl jsem na ní a vysedávala hezky pomalu, přitom holeně přiložené, otěže na kontaktu. Vraná zpomalila, ale házela u toho ocasem, občas se zkusila opřít do otěže. „Nic takovýho.“ Promluvila jsem na ní a v klidu dál pomalu vysedávala. Teprve když se uklidnila, a že to chvilku dalo, a začala opravdu v klidu a mírném tempu poklusávat, nechala jsem jí prodloužit do normálního. Prostě jsem energičtěji vysedala, pořád ale ne moc, a jakmile vraná začala hnát, zase jsem vysedání zpomalovala, oroti jejímu pohybu. Takhle jsem jí nutila na mě čekat, nehnalo se vpřed když ona sama chtěla, naopak. A jakmile se uklidnila, mohla jít dopředu. Po chvilce už klusala normálním tempem relativně v klidu, pořád sledovala kde co lítá ale nebyla drzá, nesnažila se jít přese mě a tak, když jsem rozšířila ruce dál od sebe, zapůsobila jsem jí na koutky a ona snížila hlavu. Odžvýkla si, a za chvilku už jsem cítila jak se v klusu hezky uvolnila. Zasedla jsem do sedla, napjala kříž, protáhla nohy, přiložila holeně a dala vydržující otěž. Šla lehce proti, ale pak přešla a za to si vysloužila pochvalu. Pobrala jsem si jí lépe na kontakt, a přitom jí nechala jít vpřed. Šla hezky zvesela, ale jakmile začala spěchat příliš, příšla výše popsaná zádrž a zastavení. Pak jsem zlehka působila na otěže, dokud nezačala couvat. Šla hezky na záď, plynule, jen levou holení jsem jí hlídala aby šla rovně. Cítila jsem, že je uvolněná a zase jí nechala vykročit. Začínala být postupně pozornější, už se nerozháněla tak částo a tak jsem jí postupně povolila otěže – na kontakt, ale ať se vytáhne, uvolnit stehna, nohy, a když mi přišlo, že by mohla vymýšlet, stačilo nasadit varovný tón. Asie brzy pochopila a šla hezky kupředu a odzadu, jen občas se ohlédla když naFloreestě zaržál nějaký kůň. Po pěti set metrech, kdy se nesnažila hnát, jsem jí zastavila a sesedla. Dneska jsem s ní spokojená. Sice si tolik nezamakala, ale nechci jí nechat „vylítat“, chci aby si uvědomila že přebytek energie neznamená, že mi nebude věnovat pozornost. Páru upustíme až odpoledne ze země.

VKLÁDÁ IZZY