marigold a bouře: 8.level - Procvičování zrychlení, lepší - okamžitá reakce na holeň (1)

Jak budeme procvičovat reakci na holeň už jsem nějakou dobu promýšlela, proto jsem s dobrou náladou, že jsem pochopila zadání, vyvedla Buřinku na dvůr. Dneska se to tvářilo pěkně, tak jsem se rozhodla s ní vyrazit na venkovní jízdárnu, kde nebyl skokový materiál a navíc nám mohl lehký jarní vánek pěkně foukat do ksichtíků.
Bouře na sobě tentokrát neměla žádnou deku, i já šla jen v mikině, takže to vypadalo, že si to dneska pěkně užijeme. Jelikož chodila do výběhu, nebyla tak vyjukaná, že jdem trénovat ven, navíc jsme byly včera i na cvalovce, kde se trochu vyběhala, tak snad mě dneska bude pěkně vnímat. Dotáhla jsem jí podbřišník, protála přední nožky, přechodila otěže přes hlavu a vyhoupla se do sedla. Chvíli jsem se usazovala, urovnala si sed, posbírala otěže a lehce vybídla Bouři ke kroku směrem k venkovní jízdárně. Sice tady zrovna jezdil Connor s Kouskem, ale jízdárna byla dost velká pro oba. Mávla jsem na něj a on jen pokýval hlavou, zůstal s valáškem na polovině jízdárny.
My si tedy mohly zabrat tu druhou. Na volné otěži jsem si Buřinku vahou a nějakým pohybem, který jsem neovládala, ale zakládal se na směru pohledu, navedla na stěnu jízdárny a nechala ji pozvolna kráčet přímo po obvodu, krokem na obě ruce. Sem tam jsme to prostřídaly diagonálou změnit směr, zatím nepřecházely na kruhy, zůstávaly na rovinkách. Buřinka byla trochu roztržitá, když vedle cválal Kousek s Connorem, nejradši by se rozeběhla taky, ale když jsem jí sedem naznačila, že půjde pěkně v klídku, nebránila se a jen po nich nenápadně pokukovala. Snažila jsem se jí tedy zaměstnat a po dvou našich polovinách jízdárny na každou ruku v kroku ji holeněmi lehce pobídla do klusu. Začala jsem vysedávat, během prvních tří kroků rychlým pohledem zkontrolovala nohu a stále na lehkém kontaktu nechávala Bouři najít vlastní rovnováhu bez opírání do otěže i v klusu na rovných liniích. Opět jsme projely obvod na každou ruku s diagonální změnou směru, začala jsem užívat přechody mezi krokem, klusem a zastavením. Zatím jen náhodně, v hlavě jsem podržela myšlenku, ztuhla v sedu, zapřela se do zad, ruce nechala volnější. Bouře pokojně zpomalila, pochválila jsem jí a zkusila zastavit, zatlačila do ní sedacími kostmi. Následovala další pochvala. Hvězda jen chvíli žužlala udidlo, často si s ním pohrávala, ale poklidně stála s vytaženým krkem a vyčkávala na rozkazy. Nenechala jsem jí takhle dlouho, jen se snažila víc zaměstnat.
Po lehkém vyklusání a krokování jsem si zkrátila otěže, lehce ji vypobídla tlakem, aby poznala, že se má víc podsadit, a nechala ruce pod kohoutkem, dál od sebe. Bouře ještě přilnutí úplně nenabízela, tak jsem jí nechala ještě vytaženou, ale na kontaktu, ať můžeme začít trochu dělat. Ne, že bych spěchala, pěkně podle jejího tempa.
Nicméně jsem si jí začala uvolňovat na velkých kruzích, ohraničila vnější otěží na krku, vnitřní holení na podbřišníku vytlačila ven a vnější jen dávala zádi najevo, že se má ohnout. Vnitřní otěž se posunula lehce níž, projely jsme si v lehkém klusu velký kruh, pak kruhy změnily a pokračovaly dál chvíli přímo, jen se cviky jako je ze středu a přes půl jízdárny, chtěla jsem jí zaměstnat. Teprve pak jsme znovu přešly na dva velké kruhy a pokračovaly z nich rovnou vlnovkou o třech obloucích, kdy jsem si často přesedávala, ale v půlkruzích se snažila kobylku pěkně ohýbat a kolmo na příští stěnu naopak držet správně narovnanou. Bouři to pomohlo se uvolnit, na dalším velkém kruhu už se začínala pomalu rozhýbávat.
Zatlačila jsem sedacími kostmi do ní, zapřela se lehce do zad, udržela myšlenku a vydechla, pochválila kobylku za přechod do kroku. I v kroku jsme si udělaly pár velkých kruhů a vlnovek o třech obloucích, zatím jsem po ní nechtěla nic menšího. Nicméně se mi po tom lépe hodila do ruky a začala hledat přilnutí. Poznala jsem, že je čas si jí víc sebrat, přesunula jsem ruce proto lehce nad kohoutek k sobě, zatla se v kříži, přitiskla holeně a velice lehce pootočila ruce, abych jí hned odlehčila předek. Krátce na to jsem ji opět vybídla k lehkému klusu a na vnější nohu objela pár velkých kruhů, tentokrát vlnovku o čtyřech obloucích a diagonálou změnila směr. V půlce cviku jsem zůstala na dvě doby stát ve třmenech a tím si přesedla, na druhé noze jsme pokračovaly cvikem od stěny ke stěně, kdy jsem si ji mohla v rohu sestavit dovnitř, pokračovala od stěny směrem k X, ale ne přímo k němu, tam si jí sestavila k vnější ruce a pokračovala přímo k dalšímu rohu, ve kterém jsem opět snížila pozici vnitřní ruky, našlápla si do vnitřního třmenu a vnější nohou si ji lehce ohraničila se zatlými zády. Buřinka to projela poměrně pěkně, cítila jsem, že už je celkem rozhýbaná. Měla jsem ji pobranou na otěži, najela jsem si s ní na velký kruh a chvíli na něm opakovala cviky - kruhy změnit skrz dva menší půlkruhy a zkoušela i zvětšit a zmenšit, vždycky si jí do spirály vytlačila vnitřní holení ven nebo vnější naopak dovnitř. Plusem bylo, že v to už dávala Bouře pěkně pozor a Kousek vedle ji tolik nerozptyloval.
Na velkém kruhu, když už byla pěkně ohnutá, jsem se tedy lehce zapřela do vnitřního třmenu, hlídala si ruce ve stálé pozici a vnější holení jemně pobídla za podbřišníkem, očekávala mohutnější první skok. Ten byl většinou trochu topornější. Zůstala jsem tedy sedět a rovnou ji přivedla zpátky ke klusu, zkusila nacválat znovu. Na druhý pokus už jsem jí pochválila, vypadalo to lépe.
Zůstala jsem v lehkém sedu a nechala ji obcválat dva kruhy, pak s ní vyjela přímo na jízdárnu a soustředila se naopak na pečlivé vyjíždění rohů. Musím přiznat, že i můj sed byl zprvu poněkud ztuhlý, cítila jsem, jak Bouři hlavně v obratech vadím. Už by to chtělo trénink.
Nohu jsme měnily přes klus na diagonále, za ní jsem si s kobylkou znovu nacválala. Objely jsme si kruh, na levou ruku to šlo podstatně hůř, takže rovnou dva. Po vyjetí přímo jsme n cviku ze středu zpomalily do klusu, pobídla jsem ji druhou nohou v sestavení k pravé ruce a vycválala s ní na pravou ruku, kde jsme pokračovaly kruhem, jeho zmenšováním na střední velikost a opětovným zvětšováním. Na malý kruh jsme ale vůbec nešly.
Vyzkoušely jsme si to i na levou ruku, nechala jsem Buřinku vyklusat a chvíli vytáhnout krk v kroku, sem tam už se snažila uniknout tlaku. Pochválila jsem jí, nechala na náš obvod odpočinout, pak si ji pobrala zpátky, poloviční zádrží sebrala a vybídla ke klusu.
Konečně jsme mohly přistoupit ke zrychlování tlaku na holeň. Rozhodla jsem se vzít to přes přechody, pokud možno i vyšší, v určitých písmenech, abychom přesně přešly do požadovaného chodu. Dneska už jsem s ní tlak na holeň zkoušela i ze země a snažila se ho zjemnit ačkoliv Buřinka byla cíťa sama o sobě. Začaly jsme v lehkém klusu, v F jsem si dala za úkol přejít do pracovního. Bouře to ze mě samozřejmě vycítila, tak jsme se na to psychicky připravovaly obě, zasedla jsem, použila lehkou poloviční zádrž a s vyjetím rohu až do A zůstala v pracovním klusu, tam pobídla Buřinku do cvalu a najela na kruh. Reagovala ochotně, tak jsem se snažila přestat přemýšlet nad tím, co chci udělat a prostě v momentálním rozpoložení "něco" udělat. Aby to nečekala ani jedna z nás a Bouře se tak učila pečlivě vnímat, co se po ní chce, reagovat rychleji. Pečlivě jsem si ji ve cvalu na velkém kruhu ohýbala v plném sedu, sama přiměřeně držela rovnováhu a v A ztuhla v sedu, zatla kříž, zapřela se do zad, vydechla a držela myšlenku na krok. Kobylka přešla přes pár klusových kroků, ale nenechala se vyvést z míry, poslechla. Pochválila jsem ji a pokračovala krokem do K, tam s ní zastavila a zacouvala tři kroky vzad. Pěkně držet tělo pevně a pobízet střídavě holeněmi ke krokům, poslední nechat, došla si sama. Na to jsem ji hned silněji stiskla ke klusu, nadlehčila se v sedu, aby to pochopila, držela ruce klidné. Pošvihla si ocasem, ale svižně vyklusala, zůstala jsem v pracovním sedu a objela si s ní malý kroužek, víc si ji držela vnější otěží a méně vytlačovala vnitřní holení. Pracovala pěkně, mohla jsem pohodlně sedět, klusala pěkně. V H jsme přešly opět do cvalu, v něm přejely až do M, kde jsme si najely na diagonálu a uprostřed zůstaly v lehkém klusu. Bouře funěla, ale hlavi držela pěkně na kolmici, v ruce jsem necítila skoro nic a přitom slyšela, jak sem tam přežvykuje udidlo. Pochválila jsem jí, projela diagonálu v pečlivém narovnání pomocí holení, v B ztuhla a nechala ji zádrží až zastavit, po chvíli zacouvat a znovu vyklusat. Četla jsem, že to pomáhá na podsazení a ohýbání hlezen, což celkově zlepšuje kmih a odlehčuje předek. Navíc jsem ji tím učila, že musí být neustále v pozoru a reagovat na sebemenší tlaky, které jsem se snažila taky užívat - nejdřív velice jemné, až když neuposlechla, zesilovala. Nebylo to ale moc potřeba.
V C jsme pokračovaly pracovním klusem a rovnou velkým kruhem, snažila jsem se používat co nejjemnější zádrže, Bouře byla ale skvělá sporťačka a i beze mě rozuměla méně znatelným pobídkám. Neustále jsem ji chválila.
Změnily jsme kruhy, stále v pracovním klusu. Pěkně se mi ohýbala, tak jsme kruhy zmenšily, na nich jsem ji nechala přejít do kroku. Užívala jsem pomůcky spíš náhle, ale přesto tak, aby je čekala. Jen s menším časem na přípravu a provedení.
Jezdily jsme ale už nějak dlouho. Bavilo mě to, Bouře byla ochotná a přitom živá, takže mi čas utekl rychle. Jako poslední jsem zkusila na dlouhé stěně v K vyklusat, v B zastavit a zacouvat, do H opět vyklusat. Bouře byla pěkně pozorná, reagovala na jemný tlak, nebylo potřeba zesilovat. Pochválila jsem ji, nechala zpomalit do kroku a prošla se s ní po obvodu na každou ruku dvakrát, se zahozenou otěží. S chutí si vytáhla krk a odfrkla si, dneska jí to šlo pěkně.
Po vykrokování jsem tedy seskočila, vytáhla třmeny, povolila podbřišník a nánosník a ještě se s ní trochu prošla, než jsme zamířily domů.