katrin + fidorka: LEVEL 3 - Opracování, krok, lehký klus, pracovní klus, cval (2/2)

Navzdory nepříjemnému počasí jsem s Fidorkou po boku zamířila k venkovní jízdárně. Hala byla totiž obsazené, a nechtěla jsem se někomu plést pod nohy – nebo spíš pod kopyta – a věřila jsem, že po chvíli v sedle se trochu zahřeju jak já, tak Fid. Donesla jsem si i odpocku, abych ji pak mohla Fid dát na vykrokování. Když jsme zastavily na pískovce, chytla jsem si otěže do levé ruky a nohu dala do třmenu. Přichytla jsem se sedla, párkrát trochu poposkočila, abych se připravila na odraz, a pak jsem se, s vynaložením asi až moc velké energie, vyhoupla do sedla. Jaké bylo moje překvapení, když jsem místo na koňském hřbetě skončila v písku na druhé straně. Fidorka ke mně otočila hlavu s tázavým pohledem v očích, jakoby říkala: „Co tam dole děláš?“ Se smíchem se vyškrábala zpátky na nohy a oprášila si vlhký písek z rajtek. Obešla jsem Fidorku a ocitla se znovu na její levé straně. Druhý pokus o nasednutí už byl úspěšnější, takže jsem se vítězoslavně uvelebila v sedle. Spravila jsem si třmeny, chytla otěže a stiskem holení pobídla do kroku. Na volné otěži jsme obešly na každou ruku dva obvody a poté, aby se kobča nezačala nudit, jsem zapojila ohýbací cviky. Začaly jsme velkým kruhem – na krátké stěně jsem přenesla váhu dovnitř, vnější holeň posunula dozadu a vnitřní pobízela. S potěšením jsem si uvědomila, že od mé první samostatné jízdy na Fidorce už kobylka daleko lépe reaguje na váhu a na moje pobídky. Na kruhu jsem vnější nohou a vahou na vnitřní sedací kosti hlídala, aby záď nevypadla z kruhu.
„Hodná holka,“ pochválila jsem ji hlasem, když cvik provedla přesně podle mých představ. Na druhé krátké stěně jsem taky najela na velký kruh, ale nedokončila jsem ho a provedla cvik ‚kruhy změnit‘, takže takové esíčko. Fidroka se dneska trochu loudala, takže jsem ji aktivnějším pobídnutím holeněmi přiměla natáhnout krok a víc zvedat nohy. Ale ani se jí nedivím, já bych se v takovém počasí taky do práce taky zrovna nehrnula. V „A“ jsem přenesla váhu dovnitř, vnější nohu posunula dozadu a vnitřní pobízela, takže kobylka se stočila do leva. Nasměrovala jsem ji do „E“, kde jsme se napojily na stěnu, takže jsme teď jely na druhou ruku. Na tu jsme taky udělaly několik cviků. Pak jsem si trochu zkrátila otěže, abych byla s koněm na lepším kontaktu. Jakmile Fidorka ucítila změnu, nastražila uši a zrychlila, protože tušila, co přijde. Trochu jsem ji „přibrzdila“, protože jsem nechtěla, aby hned vystřelila, ale aby přechod proběhl v klidu. Když jsem si zvíře pod sebou (ach ty dvojsmysly ) srovnala, mírně jsem se v sedle nadlehčila a stiskla holeně. Kobylka ochotně přešla do klusu, ale stejně jsem ji musela koleny a sedem trochu podržet, aby si svůj elán nechala na později. Tři doby jsem zůstala přišpendlená v sedle, pak jsem začala vysedat na vnější přední. Dopřála jsem kobylce volnější otěž a na každou ruku jsem obklusala dvě jízdárny a potom začala s uvolňovacími cviky. Stejně jako v kroku jsem jako první zařadila velký kruh, protože ten není tak náročný na ohýbání. Váhu jsem přenesla dovnitř, vnější holeň posunula dozadu a vnitřní pobízela. Zároveň jsem vnitřní zápěstí trochu pootočila k sobě, aby Fidorka pořádně ohnula i hlavu. Po dokončení cviku jsme pokračovaly přímo a na dlouhé stěně vlnovkou o třech obloucích. Úplně jsem zapomněla, že musím několikrát přesednout, takže jsem druhý oblouk málem projela špatně, na poslední chvíli mi ale svitlo a rychle jsem si spravila vysedávání. Hlídala jsem si, abych obraty vyjížděla tak, aby písmena na dlouhých stěnách byla středy jednotlivých oblouků. Na krátké stěně u „C“ jsme se zase napojily na stěnu a pokračovaly přímo. Na začátku se Fidorka sice trochu vlekla, teď ale poctivě šlapala a zdálo se, že se i snaží. Už hezky snižovala hlavu, takže jsem si pomalu začala sbírat otěže, abych ji dostala na lehké přilnutí. „Šikovná,“ promluvila jsem k Fidorce, abych jí aspoň nějakým způsobem odměnila. Ve středu krátké stěny jsem přenesením váhy a pomůckami holeněmi udělala obrat doprava a srovnala si kobylku tak, abychom mířily přímo na střed protější stěny. Projely jsme „ixkem“, kde jsem přesedla. V „A“ jsme zatočily doleva. Udělaly jsme ještě několik cviků i na tuhle ruku, když mě najednou od práce vyrušil dívčí hlas. „Ahoj, tak jsem tady!“ Otočila jsem se za hlasem a na chvíli jsem přestala kontrolovat koně, takže jsme diagonálu vyjely trochu klikatě. U vchodu do jízdárny stála moje milovaná spolubydlící. Držela lonžku a volnou rukou na mě zamávala. Oplatila jsem jí pozdrav jenom kývnutím hlavy, protože jsem měla ruce plné otěží. Zasedla jsem, stiskla kolena a ztuhla v kříži. „Krook.“ Došla jsem až k Rave a zastavila přímo před ní.
„Nazdar, jdeš právě včas,“ pozdravila jsem ji.
„Super, aspoň nebudu moc dlouho čekat,“ zazubila se Rave, „tak začnem?“ Přikývla jsem a nechala ji, ať připne Fidorce lonžku.
„Bič jsem si nebrala, počítám s tím, že si ji kdyžtak pobídneš, neva?“
„Jasně, v pohodě,“ usmála jsem se. Pobídla jsem Fid do kroku a navedla ji na kruh kolem Raven.
„Pracovní klus!“ zavelela Rave komicky vážným hlasem. Stiskla jsem holeně a když kobylka naklusala, zůstala jsem sedět v sedle. Byla jsem fakt ráda, že na rozdíl od úterka, kdy jsem neměla po ruce nikoho, kdo by mě lonžoval, teď nemusím řešit ovládání koně a můžu se tak naplno soustředit na sed. Prvních pár kroků to vypadalo, že to půjde, ale po půl kolečku mi –klasicky – vypadl vnitřní třmen a jak jsem se snažila udržet, tak jsem v sedle začala poskakovat jako...teď mě žádný přirovnání nenapadá.
„Nakopni si ten třmen,“ vybídla mě Rave. ‚O co se asi snažím?‘ spolkla jsem poznámku a radši držela pusu a snažila se najít ten třmen. Konečně! Špičkou boty jsem nahmátla třmen. Na chvilku jsem přešla do lehkého klusu, ve kterém se přece jenom cítím jistěji, abych si spravila nohy a celkově sed. Trochu jsem Fidorku zpomalila, aby to v tom pracovním klusu tolik nedrncalo, pak jsem zase sedla do sedla. Snažila jsem se vzpomenout si, co všechno psali na internetu (co já bych bez něj dělala ). Takže…uvolnit se, nesvírat křečovitě kolena, váha do pat. Zhluboka jsem vydechla a přitom povolila křečovité sevření svalu. Trocu víc jsem podsadila zadek a sedla si jakoby na kostrč.
„Noo, to už je lepší,“ zhodnotila Rave, „ale nehrb se tak a nech holeň v klidu.“ Snažila jsem se zařídit podle jejích rad, ale hlídat si tolik věcí najednou mi přišlo jako nadlidský úkol.
Zastav a změníme ruku,“ řekla Rave a když jsem zastavila, přepnula lonž a vyslala mě opačným směrem. Po několika kruzích na druhou ruku Raven usoudila, že už to i nějak vypadá. Odněkud z kapsy vylovila mobil.
„Co děláš?“ zeptala jsem se zájmem.
„Jdu tě natočit, aby ses pak mohla podívat, co děláš špatně. Já přece jenom nejsem žádná trenérka, že jo,“ usmála se. Né že bych byla nějak extra nadšená z toho, že mě někdo bude natáčet, ale ta možnost, že se na sebe budu moct zpětně podívat, jsem docela uvítala, takže jsem nic nenamítala. Před kamerou jsem se ze všech sil snažila sedět co nejlíp, ale stejně mám pocit, že jsem to akorát ještě víc pokazila. No, co už, aspoň toho bude na videu vidět víc, co mám zlepšovat. Berme to pozitivně. Když bylo dotočeno, Raven odepla lonžku, rozloučila se a spěchala za Tarotem, se kterým taky ještě musela jít něco dělat. „Tak jsme zase samy,“ prohodila jsem k Fidorce. Obklusala jsem jednu jízdárnu, abychom se zase srovnaly a sehrály. Trochu jsem si zkrátila otěže a na konci dlouhé stěny jsem se trochu nadlehčila v sedle, vnější nohu posunula dozadu, vnitřní dopředu a pobídla jsem. „Hop!“ Kobča naskočila do cvalu s přívalem nové energie a elánu. Pousmála jsem se, ale zároveň se snažila udržet rovnováhu a neskončit pod kopyty. Zvedla jsem se do stehenního sedu a vedla Fid po stěně. Po dvou jízdárnách jsem přešla do klusu a obloukem změnila směr. Před dalším přechodem jsem musela kobylku opět trochu zklidnit, aby nevyrazila jak raketa. Poté jsem pobídla do cvalu. Tentokrát už jsem očekávala tu změnu, takže už jsem byla připravená a v sedle jsem nezavrávorala tak, jako před chvílí. I když jsem se snažila správně sedět a míst nad koněm kontrolu, nemohla jsem se zbavit dojmu, že v sedle jenom vlaju. Achjo. Aby tu už byla tetička Sue. Po dvou obvodech jsem zpomalila do klusu, povolila otěž až na přezku, takže Fid měla možnost si vytáhnout krk (a taky ji náležitě využila ). Pořádně jsem ji pochválila za to, jak se dneska snažila a taky za její trpělivost. Nechala jsem ji klusat po obvodu a už jsem se jenom přizpůsobovala jejímu pohybu. Takhle na volné otěži jsme vyklusaly na každou ruku jeden obvod. V závěru jsem sesedla, povolila podbřišník, přehodila přes ni odpocku, kterou jsem měla nachystanou na hrazení jízdárny a chvíli ťapala s kobčou na ruce, dokud neuschla.